Celá ČR je v ubohém stavu vinou Fialy a spol., že jsou neschopní a zuby nehty se brání odchodu, demise a nastolení vlády odborníků. Byl to Slovák, spisovatel Ladislav Mňačko, který na to několikrát upozornil národ ČR, SR: Napsal Umění odejít… Slovák byl i dr. Husák, za jehož vládnutí na Pražském hradě se lidé měli skvěle, protože litr PHM stál 2,50 Kč, byl levný plyn, elektřina, dřevo, budovaly se ve městech a na venkově byty a nikdo nespal pod mostem a v kanálech.
X X X
Po tornádu na Hodonínsku i jinde byly zničeny domy, podniky, vesnice atd., které dodnes nejsou opraveny. Fiala se o to nestará. Teď by jim měla celá Fialova vláda, Pekarová a spol. zaslat miliony ze své kapsy, jako vánoční dar na dokončení oprav.
Německo se stará především o vlastní občany, na něž pamatuje a dává jim dostatek peněz. Fiala a spol. začal přednostně posílat a posílá na Ukrajinu na zbraně a ničení měst a obcí a vraždění Ukrajinců a Rusů.
Vůbec se nesnaží jednat o ukončení bojů, které vůbec nemusely být, kdyby se hned ze začátku jednalo o dohodě a spolupráci v Evropě, jak to chtěl i Izrael. Ten odmítl dodávat zbraně Ukrajině, aby nebyli vražděni lidé, protože to dělal Hitler ve své válce.
X X X
ZNIČENÁ UKRAJINA
FIALA A SPOL. BY TAM MĚLI JEZDIT NA BRIGÁDY, JAKO TOMU BYLO ZA DR. HUSÁKA, KDY SE JEZDILO NA VENKOV POMÁHAT JZD VE ŽNÍCH
Záběry kruté proměny ukrajinských měst. Loňskou vánoční pohodu nahradil válečný zmar
Ulice plné vánočních stromků, barevných světel, girland a dalších dekorací. Tak vypadal loni předvánoční čas v Mariupolu, jak ukazuje video, které nyní koluje na sociálních sítích. Je na něm vidět v plné kráse i mariupolské divadlo, které přibližně o tři měsíce později rozbombardovali Rusové v době, kdy se v něm ukrývaly stovky lidí.
Letos se přístavní město nerozzáří. „Naprosto srdcervoucí. Tehdy toto ohromující, klidné a nadějné město netušilo, co ho čeká o dva měsíce později: ruské tanky, válečné akce, zkáza a ruiny,“ napsala učitelka z Oxfordské univerzity Jennifer Cassidyová, která sdílela video vánočního Mariupolu na svém twitterovém profilu. Záhuba, která toto přístavní město letos potkala, zarmoutila i další uživatele na sociálních sítích.
„Podívejte se, jak krásné toto přístavní město bylo – před ruskou invazí a intenzivním bombardováním. Dnes je město v troskách, bídě a temnotě,“ uvádí další.
Jihoukrajinský Mariupol Rusové oblehli krátce po začátku letošní invaze ze dne 24. února, dobýt se jim ho ale podařilo až v květnu. Než město padlo do jejich rukou, bylo téměř zničeno. Ukrajinští představitelé minulý měsíc odhadli, že při útocích zahynulo asi 25 tisíc civilistů.
Na videu zachycujícím atmosféru Vánoc nechybí ani známé mariupolské divadlo, které ještě loni zdobily tisíce vánočních světel. Na náměstí před vchodem stál několikametrový stromek, který byl osázený dekoracemi ve zlato-červených barvách. Nyní z této kulturní památky zbyly jen trosky. Divadlo 16. března zničily dvě půltunové bomby, které na něj shodily ruské letouny. Při útoku zemřelo nejméně 12 lidí, mnoho dalších bylo zraněno.
Lidé na sociálních sítích sdílí videa i dalších ukrajinských měst, která zachycují atmosféru loňských Vánoc. „Charkov v loňském roce. Město je již řadu měsíců brutálně ostřelováno ruskými vojsky,“ napsal pod videem poradce ministra vnitra Ukrajiny Anton Geraščenko.
O vánoční atmosféru v omezené míře by obyvatelé Charkova neměli přijít ani letos. „Centrální náměstí Charkova letos nebude zdobit vánoční strom. Městská rada se však rozhodla vyzdobit vestibuly metra, aby vpředvečer svátků potěšila obyvatele města,“ napsala na Twitteru Iryna Voičuková.
O vánoční výzdobu by neměl přijít ani Kyjev. Ten si podle slov tamního starosty Vitalije Klička nenechá od ruského prezidenta Vladimira Putina Vánoce ukrást. Ukrajinská metropole bude vyzdobena vánočními stromy navzdory ruskému ostřelování. Kvůli nedostatku energií ale nebudou nejspíše ozdobeny světélky, uvádí web CNN.
Na Ukrajině se pravoslavné Vánoce slaví podle gregoriánského kalendáře od 6. do 19. ledna. Letos poprvé ale ukrajinská pravoslavná církev umožní věřícím slavit už 25. prosince. Chce se tím podle všeho odlišit od moskevského patriarchátu, který podporuje ruskou útočnou válku.
X X X
FIALA CVIČÍ UKRAJINCE V ČR NA VRAŽDĚNÍ UKRAJINCŮ A RUSŮ
Ukrajinští vojáci už cvičí v Česku. Do Libavé přijede trénovat celkem 4000 mužů
Tuzemská armáda zahájila cvičení ukrajinských vojáků ve vojenském újezdu Libavá. Výcvik bude probíhat v pěti různých turnusech, během kterých se mají v areálu vystřídat až čtyři tisíce vojáků. Informaci o začátku výcviku potvrdil pro web iDNES.cz náčelník Generálního štábu Armády ČR generál Karel Řehka.
V Česku se bude moci vycvičit až čtyři tisíce ukrajinských vojáků, jejichž země čelí ruské agresi. Parlamentní souhlas s jejich výcvikem stvrdil ve čtvrtek Senát. Schválil také vyslání českých vojáků k výcviku Ukrajinců v jiných členských státech Evropské unie a mandát pro dvě další zahraniční mise v Kosovu a Iráku. Souhlas vyslovilo 67 ze 70 přítomných senátorů.
Výcvik ukrajinských vojáků v Česku započal v prostoru Libavá, bude se týkat mechanizovaných jednotek i speciálních profesí. Informoval o tom web iDNES.cz. Do konce příštího roku by se mělo podle vládního podkladu uskutečnit pět čtyřtýdenních turnusů, každého by se mohlo zúčastnit až 800 ukrajinských vojáků.
Cvičení vychází z dvoustranné dohody české a ukrajinské vlády. Výhledově by mělo být podle podkladů převedeno pod asistenční misi EU, která by Česku mohla vrátit část nákladů odhadovaných na 975 milionů korun. Při výcviku ukrajinských vojáků získá nové zkušenosti i česká armáda, podotkla ministryně obrany Jana Černochová (ODS). Půjde například o informace o operačních postupech obou válčících stran.
Debaty o povolení výcviku
Proti výcviku se vyslovila senátorka Jana Zwyrtek Hamplová (za Nez), která vyjádřila obavy z bezpečnosti českých občanů. Podle ní plán není přiměřený mezinárodnímu významu ČR a ohledu velmocí na české zájmy. „Nemáme peníze na takové velkorysé zapojení do válečného konfliktu,“ uvedla. Výcvik by se podle senátorky „mohl konat na území Ukrajiny, kde se neválčí“.
„Paní kolegyně Hamplová je hlásná trouba ruské propagandy,“ zareagoval na senátorčino vystoupení předseda klubu SEN 21 a Piráti Václav Láska. Kdo upřednostňuje pohodlí a bezpečí a přehlíží ruské zločiny vůči ukrajinskému obyvatelstvu, je podle Lásky zbabělec.
X X X
Rusko obvinilo Ukrajinu z útoků na dvě letiště. Drony měly zabíjet a poškodit bombardéry
Dvě ruská armádní letiště se v pondělí stala terčem útoků. Moskva z nich vpodvečer obvinila Kyjev, ten se k útokům nepřihlásila. Ruské ministerstvo obrany podle agentury TASS tvrdí, že Ukrajina, kterou letos ruská armáda napadla, se pokusila na letištích v Saratovské a Rjazaňské oblasti útočit pomocí dronů. Moskva zároveň uvedla, že bezpilotní letouny sestřelila ruská protivzdušná obrana, ale na jednom z letišť zemřeli tři ruští vojáci a čtyři další utrpěli zranění.
Dopoledne ruské tiskové agentury s odvoláním na záchranáře informovaly o třech mrtvých na letišti u Rjazaně po výbuchu cisterny s palivem a média s odkazem na svědectví na sociálních sítích psala, že na dráhu ruského vojenského letiště Engels u Saratova dopadl dron a poškodil dva strategické bombardéry.
„Kyjevský režim s cílem vyřadit ruská letadla dlouhého doletu podnikl pokusy o úder bezpilotními proudovými letouny sovětské výroby na vojenských letištích Ďagilevo v Rjazaňské oblasti a Engels v Saratovské oblasti,“ uvedlo ruské ministerstvo obrany, které útoky označilo za „teroristický čin. Bezpilotní letouny podle něj letěly v malé výšce a zachytila je ruská protivzdušná obrana. Podle ruského ministerstva obrany poškodily úlomky dronů lehce dvě ruská letadla.
Rusko v pondělí podniklo rozsáhlé vzdušné útoky na Ukrajinu, které zabily podle Kyjeva nejméně dva civilisty a způsobily výpadky proudu. Podle ukrajinské armády vyslaly ruské síly na Ukrajinu přibližně 70 střel s plochou dráhou letu, přičemž přes 60 se jich podle Ukrajinců podařilo sestřelit.
Ruské ministerstvo obrany k tomu uvedlo, že nehledě na útoky na dvou ruských letištích, ruská armáda na Ukrajině zasáhla 17 cílů a splnila cíl. „Dnes kolem 15:00 (moskevského času; 13:00 SEČ) byl proveden masivní útok vysoce přesnými zbraněmi vzdušných sil a námořnictva na systém vojenského velení a související objekty ukrajinského obranného komplexu, komunikační centra, energetiku a na ukrajinské vojenské jednotky,“ uvedl ruský resort obrany podle agentury RIA Novosti.
Země je kulatá
Kyjev se k útokům na ruská letiště nepřihlásil, zástupce šéfa ukrajinské prezidentské kanceláře Mychajlo Podoljak ale na Twitteru ironicky napsal: „Země je kulatá… Pokud se něco velmi často vypouští do vzdušného prostoru druhých států, dříve nebo později se neznámé létající objekty vrátí na místo vzletu.“
Z letiště Engels vzlétají ruské bombardéry, než odpálí střely s plochou dráhou letu proti objektům na Ukrajině. Základna Engels u Saratova je sídlem bombardovacích letounů, které jsou součástí ruských strategických jaderných sil, poznamenala agentura Reuters.
Během dne Rusko incidenty na svých letištích zlehčovalo. Ruský prezidentský mluvčí Dmitrij Peskov je odmítal komentovat a gubernátor Saratovské oblasti Roman Busargin na sociální síti spoluobčany ujišťoval, že není důvod ke znepokojení, protože v rezidenčních čtvrtích Engelsu se nic nestalo a žádný civilní objekt nebyl poškozen.
Engels na levém břehu Volhy leží naproti Saratovu, obě města spojuje most. Nacházejí se asi 750 kilometrů jihovýchodně od Moskvy. Na letecké základně Engels jsou podle tisku rozmístěny strategické bombardéry typů Tu-95MS, Tu-160 a Tu-22M3. Druhý incident se odehrál podle Moskvy na letišti Ďagilevo u Rjazaně, která leží přibližně 200 kilometrů na jihovýchod od Moskvy.
Stanice BBC uvedla, že ukrajinské ozbrojené síly nemají podle dostupných informací ve výzbroji prostředek s doletem umožňujícím zasáhnout letiště v Engelsu a u Rjazaně, ale na podzim ukrajinské zbrojovky informovaly, že dokončují vývoj dronu o doletu 1 000 kilometrů.
X X X
ZAHRADIL KRITIZUJE PIRÁTY, NEMĚLI BÝT VŮBEC VE VLÁDĚ
FIALA ALE POTŘEBOVAL KORYTO PREMIÉRA
Pirátští europoslanci se chovají dětinsky. Ani Bartoš je nebere vážně, míní Zahradil
Piráti v poslední době kritizují koaliční ODS za její spojenectví s vládní stranou Bratři Itálie na evropském poli. Postoj občanských demokratů považují za nepochopitelný. Europoslanec Jan Zahradil (ODS) v rozhovoru pro CNN Prima NEWS v reakci na to uvedl, že se Mikuláš Peksa, Markéta Gregorová a Marcel Kolaja chovají dětinsky. „Sami sedí v jedné frakci s bývalými komunisty a zabývají se hledáním jakýchsi ‚neofašistů‘,“ řekl mimo jiné.
Italský kabinet v posledních týdnech mírní obavy některých západních politiků, když jeho předsedkyně Giorgia Meloniová jasně deklarovala, že její země bude dál věrným spojencem v NATO, bude pokračovat v podpoře Ukrajiny a také nemá v úmyslu sabotovat chod Evropské unie. Přesto jsou někteří západní politici k italskému vedení stále kritičtí.
„Nechci Italům nějak extrémně křivdit. Teď jsou kooperativní, což je dobře. Zároveň ale nemám důvod si myslet, že už nejsou neofašisti. Nemám v tu vládu důvěru. Velké množství italských vládních představitelů včetně premiérky Meloniové v minulosti podporovalo spíš Putina a vyjadřovalo se pozitivně směrem k odkazu Benita Mussoliniho,“ uvedla například pirátská europoslankyně Markéta Gregorová v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Podobného názoru jsou také její straničtí kolegové z Evropského parlamentu – Marcel Kolaja a Mikuláš Peksa. I ti označují Bratry Itálie za neofašistickou stranu. Obavy Pirátů z Meloniové se snaží mírnit členové ODS, kteří s Bratry Itálie spolupracují na evropské úrovni. V Evropském parlamentu jsou obě strany součástí frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR), stejně jako polská PiS (Právo a spravedlnost).
„Bratři Itálie jsou normální sociálně konzervativní pravicová strana. Žádný neofašismus v Itálii nehrozí. Dokonce i bývalý levicový italský premiér Matteo Renzi řekl, že může Bratrům Itálie – svým politickým oponentům – vyčítat leccos, ale že obvinění z neofašismu je nesmysl. Pokud to tak vidí italská opozice, tak nevím, proč naši Piráti tuto kartu stále vytahují,“ řekl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Jan Zahradil.
S touto argumentací se však Piráti nespokojují. Gregorová označila postoj ODS za nepochopitelný. „ODS považuji za demokratickou stranu. Jsou však členy skupiny ECR, kde jsou i Bratři Itálie. PiS zase v Polsku dlouhodobě potlačuje ženská práva i lidská práva jako taková. Nerozumím tomu, co ODS v té skupině drží. Je to ale jejich volba. Nechci je házet do stejného pytle, i když se do něj hází sami,“ kritizovala politička.
ODS se ale vystupovat z ECR nechystá. Premiér Petr Fiala (ODS) v říjnu uvedl, že by si přál užší spolupráci právě s italským a polským vedením. Piráti však ECR dlouhodobě ostře kritizují. Peksa v reakci na Fialova slova vyzval ODS, ať do takové spolupráce nezatahuje celou českou vládu. Třeba Zahradil považuje za „problémovou“ naopak evropskou frakci Zelených (ESA), v níž zasedají právě i Piráti.
Podporovatelé fašismu vs. bývalí komunisté?
„Označovat Bratry Itálie jako neofašisty? Jde o nesmyslnou nálepku. Pokud Piráti mluví o neofašistech, ať se podívají do vlastní frakce na bývalé komunisty. Za zmínku stojí třeba německý zelený europoslanec Reinhard Bütikofer, který byl v 70. letech členem Komunistického svazu Západního Německa i maoistického Svazu čínsko-německého přátelství, a to ještě za dob Mao Ce-tunga. Dneska to Bütikoferovi nikdo o hlavu neomlacuje. Piráti s ním i s dalšími bývalými komunisty klidně sedí v jedné frakci a zabývají se hledáním jakýchsi ‚neofašistů‘,“ prohlásil europoslanec.
Zahradil si během rozhovoru zároveň neodpustil přímou kritiku Peksy, Kolaji i Gregorové. „Co předvádějí, je dětinské. Jde o snahu zviditelnit se. Zmíněná prohlášení něco nasvědčují o osobnostních rysech pana Peksy, pana Kolaji i paní Gregorové. Jsou zaměření konfrontačně, zejména ODS je jejich oblíbeným terčem. V tomto směru jsou daleko extrémnější než pirátský hlavní proud v ČR,“ řekl Zahradil s tím, že se šéf Pirátů a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš i další jeho kolegové na domácí scéně podobné kritiky ODS neúčastní.
„Řekl bych, že Pirátská strana ‚doma‘, tedy pan Bartoš a spol., neberou své tři výhonky (Peksu, Kolaju a Gregorovu; pozn. red.) tak vážně, aby přikládali nějaký větší význam tomu, co říkají,“ dodal Zahradil.
Italský Pravicový blok (Bratři Itálie, Liga severu a Forza Italia) získal v podzimních volbách zhruba 44 procent hlasů. Meloniová tak složila koalici s nacionalistou Matteem Salvinim a opakovaně odsouzeným expremiérem Silviem Berlusconim.
Jejich programy se shodují v odmítání migrantů či euroskepticismu (u Meloniové mírného). Jsou však na místě obavy o italskou demokracii? Meloniová v minulosti otevřeně chovala sympatie k fašismu. O diktátorovi Benitu Mussolinim pak řekla, že „byl dobrý politik, protože vše, co udělal, udělal pro Itálii“. Současná premiérka ale tvrdí, že se s fašistickou ideologií již dávno rozešla.
„Italská pravice předala fašismus před desítkami let dějinám a jednoznačně odsoudila potlačení demokracie a ostudné protižidovské zákony,“ sdělila například během letní volební kampaně.
Gregorová: Nemám tendenci Meloniové věřit
V posledních týdnech se navíc zdá, že má italská premiérka vše pevně v rukou a naopak úspěšně „drží na uzdě“ své koaliční partnery. „S láskou k Putinovi mi do vlády ani nechoďte,“ vzkázala například Berlusconimu poté, co na veřejnost unikla nahrávka, na níž si pochvaloval blízký vztah s ruským diktátorem.
I proto se možná Berlusconi nakonec nestal členem kabinetu. Salvinimu zase Meloniová znemožnila návrat na resort vnitra, a šéf Ligy se tak stal „pouze“ ministrem infrastruktury a dopravy. Italská vláda pod taktovkou Bratrů Itálie již požádala parlament, aby podpořil pomoc Ukrajině i v roce 2023, čímž vyslala další jasný vzkaz Západu.
Ani tento krok ale zatím Piráty nepřesvědčil. „Pokud teď, když jsou u moci a celý svět se na ně kouká, kritizuje je a bojí se jich, říkají, že si myslí něco jiného, nemám tendenci jim věřit. Obávám se, že jakmile třeba skončí válka na Ukrajině a další různé krize, tak se italská koalice k neofašistickým narativům opět vrátí. Ostatně její voliči by to uvítali,“ prohlásila Gregorová. Nový italský kabinet na domácí scéně ještě zcela neukázal, jakou cestou se přesně vydá.
X X X
V ČR SE POŘÁD HONÍ KOMUNISTÉ, ZA NICHŽ BYLO LÉPE NEŽ ZA FIALY
Posledních 10 let si vedl Ústav pro studium totalitních režimů tragicky, míní jeho nová radní Pajerová
Dva ze tří nejvážnějších kandidátů na prezidentský úřad mají potíže s minulostí v totalitním Československu. Proč jsme ani třicet let od sametové revoluce nedokázali spolehlivě zúčtovat s komunistickou minulostí? Pomohl v tom nějak Ústav pro studium totalitních režimů?
Studentská vůdkyně sametové revoluce Monika MacDonagh-Pajerová a Pavel Žáček, zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a současný poslanec za ODS | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz
X Plní podle vás Ústav pro studium totalitních režimů úkol, kvůli kterému vznikl?
Částečně. Když se podíváte na zákon 181 z roku 2007, tak je tam hodně věcí, které ÚSTR samozřejmě dělá a v hlavně v těch prvních pěti letech dělal hodně intenzivně. Těch posledních deset je ale dost tragických.
Oproti Polákům, Slovákům a Němcům jsme se s vlastní minulostí začali vyrovnávat strašně pozdě, je přesvědčená Monika MacDonagh-Pajerová
Probíhá tam 46 nebo 47 projektů, které spolu ale nijak nesouvisejí. Jeden se věnuje třeba historii církevní architektury, jiný je postavený na nápadu založit muzeum dělnického hnutí 21. století. Takže vlastně jde o nesmyslné složky, které spolu neskládají žádný celkový obraz. V zásadě je skoro zázrak, že ÚSTR ještě stále existuje, navzdory tomu, že nemá budovu, má problémy s rozpočtem a probíhá policejní vyšetřování.
X Největší problém je teď asi ta budova. Jak k tomu vůbec došlo, že místo toho, aby byla zrekonstruována za 60 milionů, tak v roce 2018 byla před demolicí?
Jsou tu dvě možnosti. Buď to byl úmysl. Tedy když se nepodařilo Ústav zničit na politické úrovni, tak prostě najdeme azbest nebo nějaké jiné technické nedostatky a budeme to tak dlouho opravovat, až už prostě z toho bude demolice. A dnes je budova v Siwiecově ulici úplně v ruinách. Když se tam půjdete podívat, tak zapláčete.
Anebo je to prostě nekompetence. Prostě čekám na výsledky policejního vyšetřování, protože já vlastně sama nevím.
„To, že Ústav ještě existuje, je vlastně zázrak. Jakmile se vyřeší problémy s budovou, bude líp“
x Takže říct dnes, kdo nese odpovědnost za nezdařenou rekonstrukci, je asi předčasné.
Je to předčasné. V každém případě to tam posledních deset let vypadalo, jako když hospodaří Pat a Mat. Možná tam byly nějaké dobré úmysly a nějaké nápady, ale celkově to působilo zmatečným dojmem. A Senát neměl sílu s tím něco dělat.
X Současný stav je neudržitelný. Jaké jsou podle vás možnosti? Jak najít pro zaměstnance Ústavu důstojné prostředí jinde?
Velký problém to je jak pro zaměstnance, tak ale i pro veřejnost. Dříve jsem studenty moderních dějin mohla vzít do archivu, na přednášku do knihovny Jána Langoše, probíhaly tam semináře, přednášky, konference.
Teď je to rozstrkané všude možně. Zaměstnanci se nevidí, nemůžou se spolu sejít. Takže číslo jedna je najít odpovídající budovu, číslo dvě je podpořit nového ředitele Kudrnu, aby vůbec nějak instituci stabilizoval, a pak musíme co nejvíce zakořenit Ústav a jeho práci v regionech.
X Nemělo by být účtování s komunistickou totalitou 33 let po pádu režimu už za námi?
To víte, že by mělo být. Výrok Václava Havla a studentského hnutí Občanského fóra Nejsme jako oni je strašně krásný, ale zapomněli jsme, že oni nejsou jako my. Takže vlastně ta první léta nikdo o žádném vyrovnání s minulostí nechtěl ani slyšet. Všechny politické strany byly prolezlé bývalými strukturami a ve srovnání třeba se Slovenskem, Polskem nebo Německem jsme začali strašně pozdě.
Celkový obraz historie, co se tady dělo za nacismu a za komunismu a co by se mohlo dít, pokud bychom jako liberální demokracie ve střední Evropě prohráli, je ale strašně důležitý. Proto ÚSTR potřebujeme. A abychom mohli celkový obraz poskládat, potřebujeme listinné doklady, archivy, spisy, příběhy lid – proto je tak hrozně důležité jejich svědectví ještě zachytit, než zemřou –, no a pak samozřejmě potřebujeme nějakou historickou metodu.
Jakmile bude mít ÚSTR svoji budovu, svoje výstavní prostory, jakmile budou zaměstnanci vidět, že za nimi někdo stojí, jakmile se začne uplatňovat nová koncepce, která je velmi rozumná, tak si myslím, že to bude v pořádku.
X X X
MRAZY NA UKRAJINĚ A V RUSKU UDĚLAJÍ KONEC VÁLKY?
BYLO BY TO NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ, UKRAJINCI I RUSOVÉ TO UVÍTAJÍ
Mobilizovali příliš topenářů, teď Rusové trpí i v třicetistupňových mrazech
Rusové čelí problémům s odstávkami teplé vody a topení. K těm v zemi dochází nejen kvůli častým haváriím, ale i kvůli nedostatku zaměstnanců veřejných služeb. Podle ruských médií byla velká část pracovníku mobilizována, někteří z nich jsou po ústupu z Chersonu v ukrajinském zajetí. Bez topení jsou tak v až třicetistupňových mrazech tisíce lidí.
Na výpadky teplé vody si stěžují obyvatelé například v Astrachani, Krasnodaru, Rostově na Donu a dalších městech na jihu Ruska.
„Obrátili jsme se na vojenské registrační a náborové úřady a úředníky s vysvětlením, že se brzy blíží topná sezona a potřebujeme lidi, ale nedostali jsme jasnou odpověď,“ citoval telegramový profil Možem objasniť pracovníka veřejných služeb z Astrachaně.
Odtamtud byla část mobilizovaných pracovníků poslána k 205. motostřelecké brigádě, která bojovala v Chersonské oblasti. Během ústupu z Chersonu byla část z nich zajata.
Obyvatelé si stěžují guvernérům zasažených oblastí, ve srovnání předešlými roky je podle nich letos vytápění velmi špatné. „Doma chodíme v bundách a teplých kalhotách. Není dobré v minus 31 stupních dodávat domům teplo jako v Moskvě? Naše mrazy se nedají srovnávat s evropskými,“ napsala žena z Tomska guvernérovi oblasti Vladimíru Mazurovi.
Stejným problémům čelí i další města na Sibiři. V noci na 29. listopadu zůstalo téměř 14 tisíc lidí v Novosibirsku ve třicetistupňovém mrazu bez teplé vody a topení, uvedl ruský server Tajga.info. Podle místních úřadů došlo k poškození potrubí, odstávka zasáhla 93 bytových domů, pět mateřských škol a čtyři zdravotnická zařízení.
Bez topení zůstalo kvůli havárii o den dříve také například 64 lidí v obci Artemovskyv okrese Bodajbo, kde teploty přes noc klesly až na minus 38 stupňů Celsia. Vedení okresu podle ruského deníku Komsomolskaja pravda po zavedení výjimečného stavu poskytlo provizorní ubytovací zařízení. To ale podle deníku nikdo z obyvatel nepoužil.
X X X
Na Náchodsku končí dvě dětské lékařky, náhrada za ně není. Zavřít ordinaci se tam chystají i další pediatři
V Česku ubývají pediatři, nově nastupující je nestačí nahrazovat. Podle údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny klesl počet úvazků lékařů pro děti a dorost za poslední čtyři roky o stovku, momentálně jich nejsou ani dva tisíce. Situace se teď zhoršila na Náchodsku, kde krátce po sobě končí dvě lékařky.
„Ukončím svoji ordinaci k 31. prosinci 2022. A po mém odchodu tady zůstane 600 dětí bez dětského lékaře,“ popisuje situaci Šárka Hubková, která má svoji ordinaci v Náchodě.
Na Náchodsku končí dvě dětské lékařky. Jedna v Náchodě, druhá v Polici nad Metují
Je už několik let v důchodu, její malí pacienti budou mít se sháněním náhrady problém. „Kapacita dětských lékařů na našem okrese je přeplněna. A když se lidé obrátí na svoji zdravotní pojišťovnu, tak jim říkají, ať třeba jezdí do Prahy nebo do Hradce Králové.“
Jenže Hradec Králové je 45 kilometrů daleko, Praha dokonce 150. „Takže to je docela beznadějná situace. To je zoufalé,“ uznává pediatrička Hubková.
Pediatr chybí i v Polici nad Metují
V podobně složité situaci jsou rodiče dětí v dalším městě na Náchodsku, ve 20 kilometrů vzdálené Polici nad Metují. Tam za necelý měsíc končí praxi lékařka Marcela Výravská.
Náhradu za sebe sháněla dlouho, a to i ve spolupráci s radnicí, potvrzuje starosta Police nad Metují Jiří Škop (ODS). „Tenkrát přišla paní doktorka i s manželem. Přišli sami s návrhem, že by vychovali a zaučili toho nového dětského lékaře,“ popisuje.
Na venkově stále chybí lékaři. Stát a pojišťovny je chtějí do regionů nalákat pomocí bonifikací
Zástupci města oslovili mladého lékaře, který přímo z města pochází a podepsali s ním smlouvu. Statisíce korun uvolnil Svazek měst a obcí, další peníze na zaučení získala stávající lékařka díky dotaci.
Jenže nakonec je všechno jinak. Lékař odchází do Oblastní nemocnice Trutnov, ze smlouvy se vyplatil. „Určitě to šok byl. Teď jsme v situaci, kdy i já sám jako rodič musím hledat lékaře pro své děti. A není to jednoduché.“
Bez lékaře bude od ledna v Polici nad Metují pět stovek dětí, jiný pediatr ve čtyřtisícovém městě není. „Dětští jsou v podstatě jen v okolních městech, ale většinou mají plnou kapacitu. Jen málo z nich přijímá nové pacienty,“ dodává starosta Jiří Škop.
A v následujících letech bude na Náchodsku možná ještě hůř. Ukončit praxi se chystá několik dalších pediatrů. Noví nejsou. A podobné je to i v jiných částech republiky.
Všeobecná zdravotní pojišťovna proto bude od ledna v některých lokalitách nově motivovat lékaře k otevření nové ordinace statisícovými bonusy. Týká se to nejen pediatrů, ale i praktiků pro dospělé nebo zubařů.
X X X
Mongoly rozzuřilo uhlí pro Čínu. Zapálili vánoční strom a vtrhli do sídla vlády
Nespokojení Mongolové vzali v pondělí útokem sídlo vlády. Naštval je skandál kolem vývozu „ukradeného“ uhlí do Číny. Gubernátor hlavního města Ulánbátaru pak vydal pokyn použít proti demonstrantům násilí.
Demonstrace v Ulánbátaru vypukly v neděli. Lidé tak ventilují svou nespokojenost s vyšetřováním skandálu okolo vývozu uhlí do Číny. Úřady ho údajně pustily dál bez obvyklých celních náležitostí a třeba mongolský portál News proto píše o „ukradeném uhlí“.
Zmizelo podle něj na 6,5 milionu tun uhlí v hodnotě zhruba 60 bilionů mongolských tugriků (412 miliard korun). Mongolové proto požadovali odhalit jména podezřelých. Mají podezření, že jsou mezi nimi i vysoce postavení politici.
V pondělí se demonstranti znovu sešli. Podpálili vánoční stromek na centrálním náměstí a vzali útokem sídlo vlády. Policie zadržela ty, kteří se vedrali dovnitř, a zakrátko je propustila. Podle serveru bne IntelliNews se protestu účastnily desítky lidí.
Úřady nabídly demonstrantům dialog a předseda vládní strany oznámil, že je v současnosti vyšetřováno patnáct hodnostářů, napsala ruská agentura TASS. Na sociálních sítích se objevily záběry z demonstrací.
X X X
Akce íránských agentů zneklidňují Západ. Zemřít měl i Trumpův poradce Bolton
Íránští agenti po celém světě pronásledují disidenty, novináře i diplomaty a snaží se je zabít či unést. Dělají to už celé dekády, ovšem v posledních dvou letech výrazně zrychlili. Jejich tempo popohnala likvidace jednoho z nejvýznamnějších mužů íránského režimu Kásema Sulejmáního. Cílem se stal dokonce i exporadce Bílého domu John Bolton.
Měla to být odplata za vraždu generála Sulejmáního. Svého času nejvlivnějšího muže Blízkého východu Američané zabili v lednu 2020. A letos oznámili, že si Íránci coby terč své pomsty vybrali Johna Boltona. Nic netušícího diplomata a bývalého bezpečnostního poradce exprezidenta Donalda Trumpa dostal „na starost“ Šahram Pursáfí.
Údajný člen Íránských revolučních gard a konkrétně jednotek Quds byl ovšem jen prostředník. Na samotnou akci si najal komplice. Za sledování Boltona a provedení atentátu mu nabízel až 300 tisíc dolarů (přes sedm milionů korun). Bylo mu prý jedno, jak americký činitel zemře, jeho „skupina“ však žádala video jako důkaz o splnění úkolu.
Pursáfí však nevěděl, že se mu přihlásil informátor americké FBI, která tak měla celý plán jako na dlani a včas ho zarazila. „Není to první případ, kdy jsme na americké půdě odhalili íránské snahy o vykonání pomsty vůči konkrétním lidem. Budeme neúnavně pracovat na tom, abychom zjistili a zastavili každou jednu z těchto snah,“ uvedl v srpnu Matthew G. Olsen z Národní bezpečnostní divize ministerstva spravedlnosti.
Larissa L. Knappová z oddělení národní bezpečnosti v FBI zase prohlásila, že má Írán za sebou „dlouhou historii“ příprav vraždy lidí, které považuje za hrozbu. „Americká vláda však ještě déle přivádí k odpovědnosti ty, kteří ohrožují bezpečí našich občanů,“ dodala.
Íránská diplomacie obvinění označila za nepodložená a politicky motivovaná, Olsen nicméně podle agentury AP zdůraznil, že plán na zavraždění amerického diplomata v žádném případě nebyl „planou výhrůžkou“.
Sám Bolton poděkoval FBI i zaměstnancům ministerstva za jejich práci a tajné službě za ochranu. „Ačkoliv teď toho veřejně nemohu říct mnoho, jedna věc je neoddiskutovatelná: Íránští vládci jsou lháři, teroristé a nepřátelé Spojených států,“ pronesl.
Tempo nabírá na obrátkách
Íránec Pursáfí měl pro „svého“ muže ostatně ještě jeden úkol. Kdo měl být dalším na řadě, už americká vláda neuvádí. Boltonův případ je nicméně nejvýraznějším příkladem aktivit íránského režimu ve světě. Odstranit se snaží činitele jiných vlád, novináře, íránské disidenty, aktivisty a také židy či jedince s vazbami na Izrael.
A přestože se teokratický režim mstí i za hranicemi už od chvíle, kdy se v roce 1979 chopil vlády nad Íránem, v posledních dvou letech značně zrychlil, píše americký list The Washington Post s odkazem na americké vládní dokumenty a výpovědi patnácti činitelů z Washingtonu, Evropy i Blízkého východu.
Jen mezi lety 2015 a 2017 zemřeli na íránskou objednávku nejméně tři disidenti působící na západě Evropy, přičemž jedním z nich byl íránsko-arabský aktivista, kterého zabili před jeho domem v Haagu.
Analytik Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku Matthew Levitt pak uvádí, že od nástupu ajatolláhů k moci se Írán za hranicemi prokazatelně pokusil o 124 akcí, přičemž 36 z nich se stalo od atentátu na Sulejmáního. Je to neobvyklý vzestup,“ říká Levitt s tím, že čtvrtina těchto komplotů se měla odehrát v USA.
Před tím, než Trump nařídil generálovu smrt, Íránci ve Spojených státech plánovali jen 15 procent svých aktivit. Tempo i ambice Teheránu už proto podle deníku znepokojují i západní tajné služby.
Britská MI5 nedávno oznámila, že rozkryla nejméně deset „potenciálních hrozeb“. Britským občanům i lidem žijícím na území Spojeného království hrozilo, že je někdo unese či zabije. Britové si také předvolali íránského diplomata poté, co jeho režim začal v souvislosti s nynějšími protivládními protesty v Íránu vyhrožovat novinářům BBC. Londýnská policie rovněž nově střeží sídlo organizace Iran International, jež o nepokojích podrobně informuje.
Loni v létě zase kanadští agenti dojeli až do Vancouveru, aby Ramina Seyeda Emamiho varovali, že na sebe má dávat pozor. Muzikant íránského původu vysílá oblíbený podcast v perštině a rozebírá v něm témata, jež jsou v jeho rodné zemi zapovězená. Sex, duševní zdraví i ztrátu víry.
Jeden z „tajných“, kteří se nečekaně zjevili u něj doma, mu vysvětlil, že íránský režim má sestavený seznam lidí žijících v zahraničí, které považuje za hrozbu. Už nedoplnil, jestli tam je i tento jednačtyřicetiletý hudebník, ale podle Emamiho to z řečeného jasně vyplynulo. Kanadští agenti mu proto doporučili, aby provedl některá bezpečnostní opatření.
„Obecně jsem z nich měl pocit, že to začali brát vážně,“ vzpomíná Emami s tím, že ho agenti během návštěvy požádali, aby odložil mobil do tašky, která dokáže blokovat elektromagnetické vlnění – a jejich rozhovor tak nebude moci nikdo odposlouchávat. „Uvědomují si, že když lidem vyhrožují na jejich půdě, je to už přece jen něco jiného,“ pokračuje.
Emami už má s teokratickým režimem své zkušenosti. Jeho otec, profesor ekologie, zemřel v únoru 2018 v íránském vězení. Skončil tam poté, co ho policie obvinila ze špionáže. Když pak jeho manželka chtěla i se zbytkem rodiny odjet ze země, odvedli ji přímo z teheránského letiště. Zatímco její synové včetně Ramina bez problému odletěli, ona musela zůstat. Trvalo ještě 582 dnů, než se matka se syny mohla znovu obejmout, tentokrát už v Kanadě.
Členové tajných služeb Emamiho kromě jiného také upozornili, že by neměl jezdit nejen do Íránu, ale ani do žádné ze sousedních zemí. A že by neměl spadnout do tradičně používané pasti, kdy se nastrčené volavky slovy o lásce snaží dotyčného dovést k íránským agentům.
Ti se také někdy snaží své cíle dostat zpět do Íránu a zlikvidovat je až tam. V květnu například zmizel íránský novinář Mohammad Bagher Moradi, který před režimem uprchl do Turecka. Jeho právní zástupce podle Rádia Svobodná Evropa popsal, že muž nelegálně strávil pět měsíců v turecké vazbě, než ho začátkem listopadu deportovali do Íránu. Nyní ho vězní revoluční gardy.
Hrůzným příkladem pak je osud novináře Rúholláha Zama, který až do října 2019 žil v exilu ve Francii. Vedl íránský protivládní portál Amad news a ve vlasti už předtím strávil nějaký čas za mřížemi. Kvůli práci se tehdy na podzim vydal do Iráku, kde mu slíbili rozhovor s lídrem tamních šíitů.
Celé to však byla léčka, ajatolláh Alí Sistání se s novinářem vůbec nechtěl sejít a Zam byl po příjezdu do Iráku zatčen a vydán do Íránu. Revoluční gardy se veřejně pochlubily svým úlovkem a tehdy dvaačtyřicetiletý protirežimní reportér skončil za „zkaženost na Zemi“ opět ve vězení. Pověsili ho 12. prosince 2020.
Stejně jako tomu bylo u Boltona, ani u dalších cílů si Teherán často nechce ušpinit ruce přímo. Za tisíce dolarů si najímá vrahy, říkají oslovení politici a úředníci. Většinou je logicky hledá v podsvětí, ovšem paleta jejich předchozího „zaměstnání“ je překvapivě široká. Mezi najatými zločinci jsou třeba zloději šperků nebo dealeři drog.
I kvůli tomu zřejmě nebyly některé operace dotaženy do konce – ať už je tajné služby odhalily nebo si to sami vrazi nakonec rozmysleli. Nepovedl se třeba plánovaný únos íránské aktivistky za práva žen Masíh Alínežádové v New Yorku či pokus o vraždu francouzského novináře Bernarda-Henriho Lévyho v Paříži. Přežili také izraelští podnikatelé na Kypru a v Kolumbii.
Pro íránské disidenty je činnost revolučních gard jasným vzkazem – nejste v bezpečí, ať se odstěhujete kamkoliv. Dosáhneme na vás v Turecku, Albánii, na Kypru i v USA.
„Jsem v šoku, že se islámská republika pokusila mě, americkou občanku, na území Spojených států už dvakrát odstranit. A nenesla za to následky,“ uvedla Alínežádová, která v létě na sítích potvrdila, že muž, kterého policie zadržela v Brooklynu s nabitou útočnou puškou v autě, čekal na ni.
Plán údajně zněl, že jednu z nejvýraznějších íránských aktivistek současnosti unesou z New Yorku do „spřátelené“ Venezuely. Naštěstí pro ni to nakonec nevyšlo. Teherán nicméně ve svých snahách nepolevuje. Zdroje WP tak varují, že jednou se režimu vražda nějakého prominentního disidenta, novináře nebo západního činitele skutečně podaří. Důsledkem by pak podle nich mohla být i přímá konfrontace Západu a Íránu.
X X X
Muž, který napadl ve vězení Ratha nůžkami, se odvolal. Původně dostal 6,5 roku
Odvolací Vrchní soud v Olomouci se bude zabývat případem muže, který napadl loni ve vězeňské nemocnici bývalého politika Davida Ratha. Muž na Ratha zaútočil nůžkami, za což mu Krajský soud v Brně uložil souhrnný trest 6,5 roku vězení. Obžalovaný se proti rozsudku odvolal. Muž, který si v současné době odpykává trest za nakládání s drogami a maření úředního rozhodnutí, vinu popřel.
Někdejší středočeský hejtman pracoval na částečný úvazek jako lékař v brněnské vazební věznici, když si odpykával sedmiletý trest za korupci. Při rutinní prohlídce jej loni v květnu napadl nůžkami jiný vězeň, obžalovaný Hoang Anh Vu. Podle rozsudku mohl Ratha vážně zranit. „Šlo o aktivní pohyb vůči poškozenému, výpad směřoval do oblasti krku, což potvrdili doktor Rath i strážný,“ uvedl už dříve předseda senátu Michal Zámečník. Útok podle Zámečníka mohl Rathovi způsobit těžkou újmu na zdraví.
Rathovi se nic nestalo, výpad obžalovaného vykryl rukama. Kdyby tak neučinil, osmnácticentimetrové nůžky, které obžalovaný sebral volně položené na stole, mohly Rathovi probodnout například krční tepnu. Podle obžaloby tak šlo o těžké ublížení ve stadiu pokusu a také o výtržnictví, protože muž se činu dopustil před více lidmi.
Hoang Anh Vu uvedl, že byl tehdy ve vazbě poprvé a že v minulosti byl napadený, což mu situaci připomnělo. Uvedl, že šlo o obranu. Podle něj jen držel nůžky před sebou, nikoho nenapadl. Muž byl už dříve odsouzený za nakládání s drogami a maření úředního rozhodnutí v podobě vykázání, ve vězení si odpykává trest tři roky a čtyři měsíce. Rozsudkem z poloviny října mu soud trest zpřísnil.
Rath si ve vězení tehdy odpykával sedmiletý pravomocný trest uložený za ovlivňování tendrů na rekonstrukci zámku Buštěhrad na Kladensku. Letos v lednu byl bývalý politik z vězení podmíněně propuštěn. V červnu mu ale odvolací pražský vrchní soud prodloužil dříve uložený sedmiletý trest o rok, když ho uznal vinným v takzvané druhé větvi jeho korupční kauzy.
X X X
Nečasovi znovu před soudem. Žádná konspirativní jednání nebyla, tvrdí
V kauze takzvaných trafik pro poslance ODS v pondělí u Obvodního soudu pro Prahu 1 znovu stanul bývalý premiér Petr Nečas spolu se svou manželkou Janou Nečasovou (dříve Nagyovou). Manželé vinu opět odmítli. Nečasovy spolu s dalším obžalovaným, někdejším náměstkem ministra zemědělství Romanem Bočkem, soud zprostil obžaloby v polovině roku 2020. Odvolací senát ale verdikt v září 2021 zrušil. Trojici za podplacení hrozí až šest let odnětí svobody.
Nečasová se původně u soudu zodpovídala také z nezdanění luxusních darů od politiků a lobbistů. Toto stíhání však soud v říjnu zastavil, protože je již promlčené. Podle předsedkyně trestního senátu Anežky Pudilové je rozhodnutí pravomocné.
„V žádném případě není pravda, že byla vedena nějaká konspirativní jednání,“ uvedl Nečas. Podle bývalého premiéra jsou některá politická jednání veřejná a některá jsou neveřejná. „To je naprosto standardní součástí politiky,“ prohlásil. Popsal, že hledal po neschválení vládního daňového balíčku v roce 2012 širší shodu mezi poslanci ODS. Boček ani Nečasová se podle něj jednání neúčastnili, pouze mu je pomohli zprostředkovat.
„Chtěla bych opět zdůraznit, že jsem nevinná,“ prohlásila Nečasová. Poté odmítla dále vypovídat. Odkázala na velmi stručnou výpověď u prvního hlavního líčení, kterou soudkyně přečetla. Také Boček plně odkázal na to, co uvedl dříve.
Obžaloba tvrdí, že Nečas, tehdejší šéfka jeho kabinetu Nagyová (nyní Nečasová) a Boček slíbili poslancům Marku Šnajdrovi, Petru Tluchořovi a Ivanu Fuksovi lukrativní funkce za to, že se vzdají mandátu a nechají projít vládní daňový balíček, s nímž nesouhlasili. Poté, co byl balíček schválen, se Šnajdr stal předsedou dozorčí rady Čepra a Fuksa členem představenstva Českého Aeroholdingu. Kauza trafik přispěla v roce 2013 k pádu Nečasovy vlády.
Obvodní soud v srpnu 2020 zprostil viny z podplácení Nečase, jeho ženu i někdejšího náměstka ministra zemědělství Romana Bočka. Podle verdiktu se nepodařilo prokázat, že se skutek popsaný v obžalobě vůbec stal. Prvoinstanční soud v případu nepřipustil jako důkaz odposlechy. Obvodní soud tehdy zároveň zastavil stíhání Nečasové, které se týkalo nezdanění luxusních darů od politiků a lobbistů.
Státní zástupce se proti oběma rozhodnutím na místě odvolal a pražský městský soud zrušil rozsudek a případ vrátil k novému projednání. Po výměně soudkyně obžalovaní odmítli, aby se v novém kole procesu pouze četly staré výpovědi svědků.
¨X X X
Kvůli rychlotitulům končí děkan Mendelovy univerzity. Nerudová stále vyšetřována
V souvislosti s pochybnostmi kolem doktorských studijních programů rezignoval děkan Provozně ekonomické fakulty brněnské Mendelovy univerzity Pavel Žufan. Potvrdila to mluvčí školy Tereza Pospíchalová. Žufan o své rezignaci nejdříve zpravil vedení fakulty, poté informoval akademický senát. Na univerzitě přestane působit k 31. lednu 2023.
„Rezignace je výsledkem pečlivého uvážení obou stran,“ stojí v prohlášení Mendelovy univerzity.
Žufan byl děkanem od roku 2018. V době jeho působení někteří zahraniční studenti údajně neobvykle rychle prošli doktorskými programy na fakultě. Mendelovu univerzitu tehdy jako rektorka řídila nynější prezidentská kandidátka Danuše Nerudová. Na rozdíl od Žufana, který se letos v únoru stal děkanem podruhé, ale neusilovala o další funkční období.
„Důvodem rezignace je zodpovědnost mě jako děkana za pochybení v minulém období týkající se uskutečňování doktorských studijních programů na fakultě,“ uvedl Žufan v rezignačním dopisu. Dalším důvodem je podle něj snaha zamezit eskalaci diskuzí na akademické půdě a v mediálním prostoru. Žufan doufá, že jeho rezignace povede také k uvolnění dialogu s Národním akreditačním úřadem.
Nerudová si Žufanova rozhodnutí váží. „Věřím, že (to rozhodnutí) muselo být těžké, ale jsem ráda, že (Pavel Žufan) uvolňuje prostor pro dořešení celé situace s Národním akreditačním úřadem,“ uvedla prezidentská kandidátka na svém Twitteru.
Ke zvážení rezignace vyzval děkana už dříve rektor Jan Mareš, informoval Deník N. Do konce ledna stála v čele univerzity Nerudová. Následně školu dočasně vedl exministr školství Robert Plaga, protože nově zvolený rektor Vojtěch Adam rezignoval kvůli pochybnostem o některých publikovaných článcích, a to ještě předtím, než se vůbec mohl ujmout funkce. V další volbě uspěl Mareš.
Doktorským studiem na Mendelově univerzitě se zabývá Národní akreditační úřad. Už před půl rokem rozhodl o odebrání institucionální akreditace pro doktorské studium ekonomických oborů. Znamenalo by to že škola si nebude doktorské programy v této oblasti schvalovat sama, ale bude odkázaná na schválení akreditační úřadem. Podle Pospíchalové ale rozhodnutí není pravomocné, škola se odvolala.
K pochybení možná došlo i na dalších fakultách
Podle dostupných informací vede úřad ještě další řízení, kde prověřuje možné porušování pravidel nejen na provozně ekonomické fakultě, ale napříč univerzitou. Výsledky patrně nebudou známé před volbou prezidenta.
Prezidentská kandidátka Nerudová v kampani opakovaně čelí otázkám na „rychlotituly“ v době, kdy univerzitu vedla. V rozhovoru pro Právo uvedla, že byla upozorněna jednak na překladové plagiáty, jednak na několik případů nestandardní délky studia. Uvedla, že sama iniciovala interní vyšetřování. „Nic jsem nezametla pod koberec. Všechno jsme řešili,“ řekla Právu.
X X X
Zemřel legendární kouč tenisových hvězd. Bollettieri učil Agassiho či sestry Williamsovy
Vychoval deset světových jedniček, ke slávě pomohl Andremu Agassimu, sestrám Williamsovým, Marii Šarapovové a mnohým dalším. Svérázného Američana Nicka Bollettieriho hodně lidí považovalo za největšího tenisového trenéra v historii. Zřejmě právem. I po osmdesátce vstával ve čtyři ráno, věčně byl na kurtu, podílel se na výchově dalších a dalších nadějných generací. Až teď se jeho příběh završil. Když v neděli zemřel, bylo mu 91 let.
V subtropickém floridském Bradentonu byl tenkrát dusný hic, propocené triko se lepilo k tělu, mátožně jsem šetřil každým krokem. Právě tady, ve slavné tenisové akademii, jsem se měl další den potkat s mužem, který to tu v roce 1981 založil. Který jako velký učitel pomohl ke slávě Andre Agassimu, Jimu Courierovi, Marii Šarapovové, Venus a Sereně Williamsovým.
S Nickem Bollettierim.
S machrem, před nímž se kolena klepala jinačím mazákům.
Zatím jsem jen koukal kolem. Sledoval jsem vojenský řád, který jedinečnému místu kousek od Sarasotské zátoky vtisknul vystudovaný filozof a bývalý parašutista, v jehož akademii stálo roční studium 1,3 milionu korun. Tipoval jsem, kdo z mladých sportovců makajících na ploše o velikosti 240 fotbalových hřišť může vyrůst v novou hvězdu.
A najednou stál přede mnou.
„Ááá, vy jste ten z Česka. Těší mě. Zítra máme spolu dělat rozhovor, že jo? Ale víte co? Udělejme ho už teď, tamhle si sedneme,“ zavelel rozšafně.
Jen jsem zalapal po dechu, na vymyšlení otázek bylo zhruba pět vteřin. Bollettieri při nich stačil zvesela mávnout na prcka prohánějícího se kurtu před námi: „Hej, kovboji, nechceš vodu?“ Pak už se usmál na mě.
A právě na tenhle úsměv jsem si vzpomněl i po 12 letech, kdy bradentonská akademie oficiálně potvrdila, že její zakladatel ve věku 91 let zemřel. Po vleklých zdravotních problémech, a přece trochu nečekaně. Bollettieri přece dělal dojem, že tu bude navždy.
Tenisovým trenérem byl od roku 1956. Jakmile otevíral svou akademii, s typicky americkým sebevědomím nepochyboval, že tahle fabrika na talenty bude brzy nejlepší na celém světě. I díky Bollettieriho již zmíněným zkušenostem z armády.
„Tenisu se musíte odevzdat. Mít disciplínu. A já jsem si uvědomil, že je kázeň zatraceně potřeba, právě při skákání s padákem. Do života mi to ohromně pomohlo,“ svěřil se mi.
Na vojenský dril byl u ostatních pes i proto, že se mu nevyhýbal ani sám. I po osmdesátce vstával každý den ve čtyři ráno, o pár minut později se už s raketou v ruce proháněl po kurtu. Právě tímhle nezdolným přístupem si získal respekt i u tenistů, ze kterých se postupně staly globálně známé osobnosti.
„Přestože třeba Andremu Agassimu bylo dost těžké radit, když přišel k nám do akademie. Byl to rebel. S takovou Šarapovovou to bylo snadnější. Ona měla zájem naslouchat. I to je umění kouče: pochopit, jakým způsobem dovést toho kterého hráče k cíli,“ popisoval. „Když jsem viděl Andreho, tušil jsem, že to bude těžké. Ale ten klučina měl v sobě jiskru. Neuvěřitelnou jiskru. S takovým to musíte zkusit.“
Sem do Bradentonu za ním i nejslavnější jména jezdila ještě dlouho poté, co už odrostla juniorskému věku. Potrénovat, připravit se na nejdůležitější turnaje sezony. S mnohými z těch es zůstal v přátelském kontaktu. Jen u některých se časem ukázalo, že spolupráce prostě nedává smysl.
„Nebavilo mě dělat s lidmi, kteří neměli zájem se zdokonalovat,“ popisoval. „Například Marcelo Rios. Snad nejtalentovanější tenista, kterého jsem kdy potkal. Ale zároveň člověk, který nikdy nenaplnil svůj potenciál. Protože tomu nedal všechno. Pro mě nemá smysl spolupracovat s takovým hráčem.“
Ptal jsem se Bollettieriho v téhle souvislosti i na to, zda je těžší říct dítěti, že na to nemá, nebo přesvědčit skvělého tenistu, že je skvělým tenistou. Zase se pousmál.