Mrtvého studenta hrál Zifčák, aby se převrat uskutečnil. Zifčákovy paměti v knihovnách ČR, SR. Pomáhal i poslanec Benda, který ve Sněmovně i zemře? Hovořil o tom i Turek na Národní třídě v Praze. –  Deník Špígl už několikrát uvedl Fialovi: Poradci USA, SSSR, agenti, KSČ, SR, StB, 17. listopad 1989 převrat studenty na Národní třídě v Praze. Připraven i mrtvý student. Benda s StB. Poradci USA, Gorbačova. Opustil soudruhy s zemí, jimž radil. Bush za převrat do Prahy.

PAVEL  CHCE  BÝT  HORŠÍ  NEŽ  ZEMAN,  KLAUS?

ŽÁDNÝ  POLITIK,  VOJÁK  BEZ  ZKUŠENOSTÍ

NECHCE  ZAJISTIT  ANI  KAPITULACI  UKRAJINY,  KDE  DENNĚ  STÁLE

UMIRAJÍ  LIDÉ,  TRUMP  ZBYTEČNÁ  VÁLKA,  VINA  ZELENSKÉHO

BABIŠ  NEMÁ  ZE  ZÁKONA  ŽÁDNOU  POVINOST

JE  TO  ZÁKON  VOJÁKA  PAVLA?  TAK  SE JEDNÁ  V  ARMÁDĚ?

To nebylo ani za Zemana. Pavel si přisuzuje roli, která mu nepřísluší, říká politolog.

Prezident Petr Pavel v pondělí uvedl, že pokud by Andrej Babiš nebyl schopen vyřešit svůj střet zájmů, chtěl by, aby mu hnutí ANO nabídlo jiného kandidáta na premiéra. „Místo aby se nyní situace mezi prezidentem a podhradím uklidnila, tu máme napětí, takřka ústavní krizi,“ hodnotí slova prezidenta Pavla politolog Lukáš Valeš ze Západočeské univerzity v Plzni.

Prezident Petr Pavel v pondělí pro Radiožurnál uvedl, že by nerad porušoval zákon. V případě, že Andrej Babiš nevyřeší svůj střet zájmů, nejmenoval by ho premiérem. Také řekl, že by hnutí ANO mělo přijít s jiným kandidátem. Proč Petr Pavel přišel s tak silným vyjádřením zrovna dnes?

To by mě také zajímalo. Když on sám v rozhovoru pro Radiožurnál řekl, že bychom měli být jednotní… A pak odpálí takovou bombu. Je to mimořádně zvláštní načasování.

Pořád platí, že Babiš nemá ze zákona povinnost situaci vyřešit před svým jmenováním.

X X X

USA, Bush se dohodli na převratu v ČSFR s Gorbačovem za pomoci StB a studentů a poradců USA. Aby se převrat uskutečnil, vymysleli mrtvého studenta na 17. listopadu, jehož hrál Ludva Zifčák. Tím měl být národ dohnán k tomu, aby masově protestoval, byl aktivnější, naštvanější a starý režim odstranil demonstracemi proti vedení státu. Plány Gorbačova a Bushe se zdařily. Gorbačov všechny přátele ze socialistických zemí hodil přes palubu. Když byl v Praze, utíkal před nimi a k nikomu se nehlásil.

Poslanec ODS Benda s příslušníky StB dělal 17.11. převrat

Půl miliónu Zifčáků mezi lidmi a v knihovnách v ČR i SR. Jsou to paměti Ludvíka Zifčáka, které odhalují pozadí převratu v roce 1989. Tento „student“ vydal v roce 1991 paměti… Vyšly v tehdejším vydavatelství Špígl v nákladu bezmála půl miliónu výtisků. Jsou to tři díly, které dnes najdete v knihovnách a mezi lidmi. Celý náklad byl hned rozebrán.

Původně měly tyto paměti vyjít jako kniha… Vydavatelství, které se o to pokoušelo, by to však nestihlo do tehdejšího 17. listopadu 1991, a kromě toho se obávalo, aby nemělo po vydání potíže… Proto Paměti Zifčáka vyšly v novinové formě. Ale lidem to nevadilo. Chtěli vědět, jak to skutečně bylo s převratem u nás, který byl předem připravený a museli o tom předem vědět jak v USA, tak i v Sovětském svazu, protože na našem ministerstvu vnitra byla řada sovětských poradců….

A ti, co se u nás šustlo, hned hlásili do Moskvy. A tak i na Východě se předem vědělo, že se u nás připravuje převrat. A scénář byl dobře připravený, aby vše vyšlo. A stalo se.

Vše 17. listopadu 1989 pečlivě sledoval i generál Lorenc s odborníky z Moskvy ve vile vnitra v Praze na Vinohradech. Věděli i to, co se dělo na Albertově, na Národní třídě v Praze, kde je „mrtvý“ student Martin Šmíd…

Ve Svobodném slově pracovala redaktorka Šmídová, a tak se mohla vyskytnout i informace, že je to její syn. O „mrtvém“ studentovi se dostala zpráva prostřednictvím Petra Uhla, který byl později redaktorem Práva, do Svobodné Evropy a do Hlasu Ameriky, a tím celá akce měla větší vážnost. I když to byla, jak se později zjistilo, poplašná zpráva. Uhl za ni nikdy nebyl stíhán.

Jen Ludva Zifčák si odseděl pár měsíců ve vězení v Břeclavi. A z funkcionářů KSČ jako jediný Miroslav Štěpán v Plzni na Borech.

Jak bylo a je vidět, u tajné policie jsou všude na světě odborníci. Ale dnes si zásluhu na převratu u nás přisuzuje mnoho jiných lidí a dokonce za to dostávají odměny.

S Ludvou Zifčákem vyšel později také rozhovor v časopise Týden, v němž uvedl, že o převratu u nás v roce 1989 se na StB hovořilo už týden před demonstrací. Po převratu to prý přiznal i šéf druhé správy MV Žák.

Do skupiny L. Zifčáka patřila i Drahomíra Dražská, o které se po převratu hodně hovořilo na veřejnosti. Samozřejmě, že to nebylo zřejmě její pravé jméno, a ta měla za úkol o „mrtvém“ studentovi podat zprávu Uhlovi a ten to poslal do médií na Západě.

Uhl po převratu dostal pěkné koryto v ČTK, kde byl ředitelem a poslal do Anglie Ivana Kytku, který je tam dodnes. Ale nikoliv za ČTK, ale dělá v BBC či jinde.

Chvíli byl i zpravodajem Čs. televize v Londýně. Když byl po určité době odvolán a měl dělat v Praze v ČT vedoucí funkci, ukázalo se, že mu to moc nejde a kromě toho se proti němu bouřili mnozí redaktoři. A tak Kytka raději „prchl“ znovu do Anglie, kde je dodnes. Syn studoval v USA, jak uváděla média.

Když byl Kytka ještě v ČTK a chodil jako zpravodaj do FS, stále se „modlil“, aby ho Uhl skutečně do Anglie poslal, aby si to nerozmyslel a nenašel pro zahraničního zpravodaje ČTK někoho jiného. Kytka by za to měl dnes dát Uhlovi tučnou odměnu. Bez něj by tam nikdy nebyl.

Paměti Ludvy Zifčáka jsou nepochybně velmi zajímavé. Uvedl to i v rozhovoru Týdne. Měly se pouze vyměnit kádry… A muselo to být velice rychle, protože ÚV KSČ na prosincovém plénu chtěl učinit větší změny.

Ale Gorbačov už dříve se dohodl s Bushem, a tak převrat v ČSFR byl nevyhnutelný. Na soudruhy z KSČ si pak Gorbačov už nikdy nevzpomněl a nesetkal se s nimi. Nakonec byl v Moskvě také odstaven.

VRÁTNÁ DRAŽSKÁ SLEDOVALA STUDENTY

Na pořady v ČT k 17. listopadu si posteskl i bývalý vedoucí funkcionář lidovců Bartončík, který pochází z Moravy. Když ho před volbami po převratu v roce 1989, kdy chtěl být předsedou FS, odrovnali jiní noví politici, Bartončík skončil s politickou kariérou ve straně lidové.

Ještě se snažil založit novou stranu lidovců na jižní Moravě, kde je nejvíce lidovců, ale to se mu nepodařilo, což je určitě škoda.

Protivníci ho odrovnali skandálním článkem v novinách. Prý byl agentem StB… Ale takových bylo více a jejich tajné svazky záhadně zmizely z archívů. Hodně by o tom mohl vyprávět Petr Cibulka, který brzy po převratu vydal seznam agentů StB. Dodnes je o ně stále velký zájem a najdou se na internetu Petra Cibulky.

Bartončíkovi dala slovo 17. listopadu také ČT. Vypadal velice pěkně a hovořil jako zkušený, rozumný a významný politik. Mimo jiné na adresu ČT poznamenal, že mnohé pořady jsou zkreslené, neodpovídají současnému životu v ČR, lidem na venkově i ve městech, jejich starostem, potížím.

Pořad v ČT uváděl zpěvák Michal Prokop, který si vzal za manželku dceru prvního náměstka Čs. televize Diviše, který v televizi šéfoval před převratem. A jistě z toho měl užitek i Prokop… A tentýž Prokop novým šéfům ČT po převratu nevadil. Vydělával v ČT ročně statisíce korun. ČT 17. listopadu v jednom pořadu slibovala divákům velkou senzaci…

Prý konečně promluví Drahomíra Dražská, která v roce 1989 oznámila Uhlovi, který byl později redaktorem Práva, že je na Národní třídě mrtvý student. Jenže žádná senzace se nekonala… ČT Dražskou vůbec neukázala. Byla schovaná za plentou a všechno popírala. Prý si vše o mrtvém studentovi Šmídovi vymyslela, nikdy ho neznala, neviděla, neznala Zifčáka, nebyla spolupracovnicí StB a podobně.

V Pamětech Ludvy Zifčáka, alias Růžičky, (tři díly), které vyšly v roce 1991 v nákladu téměř půl miliónu výtisků a jsou ve všech knihovnách v ČR i SR a mezi lidmi, je uvedeno něco jiného:

Několik dní po schůzce s tajemným panem Albertem seznámil Petr Fiala, údajně student Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze, Růžičku s jistou slečnou či paní Drahomírou Dražskou. Pracovala jako noční vrátná na stejné fakultě, na níž Fiala studoval. Nakonec se ukázalo, že byla vdanou paničkou. Podle Fialova sdělení dobře znala prostředí na fakultě a ještě lépe studenty.

Na Růžičku působila celkem obstojně, avšak nejvíc jej potěšil její vztah k Fialovi, který byl víc než přátelský. A Fiala patřil k lidem, kterým Růžička věřil. A to hlavní, kterého Růžička dosadil do vedení NSS. Byl to prostě jeho člověk. Oba měli s Dražskou stejný úmysl – zapojit ji do studentského hnutí jako studentku, ač jí nikdy nebyla…

Vzhledem k Fialovým poznatkům mu Růžička důrazně uložil, aby s Dražskou o jejich stycích s Bendou promluvil. Uvědomoval si, že by ji mohli potřebovat.

Dražská byla vcelku ovladatelná osoba, snadno manipulovatelná a jako vrátná měla dost příležitostí dostat se do styku s dalšími studenty, které mohla ovlivnit k náklonnosti k NSS. Mělo by to především význam v případě politických změn…

V rozhovoru se Dražská Fialovi svěřila s tím, že ji mladý Benda (dnes poslanec ODS) požádal, aby mu zjistila dvě jména studentů na MMF UK v Praze. Fiala Růžičkovi rovněž sdělil, že Dražská Bendovi ta dvě jména zjistila.

Jednalo se rovnou o dva Martiny Šmídy! Shodou okolností se Dražská hned po manifestaci potkala s mladou ženou, která k ní byla velmi milá. Pomohla jí dojít na ošetření do nemocnice. V té době Dražská netušila, že mladá žena se představila jako Mirka Litomiská, je sitgnatářkou Charty 77. Dražská Litomiské předala informaci, jak byly spolu dohodnuté.

V případě, že Litomiská nevolala Uhla, zavolá mu večer Dražská. Ing. Petr Uhl, šéf VIA, obdržel magnetofonový záznam se zprávou Dražské, která popisuje, jak úderem příslušníka Bezpečnosti zůstal její přítel Martin Šmíd ležet pod státní, červenomodrobílou vlajkou… A Uhl tomu naletěl… Ani mu nevadilo, že pásek dostal o den později.

Informaci si vůbec neověřil. Byla to poplašná zpráva, která vedla k převratu v ČSFR. A o všem byli informováni důstojníci ze SSSR, kteří působili na vnitru a byli poradci generála Lorence, který byl šéfem StB.

Lorenc byl po převratu ve vazbě ve věznici v Praze na Pankráci. Po propuštění s ním byl rozhovor ve Svobodném slově. A když v roce 1990 začal vycházet deník Špígl, vycházel na pokračování rozhovor s generálem Lorencem. Celý spis o generálu Lorencovi byl nakonec předán na Slovensko, ale tam souzen nebyl.

Odsouzeni byli v ČR jen tajemník Měst. výboru KSČ v Praze M. Štěpán a “mrtvý” student Ludva Zifčák, který si odpykával trest ve věznici v Břeclavi. Podrobné informace o vrátné, agentce Dražské, jsou v Pamětech Zifčáka, které jsou v každé knihovně v ČR i SR, protože redakce Špíglu, podobně jako jiné noviny, musely všem knihovnám zasílat povinné výtisky.

X X X

Paměti Ludvy Zifčáka jsou nepochybně velmi zajímavé. Uvedl to i v rozhovoru Týdne Bartončík. Měly se pouze vyměnit kádry… A muselo to být velice rychle, protože ÚV KSČ na prosincovém plénu chtěl učinit větší změny. Ale Gorbačov už dříve se dohodl s Bushem, a tak převrat v ČSFR byl nevyhnutelný. Na soudruhy z KSČ si pak Gorbačov už nikdy nevzpomněl a nesetkal se s nimi. Nakonec byl v Moskvě také odstaven.

VRÁTNÁ DRAŽSKÁ SLEDOVALA STUDENTY, ČT JI  NEUKÁZÁZALA,  V  StB?

Na pořady v ČT k 17. listopadu si posteskl i bývalý vedoucí funkcionář lidovců Bartončík, který pochází z Moravy. Když ho před volbami po převratu v roce 1989, kdy chtěl být předsedou FS, odrovnali jiní noví politici, Bartončík skončil s politickou kariérou ve straně lidové. Ještě se snažil založit novou stranu lidovců na jižní Moravě, kde je nejvíce lidovců, ale to se mu nepodařilo, což je určitě škoda. Protivníci ho odrovnali skandálním článkem v novinách. Prý byl agentem StB…

Ale takových bylo více a jejich tajné svazky záhadně zmizely z archívů. Hodně by o tom mohl vyprávět Petr Cibulka, který brzy po převratu vydal seznam agentů StB. Dodnes je o ně stále velký zájem a najdou se na internetu Petra Cibulky. Bartončíkovi dala slovo 17. listopadu také ČT. Vypadal velice pěkně a hovořil jako zkušený, rozumný a významný politik. Mimo jiné na adresu ČT poznamenal, že mnohé pořady jsou zkreslené, neodpovídají současnému životu v ČR, lidem na venkově i ve městech, jejich starostem, potížím.

„MRTVÉHO STUDENTA“ ZIFČÁKA NA OSLAVY PŘEVRATU NIKDY NEPOZVALI, POLICISTY VYHODILI

Zifčákovy paměti odhalují pozadí převratu 1989: Půl miliónu Zifčáků mezi lidmi a v knihovnách v ČR i SR. Jsou to paměti Ludvíka Zifčáka, které odhalují pozadí převratu v roce 1989.

X X X

PREZIDENT BUSH ZA PŘEVRAT S GORBAČOVEM V ČR A SR POZVÁN DO PRAHY

Nejsem emocionální člověk, říkal Bush. Prezident, který pomohl Česku ke svobodě Sami Američané o něm mluví jako o nejúspěšnějším prezidentovi USA, který v Bílém domě sloužil jen jeden prezidentský termín. George H. W. Bush, který v pátek zemřel ve věku čtyřiadevadesáti let, bezpečně provedl Spojené státy a s pomocí dalších státníků i celý svět turbulentním obdobím konce studené války.

Jeho umírněný postup a přehled v zahraniční politice výrazně přispěly k tomu, že svět na východ od železné opony tehdy neupadl do chaosu. Že čtyřicet let dlouhý studený konflikt, s nebezpečím jaderných zbraní na obou stranách, skončil bez výbuchu, bez války. „Jistě nejsem viděn jako vizionář. Ale doufám, že jsem viděn jako pevný, rozvážný a schopný,“ napsal si prezident George Bush starší do deníku v poslední den převratného roku 1989.

V roce 1991 pak nechal Američany částečně zapomenout na trauma Vietnamu, když v bleskové vítězné válce v Perském zálivu vyhnal irácká vojska z Kuvajtu. Během čtyřiceti dnů stáli Američané před Bagdádem a Saddám Husajn musel kapitulovat. Bushova popularita mezi Američany v té chvíli vyskočila na 90 procent. Ale stačil rok a Bush v prezidentských volbách v roce 1992 neobhájil možnost pokračovat v Bílém domě další čtyři roky.

Prohrál s mladým demokratickým guvernérem z Arkansasu Billem Clintonem. Když mu podrazila nohy ekonomická recese a pocit Američanů, že je sice úspěšný v zahraniční politice, ale nechápe jejich každodenní domácí problémy. Vřelý a se smyslem pro humor George H. W. Bush byl klidnou silou. Zkušený, střízlivý politik, na první pohled možná až trochu upjatý, ve skutečnosti se smyslem pro humor a podle řady svědectví lidsky vřelý.

Například s velkým pochopením pro „barbary z východu“, když v únoru 1990 přivítal v Bílém domě delegaci čerstvě zvoleného československého prezidenta Václava Havla. Související Zemřel 41. prezident USA George Bush starší. Muž, jenž ukončil studenou válku Účastníci výpravy se dodnes pamatují, jak Bush sice překvapeně, ale s porozuměním toleroval veškeré překračování protokolu a divokou odvázanost členů delegace. Někteří z nich vůbec poprvé v životě vyrazili na západ od bývalé železné opony.

V listopadu 1990 prezident Bush návštěvu Václavu Havlovi oplatil, když přijel do Prahy na první výročí „sametové revoluce“. Kolem jeho pobytu nebylo tolik hvězdného vzruchu, jako když o čtyři roky později hrál Bill Clinton v pražské Redutě na saxofon. Ale pro Československo to v té chvíli bylo zásadní potvrzení, že už je znovu součástí Západu.

„Děkuji vám, moji čeští a slovenští přátelé. Je pro mě velkou ctí navštívit tuto hrdou a krásnou zemi a moci se připojit k oslavám prvního výročí výjimečné sametové revoluce,“ prohlásil Bush v Praze. Nepřijel poučovat a radit. Jako by energie tehdejší české a slovenské společnosti byla i pro něho samotného stále a znovu překvapivým potvrzením, že Spojené státy pod jeho vedením pomáhají Československu v obrovském, odvážném projektu na cestě od socialismu ke svobodě. Zesnulý americký exprezident George Bush starší měl státní pohřeb ve washingtonské katedrále, kterého se zúčastnila i hlava státu Donald Trump s manželkou Melanií.

Během průjezdu prezidentské kolony po Václavském náměstí Bush zboural veškerý pečlivě připravený protokol a vyšel k nadšenému davu, aby se s lidmi osobně pozdravil. Bush tehdy přivezl do Prahy repliku amerického Zvonu svobody, kterou pak pokřtil několika údery přímo na Václavském náměstí. Dnes to působí pateticky, tehdy z toho zaplněnému náměstí běhal mráz po zádech. S nadšením šel bránit Ameriku George Bush to nedělal často, nebylo mu to vlastní. Neměl v sobě přirozené kouzlo svého předchůdce v úřadě, prezidenta Ronalda Reagana, se kterým by si obyčejný Američan vždy rád zašel na pivo. Na výkon prezidentské funkce byl ale Bush připraven, politicky a svou životní zkušeností. Přinejmenším stejně dobře, a možná ještě lépe, než Reagan.

JEDNÁNÍ BUSHE S GORBAČOVEM

George Bush opakovaně jednal s tehdejším sovětským lídrem Michailem Gorbačovem. Podepsali důležité odzbrojovací dohody, s účastí dalších politiků se dohodli na sjednocení Německa. Bushův přístup Gorbačovovi pomohl k tehdy mírovému rozpadu Sovětského svazu. Mizející svět Hillary Clintonové a washingtonská zrada obrazů v pražské Libni George Bush se zároveň nebál nasazení síly tam, kde to viděl jako lepší či nutnou možnost. Jeho vojenský zásah v Panamě v roce 1989 odstavil od moci generála Manuela Noriegu. A když v polovině ledna 1991 irácký vůdce Saddám Husajn nesplnil lhůtu Rady bezpečnosti OSN k odchodu z okupovaného Kuvajtu, z Bushova rozkazu udeřily Spojené státy tři hodiny po půlnoci 16. ledna washingtonského času plnou silou.

„Naším cílem není dobytí Iráku, ale osvobození Kuvajtu,“ prohlásil Bush ve zvláštním televizním projevu k Američanům. Saddám Husajn mu troufale odpověděl, že „začala matka všech bitev“. Ta „matka“ ale měla jepičí život. Po absolutní letecké převaze, po čtyřicetidenním bombardování iráckých pozic, americké pozemní síly za minimálních ztrát během sto hodin válku vítězně dokončily. George Bush vyhlásil příměří. Rozhodl se, že Saddáma Husajna nechá u moci a do bezpečí nechal uniknout i elitní síly jeho Revolučních gard. Podle některých Bushových kritiků to byla chyba, ale celkově Bush na domácí scéně slavil triumf. Když po konci války v březnu 1991 vystoupil v Kongresu, přivítal ho tříminutový potlesk a skandování „Bush, Bush, Bush!“.

A jeho popularita mezi Američany zamířila do historických výšek. Prezidentem jen jednou „George H. W. Bush byl nejlepším prezidentem této země z těch, kteří sloužili jeden termín,“ je přesvědčen James Baker, který byl v letech 1989 až 1992 Bushovým ministrem zahraničí. V Bakerově vyjádření je pochvala, ale zároveň vystihuje jeden z nejpřekvapivějších neúspěchů americké politické historie. Svoji obrovskou podporu z roku 1991 totiž Bush o rok později nedokázal proměnit v obhajobu prezidentského úřadu. „Čtěte mi ze rtů, žádné nové daně,“ byla osudová věta, kterou ve své první kampani v roce 1988 slíbil, že jako prezident nezvedne daně. Jenže tento slib nedodržel, což proti němu postavilo část jeho vlastních republikánů. S McCainem bude pochována i jeho Amerika. Spojené státy pak patřily Trumpovi.

 X X X

USA, Bush se dohodli na převratu v ČSFR s Gorbačovem za pomoci StB a studentů a poradců USA. Aby se převrat uskutečnil, vymysleli mrtvého studenta na 17. listopadu, jehož hrál Ludva Zifčák. Tím měl být národ dohnán k tomu, aby masově protestoval, byl aktivnější, naštvanější a starý režim odstranil demonstracemi proti vedení státu. Plány Gorbačova a Bushe se zdařily. Gorbačov všechny přátele ze socialistických zemí hodil přes palubu. Když byl v Praze, utíkal před nimi a k nikomu se nehlásil.

Poslanec ODS Benda s příslušníky StB dělal 17.11. převrat

Půl miliónu Zifčáků mezi lidmi a v knihovnách v ČR i SR. Jsou to paměti Ludvíka Zifčáka, které odhalují pozadí převratu v roce 1989. Tento „student“ vydal v roce 1991 paměti… Vyšly v tehdejším vydavatelství Špígl v nákladu bezmála půl miliónu výtisků. Jsou to tři díly, které dnes najdete v knihovnách a mezi lidmi. Celý náklad byl hned rozebrán.

Původně měly tyto paměti vyjít jako kniha… Vydavatelství, které se o to pokoušelo, by to však nestihlo do tehdejšího 17. listopadu 1991, a kromě toho se obávalo, aby nemělo po vydání potíže… Proto Paměti Zifčáka vyšly v novinové formě. Ale lidem to nevadilo. Chtěli vědět, jak to skutečně bylo s převratem u nás, který byl předem připravený a museli o tom předem vědět jak v USA, tak i v Sovětském svazu, protože na našem ministerstvu vnitra byla řada sovětských poradců….

A ti, co se u nás šustlo, hned hlásili do Moskvy. A tak i na Východě se předem vědělo, že se u nás připravuje převrat. A scénář byl dobře připravený, aby vše vyšlo. A stalo se.

Vše 17. listopadu 1989 pečlivě sledoval i generál Lorenc s odborníky z Moskvy ve vile vnitra v Praze na Vinohradech. Věděli i to, co se dělo na Albertově, na Národní třídě v Praze, kde je „mrtvý“ student Martin Šmíd…

Ve Svobodném slově pracovala redaktorka Šmídová, a tak se mohla vyskytnout i informace, že je to její syn. O „mrtvém“ studentovi se dostala zpráva prostřednictvím Petra Uhla, který byl později redaktorem Práva, do Svobodné Evropy a do Hlasu Ameriky, a tím celá akce měla větší vážnost. I když to byla, jak se později zjistilo, poplašná zpráva. Uhl za ni nikdy nebyl stíhán.

Jen Ludva Zifčák si odseděl pár měsíců ve vězení v Břeclavi. A z funkcionářů KSČ jako jediný Miroslav Štěpán v Plzni na Borech.

Jak bylo a je vidět, u tajné policie jsou všude na světě odborníci. Ale dnes si zásluhu na převratu u nás přisuzuje mnoho jiných lidí a dokonce za to dostávají odměny.

S Ludvou Zifčákem vyšel později také rozhovor v časopise Týden, v němž uvedl, že o převratu u nás v roce 1989 se na StB hovořilo už týden před demonstrací. Po převratu to prý přiznal i šéf druhé správy MV Žák.

Do skupiny L. Zifčáka patřila i Drahomíra Dražská, o které se po převratu hodně hovořilo na veřejnosti. Samozřejmě, že to nebylo zřejmě její pravé jméno, a ta měla za úkol o „mrtvém“ studentovi podat zprávu Uhlovi a ten to poslal do médií na Západě.

Uhl po převratu dostal pěkné koryto v ČTK, kde byl ředitelem a poslal do Anglie Ivana Kytku, který je tam dodnes. Ale nikoliv za ČTK, ale dělá v BBC či jinde.

Chvíli byl i zpravodajem Čs. televize v Londýně. Když byl po určité době odvolán a měl dělat v Praze v ČT vedoucí funkci, ukázalo se, že mu to moc nejde a kromě toho se proti němu bouřili mnozí redaktoři. A tak Kytka raději „prchl“ znovu do Anglie, kde je dodnes. Syn studoval v USA, jak uváděla média.

Když byl Kytka ještě v ČTK a chodil jako zpravodaj do FS, stále se „modlil“, aby ho Uhl skutečně do Anglie poslal, aby si to nerozmyslel a nenašel pro zahraničního zpravodaje ČTK někoho jiného. Kytka by za to měl dnes dát Uhlovi tučnou odměnu. Bez něj by tam nikdy nebyl.

Paměti Ludvy Zifčáka jsou nepochybně velmi zajímavé. Uvedl to i v rozhovoru Týdne. Měly se pouze vyměnit kádry… A muselo to být velice rychle, protože ÚV KSČ na prosincovém plénu chtěl učinit větší změny.

Ale Gorbačov už dříve se dohodl s Bushem, a tak převrat v ČSFR byl nevyhnutelný. Na soudruhy z KSČ si pak Gorbačov už nikdy nevzpomněl a nesetkal se s nimi. Nakonec byl v Moskvě také odstaven.

VRÁTNÁ DRAŽSKÁ SLEDOVALA STUDENTY

Na pořady v ČT k 17. listopadu si posteskl i bývalý vedoucí funkcionář lidovců Bartončík, který pochází z Moravy. Když ho před volbami po převratu v roce 1989, kdy chtěl být předsedou FS, odrovnali jiní noví politici, Bartončík skončil s politickou kariérou ve straně lidové.

Ještě se snažil založit novou stranu lidovců na jižní Moravě, kde je nejvíce lidovců, ale to se mu nepodařilo, což je určitě škoda.

Protivníci ho odrovnali skandálním článkem v novinách. Prý byl agentem StB… Ale takových bylo více a jejich tajné svazky záhadně zmizely z archívů. Hodně by o tom mohl vyprávět Petr Cibulka, který brzy po převratu vydal seznam agentů StB. Dodnes je o ně stále velký zájem a najdou se na internetu Petra Cibulky.

Bartončíkovi dala slovo 17. listopadu také ČT. Vypadal velice pěkně a hovořil jako zkušený, rozumný a významný politik. Mimo jiné na adresu ČT poznamenal, že mnohé pořady jsou zkreslené, neodpovídají současnému životu v ČR, lidem na venkově i ve městech, jejich starostem, potížím.

Pořad v ČT uváděl zpěvák Michal Prokop, který si vzal za manželku dceru prvního náměstka Čs. televize Diviše, který v televizi šéfoval před převratem. A jistě z toho měl užitek i Prokop… A tentýž Prokop novým šéfům ČT po převratu nevadil. Vydělával v ČT ročně statisíce korun. ČT 17. listopadu v jednom pořadu slibovala divákům velkou senzaci…

Prý konečně promluví Drahomíra Dražská, která v roce 1989 oznámila Uhlovi, který byl později redaktorem Práva, že je na Národní třídě mrtvý student. Jenže žádná senzace se nekonala… ČT Dražskou vůbec neukázala. Byla schovaná za plentou a všechno popírala. Prý si vše o mrtvém studentovi Šmídovi vymyslela, nikdy ho neznala, neviděla, neznala Zifčáka, nebyla spolupracovnicí StB a podobně.

V Pamětech Ludvy Zifčáka, alias Růžičky, (tři díly), které vyšly v roce 1991 v nákladu téměř půl miliónu výtisků a jsou ve všech knihovnách v ČR i SR a mezi lidmi, je uvedeno něco jiného:

Několik dní po schůzce s tajemným panem Albertem seznámil Petr Fiala, údajně student Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze, Růžičku s jistou slečnou či paní Drahomírou Dražskou. Pracovala jako noční vrátná na stejné fakultě, na níž Fiala studoval. Nakonec se ukázalo, že byla vdanou paničkou. Podle Fialova sdělení dobře znala prostředí na fakultě a ještě lépe studenty.

Na Růžičku působila celkem obstojně, avšak nejvíc jej potěšil její vztah k Fialovi, který byl víc než přátelský. A Fiala patřil k lidem, kterým Růžička věřil. A to hlavní, kterého Růžička dosadil do vedení NSS. Byl to prostě jeho člověk. Oba měli s Dražskou stejný úmysl – zapojit ji do studentského hnutí jako studentku, ač jí nikdy nebyla…

Vzhledem k Fialovým poznatkům mu Růžička důrazně uložil, aby s Dražskou o jejich stycích s Bendou promluvil. Uvědomoval si, že by ji mohli potřebovat.

Dražská byla vcelku ovladatelná osoba, snadno manipulovatelná a jako vrátná měla dost příležitostí dostat se do styku s dalšími studenty, které mohla ovlivnit k náklonnosti k NSS. Mělo by to především význam v případě politických změn…

V rozhovoru se Dražská Fialovi svěřila s tím, že ji mladý Benda (dnes poslanec ODS) požádal, aby mu zjistila dvě jména studentů na MMF UK v Praze. Fiala Růžičkovi rovněž sdělil, že Dražská Bendovi ta dvě jména zjistila.

Jednalo se rovnou o dva Martiny Šmídy! Shodou okolností se Dražská hned po manifestaci potkala s mladou ženou, která k ní byla velmi milá. Pomohla jí dojít na ošetření do nemocnice. V té době Dražská netušila, že mladá žena se představila jako Mirka Litomiská, je sitgnatářkou Charty 77. Dražská Litomiské předala informaci, jak byly spolu dohodnuté.

V případě, že Litomiská nevolala Uhla, zavolá mu večer Dražská. Ing. Petr Uhl, šéf VIA, obdržel magnetofonový záznam se zprávou Dražské, která popisuje, jak úderem příslušníka Bezpečnosti zůstal její přítel Martin Šmíd ležet pod státní, červenomodrobílou vlajkou… A Uhl tomu naletěl… Ani mu nevadilo, že pásek dostal o den později.

Informaci si vůbec neověřil. Byla to poplašná zpráva, která vedla k převratu v ČSFR. A o všem byli informováni důstojníci ze SSSR, kteří působili na vnitru a byli poradci generála Lorence, který byl šéfem StB.

Lorenc byl po převratu ve vazbě ve věznici v Praze na Pankráci. Po propuštění s ním byl rozhovor ve Svobodném slově. A když v roce 1990 začal vycházet deník Špígl, vycházel na pokračování rozhovor s generálem Lorencem. Celý spis o generálu Lorencovi byl nakonec předán na Slovensko, ale tam souzen nebyl.

Odsouzeni byli v ČR jen tajemník Měst. výboru KSČ v Praze M. Štěpán a “mrtvý” student Ludva Zifčák, který si odpykával trest ve věznici v Břeclavi. Podrobné informace o vrátné, agentce Dražské, jsou v Pamětech Zifčáka, které jsou v každé knihovně v ČR i SR, protože redakce Špíglu, podobně jako jiné noviny, musely všem knihovnám zasílat povinné výtisky.

X X X

Paměti Ludvy Zifčáka jsou nepochybně velmi zajímavé. Uvedl to i v rozhovoru Týdne Bartončík. Měly se pouze vyměnit kádry… A muselo to být velice rychle, protože ÚV KSČ na prosincovém plénu chtěl učinit větší změny. Ale Gorbačov už dříve se dohodl s Bushem, a tak převrat v ČSFR byl nevyhnutelný. Na soudruhy z KSČ si pak Gorbačov už nikdy nevzpomněl a nesetkal se s nimi. Nakonec byl v Moskvě také odstaven.

VRÁTNÁ DRAŽSKÁ SLEDOVALA STUDENTY, ČT JI  NEUKÁZÁZALA,  V  StB?

Na pořady v ČT k 17. listopadu si posteskl i bývalý vedoucí funkcionář lidovců Bartončík, který pochází z Moravy. Když ho před volbami po převratu v roce 1989, kdy chtěl být předsedou FS, odrovnali jiní noví politici, Bartončík skončil s politickou kariérou ve straně lidové. Ještě se snažil založit novou stranu lidovců na jižní Moravě, kde je nejvíce lidovců, ale to se mu nepodařilo, což je určitě škoda. Protivníci ho odrovnali skandálním článkem v novinách. Prý byl agentem StB…

Ale takových bylo více a jejich tajné svazky záhadně zmizely z archívů. Hodně by o tom mohl vyprávět Petr Cibulka, který brzy po převratu vydal seznam agentů StB. Dodnes je o ně stále velký zájem a najdou se na internetu Petra Cibulky. Bartončíkovi dala slovo 17. listopadu také ČT. Vypadal velice pěkně a hovořil jako zkušený, rozumný a významný politik. Mimo jiné na adresu ČT poznamenal, že mnohé pořady jsou zkreslené, neodpovídají současnému životu v ČR, lidem na venkově i ve městech, jejich starostem, potížím.

„MRTVÉHO STUDENTA“ ZIFČÁKA NA OSLAVY PŘEVRATU NIKDY NEPOZVALI, POLICISTY VYHODILI

Zifčákovy paměti odhalují pozadí převratu 1989: Půl miliónu Zifčáků mezi lidmi a v knihovnách v ČR i SR. Jsou to paměti Ludvíka Zifčáka, které odhalují pozadí převratu v roce 1989.

X X X

PREZIDENT BUSH ZA PŘEVRAT S GORBAČOVEM V ČR A SR POZVÁN DO PRAHY

Nejsem emocionální člověk, říkal Bush. Prezident, který pomohl Česku ke svobodě Sami Američané o něm mluví jako o nejúspěšnějším prezidentovi USA, který v Bílém domě sloužil jen jeden prezidentský termín. George H. W. Bush, který v pátek zemřel ve věku čtyřiadevadesáti let, bezpečně provedl Spojené státy a s pomocí dalších státníků i celý svět turbulentním obdobím konce studené války.

Jeho umírněný postup a přehled v zahraniční politice výrazně přispěly k tomu, že svět na východ od železné opony tehdy neupadl do chaosu. Že čtyřicet let dlouhý studený konflikt, s nebezpečím jaderných zbraní na obou stranách, skončil bez výbuchu, bez války. „Jistě nejsem viděn jako vizionář. Ale doufám, že jsem viděn jako pevný, rozvážný a schopný,“ napsal si prezident George Bush starší do deníku v poslední den převratného roku 1989.

V roce 1991 pak nechal Američany částečně zapomenout na trauma Vietnamu, když v bleskové vítězné válce v Perském zálivu vyhnal irácká vojska z Kuvajtu. Během čtyřiceti dnů stáli Američané před Bagdádem a Saddám Husajn musel kapitulovat. Bushova popularita mezi Američany v té chvíli vyskočila na 90 procent. Ale stačil rok a Bush v prezidentských volbách v roce 1992 neobhájil možnost pokračovat v Bílém domě další čtyři roky.

Prohrál s mladým demokratickým guvernérem z Arkansasu Billem Clintonem. Když mu podrazila nohy ekonomická recese a pocit Američanů, že je sice úspěšný v zahraniční politice, ale nechápe jejich každodenní domácí problémy. Vřelý a se smyslem pro humor George H. W. Bush byl klidnou silou. Zkušený, střízlivý politik, na první pohled možná až trochu upjatý, ve skutečnosti se smyslem pro humor a podle řady svědectví lidsky vřelý.

Například s velkým pochopením pro „barbary z východu“, když v únoru 1990 přivítal v Bílém domě delegaci čerstvě zvoleného československého prezidenta Václava Havla. Související Zemřel 41. prezident USA George Bush starší. Muž, jenž ukončil studenou válku Účastníci výpravy se dodnes pamatují, jak Bush sice překvapeně, ale s porozuměním toleroval veškeré překračování protokolu a divokou odvázanost členů delegace. Někteří z nich vůbec poprvé v životě vyrazili na západ od bývalé železné opony.

V listopadu 1990 prezident Bush návštěvu Václavu Havlovi oplatil, když přijel do Prahy na první výročí „sametové revoluce“. Kolem jeho pobytu nebylo tolik hvězdného vzruchu, jako když o čtyři roky později hrál Bill Clinton v pražské Redutě na saxofon. Ale pro Československo to v té chvíli bylo zásadní potvrzení, že už je znovu součástí Západu.

„Děkuji vám, moji čeští a slovenští přátelé. Je pro mě velkou ctí navštívit tuto hrdou a krásnou zemi a moci se připojit k oslavám prvního výročí výjimečné sametové revoluce,“ prohlásil Bush v Praze. Nepřijel poučovat a radit. Jako by energie tehdejší české a slovenské společnosti byla i pro něho samotného stále a znovu překvapivým potvrzením, že Spojené státy pod jeho vedením pomáhají Československu v obrovském, odvážném projektu na cestě od socialismu ke svobodě. Zesnulý americký exprezident George Bush starší měl státní pohřeb ve washingtonské katedrále, kterého se zúčastnila i hlava státu Donald Trump s manželkou Melanií.

Během průjezdu prezidentské kolony po Václavském náměstí Bush zboural veškerý pečlivě připravený protokol a vyšel k nadšenému davu, aby se s lidmi osobně pozdravil. Bush tehdy přivezl do Prahy repliku amerického Zvonu svobody, kterou pak pokřtil několika údery přímo na Václavském náměstí. Dnes to působí pateticky, tehdy z toho zaplněnému náměstí běhal mráz po zádech. S nadšením šel bránit Ameriku George Bush to nedělal často, nebylo mu to vlastní. Neměl v sobě přirozené kouzlo svého předchůdce v úřadě, prezidenta Ronalda Reagana, se kterým by si obyčejný Američan vždy rád zašel na pivo. Na výkon prezidentské funkce byl ale Bush připraven, politicky a svou životní zkušeností. Přinejmenším stejně dobře, a možná ještě lépe, než Reagan.

JEDNÁNÍ BUSHE S GORBAČOVEM

George Bush opakovaně jednal s tehdejším sovětským lídrem Michailem Gorbačovem. Podepsali důležité odzbrojovací dohody, s účastí dalších politiků se dohodli na sjednocení Německa. Bushův přístup Gorbačovovi pomohl k tehdy mírovému rozpadu Sovětského svazu. Mizející svět Hillary Clintonové a washingtonská zrada obrazů v pražské Libni George Bush se zároveň nebál nasazení síly tam, kde to viděl jako lepší či nutnou možnost. Jeho vojenský zásah v Panamě v roce 1989 odstavil od moci generála Manuela Noriegu. A když v polovině ledna 1991 irácký vůdce Saddám Husajn nesplnil lhůtu Rady bezpečnosti OSN k odchodu z okupovaného Kuvajtu, z Bushova rozkazu udeřily Spojené státy tři hodiny po půlnoci 16. ledna washingtonského času plnou silou.

„Naším cílem není dobytí Iráku, ale osvobození Kuvajtu,“ prohlásil Bush ve zvláštním televizním projevu k Američanům. Saddám Husajn mu troufale odpověděl, že „začala matka všech bitev“. Ta „matka“ ale měla jepičí život. Po absolutní letecké převaze, po čtyřicetidenním bombardování iráckých pozic, americké pozemní síly za minimálních ztrát během sto hodin válku vítězně dokončily. George Bush vyhlásil příměří. Rozhodl se, že Saddáma Husajna nechá u moci a do bezpečí nechal uniknout i elitní síly jeho Revolučních gard. Podle některých Bushových kritiků to byla chyba, ale celkově Bush na domácí scéně slavil triumf. Když po konci války v březnu 1991 vystoupil v Kongresu, přivítal ho tříminutový potlesk a skandování „Bush, Bush, Bush!“.

A jeho popularita mezi Američany zamířila do historických výšek. Prezidentem jen jednou „George H. W. Bush byl nejlepším prezidentem této země z těch, kteří sloužili jeden termín,“ je přesvědčen James Baker, který byl v letech 1989 až 1992 Bushovým ministrem zahraničí. V Bakerově vyjádření je pochvala, ale zároveň vystihuje jeden z nejpřekvapivějších neúspěchů americké politické historie. Svoji obrovskou podporu z roku 1991 totiž Bush o rok později nedokázal proměnit v obhajobu prezidentského úřadu. „Čtěte mi ze rtů, žádné nové daně,“ byla osudová věta, kterou ve své první kampani v roce 1988 slíbil, že jako prezident nezvedne daně. Jenže tento slib nedodržel, což proti němu postavilo část jeho vlastních republikánů. S McCainem bude pochována i jeho Amerika. Spojené státy pak patřily Trumpovi.

 X X X

KDE  BYL  KOMUNISTA  PAVEL  17. LISTOPADU,  KDYŽ  SE  V  PRAZE

TVOŘIL  NOVÝ  POLITICKÝ  SYSTÉM  RUSKA   S  USA?

KOMUNISTA  PAVEL  DNES  DĚLÁ  CHYTRÉHO

NA  ZÁPADĚ  VDEDOU  STÁTY  POLITICI,  KTEŘÍ  UŽ  NĚCO  DOKÁZALI,

MAJÍ  MAJETEK,  JSOU  CHYTŘÍ,  JAKO  TRUMP,

NEMAJÍ  HOLÝ  ZADEK  jAKO  POLITICI  FIALY

 EXPERTI:  NEPOSLOUCHAT  VOJÁKA  PAVLA,  

CHCE ZNIČIT  ČR,  POSTARAT O  KAPITULACI  UKRAJINY

PŘESTAT  ZABÍJET  LIDI,  NIČIT  UKRAJINU,  KTEROU  CHTĚL  I  HITLER

 Prezident Petr Pavel se na oslavách 17. listopadu na Národní třídě ostře pustil do vítěze voleb Andreje Babiše (ANO). Uvedl, že minimálně půl roku tušil, že vyhraje volby a moc dobře věděl, že zřejmě bude muset řešit problém se střetem zájmů. Měl tedy dost času na to, aby se k tomu nějak postavil. Pavel zároveň prohlásil, že pokud Babiš problém nevyřeší, mělo by hnutí ANO navrhnout jiného kandidáta na premiéra.

 „Andrej Babiš minimálně půl roku tuší, že vyhraje volby, protože průzkumy mu dávaly jednoznačně nejlepší pozici. Ví moc dobře, jaký máme zákon a jaký je evropský zákon o střetu zájmů. Moc dobře věděl celou dobu, že bude-li chtít být premiérem, bude muset řešit střet zájmů. Takže měl spoustu času, aby si promyslel variantu, jak střet zájmů vyřeší,“ řekl novinářům prezident.

Připomněl, že Babiš po výhře v říjnových sněmovních volbách novinářům slíbil, že střet zájmů vyřeší v souladu se zákony.

„Já na základě toho po něm nechci nic jiného než to, aby řekl, jakým způsobem ho vyřeší. Protože si myslím, že si veřejnost a občané, kterým chce dělat premiéra, zaslouží vědět, jestli se další čtyři roky budeme potýkat se soudními spory ohledně střetu zájmů našeho premiéra, nebo bude protentokrát ten problém opravdu vyřešen,“ dodal Pavel.

 Kupování zajíce v pytli

Požadavek pokládá za férový a v souladu s verdiktem Ústavního soudu. „Bylo by v zájmu všech občanů, abychom slyšeli, jakým způsobem bude střet zájmů vyřešen, předtím než bude premiérem jmenován. Protože jinak je to kupování zajíce v pytli a to myslím, že nikdo z nás nechce,“ dodal Pavel. Na otázku, zda platí, že dokud to Babiš nevysvětlí, tak ho premiérem nejmenuje, uvedl: „Ano, je to tak.“

 Ústava ani veřejnost podle Pavla neočekává, že se bude prezident podílet na vzniku protiprávního stavu, Andrej Babiš proto musí uspokojivě vyřešit svůj střet zájmů, aby ho mohl jmenovat premiérem.

V případě, že svůj problém nevyřeší, mělo by ANO nabídnout jiného kandidáta na premiéra. „Máme-li s důvěrou jmenovat nového premiéra, je zapotřebí transparentnost. Pokud by Andrej Babiš nebyl schopen uspokojivě vyřešit svůj střet zájmů, pak bych se jeho jmenováním podílel na vzniku protiprávního stavu. To ode mě neočekává ústava ani veřejnost,“ řekl Pavel na Národní třídě Radiožurnálu.

V takovém případě by podle něj bylo dobré, aby hnutí jako vítěz voleb nabídlo na post předsedy vlády jiného kandidáta.

X X X

AGENTI  USA,  RUSKA   V  ČR  TVOŘILI  PŘEVRAT  17.  LISTOPADU

TELEVIZE,  TISK  V  ĆR,  SR  TAJÍ  PRAVDIVÉ  INFORMACE

PRAVDIVÁ  SLOVA   ŠÉFA  MOTORISTŮ  TURKA

 Revoluce byla řízená, prohlásil Turek na Národní třídě

 Revoluce v roce 1989 byla organizovaná a řízená, prohlásil na Národní třídě 17. listopadu kandidát na ministra zahraničí motorista Filip Turek. Svátek si prý užívá, i když na něj odpůrci pískají. Tvrdí, že jejich chování je pokrytecké.

Filip Turek na Národní třídě

 „Je to krásný svátek demokracie, i když možná i pokrytectví. Ale já si to užívám,“ řekl čestný prezident Motoristů Turek.

„Já ten svátek slavím každý rok, byl jsem tu poprvé jako student mateřské školky s rodiči s klíčky. Je to pro mě významný svátek, i když vím, že ta historie byla trošičku jinak a že ta revoluce byla nějakým způsobem řízená, že StB nastrčila zemřelého studenta a tak dále. A že potom komunistický parlament zvolil Václava Havla prezidentem velmi hladce, tak je zjevné, že ta věc byla organizována. Ale nicméně stejně k tomu mám nostalgii,“ dodal Turek.

 Odpůrci jsou „optický klam“

Za důležité pokládá události v 90. letech, kdy se i díky Václavu Klausovi Česká republika transformovala v tržní hospodářství a kapitalismus.

 Turek si při příchodu na Národní třídu vyslechl křik a pískot odpůrců, lidé na něj volali „hanba“. Tvrdil však, že mu to náladu nezkazilo. Pískot davu vnímá jako „optický klam“. „Já to těm lidem neberu. Vím, kolik lidí mě volilo, kolik lidí mě podporuje,“ řekl.

„Byl jsem moc mladý na to, abych vstoupil do komunistické armády, aby mě ti samí lidé vítali. Ale já si to užívám,“ dodal s narážkou na prezidenta Petra Pavla, který v 80. letech sloužil jako voják KSČ. Za své působení ve straně se omluvil. I v rozhovoru pro Českou televizi dodal, že se domnívá, že své pochybení za 36 let svobody a služby pro svobodu a demokracii odčinil.

U památníku na Národní třídě se od brzkého rána střídali politici napříč spektrem. Pískot si vyslechl i šéf ANO a kandidát na premiéra Andrej Babiš, který dorazil na Národní třídu v doprovodu s prvním místopředsedou ANO Karlem Havlíčkem a místopředsedkyní Alenou Schillerovou. Prezidenta Pavla většina lidí přivítala potleskem.

X X X

 Fialovi: Poradci USA, SSSR, agenti, KSČ, SR, StB, 17. listopad 1989 převrat studenty na Národní třídě v Praze. Připraven i mrtvý student. Benda s StB. Poradci USA, Gorbačova. Opustil soudruhy s zemí, jimž radil. Bush za převrat do Prahy

USA, Bush se dohodli na převratu v ČSFR s Gorbačovem za pomoci StB a studentů a poradců USA. Aby se převrat uskutečnil, vymysleli mrtvého studenta na 17. listopadu, jehož hrál Ludva Zifčák. Tím měl být národ dohnán k tomu, aby masově protestoval, byl aktivnější, naštvanější a starý režim odstranil demonstracemi proti vedení státu. Plány Gorbačova a Bushe se zdařily. Gorbačov všechny přátele ze socialistických zemí hodil přes palubu. Když byl v Praze, utíkal před nimi a k nikomu se nehlásil.

Poslanec ODS Benda s příslušníky StB dělal 17.11. převrat

Půl miliónu Zifčáků mezi lidmi a v knihovnách v ČR i SR. Jsou to paměti Ludvíka Zifčáka, které odhalují pozadí převratu v roce 1989. Tento „student“ vydal v roce 1991 paměti… Vyšly v tehdejším vydavatelství Špígl v nákladu bezmála půl miliónu výtisků. Jsou to tři díly, které dnes najdete v knihovnách a mezi lidmi. Celý náklad byl hned rozebrán.

Původně měly tyto paměti vyjít jako kniha… Vydavatelství, které se o to pokoušelo, by to však nestihlo do tehdejšího 17. listopadu 1991, a kromě toho se obávalo, aby nemělo po vydání potíže… Proto Paměti Zifčáka vyšly v novinové formě. Ale lidem to nevadilo. Chtěli vědět, jak to skutečně bylo s převratem u nás, který byl předem připravený a museli o tom předem vědět jak v USA, tak i v Sovětském svazu, protože na našem ministerstvu vnitra byla řada sovětských poradců….

A ti, co se u nás šustlo, hned hlásili do Moskvy. A tak i na Východě se předem vědělo, že se u nás připravuje převrat. A scénář byl dobře připravený, aby vše vyšlo. A stalo se.

Vše 17. listopadu 1989 pečlivě sledoval i generál Lorenc s odborníky z Moskvy ve vile vnitra v Praze na Vinohradech. Věděli i to, co se dělo na Albertově, na Národní třídě v Praze, kde je „mrtvý“ student Martin Šmíd…

Ve Svobodném slově pracovala redaktorka Šmídová, a tak se mohla vyskytnout i informace, že je to její syn. O „mrtvém“ studentovi se dostala zpráva prostřednictvím Petra Uhla, který byl později redaktorem Práva, do Svobodné Evropy a do Hlasu Ameriky, a tím celá akce měla větší vážnost. I když to byla, jak se později zjistilo, poplašná zpráva. Uhl za ni nikdy nebyl stíhán.

Jen Ludva Zifčák si odseděl pár měsíců ve vězení v Břeclavi. A z funkcionářů KSČ jako jediný Miroslav Štěpán v Plzni na Borech.

Jak bylo a je vidět, u tajné policie jsou všude na světě odborníci. Ale dnes si zásluhu na převratu u nás přisuzuje mnoho jiných lidí a dokonce za to dostávají odměny.

S Ludvou Zifčákem vyšel později také rozhovor v časopise Týden, v němž uvedl, že o převratu u nás v roce 1989 se na StB hovořilo už týden před demonstrací. Po převratu to prý přiznal i šéf druhé správy MV Žák.

Do skupiny L. Zifčáka patřila i Drahomíra Dražská, o které se po převratu hodně hovořilo na veřejnosti. Samozřejmě, že to nebylo zřejmě její pravé jméno, a ta měla za úkol o „mrtvém“ studentovi podat zprávu Uhlovi a ten to poslal do médií na Západě.

Uhl po převratu dostal pěkné koryto v ČTK, kde byl ředitelem a poslal do Anglie Ivana Kytku, který je tam dodnes. Ale nikoliv za ČTK, ale dělá v BBC či jinde.

Chvíli byl i zpravodajem Čs. televize v Londýně. Když byl po určité době odvolán a měl dělat v Praze v ČT vedoucí funkci, ukázalo se, že mu to moc nejde a kromě toho se proti němu bouřili mnozí redaktoři. A tak Kytka raději „prchl“ znovu do Anglie, kde je dodnes. Syn studoval v USA, jak uváděla média.

Když byl Kytka ještě v ČTK a chodil jako zpravodaj do FS, stále se „modlil“, aby ho Uhl skutečně do Anglie poslal, aby si to nerozmyslel a nenašel pro zahraničního zpravodaje ČTK někoho jiného. Kytka by za to měl dnes dát Uhlovi tučnou odměnu. Bez něj by tam nikdy nebyl.

Paměti Ludvy Zifčáka jsou nepochybně velmi zajímavé. Uvedl to i v rozhovoru Týdne. Měly se pouze vyměnit kádry… A muselo to být velice rychle, protože ÚV KSČ na prosincovém plénu chtěl učinit větší změny.

Ale Gorbačov už dříve se dohodl s Bushem, a tak převrat v ČSFR byl nevyhnutelný. Na soudruhy z KSČ si pak Gorbačov už nikdy nevzpomněl a nesetkal se s nimi. Nakonec byl v Moskvě také odstaven.

VRÁTNÁ DRAŽSKÁ SLEDOVALA STUDENTY

Na pořady v ČT k 17. listopadu si posteskl i bývalý vedoucí funkcionář lidovců Bartončík, který pochází z Moravy. Když ho před volbami po převratu v roce 1989, kdy chtěl být předsedou FS, odrovnali jiní noví politici, Bartončík skončil s politickou kariérou ve straně lidové.

Ještě se snažil založit novou stranu lidovců na jižní Moravě, kde je nejvíce lidovců, ale to se mu nepodařilo, což je určitě škoda.

Protivníci ho odrovnali skandálním článkem v novinách. Prý byl agentem StB… Ale takových bylo více a jejich tajné svazky záhadně zmizely z archívů. Hodně by o tom mohl vyprávět Petr Cibulka, který brzy po převratu vydal seznam agentů StB. Dodnes je o ně stále velký zájem a najdou se na internetu Petra Cibulky.

Bartončíkovi dala slovo 17. listopadu také ČT. Vypadal velice pěkně a hovořil jako zkušený, rozumný a významný politik. Mimo jiné na adresu ČT poznamenal, že mnohé pořady jsou zkreslené, neodpovídají současnému životu v ČR, lidem na venkově i ve městech, jejich starostem, potížím.

Pořad v ČT uváděl zpěvák Michal Prokop, který si vzal za manželku dceru prvního náměstka Čs. televize Diviše, který v televizi šéfoval před převratem. A jistě z toho měl užitek i Prokop… A tentýž Prokop novým šéfům ČT po převratu nevadil. Vydělával v ČT ročně statisíce korun. ČT 17. listopadu v jednom pořadu slibovala divákům velkou senzaci…

Prý konečně promluví Drahomíra Dražská, která v roce 1989 oznámila Uhlovi, který byl později redaktorem Práva, že je na Národní třídě mrtvý student. Jenže žádná senzace se nekonala… ČT Dražskou vůbec neukázala. Byla schovaná za plentou a všechno popírala. Prý si vše o mrtvém studentovi Šmídovi vymyslela, nikdy ho neznala, neviděla, neznala Zifčáka, nebyla spolupracovnicí StB a podobně.

V Pamětech Ludvy Zifčáka, alias Růžičky, (tři díly), které vyšly v roce 1991 v nákladu téměř půl miliónu výtisků a jsou ve všech knihovnách v ČR i SR a mezi lidmi, je uvedeno něco jiného:

Několik dní po schůzce s tajemným panem Albertem seznámil Petr Fiala, údajně student Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze, Růžičku s jistou slečnou či paní Drahomírou Dražskou. Pracovala jako noční vrátná na stejné fakultě, na níž Fiala studoval. Nakonec se ukázalo, že byla vdanou paničkou. Podle Fialova sdělení dobře znala prostředí na fakultě a ještě lépe studenty.

Na Růžičku působila celkem obstojně, avšak nejvíc jej potěšil její vztah k Fialovi, který byl víc než přátelský. A Fiala patřil k lidem, kterým Růžička věřil. A to hlavní, kterého Růžička dosadil do vedení NSS. Byl to prostě jeho člověk. Oba měli s Dražskou stejný úmysl – zapojit ji do studentského hnutí jako studentku, ač jí nikdy nebyla…

Vzhledem k Fialovým poznatkům mu Růžička důrazně uložil, aby s Dražskou o jejich stycích s Bendou promluvil. Uvědomoval si, že by ji mohli potřebovat.

Dražská byla vcelku ovladatelná osoba, snadno manipulovatelná a jako vrátná měla dost příležitostí dostat se do styku s dalšími studenty, které mohla ovlivnit k náklonnosti k NSS. Mělo by to především význam v případě politických změn…

V rozhovoru se Dražská Fialovi svěřila s tím, že ji mladý Benda (dnes poslanec ODS) požádal, aby mu zjistila dvě jména studentů na MMF UK v Praze. Fiala Růžičkovi rovněž sdělil, že Dražská Bendovi ta dvě jména zjistila.

Jednalo se rovnou o dva Martiny Šmídy! Shodou okolností se Dražská hned po manifestaci potkala s mladou ženou, která k ní byla velmi milá. Pomohla jí dojít na ošetření do nemocnice. V té době Dražská netušila, že mladá žena se představila jako Mirka Litomiská, je sitgnatářkou Charty 77. Dražská Litomiské předala informaci, jak byly spolu dohodnuté.

V případě, že Litomiská nevolala Uhla, zavolá mu večer Dražská. Ing. Petr Uhl, šéf VIA, obdržel magnetofonový záznam se zprávou Dražské, která popisuje, jak úderem příslušníka Bezpečnosti zůstal její přítel Martin Šmíd ležet pod státní, červenomodrobílou vlajkou… A Uhl tomu naletěl… Ani mu nevadilo, že pásek dostal o den později.

Informaci si vůbec neověřil. Byla to poplašná zpráva, která vedla k převratu v ČSFR. A o všem byli informováni důstojníci ze SSSR, kteří působili na vnitru a byli poradci generála Lorence, který byl šéfem StB.

Lorenc byl po převratu ve vazbě ve věznici v Praze na Pankráci. Po propuštění s ním byl rozhovor ve Svobodném slově. A když v roce 1990 začal vycházet deník Špígl, vycházel na pokračování rozhovor s generálem Lorencem. Celý spis o generálu Lorencovi byl nakonec předán na Slovensko, ale tam souzen nebyl.

Odsouzeni byli v ČR jen tajemník Měst. výboru KSČ v Praze M. Štěpán a “mrtvý” student Ludva Zifčák, který si odpykával trest ve věznici v Břeclavi. Podrobné informace o vrátné, agentce Dražské, jsou v Pamětech Zifčáka, které jsou v každé knihovně v ČR i SR, protože redakce Špíglu, podobně jako jiné noviny, musely všem knihovnám zasílat povinné výtisky.

X X X

Paměti Ludvy Zifčáka jsou nepochybně velmi zajímavé. Uvedl to i v rozhovoru Týdne Bartončík. Měly se pouze vyměnit kádry… A muselo to být velice rychle, protože ÚV KSČ na prosincovém plénu chtěl učinit větší změny. Ale Gorbačov už dříve se dohodl s Bushem, a tak převrat v ČSFR byl nevyhnutelný. Na soudruhy z KSČ si pak Gorbačov už nikdy nevzpomněl a nesetkal se s nimi. Nakonec byl v Moskvě také odstaven.

VRÁTNÁ DRAŽSKÁ SLEDOVALA STUDENTY, ČT JI  NEUKÁZÁZALA,  V  StB?

Na pořady v ČT k 17. listopadu si posteskl i bývalý vedoucí funkcionář lidovců Bartončík, který pochází z Moravy. Když ho před volbami po převratu v roce 1989, kdy chtěl být předsedou FS, odrovnali jiní noví politici, Bartončík skončil s politickou kariérou ve straně lidové. Ještě se snažil založit novou stranu lidovců na jižní Moravě, kde je nejvíce lidovců, ale to se mu nepodařilo, což je určitě škoda. Protivníci ho odrovnali skandálním článkem v novinách. Prý byl agentem StB…

Ale takových bylo více a jejich tajné svazky záhadně zmizely z archívů. Hodně by o tom mohl vyprávět Petr Cibulka, který brzy po převratu vydal seznam agentů StB. Dodnes je o ně stále velký zájem a najdou se na internetu Petra Cibulky. Bartončíkovi dala slovo 17. listopadu také ČT. Vypadal velice pěkně a hovořil jako zkušený, rozumný a významný politik. Mimo jiné na adresu ČT poznamenal, že mnohé pořady jsou zkreslené, neodpovídají současnému životu v ČR, lidem na venkově i ve městech, jejich starostem, potížím.

„MRTVÉHO STUDENTA“ ZIFČÁKA NA OSLAVY PŘEVRATU NIKDY NEPOZVALI, POLICISTY VYHODILI

Zifčákovy paměti odhalují pozadí převratu 1989: Půl miliónu Zifčáků mezi lidmi a v knihovnách v ČR i SR. Jsou to paměti Ludvíka Zifčáka, které odhalují pozadí převratu v roce 1989.

X X X

PREZIDENT BUSH ZA PŘEVRAT S GORBAČOVEM V ČR A SR POZVÁN DO PRAHY

Nejsem emocionální člověk, říkal Bush. Prezident, který pomohl Česku ke svobodě Sami Američané o něm mluví jako o nejúspěšnějším prezidentovi USA, který v Bílém domě sloužil jen jeden prezidentský termín. George H. W. Bush, který v pátek zemřel ve věku čtyřiadevadesáti let, bezpečně provedl Spojené státy a s pomocí dalších státníků i celý svět turbulentním obdobím konce studené války.

Jeho umírněný postup a přehled v zahraniční politice výrazně přispěly k tomu, že svět na východ od železné opony tehdy neupadl do chaosu. Že čtyřicet let dlouhý studený konflikt, s nebezpečím jaderných zbraní na obou stranách, skončil bez výbuchu, bez války. „Jistě nejsem viděn jako vizionář. Ale doufám, že jsem viděn jako pevný, rozvážný a schopný,“ napsal si prezident George Bush starší do deníku v poslední den převratného roku 1989.

V roce 1991 pak nechal Američany částečně zapomenout na trauma Vietnamu, když v bleskové vítězné válce v Perském zálivu vyhnal irácká vojska z Kuvajtu. Během čtyřiceti dnů stáli Američané před Bagdádem a Saddám Husajn musel kapitulovat. Bushova popularita mezi Američany v té chvíli vyskočila na 90 procent. Ale stačil rok a Bush v prezidentských volbách v roce 1992 neobhájil možnost pokračovat v Bílém domě další čtyři roky.

Prohrál s mladým demokratickým guvernérem z Arkansasu Billem Clintonem. Když mu podrazila nohy ekonomická recese a pocit Američanů, že je sice úspěšný v zahraniční politice, ale nechápe jejich každodenní domácí problémy. Vřelý a se smyslem pro humor George H. W. Bush byl klidnou silou. Zkušený, střízlivý politik, na první pohled možná až trochu upjatý, ve skutečnosti se smyslem pro humor a podle řady svědectví lidsky vřelý.

Například s velkým pochopením pro „barbary z východu“, když v únoru 1990 přivítal v Bílém domě delegaci čerstvě zvoleného československého prezidenta Václava Havla. Související Zemřel 41. prezident USA George Bush starší. Muž, jenž ukončil studenou válku Účastníci výpravy se dodnes pamatují, jak Bush sice překvapeně, ale s porozuměním toleroval veškeré překračování protokolu a divokou odvázanost členů delegace. Někteří z nich vůbec poprvé v životě vyrazili na západ od bývalé železné opony.

V listopadu 1990 prezident Bush návštěvu Václavu Havlovi oplatil, když přijel do Prahy na první výročí „sametové revoluce“. Kolem jeho pobytu nebylo tolik hvězdného vzruchu, jako když o čtyři roky později hrál Bill Clinton v pražské Redutě na saxofon. Ale pro Československo to v té chvíli bylo zásadní potvrzení, že už je znovu součástí Západu.

„Děkuji vám, moji čeští a slovenští přátelé. Je pro mě velkou ctí navštívit tuto hrdou a krásnou zemi a moci se připojit k oslavám prvního výročí výjimečné sametové revoluce,“ prohlásil Bush v Praze. Nepřijel poučovat a radit. Jako by energie tehdejší české a slovenské společnosti byla i pro něho samotného stále a znovu překvapivým potvrzením, že Spojené státy pod jeho vedením pomáhají Československu v obrovském, odvážném projektu na cestě od socialismu ke svobodě. Zesnulý americký exprezident George Bush starší měl státní pohřeb ve washingtonské katedrále, kterého se zúčastnila i hlava státu Donald Trump s manželkou Melanií.

Během průjezdu prezidentské kolony po Václavském náměstí Bush zboural veškerý pečlivě připravený protokol a vyšel k nadšenému davu, aby se s lidmi osobně pozdravil. Bush tehdy přivezl do Prahy repliku amerického Zvonu svobody, kterou pak pokřtil několika údery přímo na Václavském náměstí. Dnes to působí pateticky, tehdy z toho zaplněnému náměstí běhal mráz po zádech. S nadšením šel bránit Ameriku George Bush to nedělal často, nebylo mu to vlastní. Neměl v sobě přirozené kouzlo svého předchůdce v úřadě, prezidenta Ronalda Reagana, se kterým by si obyčejný Američan vždy rád zašel na pivo. Na výkon prezidentské funkce byl ale Bush připraven, politicky a svou životní zkušeností. Přinejmenším stejně dobře, a možná ještě lépe, než Reagan.

JEDNÁNÍ BUSHE S GORBAČOVEM

George Bush opakovaně jednal s tehdejším sovětským lídrem Michailem Gorbačovem. Podepsali důležité odzbrojovací dohody, s účastí dalších politiků se dohodli na sjednocení Německa. Bushův přístup Gorbačovovi pomohl k tehdy mírovému rozpadu Sovětského svazu. Mizející svět Hillary Clintonové a washingtonská zrada obrazů v pražské Libni George Bush se zároveň nebál nasazení síly tam, kde to viděl jako lepší či nutnou možnost. Jeho vojenský zásah v Panamě v roce 1989 odstavil od moci generála Manuela Noriegu. A když v polovině ledna 1991 irácký vůdce Saddám Husajn nesplnil lhůtu Rady bezpečnosti OSN k odchodu z okupovaného Kuvajtu, z Bushova rozkazu udeřily Spojené státy tři hodiny po půlnoci 16. ledna washingtonského času plnou silou.

„Naším cílem není dobytí Iráku, ale osvobození Kuvajtu,“ prohlásil Bush ve zvláštním televizním projevu k Američanům. Saddám Husajn mu troufale odpověděl, že „začala matka všech bitev“. Ta „matka“ ale měla jepičí život. Po absolutní letecké převaze, po čtyřicetidenním bombardování iráckých pozic, americké pozemní síly za minimálních ztrát během sto hodin válku vítězně dokončily. George Bush vyhlásil příměří. Rozhodl se, že Saddáma Husajna nechá u moci a do bezpečí nechal uniknout i elitní síly jeho Revolučních gard. Podle některých Bushových kritiků to byla chyba, ale celkově Bush na domácí scéně slavil triumf. Když po konci války v březnu 1991 vystoupil v Kongresu, přivítal ho tříminutový potlesk a skandování „Bush, Bush, Bush!“.

A jeho popularita mezi Američany zamířila do historických výšek. Prezidentem jen jednou „George H. W. Bush byl nejlepším prezidentem této země z těch, kteří sloužili jeden termín,“ je přesvědčen James Baker, který byl v letech 1989 až 1992 Bushovým ministrem zahraničí. V Bakerově vyjádření je pochvala, ale zároveň vystihuje jeden z nejpřekvapivějších neúspěchů americké politické historie. Svoji obrovskou podporu z roku 1991 totiž Bush o rok později nedokázal proměnit v obhajobu prezidentského úřadu. „Čtěte mi ze rtů, žádné nové daně,“ byla osudová věta, kterou ve své první kampani v roce 1988 slíbil, že jako prezident nezvedne daně. Jenže tento slib nedodržel, což proti němu postavilo část jeho vlastních republikánů. S McCainem bude pochována i jeho Amerika. Spojené státy pak patřily Trumpovi.

 X X X

 MAĎARSKO:  PO  KORUPČNÍM  SKANDÁLE  NA  UKRAJINU  ŽÁDNÉ  MILIARDY

Orbán po korupčním skandálu na Ukrajině rázně odmítá nalévání peněz do „válečné mafiánské sítě“

Na korupční skandál na Ukrajině reagoval maďarský premiér Viktor Orbán prohlášením, že v zemi byla odhalena „mafiánská síť úzce propojená s prezidentem Volodymyrem Zelenským“. Předseda maďarské vlády uvedl, že „do chaosu, který vládne na Ukrajině“, chce Brusel nalévat další peníze evropských daňových poplatníků, k čemuž přispívat nechce.

 Peníze z Evropské komise se prý nevynakládají na obranu Ukrajiny, ale „ukradne je válečná mafie“. „Je to šílené. Děkujeme, ale nic z toho nechceme,“ napsal Orbán na Facebooku.

Předseda maďarské vlády upozornil, že v souvislosti se skandálem došlo na Ukrajině k odvolání ministra a hlavní podezřelý zmizel do zahraničí.

„Naše peníze jsou na lepším místě doma. Tento týden jsme zdvojnásobili dávky pro pěstouny a rozhodli jsme o zavedení 14. důchodu. My nepotřebujeme vydírání a další finanční požadavky ukrajinského prezidenta. Je na čase, aby Brusel konečně pochopil, na co jdou peníze EU,“ dodal Orbán

V souvislosti s ohromným korupčním skandálem okolo společnosti Enerhoatom ukrajinský kabinet rozhodl o odvolání ministra spravedlnosti Hermana Haluščenka.

 Zločineckou skupinu měl vést člověk označovaný na nahrávkách jako Karlson. Podle poslance Jaroslava Železňaka jde o obchodníka Tymura Mindiče, který před pár dny utekl z Ukrajiny. Ten měl být šéfem tzv. prádelen, kde se praly peníze získané na úplatcích především při opravách energetické sítě a zabezpečení elektráren proti útokům ze vzduchu. Je považován za blízkého přítele a spolupracovníka Zelenského.

X X X

Babiš ve čtvrtek uvedl, že způsob, jakým vyřeší střet zájmů, oznámí těsně předtím, než ho prezident jmenuje premiérem. Pokud si to prezident přeje, sdělí to veřejně. Místopředsedkyně ANO Alena Schillerová pak v nedělním pořadu Otázky Václava Moravce v České televizi řekla, že Babiš při řešení udělá nevratné kroky, Agrofert ale neprodá.

„Já bych rád věřil tomu, co říká Alena Schillerová a Andrej Babiš, ale také si myslím, že už bychom měli být poučení a nekupovat zajíce v pytli,“ podotkl prezident v rozhlase.

Babiš je ve střetu zájmů kvůli vlastnictví holdingu Agrofert. Podle zákona o střetu zájmů nesmí veřejný funkcionář vykonávat svou funkci způsobem, který by mohl zvýhodnit jeho vlastní majetkové zájmy.

Jako premiér by měl hlídat hospodárné a řádné nakládání s veřejnými penězi, nicméně jako majitel Agrofertu by měl osobní zájem, aby jeho firmy těchto peněz získaly co nejvíc. Firmy členů vlády proto dotace ani zakázky dostávat nesmí.

Agrofert je přitom velkým příjemcem dotací, v loňském roce je získal v hodnotě 1,7 miliardy korun.

Na konci listopadu by se měla konat mimořádná schůze Sněmovny na popud ODS, TOP 09, lidovců a STAN, na které si chtějí poslechnout řešení střetu zájmů poslanci budoucí opozice.

Na pomoc Babišovi v pondělí vyrazil jeho koaliční partner, šéf SPD a Sněmovny Tomio Okamura. Novinářům řekl, že by prezident měl v souladu s výsledky voleb jmenovat Babiše premiérem. „Na řešení střetu zájmů by měl Babiš 30 dnů“, řekl Okamura.

 Hlava státu si přišla na pražskou Národní třídu připomenout listopadové události roku 1989 krátce před půl desátou ranní. Jeho příchod doprovázel potlesk lidí a provolávání „Ať žije Pavel“. Ozvaly se však i nesouhlasné výkřiky, které připomínaly, že sám Pavel byl před rokem 1989 členem KSČ.

V ranních hodinách dorazil na Národní třídu i šéf ANO a kandidát na premiéra Andrej Babiš v doprovodu prvního místopředsedy ANO Karla Havlíčka a místopředsedkyně Aleny Schillerové. Dav na trojici pískal, někteří na Babiše volali „StB“.

Pavel v rozhovoru pro Českou televizi zmínil, že přání Marty Kubišové z písně „Modlitba pro Martu“ se nevyplnilo. „Zloba, závist, zášť nepominula,“ poznamenal. „To, že žijeme v demokracii, je štěstím pro nás pro všechny. Žijeme v zemi, která je jednou z nejsvobodnějších na světě,“ dodal s tím, že Češi mají „mnoho důvodů být spokojení a šťastní a nedělat si to horší.“

Mrzí ho i negativní komentáře směrem k Ukrajině. Korupční skandál, který se v zemi odhalil, by podle hlavy státu neměl nic měnit na principu, že by demokratické země měly napadenému státu pomáhat.

„Já si myslím, že to nic nemění na principu, že Ukrajina je suverénní zemí, která byla napadena agresivní mocností. Tím, že podporujeme Ukrajinu, podporujeme sami sebe a systém, ve kterém bychom chtěli žít,“ uvedl.

X X X

 SENÁTORKA  VILDUMETZOVÁ  PROTI  PAVLOVI

LIDEM  NEPOMÁHÁ,  ANI  KARLOVARSKU

PAVEL  ŠTVE  PROTI  BABIŠOVI,  ŠPATNÝ  PREZIDENT

 Vildumetzová se pustila do Pavla, že při návštěvě kraje nezvedl téma univerzity. Přitom o ní mluvil.

Za zklamání a promarněnou příležitost označila senátorka a donedávna i hejtmanka Jana Mračková Vildumetzová (ANO) cestu prezidenta Petra Pavla do Karlovarského kraje. Regionu by podle ní prospěla veřejná vysoká škola, nejlépe zaměřená na obranu, a prezident prý toto téma dostatečně nezvedl. Pavel přitom o tématu univerzity během návštěvy mluvil opakovaně, informoval o tom i na stránkách Hradu.

Druhý den návštěvy prezidenta Petra Pavla v Karlovarském kraji, debata v Sokolově

Pavel navštívil Karlovarský kraj tento týden v pondělí a v úterý. Vildumetzová ho zkritizovala v příspěvku na sociální síti zveřejněném ve středu.

„Ostře kritizoval program Babišovy vlády, řešila se Ukrajina nebo Tomio Okamura v čele Sněmovny. Dobrý, kraj ale potřebuje veřejnou vysokou školu a k tomu i podporu vlády a prezidenta. To je věc, která ho posune a opravdu mu pomůže,“ uvedla na síti X.

Vhodnou cestou ke zřízení vysoké školy v Karlovarském kraji je podle Mračkové Vildumetzové spolupráce s Univerzitou obrany. „Tohle téma ale pan prezident tentokrát veřejně nezvednul. Za mě obrovská chyba a promarněná příležitost,“ dodala senátorka.

 Pavel se během cesty k celostátním tématům skutečně vyjadřoval, byl na ně dotazován, i téma univerzity v regionu ale padlo, a to opakovaně. Prezident o něm diskutoval mimo jiné s vedením kraje i zdejšími pedagogy.

 Informovala o tom pak média i sám Hrad. Titulek pondělní zprávy agentury ČTK třeba hlásal: „Prezident Pavel v K. Varech připomněl, že kraj stále nemá veřejnou vysokou školu“, v titulku úterní tiskové zprávy na webu Hradu pak stojí, že hlavním tématem prezidentovy návštěvy kraje „byla budoucnost vzdělávání, vznik vysoké školy i rozvoj regionu“.

Že se Pavel v problematice orientuje, ukázal i při diskusi se sokolovskými středoškoláky, kde vyjmenoval všechny aspekty klíčové pro zvažování formy zřízení vysoké školy. Škola by podle prezidenta měla odpovídat nejen potřebám kraje, ale dávat smysl i z pohledu celého státu.

„Nemělo by smysl zřídit jí jen proto, aby byla, ale živořila s několika málo desítkami studentů a nepříliš vysokou kvalitou,“ řekl prezident.

Vysoká škola v regionu by však podle něj vzniknout určitě měla. „Tento kraj má nejnižší podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel v České republice a počet studentů vysokých škol zde roste pomaleji, než je celorepublikový průměr,“ upozornil později i na síti X.

Podle prezidenta by zřízení vysoké školy v kraji mohlo vést ke zpomalení odlivu mladých lidí z regionu a podpořit jejich profesní rozvoj, zlepšit vzdělanostní strukturu a vytvořit podmínky pro restrukturalizaci kraje.

„Na stole teď máme několik variant, o kterých se zde uvažuje a předpokládám, že nový ministr nebo ministryně se po jmenování do funkce k tématu zřízení vysoké školy dostanou,“ uvedla hlava státu.

Vildumetzová téma vysoké školy zaměřené na obranu zmiňovala už dříve. „V Brně mají plné stavy, devadesát procent studentů je tam navíc z Moravy. Pokud budeme skutečně potřebovat dalších osm tisíc profesionálních vojáků, musí tomu odpovídat i vzdělávací kapacita a my zde máme letiště i unikátní vojenský prostor,“ uvedla při svém odstoupení z postu hejtmanky letos 4. listopadu.

V kraji nyní působí pobočka VSŠ a VOŠ MO v Moravské Třebové, jediné vojenské střední školy v ČR. V Sokolově je pak sekce pražské SŠ policejní ministerstva vnitra.

„V tuto chvíli vedeme jednání, abychom zde měli také vojenské lyceum a myslím, že do budoucna se nám to podaří,“ doplnila Vildumetzová.

Přestřelka s Jurečkou

Do diskuse pod příspěvkem senátorky Vildumetzové, která do začátku listopadu stála i v čele Karlovarského kraje, ale post opustila kvůli rodinným důvodům, se zapojil i lidovecký ministr práce v demisi Marian Jurečka.

„Nemohla ta vysoká škola být zřízena už za vlády Andreje Babiše, obzvláště, když kroky k tomu se začaly dělat za Sobotkovy vlády? Nevím, ptám se pro kamaráda, co nemá číslo na Babiše,“ rýpnul si do exhejtmanky.

Ta si to ovšem nenechala líbit. „Takže za to může Babiš? Nebuďte směšný pane Jurečko a podívejte se, co pro vysokou školu v kraji udělali bývalý hejtman Petr Kulhánek a jeho ministr Mikuláš Bek. Čistá nula. Jen řeči. A prázdné memorandum. Klasika. Řekla bych, vyřiďte to kamarádovi, ale on to asi ví a už vás ani nevolil,“ odpověděla.

Vildumetzová byla ve vedení kraje v letech 2016 až 2019 a pak znovu od loňského do letošního listopadu. V Senátu je mimo jiné místopředsedkyní Podvýboru pro vnitřní bezpečnost a integrovaný záchranný systém (IZS) Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a je také předsedkyní Senátorského klubu ANO.

 X X X  

 Velitelka švýcarské armády zmlátila rekruty. Koupili si u benzinky pivo

 Velitelka roty švýcarské armády v hodnosti kapitána fyzicky napadla rekruty za to, že si při návratu z hlídky do kasáren koupili u benzínové pumpy pivo na pozdější cestu domů. Jeden z vojáků utrpěl po úderech pěstmi hematomy na žebrech, které si nechal zdokumentovat v nemocnici.

K incidentu došlo už letos v květnu, ale až nyní o něm napadený muž informoval média. Švýcarská armáda případ potvrdila.

Vše začalo tím, že se tři rekruti v pátek večer po skončení hlídky v Lenzburgu zastavili u čerpací stanice, aby si koupili pivo na víkendovou cestu domů. Armádní předpisy to ale zakazují.

Rekrut přiznal, že udělal chybu. „Myslel jsem, že když za chvíli končíme, tak to koupíme hned, abychom si ušetřili čas,“ řekl serveru 20minuten.

Někdo z jednotky je však viděl a nahlásil. Po návratu do kasáren si velitelka roty nechala trojici vojáků předvolat. „Chtěla vědět, kdo to pivo kupoval. Nic jsme neřekli, protože jsme jeden druhého kryli,“ řekl dále voják, jehož jméno redakce serveru zná, ale nezveřejnila.

To, co přišlo potom, se mu navždy vrylo do paměti. Velitelka začala křičet a svolala celou jednotku do tělocvičny.

„Najednou mě udeřila pěstí, opakovaně do horní poloviny těla,“ pokračoval s tím, že do jiného vojáka strčila a dalšímu dala facku.

Řešil to kaplan a policie

„Všechno se to stalo tak rychle. Nevěděl jsem, jestli se mám bránit nebo nečinně zůstat stát,“ uvedl dále napadený voják. Rozhodl se pro druhou možnost, ihned ale vyrozuměl útvarového kaplana, který zalarmoval vojenskou policii.

„Byl jsem rád, že to přijeli vyšetřovat,“ uvedl dále rekrut, který po incidentu odjel do nemocnice, kde si nechal ošetřit a zdokumentovat četné modřiny kolem žeber.

Armádní mluvčí Delphine Schwab-Allemandová incident potvrdila s tím, že případ vyšetřují orgány vojenské justice. Agresivní velitelka byla podle deníku Blick mezitím převelena na jiné místo.

Bližší informace mluvčí sdělit nechtěla, protože – jak dodala – běžící vyšetřování je předmětem služebního tajemství. „V každém případě platí, že armáda má nulovou toleranci k fyzickému násilí,“ ujistila Schwab-Allemandová.

Ve Švýcarsku je vojenská služba povinná pro všechny zdravotně způsobilé muže ve věku 18 až 34 let. Povinnost zahrnuje absolvování základního výcviku v trvání 18 až 21 týdnů a následná cvičení v záloze. Pro ženy je vojenská služba dobrovolná.