Modré přilby jen přihlížely… Nizozemští vojáci sedí na střeše obrněného vozidla, vedle sebe modré přilby. Pod nimi stojí tisíce lidí doufající v jediné: že jim chlapíci s emblémem OSN zachrání život. Ale nestane se tak. Píše se červenec 1995 a kousek od bosenské vesnice Potočari se schyluje k největšímu masakru v Evropě od druhé světové války. Příběh nizozemských mírotvorců při příležitosti třicátého výročí masakru přinášíme v seriálu Slavné fotografie.

Fotografie vznikla 13. července 1995, dva dny poté, co město Srebrenica padlo do rukou bosenskosrbské armády (VRS) vedené generálem Ratkem Mladičem. V jejím čele stál už tři roky a v Bosně otevřeně vedl etnické čistky proti místním muslimům a Chorvatům.

Tisíce lidí, většinou bosenských muslimů, se po dobytí Srebrenici uchýlily na pět kilometrů vzdálenou základnu v Potočari. Sídlil zde takzvaný Dutchbat neboli Nizozemský prapor – vojenská jednotka, která měla v rámci mise UNPROFOR střežit bezpečnou zónu Srebrenica.

Asi padesátitisícová muslimská enkláva za ni byla prohlášená v dubnu 1993 a na její ochranu bylo přiděleno 370 vojáků. Dvacetiletým nizozemským klukům cesta do válečné zóny zpočátku připadala jako dovolená. „Ve Splitu a v Záhřebu jsme jedli McDonald´s a Burger King. Druhý den jsme nasedli do autobusu a jeli do Srebrenice a tam nebylo vůbec nic,“ vzpomínal veterán mírové mise Henk Van Der Berg.

Mise na ospalé základně se brzy změnila v noční můru. V klíčový moment se ukázalo, že nizozemské modré přilby nejsou připravené a ani vybavené na to, aby Srbům dokázaly čelit. Dutchbat měl jen lehkou výzbroj a když srbské jednotky v červenci 1995 zahájily útok, nedočkal se žádné podpory ani povolení zasáhnout.

Pozdější vyšetřování potvrdilo, že jeho podplukovník Thom Karremans u velení UNPROFOR urgentně žádal o letecké útoky na bosenskosrbské jednotky postupující k enklávě. Marně. Když se OSN a NATO k omezeným úderům konečně rozhoupaly, bylo příliš pozdě. Srbové už byli v Srebrenici a Nizozemci se stali tichými svědky genocidy.

Mladič vstoupil do města 11. července. „Dáváme toto město srbskému národu. Konečně přišel čas pomsty proti Turkům,“ řekl tehdy třiapadesátiletý generálplukovník a odkázal tak na dlouholetou nadvládu Osmanů nad Balkánem.

Vězni si kopali vlastní hrob

Tisíce bosňáků prchaly do Potočari v naději na záchranu. Na přeplněné základně panovaly zoufalé hygienické podmínky. „Vzadu v areálu byla velká tovární hala, kam jsme ty lidi shromažďovali. Bylo to strašné, úplný chaos. Nevím přesně, kolik jich tam bylo. Lidé byli vyděšení, pomočovali se, některé ženy tam potratily. Bylo to peklo. A ten zápach… bylo to hrozné, opravdu hrozné,“ líčil Henk Van Der Berg.

Když na základnu dorazili Srbové, začaly selekce. Ženy a děti nastoupily do autobusů a byly evakuovány do Tuzly, která byla pod kontrolou bosenské vlády. Muže a chlapce vojáci Ratka Mladiče před očima nizozemských bezmocných vojáků odváděli pryč.

Srebrenický masakr 11.–31. července 1995 ·     Válečný zločin spáchaný v červenci 1995 během války v Bosně a Hercegovině. Bosenskosrbské jednotky vedené generálem Ratkem Mladičem obklíčily enklávu a systematicky povraždily přes 8 000 bosňáckých chlapců a mužů. ·     Od roku 2003 existuje v Potočari památník s více než 6 500 hroby identifikovaných obětí. Exhumace pokračují až do dnešní doby, stovky těl se stále nepodařilo identifikovat.

Drželi je ve školách, skladech či tělocvičnách. Ještě 14. července začaly popravy. Někteří vězni si museli vykopat vlastní hrob, další Srbové zastřelili a hodili do masových hrobů. Po nocích zahlazovali stopy. V průběhu několika málo dnů VRS zavraždila více než osm tisíc mužů a chlapců, převážně muslimů.

Modré přilby s tím nic neudělaly. Nizozemská jednotka byla v Potočari odříznutá, bez posil, její příslušníci byli v podstatě rukojmí.

Snímek anonymního fotografa, který zveřejnila tisková agentura AP, nicméně dodnes slouží jako obžaloba: Dutchbat bosňáky nehájí, nesnaží se vrahy zastavit. Jen přihlíží.

Symbolem tragického selhání se stal Thom Karremans. Na archivních nahrávkách je vidět, jak si s Mladičem třese rukou a popíjí s ním víno. Po návratu do Nizozemska se dočkal povýšení, ale také se stal hlavním hromosvodem národního traumatu a kvůli výhrůžkám smrti se nakonec odstěhoval do Španělska.

Když se Srbové od prázdné základny stáhli, nizozemský prapor tam ještě týden zůstal. „Továrna byla bez uprchlíků prázdná, vycházel z ní hrozný zápach. Bylo tam strašné ticho. Pamatuji si, jak jsme seděli venku a pili kávu. Slyšeli jsme výstřely a štěkot psů. Srbové byli pořád v lese a lovili uprchlíky. Ale v té době už jsme všichni byli úplně otupělí,“ vzpomínal pro Balkan Insight Van Der Berg.

Zpytování svědomí

Ostatky obětí se v kopcích nad řekou Križevica nacházejí dodnes. Právě masové hroby se staly jedním z klíčových důkazů rozsahu a brutality srebrenického masakru. Jejich odhalování nebylo jen bolestné, ale i technicky a forenzně velmi náročné.

Bosenskosrbské jednotky totiž ještě na podzim 1995 přesouvaly těla z původních míst do sekundárních a terciárních hrobů, a to za použití těžké techniky. Těla tak byla rozkouskovaná, smíšená a deformovaná, což ztížilo jejich identifikaci.

Díky DNA analýzám se do roku 2024 podařilo identifikovat přes 6 700 obětí. Každý rok 11. července se v Potočari koná vzpomínkový akt, při němž se nově identifikovaní symbolicky pohřbívají. Často jde jen o několik kostí, rodiny pozůstalých jsou ovšem vděčné i za ně.

Ratko Mladič byl dopaden před čtrnácti lety severně od Bělehradu a před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii si vyslechl doživotní trest. Stejný verdikt padl i v procesu s druhým architektem srebrenického masakru, politickým vůdcem bosenských Srbů Radovanem Karadžićem.

Valné shromáždění OSN loni prohlásilo 11. červenec za mezinárodní den připomínky genocidy v Srebrenici. Bělehrad uznává, že došlo ke zločinům, slovo „genocida“ však odmítá. Premiér Aleskandar Vučić sice vystupuje smířlivěji než jeho předchůdci, pravidelně se účastní pietních aktů a zdůrazňuje nutnost usmíření, ale zároveň opakovaně říká, že „nikdy neřekne, že se ve Srebrenici stala genocida“.

V Nizozemsku začalo velké zpytování svědomí ihned po masakru. V roce 2002 ho završila obsáhlá zpráva o více než 3 400 stranách. Závěry byly zdrcující: mírová mise byla připravena špatným způsobem, kontingent neměl dostatečné prostředky, ministerstvo zahraničí nedokázalo pořádně komunikovat s ministerstvem obrany. O šest dní později v důsledku vyšetřování odstoupila vláda.

Nejvyšší soud v Haagu před šesti lety potvrdil, že nizozemský stát nese část viny za smrt 350 muslimských mužů. „Nemůžeme vás zbavit utrpení, ale můžeme se této věci postavit čelem,“ řekla před třemi lety na pietě ve Srebrenici tehdejší ministryně obrany Kajsa Ollongrenová. „Nizozemská vláda jako součást tohoto společenství nese část politické odpovědnosti… Za to se hluboce omlouváme,“ dodala.

X X X

VELMOCI  CHTĚJÍ  KOVY

 Střet velmocí o vzácné kovy začal. Vede Čína a proti USA má v rukávu eso

 Po dekádách uplatňování volného obchodu to vypadá, že surovinová soběstačnost je taktikou zítřka. To se ovšem neobejde bez konfliktů.

 Americká dohoda s Ukrajinou o nerostech, sen Donalda Trumpa o připojení Grónska k USA nebo čínské investice do infrastruktury na těžbu lithia v zemích Jižní Ameriky. To je výčet jen některých velkých bitevních polí světových velmocí, kde je společným jmenovatelem nerostné bohatství. Všichni totiž tuší, že právě minerály budou v následujících dekádách rozhodovat především o ekonomické, ale i vojenské síle daného státu.

Podle odhadů bude poptávka po lithiu v roce 2040 devětkrát větší, než je teď. U kobaltu a niklu se má jednat o dvojnásobek oproti současnosti.

 X X X

CHRUŠČOV   SE  OBRACÍ  V  HROBĚ,  ZNIČENÁ  UKRAJINA,

MRTVÍ

PAVEL  MÍSTO  VYLEPŠIT  ČR,  CPE  UKRAJINU

 Ukrajinské zemědělství v troskách, Chruščov se obrací v hrobě.

Ukrajinské zemědělství. Nejsou lidi

 Nedostatek pracovních sil v zemědělství na Ukrajině dosáhl 30 %, a to kvůli odvodu zemědělců a dalších pracovníků v tomto sektoru do ukrajinské armády, napsal britský list The Guardian.

Přestože jsou  určité výjimky pro klíčové zemědělské pracovníky, existuje prý  nedostatek pracovních sil ve výši 30 procent.  „Mluvíme s farmáři a všichni nám říkají stejný příběh: nedostatek řidičů traktorů a pracovníků v zemědělské výrobě,“ řekl autorovi textu generální ředitel Ukrajinského agrobyznysového klubu.

Podle něj byl do roku 2022 nedostatek pracovních sil v zemědělském sektoru menší než 10 procent. Problémy v zemědělsko-potravinářském oboru   se   objevily již před konfliktem na východě Ukrajiny; venkovské oblasti na Ukrajině se aktivně vylidňovaly, což snižovalo počet pracovních sil, poznamenává Guardian.

Problém se však   zhoršil brannou povinností, přičemž nejvíce trpí malé farmy, které nemají nárok na osvobození  od branné povinnosti zaměstnanců  uvádí se v článku.

Podle Světové banky ztráty Ukrajiny v zemědělství již dosáhly přibližně 100 miliard dolarů. Server vasevec.cz

X X X

CO  UDĚLAJÍ  TRUMP,  PUTIN?

 Líbánky Trump-Putin skončily dříve než pořádně začaly

 Čo bolo- to bolo. Zastavená vojenská pomoc Ukrajině by mohla znovu začít plynout.

Pro politický Západ, ten evropský prakticky bezvýhradně, ale i pro současný trumpovský částečně je Rusko svým kategorickým odmíráním neustálého rozšiřování  NATO světovým protivníkem a pro většinu západních politiků i geopolitickým nepřítelem číslo 1.

Čína, mimochodem momentálně znejistěná pravděpodobným budoucím pádem dosavadního vlíádce Si Tin Phinga, je vyzyvatelem ekonomickým, ale nedotýká se základního symbolu mocenského bytí či nebytí Západu, tedy jeho agresivního paktu NATO.

To Putin vede boj proti Západu primárně právě proti esenci jeho světového geopolitického postavení a proto z této logiky věci evropští členové NATO se přirozeně  pokouší Putinovo Rusko porazit a srazit na kolena, případně rozdmychávat nepokoje v jeho nejbližším okolí, počínaje Moldavskem, Gruzií a nyní i například Ázerbajdžánem.

To je jen letmý úvod bez hlubšího rozlišení.

Donald Trump v zásadě nepochybně chtěl a možná ještě i částečně chce spolupracovat s Ruskem a samotné NATO, jak vidíme z jeho poznámek ještě nikdy neoznačil vzletnými floskulemi typu euroatlantické jednoty. Euroatlantistou tedy rozhodně není. Jeho zajímá jen America first a nebo možná ještě přesněji Trump first

Rozdíl mezi jím a Putinem je tedy jasný: Trump  chce za každou cenu, aby se na jeho pokyn přestalo na Ukrajině bojovat, ovšem Putin je připraven k ukončení bojů až především v situaci, kdy bude vyvrácena možnost začlenění Ukrajiny do pro Rusko největšího bezpečnostního rizika – vojenského paktu NATO, a navíc, nad rámec tohoto snažení, aby  čtyři ruskojazyčné regiony, které vyhlásily svou nezávislost na Ukrajině, byly připojeny k Rusku.

Zatímco MAGA, která Trumpa přivedla u uren k moci zjednodušeně řečeno je kategoricky proti jakýmkoliv zahraničním konfliktům, tím spíše na Ukrajině, evropští jestřábi spolu se silnou klakou amerických neoconů naopak dychtí po tom, aby Rusko bylo poraženo.

Logiku to samozřejmě má.

Pokud totiž Putinovo Rusko zvítězí, bude to nejen symbolicky, ale reálně bráno, jako revize pádu Sovětského svazu z roku 1991 a nastolení dominance Západu pod hegemonií Spojených států. To zdá  se Trump naléhavě necítí, ale ti ostatní ano.

Byla by to zásadní změna poměrů.

Zatím jsem nikdy nezaznamenal, že by Donald Trump šel někdy do hloubky pod povrch toho, jak se věci jeví.

Ale kromě jeho přání ukončit krveprolití na Ukrajině, kdy ovšem alespoň na chvíli absurdně klidně podporoval krveprolití v konfliktu Izrael – Irán, hraje roli jeho až obludná sebestřednost, kdy chce všemu a všem diktovat a má pocit, že na to má, ale například vzpouzející se země jako Japonsko, Jižní Korea, na které zase přisolil své oblíbená cla svědčí o tom, že v určité fázi nejen současné evropské elity, které jej převážně nenávidí, ale i svět v indopacifiku si oddychne, až odejde.

Když se vrátím ke konfliktu na Ukrajině, který je – jak vidno rozhodujícím současným geropolitickým světovým střetem, Putinovy i Trumpovy cesty se proto logicky rozešly a když Rusko setrvale postupuje a pravidelně se stále větší intenzitou bombarduje ukrajinská města se zjevným cílem podlomit ukrajinský odpor (mimochodem, ztráty na životech jsou ovšem například oproti masivním britským bombardování německých měst a jednou i Prahy za 2.světové války v zásadě zanedbatelné) zavelel Trump ke změně.

Zastavené dodávky americké vojenské pomoci Ukrajině by se mohly obnovit po sérii schůzek na vysoké úrovni v Itálii a na Ukrajině v příštím týdnu.

Vyslanec prezidenta Donalda Trumpa pro Ukrajinu Keith Kellogg se setká s ukrajinským ministrem obrany Rustemem Umerovem v Římě na mezinárodní konferenci o pomoci, po níž bude tento a příští týden následovat setkání v Kyjevě. Otázka pomoci bude jistě na vrcholu programu. Ukrajinská vláda považuje obnovení protivzdušné obrany a přesné munice za klíčové pro své válečné úsilí, jelikož Rusko v posledních dvou týdnech tvrdě zasáhlo civilní cíle při některém z největších úderů dronů a raket během války.

V pondělí večer Trump v rozhovoru s novináři potvrdil, že na Ukrajinu bude zaslána další pomoc, ale neuvedl žádné podrobnosti. „Pošleme další zbraně. Musíme. Musí se být schopni bránit. Teď jsou velmi tvrdě zasaženi… Musíme poslat další zbraně, primárně obranné zbraně, ale oni jsou velmi, velmi tvrdě zasaženi. V tomhle chaosu umírá tolik lidí.“

Věci mají svou logiku a každý i u nás si může vybrat svou stranu, o které je přesvědčen, že by měla vyhrát.

Sázka dnešní koalice na boji proti Putinovu Rusku, „Na Západ nebo na Východ k Rusku, Slovensku či Maďarsku nepochybně může bodovat u jejích stoupenců a vidíme, že jejich preference jsou – bohužel stále relativně konsolidované, my lid opoziční, který nepodporujeme NATO to jistě vidíme jinak. A naopak se domníváme, že podpora Zelenskému režimu přirozeně Putina neporazí, ale boje naopak prodlouží.

Ale tuto realitu neovlivníme.

Asi tak.

JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X X X

 BUDE  KONEC  KAZASTROF  VE  SVĚTĚ?

ÚKOL  PRO  USA – RUSKO

  Ano, teď jde o všechno

 Klimatické katastrofy, které nás obklopují, potvrzují, že bezohlednost k přírodním zákonům není náhodná.

Jeden blackout máme šťastně za sebou, ale co bude dál, nikdo neví. Co je pád mladé ženy si dovedeme představit, ale co je pád fázového vodiče, o kterém se mluví v souvislosti s českým zhasnutím, to zatím nebylo podrobně vysvětleno. Drát se protáhl horkem a přetížením, až spadnul na zem? Nebo se ze stejných příčin přepálil v některém ze spojů, které se dále zahřívají ještě přechodovým odporem? V Kalifornii se přetížené elektrické vedení natolik pronáší, že rozpálené dráty zapálí les. Zanechme odporných odborností, tlustoproud je věda, do které se těžko proniká. Spokojme se s tím, že horko u toho bylo, a pokud za to vedra mohly, může se to opakovat.

Vedra a sucho však škodí energetice i jinak. Tepelné elektrárny se musí chladit a potřebují k tomu vodu. Potřebují ji i ty, které se chladí chladicími věžemi – a vypouštějí naše zesláblé řeky do atmosféry. Když voda není nebo je moc teplá, musí se elektrárna  vypnout i bez blackoutu. Loni to prožívaly francouzské jaderky. Letos bylo vedro všude, takže kalendář podobných událostí může být pestrý. 

Žádné zprávy o nucených omezeních provozu českých elektráren zatím nebyly, hlavně proto, že něco takového se hlásí jen když je opravdu zle. Pokud však jde o samotné sucho a nedostatek vody pro nejrůznější použití, zle už bychom měli.  

V porovnání s dlouhodobými červnovými průměry se průtoky českých řek pohybovaly nejčastěji v rozmezí od 15 do 55 procent, konstatuje Český hydrometeorologický úřad na stránkách věnovaných monitoringu sucha. Zkuste si vychutnat onen patnáctiprocentní zbytek dlouhým pohledem na půllitr, ve kterém už na začátku večera setrvávají jen nedoplnitelné dva prsty piva.

Mimořádné sucho se vyskytuje lokálně především ve středních, východních a západních Ćechách, na jižní a střední Moravě, vypočítává úřad. Pomalu by stačilo informovat jen o tom, kde sucho není…

 Mám svoje měřidlo půdního sucha, koupil jsem je za pár korun v zahrádkářských potřebách, ale čutnutí do záhonku ukazuje, že to byly vyhozené peníze. Tady není co měřit. V sudu s dešťovkou mám poslední konev pro jahody a rajčata, pro nic jiného nezbyde.

Ve chvíli, kdy to píšu na Příbramsku, kam si pravidelně v létě jezdím dobít baterky, cvrnklo pár kapek deště do listů v keřích pod okny. Předpovědi vyhrožují zničujícími lijáky a bouřkami, ale jen v Beskydech. Odtud je do Brd daleko. To se samozřejmě může změnit. Až se budeme topit my, bude zase zvadlá a hnědavá Morava. Nic lepšího na výběr není, ale to jsme přece chtěli. Nenecháme se zbláznit nějakými klimatickými teplouši.

Sucho a povodně. Vzpomínám na vyprahlý Texas, když čtu, jak v řece Guadalupe, ve které toho normálně neteče o moc víc než ve Vltavě v Českých Budějovicích, vylétla během hodin hladina o osm metrů výše. To by Budvar přiblížilo Praze.   

Guadalupe je obklopena strmými břehy. Kamenité dno valí všechnu spadlou vodu kupředu. Koho dostihla vodní stěna, ten nemohl uniknout. Proto jsou ztráty na životech tak vysoké. Ani poslední číslo 82 obětí nemusí být konečné.

Zažil jsem tu hrozbu, když jsme natáčeli přírodopisný dokument o jedné z nejstarších řek světa v pouštích centrální Austrálie. Řeka Finke bývala svědkem milionů let zašlých časů tropické hojnosti. Dokazuje to svým hlubokým korytem, které je v kolmých březích vyryté až na hladké skalní podloží. Čím? Když jsme natáčeli, nebyla v něm ani kapka.

Setmělou oblohu však zakrývala těžká mračna, a já jsem se jich bál, opravdu, hrozně. V turistických průvodcích jsou popsána varování, že když spadne první kapka, může už být pozdě. Nad horizontem déšť spustí dřív a voda pak valí rychlostí jedoucího auta. Tak rychle se z těch desetimetrových koryt nevyškrábete. Natož s kamerou a všemi těmi filmařskými krámy.

Nakonec začalo pršet až v noci, kdy už jsme byli v hotelu v Alice Springs. To, čemu jsme utekli, jsme mohli ráno sledovat na místní říčce Todd. Předtím byla prázdná celá desetiletí. Místní si každoročně připomínali, že je to řeka, aspoň recesistickým vodáckým závodem, kdy plavec běží po písčitém a kamenitém dně a nese kánoi na ramenou. Teď však pod zbytečným můstkem burácela běsnící voda, která nás nemusela pustit zpátky, až se ho pokusíme přejít.

Po deštích se poušť zazelenala dokonce i v okolí ikonické skály Uluru, jak dokládá fotka z mého archivu.

Není to tak lepší?

Jistě, kdyby to vydrželo. Jenže ono to nevydrží a my si musíme zvykat na sled sucha, povodní a hurikánů. Proč? Oteplování klimatu znamená, že ve hře je mnohem více energie. A byli jsme to my, kdo vypustil ty mocné síly, které teď cloumají naší atmosférou.

Zrovna to rozebírají na Bloombergu, tak si přečtěme, co říkají autority.

V důsledku globálního oteplování atmosféra může pojmout více vlhkosti. S každým nárůstem teploty o 1 °C se do vzduchu vejde o 7 % více vody. Tento jev je tak dobře prozkoumán, že má dokonce svůj vlastní vzorec: Clausius-Clapeyronova rovnice, která se používá k výpočtu nasycení tlaku vodní páry v závislosti na teplotě, vysvětlil Ryan Truchelut, prezident komerční meteorologické služby WeatherTiger.

To však podle tohoto zdroje není jediný faktor, který přispívá k suchu a povodním. Vyšší teploty vedou k většímu odpařování, zejména nad oceánem. Oceány vypařují více vlhkosti do teplejšího vzduchu, a tato vlhkost zvyšuje nejen množství srážek, ale přispívá i k silnějším bouřím.

Texaské povodně byly podle Národní meteorologické služby ještě umocněny vlhkostí proudící na sever od zbytků tropické bouře Barry, která před týdnem zasáhla východní pobřeží Mexika. A situaci ještě zhoršilo texaské sucho, protože suchá půda je méně schopná absorbovat vodu. Před bouří se nacházelo téměř 90 % okresu Kerr County v extrémním nebo výjimečném suchu – dvou nejvyšších kategoriích pětistupňové stupnice Drought Monitor. „Do vyschlé půdy se nedostane nic,“ řekl Truchelut.

 To zní varovně, když si uvědomíme, jaké rekordní teploty vládnou u nás za humny, ve Středozemním moři. Když to foukne odsud, bude to síla.

Ale snad i v té Americe si někdo přečte, že zločiny proti klimatu nezůstanou nepotrestány. Byť to obyčejně chytí i ten, kdo za ně opravdu nemůže. Na druhou stanu, kdo klima nebrání, ten za jeho zlobu může.

Americké výzkumy veřejného mínění, které se vedou systematicky na Yale University, ukazují, že ani výše vzdělání nedokáže předpovědět, jaké názory na ochranu klimatu bude daná osoba zastávat. Stejně málo vypovídá rozdělení podle pohlaví, věku nebo velikosti bydliště. Nejdůležitější je politická příchylnost. Republikáni a Demokraté myslí jinak.

Píše o tom Naomi Kleinová ve své klíčové knize Tohle mění všechno (This changes everything). Nepopírá, že souboj o klima je zároveň soubojem s kapitalismem. V tom by se shodla s Václavem Klausem, ona si jen přeje jiného vítěze než on. Kleinová o tom psala před více než deseti lety, a tak můžeme sledovat, jak to vznikalo.

Hnutí popírající změnu klimatu je poseto postavami, které se kroutí do podobných intelektuálních uzlů. Fred Singer, který vyvíjel raketové technologie pro americkou armádu, slyší v regulaci emisí zkreslenou ozvěnu komunismu, proti kterému bojoval během studené války.

V podobném duchu se vyjadřuje i bývalý český prezident Václav Klaus, který v době, kdy byl ještě hlavou státu, vystoupil na klimatické konferenci Heartlandu. Pro Klause, jehož kariéra začala za komunistické vlády, se zdá, že změna klimatu vyvolala plnohodnotný návrat studené války. Srovnává pokusy zabránit globálnímu oteplování s „ambicemi komunistických centrálních plánovačů kontrolovat celou společnost“.

Tohle je pasáž o těch sociologických výzkumech na Yale University:

Výzkumníci z Yale Univerzity vysvětlují, že lidé se silně „rovnostářskými“ a „komunitárními“ světonázory (vyznačujícími se sklonem ke kolektivní akci a sociální spravedlnosti, obavami z nerovnosti a podezřívavostí vůči moci korporací) v drtivé většině přijímají vědecký konsensus ohledně změny klimatu.

Naopak lidé se silnými „hierarchickými“ a „individualistickými“ světonázory (vyznačujícími se odporem vůči vládní pomoci chudým a menšinám, silnou podporou průmyslu a přesvědčením, že všichni do značné míry dostáváme to, co si zasloužíme) v drtivé většině odmítají vědecký konsensus.

Je zřejmé, že ideologie odmítačů je obdivuhodný výrobek největších korporací, které stojí za Republikánskou stranou.

Studie Rileyho Dunlapa a politologa Petera Jacquese z roku 2013 zjistila, že pozoruhodných 72 procent knih popírajících klima, většinou publikovaných od 90. let, bylo spojeno s pravicovými mozkovými trusty, což je číslo, které se zvyšuje na 87 procent, pokud se vyloučí knihy vydané vlastním nákladem (což je stále častější).

Mnohé z těchto institucí byly vytvořeny koncem 60. a začátkem 70. let., když se americké podnikatelské elity obávaly, že se veřejné mínění nebezpečně obrací proti kapitalismu, a když ne k socialismu, tak k agresivnímu keynesiánství.

V reakci na to zahájili kontrarevoluci, bohatě financované intelektuální hnutí, které tvrdilo, že chamtivost a neomezená honba za ziskem nejsou nic, za co by se měli omlouvat, a nabízí největší naději na lidskou emancipaci, jakou kdy svět poznal.

Pod tímto praporem bojovali za takové politiky, jako jsou daňové škrty, dohody o volném obchodu nebo dražby klíčových státních aktiv od telefonů přes energii až po vodu – balíček známý ve většině světa jako „neoliberalismus“.

Vztah ke klimatu tedy není neutrální. Ani k té energetice, kde ostatně horko působí proti těm, kdo ho způsobili. Všude je to boj o moc a o svobodu. O svobodu obvykle bojují bezmocní a nesvobodní. A mocní to konečně chápou, proto říkají, že „teď jde o všechno“.

Zbyněk Fiala, server vasevec.cz

X X X

OCHRANKA  ŠVÉDSKA 

 Fitness aplikace jako riziko. Bodyguardi švédského premiéra sdíleli jeho polohu

 Bezpečnost švédského premiéra Ulfa Kristerssona ohrozila volně přístupná data z fitness aplikace Strava. Jeho osobní adresu i pohyb po světě měly neúmyslně prozradit veřejně sdílené běžecké trasy bodyguardů předsedy vlády. Švédská tajná služba chybu přiznala.

 Podle šetření švédského deníku Dagens Nyheter sdíleli členové ochranky premiéra na Stravě v posledním roce přes 1 400 aktivit, které odhalovaly nejen aktuální polohu předsedy vlády ve Švédsku, ale i jeho pohyb v zahraničí. Mezi nimi byly vojenské základny v Africe, lyžařská střediska v Alpách nebo turisticky exponovaná místa na Seychelách. Informoval o tom britský deník The Guardian.

 Incident vyvolal obavy z toho, že podobné údaje lze snadno zneužít k podrobnému sledování chráněných osob a plánování případného útoku. Přitom varování před tímto rizikem nejsou nová. Veřejné profily na Stravě už dříve vedly k odhalení polohy vojenských základen i k atentátům na vysoké důstojníky.

Švédská tajná služba Säpo potvrdila, že věc bere velmi vážně a situaci analyzuje. Uvedla, že ochrana veřejných činitelů je vícestupňová a s určitou mírou známých informací se vždy počítá. „Přesto přijímáme opatření, aby se podobné případy už neopakovaly,“ dodal mluvčí Säpo. Premiérův úřad se k věci odmítl vyjádřit s odkazem na bezpečnostní důvody.

 X X X

LIDÉ  V  NĚMECKU  OHROŽENI?

 S pepřovým sprejem do Německa? Za 50 tisíc. Na co pozor při cestě do zahraničí

 Za držení obranných sprejů či nožů, které jsou v Česku zcela legální, hrozí v Německu tvrdé tresty. Policisté tam kontrolují, zda lidé nepřeváží dlouhé nože či obranné spreje. Co si s sebou do sousedního Německa vzít můžete, a co už je trestné?

 Pan Ladislav jel v polovině května přes hraniční přechod v Železné Rudě do Německa, kde jej zastavili policisté a udělali mu důkladnou kontrolu jeho elektrického vozu Tesla. V autě nalezli běžný pepřový sprej. A to byl problém.

V Německu je totiž trestné jeho držení, pokud na něm není speciální označení, že jde o obranný sprej proti zvířatům. Před týdnem přišel panu Ladislavovi dopis z Německa: kvůli obvinění z nedovoleného nošení zakázané zbraně má zaplatit v přepočtu téměř 50 tisíc korun.

Nůž se přepravuje jako nepřipravený k použití, pokud je před jeho použitím nutné provést více než tři ruční pohyby.

 X X X

 ŘEDITEL  ČT  CHUDÁREK  ZAVEDE  POŘÁDEK?  

SNÍŽÍ  VYHAZOVÁNI  MILIARD?  POČET  LIDÍ?

ZRUŠIT  EXTERNISTY,  SPORTU,  JINÝCH  POŘADŮ

Chudárek nařídil audit smluv a hospodaření ČT. Chce tak splnit svůj kandidátský slib radním

Nový generální ředitel České televize (ČT) Hynek Chudárek zadal přípravu hloubkové kontroly smluvních vztahů, hospodaření a některých činností ČT. Cílem je snaha o efektivní a transparentní fungování, ale také reakce na určité pochybnosti o správnosti některých postupů televize, které se objevují ve veřejném prostoru. ČT to v úterý oznámila v tiskové zprávě.

 Nařízená kontrola navazuje na Chudárkův kandidátský projekt, představený v rámci výběrového řízení na generálního ředitele. Projekt s názvem „Služba. Hospodárnost. Modernizace.“ počítá s maximální efektivitou a hospodárností vynaložených finančních prostředků, které má Česká televize i díky velké mediální novele nyní k dispozici.

„Generální ředitel nyní pověřil příslušné zaměstnance identifikací oblastí vhodných pro tuto hloubkovou kontrolu, a to s přihlédnutím k interním i externím kontrolním šetřením prováděným v ČT v posledních letech,“ uvedla ČT v tiskové zprávě na svém webu.

 Bývalý obchodní ředitel ČT Chudárek řídí celou veřejnoprávní televizi od 1. července. Na konci června jej zvolila Rada ČT poté, co jeho hlavní protikandidát, programový ředitel Milan Fridrich, z volby kvůli patové situaci při hlasování odstoupil.

Problémový díl pořadu Sama doma

Chudárek nahradil ve funkci generálního ředitele Jana Součka, kterého rada na začátku května odvolala kvůli porušení zákona o ČT. Souček ještě za svého působení v čele veřejnoprávní televize nařídil mimořádný audit obchodního oddělení, v jehož čele tehdy Chudárek stál.

Důvodem bylo odvysílání dubnového pořadu Sama doma ze soukromé kliniky Reprofit Andreje Babiše s placenou reklamou. Chudárek již dříve pochybení obchodního oddělení odmítl.

Česká televize hospodaří s rozpočtem téměř osm miliard korun. Hlavním příjmem jsou televizní poplatky. Výši poplatku upravila na jaře přijatá tzv. velká mediální novela ze 135 Kč na 150 korun měsíčně.

 X X X

BABIŠ  POTŘEBUJE  PARTNERA,  NEBO  50 %

 Dolejší: Nejpravděpodobnější povolební partner ANO je SPD. Této spolupráce se ale Babiš děsí

Hnutí ANO se podle posledních průzkumů nezadržitelně řítí k triumfu v říjnových volbách. Andrej Babiš (ANO) ale ví, že sestavit vládu nebude jednoduché. S kým bude nejpravděpodobněji ANO skládat koalici a koho by se měl Babiš spíše obávat? „Obojí je SPD Tomia Okamury. Společně Babišem mají pohodlnou většinu, problémem ale mohou být osobní spory,“ odhaduje pro Český rozhlas Plus Václav Dolejší, politický reportér webu Seznam Zprávy.

„Kdyby volby dopadly tak, jak to teď naznačuje většina průzkumů, budou mít ANO a SPD dohromady pohodlnou většinu. Dokonce místy téměř atakují tu ústavní, tedy 120 křesel v Poslanecké sněmovně, což se určitě nestane. Ale mají teď dohromady v průzkumech přes 100 křesel, takže je to nejpravděpodobnější spolupráce,“ myslí si Václav Dolejší.

 Rozhovor s Václavem Dolejším, politickým reportérem webu Seznam Zprávy

„Zároveň je to ta, které se, myslím, Andrej Babiš nejvíc děsí. Těch důvodů je několik. A ten, o kterém od politiků hnutí ANO slýchám nejčastěji, je nejenom řevnivost, ale téměř osobní nenávist mezi ním a Tomiem Okamurou,“ pokračuje.

Neshody mezi Babišem a Okamurou se podle něj táhnou už několik let.

„Je známo, že to začalo při prezidentských volbách v roce 2018, kdy Okamura odmítl podpořit Babiše, nasadil vlastního kandidáta, Jaroslava Baštu, a pak ani ve druhém kole nevyzval své voliče k podpoře Babiše. Od té doby je vidět soupeření, někdy až takové dětské. Kdo déle vydrží řečnit u pultíku a tak dále,“ upozorňuje reportér.

Upozorňuje také, že tyto neshody nejsou pouze na osobní úrovni. Zmínění lídři podle něj mají výrazně rozdílnou představu o směřování Česka v mezinárodním prostoru.

„Andrej Babišovi můžeme vytýkat mnohé, ale určitě nechce vystupovat z Evropské unie, určitě nechce opouštět NATO a řekl bych, že určitě chce zkrátka zůstat na Západě. To Tomio Okamura nechce,“ srovnává.

Karel Havlíček premiérem?

Další otázkou, která se týká očekávaného vítězství hnutí ANO v říjnových volbách, je obsazení funkce premiéra. Pro mnohé by totiž nebyl nejvhodnějším kandidátem Andrej Babiš, ale jeho první místopředseda Karel Havlíček.

 „Zrovna nedávno jsem o tom mluvil s jedním významným člověkem z asociace, myslím, průmyslu a dopravy, a ten říkal, že Karel Havlíček mezi všemi ostatními naprosto vyčnívá. Nejenom v rámci hnutí ANO, na celé politické scéně,“ uvádí Dolejší.

„Havlíček se dennodenně setkává s podnikateli. On nejen že navštěvuje firmy, ale chodí také na různé konference všech možných svazů. Já si myslím, že má opravdu politický talent v tom, že vejde do místnosti, načichá situaci, zjistí, jestli jsou tam startupisti, nebo staří průmyslníci, jestli jsou tam zelení, nebo je tam hnědé uhlí – a přizpůsobí se,“ popisuje.

Havlíček je podle něj také schopný do svého programu zahrnout témata, důležitá pro různé strany, klidně i opoziční.

„Řeknu jeden krásný příklad. Šéf Hospodářské komory Zdeněk Zajíček, člen ODS, bývalý místopředseda a bývalý poradce premiéra Petra Fialy (ODS), navrhl na nějaké konferenci, aby se ta pokažená digitalizace stavebního řízení udělala jako PPP projekt. Tedy že by to stát udělal společně s nějakými velkými IT firmami, které to umí,“ přibližuje reportér. 

 „Karel Havlíček na té konference byl a zapsal si to, aby večer Zdeňku Zajíčkovi zavolal a řekl mu, že ho to zaujalo a jestli mu nebude vadit, že to bude v kampani používat a že to bude hnutí ANO taky prosazovat. A Zajíček mu odpověděl, že bude samozřejmě rád, když něco takového vznikne,“ vysvětluje Dolejší.

„A tento dojem, tento zážitek Zdeňka Zajíčka je pravděpodobně něco, co prožívají mnozí další. Samozřejmě nechtějí být úplně naivní a uvědomují si, že nakonec bude rozhodovat Andrej Babiš, ale přesto si říkají, je to prostě nejlepší z toho, co se nám nabízí,“ uzavírá.

X X X

 Milionové podvody s byty v Praze. Podle svědka je hlavním aktérem kauzy exfotbalista Petrouš

Praha řeší černý byznys s městskými byty za miliony. Hlavní postavou má být bývalý fotbalista Adam Petrouš. Alespoň to tvrdí muž, kterého Petrouš údajně podvedl. Jeho jméno se objevilo také v udáních, které má k dispozici magistrátní firma Trade Centre Praha, jež spravuje luxusní byty v centru metropole. Petrouš měl nabízet pronájmy bytů s možností pozdějšího odkupu za rozumnou cenu, druhou část ale nemohl splnit, popisuje server Novinky.cz.

 Adam Petrouš – hráč Slavie, Sparty, Liberce, Žižkova, Rubinu Kazaň či Austrie Vídeň a účastník olympijských her v roce 2000 v Sydney – se podle serveru Novinky.cz vydával za zprostředkovatele, který u Trade Centre Praha (TCP) zajistí výhodný pronájem a později odprodej luxusních bytů v centru metropole. Od klientů za to údajně vybral miliony korun.

Íránskému podnikateli Mehrzadu Seyriovi, který žije v Česku od roku 1998, měl nabídnout byt v paláci Platýz, kousek od Národní třídy či Václavského náměstí, za nájemné lehce přes 20 tisíc korun. Údajně ale žádal zálohu 1,3 milionu korun.

V bytě pak mohl Seyri skutečně začít bydlet. Tuhle možnost pak Petrouš dohodil některým dalším členům podnikatelovy rodiny a přátelům. Jeden z bytů byl přitom přímo na Staroměstském náměstí.

„Celkem jsme Adamovi (Petroušovi) vyplatili 12,5 milionu korun s vidinou toho, že byty si později budeme moci koupit,“ popsal pro Novinky Seyri.

Svůj slib ale Petrouš nikdy nemohl splnit. Byty ve správě TCP nebyly určeny k privatizaci, ale jen k nájmu. A Seyri nakonec zjistil, že jde o podvod.

‚Co je to za hovadinu!‘

Když se o podvodech dozvěděla firma TCP, všem svým klientům rozeslala varovný e-mail. A zároveň podala trestní oznámení na neznámého pachatele.

„TCP byla upozorněna na skutečnost, kdy neznámé osoby, vystupující jako zástupci TCP či Hlavního města Prahy (HMP), nabízí některým nájemcům možnost zajištění převodu vlastnictví městského bytu do vlastnictví nájemce a za toto zprostředkování požadují úhradu provize či administrativních poplatků,“ citují Novinky z e-mailu.

„Dovolujeme si vás tímto upozornit, že žádný bytový prostor, který má TCP ve správě, není k takovémuto převodu vlastnictví určený,“ dodaly Novinky.

Právnička společnosti TCP Kateřina Sommerová zároveň potvrdila, že v udáních ohledně čachrů s nájemnými byty, která obdržela, bylo také jméno Adama Petrouše.

A co na to sám Petrouš? Celou věc důrazně odmítl. „Ne. Nic. Ne. Vůbec,“ odpovídal na dotazy. A podrážděně řekl: „Co je to za hovadinu!“

X X X

 Americký dolar padá, je ještě vůbec bezpečný?

Americký dolar vůči české koruně v letošním roce oslabil o více než 13,5 %. Zatímco tedy na začátku roku bylo možné směnit dolar za 24,3 korun, dnes jej lze směnit již pouze za 21,0 korun. To poukazuje na slabší poptávku globálně po americké měně. Tento prudký pokles v hodnotě dolaru je tak pro mnohé symptomem chřadnoucí ekonomiky a důvěryhodnosti Spojených států. Je ovšem důležité vnímat kontext, ze kterého například lze vyčíst, že takové poklesy hodnoty USD nejsou až tak výjimečné, jak by se mohlo zdát. Například v letech 2022-2023, hodnota dolaru vůči koruně spadla o více než 16,5 % během jednoho pololetí. Tehdy investoři spekulovali, že americká centrální banka (Fed) již končí se zvyšováním úrokových sazeb a ekonomické vyhlídky USA se čím dál více zhoršovaly. Ale trhy to s prodejem americké měny přehnaly, ukázalo se totiž následně, že Fed bude držet vyšší sazby po delší dobu a že americká ekonomika ve skutečnosti nepadá do recese. Zájem o americkou měnu se tak zase obnovil a dolar dlouhou dobu zpevňoval vůči ostatním měnám. Dočkáme se stejného průběhu i letos?

Hlavní důvody, proč dolar oslabuje

Celní politika USA oslabuje zahraniční poptávku: celní opatření nové americké administrativy výrazně snižuje investice do dlouhodobých projektů v USA. Také to vede k menší obchodní aktivitě, kvůli zdražení importovaného zboží. Nejistota je pro investory velmi nepříjemná, a proto nyní spousta soukromých a veřejných institucí nenachází uplatnění pro americké dolary. Cla tedy výrazným způsobem ovlivňují okamžitou poptávku po americkém dolaru a dokud budou celní nejistoty přetrvávat, tato poptávka zůstane trvale nižší.

 Ekonomika USA má růst pomaleji: mnoho agentur zabývající se prognostikou ekonomického růstu USA očekávají, že růst v budoucích kvartálech zpomalí vlivem celní politiky a s tím související nejistotou. Například investiční banka Goldman Sachs snížila svůj výhled růstu ekonomiky na 1,5 % ze 2,0 % v roce 2025. Podobně i OECD nebo IMF revidovali své růstové odhady dolů. Slabší ekonomický růst předznamenává nižší úrokové sazby a menší atraktivitu amerických aktiv, což oslabuje poptávku po dolaru.   

 Úrokové sazby a nezávislost Fedu v ohrožení: pod vedením Donalda Trumpa se trhy obávají, že nezávislost centrální banky je po četných útocích na ní v ohrožení. Trump a jeho stoupenci věří, že Fed dělá „velkou chybu“, když nesnižuje úrokové sazby. Jeho opakované útoky na adresu předsedy Fedu Jerome Powella a výhružky, že jej nahradí někým jiným vytváří značnou nejistotu v očích investorů. Navíc se blíží oficiální termín odstoupení Powella ze své pozice v roce 2026. Takže vše nasvědčuje tomu, že dříve nebo později bude Fed dotlačen k tomu, aby snížil klíčovou úrokovou sazbu USA. Tím se okamžitě sníží atraktivita amerického dolaru, oproti ostatním měnám. Také snižující se inflace přispívá k uvolnění monetární politiky. Tato nepříznivá politická dynamika tak oslabuje atraktivitu a důvěryhodnost amerického dolaru.

Dluhová situace se zhoršuje: obavy v očích investorů také vyvolává nepříznivá dynamika v oblasti vládního dluhu USA, který se nezmenšuje. Místo toho s nedávno schváleným rozpočtovým balíčkem (One Big Beautiful Bill) se očekává, že dluh bude růst ještě rychleji, než v současnosti. Rostoucí dluh vede časem ke korozi kupní síly amerického dolaru a stává se tak méně atraktivním uchovatelem hodnoty oproti alternativám jako je zlato, či nově i Bitcoin.

 Vyhlídky ostatních zemí se zlepšují: v minulých letech byly Spojené státy jasnou volbou, nicméně ve světle výše uvedených událostí a také toho, že se evropské či některé asijské státy rozhodly implementovat expanzivní fiskální politiku se tento obrázek mění. Atraktivita evropských ekonomik a eura tak nyní roste, očekává se, že úrokové sazby již nebudou tak rychle klesat a že expanzivní politika nakopne ekonomickou aktivitu, která byla v EU dlouhou dobu utlumená. Evropa je také vnímána jako jakýsi „ostrov stability“, ve světle nečitelné americké zahraniční politiky. To přetahuje část poptávky po americkém dolaru do eur. Také se slabším dolarem stoupá atraktivita asijských aktiv a aktiv rozvojových zemí, které z této situace ekonomicky těží.

Ve shrnutí mnohé faktory, které činily dolar atraktivním za Bidenovy vlády vymizely. Stabilita amerického dolaru a důvěra v USA je nyní zpochybňována podniky, vládami a důležitými institucemi po celém světě. Nejstrmější poklesy v hodnotě dolaru v letošním roce byly v reakci na tarifní hrozby a v očekávání nižších úrokových sazeb. Velmi konzervativní kapitál tedy preferuje v této nejisté době útočiště ve žlutém kovu, spíše než v dolaru.

Co dále?

Vzhledem k nepříznivé dluhové situaci ve Spojených státech a také vysokým obchodním deficitům lze předpokládat, že je v zájmu amerických vlád dolar postupně oslabovat. Očekávali bychom proto za 10 let slabší pozici a roli amerického dolaru v globální ekonomice. To je ale velmi dlouhý trend, krátkodobější trend není tak jednoznačný. Americký dolar bude i nadále výrazně citlivý na politické události. Jakékoli politické změny vedoucí ke zlepšení výše vyjmenovaných faktorů povedou k posílení amerického dolaru. Jakékoli zhoršení povede k dalšímu oslabení. Ačkoli se domníváme, že další oslabení by již mělo být mírnější. Alternativy k dolaru jako je zlato Bitcoin, nebo i euro se budou pravděpodobně vyvíjet opačným směrem než dolar. V případě nepříznivé politiky a dalšího oslabování dolaru se tak lze zajistit například nákupem zlata, a to je také to, co spousta investorů a institucí již činí.

Nicméně apokalyptické scénáře o kolapsu dolaru nelze v současnosti brát vážně. Spojené státy i v dohledné době zůstanou nejatraktivnější investiční destinací s nejinovativnějšími společnostmi na světě. Také žádná měna nedokáže být skutečně alternativou k americkému dolaru. Proto opětovné posílení dolaru ze současných nízkých úrovní v dalších měsících je vysoce pravděpodobné. Sentiment na americkém dolaru se může brzy ukázat jako příliš negativní. I když dlouhodobě může americký dolar oslabovat vůči ostatním měnám, růst amerických aktiv bude tento pokles pro investory pravděpodobně více než kompenzovat. 

Mgr. Barotov Timur, Capital Markets Analyst