Moskva má zájem, aby konflikt na Ukrajině skončil co nejdříve, prohlásil v pondělí podle agentury TASS ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov během návštěvy Brazílie. Tamní prezident Luiz Inácio Lula da Silva v neděli pobouřil svět svým výrokem, kdy prohlásil, že za válku na Ukrajině mohou Moskva i Kyjev.
„Je jasné, že máme zájem o co nejrychlejší konec konfliktu na Ukrajině,“ řekl šéf ruské diplomacie na tiskové konferenci se svým brazilským protějškem Mauroem Vieirou. Brazílii poděkoval Lavrov za „pochopení toho, jak situace na Ukrajině vznikla“.
Vieira v pondělí po jednání s Lavrovem uvedl, že jeho země odmítá „jednostranné sankce“ a podporuje kroky vedoucí k příměří včetně Lulova návrhu vytvořit skupinu zemí, které by zprostředkovaly mírové debaty. Prezident, se kterým se má Lavrov také setkat, dříve uvedl, že by v takové skupině měly být vedle Brazílie také Čína a Indie.
Rusko tvrdí, že bylo loni v únoru donucené na Ukrajině zasáhnout, aby před útlakem bránilo ruskojazyčné obyvatelstvo a aby znemožnilo Západu zneužívat Ukrajinu k ohrožování ruské bezpečnosti. Kyjev a Západ naopak uvádějí, že jde o ničím nepodložené záminky k rozpoutání války, jejímž cílem je obsadit ukrajinské území.
Moskva nadále svou rozsáhlou invazi odmítá nazvat válkou a označuje ji jako „speciální vojenskou operaci“. Konec konfliktu je v nedohlednu. Obě strany odmítají vojensky ustoupit a mírové rozhovory ztroskotaly na mrtvém bodě už loni na jaře. Jejich obnovení Kyjev i Moskvy opakovaně odmítly.
Brazílie je první zastávkou na Lavrovově cestě po Latinské Americe, v rámci které navštíví i Venezuelu, Nikaraguu a Kubu. Při návštěvách chce podle ruského ministerstva zahraničí posílit vzájemnou spolupráci na poli politiky, obchodu či vzdělávání a kultury.
Putin ani Zelenskyj se nesnaží o mír
Lula pronesl svá slova v neděli při návratu z Číny, kde jednal se svým protějškem Si Ťin-pchingem. „Rozhodnutí válčit přijaly obě země. Jednáme o vytvoření skupiny zemí, které nemají co do činění s válkou,“ řekl Lula. Brazilský prezident již v minulosti mluvil o svém záměru vytvořit skupinu států, jejímž cílem by mělo být zprostředkování a moderování jednání o míru. Podle Lulových představ by ve skupině měly být vedle Brazílie také Čína a Indie.
Lulova tvrzení v pondělí odmítla Evropská komise. „Rusko nese jako jediné zodpovědnost za nelegální a nevyprovokovanou invazi na Ukrajinu. Není sporu o tom, kdo je agresor a kdo oběť,“ uvedl mluvčí komise Peter Stano. Podle něj na mezinárodní scéně tuto pozici oficiálně zastává i Brazílie, která schválila ve Valném shromáždění OSN rezoluce, které toto tvrdí.
Lula také v neděli kritizoval ruského prezidenta Vladimira Putina a ukrajinskou hlavu státu Volodymyra Zelenského, že se podle něj nijak nesnaží, aby v oblasti zavládl mír. Podle brazilského vůdce USA a Evropská unie přispívají k pokračování konfliktu dodávkami zbraní Ukrajině.
To však Stano rovněž odmítl. „USA, EU a další zahraniční spojenci pomáhají Ukrajině se bránit, protože by jinak čelila zničení,“ uvedl mluvčí komise. „Nezapomínejme, že Ukrajina je obětí, a je tudíž na ní stanovit podmínky, za kterých by mohla zahájit mírová jednání,“ uvedl Stano.
Portugalsko, který je tradičním brazilským spojencem v Evropě, v pondělí uvedlo, že má odlišnou zahraniční politiku od latinskoamerického státu. „Neděláme z toho žádné drama,“ řekl v pondělí šéf portugalské diplomacie João Gomes Cravinho. Lisabon Ukrajinu podporuje a schválil dodávky zbraní Kyjevu, například tanků Leopard. Předávání zbraní Ukrajině naopak Brazílie odmítá.
X X X
NĚMCI VÝHRADY K VYZNAMENÁNI MERKELOVÉ
DNES SCHOLZ VELKÉ NEDOSTATKY VE VEDENÍ NĚMECKA
Zaslouží si ho? pochybují Němci nad vyznamenáním pro exkancléřku Merkelovou
Bývalá německá kancléřka Angela Merkelová převzala v pondělí z rukou spolkového prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera Záslužný řád Spolkové republiky Německo. Ocenění dostala v nejvyšším stupni, a to jako Velkokříž ve speciálním vyhotovení. V této podobě dosud řád získali před Merkelovou jen dva lidé, a to exkancléři Konrad Adenauer a Helmut Kohl.
Merkelová v děkovné řeči řekla, že za přežití v politice vděčí rodině, přátelům a dobrým kolegům. Poznamenala, že politiku mnozí označují jako hadí jámu.
Steinmeier během ceremonie řekl, že Merkelová si řád zasloužila jako výjimečná politička, která Německo úspěšně provedla mnoha krizemi. „Za vaše mimořádně dlouhé funkční období a za vaši mimořádnou politickou cestu, na které jste tak pro posílení demokracie přesvědčivě využila zkušenosti z diktatury,“ řekl.
Prezident tak poukázal na původ Merkelové, která se sice narodila na Západě v Hamburku, značnou část života ale prožila na Východě v někdejší Německé demokratické republice (NDR). Merkelová pochází z rodiny evangelického faráře, který se kvůli církevním závazkům přestěhoval do NDR. I přes narození v Hamburku byla Merkelová vnímána jako první východoněmecká politička v čele spolkové vlády.
Steinmeier prohlásil, že díky Merkelové přečkalo Německo všechny vážné krize od finanční přes migrační až po pandemii nemoci covid-19 mnohem lépe než jiné státy. Prezident zmínil i postup její vlády v roce 2014 poté, co Rusko anektovalo ukrajinský autonomní poloostrov Krym a podpořilo proruské povstání na Donbasu.
Podle Steinmeiera, který tehdy zastával post ministra zahraničí, bylo správné, že Německo se v té době na žádost Ukrajiny zasadilo o příměří. Dodal, že dnes, po ruské invazi na Ukrajinu, Německo jedná jinak a že země je jedním z největších podporovatelů napadené Ukrajiny.
Přijel Scholz i von der Leyenová
Merkelová z konzervativní Křesťanskodemokratické unie (CDU) vedla Německo jako kancléřka po čtyři funkční období a v prosinci 2021 předala po 16 letech v úřadu vedení spolkové vlády sociálnímu demokratovi Olafu Scholzovi.
Scholz byl v pondělí jedním z hostů, kteří se ceremonie zúčastnili. Na zámku Bellevue, který je berlínským sídlem spolkového prezidenta a kde se předání odehrálo, byli mimo jiné šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, manžel Merkelové Joachim Sauer nebo poslanec a bývalý šéf kancléřčina úřadu Helge Braun. Německá média uvádějí, že někdejší kancléřka si mohla pozvat asi dvacet hostů a že mezi nimi nebyl nikdo ze současného vedení CDU. S nynějším šéfem CDU Friedrichem Merzem měla Merkelová napjaté vztahy.
Skutečnost, že Steinmeier zvolil pro Merkelovou nejvyšší možnou podobu řádu, řada komentátorů i politiků včetně těch z CDU kritizovala. Kritici bývalé kancléřce vyčítají mimo jiné přílišnou závislost na plynu z Ruska, ustupování Moskvě nebo rozhodnutí skoncovat s jadernou energetikou.
Záslužný řád Spolkové republiky Německo různých stupňů v minulosti obdrželo i několik Čechů včetně někdejšího disidenta a prezidenta Václava Havla, bývalého prezidenta Miloše Zemana, kardinála Miloslava Vlka, exministra zahraničí Karla Schwarzenberga nebo spisovatele Jaroslava Rudiše.
X X X
BABIŠ NA VLÁDNUTÍ VĚTŠINU, JAKO ORBÁN, NEBO PARTNERA
PRO a SPD si konkurují, ve volbách ale mohou spolupracovat, míní politolog
Nedělní protivládní demonstrace politologa Aleše Michala ničím nepřekvapila. Jako jednu z mála novinek vnímá účast Jaroslava Foldyny z SPD. „Ukazuje se, že Rajchlovo PRO a SPD jsou spojité nádoby,“ řekl v rozhovoru pro iDNES.cz. Přestože si strany konkurují, Foldyna podle politologa jako vyslanec ze Sněmovny testuje, jestli je nějaká spolupráce v nadcházejících volbách možná.
X Byla nedělní demonstrace něčím neobvyklá oproti předchozím?
Až mě překvapilo, že odlišnost od předchozích protestů byla minimální. Struktura řečníků byla prakticky totožná, možná s výjimkou Jaroslava Foldyny, který mluvil ke konci. Jeho účast poukazuje na možnou spolupráci s SPD. Od dřívějška se lišilo, že se poté protestující vydali na pochod. Ale není to zároveň nic neobvyklého, pochody dělal i předtím Ladislav Vrabel.
Možná sami organizátoři začínají vnímat, že se s kapacitami odborníků, které neustále vyzdvihují, začínají vyčerpávat. Pro širší mobilizaci bude potřeba oslovit další osobnosti.
X Co myslíte vyzdvihováním odborníků
„Odbornost“ mají ostatně i v názvu strany (PRO – Právo, respekt, odbornost, pozn. red.). Snaží se to rámovat, jako že lidé hovořící na demonstracích jsou odborníci.
Můžeme mluvit o technokratickém populismu, na pódiu vystupují právníci nebo odborníci na zdravotnictví, kteří nejsou primárně politici. Působí to na mě jako snaha podobat se Andreji Babišovi. Organizátoři asi mají pocit, že mohou napodobit Babišův úspěch nestranictvím a důrazem na odbornost, spíše než poukazováním na praktickou politiku.
Ladislav Vrabel označil ve svém posledním příspěvku na Facebooku dnešní protest na Václavském náměstí za „domluvenou revoluci“.
x Jindřich Rajchl avizoval účast 300 tisíc lidí. Přišly desítky tisíc, přesto bylo Václavské náměstí plné. Překvapil vás jejich počet?
Nejdůležitější je posuzovat, co lidi mobilizovalo. Pokud se zrovna veřejně probírá kauza, která je srozumitelná pro potenciální demonstranty, tak na náměstí přijdou.
V současné době se řeší především problematika zavírání poboček pošt nebo projednávání rozpočtu. Všechny tyto věci mají na lidi praktický dopad a jsou ze strany Jindřicha Rajchla srozumitelně komunikované.
Také ale trochu záleží na počasí. Už se dělá pěkně a na jaře se vždy otevírají možnosti pro politickou participaci na ulici.
Národní muzeum nabádá ke střetu
X I když Jindřich Rajchl hovořil o pokojné demonstraci, někteří účastníci sprostě křičeli na své odpůrce, kteří u Národního muzea stáli s ukrajinskými vlajkami. Proč?
Ukrajinská vlajka se stala symbolem ukrajinského odporu proti ruské agresi. Minimálně část demonstrantů je proruská a v konfliktu fandí Rusku. Myslím, že se to dá říct i o části organizátorů. Tito lidé jsou radikálně naladěni a mohou strhnout ostatní účastníky k tomu, aby se vyjadřovali podobně. Ukrajinská vlajka na ně působí jako červený hadr, protože v nich vyvolává emoci, která je primárně negativní.
Lidé se navíc stávají přirozeně radikálnějšími v momentě, kdy se z náměstí rozejdou. Dav v pohybu se stává dynamičtějším, taková situace může vyvolávat i radikálnější a vyhrocenější situace. Je dobře, že policie efektivně oddělila dvě skupiny.
Národní muzeum v návaznosti na to, co se tam stalo po březnové demonstraci (pokus demonstrantů strhnout ukrajinskou vlajku z Národního muzea, pozn. red.), se stává pro obě strany symbolem. Posiluje to potřebu střetu přímo u té budovy. Záleží ale na konkrétní atmosféře i organizátorech, kteří by dav měli usměrňovat.
X Někteří účastníci vnímají demonstraci jako možnost setkat se s lidmi, se kterými jinak komunikují na sociálních sítích. Jakou roli hraje v protivládních hnutích komunita a pocit sounáležitosti?
Naprosto zásadní. Lidé pohybující se v tomto politickém prostoru mají pocit, že jsou dlouhodobě přehlížení. Mají touhu dostat se konečně do parlamentu nebo projevit názor.
Důležitým faktorem je i propagace na sociálních sítích, která se Jindřichu Rajchlovi dobře daří, jeho videa jsou hodně sledovaná.
X Řada demonstrantů si stěžuje, že jim mainstreamová média nedávají prostor. Zároveň ale většina z nich odmítá s novináři v momentě, kdy jim prostor k vyjádření nabízí, komunikovat. Proč?
Postoj a nedůvěra k novinářům souvisí s nedůvěrou v instituce a stát obecně. Mají pocit, že všechna média jsou provládní, protože jim to říkají organizátoři. Čtou vlastní komunikační kanály, které bychom označili za dezinformační. Postoje těchto médií potom lidé komunikují na ulici.
Zásadní vliv na pocit přehlíženosti má i počet propadlých hlasů po volbách v roce 2021. Tím, že se Přísaha a Trikolora do Sněmovny nedostaly, ale zároveň neměly zase tak nízké výsledky, má hodně lidí pocit, že jsou nezastoupeni. Část jejich voličů se našla v SPD, jiní v hnutí ANO. Nezanedbatelná část z nich má však stále pocit, že je nikdo nereprezentuje.
X Jaký je vztah SPD a PRO, vzhledem k tomu, že podle nového průzkumu Kantaru PRO SPD „vysává“ hlasy?
Ukazuje se, že jsou to spojité nádoby. Když jedna strana klesá, druhá stoupá. Účast Jaroslava Foldyny na včerejší akci je v tomto směru nová a můžeme v ní vidět snahu stran spolu vzájemně komunikovat. Foldyna se stává vyslancem SPD ze Sněmovny na ulici, a svou osobností testuje, jestli je nějaká spolupráce možná a jaké má případně limity.
SPD a PRO jsou určitě konkurenti, ale ve volbách menšího významu, tedy krajských a do evropského parlamentu, mohou testovat spolupráci. Může se ukázat, zda jim to funguje, nebo jestli jsou jejich politiky vzájemně neslučitelné.
X Proč účastníkům nevadí, že pan Rajchl sice organizuje protesty proti bídě, ale sám jezdí v porsche?
Pro velkou část těch lidí je důležitější, co říká a jak se prezentuje. Jsou pro ně nosné jeho myšlenky, že mluví proti vládě, proti Ukrajině.
Toto pro ně není tak zásadní. Vnímají ho jako inteligentního člověka, a inteligence a vzdělání mají v tomto prostoru svůj význam.
X X X
PROTEST UKRAJINCE PROTI VÁLCE V KRAKOVĚ
UPÁLIL SE, JAKO PALACH
Zemřel Ukrajinec, který se na protest proti válce zapálil u konzulátu v Krakově
Ukrajinec, který se minulý týden na protest zapálil před ukrajinským konzulátem v Krakově, v pondělí podlehl svým zraněním a zemřel. Uvedla to mluvčí nemocnice, která také dodala, že stav dvaašedesátiletého muže byl od počátku kritický.
„Bohužel, navzdory úsilí lékařů-specialistů z malopolského centra pro popáleniny a plastickou chirurgii dnes odpoledne zemřel pacient, který byl 13. dubna převezen do nemocnice v těžkém stavu v důsledku zranění po podpálení se před ukrajinským konzulátem,“ řekla mluvčí specializované krakovské kliniky Edyta Przybylská rozhlasové stanici Radio RMF 24.
Policejní hlídka, která se nacházela poblíž, a svědek události oheň uhasili, zavolali záchranku a muži poskytli první pomoc. „V těžkém stavu ohrožujícím život byl (popálený muž) převezen do nemocnice,“ dodal policejní mluvčí Piotr Szpiech.
Muž před konzulátem podle RMF 24 volal na krajany hesla vybízející k návratu do vlasti a k obraně země před Rusy.
X X X
V Pákistánu zadrželi čínského inženýra. Vadilo mu pomalé tempo během ramadánu
Pákistánská policie z provincie Chajbar Paštúnchwá vzala čínského inženýra do vazby poté, co se vůči němu postavil rozlícený dav. Muž údajně urazil Alláha, když vyjádřil nespokojenost s pomalým tempem prací během svatého islámského měsíce ramadán. Číňan je obviněn z rouhání.
Policisté zadrželi nejmenovaného zaměstnance čínské Gezhouba Group v neděli, aby „zabránili vážné bezpečnostní situaci“, uvedl nejmenovaný bezpečnostní činitel. Před čínským pracovním táborem se shromáždil dav rozlícených Pákistánců, zřetelně odhodlaných jej napadnout.
Pákistánští pracovníci Číňanovi vyčítali, že údajně „urazil Alláha“ během vyhrocené konverzace o pomalých pracích na vodní elektrárně Dasu během islámského postního měsíce ramadán, uvádí list The South China Morning Post.
Zpráva o „rouhačství“ se rychle roznesla do okolních vesnic, odkud do tábora přišli další rozhněvaní lidé. Stovky mužů se shromáždily, aby zablokovaly Karákóramskou dálnici, jedinou pozemní spojnici Pákistánu s Čínou.
Policie a polovojenské jednotky musely zasáhnout a rozlícený dav uklidnit. Podle neověřených zpráv příslušníci bezpečnostních sil stříleli do vzduchu varovné výstřely. Dav se nakonec rozešel po čtyřech hodinách poté, co úřady ujistily lídry komunity, že podniknou proti čínskému inženýrovi právní akci.
Dav se však shromáždil i v pondělí ráno a vtrhl na policejní stanici. Uspokojilo ho až to, když policisté ukázali obvinění inženýra z rouhačství.
Za něj hrozí v zemi i smrt. Pákistán má jedny z nejpřísnějších zákonů o rouhačství na světě, dosud kvůli nim nicméně nikoho nepopravil. Tresty často vymáhají bez ohledu na státní orgány sami Pákistánci.
Pákistánské ambivalentní postoje k Číně
Pákistán hraje podstatnou roli v čínských ekonomických plánech. Čínsko-pákistánský ekonomický koridor zaměřený na rozvoj energetiky a dopravy Peking vnímá jako základní kámen ambiciózního a mamutího projektu takzvané Nové hedvábné stezky.
Pákistán se svou slabou ekonomikou má však problém komplexní čínské projekty spravovat. Rozsáhlé investice s sebou nesou i velkou míru zadlužení, přičemž právě Čína je největší pákistánský věřitel.
V pákistánských končinách, kde mají mnohem větší slovo místní síly, nenahlížejí na přítomnost čínských inženýrů a pracovníků, tolik vítanou centrální vládou, tak příznivě. Separatistické skupiny vnímají Číňany jako okupanty a uskutečňují vůči nim teroristické útoky.
V červenci 2021 se v Pákistánu odehrál vůbec nejsmrtelnější útok na čínskou zahraniční komunitu. Sebevražedný útočník v autě naloženém výbušninami najel do autobusu s čínskými dělníky, kteří pracovali právě na přehradě Dasu. Devět z nich zabil. Čína podezírala Balúčistánskou osvobozeneckou armádu i pákistánský Tálibán.
X X X
MACRON CHCE JEDNAT S ODBORY FRANCIE
Vnímám hněv lidí, důchodová reforma je ale nezbytná, řekl Macron
Francouzský prezident Emmanuel Macron v pondělí v projevu k národu hájil kritizovanou důchodovou reformu a uvedl, že vnímá hněv lidí ohledně zvýšení věku odchodu do penze. Důchodovou reformu ale označil za nezbytnou.
„Tyto změny byly potřebné k tomu, abychom zajistili důchod pro každého,“ řekl Macron. „Postupně více pracovat znamená vytvářet i více bohatství pro celou naši zemi,“ dodal.
Nepopulární norma, proti které lidé ve Francii měsíce hromadně protestovali a kterou většina obyvatel odmítá, zvyšuje mimo jiné důchodový věk ze 62 na 64 let. Reforma je jednou z vlajkových lodí druhého funkčního období prezidenta Macrona.
Odpůrci reformy vyzvali odpoledne Francouze, aby se shromáždili před radnicemi a dělali během projevu co největší hluk pod heslem: „Macron nás nebude poslouchat? My ho také nebudeme poslouchat.“
Do ulic vyšli lidé v mnoha městech, v Paříži se shromáždění v několika čtvrtích rychle změnila ve spontánní demonstrace, při kterých někteří lidé zapalovali odpadkové koše, zatímco se je policie snažila rozehnat. Mnozí reformu vnímají jako nespravedlivou a tvrdí, že vláda mohla místo toho zvýšit daně bohatým nebo zaměstnavatelům.
Macron je připraven jednat s odbory
Večerním projevem se chtěl Macron pokusit začít s nápravou škod, které jeho pověsti způsobila kritizovaná reforma. Jak uvedl, je si vědom „hněvu“ Francouzů pokud jde o vzrůstající ceny či v souvislosti s pracovními místy, což „neumožňuje příliš mnoha Francouzům dobře žít“.
V této souvislosti oznámil, že je připraven v příštích měsících jednat s odbory o všech klíčových tématech, jako je zvýšení příjmů zaměstnanců, posuny v profesní kariéře, lepší sdílení bohatství či vylepšení pracovních podmínek. Pozvání ke schůzce, která se měla uskutečnit v úterý, odbory nicméně odmítly, uvedla agentura AP.
Francouzský prezident rovněž uvedl, že si dává 100 dní na to, aby zemi po týdnech protestů a vzteku „ozdravil“. Po své vládě chce, aby navrhla opatření týkající se pracovních podmínek, ale i práva a pořádku, vzdělávání či zdravotnictví.
„Musíme být schopni 14. července provést inventuru,“ prohlásil Macron s odkazem na nejvýznamnější francouzský státní svátek, výročí dobytí Bastily. „Máme před sebou 100 dní usmíření, jednoty, ambicí a aktivit ve prospěch Francie,“ dodal.
Předseda odborové konfederace CFDT Laurent Berger v první reakci označil Macronův projev za „absolutně prázdný“. Prezidentovi se podle něj nepodařilo zmírnil hněv, který mezi lidmi panuje. „Čekali jsme něco jiného,“ dodal. Macronovu řeč kritizovali také zástupci opozice, vůdkyně krajní pravice Marine Le Penová i lídr krajní levice Jean-Luc Mélenchon.
Změna je nutná, říká Macron
V pátek dala zákonu zelenou francouzská Ústavní rada, která je obdobou ústavního soudu. V základních bodech normu potvrdila a konstatovala, že kroky vlády jsou v souladu s ústavou.
Důchodová reforma je jednou z vlajkových lodí druhého funkčního období prezidenta Macrona, ale její návrh vyvolal ve Francii v posledních měsících vlnu mohutných protestů. Proti reformě mobilizovaly opozice a odbory, které chtějí další velkou demonstraci uspořádat 1. května.
Vláda plánuje uplatňovat novou legislativu od 1. září. Podle Macrona jsou důchodové změny nutné, aby se do konce desetiletí zabránilo každoročnímu deficitu v řádu miliard eur.
Důchodový systém je základním kamenem francouzského modelu sociální ochrany. Odbory tvrdí, že dodatečné finanční prostředky lze nalézt jinde, mimo jiné vyšším zdaněním bohatých. Nepřátelství veřejnosti vůči reformě navíc vzrostlo poté, co vláda, která nemá v parlamentu většinu, prosadila návrh zákona v březnu bez konečného hlasování s využitím zvláštních ústavních pravomocí.
Opoziční strany už předložily další návrh na uspořádání občanského referenda o reformě. V pátek Ústavní rada podobný návrh zamítla.
Francouzi pravidelně vyjadřují nesouhlas proti reformě a protestují v ulicích. Například v pátek proti demonstrantům v Lyonu policie použila slzný plyn, v Nantes vodními děly rozháněla protestující, kteří se chtěli dostat k radnici. V Paříži, kde policie zatkla více než 100 lidí, někteří demonstranti zapalovali popelnice a v Rennes podpálili i vstup do policejní stanice.
X X X
PREMIÉRKA ITÁLIE MELONIOVÁ SE OBRACÍ K NACIONALISMU
Made in Italy jako obrana. Meloniová se po půl roce obrací k nacionalismu
Italština na prvním místě a bez anglických slov. Osvětová námořní tour Made in Italy. A konec „italským“ restauracím v zahraničí, které italskou kuchyni jen parodují. Italská premiérka Giorgia Meloniová se obrací k nacionalismu a zdůrazňuje otázky italské národní identity. A nebo tím jen na domácí půdě zakrývá svou neschopnost čerpat unijní covidový fond?
Je to půl roku, co Giorgia Meloniová vyhrála italské parlamentní volby. Hned se čekal velký konzervativní obrat, který nakonec nenastal – tedy alespoň dosud. Italská vláda pod vedením Meloniové ze strany Bratři Itálie nyní začíná naplňovat své očekávané „poslání“ a zdůrazňuje podporu tradiční rodiny, kulturního dědictví a čistoty italské řeči bez anglicismů a dalších přejatých vlivů. Zároveň přidává úsilí k omezení nelegální migrace, s níž se Itálie coby středomořský stát dlouhodobě potýká.
Podle vlády má být ochrana kulturního dědictví středobodem jejího programu. „Nemáme diamanty ani velké zásoby ropy a zemního plynu. Italské doly tvoří kultura, gastronomie, jazyk, umění, móda, historie, archeologie a památky. To je to, co můžeme světu nabídnout a co můžeme zlepšit,“ říká místopředseda dolní komory Fabio Rampelli.
Vše se také vláda snaží ukotvit v legislativě. Rampelli již předložil návrh zákona, který předpokládá pokuty ve výši až sto tisíc eur za nadměrné využívání anglicismů a dalších cizích výrazů ve veřejné a oficiální komunikaci. Opoziční Hnutí pěti hvězd tento nápad zesměšnilo, a poukázalo na to, že sama vláda při svém loňském nástupu do funkce přidala anglický termín „Made in Italy“ přímo do názvu ministerstva průmyslu.
Mezi nejnovější pak patří návrh zákona na ochranu italského jazyka a zákaz prodeje potravin laboratorního původu. Homosexuální rodiče by také měli mít ztížené možnosti oficiální registrace svých dětí, což už vyvolalo kritiku ze strany Evropského parlamentu.
Co se týče zákazu laboratorně pěstovaných potravin, zdůvodňuje jej ministr zemědělství a zároveň Meloniové švagr Francesco Lollobrigida tím, že tyto potraviny jsou neslučitelné s italskou kulinářskou tradicí a že jsou potenciálně nebezpečné pro zdraví. Oznámil také, že připravuje opatření, která by měla potírat neautentické italské restaurace v zahraničí, které neprodávají pravé italské pokrmy.
Ministr obrany pořádá osvětovou vinnou tour
K podpoře a propagaci italského kulturního dědictví se začátkem července vydá na dvouletou plavbu kolem světa bývalá vojenská loď z roku 1930, pojmenovaná po italském objeviteli Amerigu Vespuccim. Její bitva tentokrát bude z velké míry gastronomická, kdy důležitým cílem bude propagace italského vína a potravin.
Podle ministra obrany Guida Crosetta je to „nejkrásnější loď na světě“ a světu má přiblížit výrobky „Made in Italy“ a ukázat světu „vynikající vlastnosti naší země“. „Naše ozbrojené síly vyplouvají do terénu, aby chránily italské kulturní a hospodářské dědictví,“ dodal Crosetto.
Na nedávném veletrhu italského vína ve Veroně Meloniová také prohlásila, že víno je nejen ekonomický a výdělečný fenomén, ale také „základní součást naší identity“.
Miliardy eur covidové pomoci z EU
Kritici těchto vládních kroků ovšem upozorňují na to, že Meloniová se v první řadě snaží zakrýt vlastní problémy, konkrétně s čerpáním obrovské finanční pomoci, kterou Itálii po první vlně pandemie covidu přislíbily ostatní státy Evropské unie. A tady problém Itálie skutečně má.
Evropská komise koncem března zmrazila Itálii splátku z fondu ve výši 19 miliard eur (442 miliard korun) a požádala o vysvětlení, jak Řím s touto finanční pomocí nakládá. Itálie má do roku 2026 obdržet zhruba 200 miliard eur (4 655 miliard korun) v podobě grantů a levných půjček, což z ní v absolutních číslech činí největšího příjemce tohoto druhu unijní podpory. Zatím do země z unijní podpory přišlo téměř 67 miliard eur.
Právě úspěšné čerpání finanční podpory je jedním z hlavních úkolů Meloniové a její pravicově populistické vlády, která nastoupila loni v říjnu. Podle Meloniové vše probíhá tak, jak má, a není důvod k obavám. I vládní ministři včetně ministra pro záležitosti EU Raffaela Fitta už ovšem varovali, že podmínky pro čerpání unijní pomoci italská vláda nedokáže splnit včas.
Předseda spoluvládnoucí strany Liga Riccardo Molinari pak uvedl, že by Itálie měla zvážit, zda některé půjčky EU kvůli problémům s jejich čerpáním nepřestane využívat.
Italové svou vládu spíše podporují
Když loni na podzim Meloniová vyhrála volby, panovala všeobecná obava, aby se z Itálie nestal autoritářsky vedený stát. Ostatně Meloniová se dlouho zná s maďarským premiérem Viktorem Orbánem a považuje ho za svého přítele.
Tomu se Meloniová zatím vyhýbá, stejně jako prosazování tvrdých řešení včetně střetů s Bruselem, který byl v předchozích letech pravidelným terčem jejích plamenných výstupů. Drží se ovšem svých předvolebních slibů ohledně tvrdého postupu vůči nelegální migraci a jedním z jejích prvních kroků bylo omezení činnosti záchranných lodí křižujících Středozemní moře.
„Pravice chce zachovat přesně ty hluboce zakořeněné identity, které chce levice naopak zrušit,“ napsala předloni ve své autobiografii nazvané „Jsem Giorgia“. Masovou migraci přirovnala k nuceným přesunům obyvatelstva v bývalém Sovětském svazu, „jejichž cílem bylo rozmělnit místní zvyky a náboženství“.
Průzkumy veřejného mínění naznačují, že italští voliči současné kroky své vlády v zásadě schvalují. Podpora Bratří Itálie je podle posledních průzkumů na hodnotě 29 procent, což je sice o něco méně než na začátku roku, ale více než 26 procent, které strana získala v říjnových parlamentních volbách.
X X X
HISTORIK RUSKA O UKRAJINĚ, ANGLII, AMERICE
Ruský historik: Putinovy řeči o Ukrajině? Stejně šílené, jako kdyby chtěli Britové zpět USA
x Rusové mluví o Ukrajincích štítivě jako o „Chochlech“, Ukrajinci o Rusech zhnuseně jako o „Orcích“. Byla v těch dvou národech hluboká vzájemná nenávist už před současnou válkou?
Ruský historik: Putinovy řeči o Ukrajině? Stejně šílené, jako kdyby chtěli Britové zpět U
Ty dva výrazy bychom měli blíže rozebrat. Rozdíl je totiž v tom, že slovo „Chochol“ existovalo v ruštině odjakživa. Pro Ukrajince bylo asi tak hanlivou přezdívkou, jakou je slovo „žiďák“ pro Židy. Zato slovo „Orkové“, se v ukrajinštině směrem k Rusům objevilo až poté, co Putin zahájil invazi. Předtím byli Rusové na Ukrajině označováni jiným termínem – „Moskal“. A tenhle výraz „Moskal“ na Ukrajině, stejně jako „Chochol“ v Rusku, byl až donedávna druhou stranou hojně využíván především ve vtipech.
x Jestli šlo o vtipy, tak za tím nemusela být nenávist.
Nemusela, vždyť tyhle vtipy nikdy nebyly ani nepřátelské, ani kruté. Označil bych je naopak za docela hravé a duchaplné, navíc se skutečně vyskytovaly v kultuře obou národů. Pokud by to jimi skončilo, řešili bychom teď něco jiného… Je dost vypovídající, že Ukrajinci v současnosti nenazývají ruské okupanty ironickým „Moskali“, ale významově posunutým, děsivým „Orkové“. Je to inspirováno skřety, stejnojmennými fiktivními humanoidními příšerami z Tolkienova fantasy románu Pán prstenů. Vážně je v tom velký rozdíl. „Moskali“ do vtipů patří, „skřeti“ rozhodně ne. To jsou nositelé genocidy ukrajinského národa.
x Takže Rusové a Ukrajinci nebyli vždy nepřáteli na život a na smrt. Jak se jejich vztah v průběhu času vyvíjel?
Rusko vždy existovalo jako impérium. Bylo ruské impérium před rokem 1918, sovětské před rokem 1991. Impérium, stejně jako v případě Rakouska-Uherska, Osmanské říše a všech ostatních říší, mělo primární národnost – v tomto případě to byli Rusové žijící převážně v ruské části říše. Vedle nich pak žila řada sekundárních národností. Z hlediska ruské většiny říše byla tedy Ukrajina jedním z druhotných národů žijících v ruském a později sovětském impériu.
Považovali se tedy Rusové za národ nadřazený všem ostatním?
Ano, považovali. Slovní spojení „velký ruský národ“ se neobjevilo náhodou. Takto se Rusové vnímali ve vztahu k ostatním národům vždy. Mimochodem nejen k těm, které byly součástí ruského nebo sovětského impéria. V tomto ohledu bych se chtěl nad něčím pozastavit.
x Nad čím?
Putin už v roce 2000 místo ruské hymny vrátil starou sovětskou. O obnovení ruského či sovětského impéria mluví už od roku 2005. Přesto mu žádný zahraniční státník až do zahájení války nebyl schopen namítnout, že řeči o obnovení impéria jsou šílené blouznění. Jen si to vezměte. Vždyť Putin konstatoval, že rozpad SSSR byl geopolitickou katastrofou pro Rusko, osobní tragédií konkrétně i pro něj.
Představte si, kdyby něco takového pronesl spolkový kancléř Karl Nehammer o obnovení Rakouska-Uherska. Nebo ještě líp: Kdyby Karel III. začal mluvit o nezbytnosti obnovení britského impéria. Jak bychom se tvářili na jeho prohlášení, že si Spojené království musí vzít zpátky USA, protože rozpad impéria byl pro něj i pro britský lid katastrofou? Zřejmě bychom si pomysleli, že Karel III. je senilní. Tak mi povězte, proč když Putin něco srovnatelného opakoval přes patnáct let, celý svět stejně hájil propagandistické přípravy Kremlu k agresi pouhým hloubáním o složitosti ruské duše?
x Nevím, válku Západ každopádně neodvrátil. A Rusové se najednou přou i o to, zda mají Ukrajinci z historického pohledu nárok na samostatný stát. Argumentují, že odkaz dávné Kyjevské Rusi patří Moskvě.
O historických tématech může diskutovat kdekdo, i filozofové. Ale jen do té doby, dokud se tvrzení, že první německá univerzita byla založena v Praze a že Gdaňsk byl vždy německým městem, nestane záminkou pro německou invazi do Československa a Polska… Když Rusové na pozadí války tvrdí, že ukrajinský stát nikdy neexistoval, a proto nemá právo na existenci, a že ukrajinský národ nemá právo považovat se za národ, ale za přívěsek Ruska a ruské kultury, stává se historická, akademická otázka Kyjevské Rusi otázkou ostře politickou. O jejích historických aspektech jsem připraven diskutovat, jakmile skončí současná válka. Jakmile Ukrajina zvítězí. Dříve ne.
x Starosta Kyjeva Vitalij Kličko řekl: „Rusko byl Kyjev. A ten byl majestátním městem už v době, kdy jinde byly bažiny a nikdo si nedokázal představit, že na nich může vyrůst Moskva.“ Má Kličko pravdu?
Je to poněkud poetický výrok. A jako každý poetický výrok by neměl být označován za doslovný výklad. Kyjev byl založen zhruba před 1200 lety. Moskva vznikla v roce 1147, tedy před necelými 900 lety. Nebyla vždy hlavním městem ruského státu. I diskusi o Kličkově výroku bych tedy nechal na poválečné období.
x Pak to zkusím s jinou citací, Putinovou: „Ukrajinci nejsou národ, ale jen součást rusko-bělorusko-ukrajinského etnika.“ Jak byste ji okomentoval?
Že se Putin a ruské vedení snaží poskytnout historický a filozofický základ pro agresi, která nemá žádné opodstatnění. Bělorusko je Putinem zmíněno výhradně proto, že v době, kdy tento článek psal, již bylo ruskými vojsky obsazeno. Ukrajina je zmíněna proto, že Putin plánoval její okupaci. Asi se shodneme, že když ruský prezident bez jakéhokoli historického vzdělání napíše „vědecké“ pojednání o tom, jak Ukrajina a Bělorusko nemají právo považovat se za nezávislé státy, vypovídá to pouze o plánech na obsazení a udržení těchto území. S historií to nemá nic společného. To je jako kdyby bývalý prezident Miloš Zeman prohlásil, že Česko a Slovensko jsou „součástí jednoho etnika“, a na základě toho zahájil proti vašemu východnímu sousedovi válku.
x To je i na Zemana divoká představa.
Pokud by k tomu došlo, pak asi poslední, co by nás zajímalo, by byla odpověď na otázku, zda má Zeman z historického a filozofického hlediska pravdu. Je Putin připraven poslat ruské vojáky zabíjet Ukrajince? Přesouvá ruské taktické zbraně do Běloruska, aby z území formálně nezávislého státu hrozil nepříteli jaderným úderem, a to s plným vědomím toho, že odvetné údery NATO zničí Bělorusko i běloruský lid? Pakliže tomu tak je, znamená to jediné. Důkaz, že si je dobře vědom toho, že Rusové, Ukrajinci a Bělorusové jsou tři různé národy. A že Rusko, Ukrajina a Bělorusko jsou tři samostatné nezávislé státy.
x Agresi na Ukrajinu vysvětloval v průběhu času různě, mimo jiné údajnou ochranou ruské menšiny na Ukrajině. Má tento argument nějaký reálný základ?
Putin o tom mluvil opravdu hodně. Výsledkem jeho agrese však je, že ruská armáda, která vtrhla z jihu a východu Ukrajiny do oblastí, kde tradičně žilo prorusky mluvící obyvatelstvo, tuhle část země zničila. Zabíjela především rusky mluvící obyvatelstvo. Vyvolala u přeživších z této společenské vrstvy nesmírnou nenávist. Vždyť lidé na Ukrajině přestávají mluvit rusky, protože Ruskem a Rusy pohrdají!
Je velkou ironií, že po roce války jsou výsledky, kterých Putin dosáhl, přesným opakem jeho původně deklarovaných cílů. Prohlašoval třeba, že válku proti Ukrajině zahajuje proto, aby zajistil, že se NATO nerozšíří. Výsledkem je, že do řad Aliance míří Švédsko a Finsko, které to před tím nikdy neplánovaly. Šel do války, aby ochránil „ruský svět“ mimo Ruskou federaci. Výsledkem je, že Rusové mimo Rusko se dnes stydí přiznat, odkud jsou. Po 24. únoru 2022 navíc Rusko opustily statisíce, ne-li miliony lidí. Mnozí z nich podporovali a možná stále podporují anexi Krymu z roku 2014. I pro ně je však rozdíl mezi zabráním Krymu bez boje (zemřel při tom jeden člověk) a válkou v plném rozsahu, při níž zemřou desítky, či dokonce stovky tisíc lidí. Putin se prostě přepočítal.
x Vypálil navíc Rusům cejch, kterého se budou jen těžko zbavovat.
Vydal se na Ukrajinu bránit „ruský svět“, aby byli Rusové po celém světě milováni a respektováni. Já si ale nemyslím, že by dnes byli milováni a respektováni více než před válkou. Začal válku, aby se do dějin zapsal jako sjednotitel ruských zemí a velký státník. Dnes je z něj válečný zločinec, na kterého vydal zatykač Mezinárodní haagský tribunál.
x Při pokusu o znovusjednocení Ruska a Ukrajiny se co chvíli ohání historickou nevyhnutelností. Jak ale Ukrajinci v minulosti nahlíželi na to, že jim vládnou Rusové?
x Myslíte ještě před bolševickou revolucí v roce 1917?
Ano. Tehdy bylo Rusko zemědělskou, rolnickou zemí. „Dělnická třída“ tvořila asi 3 % obyvatelstva. Ukrajina byla také rolnickou zemí. Aby toho nebylo málo, část Ukrajiny byla součástí Rakouska-Uherska. Samozřejmě, že v ruském impériu i v Rakousku-Uhersku bychom našli ukrajinské představitele, kteří snili o svém nezávislém státu. To bylo typické pro všechny národy tvořící velké říše – pro Poláky, Čechy, Bulhary, Srby… Mnoho z nich v roce 1918 skutečně získalo nezávislost. Ukrajina se též pokusila osamostatnit, její snahy podporované německými a rakousko-uherskými okupačními vojsky ovšem nebyly dotaženy. Rudé armádě se Ukrajinu podařilo postupně ovládnout, do roku 1920 tam nastolit sovětskou vládu. Ukrajina se tedy ve všeobecném chaosu světové a následně i občanské války nestihla etablovat jako nezávislý stát.
x S jakými pocity přijali Ukrajinci začlenění do Sovětského svazu?
Události z listopadu 1917, kdy se v Rusku dostali k moci bolševici v čele s Leninem a Trockým, považovali revolucionáři za počátek světové socialistické revoluce. Národnostní problémy a hranice národních států nebyly v té době pro sovětskou vládu prioritou. V roce 1918 se bolševici domnívali, že otázka revoluce v Německu a později ve zbytku Evropy je otázkou pouhých týdnů či měsíců. A pocity Ukrajinců určoval fakt, že revoluce se tehdy přehnala i přes jejich zemi. Co je důležité: Sovětský svaz vznikl v roce 1922, všechny jeho republiky si byly v postavení rovné. Jinými slovy, podle sovětské ústavy se jednalo o svaz republik s rovnocenným postavením. Což je další důkaz, že Moskva přinejmenším od roku 1922 uznávala Ukrajinu jako nezávislý stát, který je pouze součástí svazku sovětských socialistických republik.
x To do Putinových historických přednášek moc nezapadá.
Po zahájení války na Ukrajině začal tvrdit nejen to, že Ukrajina nikdy neexistovala jako nezávislý stát. Také to, že vláda Ruské federace, která vznikla v roce 1991, nikdy neuznala hranice států vzniklých po roce 1918. To naznačuje, že současné Rusko v čele s Putinem neuznává nejen nezávislost bývalých sovětských republik, ale ani zemí jako Finsko a Polsko, které byly součástí ruského impéria před rokem 1918.
x Abychom se ale vrátili ke vztahu mezi Ukrajinci a Rusy. Když se pustíme do momentů, které jej ovlivnily, nemůžeme pominout hladomor z let 1932–1933.
Nepochybně.
x Zemřely kvůli němu miliony Ukrajinců. A podle mínění historiků je nesporné, že byl Stalinem vyvolán uměle. Proč?
Stalinovým hlavním cílem bylo vytvořit v SSSR silnou průmyslovou základnu, protože ze země plánoval udělat mocnou vojenskou sílu schopnou ovládnout Evropu. Protože SSSR byl obecně rolnickou zemí, potřebné peníze bylo možné získat především konfiskací zemědělských produktů rolníkům. Během násilné kolektivizace byli ve 20. letech nuceni stát se členy kolchozů. Každý, kdo vzdoroval, byl zabit nebo deportován na Sibiř a do Kazachstánu. Zemřelo asi 10 milionů rolníků. Na Ukrajině však kolektivizace neprobíhala tak rychle jako v Rusku. Našli se tací, kteří zůstali samostatní. Než došlo na Ukrajinu, v Rusku už nebylo rolníkům co vzít. Ukrajinský hladomor se tak stal druhou fází Stalinovy konfiskace zemědělských produktů, aby mohl zabavené zboží prodat do zahraničí a získat valuty potřebné k industrializaci SSSR.
x Spekuluje se, zda mu ještě víc nešlo o pokoření vzdorného ukrajinského národa. O genocidu.
To je s odstupem těžké říct, genocidou toho či onoho národa se v různých obdobích sovětských dějin zabýval vlastně neustále. V SSSR neexistoval národ, který by nebyl vystaven masovým represím. Ale právě proto, že Ukrajina byla v SSSR po Rusku největší republikou co do počtu obyvatel, navíc největším producentem obilí, vedly tamní konfiskace zemědělských produktů ke katastrofálním následkům. K obětem, které spadají do definice genocidy.
x Skutečně to v Ukrajincích zůstalo dodnes?
Za sovětské vlády byly potlačovány nejen národnostní menšiny, ale i ruská většina. Zatímco obyvatelé Ruské federace se na tyto represe nedívali jako na národnostní, považovali je za „stalinské“ nebo „sovětské“, lidé z Ukrajiny, Lotyšska, Estonska, Litvy, Čečenska či Ingušska je skutečně vnímali jako opatření prováděná konkrétně vůči nim. Proto se ani Ukrajinci neubránili pocitu, že šlo o genocidu proti jejich lidu organizovanou Kremlem. Těžko se tomu oponuje, když ruská vláda ani po roce 1991 nepřiznala svou vinu. Třeba Německo po druhé světové válce odpovědnost za smrt milionů lidí přijalo. V Rusku oproti tomu nebyla nikdy oficiálně odsouzena ani Komunistická strana SSSR, ani KGB.
x Citlivým bodem rusko-ukrajinských vztahů je též Krym. Chruščov jej roku 1954 odebral Rusku, administrativně ho přiřadil k Ukrajině. Proč to udělal?
To nikdo přesně neví. V rámci hranic SSSR nebylo důležité, ke které republice to či ono území patří. Nebyl to jediný případ, kdy byl některý kus země odebrán jedné republice a předán jiné. Žádný z dokumentů registrujících předání Krymu Ukrajinské sovětské republice nenesl Chruščovův podpis. Má se však za to, že to byl opravdu právě on, kdo Krym předal Ukrajině. Existovaly k tomu prý určité byrokratické a praktické důvody, na něž po pádu SSSR všichni zapomněli.
x Jak to, že se Jelcin Krymu po roce 1991 tak snadno vzdal?
V prosinci 1991 pro něj bylo nejdůležitější pokojné rozpuštění SSSR, vytvoření nezávislé Ruské federace, rozbití monopolu komunistické strany. V důsledku této velmi složité kombinace bylo pro Jelcina důležité zůstat prezidentem Ruska. A toho mohl dosáhnout pouze s podporou prezidentů Ukrajiny a Běloruska. Kdyby v té době nastolil otázku revize administrativních hranic stanovených v sovětských letech, jednání by nemohla být rychle a úspěšně dokončena.
x Slyšel jsem historku z jednání v Belovežském pralese, při němž měl Jelcin ukrajinskému prezidentovi Kravčukovi o Krymu bohorovně říct: „Tak si ho vezmi…“
Pro něj bylo zkrátka důležitější rozpustit SSSR. Krym jako součást Ukrajiny pro něj byl v tu chvíli levnou protiváhou.
x Jitří rusko-ukrajinské vztahy dodnes i výbuch černobylské elektrárny v roce 1986? Nezůstal v Ukrajincích dojem, že je v tom tenkrát Moskva schválně nechala?
Ano, Ukrajinci samozřejmě měli plné právo se domnívat, že za to celé mohou Rusové. Že k tomu vůbec došlo, že se havárie neúnosně dlouho tajila, že se nejvíce zasaženým oblastem pomáhalo jen pomalu. Osobně si nemyslím, že kdyby k výbuchu došlo někde na Sibiři, reagovala by sovětská vláda jinak. Ale opakuji – Ukrajinci, zejména po již zmíněném hladomoru, mají plné právo dívat se na tuto tragédii jinak.
x Jak se na sebe dívali Rusové a Ukrajinci po pádu SSSR?
Po rozpadu SSSR zůstaly Ukrajina a Rusko největšími obchodními partnery. Ruština byla pro všechny obyvatele východní Ukrajiny rodným nebo téměř rodným jazykem. Rusky se mluvilo také na celé západní Ukrajině. V prezidentských volbách se prezidentem stal vždy ten, kdo slíbil udržovat co nejpřátelštější vztahy s Ruskem. To se změnilo po Putinově nástupu k moci, ale i tehdy to bylo při prezidentských volbách mezi proruským Viktorem Janukovyčem a prozápadním Viktorem Juščenkem zhruba padesát na padesát.
x Pokud jde o zcela odlišnou dynamiku ukrajinského vývoje po rozpadu SSSR, pociťovalo Rusko něco jako nepochopení, nevděk, zradu?
Rozhodně ne. Ve skutečnosti na rozdíl od Ruska, které se vydalo cestou budování tržní ekonomiky západního typu, Ukrajina většinou ustrnula v čase. Po rozpadu SSSR Ukrajina neplánovala vstup do NATO nebo EU, neměla před sebou žádné radikální reformy. Odrazem postsovětské reality bylo rozdělení Ukrajiny na proruskou a prozápadní polovinu. Výzvu představovala jazyková otázka, která znepokojovala ruskou menšinu i samotné Ukrajince. Vytvářelo to důvody pro konflikty a nedůvěru. Pokud jde o reformy a přechod k tržnímu hospodářství, Rusko ve všech ohledech pokročilo mnohem dále. Jenže od roku 2000, kdy se v Moskvě dostala k moci FSB, začali Rusové ztrácet své svobody. A jakmile Ukrajina viděla, co se děje v Rusku, začala si uvědomovat, že by se neměla soustředit na Rusko, ale na EU.
Co už se dnes ví o tom, jak Rusko před Majdanem zasahovalo do vnitřní ukrajinské politiky?
Ještě v roce 1999 se Moskva pokusila dosadit do funkce prezidenta Ukrajiny Jevhena Marčuka, posledního sovětského šéfa ukrajinské KGB, generála konzervativní bezpečnosti, který v SSSR podporoval srpnový puč z roku 1991. Marčuk volby prohrál, ale po celá léta až do své nedávné smrti zastával nejvýznamnější funkce v ukrajinské vládě. V roce 2004 byl na Ukrajině během prezidentské kampaně spáchán pokus o otrávení prozápadního kandidáta Juščenka. Juščenko přežil a Janukovyče se mu podařilo porazit. Prohrál s ním však v dalších volbách, v nichž Moskva svému kandidátovi pomáhala vůbec nejaktivněji.
Revoluce z roku 2014, která vedla ke svržení a Janukovyčově útěku, byla ve skutečnosti zcela podnícena Putinovou politikou. Janukovyč svým voličům slíbil, že bude prosazovat vstup Ukrajiny do EU, o který měli lidé zájem jak z politických, tak ekonomických důvodů. Putin však Janukovyče přinutil, mimo jiné i prostřednictvím levné půjčky – lépe řečeno úplatku – aby své závazky nedodržel. To vedlo k revoluci na Majdanu, k Janukovyčově svržení. Nebýt Janukovyčova obratu podníceného ruským nátlakem, byl by nadále prezidentem Ukrajiny.
x Místo toho utekl do Ruska.
A Putin usoudil, že jediným způsobem, jak udržet Ukrajinu v ruské sféře vlivu, je ji obsadit. V roce 2014 anektoval Krym a zahájil válku na východní Ukrajině. Vyhlásil operaci Novorossija s cílem ovládnout východní a jižní Ukrajinu, dosáhnout Podněstří, kde byla soustředěna část ruských vojsk. Plán Novorossija však kvůli odporu ukrajinské armády selhal. Ukrajina sice z vojenského hlediska nebyla na konfrontaci s Ruskem připravena, utrpěla nesmírné ztráty, jenže jen samotný fakt, že se postavila na odpor, Putina přiměl upustit od původních plánů. Prozatím. S výjimkou Donbasu, kde se od roku 2014 dál bojovalo a kde Rusko na okupovaných územích vytvořilo Doněckou a Luhanskou lidovou republiku.
x Napodruhé se už odradit nenechal, Ukrajina jeho agresi vzdoruje už rok. Ať už to dopadne jakkoliv… Budou si Ukrajinci a Rusové po tom všem ještě někdy věřit?
Dnes už nežije mnoho lidí, kteří na vlastní oči spatřili hrůzy druhé světové války. A stejně stále Německu a Němcům předhazujeme utrpení, které způsobili ostatním národům. Druhá světová válka přitom probíhala v letech, kdy neexistovaly počítače, internet ani mobilní telefony. Kdy každá minuta války nebyla zaznamenána na video. O lecčems z těch hrůz samozřejmě víme zásluhou vyprávění očitých svědků, díky knihám a filmům.
Válka na Ukrajině nám však probíhá skutečně před očima, v přímém přenosu. A miliony válečných videí z internetu nikdy nezmizí. Nevím, co mají Rusové udělat, aby jim Ukrajinci odpustili. Nevím, kolik let to bude trvat. Tedy pokud válka zítra skončí a zůstane v rámci Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Pokud se boje rozšíří ještě jinam, bude to pochopitelně ještě horší. Co když dojde k tomu, že Putin z Běloruska zahájí jaderné údery proti zemím východní Evropy, jak spolu s Lukašenkem slibovali? Kolik let zabere, než Rusku a Rusům odpustíte ztráty způsobené jadernou válkou třeba vy?
X X X
Nezákonný odposlech klienta s obhájcem je drobné pochybení, zhodnotili nadřízení státní zástupkyně
Jen výtkou za drobné pochybení skončil případ odposlechů, které byly několik měsíců prováděny ve výslechových místnostech Věznice Brno-Bohunice. Tehdy byly zaznamenány i hovory mezi obhájcem a klientem, aniž by ovšem došlo k jejich následnému zničení. Případ přitom před více jak rokem vyvolal kritiku České advokátní komory (ČAK), zabývaly se jím orgány Poslanecké sněmovny a pochybení zjistila i kontrola Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ).
Jako drobné pochybení vyhodnotil v dubnu minulého roku někdejší náměstek Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (VSZ) Pavel Komár tu skutečnost, že jeho podřízená státní zástupkyně Petra Lastovecká požádala soud o půlroční odposlech všech výslechových místností Věznice Brno-Bohunice a nezajistila následně vyřazení a zničení hovorů, které zde proběhly buď mezi advokátem a jeho klientem či s případem nijak nesouvisely. Na případ upozornil v listopadu 2021 Ekonomický deník.
Soudce Městského soudu v Brně Libor Hanuš v listopadu 2018 povolil na půl roku sledování osob a věcí, které se vztahovalo na výslechové místnosti Věznice Brno-Bohunice. Návrh inicioval policejní orgán Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) a soudu ho předložila již zmíněná státní zástupkyně Lastovecká.
Poté, co na věc upozornil Ekonomický deník, postup orgánů činných v trestním řízení sklidil kritiku ČAK a o věc se začali zajímat politici, iniciovalo NSZ dohledovou prověrku. O jejím výsledku pak zveřejnilo NSZ tiskovou zprávu. V té uvedlo, že shledalo v postupu dozorové státní zástupkyně pochybení a iniciovalo nápravu a vyvození odpovědnosti u VSZ v Olomouci.
Ohledně toho, že nebyly zničeny záznamy, které buď byly mezi advokátem a klientem, anebo se netýkaly trestní věci a následně byly zařazeny do spisu, NSZ uvedlo, že se tak stalo omylem státní zástupkyně.
Jak však vyplývá z textu výtky z 22. dubna minulého roku, kterou státní zástupkyni uložil tehdejší náměstek VSZ v Olomouci Pavel Komár (vedl VSZ v Olomouci po rezignaci Ivo Ištvana), pohled obou institucí na pochybení Lastovecké se dosti lišil.
Státní zástupce NSZ například při kontrole spisového materiálu zjistil, že to nebyla státní zástupkyně Lastovecká, kdo přišel na to, že byly nahrávány i hovory mezi advokátem a klientem, ale že jí na to upozornil až policista GIBS. A přestože Lastovecká měla státnímu zástupci NSZ tvrdit, že telefonicky opakovaně policisty upozorňovala na nutnost takové nahrávky hovorů zničit, ve spise se žádný takový pokyn či zmínka o něm nenachází. Navíc v reakci na zmíněnou informaci policejního orgánu Lastovecká místo toho, aby dala pokyn ke zničení nahrávky, policistovi doporučila obstarat si dodatečný souhlas odposlouchávaného s použitím nahrávky.
V tom spatřoval státní zástupce NSZ pochybení, neboť ani dodatečně získaný souhlas nezhojil nezákonný postup.
Interpretační nejistota
Jiného názoru bylo ovšem VSZ v Olomouci, respektive tehdejší náměstek Komár. V tomto případě totiž bylo podle něho důležité, že hovor sice probíhal mezi advokátem a jeho klientem, ale týkal se jiné věci, než ve které byli oba v tomto procesním postavení. A protože je zde stále „interpretační nejistota“, zda se současný převažující výklad v budoucnu nezmění, nelze postup Lastovecké hodnotit jinak než jako drobné pochybení.
„Otázka ochrany komunikace mezi advokátem a klientem, kteří v jiné věci zaujímají postavení obhájce a obviněného, není přitom v odborné literatuře dosud jednoznačně uzavřena a neexistuje k ní ani ustálená rozhodovací praxe obecných soudů ani Ústavního soudu (srov. např. Trestní řád, Komentář, I. díl, Draštík, Fenyk a kol., Wolters Kluwer, str. 1194, str. 803, dále i též I. ÚS 1638/14). Nejednoznačnost této problematiky je koneckonců zmíněna i ve výkladovém stanovisku nejvyššího státního zástupce č. 1/2018, které se sice zabývalo odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, ale analogicky je použitelné i pro sledování osob a věcí. Byť se toto stanovisko, které na rozdíl od pokynu obecné povahy není pro státní zástupce obecně závazné, přiklonilo k rozšiřujícímu výkladu, stanovujícímu zákaz zaznamenávání komunikace i mezi obviněným a obhájcem z jiné trestní věci, výslovně k tomu uvedlo, že se tak děje ve stavu interpretační nejistoty a jde o prozatimní právní názor, kdy dle něj nelze vyloučit, že se v budoucnu praxe trestního řízení sjednotí na postupu jiném,“ uvedl Komár v textu výtky.
Komár relativizoval i další z pochybení, na které upozornilo NSZ, totiž že Lastovecká do spisu zařadila nahrávku hovoru osob s trestní věcí nijak nesouvisejících. Podle Komára opět ve prospěch Lastovecké hraje údajná výkladová nejistota, a naopak existující názor státního zástupce Jana Laty, podle něhož je potenciálním důkazem cokoliv.
„Ani v této otázce není komentářová literatura zcela jednotná a ustálená rozhodovací praxe soudů vyšších instancí prakticky neexistuje. Jak uvádí např. Lata (Trestní řád, Komentář, 5 I. díl, Draštík, Fenyk a kol., Wolters Kluwer, str. 1198) ‚Nelze přitom vyloučit, že zjištěné údaje, které se mohly prvotně jevit jako nevýznamné, se mohou ve spojení s později zjištěnými skutečnostmi ukázat jako relevantní. I proto je ke zničení nutno přistoupit až po jejich náležitém vyhodnocení se znalostí dalších zjištěných skutečností.‘ Je samozřejmě pravdou, že § 158d odst. 8 tr. řádu na rozdíl od úpravy v § 88 odst. 7 tr. řádu neobsahuje přesně specifikovanou lhůtu, po jejímž uplynutí mají být tzv. „nedůkazní“ záznamy zničeny. K tomuto postupu by však přesto mělo být přistupováno s maximální mírou obezřetnosti, a to zvláště za situace, kdy se má jednat o nevratný krok. Jak zmiňoval výše citovaný Lata, důkazní hodnota záznamů může vyjít najevo i s delším časovým odstupem, mnohdy až v řízení před soudem na základě uplatněné obhajoby či nově předložených důkazů. Vždy tak hrozí riziko, že v případě jejich bezodkladného zničení může hrozit relevantní námitka obhajoby, že došlo ke zničení vyviňujících důkazů či k ovlivnění vyznění těch zachovaných, kterým chybí kontext celkového neupravovaného rozhovoru,“ odůvodnil svůj názor Komár.
Ten všechna pochybení, na která přišlo NSZ, nakonec vyhodnotil jako drobná, a proto Lastovecké uložil výtku. „Vážená paní doktorko, závěrem tedy sumarizuji, že Vaše jednání, výše podrobně popsané pod body ad 1) až 4), spočívající (ve stručnosti shrnuto) v nezjištění existence zaznamenané komunikace mezi obviněným a obhájcem z jiné trestní věci [ad 1)], v neučinění patřičných kroků směřujících ke zničení těchto záznamů [ad 2)], v příliš široce pojaté formulaci Vašeho návrhu podanému Městskému soudu v Brně na vydání povolení sledování osob a věcí [ad 3)] a neučinění patřičných kroků ke zničení „nedůkazní“ části záznamu [ad 4)], považuji za zaviněné porušení povinností státního zástupce, jímž byla ohrožena důvěra v činnost státního zastupitelství a důvěra v odbornost Vašeho postupu. Protože je však současně hodnotím jako drobný nedostatek, Vám je tímto podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství vytýkám,“ shrnul závěrem Komár. Petr Dimun, ceskajustice.cz
X X X
Za léčbu hemofiliků dala VZP loni 848 milionů, o čtvrtinu víc než před pěti lety
Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) zveřejnila při příležitosti Světového dne hemofilie počet léčených lidí s touto nemocí v Česku i náklady na ni. Jen za rok 2022 uhradila za více než 1 366 svých klientů přes 848 milionů korun. První příčky ve výdajích pojišťoven obsazují hemofilici dlouhodobě, v loňském roce však VZP vyplatila za jejich léčbu o 26 procent více než před pěti lety.
„S hemofilií se v loňském roce léčilo celkem 1 366 klientů VZP, z toho dvakrát více mužů,“ uvedla mluvčí pojišťovny Viktorie Plívová. Podle ní je právě léčba hemofiliků dlouhodobě nejnákladnější. „Přesto za ni VZP v loňském roce uhradila 848 milionů korun, což je o 26 % více než před pěti lety,“ doplnila.
Jeden pacient může v případě hemofilie vyjít zdravotní pojišťovnu v průměru až na 621 tisíc korun. Výše nákladů je u každého pacienta individuální, záleží na závažnosti onemocnění.
V krvi hemofiliků je nedostatek srážecího faktoru, léčba onemocnění tak primárně spočívá v jeho dodávání přímo do krve.
„Nastavuje se individuálně podle závažnosti onemocnění, výše nákladů se proto liší množstvím speciálního a mimořádně drahého léčivého přípravku pro konkrétního pacienta,“ vysvětlila Plívová. Právě z tohoto důvodu může něčí léčba stát „pouze“ desítky tisíc korun, a něčí až desítky milionů.
Včasná a správná léčba je rozhodující
Hemofilie je vzácná nevyléčitelná vrozená nemoc, kterou trpí většinou muži. Projevuje se poruchou srážlivosti krve. Diagnostikována je často v průběhu prvního roku života, kdy se dítěti nadměrně tvoří modřiny, tedy ve věku, kdy začne lézt a chodit. Méně těžké formy mohou být zjištěny až v pokročilejším věku.
Hemofilie u mužůHemofilie je dědičná, přenáší se z rodičů na děti. Gen pro hemofilii je ovšem uložen na pohlavním chromozomu X, proto se nemoc vyskytuje v naprosté většině případů pouze u mužů. Ženy, respektive matky, jsou její přenašečkami. |
Podle Českého svazu hemofiliků (ČSH) je v Česku momentálně registrovaných přibližně 1 066 pacientů trpících hemofilií. K tomu 930 lidí s hemofilií A a 136 s hemofilií B.
Nemocní nezbytně potřebují komplexní péče ve spolupráci s genetikou, ortopedií, rehabilitací, stomatologií a psychologií. I proto je léčba tak nákladná. Je ovšem nutná. Neléčená hemofilie může mít pro pacienta závažné následky.
„Včasnou a správnou léčbou je možné zamezit většině pozdních následků. Pokud je léčba nastavena správně, pacient se vyhýbá rizikovým aktivitám a dodržuje pravidla bezpečnosti, má velkou šanci na to, že prožije téměř normální život,“ potvrdila Plívová.
Dodala, že největší náklady v loňském roce padly na léčbu hemofiliků v Jihočeském kraji, v Moravskoslezském regionu a také na Vysočině.
Rozdíly v průměrných nákladech na jednoho klienta v různých regionech jsou však dány nerovnoměrným rozložením nejzávažnějších případů. „Částka, kterou pojišťovna ročně uhradí za jednoho nemocného s hemofilií, se může dramaticky lišit právě podle závažnosti onemocnění,“ dodala Plívová.
X X X
V Pákistánu zadrželi čínského inženýra. Vadilo mu pomalé tempo během ramadánu
Pákistánská policie z provincie Chajbar Paštúnchwá vzala čínského inženýra do vazby poté, co se vůči němu postavil rozlícený dav. Muž údajně urazil Alláha, když vyjádřil nespokojenost s pomalým tempem prací během svatého islámského měsíce ramadán. Číňan je obviněn z rouhání.
Policisté zadrželi nejmenovaného zaměstnance čínské Gezhouba Group v neděli, aby „zabránili vážné bezpečnostní situaci“, uvedl nejmenovaný bezpečnostní činitel. Před čínským pracovním táborem se shromáždil dav rozlícených Pákistánců, zřetelně odhodlaných jej napadnout.
Pákistánští pracovníci Číňanovi vyčítali, že údajně „urazil Alláha“ během vyhrocené konverzace o pomalých pracích na vodní elektrárně Dasu během islámského postního měsíce ramadán, uvádí list The South China Morning Post.
Zpráva o „rouhačství“ se rychle roznesla do okolních vesnic, odkud do tábora přišli další rozhněvaní lidé. Stovky mužů se shromáždily, aby zablokovaly Karákóramskou dálnici, jedinou pozemní spojnici Pákistánu s Čínou.
Policie a polovojenské jednotky musely zasáhnout a rozlícený dav uklidnit. Podle neověřených zpráv příslušníci bezpečnostních sil stříleli do vzduchu varovné výstřely. Dav se nakonec rozešel po čtyřech hodinách poté, co úřady ujistily lídry komunity, že podniknou proti čínskému inženýrovi právní akci.
Dav se však shromáždil i v pondělí ráno a vtrhl na policejní stanici. Uspokojilo ho až to, když policisté ukázali obvinění inženýra z rouhačství.
Za něj hrozí v zemi i smrt. Pákistán má jedny z nejpřísnějších zákonů o rouhačství na světě, dosud kvůli nim nicméně nikoho nepopravil. Tresty často vymáhají bez ohledu na státní orgány sami Pákistánci.
Pákistánské ambivalentní postoje k Číně
Pákistán hraje podstatnou roli v čínských ekonomických plánech. Čínsko-pákistánský ekonomický koridor zaměřený na rozvoj energetiky a dopravy Peking vnímá jako základní kámen ambiciózního a mamutího projektu takzvané Nové hedvábné stezky.
Pákistán se svou slabou ekonomikou má však problém komplexní čínské projekty spravovat. Rozsáhlé investice s sebou nesou i velkou míru zadlužení, přičemž právě Čína je největší pákistánský věřitel.
V pákistánských končinách, kde mají mnohem větší slovo místní síly, nenahlížejí na přítomnost čínských inženýrů a pracovníků, tolik vítanou centrální vládou, tak příznivě. Separatistické skupiny vnímají Číňany jako okupanty a uskutečňují vůči nim teroristické útoky.
V červenci 2021 se v Pákistánu odehrál vůbec nejsmrtelnější útok na čínskou zahraniční komunitu. Sebevražedný útočník v autě naloženém výbušninami najel do autobusu s čínskými dělníky, kteří pracovali právě na přehradě Dasu. Devět z nich zabil. Čína podezírala Balúčistánskou osvobozeneckou armádu i pákistánský Tálibán.
X X X
BERB ODMITÁ OBŽALOBU ZA FOTBAL
Necítím se vinen, prohlásil Berbr u soudu a odmítl dohodu. Obžaloba se četla desítky minut
Bývalý místopředseda Fotbalové asociace ČR (FAČR) Roman Berbr, který s dalšími 20 lidmi čelí obžalobě za korupci při ovlivňování fotbalových zápasů v letech 2019 a 2020, se necítí vinen. Prohlásil to v pondělí u plzeňského okresního soudu. Berbr nemá podle svého obhájce zájem o uzavření dohody o vině a trestu a rozporuje obžalobu, podle níž mimo jiné svým vlivem ve fotbalovém prostředí ovlivňoval výběr rozhodčích pro utkání druhé a třetí ligy.
Kromě Berbra stojí před soudem například někdejší sportovní ředitel FC Slavoj Vyšehrad Roman Rogoz, rozhodčí Tomáš Grímm, bývalý prvoligový hráč Michal Káník a další rozhodčí, delegáti či fotbaloví funkcionáři, obžalovaný je také klub Slavoj Vyšehrad. Soud v pondělí po polední přestávce už uvedl pouze rozpis výslechů obžalovaných, který bude trvat do konce tohoto týdne a poté od 15. do 18. května. Berb bude vypovídat v úterý ráno.
Berbr, Rogoz, Káník a Grímm se podle obžaloby dopouštěli žalovaných skutků jako členové organizované zločinecké skupiny. Rogoz, který rovněž prohlásil, že se necítí vinen, bude vypovídat v úterý po Berbrovi. Grímm, jenž naopak vinu přiznal a uzavřel se státním zástupcem dohodu o vině a trestu, o níž bude ještě soud rozhodovat, bude vypovídat jako poslední 18. května. Zájem o uzavření dohody projevil také Káník, jehož soud vyslechne 20. dubna.
Vinu cítí ještě dva obžalovaní, většina ostatních ji ale odmítla. Vinu odmítl i zástupce Vyšehradu, upozornil navíc na to, že klub už byl potrestán disciplinární komisí FAČR a neměl by tedy být za stejný skutek trestán dvakrát. Dva obžalovaní výpovědi odmítli.
Berbra a další lidi viní státní zástupce rovněž ze zpronevěry. Podle něj připravili Plzeňský krajský fotbalový svaz o víc než 2,32 milionu korun. Berbrovi hrozí za činnost v organizované zločinecké skupině až 12 let vězení, Rogozovi, Grímmovi a Káníkovi až deset let, většině obžalovaných hrozí za uplácení nebo přijímání úplatku tresty do dvou či do čtyř let vězení. Státní zástupce Jan Scholle řekl, že nepodmíněné tresty bude požadovat pro tři hlavní obžalované, u většiny ostatních bude navrhovat peněžité tresty a tresty zákazu činnosti.
Čtení obžaloby zabralo Schollemu tři čtvrtě hodiny. Kvůli mimořádnému zájmu médií a kapacitě jednací síně rozdával soud už hodinu před začátkem jednání místenky, nakonec se ale do jednací síně dostali všichni zájemci. Z hlavního líčení se už od začátku omluvili dva obžalovaní, ostatní jsou osobně přítomni. Soudní líčení je rozepsáno na 45 dní do 7. prosince. Výslechy obžalovaných potrvají několik dní. Čtyři obžalovaní uzavřeli podle Scholleho dohodu o vině a trestu, jedním z nich je právě Grímm, který v případu vystupuje jako spolupracující obžalovaný.
Cílem bylo dostat Slavoj Vyšehrad do druhé ligy
Státní zástupce viní Berbra, Rogoze a další z ovlivňování výběru hlavních sudí pro zápasy, z uplácení a přijímání úplatků v řádech desítek tisíc až po více než stotisícové částky za ovlivnění zápasu. V jednom případě podle obžaloby přijal úplatek i fotbalista týmu, který hrál proti Vyšehradu. Jindy vzal úplatek funkcionář klubu za nasazení slabších hráčů do utkání proti Vyšehradu, stojí ve spisu.
Jeden z obviněných rozhodčích podle obžaloby dostal za ovlivnění zápasu příslib kariérního postupu mezi hlavní rozhodčí v profesionálních soutěžích. Cílem jednání bylo dosáhnout postupu Vyšehradu ze třetí ligy do druhé a jeho udržení v druhé lize, což by klubu přineslo vyšší prestiž, výnosy i vyšší hodnotu jeho hráčů, uvádí státní zástupce v obžalobě.
Úplatky se podle něj týkaly například v květnu a červnu 2019 pěti zápasů Vyšehradu v třetí lize a poté v srpnu utkání v druhé nejvyšší soutěži a dalších zápasů Vyšehradu v druhé lize v květnu a červnu 2020, ale i přátelského utkání s Motorletem Praha v únoru 2020 kvůli sázkám.
„Roman Berbr jako tehdejší místopředseda výkonného výboru FAČR činnost této skupiny řídil a umožňoval její fungování v úmyslu upevnit si vazby, které mu zajišťovaly udržení vlivu a jeho funkce ve FAČR tak, že za účelem prosazování svých svých mocenských a ekonomických zájmů ovlivňoval ze svého fakticky dominantního postavení ve FAČR nasazování rozhodčích na jednotlivá utkání České fotbalové ligy a Národní ligy podle požadavků Romana Rogoze, který vystupoval jako sportovní ředitel Slavoje Vyšehrad,“ uvedl žalobce. Rogoz a další podle něj na oplátku minimálně pomáhali Berbrovi vyvést peníze z Plzeňského krajského fotbalového svazu.
Média bývalého rozhodčího Berbra dlouhodobě označovala za kontroverzní osobu s velkým vlivem na fotbalové sudí. Rogoz v minulosti čelil obvinění, že se coby funkcionář příbramského klubu pokusil uplatit hráče Českých Budějovic a ovlivnit tím utkání v dubnu 2013. Soud ho však zprostil obžaloby. Káník zase figuroval v jiné kauze ovlivňování výsledků. Vyšehrad byl kvůli úplatkářské aféře vyloučen z třetí ligy.
X X X
Basketbalisté Prahy postupují do čtvrtfinále sedmnáctou výhrou v řadě
Zaplněná Folimanka je hnala nemilosrdně k překvapení soutěže 2. kolo Předkola play-off Kooperativa NBL 2022/2023 USK Praha – GEOSAN Kolín 83:66 (18:24, 44:37, 67:51
Před zraky televizních kamer a slušně zaplněné bouřící Folimanky se rozběhla odveta předkola play-off. Od začátku to bylo vyrovnané a po pěti minutách byl stav 11:11. Kolín získal šestibodové vedení po první čtvrtině především zásluhou devíti bodů Číže. Během dalších dvou minut si USK vzalo vedení zpět 29:26 šňůrou 9:2. K většímu odskočení je však svazoval úspěšný útočný doskok soupeře nebo skvěle střílející Číž, a tak se pokračovalo ve vyrovnaném střetnutí. Sovy nakonec vyhrály druhou čtvrtinu 26:13 a poločasový stav 44:37 byl spravedlivý.
Kolín měl více z doskoku a střílel o dvanáct trestných hodů více. Z osmnácti jich proměnil ale jen jedenáct a naopak domácí dali 8 bodů po medvědích ztrátách. Po návratu z šaten se USK dostalo na rozdíl osmi bodů díky devatenáctému bodu Böhma, ale Číž dvěma trojkami a tím i sedmnáctým bodem znovu přitáhnul na 48:46. Krásná přetahovaná o každý bod tak mohla pokračovat. Sovy se ale nevzdaly snahy bodově odskočit, a to se jim podařilo šňůrou 15:2.
V sedmadvacáté minutě vedly 63:48, přestože v tu dobu už hřiště opustil nejlepší střelec KNBL Pipes, který si poranil kotník. Bodovou šňůru nakonec natáhly na 19:2 a díky ní vyhrály třetí dějství 23:14. To se později ukázalo jako zásadní krok do čtvrtfinále. Do poslední čtvrtiny domácí nastupovali s náskokem devatenácti bodů a vědomím, že maji match-ball pro postup. Do konce zbývá pět minut, stav je 76:62, ale Okauru si dělá svou pátou osobní chybu.
Domácí fanoušci ženou svůj tým za překvapením soutěže a daří se jim to na výbornou. Nejmladší tým soutěže vyhrává poslední čtvrtinu 16:15, přidává sedmnáctou výhru v řadě a v předkole play-off zaslouženě postupuje do čtvrtfinále přes favorita soutěže GEOSAN Kolín. Ten letos ani v jednom ze čtyřech utkání neokusil jaké to je USK Praha porazit. Nejlepším dnešním střelcem byl s 23 body Böhm, který přidal i 14 doskočených míčů. Po zásluze tak byl dnes MVP celého utkání. Kolín držel 26 body Číž.
Adam Konvalinka (trenér GEOSAN Kolín): “Dneska bylo vidět, že jsme prakticky nervóznější a celou tu sérii asi rozhodl první poločas toho zápasu v Kolíně. Dneska USK hrálo v laufu, využilo té série výher, hrají nesmírně sebevědomě a nám to dali pocítit. My jsme od nějakou dekou, ta se bohužel nezvedla, netrefili jsme skoro nic dneska, bídná střelba z dálky a s tím pak nemáme B. Takže gratulace na USK a pro nás to hořce končí.“
Francesco Tabellini (trenér USK Praha): „V první řadě musíme dát Kolínu kredit. Vím, že se jim v sezóně občas nedařilo, ale i tak bojovali, byli vždy těžkým soupeřem a mají náš respekt. Cítím, že když hodnotíš sezónu nebo šňůru výher, musíš mluvit o i o kontextu. Je rozdíl, když máte v týmu pět cizinců a zkušený tým, nebo nejmladší tým v lize ve kterém jsou dva Američané. Dva, pro které je to první profesionální angažmá v jejich kariéře. I já jsem nováček a tohle je moje první sezóna v roli hlavního trenéra. Získali jsme si respekt, který jsme si v průběhu sezóny zasloužili. Říkal jsem hráčům, pokud vás někdo nerespektuje, běžte a získejte si ho. To také hráči udělali. Musíme zůstat pokorní, ale zároveň máme právo být zdravě sebevědomí. Sedmnáct výher je důvod k slavení, stejně jako postup do čtvrtfinále. Je to týmový úspěch. Hráčů jsem již poděkoval, ale je to zásluha i mých dvou asistentů Pospy, Martina, fyzioterapeutů Anety a Honzi. Managementu klubu Petra a Michala. Stejně tak jako Adama a Michala. Všichni jsou úžasní. Tímto bych jim chtěl poděkovat za podporu.“/mš/