Dostal manžel Ursuly von der Leyenové provizi 760 milionů USD za unijní nákup vakcín od Pfizeru? Mohsen Abdelmoumen sepsal pro web (Ri)Reseau International životopis předsedkyně Evropské komise, ze kterého vyplývá, že na prvním místě je u ní blaho její a její rodiny.
„Od 24. února nezná hysterie evropských vůdců a západního tisku mezí. Je to datum, kdy Ruská federace zahájila svou speciální operaci na Ukrajině. Každý den přináší další díl rozmáchlých prohlášení západních představitelů, která naznačují, že ztratili veškerou předvídavost a rozlišovací schopnosti. Vůdkyní tohoto zuřivého davu není nikdo jiný, než předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, kterou Angela Merkelová instalovala do čela Komise, aby unikla problémům, které by nastaly po četných konfliktech zájmů a machinacích, kterými se vyznačoval její pobyt na německém ministerstvu obrany.
Von der Leyenová má totiž tendenci zapojovat svou rodinu do své politické kariéry a zapojovat své blízké do realizace smluv s okázalými výhodami. Příkladem jsou smlouvy podepsané ministerstvem obrany v době, kdy byla ministryní, na částky několika milionů eur, na které se měla „podívat“ vyšetřovací komise Spolkového sněmu… Ale naneštěstí, SMS a historie rozhovorů von der Leyenové, které mohly sloužit jako důkaz, z jejího telefonu zmizely. Tato velká dáma germánské buržoazie není sice příliš schopná, ale dost mazaná na to, aby vymazala všechny důkazy o své „rozhazovačnosti“.
Nejen, že je Ursula von der Leyenová neschopná, ale také se utápí v řadě problémů. Ty začaly během jejích studií na univerzitě v Hannoveru v Německu, kde studovala medicínu a kde učil její manžel. V roce 2015 antiplagiátorský web VroniPlag Wiki zjistil, že 43,5 % její doktorské práce bylo zkopírováno. Několik významných německých akademiků ji obvinilo z úmyslného plagiátorství, ale po akademickém vyšetřování zahájeném v roce 2016 bylo rozhodnuto, že jí nebude odebrán doktorský titul z důvodu, že nelze prokázat úmysl klamat.
Takže Ursula von der Leyenová ukradla práci někoho jiného, aniž by si to uvědomovala? Podléhala snad návalům somnambulismu, během kterých dělala kopie? Další podvod – její životopis naznačoval, že navštěvovala Stanfordskou univerzitu jako „hostující auditor“, i když tato pozice neexistuje. Je to jen detail, ale odhaluje osobnost toho, kdo v současnosti vládne Evropě jako nový Führer a který vnucuje svůj diktát milionům lidí, aniž by kdy byl zvolen. Právě také prohlásila, že v klíčových oblastech politiky Evropské unie už jednomyslné hlasování nemá smysl, pokud chce Evropská unie jednat rychleji. Von der Leyenová už neskrývá své úmysly vládnout jako skutečný diktátor. Bude se Evropská unie i nadále chlubit svými demokratickými „hodnotami“?
Vraťme se trochu zpět. Ursula von der Leyen nastoupila do své funkce na německém ministerstvu obrany v prosinci 2013 a kdy závratné výdaje ministryně upozornily předsedu Účetního dvora, který měl důvod se domnívat, že ministerstvo obrany pod vedením Ursuly von der Leyenové utrácelo spoustu peněz za poradenské služby. Podle Účetního dvora tak ministerstvo obrany v roce 2015 utratilo 100 milionů eur, v roce 2016 pak 150 milionů eur na náklady na konzultace smluv, přičemž byly veřejně deklarovány mnohem nižší částky.
Zdá se, že to byla poradenská firma McKinsey, která byla zodpovědná za poradenství ministryni von der Leyenové, aniž by kdy prošla výběrovým řízením. Snadno pochopíme proč, když víme, že jedním ze spolupracovníků firmy McKinsey byl von der Leyenové vlastní syn David a že se podílel na ziscích společnosti. Svěření poradenství ministerstva do rukou soukromých společností je nesmírně vážná věc, ale Ursule von der Leyenové, která vidí pouze své vlastní zájmy a zájmy své rodiny, na takových ohledech zjevně příliš nezáleží.
Podle německého tisku von der Leyenová bezstarostně utrácela veřejné peníze za smlouvy s externími poradci, kteří přicházeli a odcházeli z ministerstva s obrovskými denními sazbami, a navíc měli přístup k důvěrným dokumentům a měli také e-mailové adresy oddělení. Vzhledem k tomu, že ministerstvo obrany utratilo miliony eur za zakázky udělené těmto externím poradenským firmám, byla v roce 2018 pověřena vyšetřovací komise organizovaná německým Spolkovým finančním úřadem, aby trochu blíže prozkoumala katastrofální hospodaření von der Leyenové. Kontrolní úřad zjistil několik nesrovnalostí ve způsobu zadávání zakázek a pro účely vyšetřování byly zabaveny dva telefony von der Leyenové, ale údaje na obou telefonech byly vymazány. V prosinci 2019 podal Tobias Lindner, poslanec Aliance 90/The Greens, trestní oznámení za vymazání dat z mobilních telefonů Ursuly von der Leyenové s odkazem na úmyslné ničení důkazů.
Zdá se tedy, že kromě toho, že je Von der Leyenová recidivistkou, pokud jde o korupci a střety zájmů, má i mánii v čištění svých telefonů. Od té doby, co je v Evropské komisi, se razí kronika jejího „přítelíčkování“ s Albertem Bourlou, šéfem společnosti Pfizer (na obrázku vpravo). Vyměnila si s ním totiž esemesky, které nechce prozradit i přes výslovnou žádost evropské ombudsmanky Emily O’Reillyové, která zjistila, že tato Ursula je rozhodně ošklivá tajnůstkářka, tak tajnůstkářská, že všechny své esemesky opět vymazala, celou historii konverzace. A není to náhoda, jak zjistíme. Ukázalo se, že manžel nové evropské císařovny, doktor Heiko von der Leyen, byl katapultován na lékařského ředitele americké farmaceutické společnosti Orgenesis, která se specializuje na výzkum mRNA a má blízko ke společnosti Pfizer.
Z přednosty kliniky v Hannoveru odešel náhle do USA, aby se v prosinci 2020 připojil k vedení společnosti Orgenesis, na samém začátku toho, co se mělo stát pandemií Covid. Plat: 1 milion dolarů ročně pro někoho, kdo nebyl pro tuto práci řádně kvalifikován. Ale zdá se, že u von der Leyenů je rodinnou tradicí vplížit se na lukrativní posty. Od té doby probíhala jednání mezi Ursulou von der Leyenovou, jejím manželem a šéfem společnosti Pfizer prostřednictvím výměn SMS. A 8. května 2021 podepsala Ursula von der Leyenová jménem Evropské komise smlouvu na nákup 1,8 miliardy dávek vakcín. Cena transakce dosud nebyla zveřejněna, ale odhaduje se na 36 miliard dolarů, které samozřejmě zaplatí evropští daňoví poplatníci. Kdo je u vyjednávání smlouvy, dostane provizi, a proto Dr. Heiko Von der Leyen obdržel „výkonnostní bonus“ ve výši 760 milionů dolarů.
Poslanci Evropského parlamentu, kteří se snaží objasnit tajemné obchody mezi Komisí a společností Pfizer, obdrželi – ale v omezeném čase na prostudování a se zákazem pořizování poznámek – kopii smlouvy, ale polovina z 90 stran zmíněné smlouvy byla začerněna a pasáže související s nejdůležitějšími prvky, jako jsou ceny a doložky o odpovědnosti týkající se vedlejších účinků, nebyly přístupné.
Její nástup do předsednictví Evropské komise jí zjevně stoupl do hlavy, protože Ursula von der Leyenová provedla v evropských institucích skutečný převrat tím, že přijala rozhodnutí, která nejsou v její kompetenci coby předsedkyně EK. Jako je mimo jiné zákaz ruských sdělovacích prostředků RT a Sputnik. Rozhodla také o zasílání zbraní na Ukrajinu, přičemž to samo o sobě představuje skutečné vyhlášení války Rusku, které nespadá do působnosti Komise a které je zcela v rozporu se Smlouvou o EU.
Von der Leyenové je to ale jedno a se zběsilým zápalem pokračuje v drancování evropských institucí. Protože také devastuje evropskou ekonomiku uvalením groteskních sankcí na Rusko, jejichž bumerangový efekt bolestně ovlivňuje obyvatelstvo evropských zemí. Od zahájení speciální operace Ruska poslala na Ukrajinu 4 miliardy eur, zatímco Evropané vidí, jak rostou ceny energií a paliv, a bojí se, zda budou schopni platit účty za topení a natankovat auto cestou do práce.
Dnes je Von der Leyenová ve válce proti Rusku, a nutno říci, že ve válce proti národům Evropy, které uvrhuje do záhuby a recese.
Je velmi spřátelená s klaunem Zelenským, kterému posílá peníze od evropských daňových poplatníků na zbrojení a kterému slíbila vstup Ukrajiny do evropského společenství. S možností, že Ukrajina jako stát přestane existovat tím, že se rozdělí na dvě části, západ se vrátí Polsku a východ se vrátí k Ruské federaci, si člověk klade otázku, které z ukrajinských území se připojí k Evropě. Ursula von der Leyenová je ale i nadále přesvědčena, že svou válku proti Rusku vyhraje i s rizikem zavlečení celé Evropy do bezprecedentní krize. Zatím se jí daří proplétat se vyšetřováními a vyhýbat se spravedlnosti.
Je nejvyšší čas, aby se národy Evropy probudily z omámení, do kterého je uvrhl fašistický režim evropských „elit“, protože to, co se rýsuje na obzoru, může klidně znamenat konec Evropy a začátek chaosu.“, napsal web Reseau International, vasevec.cz
X X X
Konec pasti na turisty. V Berlíně chtějí předělat Checkpoint Charlie
Muzeum, náměstí a význam, jaký danému místu náleží. Vedení Berlína se rozhodlo skoncovat s nevkusnou praxí u Checkpointu Charlie, který kdysi umožňoval přechod mezi východním a Západním Berlínem. Ze symbolu studené války stojícího uprostřed rušné ulice se v posledních letech stala past na turisty. Město proto koupilo okolní pozemky a plánuje změny.
„Chceme se k tomuto místu, tak nasáklému historií, chovat odpovědně,“ říká berlínský radní Daniel Wesener, který má ve správě města na starosti finance. Víc než tři dekády od chvíle, kdy se německá metropole znovu sjednotila, tak město koupilo dva pozemky vedle bývalého hraničního přechodu.
Checkpoint Charlie se nachází na Friedrichstraße a zmíněné parcely leží na obou koncích této ulice. Na místě by mělo vzniknout „vzdělávací a pamětní místo“ a náměstí. V plánu jsou také nové obytné domy a komerční budovy.
Bližší detaily včetně ceny pozemků zatím radnice neuvedla. Wesener jen podotkl, že jde o „skvělou příležitost pro Berlín s ohledem na politiku městského rozvoje“. Oficiální web Berlína pak připomíná, že se město už mnoho let snaží se situací v centru města pohnout i vzhledem k nepřehlednému vlastnictví pozemků. Několik z nich měl totiž v péči insolvenční správce, „který teď zřejmě našel soukromého investora“, píše portál s tím, že nový majitel se domluvil s vedením města a převedl některé z balíku pozemků do rukou Berlína.
Socialistická Německá demokratická republika (NDR) začala 13. srpna 1961 oddělovat Západní Berlín ostnatým drátem a budovat Berlínskou zeď, aby zabránila svým občanům v útěku do druhé části města. O měsíc později americká armáda postavila Checkpoint Charlie pro vojáky a diplomaty, kteří přejížděli mezi oběma částmi Berlína. U jednoho ze symbolů studené války na sebe tehdy mířily tanky sovětské a americké armády.
Po pádu Zdi byl původní checkpoint rozebrán. Z jeho kopie se pak stala turistická atrakce, instalace se ovšem postupně smrskla až na samotné stanoviště pohraničníků. Například strážní věž musela už v roce 2000 ustoupit obchodům, píše list The Times. A zbylý checkpoint v posledních letech čím dál více připomíná Disneyland v malém. „Je to ošklivé místo,“ říká mluvčí výboru městského plánování a rozvoje turismu.
Noviny B.Z. také vyzvaly radnici, aby se z oblasti stala pěší zóna. „Je to jedno z nejvíce historických míst v našem městě. Zároveň jde o jednu z nejošklivějších turistických atrakcí. Davy lidí tudy proudí každý den. Každý den lidé skáčou přímo do cesty, aby si uprostřed dopravní špičky udělali fotku. Vyhrazená část silnice kolem bývalého checkpointu je příliš úzká. Je to chaos,“ stěžuje si plátek.
Politici nicméně už před třemi lety rozhodli, že se nešťastná situace kolem tak zásadního symbolu berlínských dějin musí změnit. Oznámili tehdy, že stanoviště nadále nesmějí „střežit“ muži v uniformách amerických vojáků. Za společné fotografie od turistů totiž požadovali peníze. Za jeden den si mohli přijít až na 128 tisíc korun.
X X X
UKRAJINCI BEZ ELEKTŘINY A PLYNU UMRZNOU?
PŘES 800 TISÍC UPRCHNE DO SR, ČR, POLSKA ? KDO SE O NĚ POSTARÁ, KDYŽ TAMNĚJŠÍ LIDÉ NEMAJI SAMI KDE BYDLET?
Příchod zimy děsí Ukrajinu. Do Evropy odejde až 800 tisíc lidí, mluví se o evakuaci Kyjeva
Příchod zimy a pokračující výpadky elektřiny v zemi dělají Ukrajině čím dál větší starosti. Tamní vláda už údajně pracuje na krizovém plánu, podle kterého by se v případě kritického blackoutu musel evakuovat celý Kyjev. Organizace UNICEF mezitím odhadla, že kvůli zimě může přijít do Evropy 800 tisíc ukrajinských uprchlíků.
Po relativně klidném létě se hlavní ukrajinské město Kyjev znovu potýká s problémy. Patří mezi místa, která Rusové začali v posledních týdnech častěji ostřelovat. Nekonečné útoky na kritickou infrastrukturu způsobily, že je čím dál těžší udržovat v chodu rozvodnou elektrickou síť.
V Kyjevě žily před válkou tři miliony lidí a i přes počáteční válečný exodus v něm většina občanů zůstala. Udržení hlavního města se v prvních měsících války stalo symbolem ukrajinského odporu, teď ale tamní vláda sama od sebe začíná skloňovat možnost jeho evakuace.
Podle listu New York Times Ukrajina zvažuje plošné vyklízení Kyjeva, a to v případě pokračujících blackoutů, které by metropoli úplně paralyzovaly. Energetická infrastruktura Ukrajiny je zničená nebo poškozená údajně až ze 40 procent. Úřady se přesto nadále snaží každý výpadek vyřešit a staví stovky vyhřívaných úkrytů, kam se mohou lidé v případě zimy nebo blackoutu schovat.
Ukrajinu opustí statisíce lidí
Není pochyb, že zima ovlivní dynamiku války na Ukrajině. Obě strany konfliktu se snaží před příchodem mrazů upevnit své pozice, které chtějí držet. Zima bude mít dopad na vojáky i běžné občany.
Organizace UNICEF upozornila, že chladné podmínky na Ukrajině vyvolají další uprchlickou vlnu. Nadcházející příchod válečných utečenců má tradičně čekat především Polsko, které se doposud postaralo o největší počet uprchlíků z Ukrajiny.
UNICEF odhaduje, že zima vyžene z domovů až 800 tisíc lidí. Pro ilustraci – v prvních měsících války mělo Ukrajinu opustit zhruba osm milionů občanů (hlavně žen a dětí), přibližně 4,5 milionu se v průběhu konfliktu vrátilo zpátky do vlasti.
X X X
PUSTÍ SE DO SKONČENÍ VÁLKY VELMOC NĚMECKO DOHODOU
S RUSKEM?
ZAJISTÍ TO, CO ODMÍTAL HITLER, DEMISI UKRAJINY?
Žádný prostor pro jednání s Moskvou teď není?, řekl analytik.
Je čas mluvit o možném příměří v případě ukrajinsko-ruského konfliktu? Na tom se v nedělní Partii neshodli ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) a poslanec Radek Vondráček (ANO). Stejným tématem se pak v Partii PLUS zabývali i bezpečnostní analytik Martin Svárovský a rusista Jiří Just. Svárovský zastává podobný postoj jako Lipavský, tedy že vzhledem k agresivnímu chování Moskvy jsou jednání o příměří de facto nemožná.
„Málo se bavíme o míru. Je čas mluvit o příměří. To mi ve veřejném prostoru chybí. Dávám to do veřejné diskuze. Doufám, že v Česku si můžu dovolit vést takovou polemiku a nebudu označen za ruského švába. Vždy, když byl nějaký konflikt, následovalo příměří a potom výhledově i mír. Váleční štváči nejsou můj šálek čaje,“ řekl Vondráček ve vysílání CNN Prima NEWS.
S tím však Lipavský nesouhlasil: „Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Vede déle než osm měsíců nesmyslnou a krvavou válku. Mobilizuje další muže a posílá rakety. Jak se chcete bavit o míru? Rusové se chtějí zabetonovat v oblastech, které ilegálně anektovali, a jednat o příměří. Ukrajina má ale právo bránit svou celistvost a nezávislost. Když Rusko dostane na budku, umí ustoupit. Ať se stáhne z Ukrajiny, přijme odpovědnost, zaplatí škody a pak se dá mluvit o míru.“
Vondráčkův postoj o mírových jednáních si v praxi neumí představit ani bezpečnostní analytik Martin Svárovský. „S prohlášením pana Vondráčka zásadně nesouhlasím. V současné době není žádný prostor pro jednání. Vývoj na bojišti ovlivňuje to, jaké parametry jednání v budoucnu budou. Ruská armáda je teď vyčerpaná, mobilizace jí nic nepřináší, v tomto střetu dvou armád jednoznačně tahá za kratší konec. Rusko ale nadále nevzdalo taktiku teroru ukrajinských civilistů. Musí stáhnout veškeré své vojáky z Ukrajiny. Tuto vůli zatím nevidím,“ uvedl Svárovský.
A jak se vůbec na vyjednávání dívá ruská strana? To ve vysílání CNN Prima NEWS popsal rusista Jiří Just, který žije dlouhodobě v Moskvě: „Na jednu stranu ruské vedení mluví o tom, že je otevřeno možným jednáním s Ukrajinou. Jenže s tím, že Rusové nechtějí ustoupit z původních požadavků. My víme, že tyto požadavky jsou nesplnitelné z hlediska Ukrajiny i jejích partnerů. Jde doslova o vydírání. Minské dohody uzavřené v roce 2014 a 2015 ukazují, že jakoukoli dohodu o ‚vymezení hranice‘ Rusko není schopno akceptovat a spíš vyčkává, aby mohlo provádět svou expanzivní politiku. Ukrajinci už se nebudou chtít potřetí spálit.“
X X X
Putin šokoval Macrona výroky o Hirošimě. Popsal, jak může jaderný útok ukončit válku
Nejmenované diplomatické zdroje měly sdělit pro britský list Daily Mail, že se Vladimir Putin při hovoru s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem zmínil o jaderném útoku na japonská města Hirošima a Nagasaki. Podle šéfa Moskvy americký nukleární nálet prý ukázal, že fatální útok nemusí směřovat na hlavní město, a přesto může způsobit konec války.
List Daily Mail publikoval znepokojivou zprávu, podle které Putin opět pokročil v jaderných hrozbách. Volal si totiž s francouzským prezidentem Macronem a při hovoru měl o nukleárním útoku velmi konkrétně mluvit. Z dostupných informací není zřejmé, kdy přesně k telefonátu došlo, je ale pravděpodobné, že proběhl v posledních dnech či týdnech.
O Putinových slovech informovaly Daily Mail tajné – zřejmě francouzské – diplomatické zdroje. Ruský prezident měl Macronovi říct, že atomový útok na japonská města na konci druhé světové války ukázal, že „nemusíte útočit na hlavní města, abyste vyhrál válku“.
Co poznámka znamená?
Francouzskou diplomacii Putinův výrok údajně velmi šokoval. „Macron byl zřetelně znepokojený. Znělo to jako vážná narážka na to, že Putin může útočit nukleární zbraní na východě Ukrajiny, zatímco Kyjev by nechal nedotčený. To mělo být zřejmě smyslem jeho poznámek,“ uvedly diplomatické zdroje.
Že se Putin s Macronem opravdu bavili o nukleárních zbraních, potvrdila pro Daily Mail i francouzská vláda. „Dva prezidenti nepochybně diskutovali o riziku, které se váže k použití jaderných zbraní. Putin chce dát najevo, že na základě ruské jaderné doktríny jsou na stole všechny možnosti,“ sdělila.
Téma jaderných zbraní je na stole od počátku války na Ukrajině. Opakované jaderné hrozby v týdnu poprvé kritizovala Čína. Tamní administrativa je označila za nezodpovědné a bezpředmětné. Jednalo se tak dosud o nejsilnější kritiku Ruska ze strany Pekingu, který se jinak profiluje jako tichý spojenec Moskvy.
X X X
Proč nevyšel nápad zrušit sezónní změny času? Evropskou debatu může obnovit energetická krize
Minulou neděli se v celé Evropě ručičky hodin opět vrátily o hodinu zpět. Příští rok v březnu se zase posunou o hodinu dopředu a znovu budeme mít letní čas. Proč nevyšel nápad sezónní změny času zrušit, shrnuje švédská mutace celoevropského serveru Local.
Evropská komise provedla v roce 2018 anketu, ve které měli obyvatelé členských zemí odpovědět, jestli chtějí změny času zrušit. Zúčastnilo se ho přes čtyři a půl milionu lidí, kteří v některých případech představovali výraznou část obyvatelstva dané země; v Německu tvořili respondenti skoro čtyři procenta populace, v Rakousku tři.
Drtivá většina dotázaných, konkrétně 84 procent, odpověděla, že chce střídání času zrušit. K hlavním důvodům patřil negativní dopad na zdraví,včetně špatného spánku, nedostatečné úspory energie během letního času a růst počtu dopravních nehod.
Neúspěšný návrh
Na základě odpovědí navrhla Komise v roce 2018 zákon, který měl sezónní časové změny zrušit. Legislativu měl následně schválit Evropský parlament i národní vlády členských států Unie. Europoslanci ho převážnou většinou přijali v roce 2019 s tím, že časové změny ustanou v roce 2021.
Střídání času bude pokračovat dalších pět let, rozhodla vláda. Na zrušení není v Evropské unii shoda
Vlády evropských států se však nemohly dohodnout, jestli zůstane v platnosti čas letní, nebo zimní. Vyvstal také problém, jak koordinovat změnu mezi sousedícími zeměmi, aby nevznikla mozaika různých časových pásem. Objevila se i otázka, kdo by měl z nové situace největší prospěch.
Následně do úvah o celé věci vstoupily brexit a pandemie covidu. Velká Británie odešla z Unie a bylo nepravděpodobné, že by se řídila novými evropskými pravidly. Zrušení změn času by tak způsobilo, že by se Irská republika a Severní Irsko ocitaly na půl roku v rozdílných časových pásmech.
Myšlenka zrušení letního času měla navíc v některých zemích slabou podporu. Na Kypru, Maltě a v Řecku si ho přála méně než polovina obyvatel.
Otázka se v Evropské radě naposledy projednávala v prosinci 2019. Země tehdy vyzvaly Evropskou komisi, aby před konečným rozhodnutím vypracovala zprávu o dopadech zrušení letního času. Pak ale přišel covid a následná pandemie debatu zastínila.
Změna času v historii
Změny času, které dnes praktikuje na sedmdesát zemí světa, mají dlouhou historii. Letní čas zavedla řada států, včetně Německa, Francie a Velké Británie, za první světové války, aby šetřily energií tím, že začnou večer svítit později.
Zatím není jasné, zda zůstane čas zimní nebo letní ani jestli se střídání času zruší, říká Holubičková
Po druhé světové válce bylo opatření zrušeno, ale v 70. letech bylo zavedeno znovu kvůli ropné krizi. Itálie zavedla letní čas v roce 1966, Německo v roce 1971, Británie a Irsko o rok později, Španělsko dva roky nato a Francie v roce 1976.
Evropská unie nařizuje členským zemím posunout čas od roku 2001 – v březnu o hodinu dopředu a poslední říjnovou neděli zase zpět. Ještě v devadesátých letech to dělal každý stát jindy, což komplikovalo dopravu, komunikace i přeshraniční obchod.
Řada studií zjistila, že posunutí snižuje spotřebu energie jen minimálně. Uvádějí půl až dvě a půl procenta v závislosti na zeměpisné poloze, klimatu a hospodářských a kulturních faktorech země.
Obecně se zdá, že letní čas přináší největší prospěch jižním státům, třebaže zisky může snižovat technologický pokrok jako energeticky účinné přístroje. Jinými slovy, výsledky z jedné země nemusí nutně platit pro jiné.
Věčné léto, nebo věčná zima? Konec střídání času se zatím odkládá, debata tu bude asi navždy, říká socioložka
Americké rozhodnutí
Debata o letním času se nedávno znovu oživila v souvislosti s energetickou krizí. Americký Senát přijal letos v březnu zákon, podle kterého bude letní čas ve Spojených státech amerických od příštího roku platit bez přestání.
V létě se v italských médiích objevily zprávy, že k obnově celé debaty by mohlo dojít i v Evropské unii.
Mluvčí Evropské komise uvedl, že k žádnému posunu nedošlo a Komise dosud žádné stanovisko nezformulovala. O tom, jaké návrhy se Komisi předloží, podle něj rozhoduje země, která Unii předsedá.
Současné české předsednictví nemá návrh v programu. Není ani známo, zda ho plánuje předložit příští předsednická země, tedy Švédsko. Zdá se tak, že Evropané budou čas ještě nějakou dobu měnit, uzavírá švédský Local.
X X X
ESLP vydal první předběžné opatření. Afričan si stěžoval na hlad, svrab a neposkytnutí ubytování
Historicky první předběžné opatření na základě stížnosti Afričana kvůli neposkytnutí ubytování v zařízení pro žadatele o azyl vydal Evropský soud pro lidská práva (ESLP) proti Belgii. Občan Guinei žije od července v Belgii na ulici, kde trpí zimou, hladem a svrabem. Soud nařídil, aby mu Belgie poskytla ubytování a uspokojila jeho potřeby materiální pomocí. Je to první rozhodnutí tohoto druhu a Soud i nadále přijímá stejné stížnosti, uvádí k tomu štrasburský soud.
O vydání předběžného opatření proti Belgii rozhodl Evropský soud pro lidská práva 31. října 2022, jedenáct dní po podání stížnosti Camara v. Belgie, že dochází k nezvratnému poškození lidské důstojnosti. Jde o stížnost Afričana ze státu Guinea v západní Africe, který požádal belgické orgány o mezinárodní ochranu 15. července 2022. Od té doby žije na ulici.
„Toto je první případ tohoto druhu. Soud i nadále přijímá stejné stížnosti,“ podotýká k rozhodnutí Evropský soud pro lidská práva.
V Belgii trpí hladem, zimou a svrabem
Proč si žadatel o azyl na Belgii stěžuje? Afričanovi belgický stát od července neposkytl ubytovací služby ani materiální zabezpečení: „Od té doby žije na ulici a nemá přidělené místo v přijímacím zařízení Federální agentury pro příjem žadatelů o azyl (Fedasil) z důvodu údajného naplnění kapacity sítě pro přijímání žadatelů o azyl v Belgii,“ uvádí informaci k předběžnému opatření ESLP.
Po vyčerpání všech opravných prostředků, které měl k dispozici, se stěžovatel dne 20. října 2020 obrátil na štrasburský soud pro předběžné opatření, kterým se vládě Belgie ukládá vymoci soudní příkaz poskytnout Afričanovi nouzové ubytování a materiální pomoc k uspokojení jeho základních potřeb.
„Na podporu své žádosti stěžovatel uvedl, že kromě stále většího chladu a vlhkosti, trpí hladem a zdravotními problémy. Odkazoval také na epidemii svrabu mezi žadateli o azyl žijícími na ulici, která se zhoršovala v důsledku chudých hygienických podmínek. Uvedl, že nebyl schopen najít lékaře, který by provedl rychlou kontrolu jeho zdravotních problémů,“ stojí v informaci Soudu o rozhodnutí o předběžném opatření.
Soud se rozhodl nařídit belgickému státu, aby vykonal příkaz vydaný bruselským francouzsko jazyčným pracovním soudem a poskytl stěžovateli ubytování a materiální pomoc k uspokojení jeho základní potřeby, popisuje Soud obsah předběžného opatření.
Belgie neplní zákon, advokáta ignoruje
Stěžovatel před soudem ve Štrasburku pan Abdoulaye Camara je žadatelem o azyl ze západoafrické Guinei. Tři dny po příjezdu do Belgie požádal 15. července 2022 o mezinárodní ochranu. Od té doby mu Fedasil nepřidělil místo v přijímacím zařízení, a žije na ulici, uvádí ve faktech případu Evropský soud pro lidská práva.
Abdoulave Camara ze západní Afriky se proto obrátil na bruselský pracovní soud ve francouzském jazyce s tvrzením o riziku vážného a nezvratného poškození lidské důstojnosti a žádal, aby bruselský soud Fedasilu přikázal plnit zákonné povinnosti.
Soud dne 22. července 2022 nařídil Fedasilu, aby stěžovatele ubytoval v přijímacím středisku nebo hotelu nebo jiném vhodném zařízení, pokud by neměla být k dispozici žádná místa a zajistit jeho příjem, jak je definován § 6 zákona ze dne 12. ledna 2007, s výhradou sankcí za nedodržení. Dne 29. července 2022 byl soudní příkaz doručen společnosti Fedasil.
Avšak požadavky právního zástupce pana Camary na zajištění ubytování a základního materiálního zabezpečení zůstaly bez odezvy. Dne 12. října 2022 proto musel advokát doručit příkaz s výzvou k zaplacení a splnění exekučního titulu. Fedasil však nezaložil žádost ani nesplnil příkaz, který mezitím nabyl právní moci.
Podle Afričana porušila Belgie čtyři články Úmluvy
Ve stížnosti adresové Evropskému soudu pro lidská práva si Abdoulave Camara stěžuje na porušení Článku 3 Úmluvy – zákaz nelidského nebo ponižujícího zacházení, protože nebyl ubytován v přijímacím zařízení.
S odvoláním na Článek 6 – právo na spravedlivý proces) ve spojení s Článkem 13 – právo na účinnou nápravu si Afričan rovněž stěžuje si na nevykonání příkazu ze dne 22. července 2022 a na nedostatek účinné nápravy.
Podle Článku 8 – právo na respektování soukromého a rodinného života rovněž tvrdí, že došlo k porušení jeho práva na fyzickou integritu a tím i jeho soukromý život. Irena Válová, ceskajustice.cz
X X X
Snubní prsten manželky posledního Rožmberka. Vědci odtajnili přesnou podobu klenotu
Kopii zlatého prstenu z rožmberské hrobky ve Vyšším Brodě na Českokrumlovsku v neděli poprvé ukázali veřejnosti jihočeští vědci. Klenot patřil Kateřině z Ludanic, která byla manželkou Petra Voka. Archeologové prsten objevili na víku sarkofágu tohoto posledního Rožmberka. Představili také nejnovější poznatky třináctiletého průzkumu pohřební komory Rožmberků ve vyšebrodském klášteře.
Geofyzik Jiří Šindelář považuje prsten Kateřiny z Ludanic za jedno z mystérií rožmberské hrobky. Prsten, který patřil Petru Vokovi z Rožmberka, vypadá, jako kdyby nebyl dodělaný. „Vidíme jenom na půlku symbolu. Existuje totiž ještě druhý prsten,“ vysvětluje geofyzik.
„Jedná se o speciální typ snubního prstenu, kterému se říkalo gimmel ring. Je to dvojice obrouček, každý ze snoubenců do svatby nosil jeden svůj. V jejich korunce je speciální zářez, který je rozděluje na dvě části. Přes klíč a zámek se dají spojit. Teprve pak vytváří korunky prstenů konkrétní symbol,“ popisuje Jiří Šindelář.
Prsten Kateřiny z Ludanic našli vědci náhodou, a to když se její rakev rozpadla a vysypala do prostoru. „Prsten přepadl až na rakev jejího manžela, kde zůstává ležet dodnes. Dokonce je to v místě, kde můžeme předpokládat pravou ruku posledního pána z Rožmberka,“ popisuje vědec.
Výzkumnící považují za unikátní i celý prostor rožmberské hrobky. „Jsou zde pohřbené elity tehdejší společnosti. Snese pouze srovnání s hroby králů a císařů v Evropě.“
Pro vstup k rakvím se musely volit netradiční archeologické postupy. „Vyvrtala se pouze drobná centimetrová díra do hrobky, kudy se zavedla kamera na velkém rameni tak, aby se s ní dalo pohybovat a celý prostor se mohlo postupně zdokumentovat,“ popisuje archeolog Patrik Červák.
Výsledky bádání shrnul tým v nové knize Rožmberská hrobka – příběh hledání, která vypráví příběhy z místa posledního odpočinku pánů z růže. „Přináší informace pro odborníky a formou interaktivních příloh a virtuální reality digitálních modelů můžou čtenáři dál bádat v rožmberské hrobce a navázat na práci celého realizačního týmu,“ upřesňuje geofyzik Jiří Šindelář.
Do května příštího roku by měla vzniknout replika obou rožmberských prstenů z autentických materiálů. Vyrobí je zlatník Andrej Šumbera, restaurátor relikviáře svatého Maura. Prsteny budou pak k vidění ve vyšebrodském klášteře.
X X X
Policie zadržela podezřelého z požáru v ruském klubu, bojoval na Ukrajině
Ruská policie již zadržela údajného viníka požáru v baru Polygon v ruské Kostromě. Podle ruskojazyčných webů se jedná o třiadvacetiletého Stanislava Jonkina, vojáka, který sloužil v Luhanské oblasti na Ukrajině. Muž se k činu přiznal, rodinní příslušníci však jeho vinu popírají.
Podle zpravodajského webu Meduza již policie v souvislosti s požárem vzala do vazby dvě osoby. Třiadvacetiletý muž, který údajně použil pyrotechniku, kvůli které požár vznikl, byl čelí obvinění ze způsobení smrti z nedbalosti. Podle ruských médií se jedná o Stanislava Jonkina. V srpnu se vrátil z bojů na Ukrajině, kde byl zraněn, a přijel do Kostromy na lékařské vyšetření.
Známí Stanislava Jonkina se ovšem domnívají, že se mladík na smrtícím požáru v Kostromě nepodílel, a to dokonce i poté, co vinu přiznal. „Stas by neublížil ani mouše. Když se dobrovolně přihlásil na speciální operaci, ani jsem se nedivil! Vždy chtěl pomáhat lidem,“ uvedl pro server ngs.ru jeden z jeho blízkých.
Druhou osobou ve vazbě je ředitelka společnosti Empire Natalja Belenogovová, která klub provozuje. Ta je podezřelá z poskytování služeb i navzdory nevyhovujícím bezpečnostním opatřením. Po požáru totiž vyšetřovatelé zjistili, že došlo k porušení právních předpisů o požární bezpečnosti. Všechny evakuační východy z vnitřních prostor klubu byly uzavřené.
Majitelem klubu Polygon je politik strany Jednotné Rusko Ichtijar Mirzojev. Ten již vyjádřil soustrast přátelům i rodině obětí, a slíbil jim „finanční i jinou podporu“.
„Pokud na tragédii nese byť jen malý podíl viny majitel podniku, poslanec Kostromské oblastní dumy za stranu Jednotné Rusko Ichtijar Mirzojev, měl by být nejen hnán k odpovědnosti, ale také zbaven mandátu a vyloučen ze strany,“ napsal poté na svém Telegramu šéf výboru Státní dumy pro informační politiku Alexandr Khinštein.
Požár v podniku Polygon propukl v sobotu kolem v 02:30 místního času (00:30 SEČ) a rozšířil se na plochu 3 500 metrů čtverečních. Uhasit se ho podařilo až zhruba po pěti hodinách. Střecha klubu se zcela zřítila.
Kolem 250 lidí se podařilo evakuovat, třináct lidí však zemřelo. Na 7. listopad byl v kraji vyhlášen smutek za zemřelé.
X X X
Čeští nohejbalisté na domácím mistrovství světa na zlato nedosáhli. Získali stříbro a dva bronzy
Čeští nohejbalisté získali na domácím mistrovství světa v Praze stříbrnou a dvě bronzové medaile. Reprezentační výběr tak nenavázal na tři tituly z předchozího šampionátu v roce 2018 v rumunské Kluži.
Nejblíže zlatu byli Češi v hale O2 universum v soutěži trojic. Domácí nohejbalisté postoupili do finále, v němž ale podlehli po setech 12:10, 5:11, 8:11 rivalům ze Slovenska.
„Kluci ze Slovenska to měli výborně připravené a nahrávali Silvenu Gálusovi skvěle. Rozhodla to podle mě lepší příprava a lepší mezihra, což vždycky zdobilo nás,“ řekl České televizi kapitán Jan Vanke po posledním zápase kariéry.
Roli favorita nepotvrdili Češi v kategorii dvojic, ve které Pavel Kop a Jiří Kalous podlehli v semifinále 1:2 Slovákům a museli se spokojit s bronzem po výhře nad Maďarskem. Premiérový titul mistrů světa získali po finálovém triumfu 2:0 Francouzi.
V singlu útočil Ondřej Vít na zlatý hattrick, po překvapivé semifinálové porážce 0:2 s Maďarem Fodorem ale na úspěchy z let 2016 a 2018 nenavázal. V souboji o třetí místo si alespoň poradil ve dvou setech s Rumunem Hatieganem, jemuž oplatil porážku ze základní skupiny.
„Pořád je to zklamání. Být třetí na světě je krásné, ale chtěl jsem to vyhrát potřetí za sebou,“ řekl sesazený šampion, jenž šampionátem ukončil reprezentační kariéru. Fodor nakonec získal pro Maďarsko první zlato po 28 letech, když ve finále porazil 2:0 slovenského singlistu Hulína.
X X X
Ital Bagnaia je mistrem světa MotoGP. Stačilo mu deváté místo v závěrečném závodě sezony
Mistrem světa MotoGP se stal italský jezdec Francesco Bagnaia. První titul v královské třídě si zajistil devátým místem v závěrečném závodě sezony Velké ceně Valencie. Vyhrál domácí Španěl Álex Rins.
Pětadvacetiletý Bagnaia do závodu odstartoval s náskokem 23 bodů před Francouzem Fabiem Quartararem, kterému k obhajobě titulu čtvrté místo nestačilo. Bagnaia nakonec ovládl šampionát s náskokem 17 bodů.
Bagnaia, který už má na kontě titul v Moto2 z roku 2018, se stal prvním italským šampionem MotoGP od posledního triumfu sedminásobného mistra světa Valentina Rossiho v roce 2009. Jezdec Ducati navíc ukončil padesátileté čekání Itálie na triumf italského závodníka na italském stroji, což se dosud naposledy podařilo v roce 1972 legendárnímu Giacomu Agostinimu na stroji MV Agusta.
Rins vyhrál podruhé v sezoně a postaral se o vítěznou rozlučku Suzuki s MotoGP, kde japonská značka bude od příštího roku chybět. Druhý byl Jihoafričan Brad Binder, třetí skončil Jorge Martín.
Pořadí šampionátu Moto2 ovládl Španěl Augusto Fernández a získal první titul. K celkovému triumfu mu pomohl pomohl pád Japonce Aie Ogury. Český jezdec Filip Salač zakončil ročník bodovaným 13. místem.
Moto2 rozhodla Ogurova chyba 18 kol před koncem. Japonský jezdec v zatáčce upadl a závod pro něj skončil. V tu chvíli mu patřila druhá příčka, ale přesto musel útočit, protože před Velkou cenou Valencie na Fernándeze ztrácel 9,5 bodu.
Salač i přes bolesti bodoval
Pětadvacetiletý Fernández, který od nového ročníku bude jezdit v MotoGP, nakonec obsadil druhé místo. Pro třetí vítězství v sezoně si dojel jeho krajan Pedro Acosta. Třetí příčku obsadil Tony Arbolino z Itálie.
Salač si v konečném pořadí oproti startu o tři příčky polepšil a připsal si tři body za třináctou příčku. Dvacetiletý český nováček, kterého stále trápily bolesti rukou zraněných v předchozím závodě v Malajsii, obsadil v šampionátu 20. příčku.