Administrativa budoucího amerického prezidenta Donalda Trumpa naznačila parametry možného mírového plánu, který má skončit boje mezi Ukrajinou a Ruskem. Jeho součástí je rozmístění evropských mírových jednotek v demilitarizované zóně. Tento nápad teď ale Rusko podle nezávislého listu The Moscow Times odmítlo.
Donald Trump konkrétní návrh mírového plánu pro konflikt na Ukrajině zatím tají. List The Wall Street Journal v listopadu zveřejnil informaci, že součástí návrhu má být mimo jiné myšlenka, že se Ukrajina minimálně na dvacet let vzdá členství v NATO. Výměnou za tento ústupek má Západ zajistit Ukrajině dodávky zbraní. Plán také počítá s tím, že by po nastolení klidu zbraní vznikla kolem fronty demilitarizovaná zóna. V oblasti by měly podle Trumpa hlídkovat západní jednotky, k čemuž by chtěl donutit evropské státy.
Nezávislý list The Moscow Times upozornil, že myšlenku rozmístění západních mírových jednotek už podpořili francouzský prezident Emmanuel Macron a polský premiér Donald Tusk.
Rusko prozatím návrhy Trumpa nechávalo bez odpovědi, což vytvářelo prostor pro domněnky, že bude Moskva ochotná o míru jednat. K myšlence poslání mírových sborů na Ukrajinu nejprve uvedlo, že je na takový krok příliš brzy. Teď ji ale naplno odmítlo.
„Nejsme spokojeni s návrhy představitelů zvoleného prezidenta odložit členství Ukrajiny v NATO o 20 let a vyslat na Ukrajinu mírový kontingent britských a evropských sil,“ uvedl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Ruská ani ukrajinská strana tak prozatím nevyjádřila ochotu o Trumpových podmínkách míru společně jednat. Ruský prezident Vladimir Putin už dříve požadoval, aby Ukrajina stáhla své vojáky ze čtyř východních a jižních regionů, které Rusko podle svých slov anektovalo, zatímco Kyjev opakovaně vyloučil, že by výměnou za mír přenechal území Moskvě.
Další pomoc pro Ukrajinu
Končící americká administrativa prezidenta Joea Bidena mezitím završuje svou pomoc Ukrajině nejnovějším a zřejmě posledním balíčkem. Spojené státy poskytnou Kyjevu další bezpečnostní pomoc v hodnotě skoro 2,5 miliardy dolarů (60,3 miliardy korun).
V prohlášení to v pondělí oznámil končící americký prezident Joe Biden. Toho po čtyřleté pauze v Bílém domě 20. ledna vystřídá právě Trump. Ten několikrát řekl, že válku na Ukrajině vyřeší do 24 hodin.
X X X
Na nikoho neútočíme a přispíváme k míru, chválí v přání Čína sebe a Putina
Čína a Rusko nadále postupují „ruku v ruce“ po spravedlivé cestě neangažovanosti, nekonfrontace a neútočení na jakoukoli třetí stranu, přičemž Peking je odhodlán přispívat ke „světovému míru“. V novoročním pozdravu adresovaném svému ruskému protějšku Vladimiru Putinovi to v úterý uvedl čínský prezident Si Ťin-pching. Ruskému vládci popřál také severokorejský vůdce Kim Čong-un.
„Bez ohledu na vývoj mezinárodní situace bude Čína nadále pevně odhodlána prohlubovat globálním způsobem své reformy, podporovat modernizaci v čínském stylu a přispívat ke světovému míru,“ řekl Si ruskému prezidentovi podle zprávy zveřejněné státní televizí CCTV. Oficiální čínská média neupřesnila, zda spolu oba státníci hovořili telefonicky, podotkla AFP.
Si v novoročním přání Putinovi podle státní tiskové agentury Nová Čína dále řekl, že vzájemná důvěra a strategická koordinace mezi oběma zeměmi pod jejich vedením dosahuje čím dál vyšší úrovně a že hodlá pokračovat v prohlubování „nové éry“ rusko-čínských vztahů, vyznačujících se trvale dobrým sousedstvím.
Oba lídři se v květnu dohodli na prohloubení dvoustranných vztahů a spolupráci v oblastech společného zájmu, jako jsou Tchaj-wan, Ukrajina a Spojené státy, připomíná Reuters. Ruský velvyslanec v Pekingu podle ruské státní agentury RIA minulý pátek uvedl, že Si v roce 2025 navštíví Rusko.
Putinovi v úterý zaslal novoroční pozdrav také vůdce KLDR Kim Čong-un, který se zavázal k upevňování „komplexního strategického partnerství“ s Moskvou, informovala severokorejská agentura KCNA.
Kim ve svém poselství pozdravil Putina a všechny Rusy včetně jejich vojáků a vyjádřil ochotu nadále prohlubovat bilaterální vztahy, které podle něj oba vůdci letos pozvedli na novou úroveň skrze nové projekty, uvedla oficiální státní agentura. Kim si podle zprávy KCNA „přeje, aby se nový rok 2025 zapsal do dějin jako první vítězný rok 21. století, kdy ruská armáda a ruský lid porazí neonacismus a dosáhnou velkého vítězství“.
Kim a Putin podepsali na svém červnovém setkání smlouvu o vzájemné obraně, která obě strany zavazuje, aby si v případě ozbrojeného útoku přišly na pomoc. Severní Korea od té doby vyslala do Ruska desítky tisíc svých vojáků, aby podpořily vojenské tažení proti Ukrajině, které Moskva vede už bezmála tři roky. Soul a Washington tvrdí, že zabito či zraněno už bylo v bojích přes tisíc z nich.
X X X
STOLETÍ PREZIDENTA CARTERA USA
Století bílé vrány
Bývalý americký prezident Jimmy Carter zkoušel vnést do politiky lidský rozměr a odpovědnost vůči příštím generacím.
James Carter, dávající přednost oslovení Jimmy, byl americkým prezidentem od ledna 1977 do ledna 1981 a spojujeme ho s politikou „lidských práv“, odpovídající jeho založení baptistického kazatele. Přinesl do společnosti hodně nového, dožil se stovky, ale politicky měl příliš krátkou životnost. Jak připomíná i náš nejlepší premiér všech dob Petr Fiala, jedno čtyřletí je prostě málo…
Začátek Carterova veřejného působení byl na americké poměry opravdu razantní:
„V roce 1962 vstoupil do státní politiky a o osm let později byl zvolen guvernérem Georgie. Mezi novými mladými jižanskými guvernéry přitahoval pozornost důrazem na ekologii, efektivitu ve vládě a odstraňování rasových bariér,“ připomíná oficiální životopis z webu Bílého domu.
Henry Kissinger nezahrnul Jamese Cartera mezi skupinu výjimečných osobností, o kterých píše ve svém vrcholném díle Umění politické strategie. Z amerických prezidentů si raději vybral Richard Nixona, se kterým otevřel normální vztahy s Čínou (ale formálně to proběhlo až za Cartera roku1979). Jako reprezentanta druhé půle 70. let, kdy Carter vládl, Kissinger představil egyptského prezidenta Anvara Sádáta.
Nicméně, jak v této souvislosti připomíná, Carter měl klíčový podíl na mírové dohodě s Izraelem, za kterou dostal Sadat roku 1978 Nobelovu cenu míru spolu s ministerským předsedou židovského státu Menachenem Beginem. Uvedená dohoda z Camp Davidu byla připomínána i roku 1982, když poctili Nobelovkou samotného Cartera.
Kissinger o vzniku této smlouvy píše:
„Třetího dubna 1977 Sádát v přesvědčení, že „99 procent karet v této hře drží Američané“, představil nově nastoupivšímu prezidentu Carterovi mírový plán. Zopakoval nutnost existence palestinského státu a stažení Izraele do hranic z roku 1967 a uvedl, že Egypt je připraven oficiálně Izrael uznat a nevznese námitky proti americké pomoci či garancím budoucího palestinského státu.“
Kdyby to tak dneska chtěl někdo zopakovat!
Carterova role byla zásadní také v procesu jaderného odzbrojování, či spíše nedoplňování vysloužilých zbraní novými, takže by jejich počty časem přirozeně klesaly. Podstatné bylo, že byla dohodnuta ustanovení o vzájemné kontrole jaderného arzenálu USA a SSSR. Tak to bylo dohodnuto ve smlouvě o omezení strategických zbraní SALT II, kterou Carter podepsal v červnu 1979 se sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem ve Vídni. Předcházela tomu o šest let starší smlouva SALT I, která stanovila stropy jaderných hlavic na obou stranách a pokusila se přibrzdit výzkum nových systémů.
Smlouva SALT II, vnímaná jako zřetelná naděje na postupné snižování jaderné hrozby, byla typickou mission impossible. Na mezinárodní scéně zazářila, ale doma ukázala hranice moci amerického prezidenta, protože po sovětské invazi do Afghánistánu o vánocích téhož roku ji Senát odmítl ratifikovat. Ale ani americký Senát není všemocný, a tak smlouva byla z americké strany i poté dodržována.
Záběry z Vídně, kde se SALT II podepisovala, ukazovaly Brežněva ve stavu, který snad byl ještě horší než u současného dosluhujícího amerického prezidenta Joe Bidena. Věřili jsme, že blížící se generační změna v Sovětském svazu přinese uvolnění i do normalizovaného Československa. Zato Carter byl v plné síle, v létě se dokonce pokusil o maraton, ale v půli trati byl pro vyčerpání stažen ochrankou.
Byla tu řada událostí v závěru Carterova funkčního období, které vytvářely dojem, že hranice blokového uspořádání světa jsou rozrušovány a historie s k nám obrací svou vlídnější tváří.
Posiloval blok nezúčastněných zemí, o jejichž okázalém summitu v Havaně v září 1979 už jsem v minulých dnech psal. Vstupovala v platnost dohoda Torrijos – Carter o postupném předávání panamského průplavu pod správu Panamy. Krátce předtím, v červenci 1979, zvítězila nikaragujská revoluce. Už tu nebyla jen Kuba. Na zadní dvorek USA pronikala svoboda a hledala další spojence. V Managui jsem viděl výstavu fotografií z vítězství revoluce v Íránu z roku 1978.
Pak nastoupil obrat. Na jaře 1979 byla v Afghánistánu byla svržena královská vláda, ale zaslepení revolucionáři vyvolali takový lidový odpor, že zimnímu pádu Kábulu zabránila až sovětská intervence. V Íránu probíhala drsná konfrontace s obsazením americké ambasády v Teheránu, jejíž osazenstvo se stalo rukojmími revolučních gard. Zoufalý pokus Carterovy administrativy z roku 1980 o násilné osvobození rukojmí speciální jednotkou skončil pádem vrtulníku v písečné bouři. A s ním padly šance na Carterovo znovuzvolení.
Ve skutečnosti to byl zvrat historické epochy. Následující nástup Ronalda Reagana v USA a Margarety Thatcherové v Británii pomohl k moci i polozapomenutým akademickým podivínům snícím o utopii čistého trhu bez bariér a podle jednotných světových pravidel. Dnes to označujeme za nástup neoliberalismu. Deregulace, privatizace, zničení rovnováhy práce a kapitálu rozkladem odborů. Levice převzala „lidská práva“ jako náhražku práv sociálních, o kterých se pomalu přestávalo mluvit.
Po rozpadu východního bloku roku 1989 se tento model uplatnil i na postkomunistické země a ty jen bezradně přihlížely, jak přicházejí o národní bohatství a sociální oporu svých svobod, z dnešního pohledu už zdaleka ne tak malých.
Svět se změnil v jednorozměrnou hegemonii Spojených států, do které se začlenila i evropská integrace. Systém neomezené svobody nejsilnějších hráčů znásobil nerovnosti až do „nesouměřitelnosti“. Komu se takový výraz zdá příliš abstraktní, může ho nahradit zjištěním, že proti těmhle mocným si prostě neškrtne.
Osud obdařil Jimmiho Cartera možností nejprve se podílet na pokusech o vznik lepšího světa, a pak sledovat zánik této příležitosti. Dožil se chvíle, kdy neoliberalismus a americké impérium, diktující pravidla všem ostatním, dojíždí na konec slepé uličky. Jimmy Carter prolétl touto historií jako bílá vrána. Zbyněk Fiala, server vasevec.cz
X X X
Zemřel Jimmy Carter. Americkému exprezidentovi bylo sto let
Ve věku 100 let zemřel bývalý americký prezident a nositel Nobelovy ceny za mír Jimmy Carter. Oznámilo to Carterovo centrum. Poslední rok života strávil v hospicové péči. Za svého života působil 39. prezident USA také v baptistické církvi a jako jaderný inženýr.
Carter zemřel více než rok po nástupu do hospicové péče ve svém domě v Plains ve státě Georgia. V městečku se svojí manželkou, která zemřela v listopadu 2023 ve věku 96 let, strávil většinu života.
Před devíti lety uspořádal bývalý prezident v Atlantě setkání s novináři, na kterém oznámil, že mu byla diagnostikována rakovina kůže. Carter prodělal úspěšnou imunoterapii a letos v říjnu oslavil sté narozeniny.
Zhoubné nádory se ale rozšířily i do jater a mozku. Počátkem roku 2023 se rozhodl, že místo dalšího lékařského zákroku podstoupí hospicovou péči.
V pořadí 39. prezident USA raději užíval v úřadě lidovější jméno Jimmy než formálnější James Earl. Po vzoru svého otce se měl stát úspěšným pěstitelem burských oříšků, ale lákala ho veřejná služba, nejprve v baptistické církvi, později v politice.
Demokrat Carter vykonával prezidentskou funkci mezi lety 1977 a 1981. V roce 1982 se svou ženou Rosalynn založil Carterovo centrum (The Carter Center), kde pracoval další čtyři desítky let. Náplní centra bylo „nastolit mír, bojovat proti nemocem a budovat naději“. V roce 2002 Carter obdržel Nobelovu cenu za mír.
Za jeho přispění byla například v roce 1978 dohodnuta v americkém Camp Davidu mírová smlouva mezi Izraelem a Egyptem. Obnovil také diplomatické kontakty mezi USA a Kubou a vyjednal propuštění tisíců politických vězňů. Dále dokončil jednání o navázání plných diplomatických vztahů mezi USA a Čínou a pod jeho vedením byla také uzavřena dohoda o navrácení Panamského průplavu Panamě.
Jako prezident byl méně úspěšný při rozhovorech se SSSR o omezení strategických zbraní. Jednání sice vedla v roce 1979 k podpisu smlouvy SALT 2, nezdařila se ale její ratifikace – po vpádu sovětských vojsk do Afghánistánu ji americký Kongres odmítl.
V boji o druhé prezidentské období ho v listopadu 1980 porazil republikán Ronald Reagan.
Carter žil po skončení svého funkčního období déle než kterýkoli jiný americký prezident. Postupem času si vysloužil pověst lepšího bývalého prezidenta, než jakým byl prezidentem, což on sám ochotně uznával, uvedla agentura Reuters.
V roce 1993 přijel exprezident na krátkou jednodenní soukromou návštěvu Prahy. Setkal se s tehdejším prezidentem Václavem Havlem, s nímž hovořil zejména o lidských právech.
X X X
NA UKRAJINĚ VZPOMÍNAT NA FAŠISTU BANDERA
Zase budou vzpomínat na zločince Banderu na Ukrajině
Zejména od roku 2014 se na Ukrajině šíří kult nacionalisty, kolaboranta s nacistickým Německem, válečného zločince Stepana Bandery. 1. ledna si ukrajinští nacionalisté připomenou 115. výročí jeho narození.
V Kyjevě se bude konat tradiční připomínkový pochod nacionalistů. Oslavy proběhnou i na řadě dalších míst. V Slovjansku na Donbasu, který je kontrolován ukrajinskou armádou, při té příležitosti vyvěsili řadu oslavných billbordů (foto, Telegram).
Jako zajímavost je třeba uvést, že Bandera, který do své smrti v roce 1959 žil v Mnichově, si přál cestovat do USA, ale americký velvyslanec odmítl udělení víza s ohledem na jeho válečnou i poválečnou činnost.
Připojuji dva odkazy, jeden z těchto stránek a druhý na text týdeníku Reflex, které ukáží, koho dnes Ukrajina adoruje:
Lži o hrdinech z OUN – UPA. Jak banderovci vraždili
Před krutostí banderovců bledly i německé jednotky SS. Přesto je dnes Stepan Bandera oslavován jako hrdina Ukrajiny. Jan Urbach, server vasevec.cz
X X X
Občanská válka mezi spojenci Trumpa? Ten s imigrací levné síly podpořil Muska
V táboře nastupujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa se necelý měsíc před jeho inaugurací rozhořel spor, který nastínil různé pohledy na imigraci v republikánské koalici a také měnící se stanoviska samotného Trumpa. Jeho spojenci z podnikatelské sféry v čele s miliardářem Elonem Muskem se ocitli pod palbou jiných podporovatelů kvůli obhajobě vízového programu, který umožňuje kvalifikovaným cizincům pracovat ve Spojených státech.
Trump se po několika dnech slovních přestřelek o víkendu přiklonil na Muskovu stranu.
Podle analýz světových médií internetová roztržka ukázala potenciální neshody v nastupující americké administrativě, některé komentáře dokonce hovoří o „občanské válce“ mezi Trumpovými spojenci. Televize CNN napsala, že spor odráží nesoulad mezi jeho populistickou rétorikou a osobními zájmy lidí v jeho okolí, jako je Musk.
Předmětem sporu se stal vízový program s označením H-1B, jehož prostřednictvím USA nabízí desetitisíce dočasných pracovních víz ročně pro zahraniční specialisty, a to až na tři roky. Program hojně využívají firmy v odvětví nových technologií včetně Muskovy automobilky Tesla, která podle listu The New York Times (NYT) letos tímto způsobem obsadila 724 pracovních míst. Technologické firmy již delší dobu usilují o zvýšení počtu nabízených víz.
Takový postup by šel proti dosavadní imigrační politice Trumpa, který se v prvním mandátu snažil potlačit jak nelegální, tak legální imigraci do USA. Vymezoval se přitom i vůči programu H-1B, o němž mluvil jako o nástroji pro technologické firmy k najímaní levnějších zahraničních pracovníků.
Nový spor podle zpravodajského webu Axios propukl těsně před Vánoci, když Trump jmenoval podnikatele indického původu Srirama Krishnana svým poradcem pro regulaci umělé inteligence. Minulý týden pak vášně protiimigračních komentátorů rozvířil jiný Trumpův spojenec indického původu Vivek Ramaswamy, když na sociální síti X argumentoval, že zahraniční pracovníci pomáhají americké ekonomice a že „americká kultura“ neprodukuje dostatek prvotřídních expertů.
Ramaswamyho a programu H-1B se pak zastal Musk, který pochází z Jihoafrické republiky, zatímco na druhé straně stáli tvrdí odpůrci imigrace jako Trumpův bývalý poradce Steve Bannon nebo krajně pravicová aktivistka Laura Loomerová.
Bannon mimo jiné označil Muska za „batole“ a ve svém populárním internetovém pořadu War Room prohlásil, že USA nebudou vládnout „oligarchové z řad big tech“. „Nebojovali jsme ve všech těch válkách a nedošli jsme sem, abychom to předali partě podivínů,“ uvedl o Muskovi a dalších.
K roztržce, kterou provázela i řada xenofobních výroků, se Trump přímo nevyjádřil, o víkendu se však přiklonil na stranu podnikatelů, když nepravdivě uvedl, že „vždy podporoval“ víza typu H-1B. „Mnohokrát jsem to využil. Je to skvělý program,“ řekl listu New York Post. Podle deníku NYT ale jeho slova nebyla zcela jednoznačná, neboť Trumpovy firmy podle všeho daný program příliš často nevyužívaly.
Poslední dny nicméně ilustrovaly dlouhodobý nesoulad spojený s imigrační politikou Republikánské strany. Zatímco politici prezentují imigraci jako hrozbu, pro jejich bohaté podporovatele může být legální i nelegální imigrace zdrojem levnější pracovní síly. Axios v této souvislosti podotýká, že jakkoli se Trumpovo hnutí dostalo k moci především díky bílým a méně vzdělaným voličům, nyní je „plně pod kontrolou miliardářů“, z nichž mnozí jsou imigranti.
X X X
Slavný berlínský klub Watergate se rozloučí novoroční 35hodinovou party
Slavný berlínský noční klub Watergate končí, s příznivci se rozloučí na Nový rok 35hodinovou taneční party, píše agentura DPA. Důvodem k ukončení činnosti je úbytek návštěvníků a s tím související ekonomické problémy. Provozovatelé zmiňují také inflaci a vysoké náklady. Klub fungoval 22 let.
„Každý konec je nový začátek,“ zní motto, kterým se chce legendární technoklub v berlínské čtvrti Kreuzberg rozloučit s návštěvníky. Party začíná 1. ledna krátce po půlnoci, potrvá 35 hodin a zahrát by na ní mělo na 40 dýdžejů. Vstupenky budou k dispozici pouze na místě, cenu klub neuvádí. Podnik tak chce skončit se „stylem a grácií“, píše se na webu klubu Watergate.
Provozovatelé klubu oznámili své rozhodnutí neprodloužit nájemní smlouvu už v září. V prohlášení na internetu uvádějí jako důvod rostoucí náklady a měnící se klubovou kulturu. „Doby, kdy byl Berlín zaplaven clubbery, jsou pryč – alespoň prozatím, a scéna bojuje o přežití,“ píše se na webu. Provozovatelé klubu jako důvod jeho konce uvádějí vedle inflace také pandemii covidu-19 či válku na Ukrajině.
Klub Watergate podle berlínské klubové komise nejenže pomohl utvářet městskou hudební scénu, ale také etabloval Berlín jako mezinárodní klubovou metropoli. Nyní z centra města mizí další klub a s ním i pracovní místa a možnosti vystupování, řekla mluvčí komise Emiko Gejicová.
„Klubům se nedaří,“ uvedla Gejicová. Četné podniky by podle ní bez financování přežily jen stěží. Komise proto vyzývá k jejich podpoře.
X X X
Rok 2025 může být ve zdravotnictví náročnější, říká Prymula. Na péči by se mohlo více šetřit
Rok 2025 může být ve zdravotnictví trochu náročnější, uvedl ve vysílání CNN Prima NEWS epidemiolog Roman Prymula. Reagoval tím na případné protesty lékařů v příštím roce. Rovněž by podle něj mohla nastat situace, kdy se bude na péči více šetřit.
„Ukazuje se, že rozpočet pojišťoven tak, jak je nastaven, je trochu restriktivní, což v minulých letech nebývalo,“ popsal Prymula. Může se tak podle něj stát, že budeme muset na péči šetřit více než doposud.
Rok 2025 může být podle epidemiologa z tohoto hlediska trochu náročnější, než tomu bylo v předcházejících letech. „Doufám, že protesty lékařů nenastanou v nějaké masové míře,“ sdělil.
Při špatném zavařování může vzniknout velmi silný jed. Experti poradili, jak se vyhnout otravě
Do poněkud vypjaté situace podle něj nyní navíc zasahují slovenští lékaři. „Na Slovensku je situace velmi vyhrocená a pro mě ne úplně přijatelná. Česká republika z toho trochu těží, protože se někteří rozhodli odejít do České republiky za stabilnějšími podmínkami,“ pokračoval Prymula.
Paradoxně se přitom podle odborníka v poslední době ukazuje, že na Slovensku jsou leckde v lékařských profesích i vyšší platy.
Příští rok bude pokračovat digitalizace
V roce 2025 Prymula jinak další výrazné změny v českém zdravotnictví neočekává. „Zásadní změny ve zdravotnictví, které by systém přestavěly, tady úplně nebudou,“ nastínil ve studiu. Spíše se podle něj staneme svědky pokračování určitých trendů, jakým je například digitalizace.
„Zdravotnická digitalizace se chystá už dlouho a postupně se zavádí,“ popsal epidemiolog. Jako jeden z příkladů uvedl registr očkování. „Je snaha, aby byly bezpapírové nemocnice a vše bylo digitální. V tomhle směru se posouváme dopředu,“ dodal Prymula.
X X X
Jak se bude měnit složení senátů Ústavního soudu? Baxa zveřejnil pravidla
Ústavní soud (ÚS) vstoupí do roku 2025 s nově složenými senáty. Služebně nejmladší soudkyně Dita Řepková, která v prosinci nahradila Davida Uhlíře, zasedne v prvním senátu. Z nově zveřejněného rozhodnutí o ustavení senátů navíc plyne, jak se bude jejich složení měnit v příštích devíti letech. Jednotlivé soudcovské pozice mají přiřazená čísla, která při odchodu některého ze soudců převezme jeho nástupce. Rozhodnutí obsahuje také vzorec pro budoucí rotaci mezi senáty.
Prvnímu senátu bude v roce 2025 předsedat Tomáš Langášek, jeho členy budou Řepková a Jan Wintr. Předsedou druhého senátu se stane Pavel Šámal, se kterým budou spolupracovat Jiří Přibáň a Jaromír Jirsa. Třetí senát vede Milan Hulmák, jeho kolegy budou Jan Svatoň a Daniela Zemanová. Čtvrtému senátu předsedá Zdeněk Kühn, členy jsou Lucie Dolanská Bányaiová a Josef Fiala.
Na rozhodování v senátech se nadále budou podílet také soudní funkcionáři, tedy předseda Josef Baxa a místopředsedové Veronika Křesťanová a Kateřina Ronovská. Mají postavení takzvaných dočasných členů senátu, v případě Baxy je to první senát, u Křesťanové druhý a třetí, u Ronovské čtvrtý senát.
V letech 2025 až 2027 se složení tříčlenných senátů měnit nebude, jen se jednotliví členové prostřídají v předsednictví. Rotace mezi senáty nastane v roce 2028 a poté znovu v roce 2031, přičemž z aktuálního rozhodnutí už lze vyčíst budoucí složení. Pokud se do té doby nestane nic neočekávaného, bude v roce 2031 předsedou prvního senátu Kühn a zasedat v něm budou Svatoň a budoucí nástupce Jirsy.
Prezident Petr Pavel už stihnul se souhlasem Senátu obměnit většinu ústavních soudců. Z nominantů Miloše Zemana ještě v patnáctičlenné sestavě zůstávají Jaromír Jirsa, Josef Fiala, Pavel Šámal a Jan Svatoň. Jirsa končí příští rok v říjnu, Fiala v prosinci. Šámalovo funkční období potrvá do roku 2030, Svatoňovo do roku 2033, ceskajustice.cz
X X X
Přesčasy i výpomoc dozorců odjinud. Personální krize ve Vězeňské službě trvá
V letošním roce se zastavil růst počtu vězňů v českých věznicích. Odsouzených je za mřížemi meziročně o několik desítek méně, mírně ale stoupl počet vazebně stíhaných. Větší problémy s ubytováváním vězňů nyní Vězeňská služba (VS) neřeší, průměrná naplněnost věznic nicméně činí 96 procent. Službě podle mluvčí Markéty Prunerové nadále chybí nejen dozorci a strážní, ale i vězeňští psychologové, vychovatelé či zdravotní sestry.
K letošnímu 19. prosinci bylo za mřížemi 19.524 lidí, což je o 47 méně než na Nový rok. Z toho zařazených odsouzených bylo 17.572, meziročně o 73 méně. Obviněných ve vazebních celách bylo 1624, tedy o 58 více než 1. ledna. Počet chovanců detenčních ústavů zůstal stejný – 114. VS věří, že k dalšímu snížení počtu vězňů by mohla pomoci aktuálně projednávaná novela trestněprávních předpisů, která mimo jiné rozšiřuje využití peněžitého trestu. „Někteří predikují, že novela má potenciál snížit počet vězňů o deset až 15 procent,“ zmínila mluvčí.
Nejvíce naplněnými věznicemi jsou aktuálně Oráčov na Rakovnicku, kde je původní normovaná kapacita překročená o 20 procent, a Znojmo se 117procentní naplněností. Početně je nejvíce vězňů – 1153 – v plzeňských Borech, následuje pražská pankrácká věznice s 1089 vězni a Ostrov v Karlovarském kraji s 976 vězni.
Pavel amnestii odmítá
Situaci v českém vězeňství označil v létě za velmi vážnou prezident Petr Pavel, který ale odmítl, že řešením přeplněnosti věznic by mohla být amnestie. Přednostně je podle něj potřeba personálně stabilizovat VS, a poté by se měl stát zaměřit na změnu trestní politiky a na to, aby vězeňství nenahrazovalo nedostatky sociálního systému. V bezpečnostním sboru nyní zůstává neobsazených zhruba 760 tabulkových míst pro příslušníky a 205 míst pro civilní zaměstnance. „Až v říjnu a listopadu začalo svítat na lepší časy a ke sboru přistoupilo více lidí, než kolik jich naše řady opustilo,“ popsala Prunerová.
Ani při nedostatku lidí nemůže VS neobsadit některá strážní či dozorčí stanoviště, protože by se snížila bezpečnost ve věznicích. Příslušníci tak často pracují přesčas, což se ještě prohloubilo při podzimních povodních, kdy v zasažených oblastech pomáhali jak dozorci, tak i vězni. Někteří příslušníci VS se potom zúčastnili listopadového protestu bezpečnostních sborů proti nízkým platům a špatné personální situaci. Vláda letos VS opakovaně navyšovala původně stanovený objem peněz na výplaty pro příslušníky, mimo jiné právě kvůli pokrytí přesčasů. Na jejich platy šlo nakonec 4,058 miliardy korun.
Výpomoc odjinud
Do věznic, které mají nedostatek personálu, převeluje VS příslušníky z jiných míst. Výpomoc teď využívá devět vězeňských zařízení: obě pražské věznice, Valdice, Horní Slavkov, Plzeň, Jiřice, Vinařice, Kynšperk nad Ohří a Oráčov. Na Pankráci dosáhl na jaře nedostatek dozorců kritické úrovně a VS musela přerušit provoz tamního detenčního ústavu, který je zavřený dodnes. Ve Valdicích dalo na jaře výpověď přes 60 zaměstnanců, z toho zhruba třetina dozorců. VS odtamtud odvezla přibližně dvě stovky vězňů do jiných věznic. V létě pak ve Valdicích zasahovala policie kvůli podezření na vzpouru vězňů, které se nepotvrdilo. „Situace v obou zařízeních je stabilizovaná, problémy se neprohlubují,“ uvedla k tomu nyní mluvčí.
Dlouhodobý problém s nedostatkem lékařů a sester ve věznicích by měla pomoci řešit příspěvková organizace ministerstva spravedlnosti, která bude zdravotní služby zajišťovat namísto VS. Od letošního roku už pod ni spadají obě vězeňské nemocnice v Praze a Brně, od dubna 2025 by měla zaštiťovat celé vězeňské zdravotnictví. „Mimo zlepšení úrovně zdravotnické péče o vězněné osoby si slibujeme, že bychom měli mít větší šance přilákat zdravotníky a lékaře do vězeňství,“ zmínila Prunerová. Příspěvková organizace má podle ní mnohem lepší podmínky ohledně odměňování zdravotníků i lékařů, a měla by tak být konkurenceschopná na trhu práce, ceskajustice.cz
X X X
‚Hloupost, která mi ani nepatřila.‘ Aktivistka rozdala přes půl miliardy korun z dědictví 77 neziskovkám
Zdědila přes půl miliardy korun a do posledního haléře všechno rozdala. Rakousko-německá aktivistka Marlene Engelhornová přenechala peníze, které zdědila po zakladatelých jedné z největších chemických společností BASF 77 rakouským neziskovým organizacím. Nebude to podle Engelhornové navíc poslední rozdávání z jejího obrovského majetku.
Engelhornová se sama označuje jako publicistka, je ale také dědička zakladatelů chemické společnosti BASF – ta dnes patří k největším na světě – a aktivistka, která bojuje za výrazné zvýšení přerozdělování peněz ve společnosti.
V německojazyčných zemích spoluzaložila pobočku hnutí taxmenow (zdaňte mě hned). Jde o bohaté lidi, kteří volají po vyšším a progresivnějším zdanění vlastního majetku.
Už začátkem letošního roku Engelhornová řekla, že hodlá rozdat v přepočtu asi 620 milionů korun z pozůstalosti po babičce. Peníze doslova označila za hloupost, která jí vlastně nikdy nepatřila.
„Uvědomuji si, že tohle dědictví je štěstí. Nemůžete si ho koupit, nemůžete na něm pracovat. Nemyslím si, že by narození mělo určovat místo ve společnosti. Jsme přece v demokracii,“ komentovala Engelhornová.
Rozdělení peněz rozhodla rada
V posledním rozhovoru pro deník Der Standard Engelhornová také prohlásila, že v rozdávání bude pokračovat i s dalším dědictvím. Důležité ale je, že o tom, kdo její peníze dostane, nerozhodovala Engelhornová, ale takzvaná Dobrá rada pro přerozdělování.
Je to občanská rada složená z padesáti rakouských občanů ve věku od 16 do 85 let. Jejich výběr byl nastavený tak, aby reprezentoval ideálně celou společnost – vzděláním, příjmy, rodinným zázemím a podobně.
Pozvánku do této rady začátkem roku dostalo asi 10 tisíc lidí. Kdo do ní chtěl vstoupit, musel se zaregistrovat a z těchto lidí pak nezisková organizace Foresight Institute vybrala na základě sociologických kritérií padesátku „občanských radních“.
Engelhornová využila Dobrou radu pro přerozdělování proto, že, dle jejích slov, takhle velkou sumu rozdělit nemůže. Chtěla mít navíc jistotu, že peníze dostanou lidé nebo skupiny napříč Rakouskem. I kvůli tomuto je filantropie Engelhornové trochu odlišná, než je běžné – stává se totiž, že dárci chtějí mít nad využitím peněz nějakou kontrolu.
Německý list Der Spiegel připomněl třeba zakladatele obchodního řetězce Lidl Dietera Schwarze, který kdysi nabídl financování oprav kostela v rodném městě Heilbronn. Nakonec od toho odstoupil, protože se mu návrhy zdály až moc moderní. V případě dědictví Engelhornové se tohle díky Dobré radě pro přerozdělování stát nemůže.
Organizace, kam se peníze nakonec dostaly, jsou především projekty zaměřené na ochranu životního prostředí, dostupné bydlení, zdravotnictví nebo sociální služby. Nejvyšší příspěvek, asi 40 milionů korun, rada pošle rakouskému spolku ochránců přírody.
Následuje spolek na pomoc lidem bez domova Neunerhaus – ten dostane 39 milionů korun. Na seznamu se ale objevila i spotřebitelská organizace NOYB (zkratka None of Your Business), doslova „do toho vám nic není“. Ta se zabývá ochranou soukromí na internetu a na začátku června podala stížnost na společnost Meta Platforms, která kvůli tomu pozastavila svůj plán trénovat svého AI asistenta na datech uživatelů.
Engelhornová ale přesto zůstane milionářkou. Peníze totiž organizace budou dostávat postupně do roku 2029, takže de facto k nim Engelhornová pořád bude mít přístup. Deníku Der Standard ale řekla, že si hledá práci. Zatím prý nebyla úspěšná, ale zvažuje i nějakou formu podnikání. Víc k tomu ale zatím prozradit nechtěla.
X X X
Screnning pro diabetiky i pomoc ortopedům. Nemocnice koupila za finanční podpory města Sokolov nové přístroje
Výsledky vyšetření diabetické retinopatie už za tři minuty. Moderní fundus kamera významnou pomocí při odhalování skrytých vad. Další přírůstky do vybavení má i ortopedie nebo rehabilitační oddělení.
Hned čtyři nové přístroje které budou pomáhat pacientům získala v roce 2024 Nemocnice Sokolov díky dlouhodobé spolupráci s městem Sokolov. Z modernizace drobného technického vybavení profitují především pacienti z řad obyvatel města i okolí. Tentokrát to budou například diabetici.
„V letošním roce jsme obdrželi od města Sokolov částku dva miliony korun, která byla rozložen na nákup celkem čtyř přístrojů,“ vysvětluje Jitka Bureš Samáková, ředitelka Nemocnice Sokolov. Ačkoliv zdravotnické zařízení do obměny techniky a modernizací investuje každý rok desítky milionů korun, podle ředitelky nemocnice je pomoc města i v tomto rozsahu rozhodně viditelným přínosem.
„Asi tím nejzajímavějším přístrojem, který jsme z této částky zakoupili, je takzvaná fundus kamera pro oční oddělení. Slouží k vyšetření diabetické retionopatie. To je onemocnění které vzniká u pacientů s diabetem, kdy jsou poškozeny krevní cévy na sítnici a důsledkem mohou být poruchy zraku nebo v závažných případech až slepota,“ vysvětluje ředitelka nemocnice. Počáteční příznaky tohoto onemocnění jsou přitom nenápadné a kvalitní screening tak hraje zcela zásadní roli.
Nemocnice sice screening diabetické retinopatie dělá běžně i dnes, ale nový přístroj bude přeci jen o něco pohodlnější pro pacienty. Nejen že totiž umožňuje vyšetření bez použití mydriatik, tedy bez známého „rozkapání“ očí, aby došlo k rozšíření zornice, ale hlavně umožní pořízení snímků za pouhou minutu a do dalších tří minut by měl mít lékař k dispozici zprávu z vyšetření. Což znamená i zvýšení komfortu jak pro pacienty, tak pro personál.
Dalšími zakoupenými přístroji jsou masážní vana, která bude určena pacientům rehabilitačního oddělení, nebo přístroj Tricera, který nahrazuje hned tři artroskopické přístroje a které se používají při operacích. Tím zjednodušuje i celý operační výkon a výrazně ho také zrychluje. Poslední položkou pak je nový systém Trauma Recon, tedy moderní vrtací a řezací bateriový systém, používaný při chirurgických a ortopedických operacích. Ten sice na první pohled vypadá jako běžný set nástrojů z hobby marketu, ale ve skutečnosti jde o vysoce přesné a spolehlivé nástroje, které, narozdíl od běžného nářadí, lze kompletně sterilizovat a zajistit tak potřebnou bezpečnost pro pacienty.
„Obě tyto investice přinesou další zlepšení operačních technik při ortopedických výkonech a tím v konečném důsledku více pacientů spokojených s operačním výsledkem při artroskopii i otevřených chirurgických výkonech,“ řekl k nákupu obou přístroj Filip Veselý, primář ortopedického oddělení Nemocnice Sokolov.
Vladislav Podracký