Ne, říká většina Američanů. Podle průzkumu zveřejněného v úterý je poprvé za poslední roky většina Američanů proti vyslání amerických vojáků na obranu Izraele, pokud na něj zaútočí jeho sousedé. Podle nového národního průzkumu zveřejněného v úterý je většina Američanů proti vyslání amerických vojáků na obranu Izraele v případě útoku.

Průzkum chicagské Rady pro globální záležitosti zjistil, že 55 procent Američanů je proti vyslání amerických vojáků na obranu Izraele, pokud by jeho sousedé zaútočili, zatímco 41 procent takové řešení podporuje.  Průzkum   se konal ve dnech 21. června – 1. července 2024.

Izraelské bombardování Gazy v reakci na útok Hamásu ze 7. října snížilo podle průzkumu ochotu Američanů bránit Izrael. „Navíc tenká většina, která dříve podporovala použití amerických jednotek k obraně Izraele v případě útoku sousední země, se nyní rozptýlila na 41 procent,“ zjistil průzkum. Na druhou stranu asi 54 procent respondentů podporuje nasazení amerických vojáků na mírovou misi, pokud Palestina a Izrael dosáhnou mírové dohody, server vasevec.cz

X X X

 P.C. Roberts: Cesta k válce

 Když Izrael a Washington eskalují situaci je to v pořádku, ale přestalo by to být v pořádku, kdyby se téhož dopustil Irán nebo Rusko. Uvedu příklad ze současné praxe: Izrael na iránském území zavraždí muslimského vůdce, načež média spustí na adresu Iránu hotový orkán výzev, aby situaci neeskaloval. Írán jim vyhoví, „situaci neeskaluje“, za což se dočká zavraždění dalšího svého vůdce. A Irán je znovu vyzýván, aby situaci neeskaloval.

Důvodem našeho směřování k válce je ten, že Rusko, Írán a Čína jsou provokovány znovu a znovu a jejich odpovědí je znovu a znovu čekat, a ještě chvíli čekat. A to na okamžik, kdy Washington a Izrael budou na možnost rusko-iránské odpovědi připraveny, čímž se účinnost jakékoli obranné akce ze strany Ruska, Íránu a Číny snižuje na minimum.

Irán se svou reakcí na izraelské atentáty vyčkával tak dlouho, až Izraeli poskytl potřebný čas k vybudování podzemního bunkru pro Netanjahua a jeho válečnou stranu. Nyní Írán říká, že chce potrestat Izrael, ale vyhnout se totální válce.

Závěr: Žádná smysluplná akce z Íránu nepřijde. Putin čekal osm let, od roku 2014 do roku 2022, než přijal zjevný fakt, že musí na Donbasu jednat. Kdyby jednal již v roce 2014, nebyla by dnes na Ukrajině válka.

 Stejně jako Rusko a Írán, i Čína jen vydává nekonečná „varování“. Ale protože varování nikdy nejsou podpořena akcí, nikdo jim nevěnuje pozornost.

 Rusko, Írán a Čína se snaží odvrátit válku a je to správný morální postoj. Současně však tyto státy nedokázaly pochopit, že nejde o jejich volbu a že de facto rozpoutávají válku tím, že se Washingtonu a Izraeli dosud čelem nepostavily.

  P.C. Roberts, Překlad: Lubomír Man, server vasevec.cz

X X X

 Ruský paradox. Kreml si stěžuje, že na něj Ukrajina útočí, a volá po mezinárodním odsouzení

Rusové mimo boje se silami Kyjeva přímo na Ukrajině musí nečekaně řešit i výpad Ukrajinců přímo na území Ruska. S tím nastává paradoxní situace. Rusko, které už před více než dvěma lety spustilo rozsáhlou invazi na Ukrajinu, si dnes stěžuje, že jej Kyjev napadá v jeho vlastní Kurské oblasti. Představitelé Moskvy nyní volají po mezinárodním odsouzení Ukrajiny a kritizují Západ, že v této situaci „cynicky mlčí“.

Ruská vojska autoritářského prezidenta Vladimira Putina už třetím rokem bojují na Ukrajině, která se navzdory početní nevýhodě stále vytrvale brání, a to i s přispěním dodávek zbraní či munice ze Západu.

 Ukrajinci nyní podnikli útok přímo na oficiální území Ruské federace, konkrétně v Kurské oblasti. A to se Rusům pranic nelíbí. Veřejně si stěžují na to, že jsou napadeni na svém území.

„Zločinný kyjevský režim pokračuje ve svém útoku na nevinné obyvatele ruských měst a vesnic. Ukrajinští neonacisti mají ztráty a k tomu páchají krvavé teroristické činy proti civilistům,“ uvedla na sociální síti Telegram mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová. Ta je známá jako jedna z tradičních hlásných troub propagandy Kremlu, která takřka vždy pozuráží Ukrajinu i Západ.

To se dělo i tentokrát. Ukrajinské vojáky označuje za „neonacisty“ a „teroristy“. „Ukrobanderovci se svým barbarským útokem v Kurské oblasti pokouší zasít paniku mezi místní obyvatele a ukázat aspoň nějakou aktivitu na pozadí neustálých porážek ukrajinských ozbrojených sil ve válečné zóně,“ pokračovala tisková mluvčí. Onou „válečnou zónou“ nejspíš myslela oficiální území Ukrajiny.

Následně se opřela i do Západu. „Všechny tyto krvavé zločiny se dějí za cynického mlčení ze Západu, které stále stojí za svými loutkami v Kyjevě. Tohle všechno pouze posiluje pocit beztrestnosti ukrajinských neonacistů, kteří si myslí, že jim vše projde. Apelujeme na mezinárodní společenství, aby nesedělo bokem a rezolutně odsoudilo kriminální činnost kyjevského režimu,“ dodala Zacharovová.

Mimo to se zmínila i o amerických stíhačkách F-16, které nyní Kyjev dostal. Podle ní Ukrajinu před Rusy nespasí. Stejně tak zkritizovala Západ, že ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému tyto stroje poskytl. „Tento krok jde ruku v ruce se západní linií eskalace ukrajinské krize a nepřispívá k vytvoření podmínek pro její urovnání politickými a diplomatickými metodami,“ doplnila mluvčí ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova.

Medveděv slibuje „bezpodmínečnou kapitulaci“ Kyjeva

Zatímco Zacharovová mluví o řešení „ukrajinské krize“, bývalý ruský premiér a prezident Dmitrij Medveděv pro změnu hlásí, že Rusko „speciální vojenskou operaci“, jak agresi na Ukrajině Kreml nazývá, dotáhne do úspěšného konce a Kyjev podle něj bude „bezpodmínečně kapitulovat“.

Mimo to Medveděv na svém telegramovém účtu okomentoval i nynější aktivitu v Kurské oblasti. „Musíme se z této vážné lekce poučit naplnit, co náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov slíbil nejvyššímu veliteli ozbrojených sil (Putinovi) – nemilosrdně porazit a zničit nepřítele,“ napsal exprezident, který dnes zastává pouze roli místopředsedy Rady bezpečnosti Ruské federace.

Ruský velvyslanec v USA Anatolij Antonov zkritizoval Bílý dům, že útok Ukrajinců neodsoudil. „Veřejná prohlášení amerických představitelů na provokativní chování kyjevských násilníků na území Ruské federace jsou skutečně nehorázná. Znovu se neodvážili přijít ani se slovem kritiky svých pohůnků či lítostí za oběti tragédie,“ pronesl ruský velvyslanec. Bílý dům prostřednictvím své mluvčí Karine Jean-Pierreové uvedl, že Washington nebyl o operaci Ukrajinců informován a chce bližší informace o cílech.

X X X

 Vysídlení Rusové v Kurské oblasti dostanou odškodné. Putin jim přislíbil v přepočtu 2600 korun

Ruský prezident Vladimir Putin přislíbil 10 000 rublů (asi 2670 Kč) Rusům, kteří museli opustit své domovy kvůli nynějšímu ukrajinskému útoku na Kurskou oblast na západě Ruska. Z regionu bylo za poslední dva dny evakuováno okolo tři tisícovek lidí, napsal list Kommersant. Boje s ukrajinskými jednotkami v Kurské oblasti dnes pokračují třetím dnem.

Ukrajinské síly podle neoficiálních zdrojů dobyly okresní město Sudža a utočí na správní středisko sousedního okresu, Koreněvo.

Putin přislíbil jednorázové odškodnění v rozhovoru s úřadujícím gubernátorem Kurské oblasti Alexejem Smirnovem, který mu hlásil, jak vypadá situace. „Mnozí (lidé) jsou ve střediscích dočasného ubytování, dokonce si ani nestihli vzít sebou doklady. Samozřejmě jim poskytujeme veškerou pomoc,“ řekl Smirnov.

 Putin uvedl, že jednal o pomoci z federálních prostředků s předsedou vlády Michailem Mišustinem. „Budeme pokládat za přijaté rozhodnutí o jednorázové výplatě po 10 000 rublech občanům, kteří to potřebují, a nezbytné prostředky budou přiděleny,“ řekl. 

Gubernátor Smirnov tvrdil, že evakuace nepřetržitě pokračuje, ale jedna z obyvatelek ruské pohraniční oblasti stanici BBC řekla, že je „prakticky nereálné“ v současnosti opustit město Sudža, které leží asi deset kilometrů od hranic.

Zpravodajský kanál Rybar, pokládaný za blízký ruské armádě, v podvečerní svodce připustil, že ukrajinské síly ovládly město Sudža a postoupily jižně, severně a na východ od něj na vzdálenost od několika až po několik desítek kilometrů. Ukrajinci také útočí na další okresní město, Koreněvo.

„Rozsah krize se rozšiřuje: bohužel taktika ukrajinských jednotek s důrazem na průlomy maximální rychlostí, obcházení opevněných stanovišť a maximální rozšíření průlomové zóny bez konsolidace v první fázi ve své vynalézavosti daleko přesahuje možnosti ruské armády pro protiútoky,“ napsal.

 Ruská redakce BBC na svém webu podotkla, že tato tvrzení se částečně shodují s údaji z jiných neoficiálních zdrojů z obou stran. Ukrajinská armáda nic konkrétního o situaci na nové frontě v Kurské oblasti nesděluje.

Ruský prezident poprvé okomentoval ukrajinský útok přes hranice do Ruska ve středu, kdy jej nazval „rozsáhlou provokací“. Ukrajina se už od února 2022 brání rozsáhlé ruské ozbrojené agresi, Rusové okupují části ukrajinského území.

Oběťmi bojů v Kurské oblasti se podle úřadů už stalo přinejmenším pět místních obyvatel, desítky jich byly zraněny.

Ukrajinský útok začal v úterý ráno. Náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov ve středu uváděl, že se ukrajinské síly snaží ovládnout okres, jehož správním střediskem je právě město Sudža.

X X X

 Branislav Fábry: Venezuela po prezidentských voľbách: vládna manipulácia alebo neokoloniálne „déjà vu“?

Vo Venezuele sa 28. júla 2024 uskutočnili prezidentské voľby, ktoré oprávnene vyvolali viacero pochybností. Dané pochybnosti však západné mocnosti s pomocou mainstreamových médií využili na miešanie sa do vnútorných záležitostí Venezuely a pokúsili sa aj o uznanie opozičného kandidáta za prezidenta. Tento vývoj po voľbách 2024 však nebol príliš prekvapujúci, keďže podobné postupy proti Venezuele sa aplikovali počas celého 21. storočia.

V nasledujúcom texte sa budem venovať týmto témam:

Venezuela v novom tisícročí
Trestné procesy a atentáty proti Madurovi
Prezidentské voľby 2024
Transparentnosť, nie zasahovanie

Venezuela v novom tisícročí

Už v 20. storočí bola Venezuela krajinou, ktorá mala veľké nerastné bohatstvo, avšak na ekonomickej situácii obyvateľstva sa to neprejavovalo. Obrovské zisky z ťažby ropy plynuli do rúk oligarchie, najmä zahraničnej, zatiaľ čo obyvateľstvo trpelo biedou. Vyše dve tretiny populácie žili v chudobe a problémom bol i vysoký počet analfabetov. Navyše, Venezuela bola aj extrémne zadlženou krajinou, ktorá sa riadila princípmi „voľného obchodu“ a sociálne problémy Venezuely v 80. a 90. rokoch 20. storočia viedli k sérií masových demonštrácií, pričom niektoré z nich boli krvavo potlačené. Zásadné zmeny v krajine nastali, keď sa k moci dostal ľavicový prezident Hugo Chávez (1998 – 2013). Jeho popularita sa opierala o úspechy v sociálnej oblasti, na druhej strane, jeho ekonomická politika nebola až taká úspešná. Počas vlády jeho nástupcu Nicolasa Madura (od 2013) sa prejavili i sankcie USA, ktoré znemožňovali investície v ropnom priemysle a zasiahli finančný sektor či zásobovanie liekmi a potravinami. Ekonomické problémy sa stali hlavným dôvodom vnútorných konfliktov i masovej emigrácie venezuelského obyvateľstva v poslednom desaťročí.

Ako bolo uvedené, v prezidentských voľbách 2013 zvíťazil Nicolas Maduro (50,6%). Pretrvávajúce problémy v krajine však spôsobili, že v parlamentných voľbách 6. decembra 2015 uspela opozícia. Blok demokratickej jednoty získal 109 zo 167 kresiel v Národnom zhromaždení (AN). Okamžite po voľbách vzniklo aj niekoľko sporov medzi AN a prezidentom a tie pretrvávali počas celého roku 2016. Podporovatelia prezidenta v AN sa opakovane obracali na Najvyšší súd (TSJ), ktorý ich podaniam zväčša vyhovel a zrušil rozhodnutia novej väčšiny. Zjavne proprezidentské rozhodovanie TSJ však vyvolalo nespokojnosť v AN, a to sa preto samo pokúsilo vymenovať nových sudcov, čo však TSJ označil za protiústavné. Konflikt eskaloval, keď sa väčšina v AN pokúsila odvolať prezidenta Madura, i to však súdna moc v januári 2017 odmietla. Spory vyvrcholili v marci 2017, keď TSJ odňal AN jeho právomoci kvôli „nerešpektovaniu“ súdnych rozhodnutí. To ale viedlo k novým masovým demonštráciám venezuelskej opozície.

Na tento vývoj reagoval Nicolas Maduro vypísaním volieb do nového Národného ústavodarného zhromaždenia, ktoré však AN označilo za protiústavné. TSJ ale opäť podporil prezidenta a voľby sa uskutočnili 30. júla 2017. Keďže ich opozícia bojkotovala, vládna moc získala 503 z 545 kresiel. Nové Národné ústavodarné zhromaždenie (pôsobilo do konca roku 2020) sa tiež vyhlásilo za najvyšší zastupiteľský orgán a zrušilo viaceré zákony, prijaté AN, čo však opozícia neakceptovala. Od roku 2017 tak existovali dve odlišné interpretácie ústavného vývoja v krajine, ktoré sa vzájomne popierali. Situáciu využil Nicolas Maduro, ktorý v roku 2018 zvíťazil v prezidentských voľbách. Dňa 10. januára 2019 bol Nicolas Maduro inaugurovaný na svoje druhé volebné obdobie, opozičné AN ale legitimitu daných volieb odmietlo a 23. januára 2019 vyhlásilo za dočasného prezidenta Juana Guaidóa, ktorého uznali i USA a spol. V skutočnosti sa rozhodovalo na uliciach, kde sa napokon presadila vládna moc. Spory o uznanie prezidenta však mali dopad na zahraničný majetok Venezuely, napr. na zlaté rezervy Venezuely, ktoré sa nachádzali v západných bankách a ku ktorým stratil Caracas prístup. Význam Juana Guaidóa ale postupne klesal a nakoniec ho na konci roku 2022 formálne odvolalo aj opozičné AN.

Trestné procesy a atentáty proti Madurovi

Súčasťou dvojakej verzie právneho vývoja boli aj kroky, ktoré sa udiali voči Nicolasovi Madurovi. Sudcovia TSJ, zvolení AN, ktorých mandát ale TSJ neuznal, postupne opustili Venezuelu a v Kolumbii vytvorili vlastný „exilový“ TSJ. Ten 16. augusta 2018 odsúdil prezidenta Madura na 18 rokov a tri mesiace za korupciu v známej kauze brazílskej stavebnej firmy Oderbrecht. Podobne problematickým právnym postupom bolo i to, keď súd v USA v marci 2020 vypísal odmenu 15 miliónov dolárov za dolapenie Nicolasa Madura za jeho údajnú účasť v obchode s drogami.

Postupy proti Nicolasovi Madurovi však nemali iba právny charakter. Podľa očakávania prišlo aj k pokusu o atentát proti prezidentovi, a to 4. augusta 2018 s pomocou dronov naplnených výbušninami. Útok sa uskutočnil pri oslavách 81. výročia založenia Národnej gardy v Caracase. Ostreľovači síce drony zneškodnili, ale jeden z nich vybuchol v blízkosti prezidenta. Podľa venezuelského vyšetrovania útok pripravili atentátnici z Kolumbie, s podporou USA. Pri útokoch na prezidenta Madura treba spomenúť aj ďalšiu operáciu (operácia Gideon), ktorá sa uskutočnila v apríli a máji 2020. Pri operácii sa mal vykonať nielen atentát, ale aj štátny prevrat. Dňa 3. mája po mori vstúpila do Venezuely skupina žoldnierov z USA a Kolumbie spolu s venezuelskými aktivistami. Dôležitú úlohu zohral Jordan Goudreau, bývalý americký vojak a riaditeľ bezpečnostnej firmy Silvercorp. Firma mala podpísať kontrakt s predstaviteľmi exilovej vlády. Venezuelské orgány však akciu potlačili a zadržali viacero osôb, vrátane občanov USA. Pučisti boli následne vo Venezuele odsúdení, avšak americkí občania sa vrátili do USA na základe výmeny väzňov medzi Venezuelou a USA z roku 2023.

Dňa 21. decembra 2023 sa uskutočnila výmena desiatich občanov USA za Alexa Saaba, venezuelského vyslanca, ktorý sa nachádzal vo väzbe v USA. Alex Saab bol kolumbijský občan a spolupracovník Nicolasa Madura, ktorý pomáhal obchádzať americké sankcie. V júni 2020 vycestoval rokovať do Iránu o dodávkach chemikálií a náhradných dielov pre ropný priemysel vo Venezuele, ktorý kvôli sankciám nemohol získať zariadenia od obvyklých dodávateľov. Saabovo lietadlo na ceste do Iránu potrebovalo dotankovať palivo, ale dva africké štáty mu pod nátlakom USA odmietli povoliť pristátie, takže pristál na Kapverdách. Tie ho na základe americkej žiadosti zadržali, a to bez ohľadu na diplomatický status. V roku 2021 ho Kapverdy vydali do USA, napriek odporu OSN i Súdneho dvora ECOWAS. V USA bol Alex Saab obvinený zo zosnovania zločineckej skupiny s cieľom prania špinavých peňazí a držaný vo väzbe v Miami. Až do výmeny väzňov s Venezuelou… Samozrejme, Saab nie je jedinou osobou so vzťahom k venezuelskej vláde, ktorú USA zadržiavali. Spomenúť treba aj Huga Carvajala, bývalého šéfa tajných služieb, ktorého zadržali v Španielsku a v roku 2023 vydali do USA.

Prezidentské voľby 2024

Napriek všetkým pokusom o zmenu moci sa bolivaristická vláda vo Venezuele udržala aj do súčasnosti. Po neúspechu demonštrácií voči Nicolasovi Madurovi sa zo strany opozície objavili aj pokusy o dohodu. Tú sa podarilo dosiahnuť v októbri 2023 v Barbadose. Dohoda garantovala najmä:
– právo každého politického aktéra zvoliť si svojho kandidáta
– rešpektovanie ústavy, zákonov a Národnej volebnej rady
– konkrétne garancie pre voľby, vrátane registrácie, financovania i médií
– mechanizmus monitoringu a verifikácie výsledkov
– voľby prezidenta v druhej polovici roku 2024
– pokračovanie v politickom dialógu

Vzhľadom na to, že venezuelská vláda sa ocitala v silnejšej pozícii než opozícia, motivovali ju USA vyhliadkou na zrušenie sankcií, pričom tento proces sa začal po uzavretí dohody.

Zjednotená demokratická platforma si za svoju kandidátku v októbri 2023 vybrala Maríu Corinu Machado, tú však Úrad generálneho kontrolóra vo Venezuele ešte v júni 2023 pozbavil spôsobilosti vykonávať verejnú funkciu na 15 rokov. Formálnym dôvodom bola Machadovej podpora sankcií USA a „prezidenta“ Juana Guaidóa v rozpore s ústavou a zákonmi Venezuely. Pozbavenie spôsobilosti bolo aj dôvodom, prečo kandidátku opozície odmietla registrovať Národná volebná rada a jej vylúčenie potvrdil i TSJ v januári 2024. Pochopiteľne, toto rozhodnutie vzbudilo pohoršenie v opozícii, i keď formálne TSJ nie je podriadený prezidentovi a ten sa v jeho mene v Barbadoskej dohode nemohol k ničomu zaviazať. Je však zrejmé, že mu konanie venezuelských orgánov vyhovovalo. Náhradným kandidátom opozície sa stal bývalý diplomat Edmundo González, ktorý pred voľbami nebol príliš známy, a tak aj na jeho predvolebných zhromaždeniach často dominovala faktická líderka opozície Machadová.

Venezuelská vláda ani opozícia zrejme vôbec nedúfali, že Barbadoská dohoda a jej následná realizácia povedú k zmieru. Vládni predstavitelia otvorene vyhlasovali, že voľby budú zneužité na pokus o prevrat, zatiaľ čo opozícia vopred tvrdila, že budú zmanipulované. Pochybnosti vyvolávali aj predvolebné prieskumy, z tých však bolo až príliš často cítiť, kto ich pripravoval. Na voľby do krajiny vláda pozvala pozorovateľov len z určitých krajín a organizácií, celkovo 635 pozorovateľov zo 65 krajín. Dôležití boli najmä pozorovatelia CEELA (Latinsko-americká rada volebných expertov), ale aj Africkej únie. Pozorovatelia EÚ pripustení neboli, i keď niektorí západní pozorovatelia prišli a zďaleka nešlo len o vopred objednané hlasy, napr. pozorovatelia Carter Center sa vyjadrili k priebehu volieb veľmi kriticky.

Voľby naozaj viedli k ďalšej polarizácii v krajine. Národná volebná rada vyhlásila, že volebná účasť bola 59 %, pričom Nicolas Maduro dostal 51,2 % odovzdaných hlasov a kandidát opozície Edmundo González len 44,2 %. Naopak, líderka opozície Machado veľmi rýchlo vyhlásila, že Edmundo González dostal 73 % hlasov. Samozrejme, objavilo sa však mnoho pochybností, a to najmä z hľadiska transparentnosti a zverejňovania zápisníc z volebných komisií. Vzhľadom na masívne protesty vo Venezuele sa prezident Maduro obrátil na TSJ so žiadosťou o preskúmanie priebehu volieb, to však opozíciu neuspokojilo a je zjavné, že bude pokračovať v protestoch. Vláda je však tiež pripravená a odhodlaná použiť i represívne nástroje, pričom ozbrojené zložky stoja zjavne na jej strane.

Transparentnosť, nie zasahovanie

Príčinou vývoja v 21. storočí vo Venezuele je hlboko rozdelená spoločnosť s čierno-bielou predstavou o dobre a zle. Ani po víťazstve opozície v parlamentných voľbách vo Venezuele v roku 2015 žiadna zo strán konfliktu parlament – prezident nebola ochotná robiť kompromisy a snažila sa druhú eliminovať. Táto snaha sa často prejavovala prostredníctvom trestného práva. A ako bolo uvedené, dokonca aj „exilový TSJ“ v roku 2018 Nicolasa Madura odsúdil na 18 rokov. Takže v prípade, že by sa k moci dostala opozícia, prezident by pravdepodobne putoval za mreže. Bol by len ďalším z radu najvyšších juhoamerických politikov, ktorých po zmene moci odsúdili (napr. Lula da Silva, Jorge Glas). Avšak dokonca aj v prípade, keby Nicolas Maduro dostal amnestiu, hrozilo by mu vydanie do USA. Samozrejme, trestné právo využíva i vládna moc v Caracase a napr. aj María Corrina Machado už bola v minulosti vystavená trestným konaniam. Je zjavné, že k viacerým trestným konaniam proti opozícii príde i po týchto voľbách.

Veľkým problémom volieb vo Venezuele je aj to, že ich výsledok sa stal témou „boja dobra so zlom“ v širšom globálnom kontexte. Latinská Amerika sa už pri uznávaní výsledkov volieb rozdelila, a to podľa politických preferencií jednotlivých vlád. Podľa očakávania, podporu Nicolasovi Madurovi vyjadrili bolivaristické vlády v Latinskej Amerike a k víťazstvu okamžite gratulovali aj Rusko a Čína. Naopak, Javier Milei z Argentíny a šesť ďalších vlád vystúpili veľmi ostro proti a prišlo aj k vzájomnému odvolávaniu veľvyslancov. Takisto USA a viacerí ich spojenci uznali Edmunda Gonzálesa za víťaza volieb. Ide ale o riskantný krok, pretože Washington už v tomto storočí opakovane podporil politika, ktorý vo Venezuele reálne nevládol, hoci to o sebe tvrdil (Juan Guaidó v roku 2019 či čiastočne Pedro Carmona po prevrate v roku 2002). Zrejme najrozumnejšiu pozíciu k voľbám vo Venezuele zaujal brazílsky prezident Lula da Silva. Jeho postoj možno stručne charakterizovať takto: na jednej strane väčšia transparentnosť zo strany štátnych orgánov, na druhej strane odmietanie vonkajších zásahov.

Branislav Fábry, (Nové slovo), server vasevec.cz

X X X

Meloniová ve válce s šéfkou Komise. Situaci může zachránit fanoušek Juventusu

Giorgia Meloniová už je zase na nože s šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. Rozohnila ji aktuální hodnotící zpráva Bruselu, která kritizuje stav právního státu v Itálii, zejména ovlivňování státních médií. Meloniová přitom potřebuje pro svou vlast získat v Komisi silné portfolio. Pomoci ji s tím může klidná síla jménem Raffaele Fitto.

 Další spor dvou nejvlivnějších žen Evropy zažehla zpráva Evropské komise, která vyjádřila znepokojení nad stavem mediální scény v Itálii. Kritizuje zásahy ze strany vlády ve veřejnoprávní molochu Rai, ve kterém Meloniová provedla menší čistku a na několik míst dosadila „své lidi“. Italská premiérka kritiku odmítla a přímo von der Leyenové adresovala otevřený dopis, který zveřejnila i agentura Ansa. Mediální přestřelka je však jen vrcholem dlouhotrvajícího sporu.

Vše začalo při hledání nového šéfa Evropské komise krátce po eurovolbách. Na summitu lídrů členských zemí Meloniovou odstavili na vedlejší kolej a ona se ve vzpurné reakci zdržela hlasování, ve kterém se von der Leyenové dostalo jasné podpory. I přesto se očekávalo, že v Evropském parlamentu se její Bratři Itálie za německou političkou postaví. To se však nestalo.

„To, co udělala Meloniová, bylo jednoduše stupidní. Propálila hromadu politického potenciálu úplně pro nic za nic,“ svěřil se listu Politico pod podmínkou anonymity jeden vysoce postavený evropský diplomat. Podobný názor má i politolog Lorenzo Castellani. Meloniová podle něj složitě pronikala do diplomatických a ekonomických kruhů a čerpala benefity i ze samotné Komise. „A teď to všechno zahodila,“ míní.

Vymezení se vůči von der Leyenové staví Meloniovou na křižovatku. Ještě má šanci ustoupit a zůstat umírněnou silou na celoevropském poli, navzdory tomu, že její frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) v Bruselu nerozhoduje. Druhou cestou je role vzpurné političky, kterou však bude většina mocných přehlížet.

Hašteření, které škodí Itálii

Napětí mezi oběma ženami se pochopitelně nelíbí ani italské opozici. Nejde totiž pouze o budoucnost Meloniové, ale i celé země. Centrista Riccardo Magi před časem prohlásil, že „Meloniová si jen hraje na oběť, což je reakce člověka, který se už od začátku viděl v roli outsidera“. Premiérka je v nezáviděníhodné pozici. Itálie má druhý největší dluh ze zemí EU a dalece přesahuje strop, který Brusel považuje za únosný. „Pokud by přišla další finanční krize, není dobré být mimo evropskou většinu, která rozhoduje,“ myslí si Castellani.

Z krátkodobého hlediska mohou spory Meloniové a von der Leyenové ovlivnit to, jaké portfolio Itálie dostane v nově složené Komisi. Pokud bude italská premiérka dostatečně prozíravá, do boje vyšle čtyřiapadesátiletého Raffaela Fitta. Ten je v Bruselu jako doma a na rozdíl od jeho straníků z Bratrů Itálie má daleko k čistě euroskeptickému pohledu na věc. „Fitto je ideálním člověkem, který dokáže překlenout názorové rozepře. Je to skutečný diplomat,“ chválí svého kolegu z ECR belgický europoslanec Johan van Overtveldt.

Jen na vysvětlenou, každý ze členských států sedmadvacítky se musí do 30. srpna rozhodnout, koho by chtěl posadit na jedno z křesel v Evropské komisi. Šéfka Komise dokonce požaduje dva kandidáty: muže a ženu. Až von der Leyenová pak rozhodne, na které konkrétní posty je posadí. Nominování Fitta by naznačovalo, že Meloniová bude nakonec konstruktivní. Ráda by totiž portfolio zaměřené na ekonomické otázky, v ideálním případě post místopředsedy Komise, který dohlíží na více sektorů.

Fitto by byl pro takovou funkci ideální, unijní rozpočtovou problematiku zná skrz naskrz. Jeho kolegové ho rádi popisují slovem „democristiano“, tedy jako křesťanského demokrata, což v italském politickém rybníčku znamená striktně středového a pragmatického politika. Najdou se pochopitelně i jeho kritici, kteří trefně poznamenávají, že ekonomické portfolio by neměl dostávat do rukou člověk ze země, která se topí v dluzích.

Blízko těm, kteří tahají za nitky

Fitto s politikou začínal v prosluněném regionu Apulie na samém jihu Itálie, tedy v oblasti proslulé písečnými plážemi. Otrkávat se začal už coby dvacátník, krátce poté, co jeho otec Salvatore, vlivná figura tamní politické scény, zemřel při autonehodě. Zprvu šel v jeho šlépějích v řadách křesťanských demokratů. V průběhu let prokázal dokonalý instinkt a dokázal odhadnout, na kterou stranu se přiklonit. Co se týče fotbalu, tam přelétavý není, je zapáleným fanouškem Juventusu Turín.

Největší krok přišel v roce 2018. „Šokovalo mě to,“ svěřil se jeden z jeho někdejších kolegů. O čem mluví? Fitto se tehdy rozhodl vstoupit do krajně pravicového nevýznamného hnutí Bratři Itálie, které ze sebe stále nesetřáslo odér fašistické minulosti. „Tehdy mi řekl, že s k téhle straně musí přidat, protože je to jediná šance na jeho politické přežití. A jak vidno, byl to dobrý plán,“ dodává.

O čtyři roky později se Meloniová stala premiérkou a Fitto dostal darem dohled nad distribucí takřka 200 miliard eur z rozpočtu EU na zahlazování následků covidové pandemie. A hospodařil s nimi vůbec nejlépe ze všech členských unijních zemí.

„Vždycky moc dobře věděl, že je důležité udržovat dobré vztahy s lidmi, kteří tahají za nitky,“ popisuje jeden z jeho kolegů ze strany. Pokud si ho Meloniová vybere a von der Leyenová mu přidělí ekonomické portfolio, Fitto se rázem stane samotným loutkářem.

X X X

Tuniský prezident nečekaně vyměnil premiéra. A mluví o spiknutí před volbami

Tuniský prezident Kaís Saíd nečekaně a bez vysvětlení odvolal premiéra Ahmada Hašáního. Učinil tak dva měsíce před volbami, v nichž usiluje o znovuzvolení. Opozice a ochránci lidských práv Saída viní z autoritářství a tvrdí, že se snaží zbavit svých soupeřů. Tento týden skončilo ve vězení pět možných kandidátů.

 Novým tuniským premiérem byl jmenován dosavadní ministr sociálních věcí Kámil Madúrí. Hašání se stal předsedou vlády loni v srpnu, když prezident rovněž bez vysvětlení odvolal premiérku Nadžlu Búdinovou.

Několik hodin před svým odvoláním Hašání ve videoprohlášení uvedl, že vláda navzdory globálním problémům dosáhla pokroku v řadě oblastí včetně zajištění potravinových a energetických potřeb země. V poslední době přitom podle agentury Reuters narůstá nespokojenost obyvatelstva s opakovanými výpadky vody a elektřiny v mnoha částech země.

Zatímco vláda tvrdí, že Tunisko trpí nepřetržitým suchem, které vedlo k zavedení systému kvót při distribuci vody, prezident Saíd považuje výpadky vody za spiknutí před volbami a tvrdí, že přehrady jsou plné. Ministerstvo zemědělství však uvedlo, že úroveň hladiny v přehradách je kritická a nachází se na 25 procentech.

Saíd se k moci dostal na základě voleb v roce 2019, v roce 2021 ovšem rozpustil parlament a začal vládnout pomocí dekretů, což opozice označila za puč. Posléze prosadil změnu ústavy, která posílila pravomoce prezidenta.

Ve volbách, které se konají 6. října, bude šestašedesátiletý Saíd usilovat o další mandát. Opozice a skupiny na ochranu lidských práv ho nicméně kritizují, že omezuje a zastrašuje své konkurenty. V pondělí tuniský soud poslal do vězení na osm měsíců čtyři potenciální prezidentské kandidáty za kupčení s hlasy a zakázal jim ucházet se o úřad hlavy státu.

Týž den odsoudil ke dvěma letům vězení opoziční vůdkyni Abír Músíovou za urážku volební komise. Saíd podle opozice vyvíjí nátlak na soudce, aby znemožnil svým soupeřům kandidovat ve volbách. Prezident popřel, že by opozici jakkoliv omezoval.

Tunisané koncem roku 2010 odstartovali vlnu revolucí v Africe a na Blízkém východě známou jako arabské jaro. Na rozdíl od několika ostatních zemí Tunisko neupadlo do chaosu a občanské války a bylo považováno za jedinou z těchto zemí, kde se podařilo od roku 2011 ustavit demokratické instituce.

X X X

Katalánský expremiér se ukázal v Barceloně. Než ho stihli zatknout, zase zmizel

Katalánský expremiér Carles Puigdemont ve čtvrtek po sedmi letech v exilu přijel do Barcelony. Krátce promluvil k tisícům příznivců před parlamentem a zmizel. Policie ho chtěla zatknout kvůli referendu o nezávislosti z roku 2017 a teď odráží kritiku, že ho nechala uprchnout. Novým katalánským premiérem se pak stal socialista Salvador Illa. Pro region je to konec jedné éry.

Puigdemont ve čtvrtek zopakoval, že národy mají právo na sebeurčení. „Před sedmi lety nás začali pronásledovat,“ uvedl za pokřiku asi čtyřtisícového davu, který na něj volal „prezident, prezident“. Svůj projev zakončil slovy „ať žije svobodné Katalánsko“. Do budovy parlamentu podle médií vešlo vedení Puigdemontovy strany už bez expremiéra.

Katalánská policie (Mossos d’Esquadra) hlídkovala u budovy parlamentu v Barceloně od časného rána. Měla Puigdemonta zatknout, protože je na něj vydán zatykač kvůli neústavnímu referendu o nezávislosti Katalánska z roku 2017.

Španělská televize RTVE téhož dne citovala slova jednoho z katalánských policistů, který řekl, že bude-li katalánský expremiér obklopen davem, nebude snadné ho zatknout. „Když máte dav tisíce lidí, musí rozhodnout velitel, zda je vhodné v takovém případě ho zatknout, nebo počkat, až vstoupí do areálu parlamentu,“ okomentoval situaci policista.

Policisté nyní provádějí kontroly na silnicích, což způsobilo dopravní zácpy. Místní média napsala, že katalánští policisté zadrželi jednoho ze svých kolegů, v jehož autě Puigdemont po projevu na demonstraci asi odjel.

K parlamentu dorazily i desítky kritiků separatistů a Puigdemonta, kteří přišli se španělskými vlajkami. Tuto akci svolala krajně pravicová strana Vox, která Puigdemonta označila za pučistu a defraudanta, jenž patří do vězení.

„Stejné chyby jako v roce 2017,“ kritizují policii

Odbory španělských policistů Jupol ve čtvrtek kritizovaly katalánské kolegy za to, že podle nich útěk separatistického expremiéra umožnili. „Puigdemont šel v davu, kde mossos dělali ochranku šéfům Junts. Nejen že ho nezadrželi, ale otevřeli mu cestu a chránili ho,“ uvedly odbory Jupol.

„Stejné chyby jako v roce 2017,“ dodaly s odkazem na referendum o nezávislosti, kdy španělští policisté zabavovali volební urny a bránili Kataláncům v hlasování, zatímco velká část katalánských policistů při referendu proti lidem nezasahovala.

Katalánská policie Mossos d’Esquadra však v prohlášení odmítla kritiku, že Puigdemontovi umožnila uprchnout. Prioritou podle ní bylo zaručit bezproblémový průběh zasedání katalánského parlamentu.

„Mossos d’Esquadra popírá, že by byla uzavřena dohoda či bylo předběžně vyjednáváno se spolupracovníky Carlese Puigdemonta,“ uvedla s tím, že policie počítala se zadržením Puigdemonta „v nejpříznivější moment, aby nevznikl veřejný nepořádek“.

Policisté odpoledne pokračovali v pátrání po katalánském expremiérovi, který se vrátil do Španělska poprvé od roku 2017. K večeru však zrušili rozsáhlé silniční kontroly, které komplikovaly dopravu v Barceloně a na dalších místech v Katalánsku. Kontroly jsou nyní namátkové, například na hranicích.

Během dne policie zadržela dva své příslušníky, kteří údajně napomáhali Puigdemontovi při útěku. Jednomu z nich údajně patří vůz, ve kterém Puigdemont z místa odjel, píše agentura EFE. Policie chce také vyslechnout šéfa Puigdemontovy strany Junts Jordiho Turulla, který byl zřejmě s expremiérem v době, kdy uprchl. To, že Puigdemont nebyl zadržen, označují za hanbu někteří pravicoví politici i komentátoři.

Skončila éra premiérů-separatistů

Novým šéfem regionální vlády v Katalánsku se pak stal socialista Salvador Illa. Po čtrnácti letech tak končí éra premiérů z tamních separatistických stran. Puigdemontova strana Junts skončila v květnových regionálních volbách na druhém místě, ale ani s dalšími separatistickými stranami nezískala dostatečný počet mandátů na sestavení nové vlády.

Junts nechala zasedání parlamentu několikrát přerušit a požadovala, aby se ve čtvrtek o novém premiérovi nerozhodovalo. Parlament nakonec Illu schválil nejmenší možnou většinou 68 hlasů. Vedle socialistů ho podpořila i separatistická Republikánská levice Katalánska (ERC) a levicový klub Comuns. Illa získal hlasy ERC díky dohodě, která počítá s výraznými změnami ve financování katalánského regionu a rozšířením regionálních pravomocí v daňové oblasti.

Čtvrteční schůze katalánského parlamentu začala Illovým projevem, v němž lídr Strany katalánských socialistů (PSC) mimo jiné uvedl, že on i jeho strana jsou pro „aplikování zákona o amnestii na všechny“. Zákon o amnestii pro nenásilné činy související se snahami o nezávislost Katalánska letos prosadila španělská socialistická vláda. Tu opozice kritizuje, že to udělala, aby získala podporu separatistů pro další mandát premiéra Sáncheze.

ERC i Junts mají poslance i ve španělském parlamentu. Zákon o amnestii vyšel v platnost v červnu letošního roku, je ale na soudcích, aby ho aplikovali. A v případě Puigdemonta zatím soudce zatykač nezrušil s tím, že expremiér se uspořádáním referenda i osobně obohatil. Illa v projevu rovněž varoval před riziky, které podle něj představuje krajní pravice. Hovořil též o tom, že chce „mnohonárodní Španělsko a federální Evropu“.

X X X

Japonsko zasáhlo zemětřesení o síle 7,1, úřady varují před vlnou tsunami

Západní Japonsko zasáhlo zemětřesení o síle 7,1 podle Richterovy stupnice. Úřady varovaly před vlnou tsunami v oblasti kolem ostrovů Kjúšú a Šikoku. Později byla všechna varování zrušena s výjimkou prefektury Mijazaki. Žádné podrobnosti o případných škodách zatím nejsou k dispozici.

Varování před vlnou tsunami. | foto: ČTK Japonsko leží v seismicky aktivní oblasti a zemětřesení jsou tu relativně častá. Na Nový rok zasáhlo zemi zemětřesení o síle 7,6, které vyvolalo zhruba metrovou vlnu tsunami a způsobilo sesuvy půdy. Vyžádalo si nejméně 200 obětí a stovku pohřešovaných.

Silné otřesy narušily dopravní strukturu v prefektuře Mijazaki. Zrušeno bylo také několik letů spojujících letiště v této prefektuře s Ósakou a Tokiem. Dočasně byl také přerušen provoz rychlovlaků šinkansen.

Zdaleka nejvíce obětí za posledních 30 let je spojeno s mohutnými otřesy a následnou vlnou tsunami, které Japonsko zasáhly 11. března 2011 . O život přišlo bezmála 20 000 lidí a více než 2500 osob bylo pohřešováno. Toto zemětřesení způsobilo i havárii v jaderné elektrárně ve Fukušimě, což vedlo k jedné z nejhorších jaderných havárií v historii.

X X X

Volič SPD hledá ‚čerstvého koně‘. Chce výsledky a řešení, Okamura nic z toho nemá, soudí politolog

Znepokojují ho silné vazby na Východ a odsudky Západu, které se ozývají z hnutí SPD. Hlasitost takových výroků přisuzuje politolog Lukáš Jelínek tomu, že hnutí je ohrožené ze dvou stran. „Na jedné straně tady má sílící hnutí ANO. Neříkám, že tak začíná myslet, ale začíná se chovat podobně jako SPD a používá podobnou rétoriku. Zároveň tady ale máme nové, řekněme, radikální, strany,“ upozorňuje v pořadu Osobnost Plus.

 Hlasitě hájí Východ například poslanec SPD Jaroslav Foldyna. „On už v minulosti při své politické kariéře projevoval náklonnost ke Slovanům, k Srbům, Lužickým Srbům, na které má dobré kontakty. Jeho východní orientace je podpořená i spoluprací s Nočními vlky, kteří se k nám občas z Ruska zatoulají, a je, myslím, celkem upřímná,“ uznává politolog.

Poslechněte si Osobnost Plus s politologem Lukášem Jelínkem o hnutí SPD a krajní pravici v Česku

V českém prostředí nahrává šíření nenávisti vůči Západu i fakt, že mnoho lidí má zkušenost s provýchodní orientací, soudí Jelínek.

„Politici, kteří usilují o tyto hlasy, moc dobře vědí, že tady existují stále ještě voliči, kteří by buďto rádi vzpomínali na ty doby minulé, anebo by se do nich znova vrátili. A už se to týká leckdy i mladých voličů, kteří naopak tu dobu před rokem 1989 nepamatují,“ míní.

Pokukování po Východě, jak analytik tento jev sám nazývá, pozoruje od sametové revoluce. Za příklad považuje třeba odpor k česko-německé smlouvě kvůli strachu z obsazení Němci nebo výraznější vyhraňování vůči romské populaci, než bylo patrné v jiných zemích.

Nenávist k Západu se ale projevuje mnohdy i v zemích, které s komunismem žádnou zkušenost nemají.

„Nejsilnější je tam, kde jsou dopady globalizace nejvýraznější a můžou mít různé podoby,“ říká Jelínek. Například přistěhovalectví je palčivým problémem nejen několika západoevropských zemí, ale třeba také Spojených států ve vztahu k Mexiku.

 Politolog popisuje souvislost výroků poslance Foldyny s klesajícími preferencemi SPD. Strana je ohrožena ze dvou směrů.

„Na jedné straně tady má sílící hnutí ANO. Neříkám, že tak začíná myslet, ale začíná se chovat podobně jako SPD a používá podobnou rétoriku. Zároveň tady ale máme nové, řekněme, radikální, strany,“ říká.

Jak se budou vyvíjet tyto konkurenční strany, jako jsou například Přísaha, Motoristé, PRO a další, ukáže až čas, uznává Jelínek.

„Problém je, že radikální volič čeká od politiků, i těch, kteří byli třeba zvoleni za krajně pravicovou stranu, nějaké výsledky a řešení. Jenže strana typu SPD, která je dlouhodobě v opozici, žádné výsledky ani řešení nemá. A nemá ani potřebu je předkládat,“ upozorňuje.

„A v takové situaci radikální, nespokojený nebo antisystémový volič hledá nového, čerstvého koně, od kterého očekává, že ten výkon bude větší.“

Raději ANO

Jelínek potvrzuje trend, kdy voliči SPD pokukují častěji po hnutí ANO, čímž preference SPD dále klesají.

„I tady platí, že větší nebo silnější bere. Navíc voliči u hnutí ANO mají jistou záruku toho, že strana může usednout znovu ve Strakově akademii a plnit svůj program,“ říká.

Řada dosavadních voličů SPD podle něj na ANO nyní pohlíží s myšlenkou, že toto hnutí je silnější a má propracovanější ekonomický nebo sociální program, což je motivuje ANO volit.

SPD se kvůli klesajícím preferencím snaží o integraci s dalšími stranami, které by s ní ještě spolupracovat chtěly, což po Trikoloře znamená stranu PRO Jindřicha Rajchla, připomíná analytik. Podotýká, že k této straně ale Tomio Okamura v minulosti směroval velmi ostré poznámky.

„Zdálo se, že si v životě nebudou moci sednout k jednomu stolu. Žárlivost byla patrně daná hlavně těmi demonstracemi, které dokázala strana PRO provést úspěšněji než SPD,“ vysvětluje.

Zároveň doplňuje, že už tehdy například zmiňovaný Foldyna nebo Radim Fiala usilovali o vzájemnou komunikaci, která by se v budoucnu mohla hodit.

„Tato integrace je, myslím si, první pokus, jak ukázat, že SPD ještě není mrtvá, že se může nějakým způsobem udržet, pakliže dostane infuzi čerstvé krve,“ dodává politolog.

X X X

Českého zaměstnance ambasády vyhostili z Ruska za pašování léků. Vezl je pro chargé d’affaires Čisteckého

Do Česka se vrátil bezpečnostní pracovník české ambasády, kterému Rusové hrozili trestním stíháním za pašování psychofarmak. Léky vezl pro chargé d’affaires Jiřího Čisteckého, který jako zástupce velvyslance dočasně vedl celý úřad a od 1. října se má stát velvyslancem v Německu. „Čistecký na mě tlačil, aby mi moje žena lékařka vystavila potvrzení, že jsou to moje léky,“ popsal vyhoštěný muž pro Radiožurnál a iROZHLAS.cz.

 „Zaměstnanec české ambasády hrubě porušil ruské zákony. Žádáme o zbavení imunity a vydání k trestnímu stíhání. V opačném případě musí opustit území Ruské federace.“ Tuto zprávu na konci července zveřejnilo ruské ministerstvo zahraničních věcí. Český zaměstnanec ambasády dostal ultimátum do 5. srpna. Na začátku tohoto týdne přiletěl zpět do České republiky.

Jak ale zjistily Radiožurnál a iROZHLAS.cz, příběh je komplikovanější. Táhne se od února 2024 a dotýká se vyšších pater české diplomacie. Nyní už vyhoštěný muž totiž vezl zásilku bez patřičných dokumentů s vědomím ministerstva zahraničních věcí.

„Potvrzujeme, že tyto léky byly vezeny do Moskvy k rukám tehdejšího vedoucího zastupitelského úřadu, a to s vědomím a souhlasem ústředí MZV,“ uvedla pro Radiožurnál mluvčí Mariana Wernerová.

Bezpečnostního pracovníka české ambasády zadrželi Rusové na moskevském letišti 2. února 2024 krátce před půlnocí. Našli u něj neobvykle velké množství silných psychofarmak značky Leponex, k nim mu ale chyběl předpis pro jejich užívání.

Do Moskvy se tehdy vracel z dovolené v Česku. Během volna ho oslovil jeho nadřízený z moskevské ambasády, aby se zastavil v Praze na ministerstvu zahraničních věcí a přivezl do Moskvy balíček léků. Redakce oslovila zaměstnankyni, která mu léky v Česku předala. Na žádost o rozhovor odpověděla v SMS, že čerpá dovolenou. Po upřesnění, že jde o předání léků, už nereagovala.

Celníci pak na moskevském letišti zadrželi zaměstnance ambasády s celkem 600 tabletami Leponexu ve dvanácti baleních. Během několikahodinového výslechu Čech ruským policistům popsal, že léky vezl pro tehdejšího chargé d’affaires Jiřího Čisteckého. To je nejvyšší diplomatická pozice, kterou Česká republika v Rusku aktuálně má.

‚Byl jsem obelhán‘

Během zadržení dostával zaměstnanec ambasády pokyny od svého nadřízeného. To je muž, který zprostředkovával komunikaci mezi Čisteckým a samotným bezpečnostním pracovníkem. Podle těchto pokynů měl zadržený muž na letišti prohlásit, že léky jsou jeho vlastní, nikoliv Čisteckého. Stejné instrukce dostal už před cestou, bral je ale jako nezávaznou radu, jak se vyhnout přísné letištní kontrole.

„To jsou originál balení… hele, držme se plánu, vezeš si léky a recept dodáš… řekni, že jim dobře nerozumíš… toho šéfa nezmiňuj,“ instruoval nadřízený zadrženého zaměstnance ambasády v půl druhé ráno během výslechu u moskevských celníků. Radiožurnál měl možnost do zpráv zaslaných aplikací WhatsApp nahlédnout.

„Dej mi vědět… dopadne to dobře… jen připomínám… léky si vezu pro vlastní potřebu, recept dodám. Tečka, když tak jim to tam písni i anglicky,“ píše v další zprávě nadřízený.

„Byl jsem obelhán. Nebyl jsem informován o tom, jaké léky vezu, že jsou pouze na předpis. O tom jsem byl informován panem Čisteckým až 3. února, tedy (den – pozn. red.) po mém zadržení. Až tehdy jsem se dozvěděl, že je problém i s množstvím,“ popisuje nyní po návratu do Česka vyhoštěný zaměstnanec ambasády. Rozhodl se vystupovat anonymně, jeho identitu ale redakce zná.

Radiožurnál opakovaně oslovil Čisteckého s žádostí o vyjádření. Po krátkém vyzvánění bylo ale volání pokaždé ukončeno a na SMS diplomat neodpověděl. Proč Moskva upozornila na případ až půl roku po incidentu, není jasné. Minulý týden o případu v obsáhlé reportáži referovala i ruská televize Zwezda News.

Papír s razítkem nestačil

Den po svém zadržení, tedy 3. února odpoledne, se zaměstnanec ambasády vydal za šéfem úřadu Čisteckým. „Následně na mě tlačil, aby léky předepsala moje manželka,“ vzpomíná na jednání. Čistecký prý také zopakoval doporučení, aby léky byly napsané na zadrženého muže. Jak už bylo řečeno, takové doporučení dostal i od svého přímého nadřízeného už před cestou. Navrhovaný postup však odmítl a nabídl, že může chargé d’ffaires Čistecký jeho ženě zavolat.

„Moje žena není specialistka. V krajním případě by mohla recept vystavit, pokud by šlo například o ohrožení života. Ale trvala na tom, že si s pacientem musí promluvit. Ptala by se ho, zda je v ohrožení, kdo je jeho psychiatrickým lékařem a podobně. Čistecký ale odmítl,“ popisuje.

Ambasáda nakonec 5. února poslala ruským úřadům potvrzení, že léky byly určené pro Jiřího Čisteckého. Český rozhlas tento dokument získal.

Dokument adresovaný z české ambasády ruským úřadům | Foto: Český rozhlas | Zdroj: Velvyslanectví České republiky v Moskvě

„Velvyslanectví České republiky v Moskvě potvrzuje, že (zaměstnanec ambasády), číslo služebního pasu (…) při cestě letadlem z Prahy do Moskvy s přestupem v Baku, čísla letů: J20110 (Praha-Baku) a J2811 (Baku-Moskva) dne 2. února 2024 přepravil léky určené pro osobní potřebu chargé d’affaires Jiřího Čisteckého,“ píše se v něm.

Jenže ruská strana se s tímto vysvětlením nespokojila. Požadovala skutečný lékařský předpis s potvrzením, pro koho jsou léky určeny. Spor skončil až na konci července, kdy Rusové kauzu zveřejnili a zaměstnance české ambasády vyhostili ze země.

„Papír jim nestačil, Rusové chtěli recept. A ten Čistecký nemá,“ tvrdí vyhoštěný Čech. O situaci s léky během následujících měsíců opakovaně upozornil své nadřízené. A to včetně podezření, že Čistecký od začátku kalkuloval s tím, že manželka vypíše zaměstnanci ambasády potvrzení nebo recept k lékům. Radiožurnál má tyto e-maily k dispozici.

Reakce ministerstva se ale bezpečnostní pracovník ambasády podle svých slov nedočkal.

Český rozhlas oslovil ministerstvo s několika dotazy. Mimo jiné: Proč nebyl recept součástí zásilky léků z ČR? Proč Čistecký požadoval, aby recept na ně vystavila manželka jeho podřízeného? Jak reagovalo ministerstvo na výzvy zaměstnance ambasády k řešení situace s léky? Odpovědi na tyto dotazy ale ministerstvo odmítlo poskytnout.

Velvyslanec získal novou prověrku

Proč by diplomat žádal po svém podřízeném, aby vzal léky takzvaně na sebe? Vyhoštěný bezpečnostní pracovník si to vysvětluje tak, že jejich užívání by mohlo ohrozit vlastnictví bezpečnostní prověrky, a tedy i diplomatickou kariéru. Ministerstvo takový výklad odmítá.

„Potvrzujeme, že tyto léky byly vezeny do Moskvy k rukám tehdejšího vedoucího zastupitelského úřadu, a to s vědomím a souhlasem ústředí MZV. Nemá to tedy žádný vliv na další angažmá pana velvyslance, který v květnu tohoto roku získal prověrku na nejvyšší stupeň přísně tajné. Očekáváme, ze kremelská propaganda už vymýšlí, jak zneužít tuto situaci k diskreditaci jí nepohodlné české diplomacie,“ odpověděla na dotazy redakce mluvčí ministerstva Mariana Wernerová.

Leponex je silné psychofarmakum. Předepisuje se v případě, pokud už selhaly dva nebo více druhů antipsychotik. Není lékem první volby, uvádí odborná literatura.

Součástí žádosti o bezpečnostní prověrku je prohlášení o zdravotní způsobilosti, ve kterém musí žadatel uvést, zda navštěvuje psychologa či psychiatra, jakou má diagnózu nebo jaké má přesně obtíže. Pokud se začne léčit v době, kdy je držitelem prověrky, musí o tom okamžitě informovat. Národní bezpečnostní úřad si může nechat vypracovat i znalecký posudek žadatele.

X X X

‚Dávám se na modlení.‘ Do práce zaměstnanci Liberty musejí, i když jim hrozí, že nedostanou zaplaceno

Pracovníky ze zadlužené huti Liberty Ostrava čeká vymáhání odstupného přes insolvenčního správce. Podle tamních odborářů huť nemá prostředky na to, aby lidem odstupné vyplatila bez nutnosti vymáhání. Výpovědi už v srpnu čeká asi 2300 lidí, 600 z nich už ale výpovědi podalo dříve. Vedení společnosti vnímá organizační změny za uzavřené.

 Lidé své emoce a několikaměsíční frustraci ven pustili alespoň při symbolickém loučení s hutí. Na černě natřených rakvích hořely názvy provozů, které už v huti nefungují anebo se postupně utlumují. Mezi vysokou pecí nebo ocelárnou bychom našli i koksovnu. Její útlum už v huti začal | Foto: Natálie Flajžíková | Zdroj: Český rozhlas

„Já se dávám na modlení a jestli mě pánbůh nevyslyší, tak už nevím. Nic jiného nemůžu pro to udělat, my jsme strašně malí páni,“ krčí rameny Dagmar Kaňoková, která pracuje jako dělnice na rourovně 41 let. Bojí se, že by si novou práci hledala jen těžko, do důchodu jí navíc zbývají jen dva roky. „Je to strašné, protože já konkrétně jsem sama a mám podnájem a musím si všechno platit včas a nikdo se neptá, jestli na to mám peníze, nebo nemám,“ dodává.

Rourovnu, ve které Dagmar pracuje, ale možná přece jen jako jednu z mála provozů čeká ještě nějaká budoucnost. Právě o ni a ještě o válcovnu plochých výrobků mají zájem dva investoři, což by mohlo znamenat zachování více než 1500 míst.

Jenže zhruba stejný počet lidí čeká v průběhu srpna výpověď. „Budou dostávat výpovědi v srpnu a mají zůstat ve stavu ještě září, říjen a po to dobu nebudou mít žádnou výplatu, takže ti zaměstnanci budou tři měsíce bez jakékoliv koruny a v podstatě nemůžou vůbec nic dělat, to je úplně hrozné, co se děje,“ komentoval situaci předseda odborové organizace ocelárny Roman Bečica hned po jednání odborů s vedením huti.

Odboráři tak dobré zprávy zaměstnancům předat nemohli. Lidé své emoce a několikaměsíční frustraci ven pustili alespoň při symbolickém loučení s hutí. Na černě natřených rakvích hořely názvy provozů, které už v huti nefungují anebo se postupně utlumují. Mezi vysokou pecí nebo ocelárnou bychom našli i koksovnu. Její útlum už v huti začal.

X X X

Válka policajtů: šéf pohrozil krysám. GIBS vyšetřuje elitní policejní útvar

Má to být jeden z nejelitnějších útvarů policie – ochranná služba, která střeží politiky, významné objekty i významné návštěvy. Ale právě tento útvar má teď nad sebou obří skandál. Vyšetřují jej detektivové z Generální inspekce bezpečnostních sborů kvůli podezření, že si vysocí důstojníci přikrádali peníze tím, že si vypisovali služby, které vůbec nesloužili.

Dělo se tak údajně roky, měsíčně si tak k platu mohli přivydělat až desítky tisíc korun. A zároveň ti, kteří odcházeli od policie, si tím zvýšit i následnou rentu, kterou budou roky pobírat.

K tomu o víkendu řešila ochranná služba další problém – jeden z jejích členů přišel do práce a v uniformě a ozbrojen služební pistolí zmizel. Nalezla jej pak mrtvého, zastřelil se. Inspekce vyšetřuje i to, proč policisté z ochranné služby, kteří chrání předsedkyni Sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou, loni v lednu nenahlásili, že na pánských toaletách nalezli papírek se zbytky kokainu.

„Těm pár bývalým a současným krysám, kteří zradili a zaútočili na útvar s pomocí zaplaceného novináře, vzkazuji, že už jste víceméně všichni ustanoveni! Kdo seje vítr, sklízí bouři!“

X X X

Ukrajině se zoufale nedostává pracovní síla. Chybějí i peníze na provoz státu

Válka si na ukrajinské ekonomice vybírá krutou daň. Nebyla to bůhvíjaká sláva ani dřív, ale od začátku ruské invaze hrubý domácí produkt země spadl o celou čtvrtinu. Cílené ruské útoky na kritickou infrastrukturu zkázu výrazně prohloubily a srazily prognózy hospodářského růstu.

Přitom je známo, že bez peněz se válka vyhrát nedá. „Jen silná ekonomika může stvořit silnou armádu,“ varoval před časem ukrajinský ministr financí Serhij Marčenko.

S tím souvisí i další brzda – Ukrajina se čím dál víc potýká s kritickým nedostatkem pracovní síly. Odčerpává ji armáda a také útěk milionů lidí před dopady války do zahraničí.

Ukrajinské výrobní firmy už kvůli odvodům do armády přišly až o dvacet procent pracovní síly. Mnohé dnes udržují výrobu jen s vypětím všech sil.

X X X

JUDR  KŘEČEK,  OCHRÁNCE  PRÁV  OBČANŮ,  ZNOVU  ŘEŠÍ  MLÝNY  U  MIKULOVA

Znovu Mlýny… ale také mlýny, které semelou zákony, spravedlnost, práva a povinnosti občanů. Co z nich vypadne to opravdu nevím.

O problematice nepovolených staveb u jihomoravských Novomlýnských nádržích, které nejen porušují snad všechny předpisy, které pro stavby a ochranu životního prostředí platí, ale ohrožují i kvalitu vody v samotných Novomlýnských nádržích, se všemi představitelnými důsledky, se nedávno psalo a hovořilo dost.  V souvislosti  se současným stavem  stavebního zákona však nedosti. By-li staré úředpisy neúčinné, budou nové lepší? Má to  větší význam než jen nějaká „černá stavba“. Jsou totiž dokladem známého rčení, že právo funguje jen v dobrých časech a je-li porušováno hromadně, stává se (téměř) nevymahatelným. Je zde více než tisícovka staveb od přístaveb k obytným přívěsům, přes nejrůznější rekreační stavby až po regulérní rodinné domy. Které bez jakéhokoliv stavebního nebo územního rozhodnutí zde vyrůstají více než dvacet let. Na polích a zahradách soukromých osob které za stavby, které na jejich pozemcích s jejich souhlasem a jistě nikoliv zdarma vznikly, nenesou žádnou odpovědnost, protože vlastník -jak se soudí jen u nás – si se svým majetkem může dělat co chce.

Kdo za tento stav může ? Stavební úřady v malých obcích pravidla obsazených jedním pracovníkem, kterých se nikdo na nic neptal a kde kdo vesele stavěl, okresní úřad a jeho odbor životního prostředí, kteří přihlížely, krajský úřad, příliš vzdálený? Nebo prostě neochota občanů respektovat platné zákony a platná pravidla? Přání chtít si také s dětmi užít sluníčka u vody i v prkenné boudě za pár korun, kterou by mě nikdo jinak nechválil když nemám na lepší? Nebo jen to, že pro mne nic neplatí, mohu si dělat co chci, jde jen o moje a veřejný zájem mne nezajímá ? Návodné jednání pro ostatní „stavitele v rekreačních oblastech“? Asi od každého něco…

Co teď? Pokus o násilné odstranění staveb, které nemohou být podle platných předpisů nikdy zkolaudovány? Ale které občané dvacet let užívali sice bez souhlasu, ale nikoliv bez vědomí úřadů? S odvoláními,soudními spory se stovkami občanů. Práce pro desítky úředníků na mnoho let. Při dnešním stavu stavebního zákona? Prakticky nemožné…

Probuzené vědomí občanské odpovědnosti? Generální amnestie pro všechny, kteří alespoň vybudují septiky a zabrání úniku odpadních vod? Nejsou jen Novomlýnské nádrže. Ale také mlýny, které semelou zákony, spravedlnost, práva a povinnosti občanů. Co z nich vypadne to opravdu nevím. JUDr. Stanislav Křeček, ceskajustice.cz, ombudsman, veřejný ochránce práv

X X X

 ÚS se zastal advokátky. Odměny za ex offo mají vliv na systém spravedlnosti

 Ústavní soud (ÚS) se zastal advokátky, která za práci v komplikované trestní kauze dostala výrazně nižší odměnu, než jakou požadovala. V nálezu, který je dostupný na jeho webu, soud zdůraznil, že pravidla pro odměňování advokátů ex offo nemají dopad jen na jejich vlastní finanční zájmy, ale také na systém spravedlnosti v ČR.

„V situaci, kdy o výši odměny obhájce nerozhoduje na základě dohody s advokátem sám obviněný, ale stát, je uhrazením odměny obhájce realizováno ústavně zaručené právo na právní pomoc a obhajobu. Proto je nutné dbát na to, aby způsob určení odměny obhájce neměl nepříznivý vliv na základní práva a svobody obviněného, tedy i právo na obhajobu,“ stojí v nálezu.

Advokáti si v Česku dlouhodobě stěžují na nízké tarifní odměny, někteří se zdráhají přebírat na náklady státu obhajobu klientů, kteří vlastního právního zástupce nemají. „Nastavením pravidel pro odměňování advokátů jsou ovlivněny nejen finanční zájmy advokáta – podnikatele, ale i naplnění jeho role jako ochránce základních práv v systému řádného výkonu spravedlnosti,“ napsala v nálezu soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová.

Soudkyně Lucie Dolanská Bánayová Foto: Ústavní soud

Někteří advokáti nález přivítali. „Zcela zásadní právní věta, která odpovídá i tomu, jak argumentujeme soudům při odmítání ex offo z důvodu stávky. Nízká odměna obhájců je v rozporu s právem obviněných/obžalovaných na obhajobu,“ napsal na síti X advokát Petr Němec.

Soud: Mezinárodní právo je běžné učivo na fakultě

ÚS se konkrétně zabýval stížností advokátky, která obhajovala uprchlého Martina Kantora. Za boj v řadách proruských separatistů proti ukrajinským ozbrojeným silám v Donbasu si má odpykat 20 let ve vězení. S ohledem na složitost kauzy, zejména nutnost aplikovat mezinárodní právo a pracovat s dokumenty v cizích jazycích, požádala advokátka o trojnásobné zvýšení odměny za jednotlivé úkony. Městský soud v Praze jí přiznal jako odměnu a náhradu hotových výdajů celkem 152.656 korun.

Vrchní soud v Praze ale výpočet korigoval a částku snížil na 37.585 korun. K mimořádnému zvýšení odměny neviděl důvod, nároky označil za přemrštěné, obhajoba prý v kauze nebyla nijak náročná, mezinárodní právo patří mezi běžné učivo na právnických fakultách. ÚS nyní označil za chybu, že vrchní soud zcela vyloučil možnost jakéhokoliv zvýšení odměny advokátky oproti tarifu. Zasáhl tak nejen do jejích práv, ale také „kontextuálně“ do práv odsouzeného. Nyní se musí odměnou zabývat znovu a důkladněji.

Ministerstvo spravedlnosti dlouhodobě pracuje na úpravě pravidel odměňování advokátů. „Návrh novely advokátního tarifu jsem zaslal k projednání do pracovních komisí Legislativní rady vlády. Pokud tyto neseznají rozpor návrhu s platnou legislativou, měla by být novela účinná od 1. 1. 2025,“ uvedl před několika dny na X ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), ceskajustice.cz

X X X

 Případ Postoloprty: Poslanci Růžičkovi náleží odškodnění, odvolací soud zamítl odvolání ministerstva

 Poslanec Pavel Růžička (ANO) má nárok na odškodnění za nezákonné trestní stíhání v případu Postoloprty. Rozhodl tak Městský soud v Praze (MS), který nevyhověl odvolání Ministerstva spravedlnosti (MSp). Bezmála 300 tisíc korun Růžičkovi náleží za ušlou odměnu coby krajského zastupitele, neboť ještě před volbami v roce 2016 odstoupil z volitelného místa kandidátky.

Poslanec Pavel Růžička má nárok na odškodnění za újmu, která mu vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání v tzv. případu Postoloprty. Rozhodl tak v červnu senát MS v Praze v čele s předsedou Michaelem Nippertem, když nevyhověl odvolání MSp.

Ministerstvo v odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 (OS) konkrétně namítalo, že Růžička se nevzdal již zastávané pozice, ale rezignoval ještě před svým zvolením, tvrzená újma je tedy hypotetická. A především, že sice v roce 2016 vzdal kandidaturu na post krajského zastupitele v důsledku trestního stíhání, avšak už za rok toto stíhání údajně nevadilo, když úspěšně kandidoval do Poslanecké sněmovny (PS) a získal tak ještě „lukrativnější“ a lépe placené místo.

Poslanec Růžička ve vyjádření k odvolání ovšem takovou argumentaci ministerstva označil za nemorální a na hraně ústavnosti. Výkon obou funkcí je totiž možný paralelně a naznačovat, že si měl trestním stíháním v podstatě polepšit, je podle Růžičky nemístné. Na poslance úspěšně kandidoval s ohledem na nepřesvědčivý vývoj případu, avšak i po svém zvolení setrvával v pozici osoby „ocejchované“ jakožto nevhodný pro výkon exekutivních funkcí, uvedl Růžička ve stanovisku.

Odpovědnost státu

Odvolací senát MS v Praze odvolání MSp nevyhověl, když vyšel primárně ze dvou nálezů Ústavního soudu (ÚS), konkrétně „Paluska“ a „Lajtoch“.

V případu někdejšího přerovského primátora Jiřího Lajtocha např. ÚS konstatoval, že má-li být stát skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Přičemž osoba, která byla povinna se podrobit úkonům orgánů činných v trestním řízení, musí mít záruku, že pokud trestnou činnost nespáchala, dostane se jí odškodnění. Pokud by taková perspektiva neexistovala, nebylo by možné trvat na povinnosti jednotlivce taková omezení v rámci trestního stíhání snášet. Tato záruka musí být podle ÚS dána i v případě, jestliže je pro poškozenou osobu výše újmy či příčinná souvislost problematicky prokazatelná.   

Podle aktuálního rozhodnutí MS tak nelze Růžičkovi klást k tíži, že „jednal v souladu s politickou kulturou, pokud s ohledem na jeho trestní stíhání ve smyslu stanov a morálního kodexu politického hnutí, jehož byl v rozhodném období členem, rezignoval na svou kandidaturu v krajských volbách v roce 2016, ve kterých by byl s vysokou pravděpodobností zvolen krajským zastupitelem“.  V důsledku toho přišel podle soudu o odměnu zastupitele ve výši 276 282 Kč.

„Dle názoru odvolacího soudu pak byla nepřípadná námitka žalované, že si žalobce v rozhodném období zajistil jiný náhradní příjem a že by mu tak měl být případně odečten od jím tvrzené škody, neboť shodně se žalobcem vyšel z názoru, že funkce neuvolněného krajského zastupitele není k funkci poslance alternativní, nýbrž paralelní, resp. jak uzavřel soud prvního stupně, žalobce mohl mít vedle svých příjmů i příjmy z výkonu funkce zastupitele,“ uzavírá MS odůvodnění svého rozhodnutí.

Ministerstvo může podat dovolání

MS o věci rozhodoval již podruhé. OS pro Prahu 2 totiž napoprvé žalobě Růžičky nevyhověl s tím, že zde není příčinná souvislost mezi nezákonným trestním stíháním a nezvolením do zastupitelstva. Respektive že není jisté, zda by byl Růžička i za obvyklých okolností do zastupitelstva zvolen. 

MS ovšem toto rozhodnutí OS s odkazem na již zmíněné nálezy ÚS z roku 2021 zrušil. MSp může proti nynějšímu rozhodnutí MS ještě podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

 Ombudsmanovi se množí stížnosti stavebních úřadů na digitalizaci, žádá nápravu

 Veřejnému ochránci práv se množí stížnosti stavebních úřadů, které trápí problémy s digitalizací stavebního řízení. Stěžují si na přetrvávající problémy i nefunkčnost informačního systému stavebního řízení. Ombudsman se proto obrátil na ministra pro místní rozvoj, žádá nápravu. Kancelář veřejného práv o tom dnes informovala na svém webu. Stanovisko ministerstva ČTK zjišťuje.

Podle stavebních úřadů nový informační systém práci nezrychluje, ale naopak prodlužuje. „Za jednu z nejvážnějších výhrad, která se v reakcích stavebních úřadů opakuje, považuji, že nový systém práci úředníků zpomaluje, místo toho, aby ji zjednodušil a urychlil,“ uvedl ombudsman Stanislav Křeček.

Stavební úřady poukazují na chyby Portálu stavebníka, který je vstupní branou pro komunikaci stavebníků s úřady, a informačního systému stavebního řízení, který slouží úřadům pro vyřízení žádostí stavebníků. Z Portálu stavebníka se totiž do informačního systému nepřeklápějí všechny údaje uvedené v žádosti stavebníka. To může podle ombudsmana způsobovat vážné problémy. V důsledku nefunkčního modulu pro dotčené orgány hrozí vznik takzvaných fiktivních závazných stanovisek. Tedy situace, kdy z důvodu nevydání závazného stanoviska ve stanovené lhůtě se má za to, že dotčený orgán vydal ke stavbě stanovisko souhlasné a bez podmínek.

Ombudsman se proto obrátil na ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše (Piráti), který je zároveň místopředsedou vlády pro digitalizaci. „Zajímá mě, jaké kroky k nápravě jeho ministerstvo přijme,“ vysvětlil ombudsman. V souvislosti s účinností nového stavebního zákona se ombudsman také připravuje na zvýšený počet podnětů stavebníků.

Na problémy se systémy digitalizace stavebního řízení si od začátku července stěžují městské úřady, někteří stavebníci a odborné sdružení a komory. Problémy s digitalizací stavebního řízení mohou podle některých odhadů přinést miliardové ztráty. Ministerstvo pro místní rozvoj nyní připomínky vypořádává. V posledních dnech se zástupci ministerstva setkali například s členy České komory architektů, České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů nebo se zástupci koaličního hnutí STAN, ceskajustice.cz

X X X

 Zákaz vycestování osobní svobody neporušuje, vzkázal ÚS Hlubučkovi

 Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost bývalého náměstka pražského primátora Petra Hlubučka (dříve STAN), jednoho z obviněných v kauze Dozimetr. Stížnost se týkala zákazu vycestování, který jej omezil jako jedno z opatření nahrazujících vazbu. Hlubuček si neúspěšně stěžoval na porušení osobní svobody, svobody pohybu nebo na zásah do soukromého a rodinného života.

„Stěžovatel se domníval, že se zákonné omezení nejvyššího přípustného trvání vazby vztahuje i na instituty, které vazbu nahrazují, jako byl v tomto případě zákaz vycestování. ÚS této argumentaci nevyhověl, a to v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu,“ řekla novinářům mluvčí soudu Kamila Abbasi.

Hlubuček se vyhlášení nálezu nezúčastnil. Jeho právní zástupkyně rozhodnutí nekomentovala.

Někdejší pražský politik je trestně stíhaný za účast na organizované zločinecké skupině a přijetí úplatku. Zprvu byl ve vazbě, poté se dostal na svobodu díky šestimilionové kauci, stále však nesměl do zahraničí, a to kvůli obavě, že by se útěkem do ciziny vyhýbal trestnímu stíhání. Loni v červnu Hlubuček požádal o vrácení cestovního pasu. Vrchní státní zastupitelství v Praze žádost zamítlo, rozhodnutí potvrdil Vrchní soud v Praze.

„Vrchní soud ústavněprávně udržitelně poukázal, že v době vydání jeho usnesení trval zákaz vycestování do zahraničí necelých 14 měsíců, což lze považovat za dobu přiměřenou závažnosti a složitosti stíhané trestní věci, aktuální procesní a důkazní situaci, předpokládané roli stěžovatele v trestné činnosti, jakož i povaze uloženého omezení,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Josefa Fialy.

Z nálezu také plyne, že i přes zákaz vycestování udělil státní zástupce Hlubučkovi loni nejméně dvakrát souhlas s dovolenou v zahraničí. V březnu 2023 se Hlubuček směl rekreovat v Itálii, v červnu v Chorvatsku.

Kauza Dozimetr se týká zakázek pražského dopravního podniku (DPP). Obvodní soud pro Prahu 9 v červenci rozeslal devíti stíhaným a jejich obhájcům obžalobu. Dalším dvěma obviněným a jejich právníkům poslal návrh na schválení dohody o vině a trestu, kterou uzavřeli se státním zastupitelstvím.

Vyšetřovatelé tvrdí, že organizovaná skupina obsadila důležité pozice v pražském dopravním podniku tak, aby spřátelení manažeři mohli ovlivňovat výběrová řízení s cílem získat od vítězných firem úplatky. Klíčovou postavou skupiny byl podle nich podnikatel Michal Redl, ceskajustice.cz

X X X

Ministerstvo podle zástupce ombudsmana chybovalo u stížnosti na znalkyni

Ministerstvo spravedlnosti podle zástupce ombudsmana Víta Alexandra Schorma několikrát chybovalo při prověřování stížnosti na soudní znalkyni. Kromě jiného nerozhodlo o stížnosti ve lhůtě. Kancelář veřejného ochránce práv o tom dnes informovala na svém webu.

U ministerstva si na znalkyni stěžoval psychicky nemocný muž, kterého i na základě posudku znalkyně poslal soud do nedobrovolné hospitalizace. Podle zástupce ombudsmana ministerstvo nevypořádalo jednotlivé námitky stěžovatele. Nezabývalo se například tím, že znalkyně v posudku uvedla nepodložená tvrzení nebo nevzala v potaz zprávu ošetřující psychiatričky. Ministerstvo navíc nerozhodlo o stížnosti v předepsané šedesátidenní lhůtě.

„S problémy při prověřování práce znalců se ministerstvo potýká dlouhodobě. V tomto případě ministerstvu půl roku trvalo, než se znalkyní zahájilo přestupkové řízení. Podle zákona na to má 30 dní. Průtahy mělo také v samotném přestupkovém řízení a překročilo i lhůtu pro vydání rozhodnutí,“ uvedl Schorm. Zdůraznil, že posudek znalkyně měl výrazný dopad na život stěžovatele. „Právě kvůli závěrům znalkyně o nebezpečnosti stěžovatele jej soud nechal hospitalizovat,“ uvedl Schorm.

Ministerstvu kromě průtahů vytkl, že se nevypořádalo se všemi námitkami uvedenými ve stížnosti. Muž ve svém podání například upozorňoval, že znalkyně určila jeho diagnózu pouze na základě hodinového vyšetření a nevypořádala se ani se závěry aktuálního vyjádření ošetřující psychiatričky, která má stěžovatele ve své péči několik let. „Ministerstvo mělo zohlednit skutková tvrzení stěžovatele a v rámci přestupkového řízení jejich pravdivost ověřit. Ministerstvo ale v přestupkovém řízení vyšlo pouze z tvrzení obviněné znalkyně, která jsou ovšem v přímém rozporu s tvrzeními stěžovatele,“ zhodnotil zástupce ombudsmana.

Upozornil také, že dva roky nefungovala elektronická evidence znaleckých posudků. Ta přitom měla s novým zákonem o znalcích od ledna 2021 nahradit znalecké deníky. Evidenci ministerstvo spustilo podle Schorma až téměř o dva roky později, v prosinci 2022.

„Ministerstvo nebylo schopné zajistit včasné spuštění elektronické evidence. Po určité období zcela rezignovalo na získávání údajů od znalců a na dohled. V případě našeho stěžovatele tak ministerstvo nemělo ani přehled o činnosti znalkyně,“ shrnul Schorm, ceskajustice.cz

X X X

 Ani fotbalové Euro nepomohlo. Prodej piva v Německu klesá, nadějí je nealko

Kdy jindy už by se německým pivovarům mělo podařit zvrátit nepříznivý trend v prodejích piva, než v roce pořádání fotbalového Eura, kdy do země přicestovaly statisíce žíznivých fanoušků. Leč nestalo se. Podle Spolkového statistického úřadu pokračoval pokles odbytu piva i v první polovině roku. Od ledna do června se prodalo v německých maloobchodech a restauracích 3,4 miliardy litrů tradičního nápoje, což je o 0,9 procenta méně než o rok dříve.

 Německý svaz pivovarů uvádí jako rozhodující faktor zhrošených obchodů proměnlivé počasí. „Dokonce i během mistrovství Evropy ve fotbale se v mnoha hospodách kvůli kolotoči teplot a častým bouřkám nedařilo a mnohé zahradní slavnosti se nekonaly,“ říká výkonný ředitel Holger Eichele pro německý portál Foodservice.

I při započtení vývozů a piva určeného pro pivovarské zaměstnance klesl odbyt zhruba 1 500 německých pivovarů o 0,6 procenta na 4,2 miliardy litrů. To bylo téměř o 30 procent méně než v červnu 2006, kdy Německo slavilo úspěch na mistrovství světa ve fotbale. Vše nasvědčuje tomu, že rok 2024 bude ještě slabší než neúspěšný předchozí rok, který s necelými 8,4 miliardami litrů dokonce překonal koronavirový rok 2021.

Červen, měsíc konání mistrovství Evropy, byl pro průmysl skutečným zklamáním, neboť celkový prodej klesl o více než jedenáct procent ve srovnání se stejným měsícem loňského roku. Podle statistických údajů se jednalo o nejhorší červen od revize daně z piva v roce 1993. Prodeje v samotném Německu klesly ještě výrazněji, a to o 13,5 procenta na necelých 626 milionů litrů. Maloobchodníci jednoduše neobjednávali. „Je vlastně už nemožné to dohnat,“ uvedl pro Foodservice mluvčí pivovaru Veltins.

Nealkoholické pivo výrazně roste

Jistou nadějí pro pivovary je nealkoholické pivo, které není zahrnuto do oficiálních statistik, protože se z něj neplatí daň z alkoholu. Podle Eicheleho jsou nealkoholická piva pro pivovary stále důležitější a jejich objem již několik let roste. Podle oficiálních statistik se jejich objem od roku 2013 více než zdvojnásobil.

S více než 800 nealkoholickými značkami a s jejich tržním podílem osm procent je Německo světovou jedničkou. Důležitými exportními destinacemi pro nové výrobky jsou USA a země Evropské unie.

O tom, jak dobře zapadá pivo bez alkoholu do dnešní doby, svědčí v neposlední řadě pozdvižení kolem nealkoholického piva „Alkoholfrei Hell“ z tradičního mnichovského pivovaru Augustiner. Na trhu je od března a někdy je těžké ho sehnat, dokonce i v Mnichově, protože přednost mají smluvní gastronomická zařízení a na trhy s nápoji se dostává jen několik beden. V Mnichově se dokonce nedávno otevřela nealkoholická pivní zahrádka.

Trendy jdou proti

Pátý největší pivovarnický průmysl na světě trpí již několik let klesající spotřebou piva, a to navzdory rostoucímu počtu obyvatel. Společenské trendy směřující ke zdravějšímu a pohybově aktivnějšímu životnímu stylu se střetávají s průměrně stále starší spotřebitelskou základnou. „Zákazníci v mnoha zemích také trpí vysokou inflací,“ uvádí se v nejnovější zprávě od společnosti BarthHaas, největšího světového obchodníka s chmelem se sídlem v Norimberku.

Od roku 1993 klesl prodej piva v Německu o více než čtvrtinu a zmenšující se trh se vyznačuje nadměrnou kapacitou. Jen v loňském roce odešly z trhu pivovary vyrábějící více než 200 milionů litrů. Mnoho dalších pivovarů musí výrazně investovat, aby mohly přejít při energeticky náročné výrobě na udržitelné zdroje energie.

X X X

Zpráva k výsledkům výzkumu MEDIA PROJEKT za 3. čtvrtletí 2023 až 2. čtvrtletí 2024 Praha, 8. srpna 2024 Čtenáři tisku tvoří 78 % procent populace ČR

Nejnovější výsledky národního výzkumu čtenosti tisku MEDIA PROJEKT, který zahrnuje 133 nejčtenějších titulů vydávaných v ČR, ukazují, že čtenáři těchto titulů tvoří 78 % z celkové populace. Podle dat z výzkumu zahrnujících období od 3. čtvrtletí 2023 do 2. čtvrtletí 2024, která byla předána a zveřejněna 8. srpna 2024, čte deníky a suplementy nadpoloviční část 55 % české populace ve věku 12 až 79 let a časopisy zahrnuté do výzkumu dokonce 72 % této skupiny.

Za sledované období se prodalo nebo distribuovalo ke čtenářům více než 319 milionů výtisků novin a časopisů. Podrobnější data o zásahu jednotlivých skupin tisku přináší graf níže. Na prezentaci konané u příležitosti předání dat byli účastníci seznámeni i s dalšími údaji o struktuře čtenářů sledovaných titulů tisku, které ukazují, že tisk oslovuje častěji řadu příslušníků prémiových sociodemografických cílových skupin atraktivních pro cílení reklamy. Představené údaje ukázaly nejen, že ve srovnání s průměrem populace tisk čtou více osoby s vysokoškolským vzděláním nebo příslušníci vyšších socioekonomických tříd (viz přiložené výsledky), ale také že například častěji využívají leteckou dopravu nebo častěji cestují na dovolenou a více při tom utrácejí. V další části prezentace byly představeny informace z analýzy dlouhodobých trendů vývoje čtenosti a prodeje tisku, které vyzdvihují skutečnost, že v prázdninovém období roste prodej a čtenost řady titulů a celých žánrových skupin tisku. Totéž pak platí i o čtení tisku ve volných dnech, zejména nedělích.

Prezentace se věnovala také poslední klíčové inovaci výzkumu MEDIA PROJEKT, kterou je implementace výpočtu ukazatele GRP pro tisková média provedená v minulém roce. Hlavní autor výpočtu Vladimír Kožíšek z výzkumné agentury MEDIAN byl oceněn v kategorii „Marketingový počin roku“ soutěže Marketér roku 2023. Na webové stránce České unie vydavatelů v sekci Mediální data/Výzkum čtenosti se můžete seznámit s prezentací výsledků, se základními metodickými parametry výzkumu a s výsledky za předchozí sledovaná období.

X X X

Kryvbas – Plzeň 1:2, zvrat po pauze díky gólu nejmladšího českého střelce v pohárech

Až zlepšeným výkonem po přestávce plzeňští fotbalisté zvrátili nepříznivě se vyvíjející úvodní duel třetího předkola Evropské ligy. V Košicích proti ukrajinskému Kryvbasu prohrávali, krátce po půli se nádherně trefil Panoš a po hodině hry dokonal obrat na konečných 2:1 střídající Vašulín. Šestnáctiletý Panoš se stal nejmladších českým střelcem v pohárech.