Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dostal při pátečním setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem v Bílém domě tvrdou lekci, uvedl místopředseda ruské bezpečnostní rady, bývalý ruský prezident i premiér Dmitrij Medveděv. Podle agentur dodal, že nyní je potřeba zastavit vojenskou podporu Ukrajiny.

„Nevděčné prase dostalo od majitelů chlívku pořádnou facku,“ uvedl Medveděv podle agentury Reuters. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharová prohlásila, že považuje za zázrak, že Trump a jeho viceprezident J. D. Vance během setkání Zelenského neudeřili. Ukrajinského prezidenta označila za „odpad“.

Bývalý poradce Kremlu Sergej Markov uvedl, že schůzka v Bílém domě pravděpodobné urychlí konec Zelenského politické kariéry. „Měl by co nejdříve odstoupit z prezidentské funkce,“ prohlásil. K tomu už ostatně Zelenského vyzvali někteří Trumpovi blízcí politici.

Trumpovi za jeho dnešní vystoupení v Bílém domě poděkoval maďarský premiér Viktor Orbán. „Silní muži uzavírají mír, slabí muži vedou válku,“ napsal Orbán na síti X. „Dnes se prezident (Trump) s odvahou postavil za mír, i když to mnozí nemohli strávit. Děkujeme, pane prezidente!“ dodal.

 Ruská armáda Ukrajinu napadla z rozkazu prezidenta Vladimira Putina před třemi lety, napadená země se od té doby se západní podporou brání. Administrativa nového amerického prezidenta se však rozhodla více soustředit na mírové rozhovory s představiteli Moskvy.

Schůzka Trumpa se Zelenským skončila předčasně poté, co se prezidenti nepohodli před novináři v Bílém domě. Trump na sociální sítě napsal, že Zelenskyj se může vrátit, až bude připraven na mír.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí chválí Trumpa a Vance za to, že „nepraštili“ Zelenského.

V Moskvě mnozí představitelé režimu tleskají Donaldu Trumpovi a J. D. Vanceovi za přijetí, které poskytli ukrajinskému prezidentovi. Jako příklad uveďme mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marii Zacharovovou, která v Telegramu napsala: „Myslím, že největší Zelenského lež za všechny jeho lži je prohlášení v Bílém domě, že kyjevský režim v roce 2022 zůstane sám, bez podpory. Jak se Trump a Vance udrželi a nedali tomu šmejdovi facku, to je zázrak odolnosti.“

X X X

Je neuctivý a nechce mír, zpražil Trump veřejně Zelenského. Ten odjel předčasně

Páteční schůzka amerického prezidenta Donalda Trumpa s ukrajinským lídrem Volodymyrem Zelenským skončila předčasně poté, co se prezidenti nepohodli v Bílém domě. Trump prohlásil, že Zelenskyj se může vrátit, až bude připraven na mír. Avizovaný podpis ekonomické dohody mezi zeměmi se neuskuteční. Trump označil chování Zelenského za neuctivé. Ukrajinský prezident poděkoval Americe za podporu.

Ukrajinský prezident opustil Bílý dům zhruba dvě hodiny poté, co jej tam Trump přivítal. Po vypjatém vystoupení před novináři měli oba lídři na programu pracovní oběd, zakrátko ale přišlo Trumpovo prohlášení o konci schůzky. Plánovaná společná tisková konference byla zrušena a nekonal se ani podpis ekonomické dohody o ukrajinských nerostech.

„Vyhodnotil jsem, že prezident Zelenskyj není připraven na mír, bude-li jeho součástí Amerika,“ uvedl Trump na své sociální síti Truth Social. „Zneuctil Spojené státy americké v jejich milované Oválné pracovně. Může se vrátit, až bude připravený na mír,“ řekl Trump.

Zelenskyj po roztržce poděkoval Americe za podporu, poděkoval Trumpovi, Kongresu i lidu USA. „Ukrajina potřebuje spravedlivý a trvalý mír, a přesně na tom pracujeme,“ vzkázal.

Agentura AFP označila setkání v Oválné pracovně za „extrémně vypjaté“. Agentura AP napsala, že Trump a viceprezident J.D. Vance „sepsuli“ ukrajinského prezidenta, který usiluje o americké bezpečnostní záruky pro případ mírové dohody po třech letech ruské agrese.

Reportérka deníku The New York Times Maggie Habermanová uvedla, že tak naštvaného Trumpa na veřejnosti již dlouho neviděla.

Státníci většinu času mluvili jeden přes druhého. Trump trval na tom, že Ukrajina válku prohrává. „Vaši lidé umírají, dochází vám vojáci,“ hřímal.

„Buď se dohodneme, nebo končíme,“ řekl v jistém momentě Trump v odkazu na dohodu o ekonomické spolupráci, kterou měly dvě země v pátek uzavřít. „Když skončíme, pak si to vybojujete. Nemyslím, že to bude hezké,“ řekl Trump. Zároveň ale v jiné chvíli prohlásil, že USA by dál posílaly Ukrajině zbraně, kdyby se s Ruskem na míru nedohodla.

„Hazardujete s třetí světovou válkou a to, co děláte, je velmi neuctivé vůči zemi, která vás podpořila mnohem více, než by podle mnoha lidí měla,“ uvedl také americký prezident. Z neúcty Zelenského nařkl také Vance, který se ukrajinského lídra zeptal, zda USA jedinkrát poděkoval za jejich pomoc. Zelenskyj to přitom v posledních letech učinil mnohokrát.

Ukrajinský prezident podle Trumpa vidí americké zapojení do mírových jednání jako faktor, který dává Ukrajině velkou výhodu. „Já nechci výhodu. Chci mír,“ prohlásil šéf Bílého domu.

„Putin je zabiják“

Zelenskyj a Trump si před novináři oponovali také v tom, zda je potřeba dělat kompromisy s Moskvou a zda je Washington na straně Kyjeva.

„Jsem uprostřed, jsem jak pro Ukrajinu, tak Rusko. Chci to vyřešit,“ uvedl americký prezident. Vyjádření přišla několik dní poté, co Trumpova kritika ukrajinského prezidenta prohloubila obavy, že se Washington, do Trumpova nástupu rozhodný zastánce bránící se země, přiklání na stranu Ruska v přípravách na možné ukončení ruské agrese.

Zelenskyj Trumpovi řekl, že společnými silami je možné ruského prezidenta Vladimira Putina zastavit. Označil jej za zabijáka, s nímž by se neměly činit kompromisy. Trump ale krátce nato uvedl, že Kyjev bude muset jisté kompromisy přijmout.

V pracovně byl během schůze velmi omezený počet novinářů, mezi které se dostal také zástupce ruské státní agentury TASS, zatímco reportéři Reuters a agentury AP dovnitř nemohli.

Bílý dům poté vydal prohlášení, podle kterého reportér TASSu nebyl na seznamu médií vybraných pro účast na setkání dvou prezidentů. „Jakmile se k personálu tiskového oddělení dostalo, že je v Oválné pracovně, byl tiskovou mluvčí vyveden,“ uvedl Bílý dům.

Trump na úvod schůzky vyzdvihoval avizovanou ekonomickou dohodu jako „velmi spravedlivou“. Podle něho představuje velký americký závazek vůči Kyjevu. „Těšíme se na to, jak se tam dostaneme na Ukrajinu a budeme těžit, těžit, těžit,“ prohlásil americký prezident.

Trumpova administrativa v uplynulých týdnech po Kyjevu požadovala, aby přenechal USA nárok na část ukrajinského nerostného bohatství jako kompenzaci za dosavadní válečnou pomoc. Tento návrh Zelenskyj odmítl.

Americký ministr financí Scott Bessent ve čtvrtek uvedl, že dohoda je pevně daná a o jejím obsahu se nebude nadále vyjednávat. „Jedná se o dohodu o nerostných surovinách, ropě, plynu a zařízení veřejné infrastruktury. A je to skutečně oboustranně výhodné,“ řekl.

Podle pracovního návrhu, který dříve unikl do médií, by se Washington nezavazoval k vojenské podpoře Ukrajiny, nýbrž by deklaroval zájem „amerického lidu na svobodné, svrchované a bezpečné Ukrajině“. Jádrem textu pak byl plán zřídit společný fond na obnovu Ukrajiny, do něhož by Kyjev odváděl tržby ze státem provozované těžby nerostných surovin.

Zelenskyj požaduje po Washingtonu příslib zapojení USA do vymáhání případné mírové dohody s Ruskem, s cílem odradit Moskvu od nové agrese. Trump dává najevo, že s něčím takovým Kyjev počítat nemůže.

Ukrajina zároveň žádá větší diplomatickou koordinaci ze strany Trumpovy vlády, která tento měsíc zahájila jednání s ruskými činiteli bez ukrajinských a evropských zástupců.

Když Zelenskyj vůči tomuto postupu vyjádřil výhrady, Trump minulý týden nepravdivě prohlásil, že Ukrajina neměla válku s Ruskem začínat. Po úsečné reakci Zelenského svou kritiku ještě vystupňoval a označil ho za diktátora bez voleb. Jeho výroky i slova dalších amerických představitelů spustila vlnu diplomatických iniciativ evropských lídrů, kteří budou znovu o Ukrajině jednat o víkendu v Londýně.

Zelenskyj se s Trumpem setkal znovu po několika měsících, v září se s ním sešel v New Yorku. Dvojice má složitý vztah, což souvisí i s první ústavní žalobou proti Trumpovi z konce roku 2019. Takzvaný impeachment tehdy pramenil z telefonátu Trumpa se Zelenským, v němž americký prezident požadoval politickou „laskavost“ za odblokování vojenské pomoci. Poprvé se dva politici jako prezidenti setkali roku 2019.

X X X

Maďarsko půjde po příjemcích peněz z ciziny v médiích

Po vzoru nové americké administrativy chce předseda vlády Maďarska Viktor Orbán zveřejnit zahraniční prostředky převedené do maďarských médií. „Síť korupce, která ovládá celý západní svět politiky a médií, musí být odstraněna,“ řekl Orbán na zahajovacím zasedání parlamentu.

Orbán oznámil, že má informace o tom, že levicové organizace v Maďarsku jsou dotovány značnými částkami ze zahraničí. „Proto navrhuji, aby sněmovna přijala zákony nezbytné k ochraně naší suverenity, která stále chybí.“ Maďarská vláda připraví zákon zaměřený na „ochranu národní suverenity“.

„Všechny peníze pocházející z Ameriky by měly být zveřejněny a na ty, kdo je obdrží, by měly být uvaleny sankce,“ řekl Orbán. Premiér dodal, že za agenty lze považovat lidi pracující pro organizace, které získaly finanční prostředky od USAID.

Viktor Orbán již dříve uvedl, že peníze USAID byly použity k oslabení vlád po celém světě, včetně Maďarska, server vasevec.cz

X X X

Putin je zjevně o náladách na Ukrajině dokonale informován

Když Vladimír Putin, který pokládá Zelenského za žábu na prameni ve snaze USA i sebe samého ukončit konflikt na Ukrajině způsobem, který by odstranil riziko vypuknutí nového konfliktu vyslovil svůj názor, že bývalý velitel ozbrojených sil Zalužnyj má dvojnásobnou podporu než Zelenskyj, trochu jsem váhal, zda udělal dobře, protože by v očích jeho potencionálních voličů mohl Zalužnému uškodit.

Konec konců pro mnohého Ukrajince prostě je Putin nepřítelem, který chce Ukrajinu porobit. Že tak chce udělat z bezpečnostních důvodů, aby už jednou pro vždy, a nebo alespoň nadlouho přeťal ten trvalý tlak Západu, který odstartoval barevnou revolucí, nesoucí název  euromajdan a která nejprve krvavě svrhla Janukovyčův režim a následně přerostla v trvalé delirium v okamžiku, když Joe Biden chtěl Rusko mezinárodně znemožnit a odmítl prohlásit, že Ukrajina se nestane členem (pro mnohé z nás od bombardování Jugoslávie agresivním paktem) NATO.

Logicky se stalo, co se stalo. Naprosto stejně jako Rusko by jistě zareagovaly USA, kdyby se proti nim postavilo stejně Mexiko a nic naplat, Rusko zkrátka je podle amerického politologa Johna Maersheiemera po USA a Číně třetí světovou velmocí a ve vojenském slova smyslu po třech letech úspěšně zvládaného konfliktu na Ukrajině zřejmě již druhou.

Donald Trump, o jehož sympatiích k Putinovi a jeho Rusku z ohledem na jeho minulost nikdo nemohl a hlavně neměl pochybovat, neskutečně rychle začal rozvracet protiputinovský bidenovský odkaz, k němuž rovněž patřila bezvýhradná podpora Volodymyru Zelenskému.

Mimo jiné prohlásil, že to chce na Ukrajině nové volby, protože by Zelenský měl nyní jen 6 % podpory.

To zřejmě trochu přehnal, ale realita zase tak odlišná zřejmě není, k čemuž se v zápětí vrátím…

Vladimír Putin na svého druha v boji proti bidenovskému odkazu navázal a konstatoval to, co jsem v úvodu již uvedl, že Zalužnyj by měl v případných volbách  dvojnásobnou podporu  než Zelenskyj.

No ukazuje se, že informace Putina jsou přesnější, sice méně bombastičtější než ty Trumpovy,  který rád hází čísla jaksi bez ověření, ale právě proto i přesvědčenější.

Podle nezávislého ukrajinského portálu  Strany ua by podle agentury Socis v prvním kole ukrajinských prezidentských voleb, pokud by se konaly nyní, vyhrál bývalý vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny Zalužnyj, který by získal  27,2 % dotázaných a jen15,9 % by hlasovalo pro prezidenta Zelenského. Ve druhém kole by rozdíl byl ještě výraznější. Zalužného by ve druhém kole volilo 74,9 % dotázaných a Zelenského 25,1 %.

Jasné jako facka.

Míra  důvěry v Zelenského  je 39,6 % Ukrajinců (57 % mu nedůvěřuje). V tomto ukazateli je prezident za Zalužným (73,7 %) a šéfem Hlavního zpravodajského ředitelství Budanovem (51,3 %).

Ukazuje se, že sázka Trumpa na Putina  je rozumná a návrat k politice spolupráce mezi  USA a Ruskem – a perspektivně i ke spolupráci s Čínou, jak od svého nástupu Trump (například naprosto bezprecedentním pozváním čínského prezidenta na svou inauguraci) naznačuje ukazuje návrat ke staré dobré a vyvážené politice tří velmocí, která byla přes občasné napětí základem solidního uspořádání do roku 1990.

Že by pro rozumné Evropany to znamenalo, že si například nenecháme od Ukrajiny či šílené Estonky Kallasové či našeho Fialy a Pavla nařizovat válku proti Rusku bude rozhodně k dobru věci., server vasevec.cz

X X X

TAHANICE   O  RUMUNSKO?  SLEDUJE  I  AMERIKA

Parodie na demokracii

Na stránkách portálu Myśl Polska se Michal Radzikowski věnuje posledním událostem v Rumunsku, odehrávajícím se v souvislosti s prezidentskými volbami. Rozhodně nejde o okrajovou záležitost, když se jí ve svém vystoupení na Mnichovské bezpečnostní konferenci věnoval i americký viceprezident JD Vance. Nijak naopak nepřekvapuje, že vše probíhá bez zájmu, pokud ne s tichým souhlasem, unijního establishmentu v Bruselu.

Radzikowski svůj text uvádí konstatováním, že jedním z inherentních rysů demokracie jako formy vlády je účast občanů na výkonu moci. Podle definice demokracie znamená „vládu lidu“. V systému zastupitelské demokracie, se kterým se setkáváme v moderním světě, se občané podílejí na výkonu moci prostřednictvím svých zástupců zvolených ve svobodných volbách. V demokratickém státě se alespoň v zásadě rozhoduje v souladu s vůlí většiny a volební verdikty by měly být úřady respektovány. Bohužel v současných liberálních demokraciích podle autora tyto principy stále více fungují pouze teoreticky.

Klasickým příkladem toho jsou nedávné prezidentské volby v Rumunsku , které vyhrál nezávislý kandidát Călin Georgescu s 22,94 procenty hlasů. Georgescu tak postoupil do druhého kola voleb, v němž se měl utkat s Elenou Lasconiovou zastupující liberální a proevropskou unii za záchranu Rumunska. Předchozí favorit v průzkumech, rumunský premiér Marcel Ciolacu, do druhého kola nepostoupil.

Volební výsledek Călina Georgesca byl velkým překvapením, protože tento kandidát nebyl spojován s žádnou významnou politickou silou v Rumunsku.

Demokratický verdikt voličů voleb přitom začal být téměř okamžitě zpochybňován. Důvodem těchto akcí byla skutečnost, že názory vítěze voleb byly zcela odlišné od politického narativu establishmentu vládnoucího Rumunsku. Georgescu mimo jiné kritizoval členství Rumunska v NATO, negativně se vyjádřil k podpoře Ukrajiny ve válce s Ruskem a postavil se proti ideologii globalismu. To stačilo k tomu, aby byl v rumunské politice prohlášen za personu non grata.

Dva dny před druhým kolem voleb je zrušil Ústavní soud. Oficiálním důvodem tohoto rozhodnutí byl údajný vliv vnějších faktorů na výsledek voleb, v tomto směru však nebyly předloženy žádné důkazy. Pouze konstatovalo, že během předvolební kampaně došlo k „ruským hybridním útokům“. Tato zjevná manipulace přinesla výsledky odlišné od těch očekávaných, což způsobilo nárůst podpory Călina Georgesca.

Reakce mainstreamu na sebe nenechala dlouho čekat. Letos 26. února. Calin Georgescu byl zadržen, když se chystal zaregistrovat svou kandidaturu v opakovaných prezidentských volbách. Georgescovo zatčení proběhlo pod záminkou nezákonného financování jeho volební kampaně a akcí proti veřejnému pořádku. Politik byl také obviněn z propagace ideologie fašismu, což souviselo s jeho pozitivním hodnocením osobností jako Ion Antonescu a Corneliu Codreanu.

Stojí za to dodat, že když byl Călin Georgescu zatčen, byly prohledány byty více než čtyřiceti jeho spolupracovníků.

Tak vypadají politické standardy v praxi ve formálně demokratické zemi, která je členem Evropské unie a NATO, ačkoliv rozhodovací centrum v tomto případě nemuselo být v Rumunsku, varuje M. Radzikowski.

U příležitosti zneplatnění voleb v Rumunsku je třeba připomenout události podobného charakteru, které se odehrály v roce 1991 v Alžírsku. V parlamentních volbách zvítězila Islamistická Fronta spásy, která získala asi 47 % hlasů. Poté byly z iniciativy armády volby zrušeny, což vedlo k občanské válce, která trvala přes 10 let. Zřejmě spolu tyto dvě události nesouvisí, ale jen zdánlivě, protože v obou případech šlo o zjevnou manipulaci zpochybněním demokratického verdiktu voličů.

Z toho lze usoudit, že politické normy v „demokratickém“ Rumunsku jsou podobné těm, které platily v postkoloniálním Alžírsku před více než 30 lety. V obou případech skupina u moci, která prohrála šachovou partii, rozházela své figurky na šachovnici, aby zabránila soupeři vyhrát.

V určitých kruzích je oblíbené heslo: „není demokracie pro nepřátele demokracie.“ Problém je v tom, že tyto skupiny se považují za výlučně oprávněné posuzovat, co je demokracie a kdo je jejím nepřítelem. Pokud volby vyhrají síly bojující proti zkostnatělému systému nebo politickému uspořádání, šíří se hlasy o ohrožení demokracie krajní pravicí, fašisty, populisty atd. Příkladem toho byly reakce na volební úspěchy stran, které se staví proti zvrácenosti liberální demokracie, jako jsou: Alternativa pro Německo, Národní shromáždění ve Francii, Strana svobody v Rakousku nebo Nizozemská strana svobody.

To platí i pro Polsko, konstatuje polský autor, kde je určité kruhy, například Konfederaci a euroskeptické a antiglobalistické kruhy, považují za ohrožení demokracie. Dříve se to týkalo Sebeobrany nebo dnes zapomenuté Strany X Stanisława Tymińského. Zajímavé je, že i síly usilující o ukončení války na Ukrajině představují hrozbu pro demokracii. Jinými slovy, demokracie má být jen pro „své lidi“ a ve vztahu ke „zbytku světa“ platí úplně jiná pravidla. A vůbec nezáleží na tom, že takové jednání překrucuje samotnou podstatu demokracie a dělá z ní její parodii. Ostatně, pro některé lidi, pokud teorie nesouhlasí s fakty, tím hůř pro fakta.

Michal Radzikowski, Myśl Polska

Připravila Jana Putzlacher server vasevec.cz

X X X

 Scénáře války na Ukrajině: Trump může domluvit klid zbraní. Pravděpodobná je ale jiná varianta

Americký prezident Donald Trump už měsíce tvrdí, že vyjedná mír na Ukrajině, válka však stále trvá. Jaké má šéf Bílého domu možnosti? Podle magazínu The New Yorker jsou ve hře tři scénáře. Trumpovi se sice může podařit vyjednat skutečně udržitelný mír mezi Ukrajinou a Ruskem, případně aspoň dočasné příměří, za nejpravděpodobnější variantu však médium považuje pokračování konfliktu s podstatně menší americkou podporou Ukrajiny.

Podle něj se před americkým prezidentem formují tři scénáře konfliktu.

Dohoda na trvalém míru

Je nepopiratelné, že americký prezident má vzhledem k síle svého státu i mandátu mimořádnou moc. Dost velkou na to, aby si dokázal zjednat respekt ve světě. O to se Trump snaží třeba s Kanadou, Mexikem či Evropskou unií prostřednictvím své celní politiky.

  Největší mýty o Ukrajině a Rusku: Komu náleží Krym, jak je to s nacismem a kdo je diktátor?

Svoji sílu by však mohl využít i směrem k ruské invazi na Ukrajinu. „Trump může využít americké páky jak na Rusko, tak na Ukrajinu, a vytvořit dlouhotrvající urovnání války,“ stojí v Gessenově analýze.

Pauza mezi boji

Možným scénářem Trumpovy politiky může být také dojednání klidu zbraní, u kterého by se však nedalo očekávat, že vydrží příliš dlouho. Analýza hovoří o řešení nazvaném „Minsk-3“, čímž naráží na předešlé dohody v běloruském Minsku z let 2014 a 2015, které však prakticky neplatí.

Příměří by mohlo být doplněno o požadavek, aby Ukrajinci co nejdříve uspořádali prezidentské volby. Ty se měly dle plánu konat už loni, ale vzhledem k válce a stannému právu na Ukrajině nemohly být vyhlášeny. Podle průzkumů by Zelenskyj neměl znovuzvolení jisté, porazit by jej totiž mohl nynější velvyslanec ve Velké Británii a bývalý nejvyšší armádní velitel Ozbrojených sil Ukrajiny Valerij Zalužnyj.

Pokračování války a odchod USA

Třetí variantou podle Gessena je, že „Trump může začít vyjednávat, to ho však buď unaví, nebo bude frustrovaný, a vzdá to“. Tím pádem by nechal Ukrajinu a potažmo i Evropu na holičkách.

„Je to pravděpodobně nejpravděpodobnější scénář ze všech: pokračování války, ale navíc s výrazně omezenou americkou podporou,“ píše analytik New Yorkeru. Dodává, že je pak otázkou, jak dlouho by Ukrajinci bez amerického zastání dokázali vydržet ve své obraně. Nejen kvůli dodávkám zbraní a peněz, ale i třeba kvůli tomu, že USA s Ukrajinou sdílí zpravodajské informace.

X X X

  Vztahy Zelenského s Trumpem se mění. Proč už chce o Ukrajině jednat i Putin?

 A o co má Trump přesně zájem?

 Jednání o Ukrajině mohou dostat nový rámec. Americký prezident Donald Trump a jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelenskyj mají v Bílém domě podepsat „důležitou dohodu“. Její první verzi Zelenskyj odmítal, na druhou ale – zdá se – přistoupil, píše CNN. Trump zároveň uvedl, že věří slovu ruského prezidenta Vladimira Putina, od čehož ho ale řada lidí odrazuje s tím, že ruský vládce už řadu slibů porušil. Jak podotýká web Politico, Putina ale tentokrát k přistoupení na dohodu o Ukrajině může vést ekonomická situace.

Ve světě Donalda Trumpa se věci rychle mění. Minulý týden americký prezident označil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského za „diktátora bez voleb“. Ve čtvrtek to ale popřel s tím, že si nepamatuje, že by něco takového řekl, a v pátek ukrajinského prezidenta přivítá v Bílém domě, kde mají podepsat důležitou dohodu.

 Zelenskyj si z posledních dnů odnesl zásadní ponaučení: Dopřát Trumpovi vítězství. Ukrajinský prezident má ve Washingtonu podepsat dohodu, která umožní Spojeným státům využívat ukrajinské zásoby vzácných kovů. Její první návrh, který reportér Stephen Collinson v analýze CNN popsal jako drancování v koloniálním stylu vnucované zoufalému národu, však odmítl s tím, že nemůže prodat bohatství svého národa. Nejnovější verze se zdá být pro Ukrajinu mnohem méně zatěžující. Hovoří se o společném fondu na obnovu a o Trumpově původním požadavku na hodnotu 500 miliard dolarů nikde není zmínka.

Přestože se Zelenskému podařilo odstranit nejtrestuhodnější aspekty navrhované dohody, pravdou je, že neměl příliš na výběr. Snaží se prosadit, aby se stal aktérem mírových rozhovorů. Pokud první návštěva Zelenského u Trumpa uklidní obavy z toho, že Ukrajina bude opuštěna, může to také otevřít možnost dlouhodobých vztahů mezi oběma zeměmi.

X X X

  Evropa je podle Šándora hysterická: Je třeba věřit tomu, co Trump dělá. Ne tomu, co říká

Zelenskyj dohodu bere pouze jako základ pro budoucí pakt – především proto, že se snaží využít ukrajinského nerostného bohatství k budoucím bezpečnostním zárukám USA, které považuje za zásadní pro udržení případné mírové dohody.

Proč tedy došlo k tání zprvu ledových vztahů? Trump naznačil odpověď během setkání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. „Dělám dohody. Můj celý život jsou dohody,“ řekl Trump. Navíc okolnost, že dohoda s Ukrajinou o nerostných surovinách zřejmě nesplní jeho očekávání, neznamená, že ji nebude prezentovat jako mimořádné vítězství pro sebe a Američany.

Trump slepě důvěřuje Putinovi? 

„Myslím, že dodrží své slovo. Mluvil jsem s ním, znám ho už dlouho. Nevěřím, že své slovo poruší,“ řekl ve čtvrtek Trump v Oválné pracovně Bílého domu po boku britského premiéra Keira Starmera.

V Evropě ale panuje obava, že Trump přistoupí na dohodu s ruským vůdcem, která potvrdí jeho dobytí asi 20 procent území Ukrajiny a připraví půdu pro ještě horší válku v budoucnu. Ta pak bude Putina lákat, aby se pokusil ukousnout další kus Evropy.

Na to, že Putinovi nelze věřit, upozorňoval v rozhovoru s Trumpem francouzský prezident Emmanuel Macron. Podotkl, že s ním před zahájením války měl několik dlouhých rozhovorů. „Patnáct dní před zahájením útoku vše popřel,“ řekl Macron.

Jak Collinson podotýká ve své analýze, všech pět posledních amerických administrativ se snažilo obnovit vztahy s Ruskem a jeho vůdcem. Každý pokus ale ztroskotal. A Putin opakovaně porušil své slovo.

 Největší mýty o Ukrajině a Rusku: Komu náleží Krym, jak je to s nacismem a kdo je diktátor?

Trumpova ochota věřit slovu ruského prezidenta znepokojuje i mnoho bývalých vysokých představitelů. „Chápu, že se snaží dostat Putina k jednacímu stolu, ale musí vědět, že Putin není důvěryhodný a že vše, co dělá, musí být ověřeno,“ řekl bývalý ředitel CIA a exministr obrany Leon Panetta. „Nedůvěřoval bych mu ani za mák,“ dodal admirál ve výslužbě a bývalý vrchní velitel NATO James Stavridis.

Podle Stavridise by Trump měl dát Putinovi ultimátum. „Řekněte mu: ‚Den, kdy znovu napadnete Ukrajinu, je dnem, kdy ji přivedeme do NATO,‘ Nebo: ‚Den, kdy tam znovu vtrhnete, je dnem, kdy se americká vojska připojí k francouzským a britským jednotkám na Ukrajině‘,“ sdělil Stavridis.

Putin se chce vyhnout ponižujícímu bankrotu

Jak ale podotýká web Politico, Moskva by mohla mít brzy problémy s financováním války, a ruský vůdce proto možná hledá prostor pro vyjednávání.

Ačkoli má Rusko nízký veřejný dluh a vykazuje malý rozpočtový deficit, západní sankce omezují jeho přístup na mezinárodní dluhové trhy, což ztěžuje financování konfliktu. Plán B, který spočíval v nucení ruských bank k nákupu státních dluhopisů, se začal rozpadat kvůli finančním obtížím samotných bank.

Když selhaly domácí půjčky, Moskva se obrátila na rezervy Fondu národního blahobytu, ale i ty se rychle vyčerpávají. Po třech letech války se tak Kreml ocitl v obtížné fiskální situaci, což může vést k rozhodnutí zasednout k jednacímu stolu. Důvod, proč by Putin mohl být konečně připraven vyjednávat, se zdá být jednoduchý: Chce se vyhnout ponižujícímu bankrotu.

X X X

Zelenskyj byl vlákán do pasti? tvrdí Kocáb. Popsal jeho zásadní chybu při jednání s Trumpem

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj byl podle bývalého ministra pro lidská práva Michaela Kocába během pátečního jednání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem vlákán do pasti. V pořadu 360° Kocáb popsal, jakých chyb se Zelenskyj dopustil. Bývalý ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek (ČSSD) ve vysílání CNN Prima NEWS upozornil na zvláštní rétoriku šéfa Bílého domu.

„Zelenskyj si asi neuvědomil, že byl docela vlákán do takové pasti,“ uvedl Kocáb. „Za prvé, měl mít překladatele,“ popsal expolitik s tím, že na nejvyšší úrovni sice státníci ovládají světové jazyky na vynikající úrovni, přesto překlad dá aktérům čas na formulaci odpovědi.

Bývalý ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek se ve studiu pozastavil nad zvláštní rétorikou americké hlavy státu. „Trump často mluví o těch kartách, máte karty, nemáte karty, on to často používá,“ zmínil Zaorálek pokerovou terminologii. „Teď si představte, že on tohle říká Evropě – nemáte žádné karty,“ poukázal na nedostatek trumfů.

„Uvědomme si, že z tohoto jednání Trumpa má absolutní radost Vladimir Putin,“ nechal se slyšet Zaorálek.

Tři procenta HDP na obranu Kocáb vidí jako nutnost

Kocáb uznal, že v současné chvíli se musí evropské státy zaměřit na zbrojení a nespoléhat tolik na pomoc z USA. „Při sestavování státního rozpočtu rovnou zaškrtnout tři procenta HDP a pak hledat další peníze. Vůbec neřešit, zda to máme, či nemáme,“ přiblížil umělec.

Zaorálek Kocábova slova zpochybnil. „Ten problém není v procentech. Problém je přece v tom, abychom budovali schopnosti armády na základě potřeb,“ uvedl exministr zahraničních věcí s tím, že počítání obranyschopnosti na investovaná procenta z HDP jsou „marnost“.

X X X

 Největší mýty o Ukrajině a Rusku: Komu náleží Krym, jak je to s nacismem a kdo je diktátor?

O ozbrojeném konfliktu na Ukrajině a ruské invazi koluje mnoho mýtů, které zejména Moskva a její propagandisté využívají během informační války. Jaká jsou fakta o ruské anexi Krymu nebo o rozšiřování NATO? A jak to je s údajnou nacistickou ukrajinskou vládou, „diktátorem“ Zelenským a Putinovou „speciální vojenskou operací“? Nejčastější mýty o Ukrajině a Rusku naleznete přehledně shrnuté v následujících bodech.

„Krym byl vždy ruský a Moskva měla na anexi právo“

Po rozpadu Sovětského svazu se Rusko dlouhé roky snažilo posilovat svůj vliv na Ukrajině. V zájmu západních zemí bylo naopak sbližování Kyjeva s EU a NATO. Úsilí ze strany Moskvy a západních zemí i občanské rozpory na Ukrajině vyvrcholily na přelomu let 2013 a 2014 lidovými demonstracemi známými jako Euromajdan.

 V únoru 2014 došlo ke státnímu převratu, svržení a útěku proruského prezidenta Viktora Janukovyče do Ruska. Bezprostředně poté ruská armáda vtrhla na ukrajinský Krym, který Kreml posléze anektoval. Měli Rusové na něco takového právo? Rozhodně ne.

Moskva legitimitu krádeže Krymu opírala o výsledek sporného referenda, které Rusko za pomoci armády zorganizovalo na okupovaném ukrajinském poloostrově v březnu 2014. Rusové očividně porušili Budapešťské memorandum z roku 1994, v němž se mimo jiné zavázali, že budou respektovat územní celistvost Ukrajiny. Anexe Krymu tak byla v jasném rozporu se smlouvami, které Rusko podepsalo v 90. letech.

 A že bylo tamní obyvatelstvo většinově ruského původu? Nacistické Německo také v roce 1938 argumentovalo německou většinou na území Sudet. Jen těžko ale mohl tento fakt legitimizovat okupaci území po mnichovské dohodě, o které Československo vůbec nerozhodovalo.

V případě Krymu je také vhodné připomenout události 20. století. Zmíněný poloostrov byl součástí Sovětského svazu, v němž měl ovšem až do roku 1944 status autonomní republiky. Po deportaci krymských Tatarů se sice stal přímou součástí Ruské sovětské federativní socialistické republiky, v roce 1954 byl ale z iniciativy Nikity Chruščova přičleněn k Ukrajinské sovětské socialistické republice.

V únoru 1991 se obyvatelstvo Krymu v referendu vyslovilo pro obnovení autonomie v rámci Ukrajinské SSR. Ukrajina téhož roku v srpnu vyhlásila nezávislost na Sovětském svazu, což v prosinci potvrdilo tamní referendum, ve kterém byl schválen vznik samostatné a nedělitelné Ukrajiny. Pro nezávislost se vyslovila i většina obyvatel Krymu.

„Na Ukrajině bují nacismus“

Oficiálním cílem únorové ruské invaze, kterou Moskva označovala jako „speciální vojenskou operaci“, byla podle Kremlu „denacifikace a demilitarizace Ukrajiny“. Vzhledem k tomu, že se ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj netají židovským původem a krajně pravicové strany se na Ukrajině netěší zrovna velké podpoře, šlo o velmi podivný cíl.

Kremelská propaganda chce dlouhodobě u domácího publika i ve světě vyvolat dojem, že Putin vede spravedlivou válku proti nacistickému režimu, který ohrožuje samotnou existenci Ruské federace. A jak je vidět, toto absurdní tvrzení získalo podporu nejen v Rusku, věří mu i nemalá část obyvatelstva západních zemí.

Ano, radikální skupiny se na Ukrajině vyskytují, což souvisí i se složitým dějinným vývojem této země. Problematickou minulost má například obávaná azovská brigáda, dříve pluk a ještě předtím prapor. Sami mluvčí této skupiny v jejích začátcích připustili, že přibližně 10 až 20 procent členů tvořili neonacisté.

Podle mnoha analytiků se ale Azov od vstupu do oficiálních struktur Ukrajinské národní gardy očistil od většiny radikálů. Samotné vedení brigády se nařčením z extremismu dlouhodobě brání. A podle některých historiků se paradoxně nejvíce neonacistů nachází právě v Rusku.

Nezpochybnitelným faktem je také skutečnost, že k nacistickým praktikám má v současnosti mnohem blíže ruský režim než ten ukrajinský. Stačí si vzpomenout, jak Moskva v únoru 2022 svou agresi zdůvodnila – mimo jiné nutnou ochranou Rusů žijících na východě Ukrajiny. Velmi podobně v roce 1938 vysvětloval Hitler svou agresivní politiku vůči Československu a svůj zájem o Sudety.

Další podobnost lze najít mezi praktikami současné ruské armády a vojsk nacistického Německa namířenými vůči civilnímu obyvatelstvu. Putinova armáda za uplynulé roky napáchala na území svého západního souseda nepřeberné množství zločinů. Jenom škody na obytných budovách, dalších stavbách a dopravní či energetické infrastruktuře dosahují astronomických 170 miliard dolarů.

Velmi znepokojivé jsou také zprávy o zabitých civilistech či ukrajinských městech, která Rusové prakticky vymazali z mapy. Kyjev se rovněž zabývá případy ruských hromadných poprav či mučení zajatců, znásilnění, podezření z páchání genocidy nebo deportací ukrajinských dětí.

„Rusko napadlo Ukrajinu, aby se bránilo rozpínavosti NATO“

Jeden z argumentů, kterým zastánci Moskvy často obhajují či vysvětlují ruskou únorovou invazi, byly údajné obavy Kremlu ze sbližování Kyjeva se Západem a z možného budoucího vstupu Ukrajiny do NATO. Na toto tvrzení lze reagovat poněkud jednoduchou poznámkou – i kdyby byl vstup Ukrajiny do Severoatlantické aliance v roce 2022 na spadnutí, co by zrovna Rusku bylo do toho? Vůbec nic.

Ruští představitelé bohužel ještě nepochopili, že postsovětské země nejsou jejich výsostným majetkem, s nímž si mohou nakládat podle potřeby nebo mu mohou diktovat směřování v zahraniční politice. Ukrajina není žádným ruským satelitem, nýbrž suverénním státem, který si sám může rozhodovat o tom, zda má zájem být součástí EU nebo NATO.

A skutečnost, že se Severoatlantická aliance v posledních letech čím dál více rozrůstala na východ směrem k ruským hranicím? Za to si Rusové mohou sami. Nutil snad někdo Švédsko nebo Finsko, aby se po dekádách neutrality přidaly k NATO? Nenutil. Švédové a Finové se tak rozhodli kvůli ruské invazi na Ukrajinu a na základě objektivního strachu z agresivní politiky Kremlu. Stejné obavy dohnaly do náruče NATO i pobaltské státy, a to již v roce 2004.

Neobstojí ani ruský argument o údajné dohodě z 90. let, v níž se představitelé Západu měli Rusku zavázat, že bývalí členové Varšavské smlouvy nevstoupí do NATO. Žádná taková oficiální dohoda neexistuje. Přesto si Rusko nadále klade absurdní požadavky, které mluví o odstranění vojenské infrastruktury Severoatlantické aliance ve všech státech, které vstoupily do NATO po roce 1996, což by zahrnovalo i Českou republiku.

„Volodymyr Zelenskyj je diktátor bez voleb“

V poslední době některé mýty a dezinformace o Ukrajině sdílejí i západní představitelé. Mezi ně patří dokonce americký prezident Donald Trump, který letos v únoru prohlásil, že „Volodymyr Zelenskyj je diktátor bez voleb“. V tomto krátkém sdělení se nacházejí hned dvě lživá či zavádějící označení.

 Zelenskyj se stal ukrajinskou hlavou státu v roce 2019 poté, co ve volbách porazil dosavadního prezidenta Petra Porošenka. Jediný, kdo objektivně narušil legitimitu těchto voleb, bylo Rusko, jelikož už pět let okupovalo ukrajinský Krym a zároveň přímo řídilo i zásobovalo proruské separatisty na Donbase.

V roce 2024 měl Zelenskyj svůj prezidentský mandát obhajovat. Proč se tak nestalo? Kvůli Rusku, které nyní okupuje asi pětinu území svého západního souseda a dennodenně útočí na ukrajinské civilní cíle. Dalším háčkem je v tomto ohledu vyhlášení válečného stavu Kyjevem.

Podle ukrajinské ústavy nelze v takové situaci uspořádat svobodné, transparentní a demokratické volby, na které by bylo možné přizvat mezinárodní pozorovatele a které by uznalo mezinárodní společenství. Tuto skutečnost potvrdil i ukrajinský parlament.

Ukrajinci se prostě jen řídí vlastní ústavou. A nelze říct, že by šlo o nějaké neobvyklé pravidlo. Třeba ve Velké Británii se volby během druhé světové války v Evropě také nekonaly – ze stejného důvodu. Dovolil si někdo kvůli tomu označit Winstona Churchilla za diktátora?

Pokud někdo z dvojice Zelenskyj a Putin naplňuje podstatu označení diktátor, je to spíš druhý jmenovaný. Putin je řádným ruským prezidentem od roku 2000. Právě za jeho vlády se začaly stupňovat represe proti opozici. Připomeňme, že tamním obyvatelům hrozí až 15 let vězení „za lživé zprávy o ruské armádě“. Na několik let za mříže se tak člověk může dostat za pouhé odsouzení ruské invaze na Ukrajinu.

Putin se také postaral o výrazné rozšíření pravomocí prezidenta. V roce 2008 jej sice ve funkci hlavy státu na čtyři roky zastoupil Dmitrij Medveděv. Brzy se ale ukázalo, že šlo jen o plánovanou rošádu, která reagovala na podmínky tehdejší ruské ústavy. V roce 2012 se Putin opět stal prezidentem, kterým je nepřetržitě až dodnes. Úprava ústavy z roku 2021 mu umožňuje zůstat v čele Kremlu až do roku 2036. Pro srovnání – ukrajinský prezident může být zvolen maximálně dvakrát po sobě.

X X X

 Motolskou nemocnici povede Valentová-Bartáková, rozhodl Válek. Dosud neměla všechny pravomoci

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) pověřil Lucii Valentovou-Bartákovou vedením Fakultní nemocnice Motol. Po odvolání Ludvíka ji vedla jako druhý náměstek, neměla ale všechny pravomoci. Informuje o tom ministerstvo zdravotnictví. Valentová-Bartáková ve vedení nemocnice nahradí Miloslava Ludvíka, který je kvůli korupční kauze od středy ve vazbě. Ve funkci skončil také Ludvíkův náměstek Pavel Budinský, i ten zůstává ve vazbě.

 „Úkolem nové ředitelky je podniknout všechny neodkladné úkony související se současnou situací, především v oblasti provozně-technického úseku,“ uvedl vedoucí tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví Jan Řežábek. V nemocnici dosud působila jako náměstkyně pro léčebně-preventivní péči.

Středečním jmenováním Valentové Bartákové do funkce se podle něj jen změnil právní titul, na jehož základě nemocnici vede. „Zatímco od pondělí vykonávala paní doktorka funkci na základě pověření k zastupování, od včerejšího dne (od středy) je přímo jmenována na vedoucí pracovní místo ředitelky,“ vysvětlil.

Kauza Motol

Policisté se zabývají motolskými zakázkami za více než čtyři miliardy korun. Téměř dvě desítky obviněných stíhá kvůli úplatkářským trestným činům, dotačnímu podvodu, poškození finančních zájmů EU a praní špinavých peněz. V případě odsouzení hrozí hlavním podezřelým až dvanáctileté vězení.

 Kriminalisté se zajímají zejména o zakázku na rekonstrukci budovy nemocnice pro dospělé, takzvaného Modrého pavilonu za 1,5 miliardy korun, kterou prováděla stavební firma Geosan Group, či některé zakázky na onkologické centrum, které staví olomoucká společnosti Gemo.

Na stavbu za 4,5 miliardy měla nemocnice získat evropskou dotaci 3,7 miliardy korun. Pokud se prokáže poškození finančních zájmů Evropské unie, nemusí Evropská komise podle ministerstva zdravotnictví peníze státu proplatit.

Mezi obviněnými jsou tak podle médií například i spolumajitel Geosanu Luděk Kostka a její obchodní ředitel Ivan Havel nebo člen představenstva firmy Gemo Miloslav Bouda. Soud poslal ve středu Ludvíka a další tři obviněné do vazby, ve čtvrtek rozhoduje o vazbě pro pátého.