Světoznámé Karlovy Vary řadu let žily díky turistům, pacientům a podnikatelům z celého Ruska a dalších zemí bývalého Sovětského svazu. Z Karlových Varů pravidelně létalo letadlo i do Moskvy a dalších měst Ruska. Občané Ruska naplnily i hotely v Praze i jinde v ČR.
Lázně Luhačovice také chtěly zajistit leteckou linku z Ruska do Otrokovic, nebo do Bratislavy, aby turisté z Ruska se snadněji dostali do Lázní Luhačovice, protože Rusové nikdy nešetřili a lázním prospěli.
Po odchodu podnikatelů, pacientů a turistů Ruska z Karlových Varů žije město ve smutku, protože z žádné jiné země podnikatele Ruska Karlovy Vary nenahradí. Angličané do Varů nikdy moc nejezdili a nejezdí, zrovna jako Francouzi, Italové nebo Američané. Němci se přijedou pouze do Varů, Mariánek nebo Františkových Lázní léčit, ale nic podnikat nechtějí. Nechtějí pustit miliony euro do oprav ještě mnoha volných hotelů ve Františkových Lázních a snažit se podnikat v lázeňství. Jsou chytří, nechtějí mít starosti a zvelebovat domy mimo Německo.
X X X
FIALA NEROZUMÍ PODNIKÁNÍ, OMLUVIT RUSKU ZA DISKRIMINACI
OMLUVIT BY SE MĚLA I AMERIKA, ANGLIE, FRANCIE, EU, LEYENOVÁ, NĚMECKO, ITÁLIE A DALŠÍ ZÁPADNÍ ZEMĚ
PROTOŽE JEDINĚ OBČANÉ RUSKA PŘIVÁŽELI NA ZÁPAD MILIARDY K PODNIKÁNÍ A KUPOVALI JACHTY. ZÁPAD TEĎ NEVÍ, CO S JACHTAMA
Každý rozumný politik jakékoliv země se bude snažit o to, aby prospěl lidem a firmám v podnikání a udělá pro to všechno, co bude v jeho silách. Fiala ale žádný rozumný politik není, a právě proto lidé ČR a odborníci volají po tom, aby Fiala a spol. podali demisi a přišli na jejich místa skuteční experti na vedení ČR.
X X X
Co si počít s ruskou jachtou?
Milionové náklady teď hradí daňoví poplatníci Západu
Celý západní svět přijal protiruské sankce s povděkem, stejně tak jako jejich součást, jíž je konfiskace luxusních plavidel ruských oligarchů úřady. Má to však háček. Údržba těchto opuštěných plovoucích obrů stojí miliony dolarů ročně. „Některé lidi teď platí za to, aby jménem vlády USA udržovali při životě jachty z Ruska,“ říká udiveně americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan.
V přístavu v americkém San Diegu od června kotví superjachta jménem Amadea v hodnotě 325 milionů dolarů (8,2 miliardy Kč). Americké úřady ji v rámci sankcí proti Rusku zabavily, nikdo ji dnes nevyužívá a tak to pravděpodobně zůstane i po mnoho dalších měsíců, možná dokonce i let.
Je 106 metrů dlouhá, má šest palub, americké úřady oficiálně tvrdí, že majitelem je nejmenovaný ruský oligarcha. Na palubě lodi byly ve chvíli konfiskace dva dětské klavíry (jeden ručně malovaný), 32metrový mozaikový bazén a klenot v hodnotě milionů dolarů, který by mohl být jedním z posledních zbývajících Fabergého vajec. Informaci přinesl portál Bloomberg.
Tato superjachta, stejně jako další zabavená plavidla, však vyžaduje velkou péči. Není možné ji zkonfiskovat a pak ji nechat zakotvenou a neudržovanou v přístavu, dokud neskončí válka Ruska proti Ukrajině. Amadea tak stojí v nehostinném prostředí přístavu, působí na ni slaná voda a vlhkost, ty zase způsobují korozi a plíseň, pokud není uvnitř zapnutá klimatizace. Amadea si dokáže sama vyrábět energii, a dokonce i odsolovat vodu. Také tyto systémy je třeba udržovat v chodu. Stejně jako pravidelně protáčet lodní šrouby.
Jachtu je ale také nutné každý týden mýt, aby se na ní nehromadily nečistoty, které by mohly poškodit exteriér a vyžádat si mnohamilionovou opravu nátěru. Je také třeba sledovat kotevní lana, aby se při silném větru nebo silném proudu nepřetrhla. Amadea, kterou při běžném provozu udržuje v chodu 33členná posádka, potřebuje ještě zhruba polovinu tohoto množství lidí, od techniků až po palubní dělníky, v případě úniku paliva nebo požáru. Všechny tyto úkony vyžaduje pojišťovna. Mamutí pojistné je pak dalším výdajem. Roční náklady na udržení Amadey v přístavu tak čítají zhruba 10 milionů dolarů (252 milionů Kč).
Poplatky za dokování každého takového zabaveného plavidla jen v San Diegu činí téměř 1 000 dolarů denně (25 000 Kč). Zatím vyšly ruské hračky americké daňové poplatníky na více než 120 000 dolarů (3 miliony Kč).
Pasažér G-1
Když Rusko v únoru napadlo Ukrajinu, superjachty v ruském vlastnictví okamžitě začaly křižovat vody celého světa v zoufalé snaze nalézt místo mimo dosah sankcí. Některá z plavidel si vypnula transpondéry, aby jejich pohyb nemohl být sledován. Když Amadea plula více než 7 000 námořních mil ze Svatého Martina v Karibiku do přístavu Lautoka na Fidži, měla je zapnuté.
Tam jachta zakotvila v polovině dubna, její posádka očekávala, že bude vystřídána během několika dní. Místo toho ale na její palubu vnikli tři agenti FBI, kteří kapitána a několik dalších osob uvěznili v klimatizovaném přepravním kontejneru. Agenti chtěli vědět, proč je posádka tak početná, proč pro cestující používají krycí jména (G-1 a G-2) a proč kryjí skutečného majitele jachty, ruského zlatého magnáta Sulejmana Kerimova, na něhož USA v roce 2018 uvalily sankce.
V červnu po vleklém právním sporu získala vláda USA konečně od soudu na Fidži povolení Amadeu zabavit. Americké úřady poté najaly společnost, která našla posádku, jež loď dopravila do San Diega. Pak najaly další firmy, které jí pomohly s její správou.
Od té doby zůstává Amadea v doku, je oplocená ostnatým drátem a cedulemi varujícími před vstupem na cizí pozemek. Bude tam do té doby, dokud americké ministerstvo spravedlnosti nepřijde na to, co s ní udělat. „I když je krásná, otravuje mě pohled na ni, když se snažím rybařit,“ říká obyvatel San Diega Hugo Sanchez, který ve stínu superjachty loví makrely.
Když superjachta nestačí
Pokud někdy existoval jasnější symbol stejně neprůhledného jako nehorázného ruského bohatství, pak je to právě superjachta. Ruští miliardáři si pomocí offshoreových společností registrovaných v daňových rájích, jako jsou Bermudy nebo Kajmanské ostrovy, pořídili jedny z největších lodí na světě. Některé mají kina, ponorky, venkovní lůžka pro pozorování hvězd. Jiné mají parní lázně, vyhřívané bazény, podvodní bazény či propracované bary.
Některé jsou dokonce tak velké, že jim ani slovo superjachta nestačí. Těm delším než 80 metrů se často říká megajachty nebo gigajachty. Podle portálu SuperYacht Times jich ze 153 existujících vlastní nejvíce Rusové, asi tři desítky. Nejvíce jich je momentálně v Evropě.
Krátce po zahájení války na Ukrajině zřídilo americké ministerstvo spravedlnosti operační skupinu jménem KleptoCapture. Ta měla pátrat po osobách, které se vyhýbají sankcím, i po jejich majetku. Málokdo očekával, že skupina bude pronásledovat superjachty přes půlku světa.
Také ostatní západní vlády mají napilno. Italské úřady dosud zabavily nejméně čtyři superjachty včetně jedné, která je podle USA spojována s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Plavidlo za 650 milionů dolarů má na palubě dvě přistávací plochy pro vrtulníky i bazén, který lze přeměnit na taneční parket. Zadržely také největší plachetnici na světě v hodnotě 550 milionů dolarů. Ta má hlavní stěžeň vyšší než londýnský Big Ben a na její palubě je i skleněný podvodní pozorovací modul.
Německo zadrželo 156 metrů dlouhou jachtu jménem Dilbar za 600 milionů dolarů (15 miliard Kč), jednu z největších superjachet na světě, co se týče výtlaku. Důvodem byly její vazby na sankcionovaného miliardáře Ališera Usmanova, který tvrdí, že si ji pronajal od fondu, který ve skutečnosti nekontroluje. Jen zabavení Dilbaru si vyžádalo práci více než 60 policistů.
Od začátku války západní vlády zadržely více než tucet superjachet spojovaných s ruskými magnáty. Podle agentury Bloomberg News mají tato plavidla hodnotu nejméně čtyři miliardy dolarů (100 miliard Kč).
Akt spravedlnosti
„Vydat se po stopách těchto hraček je vzhledem ke smrti a ničení, které ruská vojska na Ukrajině páchají, jako akt spravedlnosti,“ říká Daleep Singh, bývalý zástupce poradce prezidenta Joea Bidena pro národní bezpečnost. Cílem těchto kroků je podle něj destabilizovat ruskou elitu a ukázat tamnímu lidu, že se nechává od svého vedení velmi dlouho a nehorázně okrádat.
Pro západní vlády byla konfiskace jachet úspěchem v oblasti public relations. Z právního a finančního hlediska je to však naprostý průšvih. Většina lodí nyní stojí bez hnutí a jen odčerpává peníze. Udržování jachty v provozu může stát 10 až 15 procent její hodnoty ročně. „Je to daň z marnosti pro bohaté,“ popisuje situaci trefně jeden z amerických právníků. Vlády USA a Itálie zaplatí za údržbu svých flotil zabavených megajachet více než 50 milionů dolarů ročně (1,2 miliardy Kč).
V červnu, krátce po zabavení Amadey, si americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan stěžoval, jak je situace kolem zabavených jachet vlastně směšná. „Víte, co je na tom nejšílenější? Když nějakou loď zabavíme, musíme ještě platit za její údržbu,“ řekl novinářům před akcí Centra pro novou americkou bezpečnost. „Někteří lidé v USA jsou v podstatě placeni za to, aby jménem vlády Spojených států udržovali při životě ruské superjachty,“ dodal.
Může trvat roky, než státy rozhodnou, co s nimi. Některé země je mohou například prodat. Spojené státy přislíbily, že je zkonfiskují, což je ovšem složitý právní proces, který zahrnuje prokázání soudů, že majetek byl získán z výnosů z trestné činnosti. V tomto případě by tímto trestným činem bylo porušení západních sankcí. Nejprve však USA musí prokázat, kdo je skutečným vlastníkem. To ale není snadné vzhledem k tomu, že mnoho ruských miliardářů používá pro ochranu majetku složité krycí společnosti.
Jachty jdou ke dnu
Evropa čelí ještě náročnější výzvě. V mnoha zemích totiž není porušení protiruských sankcí ani trestným činem, i když to se nyní Evropská unie snaží změnit. Rusové, na které byly uvaleny sankce, se tak již snaží získat zpět to, co jim úřady sebraly.
Osud zadržených jachet, stejně jako vil, bankovních účtů a dokonce i zmrazených rezerv ruské centrální banky, má důsledky i pro Ukrajinu, která nutně potřebuje finanční prostředky. Její vláda odhaduje náklady na obnovu zničených silnic, mostů, domů, továren a energetické sítě na 750 miliard dolarů (19 bilionů Kč). Američtí i evropští zákonodárci se nyní horečně snaží přijít na to, jak rozmístit ruská aktiva na podporu zničené země, aniž by byla narušena vlastnická práva nebo vyvolány příliš velké právní spory. „Podporuji konfiskaci sankcionovaného majetku na pomoc při obnově Ukrajiny,“ řekl v květnu předseda Evropské rady Charles Michel.
„Pokud jde o jachty, dlouhý právní boj nikomu nepomůže,“ říká americký námořní právník v Monaku Glenn Weiss. „Nebojujte o loď, bojujte o peníze,“ dodává. „Jachty potřebují hodně lásky. Každý den klesají centimetr po centimetru ke dnu,“ uzavírá podle Bloombergu právník.
X X X
Čína působí na zápraží Evropské unie. Válka na Ukrajině ji spojila s Ruskem
Čína se snaží prosadit na západním Balkáně, kde se její zájmy střetávají s plány EU na připojení tamních zemí. Čínský přístup k Evropské unii se v několika posledních letech proměnil, nyní má Peking blíž k Rusku. K dosažení svých cílů využívá manipulaci i zastrašování. Členské státy Unie ovšem nemají vůči Číně jednotný postoj.
„Čínou postavené továrny v Srbsku znečišťují životní prostředí a místní proti tomu masivně protestují. Asijští investoři nemuseli před stavbou, v rozporu s platnou srbskou legislativou, předložit studii dopadů na životní prostředí,“ upozornila analytička Asociace pro mezinárodní otázky Ivana Karásková na zasedání zahraničního výboru Evropského parlamentu.
Pekingská vláda má snazší pozici v zemích, kde nefunguje nezávislá justice, opozice, média a občanská společnost. Jedním z výrazných příkladů je oblast západního Balkánu, kde řada místních politiků aktivně otevírá dveře čínskému vlivu a zároveň nerespektuje zákony vlastního státu, popsala situaci Karásková pro redakci iDNES.cz.
K prosazení svých zájmů Čína používá tzv. sharp power tedy manipulaci, zastrašování a korupci, prohlásil viceprezident bratislavského think tanku GLOBSEC Roland Freudenstein na zasedání zahraničního výboru.
Západní Balkán je pro Peking silným předmětem zájmu. Svůj vliv se tam snaží prosadit různými způsoby. Zatímco v Srbsku staví továrny, společnost Huawei vede rozhovory o budování „smart cities“ a v Bosně Číňané budují dálniční síť. Cílem je prosadit čínský zájem na periferii EU, odkud by se mohl její vliv šířit do členských států.
Zároveň s tím probíhají jednání o vstupu států bývalé Jugoslávie do Unie. Významnou roli by v nich mohli sehrát země střední Evropy včetně České republiky, protože mají podobnou historickou zkušenost, připomněl Freudenstein.
Zpráva o vlivu Číny ve střední a východní Evropě doporučuje, aby Unie sehrávala aktivní roli v ekonomickém rozvoji západního Balkánu. Čína působí dojmem všemocného kolosu, ale i malé státy vůči ní mohou prosazovat své zájmy. Zvlášť pokud jsem dostatečně vzdáleny od bezprostředních dopadů čínské ekonomiky a politické i vojenské moci.
Příkladem čínského použití sharp power na české politické scéně byly výhrůžky na adresu předsedy Senátu Miloše Vystrčila po jeho návštěvě Tchaj-wanu nebo kauza Home Credit, kdy se banka cíleně snažila zlepšovat obraz Číny v českém veřejném mínění.
Vazby Číny a EU narušila válka
V uplynulých letech Čína budovala s Evropskou unií obchodní vztahy a podporovala její politiku nezávislou na Spojených státech amerických. Vzájemné vztahy se však zhoršovaly v důsledku pandemie covidu-19 nebo genocidy etnické menšiny Ujgurů. Posledním bodem obratu byla válka na Ukrajině.
Během ní totiž Evropská unie posílila své vazby na USA, které jsou pro komunistickou vládu v Pekingu hlavním rivalem na geopolitické scéně.
„Pokud Unie podporuje americké cíle, tak Čína vnímá Evropskou unii a Spojené státy jako jeden blok. Podle toho pekingská vláda upravuje svojí strategii,“ připomněla Karásková na zasedání zahraničního výboru Evropského parlamentu.
Změna čínského pohledu na EU vedla k tomu, že se k sobě přiblížily čínské a ruské cíle v Evropě. Obě země spolu v této oblasti navázaly partnerské vztahy.
Čína například na začátku války zopakovala požadavek Moskvy, aby se hranice NATO vrátily před rok 1997, čímž výrazně podpořila ruskou vizi budoucího uspořádání Evropy. Tehdy ještě Česká republika a další státy střední Evropy nebyly členem Aliance, takže by to znamenalo výrazné ohrožení jejich bezpečnostních zájmů.
V Česku, Polsku a Maďarsku čínské komunikační kanály popisovaly Severoatlantickou alianci jako prodlouženou ruku Spojených států a obviňovaly ji z narušování mezinárodních vztahů. „V nějterých státech ji označovaly jako ‚Voldemorta‘, popkulturní fenomén a hlavní zápornou postavu z knih J. K. Rowlingové,“ uvádí zpráva, se kterou pracoval zahraniční výbor Evroského parlamentu.
Evropskou unii Peking skrze působení svých ambasád vykresluje jako oběť amerického imperialismu, kterého by se měla zbavit a obnovit své nezávislé postavení, přibližuje zpráva o čínském informování o Ukrajině ve střední a východní Evropě.
„Od začátku války vztahy pouze chladnou. Číňané dali jasně najevo, že proti Rusku nevystoupí. Naopak mluví o novém mezinárodním uspořádání, kde s Ruskem spolupracují,“ uvedla europoslankyně Markéta Gregorová a dodala, že v době konfliktu to vnímá jako proruský postoj.
Obchod nebo lidská práva
Čína dosud ve svých obchodních vztazích s členskými státy EU těžila z toho, že ji historicky žádný z nich nevnímal jako přímou vojenskou hrozbu. V současnosti ovšem zesiluje agresivní rétorika komunistické vlády, a na unijní úrovni neexistuje shoda, jak se vůči ní vymezit.
Podle analytičky Karáskové se členské země z východní a střední Evropy staví k Číně kriticky, což se projevuje například tím, že jejich představitelé podnikají diplomatické cesty na Tchaj-wan.
Na druhou stranu západoevropské státy nechtějí přijít o další obchodní vazby, když už ztratily styky s Ruskem. Nejvýrazněji o udržení obchodních vztahů usiluje Francie a částečně i Německo, kde se ovšem situace změnila po odchodu Angely Merkelové, domnívá se Gregorová.
„Shoda nenastane až do chvíle, kdy Čína napadne Taiwan. Pokud totiž Francii a další státy nepřesvědčilo chování Číny vůči Rusku po začátku války, nebo chování vůči Litvě po otevření tchajwanské ambasády, pak si nejsem jistá, že něco jiného, než přímá vojenská akce, vyvolá jednotu napříč EU,“ vyjádřila se europoslankyně k vazbám západoevropských států na Čínu.
X X X
Putin neodpouští, z kritiků chce udělat s posvěcením státu „bezdomovce“
Odebírat ruské občanství za „diskreditaci armády“, za výzvy k porušení územní celistvosti Ruska a také za účast v činnosti organizací, prohlášených ruskými úřady „nežádoucí“, navrhl podle tiskových agentur ruský prezident Vladimir Putin. Příslušný návrh k novele zákona o občanství schválené zatím poslanci v prvém čtení, šéf státu předložil Státní dumě, dolní komoře parlamentu.
Ruský prezident Vladimir Putin předsedá v Moskvě setkání se členy vlády prostřednictvím video-konference. (3. listopadu 2022) | foto: Reuters
„Prezidentův pozměňovací návrh je velice významný a naprosto spravedlivý,“ řekl novinářům šéf bezpečnostního výboru dumy Vasilij Piskarjov podle agentury Interfax. „Pokud lidé, kteří při udělení občanství přísahali věrnost Rusku a slibovali dodržovat naše zákony, to porušili, tak už tím dobrovolně zrušili dohodu se státem, kterým jim skýtá ochranu a práva občana, a to dává státu právo zrušit rozhodnutí o udělení občanství,“ dodal.
Paragrafy postihující „diskreditaci“ armády či „šíření falešných informací a lží“ o ozbrojených silách se objevily v ruském trestním zákonu po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu. Za „diskreditaci“ a za „lži“ pokládají úřady veškerou kritiku počínání ozbrojených sil, zmínky o válečných zvěrstvech, ze kterých jsou ruští vojáci podezřelí, anebo i jen protiválečná hesla.
Kromě Krymu, který Rusko protiprávně anektovalo na jaře 2014, se Putin na konci září pokusil k Rusku připojit další čtyři ukrajinské regiony, částečně okupované ruskými vojsky, jejichž obyvatelé tak získávají ruské občanství. Drtivá většina zemí světa tyto anexe neuznává.
Piskarjov poznamenal, že ruské úřady zatím zakázaly 67 zahraničních „nežádoucích“ organizací. „Ve skutečnosti je jich mnohem více. Tyto nevládní organizace jsou aktivně zapojeny do protiruské činnosti, včetně vyvolávání nenávisti mezi národnostmi a různými vyznáními. Vměšují se do voleb, vedou dospívající k užívání drog a k destruktivní činnosti, propagují homosexualitu a také sbírají peníze pro nepřítele,“ prohlásil poslanec.
Své kritiky a disidenty zbavoval občanství už Sovětský svaz.
Kreml kritizuje popová hvězda i věrný moderátor
Putinova rozhodnutí v souvislosti se „speciální vojenskou operací“ na Ukrajině kritizuje i řada lidí, kteří kdysi byli šéfovi Kremlu věrní. Ruská zpěvačka Alla Pugačevová, kterou Putin u příležitosti jejích 70. narozenin nazval měřítkem popularity, se od Putina distancovala v září. Její manžel, komik Maxim Galkin, byl ve stejném měsíci zařazen na ruský seznam „zahraničních agentů“. Podle Pugačevové ve válce na Ukrajině umírají ruští chlapci pro „iluzorní cíle“.
O ruské občanství by podle nové novely zákona mohl přijít i prokremelský moderátor Vladimir Solovjov. Jeho výroky o neschopných hodnostářích v řadách armády Ruské federace by zřejmě neobstály tváří v tvář zákazu o její diskreditaci.
Naopak k dobrovolnému zřeknutí se ruského občanství vyzval ruský magnát Ťinkov, který se toho svého rozhodl zříct na konci října. „Nemohu a nechci být spojován s fašistickou zemí, která začala válku s mírumilovným sousedem a každý den zabíjí nevinné lidi. Stydím se nadále mít tento (ruský) pas. Doufám, že více známých ruských podnikatelů mne bude následovat, aby oslabili režim (prezidenta Vladimira Putina) a jeho ekonomiku a nakonec přivodili jeho porážku,“ napsal tehdy Ťinkov na svém Telegramu.
V říjnu například ruští veteráni obvinili prezidenta Putina, že válkou na Ukrajině zatloukl poslední hřebíček do rakve „už tak chabé ruské armády“. Ta byla podle mnoha z nich k neúspěchu odsouzená už od začátku invaze. Bývalí ruští vojáci, kteří se odváží Kreml otevřeně kritizovat, čelí nejen odporu úřadů, ale také svých někdejších spolubojovníků.
„Putin vlastníma rukama zničil vojenské mobilizační zdroje země. Ten idiot nás dostal do konfliktu s celým světem. Vytvořil okolnosti, za kterých nemůžeme vyhrát,“ běduje Vitalij Votanovskij z jihoruského Krasnodaru, jenž dříve sloužil u ruského letectva a dosáhl hodnosti podplukovníka.
Nyní patří k hrstce veteránů, kteří otevřeně kritizují útok na Ukrajinu i částečnou mobilizaci, kterou Kreml vyhlásil v září. Votanovskij a jemu podobní čelí nejen hněvu úřadů, ale i svých někdejších spolubojovníků.
X X X
Jak se ošetřit sám? Íránští policisté na demonstranty čekají i v nemocnici
Už osmým týdnem protestují Íránci a Íránky proti represím režimu, který neváhá sáhnout ani po ostré palbě. Návštěva nemocnice však pro mnohé zraněné nepřipadá v úvahu. Policie tam na ně čeká a každého „podezřelého“ odvede. Zasahuje i proti lékařům, zatímco poslanci žádají „nejpřísnější tresty“ pro všechny zatčené – tedy smrt. Ve vězeních pak bachaři mučí muže i ženy.
Když dvaadvacetiletá Mahsá Amíníová v polovině září zemřela na následky zranění, které jí způsobila náboženská policie jen proto, že měla špatně nasazený hidžáb, íránští lékaři spolu s dívčinou rodinou byli první, kdo veřejně zpochybnil oficiální příčinu její smrti – úřady uváděný infarkt.
Zbytečné násilí na mladé Íránce vyvolalo protesty, které pokračují už osmým týdnem. Zásahy bezpečnostních složek jsou mnohde tak brutální, že demonstranti, pokud přežijí, odcházejí s řeznými a bodnými ranami, modřinami, potížemi s dýcháním i zrakem. V běžné zemi by se svým zraněním šli do nemocnice. V Íránu už ji však volí jako poslední možnost.
Někteří raději zamíří k veterináři, protože tam alespoň prozatím v každé chodbě nehlídají policisté. Ti v nemocnicích „proklepnou“ každého, kdo přišel se zraněním typickým právě pro účast na protivládní demonstraci. Pacienty identifikují a případně rovnou zatknou. Zdravotníky také nutí, aby tyto příchozí hlásili, píše list The Washington Post s odvoláním na výpovědi lékařů.
Někteří riskují vlastní život a demonstranty ošetřují u sebe doma, zatímco v několika nemocnicích zraněné přijmou, ale nezapíší do systému jejich identifikační údaje. Jenže ani to nestačí, strážníci v civilu obcházejí také lékárny a kontrolují nebo až domů sledují každého, kdo si kupuje „podezřelé“ zboží. Třeba obvazy.
Na Twitteru proto funguje poradna, která zraněným názorně vysvětluje, jak se mohou ošetřit sami – jak vytáhnout broky z paží a nohou, jak vyčistit ránu, aby se nezanítila, co dělat po zásahu do hlavy, po dávce slzného plynu. Radí také, s jakým zraněním už lidé musejí k lékaři. Svépomocná síť kontaktů pak nabídne někoho, kdo je v okolí a je ochotný pomoci.
Policie s ostatními jednotkami navíc zasahuje i proti samotným lékařům, pokud si s děním v nemocnicích dovolí veřejně nesouhlasit. Když se 26. října stovky zdravotníků na protest sešly v Teheránu, agenti režimu v civilu začali podle svědků nečekaně pálit do davu. „Stříleli, bez jakýchkoliv zábran použili obušky i slzný plyn,“ popsal jeden ze svědků. „Zbili mladou zubařku i starého praktika, bylo mu asi sedmdesát let. Bili je do hlavy, oba spadli na zem,“ dodal.
The Washington Post uvádí, že tento incident byl zatím nejpřímějším střetem mezi íránskými zdravotníky a režimem. „Největšími příznivci protestujících jsou zdravotníci, ale jejich situace je čím dál nebezpečnější,“ říká lékař a bývalý zaměstnanec OSN Sahar Motallebi, který nyní žije ve Švédsku.
Tři dny po událostech z Teheránu zatkli v Mašhadu šéfa Zdravotnické rady Íránu i jeho ženu, údajně za organizování tohoto protestu. Tentýž den pak v Sanandadži demonstrovali studenti medicíny. Na videu ze sociálních sítí utíkají před palbou bezpečnostních složek, které vtrhly do kampusu.
Popravit, žádají poslanci
Režim se tímto vším snaží přimět lékaře k tomu, aby demonstranty raději neošetřovali. Íránští zákonodárci by ostatně protestující občany nejraději pověsili. O víkendu schválili usnesení, v němž justici vyzývají k co nejráznějšímu trestu pro všechny, kteří se buď demonstrací přímo účastnili nebo je alespoň podporovali či „vyprovokovali“.
„Žádáme soudy, aby se rázně vypořádaly s pachateli těchto trestných činů a se všemi těmi, kteří u trestných činů asistovali a výtržníky podněcovali,“ stojí v prohlášení. Podle CNN také poslanci účastníky demonstrací přirovnali k teroristům z Islámského státu, protože prý „útočí na lidské životy a majetek“.
Popravu „nepřátel Boha“ podpořilo 227 poslanců z 290. Od zářijového začátku protestů bylo obviněno na tisíc lidí a zatčeno bylo podle různých údajů na 10 až 14 tisíc Íránců. Obvinění často hovoří právě o nepřátelství vůči Bohu či „korupci na Zemi“. Za to hrozí i trest smrti.
Protesty však navzdory výhrůžkám režimu a brutálním zásahům pokračují v mnoha íránských městech. Hybnou silou jsou stále na rozdíl od nepokojů z minulých let ženy. Školačky posílají duchovního vůdce Alího Chameneího k čertu, sundávají jeho portrét i své šátky, Íránky různého věku si stříhají vlasy.
Pokračuje i zatýkání. Policie si naposledy přišla pro zaměstnankyni opoziční televizní stanice Iran International. Ministr vnitra Esmáíl Chatíb v úterý stanici sídlící v Londýně označil za „teroristickou organizaci“. Elham Afkáríová se právě pokoušela utéct ze země, když ji zatkli. Události potvrdil její bratr s tím, že není jasné, kde se nachází ženina tříletá dcera.
„Agentka prováděla poslední dobou četné aktivity a akce, které souvisely s pomlouváním Islámské republiky, rovněž vyzývala mládež k nepokojům a vyvolávala teror mezi lidmi,“ komentovala zadržení ženy agentura Fars.
Podle některých informací jde o sestru Navída Afkárího, íránského zápasníka, který byl v září roku 2020 popraven poté, co ho obvinili z vraždy policisty při protivládních protestech o dva roky dříve. Afkárího rodina a aktivisté tvrdili, že byl k přiznání donucen mučením.
Slyšeli jsme křik mučených
O mučení mluví i mladá Íránka, která strávila týden ve vězení. „Pustili mě na kauci, ale cítím se, jako bych stále byla spoutaná. Už dřív jsem slyšela příběhy o zatčených a mučených lidech, ale když to vidíte na vlastní oči, je to něco jiného. Cítím, že asi puknu vzteky, protože pro ty, kteří pořád trčí ve vězení, nemůžu nic udělat,“ popisuje pro BBC.
„Byly tam i patnáctileté dívky. Dvě mladé ženy byly chronicky nemocné, ale bachaři jim odmítli dát léky. Jedna zpanikařila a omdlela poté, co se dozvěděla o svém těžkém rozsudku. Hlídače to vůbec nezajímalo. Žádali jsme je, aby zavolali záchranku, ale bachařka řekla, že bude brzy v pořádku. Tutéž ženu při výslechu mučili. Mlátili ji přes dlaně tak silně, že měla zničené téměř všechny nehty,“ říká Íránka.
Když podle ní další žena měla záchvat, „strážní jen pokrčili rameny“. „Říkali, že když umře, na Zemi bude aspoň o to méně odpadu. Měla epilepsii, ale ostraha jí odmítla dát léky. Čtvrtá žena měla rakovinu, ani jí ale léky nedali,“ pokračuje s dovětkem, že zaměstnance vězení neobměkčily ani lékařské doklady o tom, že dotyčná potřebuje pravidelně docházet na prohlídky.
„Asi dvacetiletého kluka zatkli ve stejné době jako nás. Bezpečnostní složky ho hrozně zbily. Obušky ho mlátily do hlavy. Bál se, že tam zemře. Dal nám své jméno i adresu svých rodičů, abychom jim mohli popsat jeho poslední chvíle. Nevím, kam ho pak odvedli. Také přivezli mladé muže, kteří byli v cele vedle nás. Bili je. Slyšeli jsme zvuk toho bití a jejich křik. Zpanikařili jsme, když jsme to slyšeli,“ vypráví dívka.
Ani jí se násilí ve vězení nevyhnulo. „Ale vaše vlastní bolest je najednou bezpředmětná, když vidíte bolest ostatních. Můžu říct, že téměř nikdo neplakal kvůli svým zraněním. Jen kvůli bolesti ostatních nebo ze strachu o svou rodinu,“ dodává. Ve vězení navíc podle ní nade všemi visí nejistota.
Situace se mění z hodiny na hodinu a osud dotyčného závisí na tom, který vyšetřovatel má zrovna případ na starosti. Neh;ledě na to, že spousta Íránců nemá peníze na zaplacení kauce. Lidé už se také podle dívky naučili nebrat si na protesty mobil, aby se ještě víc neohrozili. A když už si vezmou telefon, je jen starý tlačítkový. Zatčeným přesto hrozí, že jim jejich skutečný mobil zabaví při domovní prohlídce.
Pro novináře je však tvrzení íránských demonstrantů jen velmi těžké ověřit. Vláda omezuje přístup k internetu, nezávislá média na protesty nepouští a ta státní opakují linii nastavenou teokratickým režimem. Videa z protestů se sporadicky objevují na sociálních sítích, mezi nimi hlavně na Instagramu.
Íránské hvězdy vystupují proti režimu
Tam také na situaci ve své zemi upozornila přední íránská herečka Taraneh Alidoostiová, kterou i čeští diváci mohou znát z oscarového filmu Klient či ze snímků O Elly, Hra s ohněm a Skromné pohoštění. Zveřejnila fotografii sebe samé bez šátku. „Žena, život, svoboda,“ napsala také kurdsky na arch papíru. Slogan je často slyšet na nynějších demonstracích.
Podle BBC už herečka dříve oznámila, že dočasně přerušuje kariéru a slíbila, že v Íránu za každou cenu zůstane. Momentálně se snaží pomáhat rodinám zabitých demonstrantů. Těch už je podle údajů íránských aktivistů nejméně 328 – včetně žen a dětí – a na 14 800 lidí je ve vazbě.
Alidoostiová ostatně není první hvězdou světového formátu, která protestující veřejně podpořila. Před ní násilí bezpečnostních složek odsoudil také fotbalista Sardar Azmoun, který v současnosti hraje za bundesligový tým Bayer Leverkusen. „Hanba vám za to, s jakou lehkostí vraždíte lidi. Vivat ženy Íránu. Nechť žijí íránské ženy!“ napsal na sítích.
A krátce po smrti Mahsá Amíníové sepsul vládnoucí režim také íránský fotbalový rekordman Ali Daeí, kterému vadily „represe, násilí a zatýkání“. „Má dcera se mě ptá, co se stalo. Jakou odpověď jí můžu dát? Jakého hříchu se dopustila? Co této zemi (íránské ženy) udělaly?“ kritizoval. Úřady mu následně zabavily cestovní pas, nakonec mu jej však vrátily.
Bývalý íránský fotbalový reprezentant Ali Karímí zase míní, že „příštím Kavehem je žena“. V íránské mytologii je kovář Kaveh vůdcem povstání proti krutovládci Zahākovi.
X X X
Děsivá svědectví o výbuchu v Istanbulu: Byly tam rodiny s dětmi. Viděl jsem lidi na zemi
Nejméně šest mrtvých a 81 zraněných. Taková je bilance obětí po explozi v centru tureckého Istanbulu. Podle prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana mohlo jít o terorismus. K výbuchu došlo na pěší zóně frekventované ulice v historické čtvrti Beyoğlu. Na místě byl chaos, všude střepy z vysklených výloh a černý dým, popisují svědci tragédii. Z jejich výpovědí mrazí.
Je za deset minut půl páté odpoledne a centrem Istanbulu otřásá výbuch. Na zemi v rušné ulici Istiklal leží mrtvá těla a zranění. Na místo vzápětí přijíždějí záchranáři, hasiči i policisté. „Byli jsme trochu dál, ale viděli jsme několik lidí ležet na ulici. Ten výbuch byl tak hlasitý… A z místa poté stoupal tmavý dým. Později začali lidé utíkat pryč. Varoval jsem ostatní, aby nepanikařili, protože mezi lidmi byly rodiny a děti,“ popsal Cemal Denizci, který byl v onu osudovou chvíli na místě. Dodal, že viděl tři nebo čtyři lidi na zemi.
„Byla jsem tam dvě hodiny před výbuchem. Pak jsme šli do přilehlé čtvrti Cihangir a při jídle jsme slyšeli zvuk exploze. Nevěřili jsme, že je to bomba,“ řekla Asena Hayalová zpravodajské agentuře Al Jazeera. „Mysleli jsme, že něco spadlo ze staveniště, ale pak jsme si uvědomili, že se v neděli nestaví. Později dorazily zprávy, že šlo o výbuch,“ dodala Hayalová.
Další ze svědků, novinář Tariq Keblaoui, řekl televizi CNN, že byl v obchodě na ulici Istiklal, když došlo k výbuchu asi 10 metrů před ním. I on řekl, že po explozi viděl několik lidí ležet na zemi. Rozsah zranění těch, které viděl, nebyl jasný, ale několik z nich krvácelo z nohou i rukou, dodal s tím, že turisticky oblíbená oblast byla v neděli velmi frekventovaná.
Kdo útočil?
Bližší okolnosti a přesná příčina exploze zůstávají stále nejasné. Podle tureckého prezidenta šlo o bombový útok. Vyšetřováním bylo pověřeno pět prokurátorů. „Bylo by špatné, abychom okamžitě uvedli, že šlo o terorismus. Nicméně první výsledky vyšetřování naznačují, že ano. Podle zatím zjištěných informací se zdá, že svou roli ve výbuchu sehrála žena, kterou zachytily okolní kamery,“ uvedl Erdogan.
Na identifikaci obětí se teprve čeká, avšak podle generálního konzula v Istanbulu Jiřího Čisteckého nejsou zatím informace, že by mezi zraněnými nebo mrtvými byli Češi.
Není to poprvé, co v Turecku došlo k podobnému útoku. Země byla v letech 2015 až 2017 zasažena řadou smrtících bombových útoků, které spáchala teroristická skupina Islámský stát a zakázané kurdské skupiny. O život při nich podle agentury AP přišlo přes 500 civilistů a příslušníků bezpečnostních složek.
X X X
Ukrajinci nechtjí bojovat, utíkají do světa, bojí se o život, i Zelenský v bunkrech, manželku ukryl v USA.
Za odmítnutí bojovat, hrozí všem vězení, nebo smrt? Dřívější politik Ukrajiny po jednání s Ruskem o konci války také záhy zemřel.
Veřejný ochránce práv se zastal Ukrajinců, kterým byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státě, a potřebují se za prací dostat do ČR. Legálně je to podle Lex Ukrajina nemožné. Mají brannou povinnost, uvedlo ministerstvo zahraničí, proč to neumožní. Pravidla změní jen pro studenty, ale nikoli plošně bez osobního podání. Ukrajinců je moc a je zde riziko tlaku právních kanceláří, napsalo ministerstvo zahraničí ČR na zásadní připomínku Stanislava Křečka.
Ministerstvo zahraničí mění pravidla podávání pobytových žádosti pro ukrajinské zájemce o studium v ČR. Nově budou moci požádat o pobytové oprávnění za účelem studia v České republice ti Ukrajinci, kterým byla udělena dočasná ochrana v jiné členské zemi EU. Učiní tak na tamním českém zastupitelském úřadě, navrhuje ministerstvo zahraničí formou vládního nařízení.
To se ale netýká Ukrajinců s dočasnou ochranou, kteří by chtěli v České republice pracovat. Právě těchto lidí se zastal veřejný ochránce práv Stanislav Křeček v rámci připomínkového řízení. „Zabýval jsem se případem ukrajinského manažera (experta na investice a TMT sektor, certifikovaný účetní ve Velké Británii), který pracuje od roku 2003 pro renomovanou nadnárodní společnost Deloitte. S rodinou uprchl před válkou do Slovinska a tam získal dočasnou ochranu. Společnost Deloitte ho potřebuje přesunout do České republiky. Uvažovali o podání žádosti o modrou kartu, ale podle Lex Ukrajina je v takovém případě žádost považována za nepřijatelnou,“ uvedl v rámci připomínkového řízení k vládnímu nařízení ombudsman.
Ministerstvo: Je to věc vnitřní politiky
„Dovoluji si poukázat i na případ držitelky dočasné ochrany ve Španělsku. Brněnský basketbalový klub má zájem o ukrajinskou hráčku, která se však s rodinou v rámci útěku dostala do Španělska, kde získala dočasnou ochranu. Nyní už jsou to dva měsíce, co se tato držitelka dočasné ochrany snaží legálně dostat do České republiky. Neexistuje však žádná cesta. Eviduji i další podobné případy,“ argumentuje dále ombudsman s tím, že jde o plátce daní, kteří by v ČR nepobírali humanitární dávky.
Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček Foto: Tiskový odbor VOP
Také pro tyto případy navrhuje Stanislav Křeček stanovit výjimku a upustit od osobní žádosti na zastupitelském úřadě.
Jenže ministerstvo zahraničí v tomto případě zohledňuje povinnost narukovat do války s Ruskem: „Zahájení, resp. umožnění přijímat jejich žádosti, však má vnitropolitický a zahraničněpolitický rozměr (zatímco žadatelé z řad studentů nepodléhají na Ukrajině branné povinnosti, muži v produktivním věku /tj. mnoho potenciálních žadatelů o modrou či zaměstnaneckou kartu/ ano), k němuž je nutno přihlížet,“ vzkázalo ministerstvo zahraničí českému ombudsmanovi v souladu s politikou vlády Ukrajiny.
Podle vyhlášky mají Ukrajinci odjet zpátky do Lvova
Podle stávajících pravidel se do ČR nedostanou ani Ukrajinci pod dočasnou ochranu v jiné zemi, kteří chtějí v ČR studovat. Tzv. Lex Ukrajina stanoví, že žádosti cizinců o dočasnou ochranu na českých zastupitelských úřadech v zahraničí jsou nepřijatelné a nepřijatelné jsou rovněž žádosti o pobytová víza v ČR u těch cizinců, kteří už požádali nebo obdrželi dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU.
Důvodem zavedení tohoto pravidla byl strach z přehlcení zastupitelských úřadů. Nyní ministerstvo zahraničí podávání pobytových žádosti pro ukrajinské zájemce o studium v ČR umožní na českém zastupitelském úřadě.
Podle jiné vyhlášky by se měli zájemci o studium v ČR s udělenou dočasnou ochranou v zahraničí vrátit na Ukrajinu a žádost podat ve Lvově na velvyslanectví ČR, upozornil rovněž Stanislav Křeček v rámci připomínkového řízení nařízení vlády.
„Považuji však za důležité upozornit na vyhlášku č. 429/2010, která stanoví výjimky z povinnosti cizince požádat o vízum nebo povolení k pobytu na místně příslušném zastupitelském úřadu. Podle této vyhlášky by měli ukrajinští studenti s udělenou dočasnou ochranou přijet na Ukrajinu a na velvyslanectví České republiky ve Lvově podat žádost o žádost o udělení oprávnění k pobytu za účelem studia podle § 64 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o pobytu cizinců),“ upozornil ombudsman.
Riziko tlaku právníků rozšířit výjimky na další migranty
Jako „zásadní připomínku“ pak ombudsman navrhl podmínku osobního podání, aby mohli Ukrajinci žádat o pobyt v ČR na jiném velvyslanectví ČR v zahraničí.
To však ministerstvo zahraničí odmítlo kvůli tlaku právních kanceláří:. „K plošnému upuštění od osobního podání žádosti (tj. pro vymezenou skupinu osob) dosud na žádném zastupitelském úřadě ČR v evropském regionu nebylo přikročeno, a to zejména kvůli prevenci migračních a bezpečnostních rizik a rovněž z důvodu očekávaného tlaku a následné argumentace ze strany některých právních kanceláří, které své podnikání zaměřují na klienty usilující o výjimku z osobního podání žádosti zcela bez ohledu na to, zda k tomu existují oprávněné důvody či nikoliv,“ odpovídá ministerstvo zahraničí ombudsmanovi.
„Pokud by se navíc přikročilo k plošnému upuštění u jedné skupiny osob, znásobil by se tlak jiných zájmových skupin na další plošné upouštění, a v konečném důsledku by hrozilo vyprázdnění právní normy stanovující, že žádost má být podána osobně a upuštění od osobního podání je pouze výjimečným institutem,“ zdůvodňuje nevůli ke změně pravidel ministerstvo zahraničí jako navrhovatel nařízení.
Jednat o pobytovém oprávnění v ČR bez osobního podání lze v současnosti pouze ve výjimečných případech, o kterých rozhoduje zastupitelský úřad. Tak to i zůstane, vyhlášku ministerstvo měnit nebude: „Úprava vyhlášky č. 429/2010 Sb. MZV nepovažuje v dané situaci vhodným řešením, a to už jen vzhledem k ohromnému počtu ukrajinských občanů, kteří v současnosti požívají dočasné ochrany v celém světě a jejichž žádosti by v případě navrhované změny vyhlášky neúměrně zatížily až vyčerpaly kapacitu mnohých zastupitelských úřadů ČR,“ zamítlo připomínku ombudsmana ministerstvo zahraničí. Irena Válová, ceskajustice, cz
X X X
Na svatbu stát nepřispívá, proč má platit soudní rozvod? ptá se prezident notářů
Skoro polovině Čechů manželství nevyjde a končí rozvodem. Jen vloni tak k tuzemským soudům kvůli rozvodu zamířilo přes 21 tisíc párů. Prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer upozorňuje, že i kvůli tomu jsou soudy zahlcené. Podle něj by bylo řešením rozvody, kde mezi stranami nejsou žádné spory, soudům odebrat. Nahradit by je mohla právě práce notářů.
X Když lidé uzavírají manželství, žádné povolení soudu nepotřebují. Proč se tedy rozvody musí řešit u soudu?
Sňatek se skutečně běžně uzavírá jen před matrikářem nebo matrikářkou. Není k tomu potřeba žádné povolení, v podstatě nikdo nic nekontroluje, takže je to zvláštní. Navíc polovina z těch manželství se rozvádí. Roční statistiky ukazují 50 tisíc sňatků, polovina se rozvede, a z těch rozvedených se velká část rozvede takzvaně nesporně. To znamená, že se tito lidé uměli dohodnout sami mezi sebou.
X Tedy že si sami umí smírně rozdělit majetek?
Nejen to. Začnou tím, že se shodnou na tom, že už to jejich manželství nemá perspektivu, a pak jsou schopni se domluvit, jak si vypořádají společný majetek, jak si rozdělí péči o děti, tedy i výživné, a jsou schopni se domluvit, kde budou bydlet po rozvodu.
Přestože uzavřou tyto tři dohody, tak za současné situace musí jeden z nich stejně podat k soudu návrh na rozvod, ke kterému se připojí i ten druhý manžel. I když mezi nimi není žádný spor, tak k tomu soudu musí. Soud přitom zkontroluje tyto tři dohody, tedy majetek, děti a bydlení, a pak by se měl ještě pokusit o smír mezi manželi, tedy probrat s nimi, jestli se skutečně chtějí rozvést.
X Proč toto soud dělá? Proč vlastně supluje nějakou funkci mediátora či manželské poradny?
Je to platná zákonná úprava, ve světě už se od toho upouští. Navíc, proč jít k soudu, když se nechci soudit? Soudy taková agenda zatěžuje.
X Dá se říct, jak dlouho proces trvá?
Soud musí nařídit ve věci minimálně jedno jednání, běžně to jsou dva až tři měsíce, ale může to být i déle. Ono se to nemusí zdát moc, ale občas dochází k nezáviděníhodným situacím, kdy třeba rozvádějící se manželka už je s novým partnerem těhotná, a stále se čeká na rozvod. Pokud není rozvedená a dítě se už narodí, tak ten ještě nerozvedený, tedy její manžel, který není otcem toho dítěte, je zapsaný jako otec! A pak tedy musí popírat otcovství.
X To je docela zajímavý moment. To nějak určuje zákon?
Ano, jedná se o takzvané domněnky otcovství a tyto situace potom dokážou být docela komplikované.
X Kolik těch nesporných rozvodů, které přesto k soudu musí, ročně je?
Zhruba patnáct tisíc, pro naše soudy je to opravdu zbytečná zátěž. Soud má řešit věci sporné. Nejjednodušší to mají bezdětné páry, kde samozřejmě odpadá otázka, kdo bude vychovávat děti. Pokud je zde spor, tak se samozřejmě nabízí řešení rozvodu před soudem. Ale pokud jsou schopni se domluvit a dohodu o péči a výživném schválí opatrovnický soud, tak je soud rozvede.
Když by to dělal notář, zůstává tam částečně i ten prvek veřejné moci, protože notáři jsou jakási prodloužená ruka státu. Notáři jsou pod dohledem soudů, státu, ministerstva, mají propojení na matriky, takže mohou rozvod okamžitě ohlásit.
X Silný argument může být i finanční, ne? Zasedání soudu prostě něco stojí. Minimálně provoz budovy, energie, práce soudce a zapisovatelky a určitě bychom našli další náklady.
Soudní poplatek za rozvod je v současné době dva tisíce korun, a to nejsou ani zdaleka ceny toho řízení, nepokryje to náklady na soudce či na jednací síň, kde se musí svítit, topit… To znamená, že celá společnost se v podstatě dvěma lidem na rozvod skládá. Proč? Stejně tak jako nikomu stát nepřispívá na svatbu, neplatí mu část svatební hostiny…
X Finanční argument je bezesporu silný.
Ministerstvo pravděpodobně ví, kolik by tím ušetřilo, protože těch nesporných řízení je více než tisícovka měsíčně. A to nejsou jen vyjmenované náklady na ten soudní aparát, ale další věc je třeba doručování rozsudků a podobně. Stát má těch zbytečných nákladů opravdu hodně. Je to nákladné, a hlavně to není nutné.
X Kolik by stál tedy rozvod u notáře?
To by záleželo na tom, jak ministerstvo nastaví cenu vyhláškou. Stejně jako notářům nastavuje ostatní tarif za jejich agendu, třeba za dědické řízení. Například závěti začínají na 1 500 Kč, valné hromady jsou paušálně za 4 tisíce korun, takže v těchto částkách se pohybujeme. A mimochodem, ministerstvo zvažovalo i zvednout poplatek za jakýkoliv rozvod u soudu.
X Kolik je v ČR notářů? Zvládli by novou agendu?
Aktuálně celkem 439, a máme zjištěno, že by tuto případně nově zavedenou činnost zvládali. Samozřejmě by stále zůstala možnost zažádat o rozvod u soudu.
Pokud převod této agendy pod notáře zákonodárce zváží, mohlo by to být stejně jako třeba se zápisy do obchodního rejstříku, kde obchodní společnost máte možnost založit buď s notářem, nebo u soudu.
X Jednáte o tomhle řešení s politiky? Jak to chcete prosadit?
Zatím je tato varianta uvedena v programovém prohlášení současné vlády, kde se cílí na takzvané odbřemenění justice, aby soudy nemusely podobné nesporné případy soudit.
Na základě toho ministerstvo spravedlnosti už zahájilo konzultace s jednotlivými odborníky na problematiku, tedy advokáty, notáři, soudci, teoretiky práva, opatrovnickými soudy. Už proběhla první jednání pracovních skupin a tvoří se vlastní návrh.
X A?
My cítíme na lidech, jak neradi k soudu jdou, když vědí, že nemusí. A dám vám přirovnání z praxe. Obdobné je to třeba u pozůstalostních řízení, která jsou také soudním řízením, a přitom o nich soud jednat nemusí. Notář je v nich ustanoven jako soudní komisař a v každém pozůstalostním řízením ho soud pověřuje.
X To máte pravdu.
A právě tady je vidět, že zákonodárce nechtěl lidi, když se o pozůstalost nehádají, posílat zbytečně k soudu. Takže na to vyčlenil notáře. Obdobné by to bylo v případě nesporných rozvodů u notáře, kdy by vše proběhlo v příjemnější atmosféře a bez stresu. On už vstup do soudní budovy na slabší povahy působí negativně.
X Ale sám říkáte, že soud se pokouší u rozvodů nejprve o smír, přesvědčí se o tom, zda je rozvod vůbec nutný.
Tenhle argument se občas objevuje. Aby se lidé nerozváděli nějak překotně a neuváženě. Tomu by šlo ale jednoduše předejít u notáře. V zahraničí tedy manželé požádají u notáře o rozvod v nějaký konkrétní den, ale ta samotná listina o rozvodu může být sepsána nejdřív například za měsíc, aby opadly případné emoce a zbyl prostor na rozmýšlení. To je, myslím, relevantní argument. Pořád by to bylo rychlejší než u samotného soudu.
X Nevznikne odpor k této úpravě ze strany advokátů, kteří tak přijdou o práci při zastupování u soudů?
Nová úprava i nadále počítá se zapojením ostatních právníků do případného rozvodu tak, jak ho lidé běžně řeší. Spousta rozvodů, které skončí nesporně, byla původně velmi sporná a obě strany měly advokáty.
Roky se strany hádaly a teprve když advokát jedněm i druhým vysvětlil, že je lepší se dohodnout, než se další léta soudit o majetek, tak pak teprve se na těch podmínkách strany domluvily a rozvod se stal nesporným. To by samozřejmě zůstalo, role advokátů tady je nezastupitelná.
X Už jste tyhle nové nápady představovaly veřejnosti?
Ano. Setkal jsem se se dvěma zajímavými průzkumy veřejného mínění, které dělala renomovaná agentura o tom, jak lidé vnímají rozvody. A zejména ten druhý, který už byl dělaný konkrétně mezi lidmi, který si rozvodem prošli, v něm přes 80 procent dotazovaných říkalo, že už tím prostě u soudu podruhé projít nechtějí. U nás je zkrátka rozvod nastavený tak, že vám to stát maximálně ztěžuje. Navíc je to i emoční zátěž.
X Jaký vliv měl nový občanský zákoník na manželství? Tam se hodně změnilo v oblasti dohod o úpravě společného manželského majetkového režimu.
Ano, to jsou takzvané manželské a předmanželské smlouvy. Ty zde existovaly už před novým občanským zákoníkem, ale nyní byly ještě zlepšeny a vznikly nové typy smluv, tedy vzniklo i klasické oddělení jmění.
To znamená, že při takové úpravě vůbec nevznikne společné jmění manželů, a manželé po svatbě v ohledu peněz a majetku pokračují každý sám za sebe, jako kdyby se nevzali. A když spolu takto žijí a něco si společně koupí, tak jim vznikne podíl. Půl napůl, nebo v poměru, jak si sami určí a dohodnou.
X To se často používá právě i kvůli podnikání, že?
Přesně tak, protože to, co specifikoval nový občanský zákoník, je relativně nebezpečné, protože společné jmění manželů znamená, že jeden z manželů odpovídá i za dluhy druhého, které vznikly před uzavřením manželství.
Takže typicky když si vezmete někoho, kdo ještě před uzavřením manželství jel v MHD načerno, dostal pokutu, tu neřešil a běží mu nyní exekuce. Vezmete se a rázem může exekutor postihnout i společný majetek, tedy i tu vaši část. Takže si musíte oddělit jmění, aby šlo všechno jenom za tím, kdo dluh způsobil.
X X X
Čeští vysokoškolští studenti tráví v práci nejvíce času, mnohdy na úkor vzdělání
Vysokoškolští studenti pracují při prezenční formě studia vůbec nejvíc v Evropě, až 92 % z nich má ke studiu přivýdělek. Vyplývá to ze zprávy projektu Eurostudent, který si pro analýzu vybral 26 evropských zemí. Podle odborníků může mít tento trend negativní dopad na studium, pro mnohé studenty je to však otázka zajištění důstojného života.
Studují prezenčně na vysoké škole, zároveň ale velkou část svého času věnují práci, která mnohdy s jejich studijním oborem ani nesouvisí. To je situace, v níž se v současné době nachází většina českých vysokoškoláků.
„V průměru 80 % studentů v zemích Eurostudent má placenou práci. Přibližně 60 % studentů kombinuje práci a studium tím, že pracuje i v době přednášek. Pouze 18 % studentů pracuje pouze v době, kdy nemá žádné školní povinnosti,“ uvádí poslední výzkum.
Současný stav podle analytika PAQ Research Karla Garguláka vypovídá o tom, že jsou náklady na studium vysoké. „Studenti si proto, aby jejich rodinné rozpočty ustály studium na vysoké škole, musí přivydělávat. V posledních týdnech a měsících se navíc zvýšily i náklady na bydlení, roste inflace. To vše hraje roli,“ uvedl Gargulák.
„Celé studium musím pracovat. Od začátku jsem měla problém s tím, abych od rodičů dostala vůbec nějaké peníze. Ze začátku to pro mě byla vyloženě otázka uživení se. Dneska už je to ale i tom, abych žila důstojněji než předtím,“ vysvětluje Michaela, která studuje navazující magisterský program na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy (PedF UK).
I v méně trýznivých situacích, kdy rodiče studentům určitou finanční pomoc poskytují, je ovšem běžné mít práci. „Rodiče mě sice podporují, ale nechci na nich být závislý. Peníze od nich mi postačí na kolej, jídlo a na benzín do auta. Na další věci už mám peníze z práce. To je taky důvod proč jsem si nějakou práci našel,“ připouští Martin, student Fakulty biomedicínského inženýrství z Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT).
To potvrzuje i Natálie, která studuje na Fakultě informatiky a statistiky na pražské Vysoké škole ekonomická (VŠE). „Rodiče mě podporují, ale peníze od nich využiju na bydlení či na jídlo. Za svoje peníze si pak můžu koupit například oblečení,“ říká. „Já pracuji proto, abych měla peníze navíc, na svoje koníčky, na cestování nebo na jídlo,“ dodává souhlasně Kateřina, studentka Mezinárodních a teritoriálních studií z Masarykovy univerzitě v Brně (MUNI).
Marketingová ředitelka Grafton Recruitment Jitka Součková potvrzuje, že je pracovní nasazení studentů běžné. „Bývá výjimkou, že magistr žádnou praxi nemá. Třeba u nás ve firmě máme hodně lidí, kteří ukončili bakalářské studium, nastoupili na fulltime a magisterské nebo inženýrské studium už si dodělávají při zaměstnávání. Dříve se tomu říkalo dálkové studium, dnes je to kombinované,“ dodává.
V práci na úkor studia
Dopad situace na studium je však podle Garguláka nevyhnutelný. „Politika se primárně musí zaměřit na to, aby vůbec existoval systém státní podpory, půjček a dalších garantovaných věcí, které umožní studovat tak, aby se studenti mohli primárně věnovat studiu a podmínky to naplňovaly co nejlépe. Tím bychom předešli i odchodům z VŠ,“ dodal Gargulák.
„Určitě to mé studium ovlivňuje, jako student se musím věnovat škole a zároveň práci, což občas není snadné skloubit,“ potvrzuje analytikova slova Jakub studující magisterský program na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické na Technické univerzitě v Liberci (TUL). Podle něj je vzdělávací systém nastavený špatně.
Podle výzkumu Eurostudent se evropští studenti bez práce věnují prezenčnímu studiu průběžně kolem čtyřiceti hodin týdně. Když však zvážíme, kolik času stráví čeští vysokoškoláci v práci, je pro ně tento průměr nedosažitelný. Běžně pracují kolem 25 hodin týdně. Podle výzkumu jsou negativně ovlivnění všichni studenti, kteří pracují více jak 20 hodin týdně.
„Mám úvazek na 40 hodin týdně, reálně ale dám 45 až 50 hodin. Chci se uživit a mít zkušenosti do CV, na 100 % to ale ovlivňuje moje studium, nemám na něj čas,“ uvedl Marek z Fakulty strojního inženýrství na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP).
„Oficiálně podle smlouvy pracuji týdně 22 hodin, nicméně reálně je to o dost víc, protože jsem učitelka na základní škole,“ dodává Michaela z PedF UK.
Studenti vysokým pracovním nasazením však často reagují na poptávku pracovního trhu, na němž jsou dnes zkušenosti z praxe, nebo minimálně jakékoliv pracovní návyky, ceněné.
„Pokud má uchazeč jakoukoliv praxi a pracovní návyky, tak je to vždy dobře. Budoucí zaměstnavatel přihlíží k tomu, jestli má uchazeč praxi v oboru. Vysokoškolákům doporučujeme, aby se poohlíželi po praxi, která souvisí s tím, co studují. Je jasné, že pokud příjem potřebují proto, aby si vydělali na kolej nebo na bydlení, vezmou jakoukoliv práci, klidně i v gastru,“ uvědomuje si Součková.
Vysoké pracovní nasazení je podle Garguláka také příčinou nedokončeného vysokoškolského studia. „Nedošlo k žádné výrazné reformě samotných studijních programů ve vztahu k samotným profesím a snahou se více orientovat na trh práce. Studenti, i když pracují v oboru, neshledávají smysluplným školu dokončit. Týká se to hodně technologických oborů, IT a tak dále,“ vysvětlil.
Ještě si platit školné?
Národní ekonomická rada vlády (NERV) přišla nedávno s návrhem zavést školné na českých vysokých školách. Apeluje sice, aby školné bylo tzv. odložené, mnozí odborníci však pochybují, že by se tím vyřešila stávající situace, v níž studenti pracují, a školu mnohdy nedokončí.
„Školné by mělo donést další prostředky pro vysoké školy v tom duchu, že se nějakým způsobem zlepší vzdělávání. Je to jeden z argumentů, ale mělo by dojít i ke zlepšení procesů výuky,“ uvedl Gargulák. V odložené půjčce ale nevidí pozitiva.
„Náklady jsou pro studenty poměrně vysoké, rodiny je nejsou schopné podporovat, a v ten moment ještě další zatížení do startu, když mají mladí problém si najít bydlení, založit rodinu… Neexistuje žádná podpora, a teď je ještě zatížit odloženou půjčkou,“ argumentuje analytik.
„Myslím, že hodně lidí by to v tu chvíli vzdalo, a možná by se ulevilo tomu přetlaku, který na vysokých školách panuje,“ přiznává Michaela. Dodala, že na školu by nastoupila i tak, ale v tu chvíli už by měla velký problém vyžít. „Kvůli většině studentů, které znám, a platí si všechny své výdaje sami, bych ale řekla, že by se školné zavádět nemělo.“
Návrh nepodporuje ani ministr školství Vladimír Balaš, který se coby profesor na vysokoškolské půdě dlouhá léta pohyboval. „Nejsem toho příznivcem. Byl by to relevantní argument pro příjmově nižší rodiny, že by to mohlo být sociálně selektivní, studenti by se nemuseli chtít snažit o studium na VŠ,“ okomentoval.
Upozorňuje také na skutečnost, že on sám se ve vysokém školství pohybuje přes třicet let a po celou dobu je návrh ve hře, přesto stále nebyl realizován. „Možná nejen z politických nebo populistických důvodů. Nemyslím si, že by to českému školství pomohlo,“ míní.
X X X
Slovinsko má první prezidentku. Pircová Musarová byla i advokátkou Trumpové
Vítězkou druhého kola slovinských prezidentských voleb je advokátka Nataša Pircová Musarová. Po sečtení 98,29 procenta hlasů porazila svého protikandidáta, bývalého ministra zahraničí Anže Logara o osm procent. Stane se první ženou v této funkci ve své zemi, úřadu se ujme koncem prosince 2022.
Musarová ve druhém kolo získala 54,03 procenta hlasů, zatímco Logar 45,97 procenta, napsal slovinský deník Delo.
Volební účast byla 49,9 procenta, oznámila volební komise. Nová slovinská prezidentka nahradí ve funkci Boruta Pahora, který po dvou pětiletých funkčních obdobích už nemohl znovu kandidovat.
Pircová Musarová je právnička, bývalá komisařka pro přístup k veřejným informacím a někdejší televizní moderátorka. Kandiduje jako nezávislá, podporu jí vyjádřili mimo jiné bývalí slovinští prezidenti Milan Kučan a Danilo Türk. V prvním kole, které se konalo před třemi týdny, skončila druhá se ziskem 26,88 procenta hlasů.
Studovala i v Británii a mimo jiné absolvovala stáž v centrále CNN v Atlantě, vede od ledna 2015 vlastní advokátní kancelář, v listopadu 2015 pak obhájila doktorát na Právnické fakultě Vídeňské univerzity. Mezi její klienty patřila mimo jiné manželka bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa Melania a její slovinská rodina. Zastupovala je ve sporech s médii.
X X X
Ve Španělsku je na prodej celé městečko. Za cenu nižší, než stojí garsonka
Ve španělských médiích se objevil Inzerát na prodej celého městečka. Salto de Castro se nachází v severozápadním Španělsku na hranicích s Portugalskem v provincii Zamora asi tři hodiny jízdy od Madridu. Jeho 44 domů, kostel i jeho škola je nyní k mání za pouhých 260 tisíc eur, tedy asi za 6,3 milionu korun. Za to lze ve městě pořídit sotva garsonku.
V městečku se nachází dokonce budova kasáren, kde dřív sídlila civilní stráž. Co tu ale není, jsou obyvatelé. Salto de Castro je opuštěné už více než tři desítky let.
Salto de Castro vzniklo krátce po druhé světové válce. Přistěhovaly se sem desítky rodin dělníků, kteří nedaleko stavěli přehradu. Po jejím dokončení ale lidé městečko postupně opouštěli, až se koncem 80. let úplně vylidnilo. Stalo se tak součástí oblasti, které se dnes říká „vyprázdněné Španělsko“, tedy řídce osídlený venkov, kde chybí řada služeb dostupných jen ve městech.
Současný majitel městečka ho odkoupil v roce 2000 se záměrem přeměnit ho na turistické místo a přilákat lidi na místní krásy přírody. Krize eurozóny o pár let později ale jeho plány zhatila. Dnes už je mu přes 80 let a na další dobrodružství s obnovou chátrající obce nemá sílu ani chuť. „Majitel měl sen mít zde hotel, ale ze všeho sešlo,“ říká realitní makléř Ronnie Rodríguez, který vlastníka při prodeji zastupuje.
Původně bylo městečko k mání za 6,5 milionu eur (157 milionů korun), ale žádný kupec se dlouho nenašel. Nová nabídka na realitním portálu Idealista je nyní 260 tisíc eur. O koupi tak podle realitního agenta obratem projevily zájem více než tři stovky lidí. „Jeden potenciální kupec nabídl dokonce i rezervační poplatek,“ říká Rodríguez. K obchod ale zatím nedošlo, takže šanci mají i další.
Jak realitní makléř dodává, ten čtvrtmilion eur nebude poslední investicí do zapomenuté vesničky. „Investice do nemovitostí, aby byly stoprocentně funkční a ziskové, by podle našeho odhadu nepřesáhly dva miliony eur,“ lákají prodejci v inzerátu.
X X X
Ekonomika Velké Británie je v recesi. Uškodil i den volna při pohřbu královny Alžběty
Výkon britského hospodářství se ve třetím čtvrtletí snížil. A je dokonce menší než před třemi lety, tedy ještě v předpandemickém období. S odkazem na britský Národní statistický úřad to uvedla americká stanice CNN.
Hrubý domácí produkt Velké Británie se v období od července do září mezičtvrtletně snížil o 0,2 procenta. Skončilo tak období pěti čtvrtletí nepřetržitého hospodářského růstu. Velká Británie je navíc zatím jedinou ekonomikou v recesi ze skupiny G7, která zahrnuje sedmičku nejbohatších zemí světa. A britský HDP je dokonce o 0,4 procenta nižší než ve stejném období roku 2019, tedy ještě před propuknutím koronavirové pandemie.
„Čtvrtletní pokles jde na vrub zpracovatelskému průmyslu, který zaznamenal rozsáhlý propad ve většině průmyslových odvětví. Služby celkově stagnovaly, ale odvětvím orientovaným na spotřebitele se dařilo špatně, s výrazným poklesem maloobchodu,“ cituje CNN šéfa britského Národního statistického úřadu Darrena Morgana.
Lidem klesá kupní síla
Statistici rovněž uvedli, že na britské ekonomice se negativně projevil volný den, který byl vyhlášen na 19. září kvůli pohřbu královny Alžběty II. Tehdy měla řada provozoven zavřeno a jen v samotném září hrubý domácí produkt poklesl o 0,6 procenta.
Hospodářský pokles má ale hlubší příčiny. Jednou z těch hlavních je propad reálných příjmů obyvatelstva kvůli inflaci, která je nejvyšší za posledních 40 let a která již přesáhla 10procentní hranici.
Brity čeká nejdelší recese od války
„Nižší nákupní apetit spotřebitelů se pravděpodobně podepíše na poklesu HDP i během čtvrtého čtvrtletí,“ uvedl pro americkou CNN James Smith, ekonomický analytik banky ING.
Rovněž centrální banka Bank of England minulý týden varovala, že britské hospodářství může zažít nejdelší recesi od 40. let minulého století. Navíc připomněla, že ekonomický propad ve třetím čtvrtletí kontrastuje s růstem ve Francii a Německu o 0,2, a Itálii o 0,5 procenta.
Bank of England také uvedla, že hospodářský vývoj Velké Británie bude nejspíše odlišný i od celé eurozóny. Evropská komise totiž předpovídá hospodářskému bloku v příštím roce i v roce 2024 růst HDP, zatímco Bank of England očekává, že britská ekonomika zůstane v recesi po příští dva roky.