Rakušák Hitler vždycky toužil po Praze a Pražském hradu, kde se setkal s prezidentem Háchou, kde se před lety dívali z okna, a pak byl vyhlášen protektorát Čechy, Morava. Emil Hácha (1939-1945) protektorátní prezidentský úřad vykonával na Hradě. Pracovnu měl v Zrcadlovém sále. To ale Hitlerovi nestačilo, a tak do Prahy vyslal ještě Reinharda Heydricha, na něhož pak byl spáchán atentát.

Komunista, voják, dnes generál Pavel, populista, který se těšil na důchod, jak již dříve oznámil médiím, najednou změnil názor a chce být v Praze na Hradě, protože se velice dobře zapsal v NATO podporované USA, Německem a dalšími zeměmi Západu. Navíc se dobře zapsal při misích v cizině. Za to by měl přece dostat od NATO odměnu. Zvláště, když je tu nová válka Západu proti Rusku na Ukrajině, a tam by mohl dobře posloužit generál Pavel, protože zná i Rusko.

X X X

PŘED  PAVLEM  VOJENSKÝ  VÝBOR  NATO  VEDL  HITLERŮV  GENERÁL

Pavel jako pozdější předseda vojenského výboru NATO musel projít nejpřísnějšími bezpečnostními prověrkami. Média však nyní upozornila, že na stejný post prošel prověrkou i bývalý generál wehrmachtu Adolf Heusinger, který připravoval plány na invazi do Polska a Sovětského svazu.

Kromě Heusingera úspěšně prověrkou na stejný post prošel i Johaness Steinhoff, který byl stíhacím pilotem luftwaffe. Oba však minulosti zastávali post předsedy vojenského výboru aliance, informoval server Echo24.cz.

„Tato životopisná fakta obou generálů však byla členům Vojenského výboru a veřejnosti v době jejich volby v 60. a 70. letech 20. století nepochybně známá. Nebyly to skryté skutečnosti, které by se objevily až po jejich zvolení,“ reagovala na informace mluvčí prezidentského kandidáta Eva Hromádková. Proto podle jejích slov nelze říct, že jejich prověrka nebyla dost přísná.

 Od té doby se standardy mnohokrát změnily

Důvodem, proč byli tito generálové i se svou minulostí zvoleni do čela vojenského Výboru NATO, je však podle Hromádkové úplně jiná otázka, která s prověrkou či důvěryhodností generála Pavla nemá vůbec nic společného. „Šlo o kombinaci taktických, strategických a geopolitické důvodů v kontextu probíhající studené války,“ komentovala s tím, že od té doby se standardy, metodiky a podmínky mnohokrát změnily.

Ohledně minulosti prezidentského kandidáta Petra Pavla je známo, že byl od poloviny 80. let minulého století členem KSČ. To Pavel obhajuje slovy „nutné zlo“, které musel jako tehdejší příslušník Československé lidové armády podstoupit, a to kvůli kariéře. Pavel však opakovaně zdůrazňuje, že nikomu neubližoval.

Jenže média později přišla na to, že některé informace Pavla vykreslují jako příslušníka komunistické vojenské rozvědky. Podle daných zpráv se ukázalo, že například prošel Zpravodajským institutem při generálním štábu. To bylo tehdejší školící středisko pro budoucí vojenské špiony. Pavel to ani nijak nepopírá.

Nikdo neměl vzdělání na to dělat diplomaty

„Chtěl jsem pracovat jako vojenský diplomat v zahraničí. Kdekoli, kam bych byl vyslán a kde bych mohl uplatnit některý z jazyků, které jsem v té době ovládal, tedy angličtinu, francouzštinu a ruštinu,“ vysvětloval Pavel pro Týdeník Echo.

Tuto verzi ale nabouralo svědectví jednoho z jeho bývalých kolegů ze zpravodajského kurzu. „Nikdo z nás neměl vzdělání na to dělat diplomaty, my jsme byli vojáci školení na to být pomocníky vojenských přidělenců, být jejich očima při výkonu výzvědných činností na území cizího nepřátelského státu v zájmu Varšavské smlouvy,“ řekl někdejší spolužák Petra Pavla (v letech 1988 a 1989) z elitního zpravodajského kurzu Pavel Beneš pro Právo.

KOMUNISTA  PAVEL  SE  NENECHAL  ZAHANBIT,  MÁ  PŘECE  RUSKOU  ŠKOLU,

TEĎ  MU  SVITLA  NADĚJE  POSTUPOVAT  PO  HITLEROVI  A  SLOUŽIT  VELMOCI  EVROPY  –  VELKÉMU  NĚMECKU,  USA

TUTO  PŘÍLEŽITOST  SI  NEMŮŽE  NECHAT  UJÍT

Generál Pavel ještě v září 1989 jako loajální komunista si nakonec Beneše předvolal výbor KSČ, kde byl tou dobou Pavel jako předseda. Prezidentský kandidát se nyní verzi svého spolužáka snaží vyvrátit a označuje jeho výpověď za „spekulativní vyjádření“.

Podle webu Echo24.cz však samotný fakt, že byl generál Pavel zvolen do čela vojenského výboru Severoatlantické aliance (ve funkci byl jako první Čech mezi lety 2015 a 2018), mnoho neříká o tom, zda byla jeho někdejší příslušnost ke komunistickému režimu skutečná, nebo pouze předstíraná. Ze seznamu předchůdců vyplývá, že to nemusí hrát roli.

Na začátku 60. let minulého století vedl vojenský výbor aliance třeba i bývalý generál nacistického Německa a svého času jeden z nejvýznamnějších představitelů wehrmachtu Adolf Heusinger. Překážkou tehdy nebyla ani jeho účast na plánování invaze do Polska a spolupráce na řízení operací při invazi do Sovětského svazu.

X X X

GENERÁL  PAVEL   TVRDĚ  NIČIT  NEPŘÍTELE,   ZALÍBIT   SE  ZÁPADU,  JAKO  GORBAČOV

NESMÍM   ZKLAMAT,  JÍT  PŘES  MRTVOLY,  NIČIT  KURDY  A  DALŠÍ  ZLOČINCE

Během svého působení ve vedení vojenského výboru se zabýval prováděním rozhodnutí přijatých na summitu NATO ve Walesu v roce 2014, kde zastupoval Českou republiku společně s prezidentem Milošem Zemanem a ministrem obrany Martinem Stropnickým, včetně Akčního plánu připravenosti. Věnoval se zvyšování ochrany vzdušného prostoru aliance, posílení alianční pozice v oblasti odstrašování, úpravě velitelské struktury NATO a podpoře operací Rozhodná podpora v Afghánistánu a KFOR v Kosovu. Zapracoval na obnovení dialogu s Ruskem, narušeného po anexi Krymu.

V roce 2016 vyjádřil názor, že Rusko je nebezpečnější než Islámský stát a hrozba terorismu a uprchlíků byla v České republice přeceňována. V souvislosti s tureckou invazí do Afrínu v Sýrii, která začala v lednu 2018 a byla namířena proti syrským Kurdům, Tureckem označovaných za teroristy; prohlásil, že „všechny země mají právo na sebeobranu, ale je důležité, aby se to provádělo přiměřeně“, a že NATO bylo Tureckem (svým členským státem) o vojenské operaci informováno. Poukázal přitom na nutnost nevnímat Kurdy jako homogenní skupinu, a že část z nich efektivně bojuje proti extremistům.

ZA  MASAKRY  GENERÁL  PAVEL  POCHVÁLEN

V čele vojenského výboru jej po skončení funkčního období v závěru června 2018 nahradil vrchní maršál letectva sir Stuart Peach ze Spojeného království, zvolený v září 2017 z pozice náčelníka vrchního štábu britských ozbrojených sil. Jens Stoltenberg při jeho odchodu z funkce uvedl, že Pavel „znamenitě vedl vojenský výbor během klíčového období historie NATO“ a poděkoval mu za pomoc a podporu. V březnu 2018 obdržel Pavel za to, že „skvěle provedl Vojenský výbor NATO, včetně zástupců národních armád a národních náčelníků generálních štábů, nejnáročnějším obdobím v nedávných dějinách aliance“, nejvyšší americké vojenské vyznamenání udělované cizinci – komandér Záslužné legie.  Při jeho odchodu do armádní výslužby 30. listopadu 2018 analytici jako František Šulc a Lukáš Dyčka oceňovali Pavlovy diplomatické schopnosti a civilní přesah.

X X X

GENERÁL  PAVEL  ŘÁDIL  V  IRÁKU,  KOSOVU,  CHORVATSKU,  KOLIK  ZABITÝCH  LIDÍ,  JAKO  DNES  NA  UKRAJINĚ?

Po dokončení studií na Vojenské akademii v roce 1991 nastoupil na Generální štáb Armády České republiky a v 90. letech působil v armádní zpravodajské službě Vojenském zpravodajství. Byl asistentem generálporučíka Radovana Procházky, politického vězně komunistického režimu.

Účastnil se mírové mise UNPROFOR v Jugoslávii, kde v lednu 1993 jeho jednotka při dobrovolné operaci pomohla zachránit přes 50 odříznutých francouzských vojáků z válečné zóny mezi Srby a Chorvaty. Pavel za tuto misi obdržel nejvyšší francouzské vojenské vyznamenán  a nakonec „za nevšední odvahu“ i nejvyšší státní vyznamenání – Řád čestné legie.  Prezident republiky Václav Havel mu následně udělil Medaili Za hrdinství.

V letech 2002–2007 byl postupně velitelem specializovaných sil, zástupcem velitele společných sil a zástupcem ředitele sekce ministerstva obrany. Předtím a poté zastupoval Českou republiku na několika vojenských diplomatických funkcích v Belgii, Nizozemsku a Spojených státech. V letech 1993–1994 byl zástupcem vojenského přidělence České republiky v Belgii, v letech 1999–2002 zástupcem na velitelství NATO v Brunssumu.

V roce 2003 působil jako zástupce ve velitelství operace Trvalá svoboda v Tampě. V letech 2007–2009 byl zástupcem vojenského představitele České republiky při Evropské unii v Bruselu a následně v letech 2010–2011 zástupcem České republiky na Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě

Během americké invaze do Iráku v březnu 2003, kdy působil jako styčný důstojník na americkém velitelství v Kataru, varoval, že Irák by mohl použít proti invazním jednotkám zbraně hromadného ničení. V roce 2011 byl členem odborné komise, která sepsala Bílou knihu o obraně, hodnotící stav a navrhující opatření na zlepšení obrany České republiky.

Podpořil účast českých vojáků ve válce v Afghánistánu a uvedl, že obrana republiky „bude začínat ne na hranicích České republiky, ale na vnějších hranicích NATO, a někdy i za nimi, často tisíce kilometrů od nás“. Později prohlásil, že by bylo velkou chybou, kdyby čeští vojáci opustili Afghánistán pod tlakem veřejného mínění.

X X X

UMĚLCI  SE  BOJÍ  LYNČOVÁNÍ,  NECHTĚJÍ  SE  VEŘEJNĚ  K  PODPOŘE  LIDÍ  NA  HRAD  VYJADŘOVAT

ZA  FIALY  HORŠÍ,  NEŽ  ZA  KOMUNISTŮ

Andrej Babiš, nebo Petr Pavel. Jeden z nich se brzy stane novým českým prezidentem. Navenek to vypadá, že české celebrity mají o volbě jasno. Téměř každá známá tvář z televizních obrazovek veřejně preferuje generála. Jak ale redakce CNN Prima NEWS zjistila, tak jednoznačné to není.

Eva Holubová, Zdeněk Svěrák, Jan Hřebejk, Taťána Kuchařová, Jaroslav Hutka, Petr Čtvrtníček, Radek Banga, Jitka Čvančarová… To je jen stručný výčet podporovatelů Petra Pavla na Pražský hrad. Najít mezi slavnými Čechy někoho, kdo veřejně přizná, že volí Andreje Babiše, je téměř nemožné. Jedním z mála, kteří se k tomu hlásí, je herec Roman Skamene. Mezi další však patří i modelka Agáta Hanychová, dcera Karla Gotta Dominika či herec Jan Kuželka.

Posledně jmenovaný však prozradil, že v českém šoubyznysu je takových daleko víc, jen se to bojí dát najevo. „Vím o spoustě herců, kolegů z branže, kteří budou volit Andreje Babiše, jen se to veřejně bojí říct. Můžu vám upřímně říct, že jich rozhodně není málo a možná byste se divili. To jsme to s tou demokracií dopracovali. To je horší než za komunistů. Člověk se bojí říct svůj názor, aby nebyl dehonestován, mediálně lynčován. Snad se to v lepší obrátí,“ uvedl pro CNN Prima NEWS herec Jan Kuželka.

RINGO  ČECH:  VOLIT  ODBORNÍKY – BABIŠE

 Proč volí Babiše, proč Pavla?

Svoji volbu vysvětlil následovně. „Babiše budu volit z jednoho prostého důvodu. Nemusím ho mít rád, ale na rozdíl od svého protikandidáta rozumí hospodářství a ekonomice. V situaci, v jaké jsme, s tím může něco udělat. Generál Petr Pavel může být výborný ministr obrany, to bezesporu, ale nerozumí ekonomice,“ prohlásil Jan Kuželka.

Je zřejmé, že prezidentské volby opět rozdělují společnost na dva nesmiřitelné tábory a nejinak je tomu mezi známými osobnostmi. „Generála Petra Pavla osobně znám jako laskavého, zdravě sebevědomého gentlemana, který je vždy uvážlivý, nikým nemanipulovatelný a který umí mluvit s nadhledem. Jeho lidské vlastnosti a neoddiskutovatelné odborné znalosti jsou pro mě zárukou jeho schopnosti vykonávat úctyhodně a odpovědně funkci prezidenta České republiky,“ zdůvodnila svou volbu naopak herečka Jitka Čvančarová.

 Třetí cesta Ringo Čecha

Najdou se ale i tací, kteří volit nepůjdou. Patří mezi ně například hudebník, textař, malíř, spisovatel a bývalý politik František Ringo Čech. „Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman, to byli političtí odborníci, angažovali se od samého počátku, prošli revolucí, byli prostě dobří…  Nikdo Čechům ale nebyl dobrej, i když Miloše Zemana volila polovina národa. Ti, co kandidují na prezidenta teď, to jsou všechno rychlokvašky. Petr Pithart to řekl krásně, nemůžete volit někoho, kdo se rozhodne, že bude prezident, někde v kuchyni,“ uvedl pro CNN Prima NEWS Ringo Čech.

X X X

MINISTR  LAVROV  PŘIROVNAL  USA  K  HITLEROVI

Lavrov obvinil Evropu a Spojené státy, že vedou válku proti Rusku. Vedení USA přirovnal k Hitlerovi

Šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov dnes obvinil Spojené státy a evropské země, že na Ukrajině vedou válku proti Rusku. Konflikt na Ukrajině je výsledkem amerických příprav na hybridní válku proti Moskvě, tvrdil ministr zahraničí na výroční tiskové konferenci věnované výsledkům ruské diplomacie v uplynulém roce. Lavrov a další nejvyšší ruští představitelé opakovaně kritizují Západ, který Kyjevu poskytuje finanční, humanitární i vojenskou pomoc.

„Spojené státy prostřednictvím Ukrajiny vedou zástupnou válku proti naší zemi s jediným úkolem: konečné řešení ruské otázky,“ řekl podle agentury Reuters Lavrov. Americké vedení přirovnal k nacistickému vůdci Adolfu Hitlerovi a francouzskému císaři Napoleonovi, kteří se kdysi také o podrobení Ruska pokusili.

Mluvčí Bílého domu pro národní bezpečnost John Kirby později na tiskovém brífinku přirovnání označil za „vskutku urážlivé“.

„Je to téměř tak absurdní, že na to ani nemá smysl reagovat,“ dodal.

Šéf ruské diplomacie rovněž prohlásil, že Moskva dosud od Kyjeva neobdržela žádné seriózní návrhy na mírové řešení konfliktu, a znovu vyjádřil obavy o bezpečnost Ruska.

NATO vyzval, aby z Ukrajiny a dalších zemí v blízkosti ruských hranic odstranilo svou „vojenskou infrastrukturu“. Severoatlantická aliance kvůli ruské invazi posílila obranu zejména v členských státech na svém východním křídle a žádost o členství loni v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině podaly Švédsko a Finsko.

„Musíme vyvodit závěry ze vstupu Finska a Švédska do NATO. Pokud k němu dojde, na naší straně hranice přijmeme příslušná vojensko-technická opatření,“ uvedl podle agentury TASS Lavrov. Rusko s Finskem sdílí hranici o délce 1300 kilometrů.

‚Absurdní‘ podmínky

Ruská vojska loni 24. února vtrhla na Ukrajinu, čímž začal největší pozemní konflikt v Evropě od konce druhé světové války.

Mírová jednání mezi Ruskem a Ukrajinou uvázla na mrtvém bodě už loni na jaře. Kyjev opakovaně trvá na tom, že rozhovory podmíní obnovením své územní celistvosti v mezinárodně uznávaných hranicích, tedy včetně Krymského poloostrova, který Rusko anektovalo už na jaře 2014, a té části Donbasu, kterou Rusové posledních osm let ovládali prostřednictvím proruských separatistů. Moskva tyto podmínky odmítá.

„Budeme připraveni na vážné nabídky,“ řekl Lavrov. Dosavadní návrhy ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského označil za „absurdní“, zejména desetibodový mírový plán, který ukrajinská hlava státu představila loni v listopadu.

Hovoří se v něm o stažení ruských jednotek z celého ukrajinského území nebo o zřízení speciálního válečného tribunálu, který by soudil zločiny, jichž se Rusové na Ukrajině dopouštějí.

Lavrov také prohlásil, že vztahy Ruska se Západem „už nikdy nebudou stejné“, a naopak vyzdvihl vazby Moskvy na Peking, které podle něj nikdy nebyly silnější.

Vztahy Ruska s Čínou mají pro Moskvu zásadní strategický význam, jelikož jeho invaze na Ukrajinu způsobila zpřetrhání ekonomických vazeb se západními zeměmi a vlnu sankcí, poznamenala k tomu agentura Reuters.

Ruský prezident Vladimir Putin a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching ohlásili ještě před ruskou invazí na Ukrajinu v Pekingu uzavření rozsáhlého strategického partnerství zaměřeného na boj proti vlivu Spojených států. Uvedli, že jejich země nebudou mít „žádné ‚zakázané‘ oblasti spolupráce“.

X X X

ŽÁDNÝ  TRUBUNÁL  RUSKO  K  ODPOVĚDNOSTI  NEDONUTÍ

Žádný zvláštní tribunál Rusko k odpovědnosti za válku nedonutí, tvrdí novinář Zrno

Evropský parlament navrhuje zřídit tribunál pro vyšetřování zločinu agrese proti Ukrajině. Je takový speciální tribunál potřeba, nebo si se stíháním zločinů poradí Mezinárodního trestní tribunálu v Haagu? Europoslankyně Markéta Gregorová věří, že by instituce ulehčila práci všem dalším tribunálům, novinář Matyáš Zrno pochybuje, že Rusko se podřídí výroku jakékoliv instituce.

 „Rusko nepřijímá jurisdikci Mezinárodního trestního soudu, proto nemůže být souzeno v ohledu nelegálnosti války, kterou rozpoutalo. Proto je založení nového tribunálu vhodné,“ uvádí v Pro a proti poslankyně Evropského parlamentu za Piráty Markéta Gregorová.

Je třeba zřídit speciální evropský tribunál pro stíhání ruských zločinů na Ukrajině? Debatují europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti) a publicista Matyáš Zrno

Vedoucí zahraniční rubriky CNN Prima News Matyáš Zrno upozorňuje, že pokud Vladimir Putin neuznává autoritu haagského trestního tribunálu, neuzná ani jurisdikci jiného nového tribunálu.

„Tento zvláštní tribunál by měl být zřízen k vyšetření zločinu samotné válečné agrese. Tak se vytvoří základ pro potvrzení, že nešlo o sebeobrannou válku ze strany Ruska, což je v mezinárodním právu válka legální. To usnadní nárok na reparace a základ pro konkrétní soud válečných zločinů, za která jsou ruská vojska zodpovědná,“ vysvětluje europoslankyně.

„Mezinárodní trestní tribunál se věnuje vyšetřování ruských válečných zločinů, proto nerozumím potřebě vytvářet instituci novou.“

Matyáš Zrno

Novinář opakuje, že už existující Mezinárodní trestní tribunál se věnuje vyšetřování ruských válečných zločinů. „Takže to už probíhá v nějaké zavedené instituci, proto znovu nerozumím potřebě vytvářet instituci novou.“

Politička připomíná, že loni v březnu Mezinárodní soudní dvůr v Haagu nařídil Rusku okamžité zastavení války na Ukrajině, které Rusko ignorovalo. „Rozhodnutí soudního dvora je sice pro členské státy OSN závazné, ale pokud neuposlechnou, soud může věc přednést na Radě bezpečnosti OSN, kde má ale Rusko právo veta. A to je celý problém.“

„Tribunál, o který EU usiluje, má být komplementární a vytvořit základ ilegality ruské agrese na Ukrajině pro všechny ostatní instituce.“

Markéta Gregorová

I tak Zrno nevidí smysl zřízení nového evropského tribunálu. „Pokud má vytvářet nějakou pomoc Mezinárodnímu soudnímu dvoru, ale stejně to skončí na Radě bezpečnosti s možností ruského veta, tak kde je přidaná hodnota?“

„Tribunál, o který EU usiluje, má být komplementární a vytvořit základ ilegality ruské agrese na Ukrajině pro všechny ostatní instituce. Až se rozhodne, že jde o ilegální válku, a až Ukrajina zvítězí, budeme moci procesovat další právní kroky, i když se do té doby OSN nereformuje,“ tvrdí Gregorová.

Publicista dále pochybuje o legitimitě evropského tribunálu. „Zní mi to, jakoby měl přinést nějaké soudní rozhodnutí ve sporu států, které nejsou členy EU, a to by mělo mít větší efekt než rozhodnutí dvou institucí, kde jsou oba dotčené státy členy.“

Lavrov obvinil Evropu a Spojené státy, že vedou válku proti Rusku. Vedení USA přirovnal k Hitlerovi

 Europoslankyně přiznává, že mezinárodní legitimita tribunálu není zatím zajištěna. „EU počítá se spoluprací se členy OSN. Očekáváme silnou podporu naprosté většiny pro zřízení tohoto zvláštního tribunálu, což mu legitimitu zajistí,“ věří Markéta Gregorová (Piráti).

„Už se v tom ztrácím. Šlo by tedy o instituci Evropské unie, nebo instituci OSN? Nebo o soud jedné instituce s podporou instituce druhé? Nerozumím tomu,“ zpochybňuje nezbytnost zřízení dalšího tribunálu pro posuzování angažmá Ruska na Ukrajině Matyáš Zrno.

X X X

NĚMECKO  POROUČÍ  USA

PO  HITLEROVI  CHCE  UKRAJINU,  PROTO  NOVÉ  VRAŽDĚNÍ  NA  UKRAJINĚ,  ZATAHUJE  DO  TOHO  I  POLSKO,  ČR,  SR,  DALŠÍ  ZEMĚ

STEJNĚ  JEDNÁ  I  EU  VEDENÁ  LEYENOVOU  Z  NĚMECKA

NĚMECKO  CHCE  ZNOVU  OVLÁDNOUT  EVROPU,  JAKO  HITLER

GENERÁL  PAVEL  JIM  V  TOM  MÁ  POMOCI  V  PRAZE  NA  HRADĚ

Pošlete Ukrajině abramsy, my dodáme leopardy, vzkazují Němci Američanům

Německo nedovolí spojencům, aby dodali na Ukrajinu tanky německé výroby Leopard 2 a ani nepošle ty vlastní, pokud nebudou také Spojené státy souhlasit s vysláním svých bojových tanků Abrams. S odvoláním na vysoce postavené německé představitele to ve středu uvedl list The Wall Street Journal.

 Spojenci v Severoatlantické alianci disponují více než dvěma tisíci tanků Leopard, které například Mezinárodní institut pro strategická studia v Londýně označuje za jedny z nejsofistikovanějších na světě.

Několik evropských vlád uvedlo, že jsou připraveny poslat tyto tanky na Ukrajinu, a to včetně Polska, Finska a Dánska, pokud ovšem získají souhlas Berlína. Formálně o to žádný kabinet nicméně nepožádal. Velká Británie slíbila, že pošle 14 svých těžkých bitevních tanků Challenger 2.

„Nelze rozlišovat mezi přímým vývozem (z Německa) a ze třetích zemí,“ podotkl ve středu německý činitel, kterého The Wall Street Journal (WSJ) nejmenoval.

Vývoz značného množství moderních tanků západní výroby – čemuž se evropští spojenci USA a Ukrajiny doposud bránili – by představoval razantní zvýšení západní podpory Kyjevu. Berlín se dlouhodobě obává, že by takový krok mohl zemi zatáhnout do přímé konfrontace s Ruskem.

Německý kancléř Olaf Scholz ve středu řekl, že Německo je „strategicky propojeno“ s přáteli a partnery, pokud jde o rozhodování o tom, jak podpořit Ukrajinu, a to včetně tanků.

Klíčoví partneři Ukrajiny z pěti desítek zemí, které se označují za takzvanou ukrajinskou obranná kontaktní skupinu, se chystají v pátek sejít na americké letecké základně Ramstein v Německu, aby se dohodli na novém balíčku mohutné vojenské pomoci Kyjevu.

Diplomaté z několika zemí NATO uvedli, že otázka vyslání leopardů včetně těch z třetích zemí na Ukrajinu bude jedním z klíčových témat schůzky. Někteří evropští diplomaté doufají, že Německo vyšle na páteční schůzce signál, že povolí spojencům poslat na Ukrajinu tanky Leopard německé výroby. Vysoký evropský činitel však řekl, že se Německo pravděpodobně k tomu neodhodlá a že celý schvalovací proces pravděpodobně potrvá déle.

Existují dva hlavní typy německých hlavních bojových tanků: Leopard 1, navržený v 60. letech 20. století, a vylepšený model Leopard 2. Samotné Německo má pouze asi 15 tanků Leopard 2, které by mohlo v krátké době poslat na Ukrajinu, uvedly německé zdroje.

Další tři desítky přislíbilo Německo nedávno Česku a Slovensku. I ty by mohly letos na Ukrajinu, pokud by s tím vlády v Praze a Bratislavě souhlasily, napsal v úterý list Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Scholzova vláda je v této otázce rozdělena. Zatímco Zelení a Svobodní demokraté jsou pro vyslání tanků na Ukrajinu, mnozí z kancléřových sociálních demokratů – včetně jeho samotného – se dlouho zdráhají, zvláště pokud samy USA odmítají poslat své vlastní tanky Abrams.

Už loni v dubnu Scholz varoval, že vyslání jakýchkoli západních tanků na Ukrajinu by zvýšilo riziko jaderné války mezi NATO a Ruskem.

Přesto zůstává Scholz opatrný. Na středeční otázku na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu, proč váhá s odesláním tanků Leopard na Ukrajinu, řekl, že je pořád znepokojen možností, že se z ukrajinské války stane konflikt globálních rozměrů.

„Ukrajinci se mohou spolehnout na naši podporu v jejich odvážném boji, ale je také jasné, že se chceme vyhnout tomu, aby se z toho stala válka mezi Ruskem a NATO,“ řekl Scholz.

X X X

Vyrobili jsme supertorpéda Poseidon, hlásí Rusko. Odborníci mají pochybnosti

Rusko vyrobilo první sérii supertorpéd jménem Poseidon schopných nést jaderné hlavice. Alespoň to tvrdí to nejmenovaný zdroj z ruského ministerstva obrany citovaný agenturou TASS. Ruský prezident Vladimir Putin již před pěti lety vyzdvihoval poseidony jako zbraň, proti které neexistuje obrana. Odborníci jsou k této zprávě skeptičtí, Rusko se podle nich potýká s nedostatkem i konvenčních zbraní.

 „První série poseidonů byla vyrobena, ponorka Belgorod je obdrží v blízké budoucnosti,“ uvedl podle TASS zdroj. Belgorod je ruská jaderná ponorka speciálního určení. TASS dále uvedl, že Rusové úspěšně vyhotovili hlavní složky poseidonů včetně jaderného reaktoru, které torpédu dává vlastní zdroj energie. Posádka Bělgorodu už dokončila testování s modely torpéda.

Ruské ministerstvo obrany však na otázku novinářů ohledně výroby poseidonů mlčelo. Není jisté, zda Rusko skutečně má torpéda k dispozici či zda má zpráva o sofistikovaných zbraních pouze za cíl propagandistický účinek.

Pochybnosti provází poseidony od chvíle, kdy je ruský prezident v roce 2018 představil jako zásadně nový typ zbraně, která je „prakticky nezničitelná“. „Není zbraně, která by jim byla schopná v dnešním světě čelit,“ prohlašoval tehdy pyšně.

Supertorpédo by údajně mělo být schopné operovat v hloubce až tisíc metrů pod hladinou, kde se ponorky už nepohybují. Jeho rychlost by dosahovala až 185 kilometrů za hodinu.

Agentura Reuters podotýká, že torpédo Poseidon je založeno na myšlence sovětského lídra Stalina, který toužil po zbrani schopné zasáhnout americké pobřeží. Protože je zbraň schopna nést jadernou sílu o síle 2 megatun, tedy být mnohem mocnější než jaderné bomby shozené na japonská města Nagasaki a Hirošima, přezdívá se jí „zbraň apokalypsy“.

Hlavní ničivá vlastnosti supertorpéra spočívá podle ruských médií v schopnosti vyvolat destruktivní cunami, které vymaže z povrchu zemského pobřežní města. Ruští propagandisté po vypuknutí války na Ukrajině začali zemím dodávajícím zbraně Kyjevu vyhrožovat, že je zničí právě poseidonem.

„Výbuch tohoto torpéda u britského pobřeží způsobí obří vlnu cunami vysokou až 500 metrů,“ varoval například v květnu ultrakonzervativní moderátor Dmitrij Kiseljov Británii. Dodal, že extrémní dávka radiace z britských ostrovů učiní neobyvatelnou „radioaktivní poušť“.

Pochybnosti a skepse

Experti ale o takovém účinku zbraně silně pochybují. Podle nich by k dosažení Kiseljovem popsané zkázy bylo potřeba mnohem větší množství energie, než které dokáže vyvolat jaderný úder.

Žádná ze zbraní, kterou Putin vychvaloval před pěti lety jako přelomový nástroj zkázy, proti němuž bude obrana NATO naprosto zbytečná, se doposud neukázala na ukrajinském bojišti. Ruské zkazky o zázračných zbraních se proto setkávají se značným skepticismem.

Nedůvěru podporuje také fakt, že Rusko se potýká v důsledku sankcí s nemalými finančními i technologickými problémy a zdá se, že nemá dostatek prostředků ani na obnovu a opravu svých konvenčních zbraní a bojové techniky. Podle ukrajinské rozvědky její jediná letadlová loď Admiral Kuzněcov nedokáže ani vyplout z doku, aniž by jí hrozilo potopení.

Stanice CNN v listopadu uvedla, že Rusko se připravovalo na test torpéda s jaderným pohonem, nakonec ho ale neprovedlo kvůli technickým obtížím „Můžeme to vnímat jako součást širšího obrázku a současné ruské armádní praxe, kdy byli na Ukrajinu vysláni špatně vycvičení a nedostatečně vybavení vojáci,“ řekl CNN nejmenovaný západní diplomat.

X X X

Jak se nezbláznit z voleb. Neřešte je s přáteli a vypněte sítě, radí psychiatr

Do druhého kola prezidentské volby zbývá deset dní a kampaně obou kandidátů jsou v plném proudu. Jak se z nadměrného množství informací, dezinformací a manipulačních praktik ve veřejném prostoru a na internetových platformách „nezbláznit“, sdělil pro televizi CNN Prima News psychiatr Cyril Höschl.

„Všichni jsme si to mohli vyzkoušet na sportu. Volby jsou obdoba nějakého významného sportovního utkání, ve kterém jsme emočně velmi angažovaní,“ přirovnává psychiatr Höschl volební období například k zápasu Slavie a Sparty.

„Když se chceme dopadu na naše nervy vyhnout, je nejlepší si uvědomit, že mozku občas musíme dát i jiný program, nevěnovat se celých čtrnáct dní jen předvolební kampani,“ radí Höschl. Podle něj by lidé s prací duševního charakteru měli v rámci duševní hygieny odpočívat fyzickou prací. Lidé pracující fyzicky si podle něj naopak odpočinou duševní činností.

Získat si odstup

„Je dobré uvědomit si, že daná problematika na nás záleží jen do určité míry, podívat se na to s nadhledem. Nemá smysl kvůli tomu hroutit mezilidské vztahy a rodinné vazby, přátelství,“ říká psychiatr. Podle něj je důležité ptát se, zda konec přátelství za neshodu v politických názorech stojí. Vlastní politická přesvědčení je pak podle Höschla možné z kamarádské debaty vynechat.

Prostor sociálních sítí též v době kampaní přináší několik rizik. Lži, dezinformace a polopravdy ho podle Höschla zamořují a není možné je vzít zpět.

Sníženou schopností rozlišit lživé a pravdivé informace trpí zejména starší lidé, což je může uvádět ve zmatek a přinášet jim duševní nepohodu. „Často jde o negativní a útočné zprávy, a když se týkají jejich favorita, těžko to snáší, protože se s ním identifikují,“ vysvětluje psychiatr. Lidem, kteří jsou na stres náchylnější, doporučuje odpoutat se od sociálních sítí i médií alespoň na několik hodin denně.

Strach jako nástroj kampaně

Příkladem kampaně cílící na strach lidí je podle Höschla billboard Andreje Babiše, jehož slogan se nezakládá na datech a zkušenostech, nýbrž na spekulacích. „Je to emoční úder těm, pro které je válka velkou hrozbou,“ hodnotí psychiatr a připomíná, že strach je mohutným nástrojem manipulátorů veřejného mínění. „Platí stará rada – nejprve vyděsit, a pak nabídnout řešení. Pokud se chceme od manipulace odpoutat, je třeba si toto uvědomit,“ radí.

„Vyděšené obyvatelstvo je snadněji manipulovatelné zachráncem, tedy tím, kdo nabízí pomoc. Klid je pozitivní atribut v jiné době. Vyděšení je silnější nástroj než klidná síla,“ vysvětluje Höschl.

„Poměr v aktuální situaci prezidentské volby je však neurčitý a nedá se předpovídat, který nástroj bude silnější. Ruku v ruce s manipulací se totiž kandidát může dopouštět chyb, které její efekt můžou odrazit,“ uzavírá psychiatr Cyril Höschl.

X X X

Bulharská kouřová clona. Země dodávala Ukrajině zbraně i palivo tajně

Loni na jaře ukrajinské armádě zoufale chyběly pohonné hmoty a munice sovětské ráže, které potřebovala k obraně proti ruským invazním silám. Záchrana tehdy přišla z nečekané strany: z Bulharska. Část vedoucích představitelů ze Sofie se v průběhu invaze mnohokrát snažila zdůrazňovat, že Ukrajinu nevyzbrojuje. To však byla jen kouřová clona. Uvedly to portály Politico a německý deník Die Welt.

 Novináři svá zjištění zakládají na rozhovorech s ukrajinským ministrem zahraničí Dmytrem Kulebou, bývalým bulharským premiérem Kirilem Petkovem a jeho ministrem financí Asenem Vasilevem. Vznikl tak skutečný obraz toho, jak balkánská země vstoupila do hry a využila prostředníků, aby Kyjevu v kritické fázi loňských bojů poskytla životně důležité dodávky zbraní, munice a nafty.

Prozápadní bulharský premiér Petkov se v době vypuknutí války na Ukrajině potýkal s intenzivním odporem domácích prokremelských politiků včetně koaličních socialistů. Propustil dokonce svého vlastního ministra obrany za to, že veřejně opakoval ruský pohled na válku.

Přinejmenším na veřejnosti však odmítal Petkov jakoukoliv možnost, že by Bulharsko, navzdory značným zásobám zbraní ze sovětské éry, pomohlo vyzbrojovat Ukrajinu. Kvůli svému oficiálnímu postoji k válce ho proto házeli do stejného pytle s maďarským premiérem Orbánem, který vojenskou pomoc Ukrajině rovněž odmítal. Petkov a Vasilev, kteří jsou nyní v opozici, konečně prolomili mlčení a promluvili o skutečném rozsahu bulharské role při záchraně Ukrajiny.

Projev morální integrity

„Odhadujeme, že asi třetina munice, kterou ukrajinská armáda potřebovala v počáteční fázi války, pocházela z Bulharska,“ řekl Petkov. Dodávky zbraní se kvůli odporu koaličních socialistů uskutečňovaly nikoli na základě mezivládní dohody, ale přes prostředníky. Stejné to bylo i s naftou, kterou v Bulharsku vyrábí rafinerie patřící ruské ropné společnosti Lukoil. „Bulharsko se tak stalo jedním z největších vývozců nafty na Ukrajinu a v některých obdobích pokrývalo dokonce 40 procent ukrajinské spotřeby,“ řekl bývalý ministr financí Vasilev.

Vláda v Kyjevě tuto verzi událostí potvrdila. Kuleba uvedl, že jeho zemi loni v dubnu hrozilo, že jí dojde munice. „Věděli jsme, že bulharské sklady plné potřebné munice, a tak mě prezident (Volodymyr) Zelenskyj poslal, abych potřebný materiál získal,“ uvedl Kuleba. V té době šlo o otázku „života a smrti“, tvrdí šéf ukrajinské diplomacie.

„Kiril Petkov prokázal morální integritu a já mu budu vždy vděčný za to, že využil všech svých politických schopností k nalezení řešení,“ dodal Kuleba. Podle něj se bulharský premiér se rozhodl být na správné straně dějin a pomoci Ukrajině bránit se proti mnohem silnějšímu nepříteli.

Petkov nyní potvrdil dřívější spekulace, že jeho vláda povolila zprostředkovatelům vyvážet nikoliv přímo na Ukrajinu, ale přes společnosti jinde v zahraničí.

„Náš soukromý vojenský průmysl tehdy vyráběl na plné obrátky,“ potvrdil bulharský expremiér. Nákladní letadla po okraj naložená zbraněmi nepřetržitě létala mezi Bulharskem a Polskem, odkud zbraně pokračovaly na Ukrajinu. Petkov rovněž zajistil, aby pozemní trasa pro převoz zbraní přes Rumunsko a Maďarsko zůstala otevřená i pro kamiony.

Kuleba tyto dodávky potvrdil. Zdůraznil, že nešlo o to, že by bulharská vláda poskytovala vojenskou pomoc přímo Ukrajině, ale že ukrajinské společnosti a společnosti ze zemí NATO dostaly možnost koupit od bulharských dodavatelů to, co bylo potřeba. Podle informací poskytnutých deníku Die Welt za tyto dodávky platily Spojené státy a Británie.

Mimo zrak veřejnosti

Masivní dodávky zbraní, které bývalý šéf bulharské státní společnosti Kinteks Aleksandar Michajlov vyčíslil na dvě miliardy eur (48 miliard korun), se dlouhé měsíce odehrávaly mimo zraky veřejnosti. Novináři si daleko více všímali západních zbraní směřujících na Ukrajinu, třeba raketometů HIMARS.

Stejně, možná ještě více, to platilo o dodávkách nafty ukrajinské armádě, která se na jaře začala dostávat na dno vlastních zásob. Ministr financí Vasilev tehdy přiměl vedení rafinerie Lukoilu v Burgasu, aby polovinu nafty přes prostředníky dodalo Ukrajině. „Kamiony a tankery pravidelně jezdily přes Rumunsko na Ukrajinu a v některých případech se palivo nakládalo i do nákladních vlaků,“ dodal Vasilev.

Tajným zásobováním Ukrajiny podstupoval Petkov velké politické riziko. Průzkumy veřejného mínění v Bulharsku ukázaly, že 70 procent občanů se obává zatažení země do války. Prezident Rumen Radev, jehož do funkce navrhli socialisté, tyto nálady navíc podněcoval tvrzením, že Bulharsko by se v případě dodávek zbraní stalo účastníkem bojů.

Dodávky bulharských zbraní samozřejmě neunikly pozornosti Moskvy. Od května podnikala proti Bulharsku kybernetické útoky, které dočasně ochromily distribuci elektřiny, fungování pošty či vyplácení důchodů. Moskva se také pokoušela uplácet poslance a infiltrovat úřady, od března do června proto Bulharsko vyhostilo přibližně 70 zaměstnanců ruského velvyslanectví v Sofii kvůli špionáži.

Moskva také věděla, že Bulharsko bylo před válkou ze zemí EU nejvíce závislé na ruském plynu a rozhodla se jej exemplárně potrestat. Dne 27. dubna si Gazprom vybral Bulharsko jako první zemi EU, které přerušil dodávky plynu. Sofie ale neustoupila. Petkov během 24 hodin navrhl dočasné řešení, které spočívalo v dodávkách amerického zkapalněného zemního plynu ze dvou tankerů. Navíc za stejnou cenu, jakou si účtoval Gazprom.

Země, která je nadále v patu

Petkov nyní vysvětlil, proč byly Spojené státy ochotny s tím souhlasit. „Při jednáních jsem jasně řekl, že tankery jsou politickým signálem pro celou Evropu, že vždy existují cesty, jak se vymanit ze závislosti na Rusku,“ řekl. Kromě toho nechal dokončit plynovodní spojení s Řeckem, které rozšiřuje možnosti dovozu neruského plynu do země.

Petkovova vláda byla v létě svržena v parlamentním hlasování o nedůvěře. Svůj podíl na tom měly i proruské síly. Do podzimu setrvávali Petkov a Vasilev na svých postech v demisi. Země nyní čelí novému politickému patu a zřejmě ji čekají další předčasné volby. Oficiální postoj k Ukrajině se ale přece jen mění – v prosinci parlament rozhodl o povolení dodávek zbraní na Ukrajinu.

„Jsme za to Bulharsku hluboce vděčni,“ řekl Kuleba.

X X X

Krym a Donbas náleží Ukrajině, řekl srbský prezident. S Putinem už se nevídá

Krym a Donbas jsou části Ukrajiny, řekl v rozhovoru s agenturou Bloomberg srbský prezident Aleksandar Vučić. Srbský lídr, který se v nedávných letech se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem často osobně setkával, také uvedl, že s Putinem už „mnoho měsíců“ nehovořil. Vučić nedávno vyzval Rusko, ať nerekrutuje Srby do války na Ukrajině.

 Srbsko je tradičně jedním z nejbližších spojenců Ruska v Evropě. V poslední době se však snaží udržet si od Moskvy určitý odstup a válka na Ukrajině vnáší do rusko-srbských vztahů napětí, poznamenala agentura Bloomberg.

„Pro nás je Krym Ukrajina a Donbas je Ukrajina. A tak to také zůstane,“ uvedl Vučić. „Od samého začátku jsme říkali, že nejsme schopni a nemůžeme podpořit ruskou invazi na Ukrajinu,“ dodal prezident, který podle agentury v minulosti bral hodiny ruštiny, aby mohl s ruským lídrem jednat napřímo.

Vučić v pondělí kritizoval snahy ruské Vagnerovy skupiny verbovat v Srbsku žoldnéře do války na Ukrajině. Tato činnost je v rozporu se srbskými zákony a s ohledem na vstřícný postoj Srbska vůči Rusku je navíc „neférová“, uvedl srbský prezident.

Srbsko je kandidátem na členství v Evropské unii, vedle Západu se ale snaží usilovat i o dobré vztahy s Ruskem. Vučičovy výroky však podle Bloombergu svědčí o tom, že od doby, kdy Rusko rozpoutalo před zhruba 11 měsíci válku na Ukrajině, se Bělehrad od Moskvy postupně odklání.

Srbsko poloostrov Krym jako součást Ruska nikdy formálně neuznalo, zároveň se ale odmítlo připojit k sankcím, které vůči Rusku v souvislosti s anexí poloostrova zavedla EU. V minulosti také hlasovalo proti rezolucím OSN, které vyzývaly Rusko ke stažení sil z poloostrova. Rusko na oplátku opakovaně odsoudilo vyhlášení nezávislosti Kosova na Srbsku a staví se proti pokusům Kosova přistoupit k mezinárodním institucím, podotkl server Balkan Insight.

Bělehrad se nepřipojil ani k novým západním sankcím, které usilují o ukončení války na Ukrajině cestou ekonomické izolace Ruska. Vučić podle Bloombergu sankce odmítá kvůli tomu, že Rusko Srbsko podporuje ve věci Kosova a také kvůli vlastní srbské zkušenosti s ekonomickou izolací. Rusko kromě toho dodává do země zemní plyn za nižší než tržní cenu.

X X X

Křeslo po stíhané Kailiové obsadil v europarlamentu poslanec z Lucemburska

Prázdné křeslo místopředsedy Evropského parlamentu obsadí lucemburský europoslanec Marc Angel, pro něhož hlasovalo 307 kolegů. Ten funkci zaujme po řecké předchůdkyni Evě Kailiové stíhané za korupční skandál v europarlamentu. Z funkce byla odvolána v prosinci a nyní je ve vazbě.

 Na schůzi ve Štrasburku ve středu pro kandidáta levicové frakce S&D zvedlo ruku 307 jeho kolegů, to stačilo ke zvolení ve druhém kole.

Evropský parlament má 14 místopředsedů a funkce na základě dohody politických sil zastávají zástupci jednotlivých frakcí. Kailiová byla členkou levicové skupiny poslanců Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (S&D), proto měl její kandidát Angel úspěch v hlasování předem prakticky jistý. Protikandidáty totiž postavily jen dvě menší frakce.

Tajné hlasování nakonec tak jednoznačné nebylo, v prvním kolem Angel získal pouze 263 z 555 odevzdaných hlasů, což na většinu nestačilo. Pro kandidátku euroskeptické frakce Identita a demokracie (ID), Italku Annalisu Tardinovou, se vyslovilo 179 europoslanců a Francouzka Gwendoline Delbosová-Corfieldová z frakce Zelených získala 113 hlasů.

V druhém kole už Angel na většinu dosáhl, přesto pro něj nezvedli ruku ani zdaleka všichni zástupci tří největších frakcí, které mají dohromady 422 zákonodárců.

Zatčení Kailiové začátkem prosince naznačilo nekalé praktiky v Evropském parlamentu, kde se podle belgické prokuratury pokoušeli představitelé neevropských zemí jako jsou Katar nebo Maroko prosadit své zájmy pomocí úplatků a materiálních výhod pro zákonodárce, jejich spolupracovníky a blízké. Kailiová je obžalovaná z korupce, praní špinavých peněz a zločinného spolčení a od prosince je ve vazbě.

Obžalovaný je také bývalý italský europoslanec Pier Antonio Panzeri, který v úterý uzavřel s belgickou prokuraturou dohodu o spolupráci výměnou za nižší trest. Mezi podezřelé patří i belgický člen EP Mark Tarabella a Ital Andrea Cozzolino, o jejichž imunitě budou europoslanci rozhodovat příští měsíc.

Kvůli kauze nazývané Qatargate začali europoslanci horečně debatovat o tom, jak korupčním praktikám zabránit. Na plenární schůzi ve středu padaly například návrhy na zpřísnění stávajících pravidel kontroly, na tvrdší postihy za jejich porušení nebo na lepší ochranu whistleblowerů, tedy lidí, kteří na překročení pravidel upozorní. Europoslanci zdůrazňovali, že skandál významně poškodil důvěryhodnost celé instituce a že je třeba zvýšit dohled nad aktivitami zákonodárců.

„Sebereflexe parlamentu zatím není dostatečná,“ řekla ve středu českým novinářům česká lidovecká europoslankyně Michaela Šojdrová. Podle ní je chybou také to, že parlament v současné situaci na volbu nového místopředsedy tak spěchá. Stejně to vidí i německý europoslanec z frakce Zelených Damian Boeselager, kterého citoval server Politico. „Tohle mohl být silný signál, že rozumíme tomu, jak je situace vážná, a že chceme znovu získat důvěru… místo toho rutinně pokračujeme, jako by se nic nestalo,“ řekl.

X X X

Ruská ombudsmanka popřela, že by země jednala o velké výměně zajatců

Podle tureckého ombudsmana jednalo Rusko s Ukrajinou jednalo o možné velké výměně zajatců. O den později ruská ombudsmanka popřela, že by někdy se svým protějškem o výměně jednala, podle ní by navíc výměna nebyla spravedlivá.

Ruská ombudsmanka Taťjana Moskalkovová v úterý uvedla, že se svým ukrajinským protějškem Dmytrem Lubincem v Turecku o možné výměně zajatců minulý týden nejednala, napsala agentura Reuters.

Turecký ombudsman Seref Malkoc totiž řekl, že Ukrajina předala Rusku seznam 800 lidí a že ruská ombudsmanka poskytla naopak seznam 200 osob k výměně.

„Při mých jednáních s ukrajinským ombudsmanem Dmytrem Lubincem v Ankaře nikdy nebyla řeč o výměnách a vždy zdůrazňuji, že tyto otázky jsou v kompetenci ruského ministerstva obrany,“ uvedla Moskalkovová na sociální síti Telegram. „Navíc se domnívám, že takovou nerovnou výměnu nelze považovat za spravedlivou,“ dodala.

V září loňského roku proběhla největší výměna zajatců od začátku rusko-ukrajinského konfliktu. Výměna se uskutečnila na tureckém letišti v Ankaře.

Na Ukrajinu se tehdy vrátilo přes 200 lidí a do Ruska bezmála 60. Taktéž na začátku loňského prosince si Rusko s Ukrajinou vyměnily navzájem 50 zajatců.

X X X

Starostka požádala Madonnu o zapůjčení obrazu, který za války zmizel z muzea

Starostka francouzského města Amiens požádala zpěvačku Madonnu o zapůjčení obrazu, který zmizel z místního muzea v chaosu posledního roku 1. světové války. Zpěvačka ho pravděpodobně koupila v dražbě.

Návrat obrazu Diana a Endymion od malíře z počátku 19. století Jérômea-Martina Langloise má severofrancouzskému městu pomoci stát se Evropským hlavním městem kultury.

Francouzský deník Le Figaro napsal, že obraz, nebo alespoň téměř identická kopie, byl dražen v newyorské aukci v roce 1989. Madonna za něj tehdy zaplatila 1,3 milionu dolarů (nyní téměř 25 milionů korun). Amiens, rodiště francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, kandiduje na titul Evropské hlavní město kultury pro rok 2028 stejně jako například České Budějovice a Broumov.

Zpěvačka Madonna

„Nijak nezpochybňujeme zákonnost vaší koupě, ale my kandidujeme na Evropské hlavní město kultury v roce 2028. A tak bych byla ráda, kdybyste nám v tomto roce při této příležitosti váš obraz zapůjčila,“ uvedla starostka Amiens Brigitte Fouréová ve videu, které zveřejnila na Facebooku.

Obraz nechal zhotovit francouzský král Ludvík XVIII. pro Dianin sál zámku ve Versailles. Francouzský stát ho pak koupil v roce 1873. Fouréová uvedla, že muzeum Louvre obraz pravděpodobně zapůjčilo muzeu v Amiens před 1. světovou válkou, ale pak se ztratil.

Madonna v úterý ohlásila turné, které ji v listopadu zavede i do Paříže, která je od Amiens vzdálená necelé dvě hodiny jízdy vlakem, poznamenala agentura Reuters.

X X X

Vláda Petra Fialy ustála hlasování o nedůvěře, Babiš do Sněmovny nepřišel

Povalit vládu Petra Fialy se opozici nepodařilo, pro svržení vlády bylo jen 81 poslanců ANO a SPD. Do Sněmovny nakonec nedorazil ani lídr hnutí ANO a kandidát na prezidenta Andrej Babiš. Na straně vlády hlasovalo 102 poslanců, zbytek byl omluven. Když šéfka Sněmovny Markéta Pekarová Adamová ohlásila, že Babiš nedorazil, zazněl v sálu potlesk.

 Maraton jednání před hlasováním o nedůvěře vládě se rozhodli poslanci dokončit i za cenu nočního jednání, aby se nemusela celá Sněmovna znovu scházet ve čtvrtek. Prosadili, že jednání o nedůvěře vládě, včetně hlasování může být i po půlnoci. S blížící se půlnocí ale poslanci velmi zrychlili. K hlasování se dostali necelou půlhodinu před půlnocí.

Výsledek mimořádného jednání o nedůvěře vládě, které vyvolalo opoziční hnutí ANO, byl dopředu zřejmý. K vyslovení nedůvěry vládě je totiž potřeba nejméně 101 hlasů poslanců, které ale opozice nemá. ANO jich má 72 a druhé opoziční hnutí SPD 20, zatímco vládní pětikoalice disponuje 108 poslanci a nikdo z vládních řad se k opozici přidat nechtěl. Jedenáct opozičních poslanců nakonec ani na hlasování nebylo, stejně jako šest vládních.

„Fakt nejsme idioti, abychom nevěděli, že nemáme 101 hlasů,“ prohlásil v průběhu rozpravy poslanec ANO Robert Králíček. Řekl, že opozice jednání o nedůvěře vyvolala proto, aby vyjádřila svoji nespokojenost nad tím, že koalice jí neumožnila projednat žádné z opozičních témat a že mimořádná schůze nesouvisí s volbou prezidenta, o čemž byla přesvědčena koalice. O Hrad se příští týden utká Babiš s generálem Petrem Pavlem.

„Lepší na Hradě slovenský Berlusconi než na vnitru český Kaliňák,“ řekl poslanec ANO

Byl to právě poslanec Králíček, který o den dříve emotivně podpořil, aby byl Babiš prezidentem, když reagoval na vystoupení poslance STAN Michaela Rataje.

„Stále mluvíte o tom, že odagrofertizujete Českou republiku, abyste ji „zaredlovali“. A za mě: radši na Hradě slovenský Berlusconi než na vnitru český Kaliňák,“ řekl v úterý pozdě večer.

Kaliňák byl ministrem vnitra na Slovensku ve vládě Roberta Fica a rezignoval po nájemné vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnířové.

 Udělali jste z toho frašku, řekl Fiala z SPD. My se vám zavděčit nechceme, prohlásil premiér

Jednání o nedůvěře vládě bylo rekordně dlouhé. Začalo už v úterý dopoledne a protáhlo se přes půlnoc ze středy na čtvrtek.

„Vy jste ze schůze o nedůvěře vládě udělali frašku,“ rozčiloval se směrem k vládě šéf poslaneckého klubu SPD Radim Fiala. „Prostě se nám nedůvěra vládě scvrkla na vyprávění a projevy ministrů, kteří tady říkají 16 hodin, jak je všechno v pořádku, vlastně vznikla jenom taková malá panika. Akorát nějak jako lidi nemají prachy, ceny potravin nám rostou, ceny bydlení jsou v pytli,“ prohlásil Radim Fiala.

Stěžovali si i poslanci ANO, že z jednání o nedůvěře udělala vláda Petra Fialy prezentaci práce ministrů. „Od včerejška pláčete a stěžujete si, že členové vlády vystupují, argumentují, říkají, co vláda udělala, co se povedlo v jednotlivých resortech. A pak zas, když se ministři přestanou hlásit a můžete vystupovat, tak si zase stěžujete, že členové vlády nemluví. Tak to se vám nemůžeme zavděčit nikdy. My se vám zavděčit nechceme,“ řekl premiér Petr Fiala z ODS.

X X X

Hejtman Vítězslav Schrek: Šance na výplatu vkladů Sberbank je i pro města, obce a kraje opět o něco vyšší. Insolvenční správkyně už nevylučuje vráce

 Včera v odpoledních hodinách proběhlo na žádost hejtmana Kraje Vysočina Vítězslava Schreka v sídle Advokátní kanceláře Baker & McKenzie avizované setkání zástupců samospráv s insolvenční správkyní JUDr. Jiřinou Lužovou ve věci dalšího postupu v případu zkrachovalé Sberbank. Jednání se za Kraj Vysočina účastnil vedle hejtmana i náměstek pro finance Miroslav Houška, primátor Statutárního města Jihlava Petr Ryška a místostarosta městské části Prahy 1 Tomáš Heres.

Hlavním tématem bylo vyjasnění si výše finančních prostředků, ze kterých by mělo dojít k uspokojení pohledávek všech věřitelských skupin včetně firem, obcí, měst a krajů. Tyto aktuálně dosahují v součtu zhruba 60 miliard korun. Podmínkou výplaty je dokončení transakce odkoupení úvěrového portfolia ve výši 41,05 miliardy korun Českou spořitelnou, která o koupi podepsala koncem roku smlouvu. Její součástí je však podmínka, že obchod nebude zatížen žalobami věřitelů.

 „Insolvenční správkyně nás informovala, že z prodeje úvěrů a vymožené hotovosti, která je již dnes evidována na účtech ČNB, by při zachování současných úrokových sazeb mohly obce, města a kraje obdržet v průběhu září až října tohoto roku až 100 % zadržovaných peněz. Současně nás ujistila, že požádala o další prodloužení termínu pro uvalení sankcí na bankou užívaný software. V případě matky české banky – Sberbank EU, americký úřad pro regulaci opětovně vyhověl a stanovil nový termín 20. 8. 2023. Sdělení insolvenční správkyně považuji za velmi důležité pro samosprávy, které v čele s Jihlavou napadly ustanovení věřitelského výboru na schůzi věřitelů, což by mohl být důvod pro neuskutečnění obchodu s Českou spořitelnou. Těchto samospráv  je v současné chvíli ještě 15 + městská část Prahy 1.

Pět samospráv, mezi kterými je například město Hodonín, dle insolvenční správkyně už žalobu aktuálně stáhlo. Věřím, že Praha 1 i město Jihlava svůj postoj v současné situaci zváží a zároveň předají informace z jednání ostatním městům a obcím, které se proti ustanovení věřitelského výboru ohradily“, uvedl hejtman Kraje Vysočina Vítězslav Schrek a dodává: „Po dnešním jednání si myslím, že jsme všichni na velmi dobré cestě k uvízlým penězům.“ Jitka Svatošová, oddělení tiskové

X X X

PŘEDSEDA  NS:  SOUDCI  NEKRITIZOVAT  MILOSTI  PREZIDENTA

Soudcům nepřísluší kritizovat prezidentské milosti, říká předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy

Za svůj mandát může prezident republiky lidem udělit libovolný počet milostí a soudci by ho za to neměli kritizovat. „Udělení milosti není otázka právního posouzení. Podobně jako když odvolací soud zruší rozsudek soudu prvního stupně, tak ten nemá co takové rozhodnutí kritizovat,“ říká v rozhovoru pro Českou justici předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. V něm vysvětlil i to, jaká rizika podle něj má možný příchod soudců – akademiků.

X Nejvyšší soud loni mírně snížil počet nedodělků, tedy nevyřízených dovolání a dalších podnětů. V návrhu nového trestního řádu by se mělo objevit rozšíření možnosti podání dovolání v trestních věcech. Nezahltí to Nejvyšší soud?

Nejde o to, že by se něco rozšiřovalo. Jen to, co už zde řešíme, se bude řešit jiným způsobem. Koncepce nového trestního řádu je postavená na snaze proces zjednodušit, aby byl moderní, zjednodušil se a reagoval na dnešní dobu. Vzniká po široké diskuzi trestních soudců.

X Co bude zjednodušeno?

Není to nic vyloženě zásadního, spíše drobnosti, které usnadní život a proces jako takový by to mohlo urychlit. Co je trochu více diskutované a hovoří se o tom, je právě zrušení jednoho z mimořádných opravných prostředků, což je stížnost pro porušení zákona.

X Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) se opakovaně veřejně vyjádřil, že je proti zrušení stížností pro porušení zákona. Jak se na tento institut mimořádného opravného prostředku díváte vy?

Jde o výjimečný opravný prostředek, který je zde de facto ještě z dob před Sametovou revolucí a je to takový zvláštní institut, který náleží pouze ministru spravedlnosti. Musíme si uvědomit, že ministr spravedlnosti není stranou sporu v trestním řízení. Není to ani strana, která zastupuje například poškozené. Moc výkonná tak vlastně může zasáhnout do moci soudní tím, že vstoupí svým návrhem do jednání a navrhne, aby se tím soud znovu zabýval. Toto pojetí opustily všechny postsocialistické státy. Je pravdou, že stížností nebývá příliš mnoho. Bývá to tak stovka případů ročně, teď jejich počet mírně vzrostl kvůli krádežím recidivistů v době vyhlášení nouzového stavu. Pana ministra jsem uklidnil, že z jeho beder spíše sejmeme odpovědnost. Pokud se tedy tato agenda přesune pod dovolání, je to účinnější, než když to na ministerstvu hlídá nějaký odbor v rámci celé republiky, vychází z podnětů a řeší je.

X Nejvyšší soud ale právě na základě stížnosti pro porušení zákona uvedl, že krádeže v době nouzového stavu by se měly postihovat přísněji, pokud čin souvisí s mimořádnou situací. Pokud tomu tak není, měly by se ukládat obvyklé tresty. Není právě tohle ta situace, kvůli které by měl být institut tzv. SPZ zachován?

Systémově je stížnost pro porušení zákona nadbytečná. Ale není to nepraktický mimořádný opravný prostředek, protože tímto způsobem lze napravit případné, převážně procesní vady a pochybení, ke kterým může v průběhu trestního řízení dojít.
Přes tyto stížnosti pro porušení zákona se řešily hodně případy tzv. odpíračů vojenské služby v 50. letech, kdy pak za to, že odmítali vzít zbraň do ruky a sloužit základní vojenskou službu především z důvodů náboženského vyznání, byly těm mužům ukládány drakonické a nepřiměřeně tvrdé tresty. A právě přes ty stížnosti pro porušení zákona se v podstatě rehabilitovala ta stará odsouzení. Řada z těch osob už dávno nežila, podnět podávali příbuzní zesnulých. Tyto případy by ale v novém trestním řádu řešilo právě rozšíření dovolání.

Vezměte si, že stížnost pro porušení zákona může podat pouze ministr spravedlnosti. Jedna jediná osoba z celé republiky. Samozřejmě on to nepodává sám od sebe, ale většinou je to na nějaký podnět. Ten může poskytnout kdokoliv, koho se ta věc nějakým způsobem týká. A na ministru spravedlnosti poté je, zda stížnost podá nebo nepodá. Když se těchto situací bude týkat možnost dovolání, tak jednak zamezíme moci výkonné zasahovat do rozhodovací činnosti soudů a na straně druhé rozšíříme okruh osob, které ten podnět, mohou dát. Protože u dovolání je širší okruh osob, ale procesně zainteresovaných, které většinou samy upozorňovaly na různé vady. Ať je to státní zástupce nebo strana obhajoby. Proto si myslím, že je to lepší cesta.

Milost není mimořádný opravný prostředek

Předseda NS ČR Petr Angyalossy jako hostitel zahajuje kolokvium sítě nejvyšších soudů Foto: Ivan Holas

X V poslední době se také hodně diskutovalo o institutu prezidentské milosti.

To není mimořádný opravný prostředek a samotné rozhodování o ní nemá vlastně se soudy nic společného. Těm je poté pouze sděleno, že konkrétní osobě byla udělena milost.

X Ale je to institut, který zasáhne do trestního řízení.

Ale milost zasáhne do jedné konkrétní věci, kde je udělená. Je to právo prezidenta republiky.

x Krajský soud v Ostravě vydal prohlášení, že považuje za nešťastné a nebezpečné dění okolo polských manželů Karoliny a Jaroslawa Kordysových, které soud potrestal za rituály s psychotropním nápojem ayahuasca. Manželé i jejich společník loni v listopadu dostali milost od prezidenta Miloše Zemana. Podle prohlášení soudu vyjádření k milosti narušují důvěru v justici.  Jak vnímáte to, že se soudci takto ozvali?

Máme určitou hierarchii soudů a není etické a ani na místě něco kritizovat. Něco jiného je vyslovit určitý právní názor na věc. Je jasné, že milost se týká nějaké jedné konkrétní věci, kde je udělena. Důvody pro její udělení mohou být velice variabilní. V drtivé většině to bývá, když je tam třeba nějaká velká rodinná tragédie, závažné onemocnění v rodině, popřípadě přímo pachatele. Bývají to mimořádné okolnosti, které vyvstanou a milostí pan prezident toho člověka zbaví tíhy výsledku trestního řízení. Je to jeho právo. Za svůj mandát může milostí udělit, kolik chce. Soudu samozřejmě toto nepřísluší kritizovat, protože udělení milosti není otázka právního posouzení. Podobně jako když odvolací soud zruší rozsudek soudu prvního stupně, tak ten nemá co takové rozhodnutí kritizovat. Podle výhrad soudu vyššího stupně se má zařídit a tak tu věc dosoudit. Tady není prostor pro kritiku. A je-li udělena milost, dává zákon soudu za povinnost, jak dále postupovat v konkrétní věci. Nenastupuje se výkon již uloženého trestu, nelze uložit trest a podobně.

X Podle vás tedy to odůvodnění udělení milosti nesnížilo důvěru v justici?

Je pravdou, že pokud pan prezident udělí milost, nemusí ji vůbec odůvodňovat. Nemá takovou zákonnou povinnost. Takže to je na něm, jakou formu odůvodnění zvolí. Samozřejmě pokud se vyjádří nějakým dehonestujícím způsobem vůči tomu rozhodnutí, nebudí to vůči veřejnosti zrovna dvakrát pozitivní náladu vůči justici a důvěru v ní. Protože výsledek práce soudu je tímto způsobem degradován. Ale zase je to právo pana prezidenta, vyjádřit své názory. Tak, jako má toto právo každý občan naší vlasti.

Musíme brát v potaz to, že ročně na soudy v celé ČR přijde cca 800 tisíc podání. Z těch, pokud se jedná o civilní věci, vyhraje vždy jenom jedna strana sporu, druhá je nespokojená. A v trestních věcech, kde je odsouzena většina obžalovaných, jedno procento možná skončí zproštěním, tak 99% našich „klientů“ je zase nespokojeno s naším rozhodnutím, protože jsme nerozhodli tak, jak by si oni představovali. Takže drtivá většina našich klientů je s námi nespokojená.  A pokud je takto ještě i veřejně kritizována práce soudů, není to zrovna příjemné. Když si vezmeme, tak česká justice je v rámci EU v civilních věcech třetí nejrychlejší v Evropě. My nepracujeme zase tak špatně a není důvodů nám nadávat. Samozřejmě mohu mít subjektivní názor na nějaký případ. Ale je otázka, nakolik je kvalifikovaný můj odhad, když neznám spis a nevím, co v něm přesně je.

Když zasáhne lidská spravedlnost

X Takže máte určité pochopení pro to, že se vaši kolegové v kauze ayuahusca ozvali?

Samozřejmě. Z profesního hlediska to chápu. Ale není to prostor pro kritiku nebo odsuzování institutu milostí. Vzpomínám si na jednoho známého olomouckého advokáta, ještě z doby mého tamního působení, a ten mi řekl, že klientům vždy říká, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozhodnutí. Protože v civilním řízení pravda může být někde, ale vy ji musíte prokázat. I když tu pravdu máte, ale neprokážete ji, bohužel ten spor prohrajete. V tomto pak z vašeho pohledu může spravedlnost trochu kulhat. Ale takto je nastavený zákon. Sám si vzpomínám na několik případů, kdy byla v mých věcech udělena milost. Nespočítal bych to ani na prstech jedné ruky. Ale byly k tomu určité důvody. Takže na jedné straně jsem to vnímal tak, že jsem s tím případem měl hodně práce a nakonec vlastně pachatel nebyl potrestán. Na druhé straně si říkám, že byl potrestán lidskou spravedlností, a to se právě odrazilo v tom, že dostal tu milost.

X Letos skončí ve funkci několik soudců Nejvyššího soudu. Máte dost adeptů na jejich náhradu?

Je pravdou, že na Nejvyšší soud většinou chodí starší kolegové, protože musí mít nějakou praxi. Loni skončili dva soudci. Letos to bude trochu víc, nejenom kvůli věkové hranici, ale někteří třeba i ze zdravotních důvodů. Na trestním úseku letos končí doktor Pavel Šilhavecký, na civilním doktorka Kateřina Hornochová a doktor Miroslav Ferák. Další kolega odchod zvažuje. Nejvyšší soud má tabulkově 72 soudců. Máme tu navíc soudce stážisty, těch bývá 8 až 10. Stáž znamená to, že sem přijdou na rok, podle zákona mohou až na tři, na zkušenou a vzájemně se poznáváme i po lidské stránce. Jejich práci ze spisů známe. A oni si také vyzkouší, jaká je u nás faktická práce, jestli jim vyhovuje a baví je. Pak se vrací na své mateřské soudy. A mezi těmito lidmi už tím pádem máme vytipované budoucí kolegy. A třeba se s některými domluvíme, že se na závěr stáže nevrací, ale přeloží se k nám natrvalo. A takto to průběžně řešíme. I já jsem tu v minulosti jako stážista působil, poté jsem se vrátil na svůj mateřský soud a nějakou dobu poté jsem teprve přišel zpět na Nejvyšší soud natrvalo.

x Takže nouzi o kvalitní kandidáty na soudce Nejvyššího soudu nemáte.

Ne. Pravdou je, že na civilním úseku, kde jsou užší specializace, je to obtížnější. Když si vezmeme korporátní právo, insolvence, náhrady škod a nemajetkových újem, to jsou poměrně rozdílné věci. Přirovnal bych to k tomu, že když opravuji kola a najednou mám opravovat Mercedesy, bude to asi rozdíl. Navíc nejsme ve středu republiky a někomu nevyhovuje cestování.

X Váš předchůdce Pavel Šámal byl příznivec toho, aby na Nejvyšší soud přicházeli i právníci z jiných profesí, než soudci. Vy zřejmě příznivec této cesty nejste nebo si to dokážete představit?

V tomto mám trochu jiný názor. Já to z principu nevylučuji. Je pravdou, že třeba do jisté míry by to mohlo oživit právní názory. Ale moc to nepodporuji, protože znám spoustu výborných erudovaných právníků s úžasnými právními názory, kteří ale například v životě nenapsali ani jedno jediné rozhodnutí, usnesení, rozsudek. Opět musím zmínit to přirovnání k opraváři kol a Mercedesů. A tady by těch rozhodnutí měli psát desítky měsíčně. Je také otázka, kdo z takových osob by sem šel.

X Máte tu například dva bývalé státní zástupce.

Ale to je specifická situace. Vezměte si, že třeba v civilních věcech se soudce ročně podílí na rozhodování 300 až 400 věcí. Je to hodně práce. A nechci se dotknout žádné sféry advokátních profesí, třeba advokát je také zvyklý zpracovávat hodně případů, ale píše návrhy, nepíše rozsudky. U některých akademiků si nedovedu představit, že by měli několikadenní lhůtu, aby něco vytvořili. A my ty lhůty máme ze zákona poměrně krátké. Spoustě lidí by to z tohoto pohledu ani nevyhovovalo. A pak je tu jedno riziko, o kterém se mluvilo už v době, kdy sem profesor Pavel Šámal tuto praxi zaváděl a poukazovala na to řada mých kolegů. Pokud ten člověk přijde takzvaně z venku a je jmenován soudcem, je to vždy do 70 let. Zbavit jej funkce soudce jde pouze v rámci kárného řízení. Ten člověk přijde na Nejvyšší soud, v životě tu práci nedělal a nic o ní neví. My nemáme možnost ho poznat. Nemusí zapadnout do systému naší práce a pak, pokud nebude mít dostatek sebekritiky a nevzdá se mandátu nebo nebude porušovat zákon, bude zde působit mnoho dalších let.

X Ale to se může stát i začínajícímu soudci na okrese, že se neosvědčí. A funkci má až do těch 70 let.

Tam je ta situace trochu jiná. Musí mít odbornou justiční zkoušku a musí projít několika výběrovými řízeními a absolvuje roční praxi na soudu. Takže se projeví jeho schopnost komunikace, organizace i styl jeho práce. O člověku, který přijde zvenku, nevíme de facto nic. Dva státní zástupci, kteří byli jmenováni soudci Nejvyššího soudu, jsou výjimkou. Oba byli letitými státními zástupci se zkušenostmi s mimořádnými opravnými prostředky. Ten přechod byl u nich méně náročný, než kdyby trestní soudce přešel soudit civilní věci.

Petr Angyase specializuje na trestní právo Foto: Nejvyšší soud

X Zvládl byste coby předseda Nejvyššího soudu vykonávat práci nejvyššího státního zástupce?

Být civilním soudcem, tak nevím. Ale protože jsem trestní soudce, je mi to blízké. Takže asi ano, státní zastupitelství dobře znám.  Jako soudce jsem prošel všemi stupni od okresu, přes krajské a vrchní soudy, a tím pádem jsem kooperoval vždy s příslušnou úrovní zastupitelství. Ale na druhé straně musím říct, že by to pro mě byla velká výzva, protože přeci jenom to mají státní zástupci trochu jinak, než soudy. Samozřejmě bych si na to troufl, protože je tam podstatou trestní proces a trest jako takový a tím se zabývám už 30 let. Ale být civilním soudcem, tak bych asi velice váhal.

Vedoucí si má instituci projít tzv. od píky

X Takže i proto jste za Nejvyšší soud do oficiálních připomínek k novele zákona o státním zastupitelství napsal, že jste proti tomu, aby nejvyšším státním zástupcem byl někdo mimo soustavu? Jednal jste o tom s nejvyšším státním zástupcem Igorem Střížem?

Musím přiznat, že nejvyššího státního zástupce shodou okolností znám ještě ze svého působení v Olomouci. Nevím, zda jsme se o tom bavili, možná někde na konferenci. Kdekdo se mě na to v odborných kruzích ptal, takže jsem svůj názor na toto vyslovil.  A možná právě proto, že jsem trestní soudce a mám tento názor, tak je i dost blízký tomu, jak to prezentuje pan nejvyšší státní zástupce. Zastávám názor, že když mám něco vést, tak o tom musím co nejvíc vědět. Podle mě je nejlepší, aby si to vedoucí prošel tzv. od píky.

Na to jsou různé názory. V komerčních firmách spíše přicházejí manažeři zvenčí, právě aby firmu oživili a přinesli jiný pohled.
Ano, ale v byznysu je to zase něco jiného. Manažer pak není zatížen stereotypy, které ve firmě vládnou. Ale my jsme státní úřad a řídíme se zákony.

X V tuzemské justici je obecně zakořeněný názor, že ideální je, aby na soudech působili kariérní soudci. Lidé z byznysu nebo i firemní právníci si často stěžují, že soudci žijí „ve skleníku“ a nemají zkušenosti s fungováním reálného života a byznysu. Neměl by soudce získat nejdříve zkušenosti mimo justici?

Než jsem se stal soudcem, postupně jsem pracoval jako traťový dělník na nádraží, jako hasič, ve stavební firmě na personálním oddělení, učil jsem v autoškole, jezdil jsem jako řidič autobusu. Tak si myslím, že toho o reálném životě vím dost.

X Vy jste v tomto ale spíše výjimka.

Mně se v některých směrech líbí anglosaská úprava, kdy se soudcem právník stává až ve zralejším věku a je to vyvrcholení jeho kariéry. U nás v Evropě je to nastaveno trochu jinak. U nás se soudcem stává člověk v relativně mladém věku a může jím být celý život a většinou i bývá. Všechno má své výhody i nevýhody. Možná lidem z praxe někdy připadne, jakoby ten soudce žil v nějakém vakuu a mimo realitu, ale zase si musíme uvědomit, že my nejsme v kanceláři 24 hodin denně. Každý soudce má svůj soukromý život, příbuzné, přátele, koníčky. On se pohybuje i v tom venkovním světě, navazuje kontakty, kupuje si různé věci, reklamuje je, kupuje si nemovitosti, rekonstruuje je. Je v kontaktu s firmami, které mu něco provádí. Má automobil, nechává si ho opravovat, uzavírá různé smlouvy v rámci svého občanského života. Takže on je také v kontaktu s realitou a zná ji. Proto je to trochu zkreslený pohled, že je soudce odtržen od reality.

X Váš předchůdce Pavel Šámal byl poměrně aktivní v komunikaci za justici jako celek. Vidět je v médiích i nový předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka. Vy se k veřejnému dění příliš nevyjadřujete. Proč?

Působil jsem deset let jako mluvčí soudu a mediální pozornosti jsem si užil až dost. Nemám potřebu se zviditelňovat a někde vystupovat. Já se snažím řídit justici. A to znamená, že když je potřeba, jsem aktivní nebo kooperuji s mým místopředsedou. Popravdě mám vcelku dost pracovních povinností a nejde mi o to být každý druhý den viděn v médiích. Jde mi o to, aby fungovala justice. To je pro mě priorita.

x Zástupci justice nedávno varovali, že justice je kvůli finančnímu podhodnocení administrativního personálu před kolapsem. To řešíte? Vím, že je v té věci aktivní místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk.

Justiční aparát je skutečně podhodnocen a my to řešíme. Bohužel se to v minulých letech zanedbalo. A protože se o to nikdo více nehlásil a nebojoval o to, tak se finanční toky obrátily do jiných sfér.

x Takže si myslíte, že to je i chyba justice? Že její představitelé měli být důraznější?

V minulosti nikdo nebojoval za to, aby platy v justici rostly. Když se přidalo na platech v jiných složkách státní sféry, tak se justice neozvala. A za posledních zhruba deset let vznikl takový rozdíl, že za srovnatelnou administrativní práci má úřednice na úřadě o 10 tisíc více, než na soudu. Což je dost tristní. I my na Nejvyšším soudu se potýkáme s problémy. Minulý rok nám odešly tři protokolující úřednice jen kvůli penězům. Nekvalitní pracovníky si nemůžeme dovolit. Kolikrát narazíme na to, že když se nám ve výběrovém řízení objeví někdo perspektivní a kvalitní, a když se dostaneme k finanční otázce, řekne, že ať se nezlobíme, ale za tyto peníze k nám nenastoupí. A to jsou věci, které řešíme a nepotřebujeme se mediálně zviditelňovat.

X Nyní justicí hýbe otázka možného jmenování nového předsedy Ústavního soudu (ÚS). Nynějšímu předsedovi ÚS Pavlu Rychetskému končí mandát v srpnu, tedy asi pět měsíců poté, co vyprší funkční období Miloši Zemanovi. Zeman před časem řekl, že disponuje analýzou, podle níž neexistuje právní překážka pro to, aby ještě před vypršením svého mandátu nástupce Rychetského jmenoval. Jaký je na to váš názor?

To jsou věci, které nejsou v mé kompetenci. Já předsedu nejmenuji, nevybírám. Tak proč bych kvůli tomu měl veřejně vystupovat a za něco lobovat? To není moje role. Ústavní soud je navíc mimo soustavu obecných soudů a já za něj nemohu řešit jeho záležitosti.

X Například bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa se k tomu z pozice řadového soudce ale vyjadřuje. Není to disproporce?

Jedná se o osobní iniciativu soudce a na důvody, proč tak činí, se musíte zeptat přímo jej. Pokud chtěl vyjádřit svůj právní názor, myslím si, že na to by byl spíše prostor pro článek v odborném časopise. Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

‚Je negací všech ideálů, s nimiž jsem vstupoval do justice,‘ apeloval místopředseda soudu na kárný senát, aby Kydalku zbavil taláru

 Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele se soudcem Tomášem Langáškem projednával v pondělí kárnou žalobu na soudce Městského soudu v Praze (MS) Kamila Kydalku. Předsedkyně MS mu vytýká závažné průtahy v několika případech, které měl zavinit svým údajně nedůsledným přístupem k možným obstrukcím ze strany účastníků řízení a žádá jeho odvolání z funkce soudce. Kárný senát vyhlásí rozhodnutí na začátku února.

Předseda senátu trestního úseku MS v Praze Kamil Kydalka čelí v krátké době již podruhé za svou pětatřicetiletou kariéru návrhu na odvolání z funkce soudce. Ale zatímco před dvěma lety stál před kárným senátem jako žalobce jeho bývalý spolužák a vrstevník, tehdejší předseda MS Libor Vávra, v pondělí zastupoval kárnou žalobkyni místopředseda MS v Praze Michal Roubíček, který letos bude soudcem deset let. A ten, na rozdíl od Vávry, před kárným senátem nijak neskrýval své opovržení nad tím, jak Kydalka ke svojí práci přistupuje.

Před kárným senátem jako kdyby se potkaly dva jiné soudcovské světy: zatímco nakrátko ostříhaný kárný žalobce byl v obleku, kárně žalovaný proti němu zasedl v bundě rockové skupiny Kiss, s culíkem šedých vlasů.

Kydalkovi kárná žaloba klade konkrétně za vinu průtahy v devíti trestních případech, z nichž některé začal Kydalkův senát v prvním stupni projednávat již před devíti lety. Jde o rozsáhlou a složitou hospodářskou kriminalitu, v níž zpravidla figuruje více obžalovaných.

Podle místopředsedy Roubíčka Kydalka jako předseda senátu tyto průtahy zavinil, protože dostatečně nečelil údajně obstrukčnímu jednání obžalovaných a jejich obhájců a nečinil kroky k jejich odstranění tak, aby případy byly plynule projednávány. Podle Roubíčka je to stejné „modus operandi“, které Kydalkovi vytýkal již předchozí kárný žalobce i kárný senát, který mu v roce 2020 snížil na několik měsíců plat.

V jednom z případů dokonce podle Roubíčka reálně hrozí, že se bude muset kvůli průtahům celé řízení zopakovat od začátku. Důvodem je podle Roubíčka primárně Kydalkův styl práce, který popsal jako „naprostou odevzdanost účastníkům řízení“. Nedostatečně například prověřuje, zda omluvy obhájců či obžalovaných, které často přicházejí opakovaně těsně před konáním hlavního líčení, nejsou smyšlené. Vedení soudu podle Roubíčka požaduje, aby soudci byli v takových případech důslední a je-li sebemenší podezření na obstrukce, jednali tvrdě. Mají trvat na osobní účasti, omluvenky prověřovat přímo u lékařů a dát účastníkům jasně najevo, že bude-li se to opakovat, mohou být předvedeni, a to i za použití tzv. lovců lebek.

Vymlouvá se na problémy

Kydalka podle Roubíčka nevyužívá ani dostatečně policejních databází, soudních síní a vymlouvá se na problémy se soudní administrativou. Stejní lidé přitom pracují i pro jiné soudce a ti si s tím umí poradit. Roubíček dále upozornil na to, že nelze akceptovat obhajobu Kydalky, že na průtahy měla vliv i pandemie, a to ani s přihlédnutím k vyššímu věku jeho přísedících. „Mám připravený záznam z hlavního líčení z ledna 2021, kde kárně obviněný řekne všem, aby si sundali roušky. Správa soudu přitom byla připravena zajistit podmínky pro řízení v době covidu, například plexiskla, nikdy to nežádal,“ uvedl k tomu místopředseda Roubíček.

Podle něho by kárný senát neměl přihlížet ani ke zdravotnímu stavu soudce. „Kárně žalovaný se vytasí se zdravotním stavem, jen když je to potřeba. Se soudem nekomunikuje ohledně svých zdravotních problémů, aby na to mohlo jeho vedení reagovat, nikdy u mne nebyl s žádným problémem. Ignoruje povinnost dostavovat se na zdravotní prohlídky. Je to přitom jediný nástroj, jak zjistit, jak na tom je,“ konstatoval Roubíček s tím, že by měl být kárný senát opatrný při hodnocení Kydalkových tvrzení, neboť je podle něho „připraven říci cokoliv, aby se obhájil“.

Excesivní počet neskončených věcí

Na závěr místopředseda shrnul, že od minulého kárného řízení se na práci Kydalky nemělo změnit vůbec nic, stále je jejím výsledkem „excesivní množství neskončených věcí a excesivní počet zrušených věcí odvolacím soudem“. „Začneme v deset hodin, skončíme v půl druhé, a ještě si dáme pauzu na oběd, takto soudit opravdu nejde,“ zhodnotil údajný styl práce senátu Kydalky Roubíček. A požádal kárný senát, aby Kydalku zbavil funkce soudce.

Předseda kárného senátu Tomáš Langášek ještě před vystoupením Kydalky a jeho obhájce Michala Pauleho vyzval strany k tomu, aby se vyjádřily, zda je prostor pro uzavření dohody o kárném provinění a opatření.  Člen kárného senátu z řad soudců, Michael Květ, se v této souvislosti zeptal kárného žalobce, zda by byl ochoten uvažovat o opatření v podobě odvolání z funkce předsedy senátu. Po krátké přestávce strany oznámily, že k dohodě nedošlo a kárný žalobce trvá na odvolání z funkce soudce.

Soudce Kydalka odmítl primárně kritiku své práce i celého senátu. Na úvod zmínil, že byl v dlouhé pracovní neschopnosti až do února 2020, kdy bezprostředně následovaly jednotlivé vlny pandemie, která práci na případech podle nej výrazně znesnadnila. Jednání bylo podle Kydalky prostě nemožné nařídit, aniž by byla porušena některá z hygienických opatření. Jeho přísedící jsou navíc staršího věku, a ne vždy se mu je za takové situace podařilo k účasti přesvědčit. Poukázal na to, že v jednom z případů je 16 obžalovaných, minimálně stejný počet advokátů, v síni bývají přítomni příslušníci eskorty vězeňské služby, k tomu tři členové senátu a náhradníci, což je podle Kydalky velmi rizikové prostředí z pohledu šíření covidu. „Dnes hodnotíme tu dobu jako hysterickou, ale tehdy jsme o tom nic nevěděli. Nemůže se na mne ani přísedící nikdo zlobit, že jsem nechtěl riskovat jejich zdraví,“ popsal tehdejší situaci s tím, že navíc většina rozhodnutí o odročení byla po poradě senátu.

Popsal také důvody, proč ne vždy postupoval z pohledu kárného žalobce „nedůsledně“. Pokud by například vyloučil k samostatnému projednání věc obžalovaného, jehož advokát před jednáním zkolaboval, bylo by to z jeho pohledu netaktické, protože by ho musel vyslechnout v původní věci jako svědka.

Co se týče omluvenek, nelze podle něho dost dobře zpochybňovat lékařské zprávy o tom, že byl někdo pozitivně testován na covid, neboť lékař je za případnou nepravdivou zprávu trestně postižitelný. Pokud měl ovšem podezření na to, že omluva je účelová, tak to řešil.

Námitku, že nevyužíval nabídky velkých jednacích síní mimo budovu MS, odmítl, neboť o ní nevěděl. Jak později vyplynulo z dokazování, soudce se povětšinou neúčastnil porad trestního úseku, ani si nepamatuje na to, že by četl email, v němž byla tato informace uvedena.

Zmínil také problémy s administrativním aparátem, kdy mu byla například přidělena zapisovatelka, která musí používat na obě uši naslouchátka, což samozřejmě způsobuje nemalé problémy v jeho práci. Vysvětluje to také onu výzvu v jednací síni, aby si účastníci sundali roušku, když mluví, protože by pak zápis nebyl možný.

Ohradil se i proti kritice způsobu práce jeho senátu. „Přestávky na oběd nedělám, od desíti soudíme kvůli dopravě. Nenařizuji jednání, pokud nevím, co ve spise je. Když znám spis, nemusím zbytečně vysedávat v jednačce hodiny, to je zkušenost z praxe. Můj styl práce nemusí být geniální, ale zatím se mi za 35 let praxe osvědčil,“ uvedl na závěr soudce Kydalka a poukázal na to, že má mít stejný nápad jako ostatní soudci a má končit více věcí.

Při následném výslechu soudce vysvětloval, proč se nepodrobil lékařské prohlídce a kárnému senátu poskytl svojí lékařskou zprávu. Došlo i na otázku případného přechodu soudce na obvodní soud či odvolací úsek MS v Praze, kdy měl v minulosti takovou nabídku odmítnout. „Nevím. Přiznám se, že nejsem týmový pracovník, mám rád svůj tým, své přísedící,“ reagoval soudce Kydalka na dotaz předsedy senátu Langáška, zda by nabídku přejít na „odvolačku“ přijal. S možným přeřazením ovšem vyslovil nesouhlas i místopředseda Roubíček, podle něhož by to byl „hřebíček do rakve“ případů, které by Kydalka musel ještě na prvním stupni dosoudit.

Průměrná kvalita rozhodování

Pro návrh zbavit Kydalku funkce soudce se vylovila i soudcovská rada, která vyjádřila ve stanovisku její předsedkyně Kateřiny Radkovské obavu z jeho dalšího působení na prvostupňové agendě MS.  Podle stanoviska odvolacího Vrchního soudu v Praze je kvalita jeho rozhodovací činnosti průměrná, až podprůměrná s dovětkem, že ovšem mnoho případů rozhodnutých jeho senátem soudci VS neposuzují.

V závěrečné řeči kárný žalobce zopakoval své výhrady k práci soudce Kydalky, který podle něj nereflektoval rozhodnutí kárného senátu před dvěma lety a z jeho závěrů se nepoučil. Apeloval na kárný senát, aby neměl soucit s Kydalkou, ale s účastníky řízení. „Pokud budou uznáni vinnými, budou odsouzeni na dlouhé roky a oni čekají na rozsudek roky a roky. Pokud připustíme, že jim je délka řízení k dobru, pak k tím dochází k relativizaci účelu trestního řízení. V jednom řízení to trvá devět let, co je na tom spravedlivého? Vypadáme jako hlupáci a nikdo nevysvětlí, že justice funguje,“ konstatoval Roubíček. „Mám za to, že nemá náhled, neuvědomuje si, proč profesi soudce kdysi začal dělat. Uvedl, že nás dělí velký věkový rozdíl, ale já si pamatuji, s čím jsem vstupoval do justice a pan kolega je negací toho všeho,“ uvedl a zopakoval, že musí trvat na odvolání z funkce soudce, neboť přechod na odvolací agendu je pro jiné kolegy odměna za to, jak pracovali na složitých případech na prvním stupni.

Práce s lidmi ubíjí a devastuje, říká advokát

Podle Kydalkova obhájce Michala Pauleho by měl kárný senát vzít v potaz, jaký vliv měla na výkon funkce soudce pandemie a také to, že má zdravotní problémy. Soudit je práce s lidmi, která podle Pauleho člověka často ubíjí a devastuje, zvláště když řeší agendu v rozsahu desítek tisíc stran spisu. „17 let jsem žil se soudkyní Hrnčířovou, vařil jsem, uklízel jsem, od rána do večera se soudilo a o víkendu se diktovaly a psaly rozsudky,“ popsal z vlastní zkušenosti to, jak je podle něj práce soudce náročná.

Přitom Kydalka na tom není podle něho ve srovnání s ostatními senáty MS o moc hůř a je nesmysl, že by si neuvědomoval dopady nedůvodného odročování a jak mu to zkomplikuje další práci. Že to ve spisech tak při kontrole nevypadá, to je podle něj dáno letitou praxí, kdy se ne vše musí vykazovat a dělat úřední záznam.

Upozornil také na to, že přílišný tlak soudců na účast obhájců u líčení vede k tomu, že chodí k soudu nemocní, což má dopady na šíření nemocí i kvalitu obhajoby.  A i v případě přísedících jde často o to, zda k tomu bude předseda senátu přistupovat lidsky, anebo bude ohrožovat jejich zdraví.

I s ohledem na to, že proti rozhodnutí kárného senátu není odvolání, varoval před ukládáním absolutního opatření. Navrhl naopak zproštění, popřípadě peněžitou sankci.

Kárný senát po poradě rozhodl o tom, že rozhodnutí padne 6. února. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

V protokolu „nesedělo téměř nic“. Za falšování přišla státní zástupkyně o část platu

 Kárný senát Nejvyššího správního soudu snížil Daně Koptišové z Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích plat o 30 procent na jeden rok. Vypracovala protokol o podání trestního oznámení, který neodpovídal skutečnosti a opatřila jej falešnými podpisy. Důvody kárnému senátu neosvětlila, dnešního jednání se neúčastnila. V písemném vyjádření projevila lítost, označila to za nedbalostní pochybení.

Podle předsedy kárného senátu Petra Mikeše o pouhou nedbalost nešlo. Kárný senát zvažoval i odvolání Koptišové z funkce, nakonec vzhledem k její dlouhé a dosud bezproblémové praxi rozhodl jen o srážce z platu. Koptišové letos bude 70 let, jako státní zástupkyně tak musí skončit nejpozději k 31. prosinci. „Jde o mimořádně závažné pochybení. Protokol o podání trestního oznámení je důležitý podklad pro další úkony trestního řízení,“ řekl Mikeš.

Koptišová podle něj poškodila pověst státního zastupitelství, jeho důvěryhodnost a víru veřejnosti v odborný a správný přístup. Lidé si podle Mikeše musí být jisti tím, že když se dostaví a podají nějaké oznámení, bude protokol odpovídat skutečnosti. V tom, který zpětně sepsala Koptišová, ale podle Mikeše „nesedělo téměř nic“.

Podle nadřízených Koptišová loni 16. března přijala ústní oznámení občana, o němž si učinila jen osobní poznámky. O den později vyhotovila protokol o podání trestního oznámení, podle kterého oznámení přijala až 17. března a oznamovatele poučila o jeho právech. Následně podle kárné žaloby protokol opatřila nejen svým podpisem, ale i nepravým podpisem oznamovatele a zapisovatelky a zpětně nechala dokument zaevidovat.

Zkušená žalobkyně

Dnes u soudu jako svědkové vypovídali jak oznamovatel, tak bývalá zapisovatelka. Zapisovatelka uvedla, že se rozhovoru státní zástupkyně s oznamovatelem vůbec neúčastnila a nevěděla o něm. Dozvěděla se o věci tak, že byla na chodbě osočena svojí tehdejší kolegyní, že si osvojila jinou spisovou značku a vedla pod ní zmíněné trestní oznámení. Zpochybnila tak obhajobu Koptišové z písemného podání, že by jí v den, kdy měla přijmout podání, odmítla z důvodu pracovního vytížení zapisovat.

Ani oznamovatel podle svých slov nic nepodepisoval, ani nebyl řádně poučen. Okresní státní zástupce Ivo Dvořák dnes u kárného senátu zdůraznil, že Koptišová je zkušená státní zástupkyně, která nikdy nebyla kárně žalovaná, nedostala ani žádnou výtku. „Její práce po celou kariéru vykazovala dobrou, pečlivou úroveň. Na sklonku kariéry se dopustila jednání, které samozřejmě nelze bagatelizovat,“ uvedl Dvořák. S Koptišovou se původně dohodl na pětiprocentní srážce platu na pět měsíců. Kárný senát ale tuto dohodu odmítl schválit, postih považoval za nepřiměřeně mírný.

Hrozilo odvolání

Koptišové přitom reálně hrozilo i odvolání z funkce, kárný senát o tom podle vyjádření jeho předsedy Mikeše velmi vážně uvažoval. Nakonec se přiklonil k peněžité sankci, která sníží plat státní zástupkyně o 30 procent po celý rok, kdy ještě bude ve funkci. Kárný senát přihlédl k dosavadní kárné bezúhonnosti státní zástupkyně, která započala kariéru v soustavě již v roce 1977 a poměrně dlouhou dobu také působila jako náměstkyně, a také k tomu, že následkem jejího jednání nebyl nakonec zmařen žádný úkon orgánů činných v trestním řízení.

Jednání kárného senátu o dohodě o kárném opatření a provinění v nepřítomnosti kárně žalované osoby je novinkou. Kárný senát se tak dnes musel vyrovnat s tím, že trestní řád to neumožňuje. Podle senátu to ale v případě kárného řízení možné je, neboť trestní řád se použije pro účely kárného řízení toliko přiměřeně a pak zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů nerozlišuje mezi veřejným zasedáním a hlavním líčením, operuje pouze s termínem „jednání“. Zároveň taková nepřítomnost kárně obviněného musí vést podle dnes vysloveného názoru kárného senátu k tomu, že dohodu uzavřít nelze, neboť nelze osvědčit zákonné předpoklady pro její uzavření. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Petr Konůpka je novým vládním zmocněncem pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva

 Novým vládním zmocněncem pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva (ESLP) bude právník Petr Konůpka. Dnes to schválila vláda, sdělil na dotaz ČTK mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka. Konůpka doposud působil jako zástupce Víta Alexandra Schorma, který vykonával funkci zmocněnce vlády u štrasburského soudu přes 20 let a od loňského listopadu se stal zástupcem veřejného ochránce práv.

Svůj záměr navrhnout čtyřiačtyřicetiletého Konůpku za Schormova nástupce projednal ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským. „Ten dopisem ze dne 3. ledna 2023 vyjádřil jmenování plnou podporu,“ uvedl Řepka.

Zmocněnec pro zastupování před ESLP je zaměstnancem ministerstva spravedlnosti, v jehož rámci řídí kancelář vládního zmocněnce jakožto samostatný odbor.

Funkci zástupce vládního zmocněnce vykonává Konůpka od roku 2013. Právo vystudoval na Univerzitě Karlově, titul v oboru mezinárodního práva lidských práv získal na pařížské univerzitě Panthéon-Assas. V minulosti působil v senátu Mezinárodního trestního soudu pro Rwandu. O Evropské úmluvě o lidských právech a judikatuře ESLP publikuje odborné články a přednáší na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, pro Justiční akademii i pro Radu Evropy.

ESLP řešil v období od vzniku samostatné České republiky do konce roku 2021 celkem 827 stížností proti ČR. Ve 321 případech neshledal žádné porušení úmluvy o ochraně lidských práv, alespoň jedno porušení pak zjistil v 225 kauzách. U dalších 31 případů Česko porušení úmluvy samo uznalo.

Naprostou většinu stížností podaných do Štrasburku soud žalované vládě nenahlašuje. Proces jejich projednávání končí tak, že je odmítne samosoudce, nebo administrativním odmítnutím pro nesplnění formálních náležitostí. Předloni například soud oznámil české vládě 14 nových stížností, dalších 332 jich odmítl a 147 čekalo na vyřízení. Tato čísla se meziročně příliš nemění.

X X X

Česko zaznamenalo pokusy obcházet unijní sankce proti Rusku. Belgie zadržuje 500 kontejnerů se zbožím

Špičková elektronika, luxusní auta, šperky nebo hodinky. Nic z toho dle platných unijních sankcí nesmějí společnosti z Evropské unie dovážet do Ruska. Členské státy ovšem v posledním roce řeší pokusy tato pravidla obcházet. A to týká se to i Česka, jak Radiožurnálu potvrdil ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS.

Ministr Stanjura potvrdil, že i v Česku dochází k pokusům obcházet protiruské sankce. Ale úřady jim prý vždy hned činí přítrž.

Česko zaznamenalo pokusy obcházet unijní sankce proti Rusku. Informace má reportérka Zdeňka Trachtová

„Bedlivě to sledujeme, zaznamenali jsme nějaké pokusy. A naše státní orgány, které to mají na starosti, zareagovaly včas a docela rozhodně. Ale není to věc do veřejné debaty. Ano, jsou jednotlivci či některé firmy, které se pokoušejí vydělat na systému sankcí, a nic takového nemůžeme připustit,“ popsal pro Radiožurnál Stanjura.

A snahy o porušování sankcí se objevují i v dalších státech Evropské unie, například v Belgii. List De Standaard tento týden informoval, že státní zastupitelství vyšetřuje třicet takových případů. A úřady zadržují zhruba 500 kontejnerů se zbožím určeným pro Rusko.

Od zavedení protiruských sankcí belgické úřady zkontrolovaly na 27 tisíc kontejnerů. Zejména jde o zboží, které míří do Ruska, ale také do sousedních států, jako je Kyrgyzstán, Arménie, Kazachstán nebo Gruzie.

A při obcházení sankcí nejde jen o cestu z EU do Ruska. Například server Seznam Zprávy začátkem ledna popsal způsob, jakým pašeráci naopak vyvážejí zboží – konkrétně dřevo – přes Turecko do Evropské unie.

Devět balíků sankcí

Vymáhání dodržování sankcí mají na starosti jednotlivé členské státy. V Česku to je v gesci konkrétně Finančního analytického úřadu, tedy finanční rozvědky.

Daniel Ferrie z tiskového odboru Evropské komise uvedl, že si jsou unijní orgány vědomy, že k pokusům o porušování sankcí dochází. Statistiky těchto případů ale Komise nevede.

„Co se týče sankcí, jsou jednotlivé členské státy zodpovědné za jejich implementaci a vymáhání. Obcházení sankcí je zakázáno. A Komise v tom členské státy samozřejmě podporuje, mimo jiné tím, že byl poprvé jmenován zvláštní zmocněnec Evropské unie po sankce. Cílem je zajistit nepřetržitou debatu se třetími zeměmi proto, aby se zabránilo obcházení restriktivních opatření proti Rusku,“ vysvětlil.

X X X

Soud potvrdil pokutu 15.000 Kč pro René Novotného z ANO za chyby v kampani

 Krajský soud v Brně potvrdil pokutu 15.000 korun, kterou za chyby v kampani vyměřil bývalému krasobruslaři a kandidátovi do Sněmovny za ANO Renému Novotnému Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH). Důvodem bylo to, že na 33 plakátech vyvěšených před sněmovními volbami v roce 2021 neuvedl zadavatele a zpracovatele.

René Novotný je za ANO místostarostou městské části Brno-Židenice a zastupitelem města Brna. V roce 2021 byl také na kandidátce ANO ve sněmovních volbách, hnutí jej ale později kvůli problémům s billboardy stáhlo.

Novotný nechal v létě 2021 na vlastní náklady vyrobit 33 billboardů, které upozorňovaly na jeho sportovní úspěchy a práci „pro český sport“ spolu s heslem „Pro sport dostupný všem dětem!“. Tvrdil ale, že nešlo o předvolební kampaň a plakáty byly určeny k začátku školního roku.

„Úřad nezpochybňuje možnost veřejných činitelů, kteří jsou zároveň kandidáty ve volbách, i v době volební kampaně prezentovat svou činnost, respektive činnost zastupitele, či člena rady pověřeného úkoly v oblasti sportu a mládeže. Na druhou stranu je však nutné, podle názoru Úřadu, důsledně rozlišovat, kdy daná osoba vystupuje jako veřejný činitel prezentující svou činnost zastupitele, a kdy vystupuje jako kandidát ve volbách na straně druhé,“ uvedl dříve dohledový úřad.

Doplnil ale, že v takovém případě musí veřejný činitel sladit výkon veřejné funkce s pravidly kampaně, stanovenými volebními zákony. Úřad si také všiml opakovaného zdůrazňování číslovky 20 na Novotného billboardech, což bylo také číslo přidělené hnutí ANO ve sněmovních volbách. Úřad tak dospěl k názoru, že Novotný svou prezentací na těchto billboardech vstoupil do volební kampaně a ovlivňoval potenciální voliče.

Novotný se pokutě bránil správní žalobou u Krajského soudu v Brně, který ale nyní jeho žalobu zamítl, pokutu musel zaplatit už loni. Rozsudek soudu může napadnout kasační stížností u Nejvyššího správního soudu.

X X X

Znalec Smejkal nemá nárok na další zadostiučinění za stíhání, rozhodl soud

 Znalec Vladimír Smejkal nedostane další zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání v kauze miliardové zakázky ministerstva práce. Pravomocně o tom rozhodl soud. Profesor ekonomiky a managementu žádá po státu celkem přes 70 milionů korun, ministerstvo spravedlnosti mu vyplatilo 260.000 Kč. Odvolací senát dnes ale zároveň obvodnímu soudu nakázal, aby se znovu zabýval Smejkalovým požadavkem na dvacetimilionové odškodnění za způsobené zdravotní následky.

Smejkal čelil společně s bývalým náměstkem ministerstva práce Vladimírem Šiškou obžalobě z toho, že chtěli nezákonně přidělit ministerskou zakázku firmě IBM. Hrozilo mu až desetileté vězení. Stíhání trvalo přes čtyři roky a skončilo osvobozením obou mužů.

„Trestní stíhání bylo od počátku brutálně nesmyslné, zcela bezdůvodné a v podstatě všichni to věděli. Šlo o to, jak dosáhnout trestního stíhání někoho jiného,“ argumentoval dnes u pražského městského soudu Smejkalův právník Tomáš Sokol. Odvolací senát to ale odmítl. „Nelze konstatovat, že trestní stíhání bylo vedeno svévolně, zlovolně a že být vedeno nemělo,“ prohlásil soudce Lubor Veselý a připomněl, že odvolací trestní soud napoprvé osvobozující rozsudek zrušil a že si kauza vyžádala podrobné dokazování. Veselý dodal, že Smejkal podle něj usiluje o jakousi revizi trestního stíhání, k čemuž ale civilní řízení neslouží.

Aktuální soudní řízení se týkalo částky 50 milionů Kč, dalších 20 se Smejkal domáhá zvlášť jakožto ušlého zisku. Za poškození jména a dobré pověsti žádal znalec 30 milionů, 20 milionů pak chtěl za poškození zdraví. Obvodní soud pro Prahu 2 loni dospěl k závěru, že celkově má muž nárok na zadostiučinění 350.000 korun, tedy o 90.000 korun více, než mu vyplatilo ministerstvo. Proti tomu se odvolal jak znalec, tak i Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Odvolací senát dal dnes po srovnání případu s obdobnými spory za pravdu státu v tom, že Smejkal nárok na další zadostiučinění za stíhání nemá. Ministerstvo mu vyplatilo o 10.000 korun více, než kolik by mu podle senátu Veselého náleželo. Soudci ale zároveň nesouhlasili s tím, že obvodní soud věc hodnotil jako jeden nárok a nezabýval se dokazováním ohledně náhrady škody na zdraví. Tuto část sporu proto vrátil k dalšímu řešení.

Smejkal působí jako soudní znalec pro ekonomiku, kybernetiku či kriminalistiku desítky let. K soudu dnes nedorazil, už dříve ale zdůrazňoval, že stíhání masivně poškodilo jeho odbornou i lidskou pověst. Poukazoval i na to, že mu tehdejší ministr spravedlnosti pozastavil znaleckou činnost, čímž ho připravil o příjmy.

Smejkalovo stíhání se týkalo zakázky na dodání systému, který měl kontrolovat posudkové lékaře a zlepšit účelnost vyplácení dávek. Ministerstvo k zakázce vypsalo v roce 2011 jednací řízení bez uveřejnění a k účasti vyzvalo jediného dodavatele – firmu IBM. Opíralo se o Smejkalův posudek, podle nějž nemohl systém dodat nikdo jiný. Antimonopolní úřad tendr zrušil poté, co si na krok ministerstva stěžovala jiná softwarová společnost. Smejkal i bývalý náměstek Šiška svou vinu od počátku odmítali, znalec trval na pravdivosti svého posudku. Trestní soudy oba muže zprostily viny mimo jiné proto, že se neprokázal jejich úmysl zvýhodnit konkrétního soutěžitele. Uvedly také, že nebylo vyvráceno tvrzení obhajoby, podle kterého jednali muži v přesvědčení, že IBM má jako jediná vhodné řešení.

Šišku policie stíhala ještě ve čtyřech dalších případech, soudy ho uznaly vinným ve dvou z nich: zmanipulování ministerských zakázek pro firmu Fujitsu a vydírání firmy OKsystem. Uložily mu čtyřleté vězení. Kvůli Šiškovým kauzám rezignoval v říjnu 2012 ministr Jaromír Drábek (TOP 09), ceskajustice.cz

X X X

Je to jako film Válka policajtů, řekl hlavní obviněný o kauze úniků ze spisů

Před Krajským soudem v Brně, který projednává kauzu úniků z policejních spisů a zabývá se obžalobou 28 lidí, ve středu vypovídal mimo jiné Jiří Švachula. Bývalý místostarosta Brna-střed za ANO už byl nepravomocně odsouzený v korupční kauze Stoka, vinu v aktuálním případu odmítá. Za lajdáckou a účelovou práci policie pak případ označil bývalý detektiv Michal Ratajský označovaný obžalobou za hlavu organizované skupiny.

 „Kauza Stoka byla nejen mimořádně rozsáhlá a závažná, ale také mimořádně zajímavá, neboť zpočátku se ji nedařilo objasnit. A to, jak se později ukázalo, i kvůli rozsáhlým únikům informací z policejního orgánu, které jsou předmětem trestního stíhání v rozsáhlé kauze označované jako Vork,“ uvedl k propojení obou kauz už dříve Petr Šereda z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.

Kromě Švachuly kauzy spojuje i obžalovaný Saman El-Talabani, který za provinění ve Stoce dostal nepravomocný trest a jiný za daňové úniky si aktuálně odpykává.

Švachulovi obžaloba klade za vinu, že si od Ratajského skupiny nechával zjišťovat informace o jiných vlivných brněnských politicích hnutí ANO – exprimátorovi Petru Vokřálovi, jeho náměstkovi Richardu Mrázkovi nebo zastupiteli Jiřím Faltýnkovi.

Na žádost El-Talabaniho údajně policisté lustrovali třeba i Svatopluka Bartíka (Žít Brno), v té době radního Brna-střed. Informace pak El-Talabani předal Švachulovi.

Švachula to u soudu důrazně odmítl. „Odmítám skutky, které předkládá obžaloba. Necítím se být vinen. Odmítám, že bych kdy Samana El-Talabaniho úkoloval, aby mi něco zjišťoval nebo aby nechával někoho lustrovat. Jediné informace a dokumenty, které od něj mám, se týkají pana Tomáše Kratochvíla (starosty brněnské Bystrce za ČSSD, pozn. red.). A ty mi vnutil, ovšem tytéž informace už ten den ráno vyšly v tisku. Byl to on, kdo mi informace vnucoval,“ hájil se Švachula.

„Kromě Talabaniho nikoho z obžalovaných neznám. S žádnými policisty jsem se nikdy nestýkal, nekamarádil a s žádnými se neznám. Pokud Talabani tvrdí něco jiného, dělá to tak jenom pro svůj vlastní prospěch. Vykupuje se, proto to říká. Nemám k tomu co říct, jen vyslovit jeho jméno mi dělá problémy,“ pronesl Švachula.

Odkázal také na předchozí výpověď, kterou podal v přípravném řízení. A to s odůvodněním, že tehdy si pamatoval víc detailů než dnes.

Soudkyně Dita Řepková dnes vyslechla i obžalovaného soudního znalce Jiřího Kozáka, expolicistu Ivo Sloupa, policistu Martina Noska nebo advokáta a expolicistu Tomáše Rotrekla. Poslední jmenovaný pracoval v advokátní kanceláři, která El-Talabaniho dříve zastupovala.

„El-Talabani je schopný se lidem mstít a dělat jim naschvály, to jsme si vyzkoušeli a viděl jsem to v mnohých případech. Neměl jsem žádný důvod obstarávat pro pana El-Talabaniho informace ze spisů či lustrace. Ani jsem nezjišťoval, jestli je, nebo není odposloucháván,“ prohlásil Rotrekl.

Lajdácká a účelová práce policie, říká Ratajský

Expolicista Ratajský přirovnal současnou kauzu k francouzskému snímku Válka policajtů. „Až na ty mrtvoly je to vlastně totéž, co se řeší tady s námi na soudě. Koukněte se na něj,“ doporučoval novinářům v přestávce hlavního líčení.

Právě bývalý detektiv protimafiánského a dnes už neexistujícího Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality před Krajským soudem v Brně vystoupil poprvé. Obžaloba jej považuje za hlavu skupiny, která za úplatu zprostředkovávala nelegální lustrace obchodních partnerů, konkurentů, politiků a třeba i členů rodiny. A také poskytovala včasné varování, třeba před domovními prohlídkami.

Ratajský stejně jako jeho spoluobžalovaní vinu odmítá. A kauzu označovanou jako Vork, která se táhne už šest let, označil za účelovou, zlovolnou a vykonstruovanou.

„Obžaloba je výsledkem dlouholeté intenzivní a urputné práce některých konkrétních osob, bývalých kolegů z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Snažili se o jakékoli poškození mé osoby. Možná to bude znít paradoxně, ale trestní stíhání považuji za nezákoné a vněkterých aspektech až za zločinné,“ zahájil svou plamennou řeč Ratajský.

Upozornil například na podle něj systematickou a záměrnou manipulaci se spisy, cílené úniky informací z kauzy do médií a nepřiměřenou délku řízení. Za „zvůli“ pak označil nasazení odposlechů a další kroky policie a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.

„Výsledkem neprofesionální, lajdácké, účelové a selektivní práce policie je nesourodý kompilát vzájemně nesouvisejících skutků. Toto trestní stíhání a všechna další prověřování mají společného jmenovatele. Metody a způsoby policejní práce a úrovně mezilidských vztahů, které reprezentovali vrcholní funkcionáři ÚOOZ, konkrétně Róbert Šlachta, Richard Ohnoutka a Jiří Komárek,“ prohlásil Ratajský s tím, že právě kvůli nim z ÚOOZ v roce 2009 odešel.

Už v předchozích dnech soudního líčení několik policistů soudu vysvětlovalo, že lustrování je běžnou součástí jejich práce. Zároveň odmítali, že by jej prováděli za úplatek.

Líčení bude pokračovat ve čtvrtek 19. ledna, na březen pak soudkyně Dita Řepková plánuje výslechy svědků, kterých je v kauze 120. Řepková vyzvala státního zástupce Miroslava Stokláska i všechny obhájce, aby jí předali seznam těch, na jejichž vyslechnutí v soudní síni trvají.

X X X

Lidem slíbil zhodnocení peněz, připravil je o 200 milionů, viní muže obžaloba

Více než dvě stovky svědků vyslechne Krajský soud v Olomouci, který zahájil líčení s obžalovaným Alešem Vrubelem z Přerovska. Ten čelí obvinění, že poškozené připravil celkem o 196 milionů korun. Vzhledem ke škodě velkého rozsahu muži hrozí pět až deset let vězení.

 Soud se bude zaobírat rozsáhlými investičními podvody, které začaly už v roce 2010. Podle žalobkyně Vrubel pod falešnou záminkou zhodnocení peněz sjednával s poškozenými dohody o investicích, o nichž nepravdivě tvrdil, že jsou zajištěny.

Lidé mu svěřili částky v řádu statisíců až milionů korun, někteří tak přišli i o čtyři nebo devět milionů.

„Obžalovanému je kladeno za vinu, že uzavíral s poškozenými smlouvy o investicích. Poškození poskytovali své finanční prostředky s tím, že jim budou vráceny s nějakým zvýhodněním, nakonec k tomu nedošlo. Podle obžaloby je oklamal a nechtěl jejich prostředky investovat. Využil je pro jiné účely ve svůj prospěch,“ uvedl soudce Martin Lýsek.

Poškození jsou převážně z Olomouckého, Zlínského a Moravskoslezského kraje. „Za nesporné skutečnosti považuji to, že byly přijímány finance pod záminkou provedení investice, aniž by existovala reálná možnost finanční prostředky, které byly přijaty, vrátit,“ prohlásila žalobkyně. „Skutečnou investiční činnost prováděl pouze v omezené míře, svěřené prostředky používal za jiným účelem. Věděl, že sjednané závazky nebude moci splatit.“

K řízení se poškození připojili s nárokem na náhradu škody. Na dnešní jednání se například dostavila žena, která údajně přišla o 550 tisíc korun, její manžel o 450 tisíc. „Zprvu se peníze včetně zhodnocení vracely. Nikoho nenapadlo, že by se mohlo jednat o podvod,“ uvedla.

Vztahy a smlouvy

Vrubel však u soudu svou vinu odmítl, tvrdil, že nikoho nepodvedl. Podle svých slov byl úspěšný a měl na čtyři tisíce smluv.

„Odmítám, že bych kohokoliv chtěl jakkoliv podvést, a to jak přímo, tak nepřímo. Většina z poškozených jsou mí dlouholetí klienti, neměl jsem důvod kohokoliv poškodit, obohatit sebe, případně jinou osobu,“ vypověděl.

„Lituji toho, že řada lidí neobdržela své investice zpět, ale jsem přesvědčen, že jsem nikoho nepoškodil úmyslným jednáním a nechtěl jsem nikoho podvést,“ dodal Vrubel.

Jeho obhájce Tomáš Vymazal uvedl, že obžalovaný považuje všechny body v obžalobě za sporné a požaduje jejich dokazování. „U jednotlivých dílčích případů chce vyvrátit svou vinu,“ řekl Vymazal. „Obžaloba vzala některé skutečnosti velmi zkratkovitě, v podstatě ani nepočítala s tím, že řada investic byla vrácena. I ta škoda za nás zásadně nesedí.“

Obžalovaný trvá na výslechu všech svědků, což pro soud znamená předvolat postupně všechny poškozené. „V plánu máme vyslechnout přes 200 svědků,“ řekl soudce Martin Lýsek. „Výpověď jednoho poškozeného trvá zhruba půl hodiny až hodinu. Předpokládám, že proces bude mít až třicet jednacích dnů.“

Kromě Vrubela je v případě obžalována i jeho obchodní společnost PIP Benefits. Ta skončila v insolvenci na návrh jednoho z jejích klientů.

X X X

Jeremy Renner byl po vážné nehodě se sněžným pluhem propuštěn z nemocnice

Jeremy Renner, který na začátku ledna utrpěl vážné zranění při odklízení sněhu, byl propuštěn z nemocnice. Americký herec byl víc než dva týdny hospitalizován poté, co ho při odklízení sněhu z příjezdové cesty poblíž jeho domu v Nevadě přimáčkl jeho sněžný pluh.

 Dvaapadesátiletý Jeremy Renner informoval, že se vrátil z nemocnice, prostřednictvím komentáře na Twitteru. Uvedl, že si doma s rodinou užil sledování jedné epizody seriálu Mayor of Kingstown, ve kterém hraje, píše list The Guardian.

Herec, známý mimo jiné z Avengers: Endgame a dalších filmů americké společnosti Marvel Studios, byl na Nový rok hospitalizován poté, co ho při pokusu o odklízení sněhu z příjezdové cesty poblíž jeho domu v Nevadě přimáčkl jeho šest a půl tuny vážící sněžný pluh.

Stroj se rozjel, když byl Renner mimo vozidlo. Podle místního šerifa se Renner zranil poté, co se snažil dostat zpět na místo řidiče. Renner utrpěl tupé poranění hrudníku, kvůli kterému musel podstoupit dvě operace, uvedla jeho mluvčí.

Renner, který byl dvakrát nominován na Oscara, je známý především díky roli Clinta Bartona neboli Hawkeye z dílny americké společnosti Marvel Studios. Zahrál si v několika filmech o superhrdinech Avengers a ve spin-off televizním seriálu Hawkeye.

Renner si jméno udělal také výkony ve filmech ze série Mission: Impossible. Nominovaný na Oscara byl za hlavní roli v dramatu z války v Iráku Smrt čeká všude a vedlejší roli ve snímku Město.

X X X

Princezna Charlotte se nejspíš stane vévodkyní z Edinburghu, ve hře je i trůn

Sedmiletá britská princezna Charlotte nejspíš zdědí titul, který před korunovací nosila její zemřelá prababička královna Alžběta II. Očekávalo se, že se po smrti prince Philipa, manžela královny, stane vévodou z Edinburghu princ Edward. K tomu však nejspíš nakonec nedojde, píše list The Mail on Sunday.

Po měsících spekulací, proč král titul upírá svému mladšímu bratrovi, který měl vévodství zdědit loni po smrti svého otce.

„Probíhají četné diskuze, ale král Karel III. se přiklání k tomu, že by tento titul měla získat princezna Charlotte,“ uvedl zdroj listu The Mail on Sunday.

Princ William, princ George, princezna Charlotte, princ Louis a princezna Kate na snímku z Norfolku pro vánoční přání (2022)

„Charlottino postavení je historicky významné, protože je první ženskou členkou královské rodiny, jejíž místo v nástupnické linii nebude překonáno jejím mladším bratrem,“ dodal zdroj. „Je tedy ústavně významné, aby Charlotte dostala odpovídající titul, protože není vyloučeno, že na trůn nastoupí, pokud například princ George nebude mít děti.“ Princezna Charlotte je třetí v pořadí na trůn po svém otci princi Williamovi a bratrovi princi Georgovi.

X X X

Madonna se vydá na turné ke 40 letům pěvecké kariéry

Zpěvačka, herečka, scenáristka, skladatelka, tanečnice a módní ikona Madonna už čtyřicet let patří k osobnostem, které každým svým počinem vzbuzují zvýšenou pozornost. Provokuje, dráždí, zkrátka dělá vše pro to, aby se o ní psalo a mluvilo.

 Aktuálně americká královna popu ohlásila turné, které má být oslavou její více než čtyřicetileté hvězdné kariéry. Koncertní šňůra s názvem Madonna: The Celebration Tour odstartuje 15. července v kanadském Vancouveru. Ze Severní Ameriky se přesune do Evropy 14. října koncertem v Londýně a turné skončí 1. prosince v Amsterdamu. Nejblíže České republice bude 28. listopadu koncert v berlínské Mercedes-Benz Areně. Vstupenky mají být k dostání od pátku.

Organizátoři uvedli, že turné provede fanoušky Madonninou „uměleckou cestou napříč čtyřmi dekádami a vzdá úctu městu New York, kde její hudební kariéra začala“. Madonna během koncertní zavítá do 35 měst, přičemž v New Yorku a Paříži vystoupí dvakrát.

„Jsem nadšená, že mohu projít co nejvíce písní, a doufám, že svým fanouškům nabídnu show, na kterou čekali,“ uvedla čtyřiašedesátiletá zpěvačka, která je nejprodávanější ženskou hudební umělkyní všech dob. Mezi její největší hity patří La Isla Bonita, Material Girl nebo Like a Prayer.

X X X

Kouzelný omyl na Australian Open: Soupeřka Muchové slavila postup, i když ještě nevyhrála

Možná za to mohl fakt, že se koncovka řežby mezi Danielle Collinsovou a Karolínou Muchovou odehrávala v jednu hodinu ráno. Každopádně americká tenistka už bouřlivě slavila postup do třetího kola Australian Open, ačkoliv ještě potřebovala tři body. Umpirový rozhodčí jí musel připomenout, jak funguje takzvaný supertiebreak.

Podobná nepříjemná prozření jsou známá například z cyklistiky. Závodník v cyklokrosu si myslí, že už vyhrál, zvedá ruce nad hlavu, ale pak zjistí, že se přepočítal a musí odjet ještě jedno kolo. Nebo silničář je toho názoru, že má dostatečný náskok, přestane šlapat do pedálů, vystřihne vítězné gesto a v posledních metrech mu soupeři vypálí rybník.

Špatné vyhodnocení situace a zmatenost se teď vloudily i na kurty v Melbourne. Danielle Collinsová – loňská finalistka Australian Open – se dlouze rvala s Karolínou Muchovou. Obě dámy si pořádně protáhly večer, během kterého pro ně začínala práce po 22. hodině. První set pro sebe ukořistila Češka v tiebreaku, druhý patřil Američance v poměru 6:2. Rozhodující dějství dospělo do dramatické koncovky.

Když se stopáž zápasu nebezpečně přibližovala ke třem hodinám, přišel na řadu supertiebreak. Ten se na rozdíl od klasického tiebreaku hraje do deseti, nikoliv sedmi bodů. Vítězství byla blíže 29letá Collinsová. Problémem bylo, že si při skóre 6:3 myslela, že ji od postupu dělí jediný bod. Výměnu, do které servírovala, rozjela dobře a rozhodla ji tvrdým bekhendem do rohu dvorce. Muchová sice míček doběhla, ale z krkolomné pozice ho vrátila na druhou stranu mimo vymezené území.

V tu ránu Collinsová zahodila raketu, spojila ruce nad hlavou. Zmátla i část publika, která začala jásat.

Zbytek fanoušků přímo v aréně Margaret Courtové, diváci u televize, Muchová a rozhodčí nechápali. A údivem rázem nakazili i hráčku, která žila v domnění, že má pro daný den hotovo. Koukala na výsledkovou tabuli a její pohled říkal: „Vždyť už jsem vyhrála, kde je problém?“ Až po diskuzi si umpriovým sudím prozřela, zjistila, že potřebuje ještě tři body. Informaci přijala s úsměvem, nicméně nabízelo se, jestli ji tento omyl neprohraje zápas, když už na chvíli vypadla z koncentrace.

Místenku mezi nejlepšími 32 profesionálkami australského grandslamu si ale nakonec vybojovala – vyhrála 10:6. Raketa zamířila znovu na kurt, tentokrát už nemusela znovu do akce.

V pavouku turnaje je tak o další Češku méně. Z původně 11členné sestavy zůstává nadále ve hře Barbora Krejčíková, Karolína Plíšková, Linda Fruhvirtová a Markéta Vondroušová.