Expremiér Babiš žádné miliony a miliardy nezpronevěřil, ale vybudoval za ně školící zařízení, rekreační a turisticky areál, který slouží lidem z ČR i ciziny. Tak postupoval vždycky i Baťa ve Zlíně, doc. Čuba ve Slušovicích, a mnozí další úspěšní  podnikatelé ČR.

Fiala, Pekarová, Rakušan, lidovci, piráti a další začátečníci v jeho vládě dosud nic nevybudovali a nedokázali. Dostali jen statisícová koryta a mohli si hned zažádat i o milionové půjčky na nové byty nebo jiné věci. Bez koryt u Fialy by to neměli. 

Po KSČ je to dnes nová totality Fialy, Pekarové, Zelenského, Bidena, USA, Anglie, Scholze, Německa a spol.

Za dr. Husáka se ale měla většina lidí a firem v ČR i Slovenska lépe než za Fialy, kdy nikdo neví, co bude zítra, za měsíc, půl roku, protože není dnes levný plyn z Ruska, ropa, energie a další suroviny, a miliardy se vyhazují Ukrajině, kde zbytečně umírají lidé. A Biden, USA, Anglie a spol. se války nevzdají, protože válkou ještě více bohatnou a získávají miliardy.

X X X

NA  JEDNÁNÍ  SENÁTU  MS  V  PRAZE  DR.  ŠOTTA  JEN  NA  VSTUPENKY

Na líčení s Babišem bylo vydáno na každý den 80 vstupenek.

Pražský městský soud očekává velký zájem veřejnosti o účast na soudu s bývalým premiérem Andrejem Babišem a jeho bývalou spolupracovnicí Janou Nagyovou. Hlavní líčení v případě dotací na farmu Čapí hnízdo začne v pondělí 12. září a soud na každý jednací den vydal 80 vstupenek.

Všichni účastníci hlavního líčení se při vstupu budou muset prokázat vstupenkou, kontrolu bude zajišťovat justiční stráž.

Babiš s Nagyovou jsou obžalováni z dotačního podvodu a poškození finančních zájmů EU, podle trestního zákoníku jim hrozí až desetileté vězení. Žalobce podle dřívějších informací navrhuje pro expremiéra tříletou podmínku a peněžitý trest deset milionů korun, pro Nagyovou pak žádá stejný podmíněný trest, zaplatit by měla půl milionu korun. Soudce Jan Šott nevyhověl návrhům na předběžné projednání obžaloby. Babiš i Nagyová vinu v minulosti odmítli.

X X X

 EXPERT   KE  KAUZE   ČAPÍ  HNÍZDO

  Nemám k disposici text obžaloby ani křišťálovou kouli, ale přesto si troufám tvrdit, že fanatici z „hnutí Antibabiš“ se dožijí zklamání: odeslání nenáviděného politika „do tepláků“ se nedožijí.

Od 12. září 2022 se Městský soud v Praze bude po celý týden zabývat obžalobou proti Andreji Babišovi a Janě Nagyové kvůli údajnému dotačnímu podvodu a poškozování finančních zájmů evropské unie. Díky osobě Andreje Babiše se případ těší nezasloužené pozornosti, soustředěné pouze na něho, zatímco osud paní spoluobžalované nikoho nevzrušuje. Je možné, že příslušníci „hnutí Antibabiš“ přijdou před soudní budovu vyřvat si domnělou spravedlnost, ve skutečnosti porušení práva. Soud by ale neměl být vystaven žádnému nátlaku.

Nemám k disposici text obžaloby ani křišťálovou kouli, ale přesto si troufám tvrdit, že fanatici z „hnutí Antibabiš“ se dožijí zklamání: odeslání nenáviděného politika „do tepláků“ se nedožijí. Z pohledu trestního zákoníku nejde o mimořádně závažnou trestnou činnost s předpokládanými vysokými tresty. Navíc domnělá trestná činnost proběhla v pravěku a údajně neoprávněně přijatou dotaci společnost Imoba státu vrátila. Vyvolávat kvůli tomuto v podstatě nevýznamnému procesu rámusení kolem soudní budovy by nedávalo smysl, zvláště když domnělý trestný čin nemá nic společného s politickou činností Andreje Babiše.

Být obžalovaný, muset se podrobit rituálům trestního řízení, není nic příjemného. Vzhledem k výše uvedenému se domnívám, že Andrej Babiš prožívá postavení obžalovaného nepřiměřeně citlivě, což je v rozporu s jeho pevným přesvědčením o nevině. Projevilo se to i v jeho vystoupení v Poslanecké sněmovně dne 9. září 2022, které bylo nadbytečné již proto, že nemůže mít žádný vliv na průběh a výsledek procesu. Vše, co je důležité, se bude odehrávat pouze v soudní síni č.101 Městského soudu v Praze.

Do jisté míry sdílím rozhořčení pana obžalovaného, protože jde o jednoznačné zneužití nástrojů trestního práva k ovlivnění vnitropolitické situace. Kdosi mu chce vzít výsledky politického úsilí jinými než politickými prostředky, když v politickém souboji ho porazit nedokázal. Zneužití nástrojů trestního práva k dosažení politického cíle je v každém případě darebáctví, bez ohledu na to, kdo je cílem akce. Větším darebáctvím byl pouze puč z 13. června 2013 ke svržení vlády Petra Nečase.

Ale Andrej Babiš není první obětí takových praktik od r.1989, jak se domnívá. Před ním čelil pokusu o politickou likvidaci trestním řízením Jiří Čunek, tehdy místopředseda vlády. KDU-ČSL tehdy pohrozila odchodem z vlády, pošle-li ho žalobce před soud. Došlo pak ke spornému zásahu Nejvyššího státního zastupitelství do řízení. Případ byl odebrán přerovskému žalobci a přikázán jeho jihlavskému kolegovi, který trestní stíhání zastavil. Jako laik, vybavený podrobnými informacemi, jsem přesvědčen, že Jiří Čunek by tehdy ustál obhajobu, takže pro zásah NSZ a jihlavského žalobce nenacházím omluvu. Jeho výsledkem byla „válka žalobců“, která otřásala státním zastupitelstvím zhruba dva roky a vedla k pádu nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké.

Daleko hůře než Jiří Čunek dopadl Vít Bárta, jehož proces byl součástí soustředěné snahy ODS a KDU-ČSL o vystrnadění vetřelecké strany Věci veřejné z politických struktur. Proces, vedený předsedou senátu Janem Šottem on-line a doprovázený nenávistnou pozorností médií, sice skončil zprošťujícím rozsudkem, ale jeho vliv na veřejnost byl pro Věci veřejné smrtící. Pro úplnost uvádím, že pan soudce se zapsal do dějin českého trestního řízení napadením vlastního zprošťujícího rozsudku podnětem ke stížnosti ministra pro porušení zákona.

Načasování zahájení hlavního líčení v kauze Čapí hnízdo dva týdny před komunálními a senátními volbami může, ale nemusí být náhodné. Pro předsedu senátu by určitě nebylo nemožné se zahájením počkat až po volbách. Pochybnosti o zanedbání možného politického ohlasu procesu oslabuje skutečnost, že samozřejmě naprosto náhodně případ připadl senátu předsedy Jana Šotta, jenž se „osvědčil“ v procesu proti Vítu Bártovi, tedy v akci, poškozující Věci veřejné.

Opakuji, že neznám obžalobu a závěry na základě novinových článků nečiním. Přesto si myslím, že Andrej Babiš může k řízení přistupovat s nadhledem. Neměl žádný právní vztah k údajně se provinivší společnosti, tedy nebyl vybaven rozhodovací pravomocí. Trestní stíhání statutárních představitelů státní zástupce pravomocně zastavil, což má hodnotu pravomocného zprošťujícího rozsudku. Zpochybňuje to domněnku, že v dotačním řízení mohlo dojít k trestnému jednání. Postavení obž. Jany Nagyové mi za těchto okolností připomíná proces se zesnulým soudcem Vlastimilem Matulou, který se dostal před soud za vypracování textů, které by bez podpisů odpovědných osob neměly žádné právní účinky.

Dále má Andrej Babiš velkou výhodu, že se nemusí nechat obhajovat advokáty ex-offo, jejichž kvalita bývá nejistá. Oba jeho obhájce osobně znám a viděl jsem je obhajovat. Michael Bartončík má velmi dobrou pověst a pokud vím, nezapletl se nikdy do nějakého skandálního procesu. Úrovní závěrečných řečí připomíná „klasika“ Tomáše Sokola a „výtěžností“ dovolání konkuruje prof. Tomáši Gřivnovi. Doc. Eduard Bruna je rovněž velmi vyhledávaným obhájcem. Vídáme jej často na televizní obrazovce jako doprovod VIP obžalovaných. Shodou náhod jsem na něj poprvé narazil v souvislosti s procesem Jiřího Čunka. Podezíral jsem jej, že přesvědčil státního zástupce Jiřího Potoczka o nutnosti sporného zásahu NSZ do kauzy. V každém případě postavení žalobce Jaroslava Šarocha v souboji s obhájci bude velmi obtížné.

Oceňuji, že Andrej Babiš nevyužil své ohromné politické moci k odvrácení svého trestního stíhání, tedy k porušení nezávislosti justice, ač kauza Jiřího Čunka dokazuje, že by to šlo udělat i jinak. Nyní nezbývá, než mu přát, aby se respekt k nezávislosti justice neobrátil proti němu, tedy, aby se mu dostalo skutečně spravedlivého procesu. Zdržuji se vyjádření názoru, jaký má být výsledek, neboť mi nepřísluší pokusit se byť jen náznakem o ovlivnění soudu, soudců, server vasevec.cz

X X X

MINISTR  VNITRA   RAKUŠAN  ODSTOUPIT,   PREZIDENT  ZEMAN  ODVOLAT

 Rakušan by měl kvůli Mlejnkově kauze skončit, míní více než polovina Čechů

Více než polovina Čechů si myslí, že by měl předseda hnutí STAN a ministr vnitra Vít Rakušan rezignovat na svůj ministerský post kvůli jmenování Petra Mlejnka šéfem civilní rozvědky. Vyplývá to z průzkumu agentury Median pro Český rozhlas.

Petr Mlejnek nastoupil začátkem července do čela Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), tedy civilní rozvědky. Následně se v médiích objevily informace o pravidelných stycích Mlejnka s lobbistou Michalem Redlem, který nyní čelí obvinění v kauze Dozimetr, týkající se údajné korupce v pražském dopravním podniku.

Rakušan Mlejnka do funkce ředitele ÚZSI navrhl, ačkoli podle svých slov již tehdy věděl o Mlejnkových stycích s Redlem. Sněmovní opozice opakovaně vyzvala k odvolání Mlejnka i Rakušana. Ministr vnitra Mlejnka hájil a sám také odmítl odstoupit. Mlejnek nakonec na konci srpna oznámil, že rezignuje.

V průzkumu Medianu pro Český rozhlas 56 procent dotázaných uvedlo, že také ministr Rakušan by měl odstoupit z čela vnitra, a vyvodit tak politickou odpovědnost za prosazování Mlejnka. Podle 27 procent účastníků průzkumu by měl Rakušan na pozici ministra zůstat a zbylých 17 procent lidí uvedlo, že neví, jak odpovědět. Průzkum se uskutečnil 6. a 7. září. Zúčastnilo se ho 1 033 lidí starších 18 let.

Odstoupení Rakušana by podpořili podle rozhlasu především voliči opozičních hnutí a také stran, které se nedostaly do Sněmovny. Například ale i z voličů vládního uskupení Spolu (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) by téměř jedna třetina byla pro rezignaci ministra vnitra. Podle ředitele Medianu Přemysla Čecha to však neznamená, že by tito lidé už ve volbách strany koalice nepodpořili.

X X X

MINISTR  RAKUŠAN  SI   STÁLE  VÍC  TROUFÁ,  FIALA  SE  HO  BOJÍ

Kdo povede STAN, ať nechá Zeman na nás. K jeho kanceláři mám také výhrady, vzkázal Rakušan

Kdo povede STAN, nechte na nás, vzkázal prezidentovi Miloši Zemanovi v nedělní superdebatě televize CNN Prima NEWS šéf hnutí Vít Rakušan. Reagoval tak na slova prezidenta z rozhovoru na rádiu Frekvence 1, kde Zeman řekl, že by s odvoláním Rakušana souhlasil, pokud by to navrhl premiér Petr Fiala (ODS). „Ke kanceláři prezidenta mám taky výhrady,“ vmetl mu ministr vnitra.

„Kdo bude ve vedení STAN, bych s dovolením nechal na hnutí STAN,“ reagoval na Zemanova slova Rakušan v nedělní superdebatě.

Prezident totiž na Frekvenci 1 prohlásil, že by přijal odvolání ministra vnitra Víta Rakušana, pokud by mu to premiér Petr Fiala navrhl. Podle Zemana totiž STAN za poslední dobu neprovázela pouze kauza bývalého náměstka pražského primátora za toto hnutí Petra Hlubučka. „Jde o celou sérii skandálů, které hnutí STAN v poslední době provázely, a pan Rakušan jako předseda tohoto hnutí za to nese určitý díl odpovědnosti,“ prohlásil Zeman.

Dodal, že chápe názor většiny obyvatel, kteří podle průzkumu agentury Median pro Český rozhlas požadují Rakušanovu rezignaci.

Rakušan si ale Zemanova slova nenechal líbit. „Vůči kanceláři prezidenta republiky bych měl své výhrady taky, pokud se máme bavit na tohle téma,“ zdůraznil ve vysílání CNN Prima NEWS Rakušan.

Po Rakušanově rezignaci volají i opoziční hnutí ANO a SPD. Předseda vlády Petr Fiala za svým prvním vicepremiérem ale zatím pevně stojí.

X X X

Zeman: Rakušan měl v čele STAN mnoho neúspěchů. Odvolám ho, pokud mi to Fiala navrhne

Prezident Miloš Zeman se vyjádřil k volání opozice, která požaduje rezignaci ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) kvůli kauzám spojeným se Starosty.Zdroj: CNN Prima NEWS

Prezident Miloš Zeman se vyjádřil k volání opozice, která požaduje rezignaci ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) kvůli kauzám spojeným se Starosty. „V čele STAN měl Rakušan příliš mnoho neúspěchů,“ řekl Zeman v rozhovoru pro rádio Frekvence 1. Zároveň zmínil, že by se v případě jeho odvolání řídil Ústavou, tedy že by Rakušana z postu šéfa resortu vnitra odvolal, pokud by mu to premiér Petr Fiala (ODS) navrhl.

„Pana ministra vnitra Víta Rakušana bych odvolal, pokud by mi to premiér Fiala navrhl. V čele STAN měl Rakušan příliš mnoho neúspěchů. Jde o celou sérii skandálů, které hnutí STAN v poslední době provázely,“ řekl Zeman Frekvenci 1.

Zeman se v rozhovoru kromě osoby Rakušana zabýval i energetickou situací v Česku. Za nejlepší řešení krize by považoval zastropování cen energií, jiné možnosti považuje za okrajové. Kulatý stůl o energetice s vládou, členy Parlamentu či odboráři chce Zeman svolat až po komunálních a senátních volbách. O možné debatě hovořil už tento týden s odborovým předákem Josefem Středulou.

Prezident také definitivně potvrdil, kdo se z českých představitelů zúčastní posledního rozloučení se zesnulou britskou královnou Alžbětou II. „Poprosil jsem Petra Fialu, aby se pohřbu zúčastnil z prostého důvodu. Mně totiž lékaři zakázali létat, protože mám díru v břiše kvůli žaludeční sondě,“ vysvětlil Zeman.

Vyjmutí sondy, kterou lékaři prezidentovi zavedli po zdravotních potížích kvůli riziku podvýživy loni na podzim, bude podle dřívějšího vyjádření prezidentova kancléře Vratislava Mynáře přicházet v úvahu nejdříve ke konci letošního roku.

X X X

KAMPAŇ  ČSSD

Snížení DPH u potravin či daň pro banky. ČSSD zahájila horkou kampaň

Česká strana sociálně demokratická chce zastropování cen energií, snížení DPH u základních potravin na pět procent nebo sektorové daně pro banky, energetické firmy a digitální průmysl a progresivní zdanění firem. Sociální demokraté také požadují minimální mzdu 20 000 korun a minimální důchod ve výši 13 000 korun. Na zahájení horké části předvolební kampaně to řekli zástupci strany.

V souvislosti s cenami energií řekl místopředseda strany a pardubický hejtman Martin Netolický, že vláda v posledních měsících zaspala, i když sociální demokracie i kraje o nutnosti stanovení maximálních cen mluví už delší dobu.

„Myslím, že dnes už nikdo nepochybuje, že k zastropování cen energií dojde,“ řekl. Přesný návrh výše zastropování neuvedl, řekl pouze, že musí být taková, aby byly ceny pro lidi i podnikatele únosné.

Místopředsedkyně strany Daniela Ostrá řekla, že desítky až stovky tisíc lidí tvrdě pracují, ale přesto jim to nestačí k uživení rodin. ČSSD proto navrhuje minimální mzdu 20 000 korun měsíčně oproti nynějším 16 200 korunám.

Podobně by strana chtěla zaručit starobním důchodcům měsíční příjem 13 000 korun. „Není společensky únosné, aby lidé, kteří celý život pracovali a vstoupí do důchodového věku, živořili,“ řekla. Stejně tak podle ní není únosné, aby v současné situaci byla DPH na základní potraviny na stávající úrovni 15 procent.

Bankovní či sektorová daň

Bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček doplnil, jak by stát měl na představená opatření získat peníze. Zdroji by podle sociálních demokratů mělo být zavedení bankovní daně, zdanění mimořádných příjmů energetických firem a dlouho diskutovaná digitální daň.

Petříček dále zmínil progresivní zdanění podnikatelů. Podle ČSSD není spravedlivé, aby drobný podnikatel platil stejnou daň jako velká korporace. „Velcí se musí více podílet na pomoci, kterou dnes české domácnosti, ale i český průmysl potřebují,“ řekl.

Dodal, že strana také spustila petici za to, aby stát vykoupil akce od minoritních akcionářů firmy ČEZ a dostal ji pod stoprocentní kontrolu.

Předseda ČSSD Michal Šmarda doplnil, že strana tato a další opatření navrhuje od března, ale vláda ji ignoruje. „Teprve teď začíná pravicová vláda těžkopádně a pomalu hledat odvahu ke spravedlivému dělení nákladů. Možná i ona se teď začne tvářit jako někdo, kdo si váží lidí. Ale bude to faleš. Pravice nemá respekt k člověku. Pravice má jen respekt k penězům a moci,“ řekl.

Strana v neděli také znovu představila kandidáty do Senátu a do komunálních voleb. Kandidáti do samospráv představili deset hlavních témat, kterými jsou přívětivost obcí pro obyvatele, veřejná doprava, bezpečnost v ulicích, levná elektřina, dostupné zdravotnictví, vzdělání, kultura, dostupné bydlení, ochrana před suchem a horkem a územní plánování směřující k tzv. městům krátkých vzdáleností.

Obecní volby a volby do třetiny Senátu se uskuteční 23. a 24. září. Pro sociální demokracii budou prvním ostrým testem důvěry veřejnosti po neúspěšných sněmovních volbách loni v říjnu, kdy strana zůstala pod pětiprocentní hranicí nutnou pro zisk poslaneckých mandátů.

X X X

Tajíte selhání a radši slavíte. Po úprku vojsk kritizují Putina i dosud věrní

Ruský prezident Vladimir Putin čelí nejenom ukrajinské protiofenzivě v Charkovské oblasti, odkud se urychleně stahují ruské jednotky, ale i kritice od svých největších podporovatelů. Ti Kreml kritizují zejména za mystifikaci válečných událostí a pořádání pompézních oslav.

 Rozčílení proruských blogerů ukázalo, že i když Putin úspěšně vymýtil takřka celou liberální a prodemokratickou opozici na domácí scéně, stále mu hrozí kritika od konzervativního křídla, píše NYT.

Ukrajina v posledních dnech zahájila protiofenzivu na severovýchodě země v Charkovské oblasti, kde podle pozorovatelů postupuje mílovými kroky. V sobotu Kyjev oznámil vstup do Kupjansku a Izjumu. Obě města jsou pro Rusko strategicky významná a prochází přes ně zásobovací linie pro frontu na Donbasu.

„Většina z (proruských blogerů) je v šoku a nemysleli si, že by k tomu mohlo dojít,“ uvedl Dmitrij Kuzněc ze serveru Meduza. „Myslím si, že je většina z nich doopravdy naštvaná,“ dodal.

Hojně sledovaní proruští blogeři na Telegramu, který na rozdíl od Facebooku či Instagramu funguje v Rusku bez omezení, podporují oficiální postoj Kremlu, podle kterého ruští vojáci na Ukrajině bojují proti „nacistům“.

Někteří blogeři – často působící na bojišti s ruskými vojáky – ale poskytují podrobnější a podle analytiků i přesnější informace o situaci na frontě než ruské úřady. Ruské ministerstvo obrany podle proruských kanálů Ukrajince podceňuje a neinformuje o selhání svých jednotek.

Pokud bude ruská armáda zlehčovat své neúspěchy, Rusové „přestanou věřit ministerstvu obrany, a brzy i celé vládě,“ řekl svým 2,3 milionu sledujících jeden z blogerů Jurij Podoljaka.

Armádě schází vybavení, Putin otevírá atrakce

Obzvlášť hlasitou kritiku na sítích si vyžádalo Putinovo sobotní otevření nového ruského kola v Moskvě. Zpravodajství státních ruských médií bylo v ostrém kontrastu s informacemi na telegramu, kde se na ukrajinských i proruských kanálech objevovaly zprávy o rychlém postupu Kyjeva v Charkovské oblasti a úprku ruských jednotek z okupovaného území.

„Pro lidi je důležité, aby si dokázali odpočinou s rodinou a přáteli,“ říkal mezitím Putin v Moskvě k otevření 140 metrů velké, „jedinečné“ atrakce.

„Uspořádali svátek za miliardy,“ napsal v sobotu jeden proruský bloger v široce sdíleném příspěvku. „Armáda nemá žádné termokamery, žádné neprůstřelné vesty, žádné průzkumné vybavení, žádné lékárničky,“ rozčiloval se bloger a podotkl, že současná situace na frontě je pro ruské síly selháním.

Kvůli neschopnosti ruského ministerstva obrany přiznat selhání „se hroutí ruský informační prostor,“ napsal také v nedělní zprávě americký Institut pro studium války (ISW). Oficiální média nabízejí Rusům širokou škálu zmatených vysvětlení situace na frontě, například že ruské síly bojují proti celému „kolektivnímu Západu“, nebo zlehčují význam Ukrajinou narušených zásobovacích linií.

ISW se také zmiňuje o odporu proruských blogerů a ruských nacionalistů ve světle současného vojenského úspěchu Ukrajiny. Mlčení ruského ministerstva obrany je „zradou vojáků, kteří bojovali a stále bojují“ na Ukrajině, napsal jeden z nich.

X X X

Války gangů ve Švédsku ovlivňují volby. Zastřelených už je více než za celý minulý rok

Švédové v neděli volí nové členy Riksdagu, jednokomorového parlamentu. Hlasování podle odhadů výrazně ovlivní především jedno téma – vzestup kriminality. Severským státem totiž dlouhodobě zmítají války gangů a počty zastřelených jsou naneštěstí rekordní. Velké popularitě se proto v zemi těší protimigrační strana, neboť právě migranty mnozí Švédové viní za vzestup násilí.

Jednou je Švédsko příkladem ukázkové integrace migrantů, jindy zase země, která se kvůli migraci proměnila v rejdiště gangů a obchodníků s drogami. Na pravdě se kolikrát neshodnou ani švédská média. Ta pravicová upozorňují na vzrůstající počet takzvaných „no-go zón“, kam se bez nadsázky bojí chodit i policisté, jiná média naopak vzestup kriminality relativizují a tvrdí, že v údajných „no-go“ zónách se bez újmy procházejí rodiny s dětmi.

Statistiky ale mluví jasně. V zemi prokazatelně vzrůstá počet obětí střelných zbraní. Letos už jich v 10milionové zemi bylo 48, což už je více než za celý minulý rok. Mezi nebezpečná města mají patřit Eskilstuna nebo Malmö. O nárůstu kriminality ve Švédsku informovala BBC.

 Podle expertů teď ve skandinávské zemi hrozí, že se kvůli špatné náladě voličů mohou k veslu dostat extremistické strany. Odborníci každopádně souhlasí, že Švédsko se mění před očima.

Kriminalita ovlivní volby

„Je velmi jiné, než jaké bylo, když jsem byl mladý. Život už tolik neznamená. Lidé jsou zabíjeni jen kvůli pýše a dalším malichernostem,“ řekl pro BBC kriminolog Nikoi Djane s tím, že v určitých čtvrtích přibývá drogových deliktů a naopak ubývá relevantních pracovních příležitostí.

Ve švédských volbách se kvůli výše popsaným procesům proto očekává velký úspěch nacionalistické strany Švédští demokraté (Sverigedemokraterna), která brojí proti migraci a je často označována za populistickou. V průzkumech už je tato strana dokonce druhá, hned za vládními sociálními demokraty.

„Nejdůležitější je zabránit lidem přicházet do Švédska. Trvalo nám generace vybudovat zemi jako Švédsko, jenže se teď během pár dekád hodně věcí pokazilo,“ míní tajemník Švédských demokratů.

Téma migrace a násilí je ovšem tak silné, že o něm nemluví pouze protimigrační strany. Naopak. A je celkem jisté, že celé volby rozhodne. O novém složení parlamentu bude jasno v pondělí. Volební místnosti se uzavírají v neděli v osm hodin večer.

X X X

HANUŠ  A  ŘIČÁNEK  OBSLUHOVALI   KRÁLOVNU  BRITŮ  V  PRAZE   A  V  BRNĚ

Gin s tonicem a zpocené rukavičky. Obsluhovat královnu byl zážitek, líčí Češi

Ondřej Hanuš se nyní živí jako grafik, před šestadvaceti lety ale jako student obsluhoval na slavnostní večeři ve Španělském sále Pražského hradu při návštěvě královny Alžběty II. s princem Philipem. Na událost trénovali týdny, přesto se mu nervozitou potily bílé rukavičky. Vrchní číšník brněnského hotelu International Michal Řičánek si zase vzpomíná, že po cestě si dala gin s tonicem.

„Několik měsíců předem si pro tu akci vytipovali naši třídu a my týdny intenzivně trénovali, abychom dodrželi všechna pravidla, etiketu a hlavně nic nepokazili. Všichni jsme byli dost nervózní,“ vzpomíná Ondřej Hanuš, jak se jako student ve třetím ročníku pražské hotelové školy dostal k životnímu zážitku.

Číšníků, kuchařů, pomocných sil a dalších lidí, kteří se na přípravě a průběhu recepce podíleli, bylo podle Hanuše několik set. Sál byl honosně vyzdoben sochami, svícny a květinami, které byly i na stolech, prostředkem sálu se pak vinul červený koberec. Na nažehlených bílých ubrusech se vyjímalo pozlacené nádobí.

„Pro nás to byla speciální událost. Byli jsme sice z praxí zvyklí navštěvovat hezké prostory luxusních pražských hotelů a restaurací, ale toto bylo něco úplně jiného, o královně jsme všichni slyšeli, obdivovali jsme ji a měli k ní úctu,“ vzpomíná na zážitek, kdy mu bylo teprve sedmnáct let.

Přímo stůl královského páru dostali pochopitelně na starost zkušenější kolegové z branže. „Na královnu jsme samozřejmě viděli, pohybovali jsme se po sálu, ale obsluhovali jsme jiné hosty v týmech se zkušenějšími kolegy,“ pamatuje si.

V sále seděli kromě královského páru i přední čeští politici včetně tehdejšího prezidenta Václava Havla a premiéra Václava Klause, dále také váleční veteráni a slavné české osobnosti. Všichni byli podle Hanuše z královniny přítomnosti v úžasu.

K jídlu dostali hosté pečené kuře s bramborovým pyré, svíčkovou na smetaně s knedlíkem a sorbet ze zelených jablek a také česká vína. Zajímavostí bylo, že hlavním chodem byla hovězí svíčková pečeně, která se servírovala v den, kdy česká vláda zakázala dovoz britského hovězího masa kvůli takzvané nemoci šílených krav.

Žádné faux pas, kdy by někdo někomu z nervozity přelil skleničku, nebo snad někoho polil, si Hanuš nepamatuje, že by se stalo. Na památku dostali se spolužáky certifikát, společnou fotografii a mohli si nechat také menu slavnostní večeře. „I když jsem nikdy s královnou nepromluvil, tak jsem ji měl rád. Po škole jsem i dva roky v Anglii žil,“ dodává.

Zpráva o úmrtí královny Hanuše zasáhla a i s bývalými spolužáky zavzpomínal na zážitek z mladých let. „Díky sociálním sítím jsme se během let nějak postupně propojili a včera jsme na tu recepci vzpomínali. Většina z nás dnes dělá něco jiného, žije na různých místech po světě, ale všichni jsme včera vzpomínali, jak jsme tehdy v Praze obsluhovali anglickou královnu, v paměti to pořád máme jako velký zážitek,“ potěšilo Hanuše.

V hotelu sáhla po ginu s tonicem

Na osobní setkání s královnou Alžbětou II. vzpomíná i Michal Řičánek, který ji​ v roce 1996 obsluhoval v hotelu International, kde měla při návštěvě Brna zázemí. Zpráva o úmrtí anglické panovnice ho ve čtvrtek zastihla v autě a musel zastavit. Její návštěvu považuje za nejvýznamnější v Brně a jednu z nejvýznamnějších v Česku.

„Připravovali jsme se na to. Tehdejší ředitel hotelu vytvořil celým tým, který měl kolem ní vše na starosti. Já jsem byl vybrán jako hlavní obsluha, takže se dá říct, že jsem se o ni staral, byl jsem u toho stolu a měl jsem na starosti její soukromé apartmá,“ pamatuje si Řičánek.

„Apartmá jsme vybavili na základě doporučení její gardedámy ginem a tonikem. My jsme tam samozřejmě dali i jiné věci, aby si odpočinula po cestě, a musím říct, že si vzala ten gin,“ přiblížil vrchní číšník s tím, že nejvíce ale královně chutnalo rulandské šedé.

Pamatuje, že program její návštěvy byl opravdu nabitý, až ji litoval. „Ona opravdu neměla ani chvilku si vychutnat ty naše lahůdky. Z jedné strany jí seděl prezident, z druhé primátorka a překladatelé a sršely různé otázky z obou stran. Před banketem měla asi jen 15 minut, aby se se svou gardedámou schovala v apartmánu a odpočinula si,“ vzpomíná.

Udělala na něj ale nesmírně silný osobní dojem. „Hrozně mi připomínala moji babičku. Nejen svým projevem a účesem, ale celkově fyziognomií a vůbec vzezřením,“ dodal Říčánek.

X X X

DOSTIHOVÝ  BYZNYS  KRÁLOVNY  BRITŮ

Královnina velká fascinace dostihy. Loni koně vydělali Alžbětě II. přes 16 milionů

Se smrtí královny Alžběty II. přichází Velká Británie kromě mnoha jiného také o osobnost, která slavila velké úspěchy v dostihovém sportu. Coby hlava monarchie sice nemohla zaujmout roli žokejky, ale velmi ráda fandila svým koním. A pyšná mohla být víc než často.

„Moje filozofie ohledně závodění je jednoduchá. Baví mě být chovatelkou koní, kteří jsou rychlejší než ostatní,“ nechala královna promluvit už v roce 1974 svoji soutěživost v dokumentu stanice BBC The Queen’s Racehorses: A Personal View.

Světem majestátných živočichů byla fascinována už od čtyř let let, kdy poprvé usedla na koňský hřbet. Respektive tehdy to byl hřbet poníka Peggyho, což byl dárek od jejího dědečka Jiřího V. Lásku v ní umocnil rok 1952, kdy odstartovala svoji nakonec 70 let trvající vládu. Při této příležitosti totiž zdědila chov dostihových koní, a proto často v dalších letech utíkala od reality do královského hřebčína umístěného v areálu jejího panství Sandringham. Lze říct továrny na šampiony a šampionky.

 A dbala na detaily. Když přišla do společnosti svých koní, neměla na sobě žádný parfém, protože věděla, že vůně může podráždit malá hříbata, s nimiž lomcuje testosteron.

O tom, co společníci s kopyty pro Alžbětu II. znamenali, svědčí i věc, kterou byste spatřili při příjezdu do zmiňovaného prázdninového domu Sandringham. Je jí bronzová socha klisny jménem Estimate v životní velikosti.

Ta v roce 2013 vyhrála prestižní rovinový dostih Gold Cup na královském závodišti Royal Ascot, což královně tehdy ve fialovém outfitu vykouzlilo na obličeji zářivý úsměv, nadšeně tleskala. Vítězství, ke kterému před zraky 61 000 fanoušků dopomohl žokej Ryan Moore, pro ni bylo opojným okamžikem. Zaprvé nikdy předtím tento dostih nevyhrál kůň vlastněný monarchou. Zadruhé to pro Alžbětu II. bylo první prvenství v elitním dostihu od roku 1989.

„Bylo úžasné vidět její fotografie v momentu, kdy kůň protíná cílovou čáru a vítězí. V tu chvíli nevypadala jako královna. Tvářila se ve stylu: ‚Tohle je můj koník!‘“ popsal novinář stanice talkSport Rupert Bell, jehož bratr Michael měl to privilegium trénovat královniny oře. A dodává, že čas strávený s koňmi byl pro královnu „komfortní zónou“.

Zvláštní vzrušení

Poprvé se veřejně na dostizích ukázala dva týdny po skončení druhé světové války v květnu 1945, kdy doprovodila své rodiče na Ascotské závodiště. Na tomto místě zástupci z její stáje vybojovali 24 vítězství. Dohromady na všech závodištích posbírala královna přes 1 800 triumfů.

Mimochodem vítěze vyslaného „korunou“ nikdy nebylo těžké identifikovat skrze nepřehlédnutelný tradiční dres všech žokejů sedlajících koně z královniny stáje. Dominovala mu fialová barva, rukávy byly vždy červené, součástí trikotu byly zlaté třásně, nemohla chybět černá sametová čepice.

 Premiérovou výhru oslavila Alžběta II. na překážkové trati Fontwell Park v roce 1949, kde se stal hrdinou kůň Monaveen. Michael Stoute, další bývalý trenér koní panovnice, podotkl, že každé vítězství královně poskytovalo „zvláštní vzrušení“. Užila si ho i díky ovládnutým slavným britským klasikám, jen Epsom Derby si nikdy žádný její kůň nepodmanil.

Vůbec nejvýdělečnější rok skrze dostihy zažila vládkyně Commonwealthu loni. To ji mohlo těšit 36 vítězství na všech možných úrovních, která znamenala prize money v celkové hodnotě 590 000 liber, v přepočtu přes 16 milionů korun.

Když Alžběta II. ve čtvrtek zemřela na skotském zámku Balmoral, nemohl netruchlit ani celý britský dostihový sport, ve kterém zanechala nesmazatelnou stopu.

X X X

Nedoceněnost i zármutek ve tváři. Princezna Anna jela za matčinou rakví šest hodin

Princezna Anna plnila v neděli nelehký úkol. Jako jediná ze čtyř dětí zesnulé královny Alžběty II. a prince Philipa doprovodila svou matku na poslední cestě z Balmoralu do Edinburghu. Společně s manželem Timem Laurencem cestovala v autě za pohřebním vozem přes šest hodin.

Smuteční kolona na 280 kilometrů dlouhé cestě do Edinburghu projela skotskými městy i vesnicemi včetně Aberdeenu, Dundee a Perthu. Průvodu přihlížely na ulicích podél cesty desetitisíce lidí. Někteří na pohřební vůz házeli květiny a také si ho fotografovali. Dalším přihlížejícím se podařilo zachytit na telefon také princeznu Annu, která seděla v autě za pohřebním vozem. Mnohým neušlo, že princezna vypadala ztrápeně.

„Princeznu Annu vezou šest hodin v autě za pohřebním vozem její matky z Balmoralu do Edinburghu, ve tváři se jí zračí zármutek. Anně se nikdy nedostane dostatečného uznání za její oddanost, obětavost a poslušnost. Stejně jako zesnulá královna představuje to nejlepší z královské rodiny,“ napsal na Twitteru známý britský novinář Piers Morgan. Že se Anně dostává málo uznání, psali i další uživatelé sociálních sítí.

Podle bývalého šéfa hradního protokolu Miroslava Sklenáře to ale není úplně pravda. „Myslím si, že královská rodina naopak chtěla její roli zvýraznit a ukázat. I proto nejenom dnes, ale i na palubě letadla, bude svou matku doprovázet do Londýna i princezna Anna,“ uvedl Sklenář.

Vzápětí vysvětlil, proč se jediné dceři zesnulé královny Alžběty II. a prince Philipa nedostávalo tolik pozornosti jako jejím bratrům. „Princezna Anna v královské rodině nezastává nikterak těžkou roli. Možná se jí ale dostává méně pozornosti důsledkem toho, že s ní nikdy nebyly žádné problémy. Zejména pak v porovnání s princem Andrewem, který přišel o všechny tituly,“ uvedl Sklenář. Princi Andrewovi byly v polovině ledna odebrány vojenské tituly a královské záštity kvůli skandálu kolem údajného sexuálního zneužití.

„Možná tím i neprávem stála princezna Anna, která žila poklidným životem se svým manželem a dětmi, stranou,“ řekl bývalý šéf hradního protokolu.

 Vzápětí ale doplnil, že už teď se prý v Británii spekuluje o tom, zda nový král Karel III. trochu nepřeorganizuje královskou rodinu. „Jelikož královna Alžběta II. odešla a jeden pracující člen ubyl, sourozenci krále by mohli dostat větší role,“ dodal odborník.

Smuteční kolona s rakví královny Alžběty II. dorazila do Edinburghu v neděli po 17. hodině. Ostatky královny jsou nyní uloženy v Trůnním sále paláce Holyroodhouse, který je oficiálním skotským sídlem panovníka. U ukládání rakve byly všechny tři mladší děti královny Alžběty II. – princové Andrew a Edward a princezna Anne.

V pondělní odpoledne se rakev se smutečním procesím, v němž půjde i král Karel III. s manželkou, vydá do katedrály. Tam bude rakev veřejně vystavena do úterý, pak bude letecky přepravena do Londýna. Státní pohřeb královny Alžběty II. se uskuteční v londýnském Westminsterském opatství 19. září.

X X X

JAKÁ  BYLA   KRÁLOVNA  BRITŮ?

Za dveřmi Buckinghamského paláce: Jaká byla britská panovnice v soukromí?

Celý svět více než sedm dekád sledoval britskou panovnici v čele monarchie. Královna Alžběta II. pronášela projevy, držela se protokolu a nešetřila vlídným slovem. Jaká však byla za dveřmi Buckinghamského paláce? Blízcí ji popisují jako pragmatickou osobu s pevnou rutinou. Stala se odrazem doby, ve které vyrostla.

Královna více než 70 let svým půvabem i hlubokým smyslem pro povinnost pomáhala Británii překonat nespočet zvratů. Za dveřmi Buckinghamského paláce, mimo pohled veřejnosti, však byla panovnice známá jako nesmlouvavý, silně lidský a v podstatě normální člověk. Od mladí nešetřila humorem, na její životní pouti jí pak dělaly společnost zajeté rituály.

Zachovej klid a pokračuj

Po boku královny po dvě desetiletí pracoval její osobní tajemník Robin Janvrin. Její život shrnul do jasné spojitosti – byl to život služby a povinnosti. „Patřila ke své generaci – k válečné. Filozofie typu ‚zachovat klid a pokračovat‘ v ní byla naprosto zakořeněna. Myslím, že její smysl pro povinnost pramenil z toho, v jakém období dějin vyrůstala. Lidé plnili své povinnosti, aniž by se jimi chlubili,“ cituje web Sky News.

 Alžběta II. se vyznačovala také jasně daným režimem. Její den zahrnoval například pravidelné čtení novin a následnou diskuzi s tajemníkem. K této tradici se připojil také pojem „rudá krabice“ – jednalo se právě o krabici s novinami, kterou poddaní královně každý večer chystali. „Bylo mimořádné, jak se den za dnem své vlády o vše zajímala a vše komentovala,“ dodal Janvrin.

Ačkoliv se to nemuselo zdát, královna byla i velmi pohotová. Nebylo výjimkou, že jednala bez rozmyslu. To demonstruje například příhoda, kdy se panovnice vrhla mezi své psy, kteří se do sebe takzvaně pustili. „Nevím, jak to začalo nebo co se stalo, ale vtrhla mezi ně a tři z nich od sebe odtrhla. Přitom ji však pokousali. Situaci vyřešila způsobem, o který bych se nepokusil,“ podotkl tajemník.

Média tolerovala

Celý svůj život strávila veřejnosti na očích. Každý její krok, gesto či výraz byl studován a posuzován. Přesto podle blízkého okolí médii neopovrhovala. „Myslím, že měla pochopení pro to, že jsou média důležitá. Musela být přístupná veřejnosti,“ pokračoval Janvrin. Stejně jako každá celebrita, i královna však mohla mít někdy pocit, že ji média posuzovala nespravedlivě. „Nebyla výjimkou. Více však takové zprávy vnímala ve vztahu ke členům své rodiny,“ doplnil.

Podle mnohých to byla právě Alžběta II., která dávala Spojenému království schopnost vyniknout na mezinárodní scéně. Charakteristická pro ni byla měkká síla i vlídnost. Tajemník vzpomněl například na moment, kdy se poprvé setkala s Nelsonem Mandelou. „Došlo k nedorozumění, kdy přišel bez pozvání na večeři hlav vlád. V té době byl šéf strany. Vzpomínám si, že stál na zápraží a královna pouze prohlásila: ‚Prostřete další místo,‘“ doplnil.

Svou hravou stránku si udržovala jak na veřejnosti, tak v soukromí. Lásku k autům předvedla například tehdy korunnímu princi Abdulláhovi na zámku v Balmoralu. „Nabídla mu, aby se s ní projel v Land Roveru. K jeho překvapení usedla na místo řidiče, otočila zapalováním a společně odjeli. Nebyl zvyklý, aby ho vozila žena, natož královna,“ popsal bývalý velvyslanec Saúdské Arábie.

Do soukromí oblíbené britské panovnice nahlédl málokdo. Ten, kdo takovou příležitost měl, však Alžbětu II. popisuje jasně – byla lidskou a normální osobou. „V našich životech hrála obrovskou roli. Vše dělala nesmírně přirozeně a krásně. Nedokážu si představit, že by se taková královna znovu objevila,“ dodal bývalý náčelník generálního štábu obrany lord Richards z Herstmonceux.

X X X

 JAK  HODNOTÍ   KRÁLOVNU  BRITŮ  KOLONIE?  MONARCHIE  ZASTARALÁ?

Královna asi byla milá, ale cítit k ní lásku? Nesmysl, zní z bývalých kolonií

Monarchie považují za sice tradiční, ale zastaralou strukturu. Ze zemí Commonwealthu a dalších částí světa, které byly či jsou pod nadvládou Británie, se ozývají separatistické tendence. Jak obyvatelé Nového Zélandu, Austrálie, Skotska, Irska a Kanady reflektují úmrtí královny Alžběty II.? „Mě se královna nikdy moc netýkala, maximálně jsem koukal v televizi na její tradiční vánoční poselství,“ zmiňuje například Skot Andrew.

Myslím, že královská rodina je zastaralý koncept. Něco jako kocovina, ze které se ne a ne vyspat. Mám-li být upřímný, královnina smrt pro mě skoro nic neznamená. Jen je to prostě konec jedné éry, kterou všichni opravdu potřebujeme překonat. Tedy, nemám nic proti královně osobně. Asi byla docela milý a opravdový člověk. Problém je, že všichni jaksi zapáchají bohatstvím a privilegii.

Nový Zéland je součástí Commonwealthu a mnozí se zde pravděpodobně považují za loajalisty. Přesto sílí volání po tom, aby se Nový Zéland stal republikou. Je také mnoho těch, kteří se k monarchii odmítají vyjádřit, skoro každý s irskými předky například. A co se Karla III. týče? Myslím, že je to problémový chlapík. Rád by konal dobro, ale je zabředlý v systému. Byť je sám velmi privilegovaný, může být jen málo nápomocný.

SkotskoAndrew, 42 let

Královna nepochybně žila fascinující a neuvěřitelně zajímavý život někoho, kdo je zcela vzdálen od normálu a zároveň zažil mnoho neuvěřitelných událostí. Královská rodina je kulturním i historickým prvkem země, oknem do minulosti. V neposlední řadě přinášela značné množství cestovního ruchu. Mě osobně se nikdy moc netýkala, maximálně jsem koukal v televizi na její tradiční vánoční poselství. Myslím, že i ostatním byla přiměřeně lhostejná, nebo naopak byla obrovsky oblíbená.

Bylo jí 96 let, takže to nebylo neočekávaného. Je mi ale líto, že zemřel takový legendární a zajímavý jedinec. O Karlovi III. toho moc nevím. Vždycky byl leda terčem vtipů o tom, že chce být králem.

AustrálieHazel, 31 let

Monarchie je tradiční, ale zastaralá mocenská struktura. Má spíše symbolický význam a pro moderní Austrálii je irelevantní. Královna a monarchie v Austrálii rozdělují společnost. Lidé se někdy označují za monarchisty, pokud podporují královnu, nebo jsou naopak ve prospěch republiky.

Královna Alžběta II. na návštěvě Austrálie

V minulosti došlo k neúspěšným pokusům opustit Commonwealth a monarchii jako hlavu státu odstranit. Pokaždé, když královna nebo někdo z královské rodiny (naposledy Harry a Meghan předtím, než opustili královskou rodinu) navštíví Austrálii, popularita monarchie prudce stoupá.

Mnoho lidí doufá, že po královnině smrti bude mít Austrálie větší šanci stát se republikou. Krále Karla III. čeká asi složité období. Musí to být divné narodit se do takové rodiny a plnit očekávání, že budu od narození plnit tak významnou roli.

IrskoDeclan, 43 let

V Irsku máme o dění ve Velké Británii přehled, takže jsem měl o královské rodině vždy povědomí, ale nikdy žádný konkrétní zájem. Spíše na úrovni sledování celebrit. V Irsku existuje velmi široké spektrum veřejného mínění o tématu monarchie a zejména monarchie Spojeného království.

Mnoho lidí je prostě lhostejných (jako třeba já), mnozí se vyžívají ve sledování kouzla a okázalosti systému. Vzhledem k dřívějšímu členství Irska ve Velké Británii (a stálému členství Severního Irska) se také setkáváte s počtem lidí, kteří projevují okázalé nepřátelství vůči monarchii Spojeného království.

Královna Alžběta II. na návštěvě irského města Cork

Jeden z mých kamarádů se nechal slyšet, že by raději doma měl portrét Hitlera, než královny. Vzhledem k tomu, že je Irská republika stále poměrně mladý stát, jsme zvyklí být zaměňováni s Velkou Británií, takže lidé vynakládají úsilí, aby se odlišili.

Každá lidská smrt je smutná záležitost. Mnoho lidí ve Velké Británii i mimo ni ke královně pocítilo jisté osobní spojení. Pro mě je to prostě ekvivalent smrti jakékoli celebrity. Připomínka reality lidské smrtelnosti. Kdybych mohl žít tak dlouho a pohodlně jako ona, budu samozřejmě rád.

Na krále Karla III. asi nemám názor. Vyrůstal ve velmi neobvyklém prostředí, a nedokážu posoudit, jak moc je to na jeho chování znát. Vždyť je všechny známe jako osoby veřejné a každý z nich si bude kultivovat svou vlastní osobní prezentaci. Jeho práce je v zásadě zcela symbolická, což je vhodné, vzhledem k tomu, že není demokraticky jmenován. Jeho úkolem je plnit dědičnou povinnost, kterou od něj očekávají stoupenci jeho dědičné monarchie.

KanadaAshley, 40 let

Královnu vnímám trochu jako pozůstatek doby minulé, jako symbol Británie, která už ve skutečnosti neexistuje. Británie, kterou ztělesňovala, byla globální mocností, zemí vlivu. A nyní, během své 70leté vlády, Spojené království umenšilo svůj význam a význam ve světě, což se odrazilo v instituci, kterou je královská rodina. Snad bych ji bývala považovala za vlídnou, nebo dokonce roztomilou. Na druhou stranu zde máme kolonialismus, třídní systém, i přemíru bohatství.

Lidé v Kanadě si pěstují hlubokou lásku ke královské rodině a jsou jí fascinováni. Byla stálicí v našich životech po celá desetiletí. Myslím, že mnoha lidem se líbilo, jak královsky a noblesně se prezentovala. Ale jelikož jsme hluboce kolonizovaný národ, myslím, že nyní existuje i širší chápání toho, že Británie byla zodpovědná za vyhlazení a genocidu mnoha národů v Kanadě. To způsobilo nevýslovnou zkázu, která trvá celé generace a přetrvává dodnes. V naší zemi existuje zvláštní druh lásky ke královské rodině, který ve světle naší historie ve skutečnosti nedává smysl.

Královna Alžběta II. při návštěvě Kanady

Doufám, že její smrt vyvolá debatu o tom, co královská rodina představuje pro Británii a pro zbytek světa. Jaké hodnoty prosazují u nás i v zahraničí? Británie uctívá instituci, která vyzařuje bohatství, bujarost, okázalost a přehnanost. Je to namístě v naší společnosti? Není to jen další implementace systému tříd, který by neměl existovat?

Myslím, že její smrt je příležitostí to všechno znovu promyslet a prosadit změnu. Karla III. mám ráda. Jeho projekty pro domácí mazlíčky mají hodně společného s udržitelností životního prostředí a v neposlední řadě podporuje ekologické zemědělství. Zároveň aktivně prosazuje posilování vazeb mezi různými náboženskými skupinami.

X X X

 Karla III. prohlásili králem i ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku. Na ceremonii nebyla strana Sinn Féin

Král Karel III. byl v neděli slavnostně prohlášen králem i ve zbylých třech částech Spojeného království mimo Anglii – tedy ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku. V Severním Irsku se ceremonie nezúčastnila strana Sinn Féin, která je zastáncem znovusjednocení Irska, uvedla stanice Sky News. V ten samý den se smuteční kolona vezoucí rakev s královnou Alžbětou II. vydala ze zámku Balmoral na Skotské vysočině na šestihodinovou cestu do Edinburghu.

 Proklamace o nástupu nového monarchy se ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku veřejně četla den poté, co zazněla z balkónu Svatojakubského paláce v Londýně, jak přikazují pravidla.

Vždy hledala v lidech to nejlepší, řekl o Alžbětě II. ve svém prvním projevu nový britský král Karel III.

 V Edinburghu ji přečetl hlavní skotský herold na náměstí před parlamentem poté, co městem prošel průvod členů skotské gardy a oddíl královských lučištníků.

Po závěrečném zvolání „Bože, ochraňuj krále“ zazněly salvy z děla.

Podobnou choreografii měly ceremonie před Cardiffským hradem ve Walesu a před zámkem Hillsborough nedaleko Belfastu, který je oficiálním severoirským sídlem královské rodiny.

Ve Walesu herold četl oznámení o prohlášení Karla III. králem jak v angličtině, tak ve velštině.

Na ceremonii v Hillsborough, která proběhla za silného deště, nebyli zástupci strany Sinn Féin.

Její předsedkyně Mary Lou McDonaldová pak vysvětlila, že účast na proklamaci je určená těm, „kteří se politicky hlásí k britské koruně“. V dalších dnech se prý ale politici z této strany do dění opět zapojí.

Cesta smuteční kolony 

Zatímco probíhala proklamace, vydala se v neděli smuteční kolona vezoucí rakev s královnou Alžbětou II. ze zámku Balmoral na Skotské vysočině na šestihodinovou cestu do paláce Holyroodhouse v Edinburghu.

Královnu, která ve čtvrtek zemřela ve věku 96 let, na poslední cestě doprovázela její dcera, princezna Anne. Kolonu sedmi černých automobilů vedl policejní motocykl následovaný pohřebním vozem.

Dubovou rakev, která byla dosud uložena v tanečním sále Balmoralu překrytá královskou standartou, do něj vložilo šest správců. Kolona na 280 kilometrů dlouhé cestě do Edinburghu projela skotskými městy i vesnicemi včetně Aberdeenu, Dundee a Perthu.

Vlády Austrálie a Nového Zélandu přijaly krále Karla III. jako novou hlavu státu

Truchlící do cesty vozům házeli květiny a před místním kostelem se k poslednímu rozloučení shromáždili představitelé místní správy a církve.

Smuteční kolona s rakví královny Alžběty II. přijela do Edinburghu v neděli krátce po 17 hodině. Rakev bude umístěna v Trůním sále paláce Holyroodhouse, který je oficiálním skotským sídlem britského panovníka.

V pondělí bude rakev ve smutečním průvodu převezena do edinburské katedrály svatého Jiljí, kde se jí bude moci poklonit veřejnost a následně bude v úterý letecky přepravena do Londýna.

Státní pohřeb královny Alžběty II. se uskuteční v londýnském Westminsterském opatství 19. září. Nový král Karel III. vyhlásil na ten den státní svátek. Očekává se, že panovnici do té doby přijdou vzdát hold miliony lidí.

X X X

Vlády Austrálie a Nového Zélandu přijaly krále Karla III. jako novou hlavu státu

Britský král Karel III. byl v neděli na slavnostních ceremoniálech prohlášen hlavou Austrálie a Nového Zélandu. Funkce převzal po své matce, královně Alžbětě II., která ve čtvrtek zemřela. Informovala o tom agentura AP.

 Australský premiér Anthony Albanese předtím oznámil, že Austrálie bude za Alžbětu II. držet 22. září den smutku. Ve čtvrtek Albanese společně s generálním guvernérem Davidem Hurleym odcestuje do Londýna, aby se 19. září zúčastnil královnina pohřbu, a 21. září se vrátí zpátky do Austrálie.

„Následující den bude vyhlášen den smutku a bude se konat zádušní mše,“ řekl předseda australské vlády televizi ABC. „Lidé tak budou moci zesnulé královně Alžbětě II. vzdát hold,“ dodal.

Generální guvernér Hurley oficiálně prohlásil Alžbětina syna, krále Karla III., hlavou australského státu. Stalo se tak na slavnostním obřadu v parlamentu v Canbeře.

Na znamení úcty k Alžbětě II. byly státní vlajky v Austrálii spuštěny na půl žerdi a na známé budově Opery v Sydney se objevil portrét zemřelé královny.

Ceremoniál na Novém Zélandu

Karel III. se v neděli také stal hlavou Nového Zélandu, ceremoniál se konal v novozélandském parlamentu ve Wellingtonu.

„Král Karel vždy dával najevo, že mu na naší zemi záleží. Nepochybuji o tom, že se tento vztah nyní ještě prohloubí,“ prohlásila novozélandská premiérka Jacinda Ardernová. Pohřbu Alžběty II. se hodlá zúčastnit také jihokorejský prezident Jun Sok-jol, oznámila v neděli jeho kancelář.

X X X

Muž si stěžoval ve Štrasburku, že jeho knihu neziskovka zpřístupnila na webu. Internet podle soudců není knihovna

 Web není knihovna a zavěšením knihy na internet ji neziskovka bez souhlasu zpřístupnila celosvětovému publiku. Ani z bohulibých důvodů však nesmí být nikdo zbaven majetku mimo zákon, bez svolení a bez náhrady. Státy se zavázaly chránit vlastnická práva a poskytovat prostředky nápravy včetně náhrady škod v souvislosti s utrpěnou ztrátou. Autor knihy zavěšené na web se u Evropského soudu pro lidská práva domohl pěti tisíc euro za majetkovou i nemajetkovou újmu.

Na porušení Článku 1, Protokolu 1 – Ochrana vlastnictví Úmluvy o ochraně práv a základních svobod neoprávněným šířením své knihy na webu si stěžoval ázerbajdžánský autor a uspěl. Dnes třiašedesátiletý Rafig Firuz oglu Safarov podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva už v roce 2011. Rozhodnutí, že se Ázerbajdžán dopustil porušení Úmluvy o lidských právech a základních svobodách vynesl Soud 1. září 2022.

Oč v příběhu jde? Safarov je autorem knihy „Změny etnického složení lidu jerevanského governorátu v devatenáctém a dvacátém století“, která vyšla v roce 2009. V roce 2010 zjistil, že jeho knihu zavěsila na webovou stránku nevládní organizace Irali Public Union: „Mládežnická nevládní organizace zveřejnila elektronickou verzi knihy na webových stránkách jednoho ze svých projektů www.history.az v sekci „knihovna“.Informace na webu uváděly, že kniha byla stažena 417krát,“ uvádí se ve faktech případu.

Safarov požádal o stažení knihy z webu, čemuž organizace Irali vyhověla. Dne 3. října 2010 podal autor knihy občanskoprávní žalobu za neoprávněné publikování knihy na webu bez zaplacení. poukázal přitom na autorský zákon. Žalobou žádal 50 067 ázerbájdžánských manatů (přibližně 47 460 eur v rozhodné době) z titulu majetkové újmy a 28 800 manatů (přibližně 27 300 eur v rozhodné době) z titulu nemajetkové újmy, popisuje fakta případu dále Soud.

Soud: Cílem neoprávněného šíření bylo šířit historii

Hned v říjnu okresní soud Safarovovu žalobu zamítl s tím, že organizace knihu z webu stáhla a že žalobce neprokázal majetkovou a nemajetkovou újmu. Odvolací soud v Baku dne 24. ledna 2011 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a zopakoval jeho odůvodnění.

Také Nejvyšší soud v roce 2011 kasační žalobu stěžovatele zamítl. Kromě odůvodnění poskytnutého soudy nižšího stupně rovněž odkazoval na konkrétní ustanovení autorského zákona. „Soud uvedl, že stěžovatel vydáním své knihy a zpřístupněním jejích výtisků v prodeji umožnil právo komunikovat dílo. Dále uvedl, že cílem vydání knihy žalovanou organizací na jejích webových stránkách v sekci knihovna bylo poskytnout informace o historii Ázerbájdžánu,“ uzavírá popis faktů Soud.

Jak dále vyplývá z rozsudku, klíčem k případu bylo slovo „knihovna“.

Bernská úmluva z roku 1886 a ochrana majetku

Evropský soud pro lidská práva poté cituje autorské právo, jak bylo schváleno v Ázerbajdžánu i mezinárodní úmluvy o duševním vlastnictví, které Ázerbajdžán v devadesátých letech minulého století do svého zákona zakotvil: Bernskou úmluvu o ochraně literárních a uměleckých děl z roku 1886 nebo úmluvu o copyrightu WIPO z roku 1996, což je dodatek Bernské úmluvy.

Autor si u Evropského soudu stěžuje na porušení Článku 1, Protokolu 1, shrnul poté Evropský soud pro lidská práva a citoval předmětný článek. Soud rovněž konstatoval, že stížnost je přijatelná.

Článek 1 Ochrana vlastnictví

Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut.

Vláda: Nešlo o komerci, ale o osvětu

Stěžovatel pak před Soudem znovu zopakoval, že organizace Irali zveřejněním jeho knihy online umožnila její stažení neomezenému počtu osob. V odpovědi na vyjádření vlády (viz odstavec níže) uvedl, že i když žalovaný neměl žádný obchodní zájem, jeho jednání porušilo jeho autorská práva. Dále tvrdil, že vnitrostátní rozhodnutí postrádala dostatečné odůvodnění a nebyla v souladu s vnitrostátním právem.

Vláda ve svém stanovisku Soudu uvedla, že žalovaná organizace umístila stěžovatelovu knihu online proto, aby umožnila „laické veřejnosti se s ní seznámit“, a nikoli pro „komerční účely“. Argumentovala rovněž tím, že závěry vnitrostátních soudů byly založeny na důkladném přezkoumání stěžovatelových podání a že nedoložil údajnou škodu způsobenou neoprávněným vydáním jeho knihy.

Evropský soud pro lidská práva však na začátku svého rozhodování upozornil na pozitivní závazek států zajistit, aby v jejich právních řádech byla vlastnická práva chráněna a byly „poskytovány prostředky nápravy včetně nárokování náhrady škod v souvislosti s jakoukoli utrpěnou ztrátou, je-li to možné“. Podle Soudu „reprodukce stěžovatelovy knihy bez jeho souhlasu ovlivnila jeho právo na pokojné užívání majetku.

Kniha nebyla použita pro osobní účely

Pokud jde o fakta případu, Soud poté poznamenal, že stěžovatel netvrdil, že práva autorů nebyla dostatečně chráněna ázerbájdžánským právem, ale že použití stávajícího práva soudy v jeho případě bylo nezákonné a svévolné. „Podle vnitrostátního práva bylo k užití jeho díla zpravidla vyžadováno povolení autora a zaplacení licenčních poplatků,“ vysvětlil Soud.

Poté stanovisko upřesnil ve vztahu k autorskému právu: „Ustanovení § 17 odst. 1 zákona o autorském právu stanovilo, že rozmnožování oprávněně zveřejněného díla fyzickou osobou v jednom exempláři je povoleno bez souhlasu autora nebo zaplacení licenčních poplatků výhradně pro osobní účely. Žalovaná organizace v projednávané věci však byla právnickou osobou a jak vyplývá ze spisu, knihu nepoužila pro ,výhradně osobní účely´, ale zpřístupnila ji online neomezenému počtu čtenářů. Navíc podle § 17 odst. 2 zákona o autorském právu se výše uvedené ustanovení nevztahuje na rozmnožování knih jako celku. Vnitrostátní soudy v žádné fázi řízení neprokázaly, že by kniha stěžovatele nebyla reprodukována celá,“ uvedl doslova Soud.

Zákon neodůvodňuje reprodukci bez svolení

Jak dále Soud rozvedl, podle § 18 zákona o autorském právu mohly knihovny, archivy a vzdělávací instituce ve specifických případech rozmnožovat díla bez povolení. Stěžovatel ve svém odvolání k vnitrostátním soudům tvrdil, že žalovaná organizace nepatří do žádné z těchto kategorií. I když Nejvyšší soud Ázerbajdžánu tuto argumentaci výslovně nerozvedl, poznamenal, že kniha stěžovatele byla zveřejněna v sekci knihovny na webových stránkách organizace a že jejím účelem bylo poskytnout informace o historii Ázerbájdžánu. Obdobnou argumentaci předložila vláda, která tvrdila, že na straně žalované nebyl žádný komerční účel.

„Soud poznamenává, že i když neexistence jakéhokoli obchodního účelu byla relevantní při použití článku 18 zákona o autorském právu, nebyla jediným prvkem, který měl být vzat v úvahu. I za předpokladu, že on-line služby nabízené organizací by mohly být považovány za spadající pod pojem ,knihovny´, přičemž jakýkoli takový výklad příslušného ustanovení přísluší vnitrostátním soudům, soudy neuvedly, který konkrétní případ uvedený v pododstavcích (a ) a b) článku 18 zákona o autorském právu mohl odůvodnit reprodukci knihy žadatele bez jeho svolení,“ uvedl poté Evropský soud pro lidská práva.

Web není budova knihovny, nýbrž celý svět

Poté soud uzavřel: „Soud má za to, žalovaná organizace zpřístupnila knihu stěžovatele volně online, a tudíž – prakticky celosvětovému publiku, nikoli návštěvníkům budovy knihovny.“

Závěrem soud poukázal na fakt, že autor nedal svolení k šíření v digitální podobě a nebyla dodržena ani úmluva WIPO o autorském právu.

„Žalovaný stát proto nesplnil svůj pozitivní závazek podle článku 1 Protokolu č. 1 chránit duševní vlastnictví zejména prostřednictvím účinných nápravných opatření. Došlo tedy k porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, uzavřel Evropský soud pro lidská práva s tím, že stěžovatel Ázerbajdžán zaplatí částku 5 000 euro za majetkovou a nemajetkovou újmu. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

VÝHRA  TENISTEK  ČR

Senzační výhra. Krejčíková se Siniakovou ovládly US Open a slaví kariérní Grand Slam

Tenistky Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková triumfovaly ve čtyřhře na US Open a zkompletovaly grandslamovou sbírku úspěchů. Olympijské vítězky z Tokia otočily na betonových dvorcích v New Yorku finále proti domácímu páru Caty McNallyová, Taylor Townsendová a za více než dvě hodiny vyhrály 3:6, 7:5, 6:1. Po dvou titulech ve Wimbledonu, French Open a letošnímu vítězství na Australian Open získaly čtvrtou odlišnou trofej z turnajů velké čtyřky.

Šestadvacetileté Češky zvrátily v utkání proti nenasazeným soupeřkám nepříznivý vývoj. Od stavu 0:1 na sety a 1:4 ve druhé sadě získaly dalších 12 ze 14 her.

 Nasazené trojky uspěly na třetím grandslamovém turnaji v sezoně. Naprázdno vyšly jen na Roland Garros, kde musely kvůli pozitivnímu testu Krejčíkové na koronavirus odstoupit. Siniaková se po newyorském turnaji stane světovou jedničkou v deblu.

Šestadvacetileté Češky, které hrály finále v New Yorku poprvé, nezačaly utkání dobře. Od stavu 2:2 v prvním setu přišly třikrát o servis a po 46 minutách sadu ztratily.

Ve druhém setu prohrávaly Krejčíková se Siniakovou 1:4, poté se ale Češky chytily na returnu. Američanky nedokázaly slibně rozjetý zápas dotáhnout k vítězství, naopak o sadu kvůli dvěma ztraceným servisům přišly.

Rozhodující set se už odehrál v režii psychicky posílených českých tenistek. Krejčíková se Siniakovou brzy utekly do vedení 4:0 a sadu zakončily dalším prolomeným servisem soupeřek. Ziskem šestého grandslamového titulu se odpoutaly v historickém žebříčku od Lucie Šafářové. Tři tituly je dělí od Heleny Sukové, v čele je s 12 triumfy Jana Novotná.