Co nezvládl agent Minařík, to se možná povede Elonu Muskovi. Excentrický miliardář pověřený zeštíhlením americké státní správy chce zaříznout vysílání Rádia Svobodná Evropa, kterým Amerika dlouhá léta šířila do světa svou vizi demokracie. Český stát proto potichu řeší, jak by zpravodajské instituci sídlící v pražských Strašnicích mohl pomoci.

 Na pražském Hagiboru v posledních týdnech panuje krajně napjatá atmosféra. Nad Rádiem Svobodná Evropa visí temná hrozba Elona Muska, jenž se nechal slyšet, že stanici vysílající do třiadvaceti zemí světa by nejraději zrušil. Stejně ji prý už nikdo neposlouchá, vždyť studená válka dávno skončila a Evropa je svobodná.

„Jsou to jen radikální levicoví blázni, kteří si povídají sami se sebou a při tom propálí miliardu dolarů ročně z peněz amerických daňových poplatníků,“ napsal na svou sociální síť X nejbohatší muž světa, který od Donalda Trumpa dostal volnou ruku k drastickému osekání státní správy.

 X X X

PO  HITLEROVI  V  NĚMECKU  NEDOSTATEK  VOJÁKŮ

NĚMCI  NECHTĚJÍ  BOJOVAT,  CHTĚJÍ  SE  JEN  BAVIT,  CESTOVAT 

Němci přiznávají, že by se dnes neubránili. Bundeswehru chybí třetina vojáků

 Příští německý kancléř Friedrich Merz přišel krátce po únorové volební výhře s velkolepými plány na přezbrojení bez ohledu na to, že to bude znamenat nutné porušení rozpočtových pravidel. Posun v obranné politice skloňuje ve všech pádech. Tento týden ale zchladilo Němce zjištění, že samotné investice nejsou vše. Oficiální dokument vykresluje chmurný obraz německé armády, která stárne a chybějí jí vojáci.

 Ke konci roku 2024 bylo v armádě neuvěřitelných 28 procent neobsazených pozic mezi prostými vojáky, u důstojníků byla situace jen o něco lepší, neobsazeno bylo 20 procent pozic.

Chybí i nová vojenská technika a náhradní díly, což je částečně způsobeno dodávkami bránící se Ukrajině. Sklady se vyprázdnily.

 X X X

Německé strany se dohodly na obřím finančním balíku, umožní masivní zbrojení

Strany možné příští německé vlády, konzervativní CDU/CSU a sociální demokracie (SPD), se podle pravděpodobného příštího kancléře Friedricha Merze dohodly se stranou Zelených na podpoře obřího finančního balíku s penězi na obranu a investice do infrastruktury. Na základě kompromisu se má do fondu na boj s klimatickými změnami přesunout místo padesáti až sto miliard eur, tedy 2,5 bilionu korun.

 CDU/CSU vyhrála únorové předčasné parlamentní volby a k jednání o sestavení koaliční vlády přizvala sociální demokraty. V sondážních rozhovorech se strany dohodly mimo jiné na reformě takzvané dluhové brzdy, tedy ústavního opatření, které má bránit přílišnému zadlužování země, a to s cílem umožnit půjčky na obranné výdaje. Shodly se také na vytvoření investičního fondu o objemu 500 miliard eur (12,5 bilionu Kč), z nějž by se v příštích 12 letech financovaly opravy silnic, železnic, mostů a energetické soustavy, ale i škol.

Na schválení ústavní změny i zvláštního fondu CDU/CSU a SPD potřebují dvoutřetinovou většinu ve Spolkovém sněmu, kterou nemají v novém ani starém složení. Ucházeli se proto o podporu strany Zelených, s níž chtějí schválit opatření ještě ve starém složení parlamentu. Ve čtvrtek se o obou návrzích debatovalo na mimořádné schůzi, Zelení je ale tehdy ještě odmítli podpořit.

 Podle Merze se nakonec po dalších jednáních podařilo dosáhnout kompromisu. Na jeho základě poputuje místo původně zamýšlených 50 miliard na investice do opatření pro boj s klimatickými změnami 100 miliard eur. Zelení také dosáhli toho, že peníze z investičního fondu budou označeny jako „dodatečné“, tedy že nebude možné jimi financovat už existující investiční projekty, ale jen projekty nové.

 Obranné výdaje budou podle dohody po ustanovení dluhové brzdy spadat jen do procenta hrubého domácího produktu (HDP) – v současnosti tedy asi do 44 miliard eur (1,1 bilionu Kč). Vše nad tuto hranici bude možné financovat z půjček. Podle Merze budou kromě obranných výdajů na přání Zelených z dluhové brzdy výslovně vyjmuty i výdaje na civilní ochranu, kybernetickou bezpečnost, tajné služby a také na „podporu států napadených v rozporu s mezinárodním právem“, což je zjevný odkaz na Ukrajinu.

Jasné poselství, říká Merz

Merz uvedl, že dohoda na financování obranných výdajů je „jasným poselstvím směrem k našim partnerům a přátelům, ale i k našim protivníkům, nepřátelům naší svobody“. Také spolupředseda SPD Lars Klingbeil řekl, že balík je „důležitým signálem pro Evropu, Ukrajinu, (ruského prezidenta) Vladimira Putina i (amerického prezidenta) Donalda Trumpa“. Merz dodal, že předpokládá, že končící vláda kancléře Olafa Scholze nyní uvolní tři miliardy eur (75 miliard Kč) na vojenskou pomoc Ukrajině, o nichž se debatovalo od počátku roku.

Na úterý je plánovaná mimořádná schůze sněmu, na níž bude balík podle všeho schválen dvoutřetinovou většinou. Sněm se sejde stejně jako ve čtvrtek ještě ve složení, které vzešlo z voleb v roce 2021. Nový sněm vzešlý z únorových voleb se ustaví až 25. března. V něm budou mít strany z pravého a levého okraje – Alternativa pro Německo (AfD) a Levice – takzvanou blokační menšinu. V únorových volbách totiž společně získaly přes třetinu křesel. Schvalování jakýchkoli změn ústavy či zvláštních fondů tedy bude ještě výrazně složitější.

Opoziční strany AfD a Levice podaly proti konání mimořádných schůzí stížnosti k ústavnímu soudu. Podle nich je schvalování tak zásadních opatření ve starém složení parlamentu neústavní a prohlubuje nedůvěru obyvatel k politice. Soud je v pátek odmítl jako neodůvodněné. Podle něj končí pravomoci starého sněmu až svoláním nového. Svolání mimořádné schůze ve starém složení Spolkového sněmu po volbách je sice neobvyklé, nikoli ale bezprecedentní. V roce 1998 takto poslanci schválili účast vojáků bundeswehru na misi v Kosovu.

Po Spolkovém sněmu bude muset balík schválit i druhá komora parlamentu, Spolková rada, která zastupuje zájmy šestnácti spolkových zemí. Z půlbilionového balíku na investice mají země slíbeno 100 milionů eur. Také ve Spolkové radě je třeba dosáhnout dvoutřetinové většiny. CDU/CSU, SPD a Zelení budou muset na svou stranu získat ještě některou z dalších stran, které se podílí na zemských vládách. To jsou liberální FDP, levicové Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW) a Levice a konzervativní Svobodní voliči (FW). Největší šance, že se je podaří přesvědčit, aby návrhy podpořila, vidí německá média u strany FW, která se s CSU podílí na vládě v Bavorsku

Bundestag bez Wagenknechtové Německá opoziční strana Spojenectví Sahry Wagenknechtové nebude mít v novém Spolkovém sněmu své poslance. V únorových předčasných parlamentních volbách získala 4,98 procenta hlasů a nepřekonala tak těsně pětiprocentní hranici. Vyplývá to z konečných výsledků voleb, které v pátek zveřejnila ústřední volební komise. Zisky ostatních stran odpovídají předběžným výsledkům.

X X X

 KANAĎANÉ  NECHTĚJI  USA,  ALE  BÝT  V   EU

  Kanadské překvapení: čtyřikrát víc lidí chce do EU než být součástí USA

 Podpora členství v Evropské unii je u obyvatel Kanady vyšší než připojení k USA, zjistil průzkum. Pokud by země kdy usilovala o formální členství v EU, musela by překonat řadu právních, politických a kulturních překážek. Evropská komise však tuto možnost jednoznačně nevylučuje.

Zdá se, že z plánů Donalda Trumpa udělat z Kanady 51. stát USA nic nebude. Zatímco americký prezident opakovaně a nahlas naznačuje, že se zajímá o anexi severního souseda, Kanaďané se dívají přes Atlantik a spíše pošilhávají po spojenectví s Evropskou unií.

Podle posledního průzkumu kanadské agentury Abacus Data by téměř každý druhý Kanaďan (44 procent) podpořil vstup do EU, přičemž 29 procent je proti a 25 procent se neumí rozhodnout. To je násobně větší entuziasmus než podpora Trumpových plánů na připojení Kanady k USA. S touto myšlenkou se pohrává pouze 10 procent obyvatel země.

Po celá desetiletí byly Spojené státy hlavním partnerem Kanady a pro mnoho obyvatel byl tento pocit blízkosti a společného zájmu jen zřídka zpochybňován. Nová data však naznačují významný posun v tom, jak Kanaďané vnímají tento vztah nyní.

 Průzkum se přitom uskutečnil ještě předtím, než Trump splnil své hrozby a uvalil cla na kanadské zboží. Rostoucí obchodní napětí, cla a americká rétorika vytvořily polarizaci veřejného mínění, uvádí společnost Abacus Data.

Otázka sdílených hodnot

Z průzkumu rovněž vyplynulo, že plných 44 procent Kanaďanů si myslí, že by vláda měla zvážit vstup do Evropské unie, a téměř polovina tuto myšlenku v zásadě podporuje. Zejména mladší Kanaďané jsou v tomto směru výrazně vstřícnější.

Sdílené hodnoty, které Kanaďané vidí v Evropě, spolu s přitažlivostí diverzifikovaného obchodu a širšího přístupu na trh, podněcují jejich zájem. Pro mnohé může být posilování vazeb s evropskými partnery nebo dokonce tlak na formálnější uspořádání strategickou protiváhou k ekonomickým rizikům spojeným s nepředvídatelnými Spojenými státy, uvádí kanadská agentura.

Pokud by Kanada někdy usilovala o formální členství v EU, přirozeně by existovalo nespočet právních, politických a kulturních překážek. Podle průzkumu veřejného mínění jsou Kanaďané minimálně pro hlubší integraci. „Ať už to znamená rozšířené obchodní dohody v rámci CETA, vstup do Evropského hospodářského prostoru nebo jiné kreativní aliance, které uvolňují závislost Kanady na někdy nepřátelské administrativě USA,“ vyplývá z dat průzkumu společnosti Abacus data.

Celkově se Kanaďané zdají otevřenější než kdy jindy novým mezinárodním aliancím, částečně způsobeným ochlazením postojů vůči Spojeným státům. Pokud budou vztahy s USA pokračovat spornou cestou, pojem „Kanada v EU“ – kdysi považovaný za fantazijní může – začít nabírat na konkrétní podobě.

Zájem Kanaďanů Komisi potěšil

Když se portál Euractiv zeptal Evropské komise na možnost kanadského členství, její mluvčí Paula Pinhová reagovala: „S výsledky takového průzkumu jsme poctěni.“ Jak dodala, ukazuje to atraktivitu Evropské unie. „Svědčí to o tom, že velmi velká část kanadské veřejnosti si váží EU a jejích hodnot,“ uvedla mluvčí.

Pinhová přímo nevyloučila evropské ambice Kanady, ale zdůraznila, že existují kritéria stanovená ve smlouvách, které určují, co je potřebné pro podání přihlášky a samotný proces přistoupení.

Evropská unie je založena na smlouvách, které stanoví, že o členství se může ucházet každý evropský stát, který respektuje evropské hodnoty.

Co však přesně znamená „evropský stát“, smlouvy nedefinují. Rozhodnutí zůstává na Evropské komisi a současných členských zemích. V minulosti se však do Unie mohly ucházet i země mimo evropský kontinent.

Turecko, jehož většina území leží v západní Asii, získalo kandidátský status již v roce 1999, i když přístupová jednání jsou dnes na mrtvém bodě. Kypr, který geograficky patří zcela do Asie, vstoupil do EU spolu se zeměmi bývalého východního bloku v roce 2004.

Geografie však má své hranice. Žádost Maroka z roku 1987 byla zamítnuta s odůvodněním, že země není evropská.

X X X

 Pokud Trump ukáže respekt, setkám se s ním, prohlásil nový kanadský premiér

Novým kanadským premiérem se po složení přísahy dnes oficiálně stal ekonom Mark Carney z Liberální strany. Ve funkci nahradil Justina Trudeaua, který v lednu oznámil rezignaci. Informují o tom tiskové agentury. Carney do úřadu nastupuje v době politického a obchodního napětí mezi Kanadou a Spojenými státy.

 Devětapadesátiletý Carney složil přísahu v přítomnosti generální guvernérky Mary Simonové, která zastupuje britského krále Karla III. coby hlavu kanadského státu. Nový kanadský premiér jako první krok podle agentury Reuters přebudoval kabinet, když vyměnil několik ministrů a některé posty zrušil.

„Dnes vytváříme vládu, která odpovídá současnému stavu. Kanaďané očekávají činy a ty tento tým přinese. Menší a zkušený kabinet, který bude jednat rychleji, zajistí naši ekonomiku a ochrání budoucnost Kanady,“ napsal premiér na síti X.

 Carney se stal Trudeauovým nástupcem minulou neděli, kdy jej členové Liberální strany zvolili do čela vládní strany. V projevu pak slíbil, že jeho vláda mimo jiné předloží plán s opatřeními pro silnou ekonomiku, bude upevňovat vztahy se spolehlivými obchodními partnery a odstraní spotřební uhlíkovou daň pro rodiny.

Nový premiér, který v neděli oslaví šedesátiny, má kromě kanadského i britské občanství. Mezi lety 2013 až 2020 vedl britskou centrální banku a poté až do letošního ledna působil jako zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN pro zmírnění dopadů klimatických změn.

„Povede si velmi dobře. V zahraničí ho respektují,“ řekl podle agentury AP bývalý kanadský premiér Jean Chrétien.

Carney bude muset čelit opatřením amerického prezidenta Donalda Trumpa, který na dovoz zboží z Kanady a dalších zemí uvalil cla. Carney prohlásil, že je ochoten se s americkým prezidentem setkat, pokud projeví „respekt ke kanadské suverenitě a bude ochoten zaujmout společný, mnohem komplexnější přístup k obchodu“, napsala AP.

Kanada v reakci na americká cla od čtvrtka zavedla odvetná cla na dovoz ze Spojených států v hodnotě 29,8 miliardy kanadských dolarů (přes 476 miliard Kč), která se budou týkat ocelářských, hliníkových a litinových produktů nebo počítačů a sportovního vybavení.

 Trump v minulosti také například řekl, že Kanada by se měla stát 51. státem USA. To Carney minulou neděli odmítl s tím, že Kanada je silná země a nikdy nebude součástí Ameriky „žádným způsobem, ani žádnou formou“.

X X X

 Britové obvinili ruského kapitána z hrubé nedbalosti a neúmyslného zabití

Britská policie obvinila ruského kapitána nákladní lodi, která v pondělí narazila do amerického tankeru kotvícího u britských břehů. S odkazem na sdělení policie o tom v pátek informovala agentura Reuters.

 Kapitán lodi Solong, 59letý Rus Vladimir Motin, byl obviněn z hrubé nedbalosti a neúmyslného zabití, a byl vzat do policejní vazby. V sobotu se má dostavit k soudu v Hullu, uvedla policie v prohlášení.

Tanker Stena Immaculate přepravující letecké palivo pro americké námořnictvo v pondělí dopoledne kotvil nedaleko břehů východoanglického hrabství East Yorkshire, když do něj narazila kontejnerová loď Solong plující pod portugalskou vlajkou.

Po nehodě začala obě plavidla hořet, což vyvolalo masivní záchrannou akci. Na břeh se podařilo dostat 36 členů posádky obou lodí, jeden z námořníků z kontejnerové lodě je však nezvěstný a podle britských činitelů patrně zemřel.

X X X

 Studenti jsou naši hrdinové. Tisíce Srbů se před protesty sjíždějí do Bělehradu

Tisíce nespokojených lidí, převážně studentů, se v pátek sjely do srbského hlavního města před plánovanou sobotní protivládní demonstrací. Mnozí z nich dorazili pěšky nebo na kole. Odstupující premiér Miloš Vučević, který kvůli předchozím protestům již podal demisi, pohrozil zásahem policie v případě eskalace násilí a rozehnáním shromáždění.

 Na televizních záběrech bylo vidět, jak lidé mávají srbskými vlajkami, když stovky studentů vstoupily do Bariče, obce na předměstí metropole Bělehradu.

Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva v pátek podle agentury AFP vzkázal srbským úřadům, aby „zbytečně nezasahovaly“. Zároveň je vyzval ke klidu v předvečer potenciálně výbušné demonstrace v Bělehradě.

V pátek také vydala delegace Evropské unie v Srbsku prohlášení, v němž znovu zdůraznila, že „svoboda shromažďování je základním právem, které musí být chráněno“.

 „Je potřeba chránit bezpečnost demonstrantů a institucí a vyhnout se násilí,“ stojí v prohlášení unijní delegace.

  „Studenti jsou naši srbští hrdinové“. Tisíce nespokojených Srbů se sjely do Bělehradu před plánovanou protivládní demonstrací. (14. března 2025)

V zemi po měsících demonstrací dál sílí napětí před velkou manifestací ohlášenou na sobotu. Protestní hnutí vedené stávkujícími vysokoškolskými studenty vyvolalo neštěstí v Novém Sadu, kde loni 1. listopadu při pádu betonového přístřešku před nádražím zahynulo 15 lidí. Organizátoři viní vládu z korupce a nepotismu. Vláda obvinění odmítá, v souvislosti s neštěstím ale rezignoval premiér Vučević.

Protesty vyvolané tragédií v Novém Sadu jsou odrazem i širší nespokojenosti s prezidentem a jeho vládou, kterou část společnosti vidí jako čím dál více autoritářskou a zkorumpovanou. Prezident Aleksandar Vučić a jeho Srbská pokroková strana (SNS) jsou v Srbsku u moci od roku 2012.

 X X X

 Kam s Palestinci? Do Súdánu a Somálska. USA a Izrael už kontaktovaly tamní vlády.

Spojené státy a Izrael kontaktovaly vlády tří východoafrických zemí s tím, jestli by na jejich území nemohli být přesídleni Palestinci odsunutí z Pásma Gazy. Předpokládá to poválečný plán amerického prezidenta Donalda Trumpa. S odvoláním na americké a izraelské představitele to píše agentura AP. Jde o Súdán, Somálsko a odštěpeneckou somálskou Republiku Somaliland.

 Chartúm podle AP návrh USA odmítl, představitelé Somálska a Somalilandu si nejsou žádných jednání vědomi. Bílý dům, ani úřad izraelského premiéra zprávu nekomentovali.

 Izraelský krajně pravicový ministr financí Becalel Smotrič, dlouholetý zastánce takzvané „dobrovolné“ emigrace Palestinců, ale tento týden uvedl, že Izrael si vytipovává země, které by Palestince přijaly. Dodal, že židovský stát připravuje na ministerstvu obrany „velmi rozsáhlé emigrační oddělení“.

Podle amerických představitelů se vedení jednání o přesídlení Palestinců ujal právě Izrael. Obě země pak tři možné africké destinace údajně kontaktovaly už minulý měsíc, několik dní poté, co Trump společně s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem plán pro Gazu představil.

Snaha odráží odhodlání Washingtonu prosadit Trumpův plán, který se sice zamlouvá Tel Avivu, odsoudily ho však jak Palestinci a arabské země, tak i Západ. Vyvolal také kritiku ochránců lidských práv s tím, že odsunutí by mohlo být považováno za válečný zločin. A jelikož Súdán, Somálsko i Somaliland jsou chudé a první dva státy se navíc potýkají s násilím, objevují se pochyby o tom, zda by šlo o přesídlení do „krásné oblasti“, jak prohlásil již dříve americký prezident.

Podle Trumpova plánu by více než dva miliony obyvatel Pásma Gazy byly trvale přesídleny do jiných států. Navrhl, že USA by Gazu převzaly, „vyčistily“ od teroristů z palestinského hnutí Hamás a přestavěly by ji na jakousi „blízkovýchodní riviéru“. Tento plán se už dočkal i satiry v podobě videa vytvořeného umělou inteligencí, které Trump sdílel na své sociální síti Truth Social.

Myšlenka na masový odsun Palestinců z Gazy bývala kdysi pouhou fantazií židovských ultranacionalistů, Netanjahu ale Trumpův návrh z minulého měsíce pochválil jako „odvážnou vizi“.

Co může Izrael a USA nabídnout?

Liga arabských států naopak minulý týden přijala vlastní plán na obnovu Pásma Gazy, který vypracoval Egypt a který počítá s tím, že by Palestinci v pásmu zůstali. Tento návrh ovšem Trump okamžitě odmítl s tím, že trvá na převzetí Gazy. Egyptský plán podle Bílého domu „neřeší skutečnost, že Gaza je v současnosti neobyvatelná a její obyvatelé nemohou žít humánně na území pokrytém troskami a nevybuchlou municí“.

 Izrael a USA mohou možným partnerům v palestinské otázce nabídnout řadu výhod, například odpuštění dluhů, zbraně, technologie a diplomatickou podporu. Jde se o vzorec, který Trump použil před pěti lety, když zprostředkoval takzvané abrahámovské dohody – sérii vzájemně výhodných diplomatických dohod mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem, Súdánem a Marokem, které měly normalizovat vzájemné vztahy.

Washington v rámci dohod odstranil Súdán ze seznamu zemí podporujících terorismus a Súdán díky tomu například získal přístup k mezinárodním půjčkám. Vztahy s Izraelem se ale nerozvinuly, protože Súdán se propadl do občanské války mezi vládními silami a polovojenskými Jednotkami rychlé podpory (RSF). Podle jednoho ze súdánských představitelů Washington tamní vládu kontaktoval dokonce už před lednovou inaugurací Trumpa a nabídl jí například vojenskou pomoc v boji proti RSF či asistenci s poválečnou rekonstrukcí státu.

Somálská vláda zase bojuje s islamisty z teroristické skupiny Šabáb napojené na Al-Káidu. Jelikož jako člen Ligy arabských států ale Trumpův plán odmítla, jeví se i Somálsko jako nepravděpodobná destinace pro přesídlení Palestinců, píše AP.

Republika Somaliland, území s více než třemi miliony obyvatel v Africkém rohu, se oddělila od Somálska před více než 30 lety, není ale mezinárodně uznávaná jako nezávislý stát. Somálsko ji považuje součást svého území. Jeden z amerických představitelů AP potvrdil, že USA vedou rozhovory se Somalilandem o řadě oblastí, ve kterých může být výměnou za uznání republika Spojeným státům užitečná.

Dohoda o příměří, která vstoupila v platnost v lednu, ukončila 15 měsíců trvající boje mezi izraelskou armádou a teroristickým hnutím Hamás, které válku útokem 7. října 2023 na jih Izraele začalo. První fáze příměří skončila po 42 dnech předminulou sobotu a obě strany se zatím dohadují. Nevyřešenou otázkou zůstává mimo jiné právě poválečná budoucnost oblasti.

 X X X

Francouzští vinaři se obávají nových amerických cel. ‚Evropa se nemůže nechat zastrašit,‘ řekl premiér

Francouzský premiér François Bayrou vyzval Evropskou unii, aby neustupovala před hrozbou nových amerických cel. Předseda vlády tak reagoval na prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, který varoval, že zavede dvousetprocentní clo na všechna vína a další alkoholické nápoje z EU, pokud Unie nezruší clo na americkou whisky.

 Premiér Bayrou řekl, že Evropa se nemůže nechat zastrašit. Podobně se vyjadřují i další členové jeho vlády. Ministr financí Éric Lombard potvrdil, že Francie vyjednává s Evropskou komisí o případném zavedení dalších odvetných cel.

 Minulý rok francouzští vinaři do USA vyvezli zboží v hodnotě čtyř miliard dolarů

„Víme, že Trump je obchodník. Vyjednává tím způsobem, že uvalí cla. Je to hloupá válka. Jestliže s ním chceme vyjednávat, musíme používat stejné zbraně,“ prohlásil Lombard.

Ministr obchodu Laurent Saint-Martin napsal na sociální síť X, že Francie necouvne před hrozbami a bude chránit své klíčová odvětví, své vinaře.

USA jako klíčový trh

Francouzští vinaři se na možnost zavedení nových amerických cel připravovali. Co je ale překvapilo, je výše 200 procent, kterou hrozí americký prezident Donald Trump.

Například pro výrobce koňaku by to mohlo být likvidační, tento sektor se totiž potýká i se cly v Číně. Pro další francouzské vinaře by vysoká americká cla znamenala velké komplikace.

 „Je to pro nás velmi zneklidňující. Bude tím trpět celé naše odvětví. Vyvážím zhruba dvacet procent výroby. Dvě třetiny z toho posílám do Spojených států, konkrétně do Severní Karolíny,“ popisoval pro Rádio Svobodná Evropa vinař Étienne.

On i další vinaři se obávají toho, že pokud Trump zavede dvousetprocentní cla, tak se jejich vína stanou ve Spojených státech neprodejná. Byla by totiž příliš drahá a američtí zákazníci by volili levnější varianty například z Argentiny nebo Chile.

Francouzští vinaři se už delší dobu koukají na jiné trhy, například v Thajsku. Trvá tam ale navázat kontakty a průnik na tamější trhy by je nezachránil. Spojené státy jsou totiž pro francouzské vinaře nejdůležitějším zahraničním trhem.

Minulý rok francouzští vinaři do USA vyvezli zboží v hodnotě čtyř miliard dolarů, v přepočtu 90 miliard korun. Šlo hlavně o víno a koňak, které táhly prodeje. Francouzští vinaři jsou dlouhodobě zvyklí vyvážet na americký trh.

Koncem devadesátých let vznikla transatlantická dohoda, která zrušila celní bariéry, což vedlo k výraznému růstu obchodní výměny. To trvalo až do prvního Trumpova prezidentství v roce 2018, kdy americký prezident zavedl první cla a rozpoutal obchodní válku.

 X  X X

 Podvodníci už nakradli přes 20 milionů. Bankéř nebo strážník vás k převodu peněz nevyzve, varuje policie

Už přes 20 milionů korun vylákali v posledních týdnech z více než stovky lidí podvodníci vydávající se za policisty a pracovníky České národní banky. Počet podvedených dál roste. Před zločinci v pátek na sociální síti X varovali policisté. Kriminalisté upozornili, že by ani policisté ani centrální bankéři nikdy po lidech v případě napadení účtů nechtěli převody či výběry peněz. Zároveň požádali, aby je veřejnost na podobné podvody upozornila.

 „Za poslední týdny evidujeme více než 130 poškozených,“ uvedla policie na sociální síti X. Falešní policisté a bankéři přesvědčili lidi, aby převedli své úspory na účty podvodníků nebo jim peníze dali v hotovosti. „Zavolají se smyšlenou historkou, že váš bankovní účet byl napaden, a je potřeba si převést, nebo vybrat úspory,“ popsali podvod policisté.

Nátlakem pachatelé nutí své oběti, aby své peníze převedly na jiné účty, nebo předaly kurýrovi. Podle policistů by ale skuteční kriminalisté takto nikdy nepostupovali. „Nikdy po vás nebudeme chtít manipulaci s penězi,“ sdělili policisté.

Jako údajný důkaz podvodníci například posílají lidem fotky falešných policejních průkazů.

„Tohle je další nesmysl. My ani pracovníci banky s vámi nikdy nebudeme komunikovat tak, že vám budeme zasílat fotky služebních průkazů,“ doplnili.

„Prosíme, varujte své blízké, že toto po nich žádný kriminalista ani bankéř z ČNB nikdy chtít nebude. A v případě, že je takto bude někdo kontaktovat, aby zavolali na linku 158,“ požádali policisté veřejnost.

X X X

Pohřešovaného soudce Kafku zadrželi v zahraničí. Měl okrást kolegy o miliony

Romana Kafku, soudce, který byl od začátku týdne pohřešovaný, zadržela policie v zahraničí. Uvedl to server Novinky.cz, podle kterého muž zpronevěřil miliony korun a následně uprchl ze země. Policie informaci nepotvrdila, ráno jej však vyřadila z databáze hledaných osob.

Podle Novinek.cz nyní muže vyslýchá policie. V jaké zemi se nechází, jisté není. Soudce, který se proslavil jako hlavní žalobce v metanolové aféře, měl svým blízkým tvrdit, že jede do zahraničí vyšetřovat kauzu afgánského zločineckého gangu a vojáků. Místo toho měl zamířit na letiště, odkud se chtěl soukromým letadlem přesunout do exotické země, odkud by jej česká policie nebyla schopná získat zpět.

Peníze měl získat od svých známých i kolegů. Spekuluje se minimálně o deseti, maximálně až 200 milionech. „Policie bude mít těžkou práci. Roman Kafka obral i některé soudce, státní zástupce, policisty i advokáty. Ale mnozí z nich se k trestnímu řízení nepřipojí z důvodu, že nechtějí být na veřejnosti a ve svých profesích za idioty,“ citují Novinky anonymní zdroj. Konkrétně měl Kafka nabízet svému okolí výhodné krátkodobé finanční zhodnocení, následně však peníze nevracel. Další oslovil s prosbou o půjčku.

Vyřazení z databáze pohřešovaných

Policie ani Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ), která se do pátrání zapojila, informaci nepotvrdila. Stejně tak věc odmítla komentovat i kroměřížská policie, která se pátráním po soudci brněnského krajského soudu zabývala od soboty, odkázala právě na centrálu proti organizovanému zločinu. Kafka však zmizel z databáze pohřešovaných osob.

„Mohu pouze uvést, že o této věci víme, nicméně více informací v tuto dobu nebudeme poskytovat,“ odpověděl ráno na dotaz mluvčí NCOZ Jaroslav Ibehej po vyřazení z databáze. „Bohužel v tuto chvíli nemohu poskytnout žádné informace. Ale můžu vás odkázat na Národní centrálu proti organizovanému zločinu,“ řekl dnes ráno mluvčí kroměřížské policie Radomír Šiška.

 Ve středu Ibehej uvedl, že v souvislosti s pátráním po pohřešované osobě, které vede Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, provádí Národní centrála proti organizovanému zločinu úkony trestního řízení. „K těmto úkonům náš útvar zatím nebude poskytovat informace,“ dodal.

Sedmačtyřicetiletý soudce odjel v úterý 4. března z domu v Kroměříži neznámo kam. Podle mluvčí brněnského krajského soudu čelil od prosince kárnému řízení za vážné průtahy při vyhotovování rozhodnutí a za další porušování soudcovských povinností. Den před svým zmizením oznámil Hradu rezignaci na funkci, ve které má skončit k poslednímu červnovému dni.

Kafka je soudcem od roku 2018, předtím působil 12 let jako státní zástupce. Dozoroval mimo jiné i metanolovou aféru, jež vypukla v září 2012 a v níž čelilo obžalobě 31 lidí. Dvěma hlavním aktérům úspěšně navrhl doživotní trest, ceskajustice.cz

X X X

 Georgescu neuspěl ani ve Štrasburku. Volba prezidenta nepodléhá Úmluvě o lidských právech

Georgescu se navzdory všemu stále těší velké podpoře rumunské veřejnosti Foto: OSN

 Někdejší rumunský kandidát v prezidentských volbách Călin Georgescu neuspěl u Evropského soudu pro lidská práva se stížností na prosincové zrušení prezidentských voleb v Rumunsku. Volba prezidenta není lidským právem podle Úmluvy, protože prezident nemá zákonodárnou moc. Státy se Úmluvou zavazují pořádat opakovaně tajné a svobodné volby jen zákonodárného sboru. Štrasburk proto stížnost odmítl. Opakovanou kandidaturu Călina Georgescu tento týden definitivně vyloučil i rumunský Ústavní soud.

Evropský soud pro lidská práva už minulý týden ke stížnosti Georgesca na porušení Článku 3 dodatkového protokolu 1 uvedl, že povinnosti uložené tímto článkem smluvním státům se na volby hlavy státu obvykle nevztahují. Někdejší rumunský kandidát na prezidenta si stěžoval na porušení Úmluvy, když rumunský Ústavní soud zrušil volbu prezidenta poté, co Georgescu v prvním kole vyhrál.

Podle předmětného článku se členské státy Úmluvy zavazují „uspořádat svobodné volby… za podmínek, které zajistí svobodné vyjádření názoru lidí při volbě zákonodárného sboru“. Aby Evropský soud pro lidská práva rozhodoval o stížnosti kandidáta v prezidentské volbě, musela by funkce prezidenta být v ústavní struktuře státu ustanovena tak, aby byla hlava státu považována za součást zákonodárného sboru. Soud dosud v žádném předchozím případě takto nerozhodl.

Článek 3 – Právo na svobodné volby uvádí přesně toto: „Vysoké smluvní strany se zavazují konat v rozumných intervalech svobodné volby s tajným hlasováním za podmínek, které zajistí svobodné vyjádření názorů lidu při volbě zákonodárného sboru.“

Prezident zákonodárné akty jen podepisuje

Soud vzal na vědomí, že Článek 61 odst. 1 rumunské ústavy o dělbě moci předpokládá, že parlament je jediným zákonodárným orgánem v zemi.

Dále Soud z vnitrostátního práva  Rumunska zjistil, že prezidentovi Rumunska bylo svěřeno několik pravomocí, které by mohly být v omezené míře vykládány jako institucionální interakce s legislativou, aniž by byly její součástí, uvádí dále Evropský soud pro lidská práva.

Pro Soud je pravomoc prezidenta doplňková k zákonodárné moci parlamentu – například při podpisu zákonů nebo dočasném oddálení vyhlášení zákonů přijatých Parlamentem, avšak za omezených podmínek. Nejde o pravomoc týkající se řádného zákonodárného aktu.

Vzhledem k tomu, že Soud nenašel žádný náznak, že by funkce prezidenta byla součástí „zákonodárného sboru“ Rumunska, ve smyslu čl. 3 Protokolu č. 1 k Úmluvě, Soud tuto část stížnosti odmítl jako neslučitelnou s Úmluvou.

Georgescu svá tvrzení právně ani věcně nedoložil

Co se týče článku 13 a práva kandidovat ve volbách a článku 6, Soud se jimi nezabýval, neboť jsou v tomto případu nepoužitelné. Soud dále konstatoval, že pan Georgescu neuvedl žádné věcné ani právní argumenty na podporu svých tvrzení o „politickém vměšování“ do volebního procesu. Proto tuto část stížnosti zamítl jako zjevně neopodstatněnou.

Stížnost se týkala zrušení prezidentské volby v roce 2024, ve které Georgescu kandidoval.

První kolo prezidentských voleb se konalo dne 24. listopadu 2024, druhé kolo se mělo konat 8. prosince 2024. Dne 6. prosince 2024 Ústavní soud Rumunska anuloval celý volební proces jednomyslně a podle čl. 146 písm.f) Ústavy.  Konstatoval, že jeho úlohou podle čl. 146 písm. f) Ústavy je zajistit dodržování postupu pro prezidentské volby a že zjistil s odkazem na odtajněné informace od Nejvyšší rady národní obrany (Consiliul Suprem de Apărare a Ţării) pokusy státních a nestátních aktérů ovlivnit volby.

Volební proces měl být podle rumunského Ústavního soudu od samého počátku vadný. Objevené nesrovnalosti měly pokřivit svobodu hlasování občanů, ovlivnily spravedlivou a transparentní volební kampaň a byla porušena pravidla týkající se jejího financování. To rozhodnutí bylo konečné.

Rumunsko stanovilo nové datum prvního kola voleb na den 4. května 2025. Volební komise 9. března 2025 rozhodla, že Călin Georgescu nesmí v těchto volbách kandidovat. Stížnost proti rozhodnutí volební komise 11. března 2025 zamítl rumunský Ústavní soud. Kandidatura Călina Georgescu květnových prezidentských volbách je tak definitivně vyloučena.

Irena Válová, ceskajustice.cz

 X X X

ESLP: Ukrajina selhala při vyšetřování tragédie v Oděse, zločiny zůstaly nepotrestány

Prokurátoři právě jednali s vojáky a byli nekontaktní, hasiči zakázali hasit, policie ignorovala zpravodajce. Nedošlo k žádnému pokusu zabránit výbuchu násilí násilí mezi příznivci Majdanu a jeho protivníky, které ukončilo upálení lidí v Domě odborů v Oděse v květnu 2014. Viníci zůstali neoznačeni nebo utekli, události jsou nevyšetřeny a zločiny za deset let promlčeny. Ukrajina porušila právo na život i právo na účinné vyšetřování, uvedl Evropský soud pro lidská práva. Vyplatí více než devět milionů korun za porušení Úmluvy. Pasivitu nad rámec chyby v úsudku využilo Rusko jako páku ve válce proti Ukrajině.

Právo na pravdu nenáleží v tomto případě jen obětem, ale i široké veřejnosti, uvedl Evropský soud pro lidská práva k explozi násilí v Oděse 2. května 2014 v rozsudku Vjačeslavova a spol. v. Ukrajina. V případu upálení lidí v Domě odborů v Oděse byl odsouzen jediný člověk, který však utekl do Ruska.

Podle rozsudku štrasburského soudu má dvacet tři osob od ukrajinského státu obdržet patnáct tisíc euro, dva stěžovatelé po dvanácti a sedmnácti tisících euro, celkem více než devět milionů korun za smrt zastřelením nebo upálením, za nečinnost policie a záchranných složek státu, soudů a nevyšetřování událostí a v jednom případu za bezdůvodné zadržování mrtvého těla.

 Ve Štrasburku si stěžovali příznivci i odpůrci Majdanu

Stížnosti se týkaly násilných střetů mezi příznivci a odpůrci Majdanu a požáru v budově odborů v Oděse dne 2. května 2014. U Evropského soudu pro lidská práva si stěžovali příbuzní zastřelených nebo upálených. Tři ze stěžovatelů přežili požár v Domě odborů se zraněními.

Mezi stěžovateli byli příznivci i odpůrci Majdanu, případně prostí kolemjdoucí, upozornil Soud. „Soud respektoval volbu stěžovatelů, kteří často preferovali nemluvit o politických názorech jejich nebo jejich příbuzných. Soud pouze uvedl politické názory dotčené osoby, pokud to bylo nezbytné pro zjištění a pochopení událostí nebo když stěžovatelé sami tyto informace zveřejnili,“ stojí ve zprávě o případu.

V tomto případě Evropský soud pro lidská práva jednomyslně rozhodl, že došlo k: Porušení článku 2 právo na život a článku 13 – právo na vyšetřování Evropské úmluvy o lidských právech. „K porušení Úmluvy došlo tím, že příslušné orgány neudělaly vše, co se od nich dalo rozumně očekávat, aby zabránily násilí v Oděse dne 2. května 2014, zastavily toto násilí po jeho vypuknutí, zajistily včasná záchranná opatření pro osoby uvězněné v ohni a zahájily účinná vyšetřování událostí,“ stojí doslova ve zprávě.

K porušení článku 8 – právo na soukromý a rodinný život došlo v případě stěžovatelky kvůli průtahům s předáváním těla otce k pohřbení. Tělo nedůvodně zadržované jí bylo vydáno až po zásahu vedoucího pozorovatelské mise OSN.

Majdan pro Evropskou unii, separatistické entity pro Rusko

V květnu 2014 prožívala Oděsa období několika měsíců sociálního napětí, včetně násilného rozehnání protestů na Majdanu policií koncem listopadu 2013, útoku na příznivce Majdanu dne 19. února 2014 organizovanou a dobře vybavenou skupinou soukromých osob, na který pasivně přihlížela policie a včetně neúspěšného pokusu proruských demonstrantů vzít útokem dne 3. března 2014 budovu Oděské regionální rady, aby prosadili rozhodnutí o federalizaci a místní referendum, popisuje Soud.

Majdan byl podle shrnutí faktů vyvrcholením protestů po pozastavení dohody o přidružení Ukrajiny k Evropské unii výměnou za ukončení hospodářských vztahů s Ruskem. „To zase spustilo proruské protesty. Ve východních oblastech Ukrajiny začaly ozbrojené skupiny násilně přebírat kontrolu nad správou budov po celé Doněcké a Luganské oblasti, ohlašovaly vznik samozvaných separatistických entit, které se těšily vojenské, ekonomické a politické podpoře Ruské federace,“ stojí ve zprávě o případu.

Prounijní pochod vykreslen jako nacismus

Příznivci i odpůrci Majdanu měli ozbrojené takzvané jednotky sebeobrany. Situace byla nestabilní a s rizikem neustálé eskalace. Začátkem března 2014 zřídili proruští aktivisté stanový tábor na náměstí Kulykovo pole. Na konci dubna oznámili naopak fanoušci fotbalových klubů Odesa Chornomorets a Kharkiv Metalist průvod „Za sjednocenou Ukrajinu“ před zápasem. Měl se konat odpoledne dne 2. května 2014.

Krátce poté se na sociálních sítích začaly objevovat příspěvky proti Majdanu, událost popisovaly jako nacistický pochod a vyzývaly lidi, aby mu zabránili. Informace získané bezpečnostní službou vykazovaly známky možného podněcování k násilí a střetům. Oddělení kybernetické kriminality ministerstva vnitra odhalilo i příspěvky na sociálních sítích vyvolávající masové nepokoje.

Dne 2. května 2014 byly na stadion a do centra města rozmístěny omezené policejní síly se standardním krizovým plánem na fotbalový zápas. Nezasáhli, když se demonstranti proti Majdanu začali shromažďovat nedaleko Sobornského náměstí, údajně aby zabránili pochodu.

Prounijní aktivista zastřelen do žaludku bez reakce policie

Jakmile se pochod začal ubírat směrem ke stadionu, přiblížili se aktivisté proti Majdanu a zaútočili na demonstranty. „Někteří na ně stříleli, stále bez zásahu policie. Obě strany používaly pyrotechnická zařízení a vzduchovky, házely kameny, omračující granáty a Molotovy koktejly. Někteří policisté a někteří demonstranti proti Majdanu měli na sobě podobné červené nálepky na pažích,“ stojí ve zprávě o rozhodnutí.

První oběť, prounijní aktivista pan Ivanov byl střelen do žaludku deset minut po čtvrté hodině odpoledne. Po převozu do nemocnice zemřel během operace.  Existuje videozáznam, který ukazuje proruského aktivistu v kukle, jak stojí u policie a střílí z Kalašnikova bez reakce policie. Další video záznam ukazuje tuto osobu s puškou později po boku zástupce vedoucího krajské policie.

Protiunijní aktivisty stříleli loveckou puškou

Aktivisté proti Majdanu zahnali své odpůrce. Krátce poté unesla druhá strana hasičské auto, které propustili o několik hodin později. Kolem tři čtvrtě na pět bylo vypáleno z nedalekého balkónu několik výstřelů z lovecké zbraně na aktivisty proti Majdanu. V té době byli zabiti stěžovatelé pan Žulkov, pan Yavorskyj a pan Petrov. Střety v centru města si vyžádaly celkem šest obětí, včetně pěti příbuzných devíti stěžovatelů.

Prounijní demonstranti nakonec získali ve střetech převahu. Demonstranti proti Majdanu se uchýlili do budovy odborů, pětipatrové budovy s výhledem na náměstí. Uvnitř budovy se zabarikádovali pomocí dřevěných palet ze stanového tábora a dřevěného a plastového nábytku nalezeného v objektu. Vzali s sebou generátor elektřiny poháněný benzínem, krabice obsahující Molotovovy koktejly a materiál potřebný k jejich výrobě.

Vypukla vřava, lidé volali marně o pomoc

Aktivisté z Majdanu začali zapalovat stany antimajdanistů. Skupina proruských demonstrantů na střeše budovy odborů házela na dav dole Molotovovy koktejly. Prounionisté odpovídali házením Molotovových koktejlů na budovu. Výstřely byly údajně vypáleny z obou stran.

Přes četná volání hasičům vzdáleným necelý kilometr, jejich krajský vedoucí nařídil neposílat bez jeho výslovného rozkazu na Kulykovo pole žádné vozy.

V 19:45 vypukl v budově odborů požár. Hasicí přístroje v budově nefungovaly. Policie volala hasiče marně. Někteří lidé v budově včetně stěžovatele pana Dmitrijeva se pokusili o záchranu skokem z okna. Pád přežil. Řada lidí zemřela, včetně syna stěžovatelky paní Radzykhovské a paní Nikitenko.

Videozáznam ukazuje prounijní demonstranty, jak dělají provizorní žebříky z plošiny na náměstí k záchraně lidí uvězněných v budově. Jiné video záběry ukazují pro- unijní demonstranty útočící na lidi, kteří skočili nebo spadli.

Jediný pravomocně odsouzený utekl do Ruska

Hasiči vnikli do budovy kolem 20:30 a uhasili oheň. Policie zatkla 63 aktivistů proti Majdanu, kteří byli stále uvnitř budovy nebo na střeše. Byli propuštěni o dva dny později, když skupina několika stovek demonstrantů proti Majdanu zaútočila na místní policejní stanici, kde byli drženi.

Požár si vyžádal 42 obětí. Čtrnáct mrtvých byli nejbližší příbuzní šestnácti stěžovatelů před Evropským soudem pro lidská práva

Vyšetřování byla zahájena v různých termínech, v různě propojených trestních řízeních, podle toho, zda se týkaly soukromých osob, policie nebo hasičů, je bez koordinace vedly různé orgány. „Mnoho podezřelých uprchlo. Několik dalších bylo nakonec trestní odpovědnosti zproštěno uplynutím desetileté promlčecí lhůty. V některých případech se řízení dostalo do fáze soudu, kde setrvalo roky. Jediný případ ukončený pravomocným soudním rozhodnutím byl případ zástupce šéfa regionální policie, který byl po útěku do Ruska v nepřítomnosti odsouzen za spoluúčast na organizování masových nepokojů,“ uvádí zpráva ESLP.

Stížnosti byly podány u Evropského soudu pro lidská práva mezi 27. červnem 2016 a 1. říjnem 2018. Soud se rozhodl přezkoumat sedm stížností v jediném rozsudku.

Tvrzení Ukrajiny o hrozbě z Ruska je důvodné

Úlohou Soudu bylo přezkoumat stížnosti čistě ve vztahu k ukrajinské mezinárodně právní odpovědnosti podle Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, bez ohledu na to, že některá provinění byla přičitatelná konkrétním bývalým ukrajinským místním představitelům, kteří mezitím uprchli do Ruské federace, stali se ruskými občany, a dokonce si tam vybudovali kariéru na pozadí vojenské invazi Ruska na Ukrajinu, uvádí ke svému rozhodnutí Evropský soud pro lidská práva.

Soud shledal, že svou roli v tragických událostech sehrály dezinformace a propaganda z Ruska. Střety začaly útokem skupiny proti majdanských aktivistů na pochod prounijních aktivistů pod záminkou, že tito plánují zničit stanové město Kulykovo Pole, i když se demonstranti neodchýlili od své trasy, dokud nebyli napadeni, uvádí se ve zprávě k případu.

Vlně násilí podle Soudu předcházelo pokračující šíření agresivních, emocionálních, dezinformačních a propagandistických zpráv o nové ukrajinské vládě a o podporovatelích Majdanu, jak je vyjadřovaly hlasy z Ruska a ruská masmédia.

Soud vzal na vědomí tvrzení ukrajinské vlády o možné hrozbě destabilizace situace v jižních oblastech Ukrajiny obecně a v Oděse zvláště, pocházející z Ruské federace.

Vzhledem ke značné strategické hodnotě Oděsy a k silnému zapojení Ruské federace do událostí na Krymu a na východě Ukrajinu, Soud má za to, že toto tvrzení není bezdůvodné.

ESLP: Jak ale reagovala Ukrajina? Nijak, připustila vláda.

Soud rovněž konstatoval, že zástupce ředitele krajské policie, který se na události přímo podílel rozhodováním a poté uprchl do Ruska, přinejmenším poskytoval podporu hnutí proti Majdanu v Oděse a možná i spiknutí s aktivisty proti Majdanu při organizování masových nepokojů. Hrozící násilné střety vyplynuly mimo jiné z možné tajné dohody mezi policií a aktivisty proti Majdanu.

Schopnost nově vytvořené ukrajinské vlády zvládnout toto riziko byly proto značně omezené.

S ohledem na výše uvedené Soud poznamenal, že základní povinností úřadů bylo činit, co bylo v jejich silách o co od nich bylo možné rozumně očekávat, aby odvrátili násilí. Primární povinností bylo mít zavedené regulační rámce k odrazování od násilí a funkční opatření k zajištění veřejné bezpečnosti.

Soud se domnívá, že jakmile byly orgány informovány o zpravodajských informacích o příspěvcích na sociálních sítích, měly zavést zvýšenou bezpečnost v příslušných oblastech a správní opatření k odhalení a potlačení jakékoli provokace co nejdříve a s minimálním ohrožením životů.

„Nic se však neudělalo. Vláda naopak připustila, že policejní úřady ignorovaly dostupné zpravodajské informace a příslušné varovné signály a připravily se na obyčejný fotbalový zápas. Nebylo vynaloženo žádné úsilí na vyslání policejních posil. Nedošlo ani k žádnému smysluplnému pokusu zabránit střetům,“ uvádí ESLP ve zprávě o případu.

Prokázaná pasivita jde nad rámec chyby v úsudku

Přece jen, rozhodující orgány měly schůzi. „Soud poznamenal, že místní státní zástupci, donucovací orgány a vojenští důstojníci se dne 2. května 2014 setkali s náměstkem generálního prokurátora, kde projednávali stávající problémy veřejného pořádku v regionu a zjevně nebyli po velkou část nebo po celou dobu kontaktní. Soud shledal postoj a pasivitu těchto úředníků nevysvětlitelnou.“

„Stručně řečeno, i když schopnosti ukrajinských úřadů zabránit násilným střetům byly nepochybně omezené, nic nenasvědčovalo tomu, že udělaly vše, co bylo rozumně možné od nich očekává, aby je odvrátily.“

Pasivita policie při střetech je prokázanou skutečností. Podle názoru Soudu neúspěch policie, která se nepokusila zastavit počáteční vlnu násilí proti prounijním demonstrantům spolu s jasnými náznaky možné tajné dohody mezi policií a aktivisty proti Majdanu, byl jedním z důvodů, ne-li hlavním, pro vlnu násilí v odvetě.

Nebyl aktivován žádný pohotovostní plán pro masové nepokoje. Jak připustila vláda, došlo k nedostatečné koordinaci krajské a městské policie. „Soud se domnívá, že nedbalost, kterou lze přičíst státním úředníkům a orgánům, šla nad rámec chyby v úsudku nebo nedbalosti.“

Stát se ani nepokusil chránit lidské životy

Pokud jde o požár, soud musel určit, zda úřady učinily, co od nich lze rozumně očekávat, aby zachránily lidské životy. „Podle vlastního přiznání vlády tomu tak nebylo. Nasazení hasičských vozů na místo požáru bylo úmyslné zpožděno o čtyřicet minut a policie nezasáhla, aby pomohla rychle a bezpečně evakuovat lidi z budovy. Stát proto nezajistil včasná záchranná opatření.“

„Soud dospěl k závěru, že příslušné orgány neudělaly vše, co bylo v jejich silách, aby zabránily násilí, zastavily toto násilí po jeho vypuknutí a zajistily včasnou záchranu pro uvězněné při požáru v budově odborů. Došlo tedy k porušení materiální stránky čl. 2 Úmluvy.“

Důkazy nebyly nikdy zkoumány, lidé nebyli identifikováni

Pokud jde o přiměřenost vyšetřování, soud má za to, že vyšetřující orgány nevyvinuly dostatečné úsilí k řádnému zajištění, shromáždění a posouzení všech důkazů.  Například, místo zřízení policejního perimetru k zajištění postižených oblastí v centru města, tam poslaly úklidovou četu.

První kontrola na místě byla provedena až o téměř dva týdny později. Budova odborů zůstala volně přístupná veřejnosti po dobu sedmnácti dnů po událostech.

Závažná opomenutí byla zaznamenána i při zajišťování a zpracovávání forenzních důkazů. Některé zásadní důkazy nebyly nikdy zkoumány a některé zprávy o vyšetřování byly vydány teprve nedávno respektive osm let po událostech.

„Ačkoli existovaly rozsáhlé fotografické a video důkazy týkající se střetu v centru města a požáru v budově odborů, nebyly Soudu poskytnuty dostatečné podrobnosti o tom, jak vyšetřovací orgány s těmito důkazy naložily a zda vynaložily skutečné úsilí o identifikaci všech pachatelů. Nebyla provedena žádná forenzní identifikace s ohledem na fotografické a video důkazy ukazující konkrétní jednotlivce, kteří stříleli během střetů a podílí se na napadání obětí požáru v blízkosti budovy odborů,“ uvádí Evropský soud pro lidská práva.

Je to nekompetence nebo sabotáž?

Soud rovněž konstatoval vážné nedostatky ve vyšetřování s ohledem na různé osoby a jejich roli v událostech. Například trestní vyšetřování týkající se podezřelého promajdanského aktivisty, který střílel na aktivisty proti Majdanu, bylo čtyřikrát přerušeno ze stejných důvodů. „Pokud jde o vyšetřování týkající se 19 aktivistů proti Majdanu podezřelých z organizování a účasti na masových nepokojích, bylo tak zjevně nedostatečné, že to vyvolalo podezření z buď zjevné nekompetence úřadů nebo ze sabotáže vyšetřování a činnosti ve prospěch obviněných,“ uvádí se ve zprávě ESLP.

V rozsudku, jímž byli tito aktivisté zproštěni obžaloby, soud prvního stupně uvedl kvůli zjevné nedokončenosti vyšetřování musel hledat alternativní zdroje informací, když vyšetřující orgány vytrvale nerespektovaly jeho požadavky a pokyny. Ani jedno vyšetřování událostí ze dne 2. května 2014 nebylo zahájeno obratem ani v přiměřené lhůtě. Úřady umožnily po většinu doby nevysvětlitelnou nečinnost a stagnaci.

Ačkoli nebylo nikdy zpochybněno, že za zdržení byl odpovědný krajský ředitel hasičů, ve věci nebyly zahájeny žádné úkony trestního řízení téměř dva roky po událostech. Mezitím uprchl do Ruské federace.

Plány zfalšovány, vláda argumenty nevyvrátila

Dále, ačkoli orgány státního zastupitelství byly do dvou měsíců po událostech informovány, že pohotovostní plán platný pro případ hromadného nepokoje nebyl realizován a že dokumenty týkající se jeho údajné implementace byly zfalšovány, bylo podezření řediteli krajské policie oznámeno až po roce.

Po přípravném řízení zůstal případ u soudu prvního stupně projednáván osm let, poté byl dotyčný úředník zproštěn trestní odpovědnosti z důvodu promlčení obvinění. Některá vyšetřování stále ještě neproběhla, promlčecí lhůta však již uplynula.

Soud zdůraznil že vzhledem k závažnosti událostí právo na pravdu nenáleží pouze obětem a jejich rodinám, ale také široké veřejnosti, která má právo vědět, co se stalo.

Vláda nevyvrátila argumenty stěžovatelů, že nebyli řádně informováni o průběhu vyšetřování. Soudy při několika příležitostech zjistily, že vyšetřující orgány neoprávněně zamítly žádosti stěžovatelů o procesní status obětí nebo jejich žádost vůbec nevyřídily.

Události se staly nástrojem Ruska.

Neexistovala žádná účinná komunikační politika. Zkreslení událostí v Oděse se nakonec stalo nástrojem ruské propagandy ve vztahu k válce vedené Ruskou federací proti Ukrajině od února 2022. Zvýšená transparentnost a investigativní práce ze strany Ukrajiny mohla pomoci této propagandě účinně zabránit nebo jí čelit.

Soud má rovněž za to, že vyšetřování nebylo nezávislé. Vzhledem k důkazům o policejní spoluúčasti na hromadných nepokojích ze dne 2. 5. 2014 mělo být vyšetřování jako celek prováděno orgánem zcela nezávislým na policii. Nebylo tomu tak.

Soud však poznamenal, že tvrzení o nedostatku nestrannosti ve vyšetřování bylo nepodložené. Úřady nebyly podle Soudu „o nic pilnější při vyšetřování smrti promajdanských aktivistů než proti majdanovských aktivistů“.

Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

 Červený kříž pomáhá v Norsku s integrací propuštěných do společnosti

 Nedílnou součástí norského vězeňského systému jsou takzvaná dynamická bezpečnost, lepší integrace propuštěných do společnosti, ale také vzdělávání. Jednou z důležitých organizací je norský Červený kříž, který v Oslu zastřešuje reintegrační centrum s řadou programů pro odsouzené či propuštěné. S fungováním celého systému se v tomto týdnu seznámili zástupci Pardubického kraje, města Pardubic, Vězeňské služby ČR a Vězeňské duchovenské péče.

„Součástí takzvané dynamické bezpečnosti je silná role dobrovolníků, kteří jsou kontaktní osobou a důvěrníkem odsouzeného ještě ve výkonu trestu. Po propuštění jejich kontakt po určenou dobu pokračuje. Tento dobrovolník pomáhá s řešením běžných záležitostí – od financí a bydlení až po plánování komunitního života. Tím se dle norských zkušeností výrazně snižuje recidiva a zrychluje návrat do běžné společnosti, čímž se také snižuje závislost propuštěného na systému,“ uvedl hejtman Martin Netolický.

Součástí systému je také vzdělávání a zvyšování kvalifikace. „Vězni mají různé stupně vzdělání. V případě toho nižšího si mohou doplnit praktické vzdělání v různých oborech nebo získat profesní oprávnění. Někteří vězni se dostanou až na úroveň vysokoškolského vzdělání. Po propuštění může vězeň pokračovat ve studiu na škole, která v Oslu sdílí prostory s Červeným křížem. Činnost těchto vzdělávacích institucí je zajištěna z úrovně municipalit a jedná se de facto o odloučené pracoviště běžné školy,“ řekl Pavel Šotola.

Červený kříž úzce spolupracuje s vězeňským systémem při procesu integrace. Celkem se na aktivitách podílí přibližně 300 dobrovolníků. Dalších 17 zaměstnanců Červeného kříže pracuje přímo v Oslu a celkem 40 v celém Norsku. V objektu v centru Osla se kromě školy nachází také kavárna s restaurací, do jejichž činnosti se účastníci programu zapojují, ale také opravna kol, což organizaci umožňuje generovat část prostředků na svou činnost.

Jedním z důležitých bodů činnosti je také protidrogový program. Ten trvá dva až pět let, během nichž musí vězeň plnit konkrétní podmínky. Při jejich opakovaném porušení může být umístěn do nápravného zařízení. Pilotní program začal již v roce 2006 a v roce 2016 byl rozšířen do celého Norska. V roce 2024 dokončila program třetina vězňů.  Mgr. Dominik Barták

 X X X

Norský vězeňský systém klade důraz na zapojení propuštěných do společnosti

Již před třiceti lety přistoupilo Norsko k reformě vězeňského systému a odstoupilo od represivního přístupu k uvězňování osob. Tento přístup je aplikován také v rámci zařízení s vysokou ostrahou. Jedním z nich je věznice v Haldenu nedaleko švédských hranic otevřená v roce 2010. Je postavena tak, aby se zde odsouzení cítili co nejméně omezeni na svobodě a měli možnost trávit smysluplně čas mimo celu. S fungováním zařízení se v tomto týdnu seznámili zástupci Pardubického kraje, města Pardubic, Vězeňské služby ČR a Vězeňské duchovenské péče.

„Norský vězeňský systém začal být reformován postupně po roce 2000 na základě přenosu vybraných dobrých zkušeností z jiných zemí, a to nejen ve Skandinávii. V 80. a 90. letech byla míra recidivy v zemi mezi 60 až 70 procenty, zatímco nyní se pohybuje na hranici 20 procent. Jedná se o komplexní změnu celého systému, počínaje prostředím ve věznicích, zacházením s vězni, vztahem mezi dozorci a vězni, ale také zaměřením na proces návratu vězňů do společnosti či vzdělávání. Tyto principy platí i ve věznicích s vysokým stupněm ostrahy, ze kterých mají odsouzení možnost, při splnění jasně daných podmínek, dostat se do zařízení s nižším stupněm zabezpečení, otevřených věznic či domovů na půli cesty. Oproti našim věznicím jsou v těchto zařízeních dominantně jednolůžkové cely, které mají vězňům umožnit důstojný výkon trestu a zajistit soukromí,“ uvedl hejtman Martin Netolický.
„Ve vězení je kladen důraz také na praktické vzdělávání, duchovní službu, kontakt odsouzeného s rodinou a další parametry, které v globálu přispívají k snadnějšímu začlenění po propuštění. Proces propuštění odsouzeného a jeho začleňování se začíná plánovat již od prvního dne nástupu do výkonu trestu,“ řekl hejtman, který se o vězeňský systém začal více zajímat po záměru tehdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána vytvořit věznici v bývalém diagnostickém ústavu v Králíkách.

Podle náměstka pro oblast sociální péče Pavla Šotoly je v rámci norského systému podstatný také pravidelný kontakt s rodinou. „Kromě standardních návštěv a telefonických hovorů mají vězni, při plnění podmínek, možnost strávit většinou jednu noc v samostatném objektu společně se svými rodinami. Toto je učí být i ve vězení dobrými otci, připravenými na život mimo věznici. Na druhou stranu norský vězeňský systém nezná v ženských věznicích oddíl pro matku s dítětem, což například ve Světlé nad Sázavou funguje již poměrně dlouhou dobu. Toto je jeden z parametrů, který je pro některé z norských kolegů inspirativní,“ řekl Šotola.

Věznice v Haldenu byla otevřena v roce 2010 a postavena za přibližně 4 miliardy českých korun. V současné době je v ní umístěno 252 vězňů, o které se stará 240 zaměstnanců, z nichž 40 procent tvoří ženy.

V blízkosti věznice se nachází Domov na půli cesty, který je poslední fází 18 měsíců před propuštěním. Vězni, kterých zde může být až 24, mohou každý den volně dojíždět za prací vlastním vozem, mít u sebe telefon či počítač. Ve stanovený čas se však vždy musí vrátit do zařízení a plnit jeho podmínky. V případě prohřešků jsou pak navráceni do zařízení s vyšším stupněm zabezpečení. Celkem je v Norsku takových domovů sedm, z toho dva v Oslu.

Mgr. Dominik Barták, vedoucí odboru kancelář hejtmana

 X X X

 Plzeňský kraj hostil mezinárodní soutěž ROBOVOZÍTKO Plzeň 2025

 Již VI. ročník mezinárodní robotické soutěže ROBOVOZÍTKO PLZEŇ 2025 hostil Plzeňský kraj ve dnech 10. – 13. března 2025. V celkovém pořadí soutěž ovládl tým VOŠ a SPŠE Plzeň. Soutěže se účastnilo 32 týmů z České republiky, Slovenské republiky, Chorvatské republiky, Spolkové republiky Německo, Turecké republiky a Čínské lidové republiky, která se účastnila on-line.

Úkolem soutěžních týmů bylo zkonstruovat robotické vozítko, prezentovat ho před mezinárodní porotou v anglickém jazyce a projet s ním v co nejkratším čase vymezenou dráhou. Do dráhy byl vložen neosvětlený tunel a mantinely. Vozítko muselo přepravit kelímek s odměřeným množstvím vody, kterou nesmí rozlít. Soutěžilo se v kategoriích Nejlepší jízda, Nejlepší design, Nejlepší prezentace v anglickém jazyce a Celkové umístění.

„Podpora takové soutěže přináší ovoce. Mezi našimi žáky už má dobré jméno, účast berou vážně a věnují se přípravě už v průběhu roku. Jsme velmi hrdí na to, jakých skvělých výsledků pak dosahují,“ říká náměstek hejtmana pro oblast školství a sportu Vladimír Kroc s tím, že úroveň vozítek je rok od roku vyšší. „V začátcích bývaly čas jízd pod minutu spíše méně dosažené. V letošním ročníku už dosáhly tři týmy času pod dvacet vteřin. Což je neuvěřitelné. A mezi prvními osmi byly rozdíly řádově do tří vteřin.“

Cenu za nejlepší design vozítka získal tým VOŠ a SPŠE Plzeň, cenu za nejlepší prezentaci v anglickém jazyce získal tým SŠ živnostenské z Plané, nejrychleji projel dráhu tým z Číny, VOŠ a SPŠE Plzeň skončila na druhém místě a brala pak první místo v celkovém pořadí.

„Nečekali jsme celkové vítězství, ale chtěli jsme vyhrát, být nejrychlejší, což se nepovedlo. Ale jsme samozřejmě spokojeni. Věnovali jsme přípravě opravdu hodně času,“ komentoval výsledek soutěže Jan Opalecký z vítězného týmu VOŠ a SPŠE Plzeň. „Nečekali jsme, že to dotáhneme až tak daleko, ale jsme rádi i za vítězství za design vozítka. Využili jsme vozítko z předešlých soutěží a vylepšili jsme ho o sklápěcí plošinu. To byla velmi dobře hodnocená inovace, která nám přinesla právě cenu za design,“ doplňuje Marek Trš z vítězného týmu.

Cílem soutěže je prohloubení spolupráce mezi školami v oblasti rozvoje digitálních kompetencí potřebných pro budoucí trh práce, porovnání odborných dovedností mezi školami napříč jednotlivými státy a získání nových inspirací pro soutěžící žáky. Soutěž pořádá Plzeňský kraj ve spolupráci se Západočeskou univerzitou v Plzni, Středním odborným učilištěm elektrotechnickým, Plzeň a Techmania Science Center Plzeň.