Nová bouře ve Francii pro Evropu i svět, vyhrála levicová koalice. Uznají Palestinu, zruší reformu Macrona. Demise vlády. Diplomatka Filipi odmítá výlet Rakušana do Sýrie. AMK rozhazuje miliony motoristů, bude trestní stíhání? Zrušit zbytečnou sportovní agenturu, sport řídit ministerstvo, jako dříve

Le Penová je až třetí. Druhé kolo předčasných parlamentních voleb ve Francii překvapivě ovládla levicová Nová lidová fronta. Druhá skončila koalice Spolu prezidenta Emmanuela Macrona, až třetí je nacionalistické Národní sdružení, které bylo favoritem voleb. Premiér Gabriel Attal přislíbil, že v pondělí podá demisi.

Levicová Nová lidová fronta podle zpřesněných odhadů zveřejněných v noci na pondělí získá v novém parlamentu 187 až 198 křesel. Macronova koalice cílí na 161 až 169 mandátů. Prohrou jsou volby pro Národní sdružení, které získá maximálně 143 míst v dolní parlamentní komoře, podle předvolebních průzkumů však cílila výrazně výše.

Volební účast se vyšplhala na 67 procent, což je nejvíce za posledních čtyřicet let. Žádný z bloků nebude mít většinu v 577členném Národním shromáždění, oficiální výsledky se očekávají v pondělí ráno.

Bezprostředně po uzavření volebních místností a zveřejnění odhadů ve 20 hodin se ujal slova Jean-Luc Mélenchon, lídr krajně levicové strany Nepoddajná Francie (LFI), která je nejsilnějším hráčem levicového bloku. Výsledek voleb je podle Mélenchona obrovskou úlevou pro miliony Francouzů. „Levice zachránila republiku,“ prohlásil. Mélenchon žádal odstoupení premiéra Gabriela Attala a jmenování vlády v čele s LFI. Přihlížející v jednu chvíli os Složení funkční vlády bude podle předběžných výsledků složité. Francii podle prvních analýz čeká povolební pat, Mélenchon v projevu prohlásil, že s blokem Spolu prezidenta Macrona spolupracovat nehodlá. Levice v kampani slibovala růst minimální mzdy o 200 eur na 1600 eur (asi 40 tisíc korun) čistého měsíčně. Rovněž prosazuje progresivnější zdanění příjmů, desetiprocentní nárůst příspěvků na bydlení nebo zastropování cen energií a základních potravin.

„Francie v neděli večer řekla ne nástupu Národního sdružení k moci,“ prohlásil šéf Socialistické strany Olivier Faure. Odmítl, že by se jeho strana, která je členem levicového bloku, zapojila do jakékoliv názorově nejednotné vlády, čímž v podstatě stejně jako Mélenchon vyloučil spolupráci s Macronovým táborem. Zástupci levice se po deváté hodině večer přesunuli na zaplněné náměstí Republiky, kde Mélenchon přednesl další projev.

Se smířlivým projevem vystoupil premiér Attal. „Demokraticky jste se vyjádřili, a to ve velkém počtu,“ poděkoval voličům. Boj proti krajní pravici byl podle něj jeho povinností. „Žádná z extremistických stran nesloží většinu,“ připomněl. „To, že jsem byl premiérem, bylo největší poctou mého života. Zítra složím do rukou prezidenta svou demisi,“ dodal Attal.

Zklamání u Národního sdružení

Viditelně zklamaný předseda Národního sdružení Jordan Bardella v projevu poděkoval voličům a připomněl, že pro jeho stranu jde o historický úspěch, dosud měla v parlamentu 88 mandátů. „Emmanuel Macron dotlačil Francii do období nejistoty a nestability,“ uvedl. Jeho partaj „odmítla politické ústupky“, což podle Bardelly vedlo k horšímu výsledku ve druhém kole, než se očekávalo.

Šéfka poslanců za Národní sdružení Marine Le Penová, která svůj mandát obhájila už v prvním kole, poukázala na nárůst počtu mandátů pro svou partaj ve srovnání s volbami v roce 2022. Macron je podle Le Penové v neudržitelné situaci a vítězství její strany bylo v neděli jen oddáleno. Podle všeho odkazovala na prezidentské volby, které Francii čekají v roce 2027, Le Penová v nich je favoritkou.

Elysejský palác krátce po oznámení předběžných výsledků vydal krátké tiskové prohlášení: „Prezident jakožto takzvaný ručitel všech státních institucí bude respektovat vůli francouzského lidu.“ Macron v současnosti podle prohlášení analyzuje výsledky voleb, reagovat však bude až po sečtení všech hlasů. Podle listu Le Monde se Macron v neděli večer k výsledkům veřejně nevyjádří. Ústava prezidentovi neukládá, do kdy musí pověřit nového premiéra sestavením vlády. Podle médií mohou vyjednávání trvat přinejmenším několik dní.

Zajímavý je pohled na výsledky jednotlivých stran bez ohledu na koalice. Nejsilnější partají je podle odhadů agentury Ifop Národní sdružení, druhá je Macronova domovská partaj Obnova, která získá 107 až 115 křesel. Až třetí bude LFI se ziskem okolo 90 křesel. Socialisté získají až 65 mandátů, republikáni šedesát.

Poslanecké mandáty obhájili mezi jinými ministr vnitra Gérald Darmanin, bývalá premiérka Élisabeth Borneová, šéf Republikánů Éric Ciotti nebo bývalý socialistický prezident François Hollande.

Obavy z nepokojů

Úspěch levice se slavil na náměstích v centrech Paříže nebo v Rennes. Tisíce příznivců levice zaplnily pařížské náměstí Republiky. Lidé žádali odchod moderátora Cyrila Hanouny, který před pár dny slíbil rezignovat, pokud vyhraje levice, což považoval za nemožné.

Zhruba 500 lidí v Rennes mělo původně v plánu zapíjet žal z úspěchu nacionalistů, nakonec ale slavili úspěch levice. Le Figaro z Rennes informuje o zásahu policie proti antifašistickému pochodu za použití slzného plynu.

Tisíce lidí čekaly na ohlášení výsledků voleb v Nantes, později se vydaly na cestu městem a házely na policii lahve a dělobuchy, píše AFP. Centrum Lyonu je neklidné, objevily se světlice, píše Le Monde.

Všichni proti Národnímu sdružení

Francie byla pro parlamentní volby rozdělena do 577 jednomandátových obvodů. Celkem 76 poslanců si místo v Národním shromáždění zajistilo už v prvním kole 30. června. Ve druhém se rozhodovalo ve zbylých 501 obvodech. Kandidáti Národního sdružení postoupili ve 446 případech. Tři nebo čtyři kandidáti soupeřili v 92 obvodech, zhruba ve 400 obvodech měli Francouzi na výběr ze dvou kandidátů.

Francouzský premiér Attal a Mélenchon po prvním kole vyzvali k odstoupení ty kandidáty z jejich politických táborů, kteří se v prvním kole ocitli na třetích místech. Chtěli tak snížit šance kandidátů krajní pravice pro druhé kolo. Stejný pokyn svým spolustraníkům dal i šéf partaje Horizonty Édouard Philippe. Jejich výzvu uposlechlo přes 200 kandidátů, více než polovina byla z levicového bloku, asi třetina zastupovala provládní tábor. Tato taktika podle předběžných výsledků zafungovala.

V Nové Kaledonii zmítané nepokoji ve volbách do francouzského Národního shromáždění v jednom ze dvou obvodů zvítězil zastánce nezávislosti tohoto francouzského souostroví v Tichém oceánu. Stoupenec odtržení od Francie tam získal poslanecký mandát poprvé od roku 1986, píše agentura AFP.

Emmanuel Tjibaou získal 57,44 procent hlasů a bude prvním poslancem usilujícím o nezávislost od roku 1986, kdy parlament opustil jeho názorově spřízněný předchůdce. Tentýž rok byl také ostrov volební reformou rozdělen na dva obvody, což podle zastánců nezávislosti nahrálo stoupencům setrvání Nové Kaledonie ve svazku s Francií.

Střety a demonstrace v Nové Kaledonii vypukly v květnu v reakci na novelu ústavy, kterou projednával francouzský parlament. Novela by v ostrovním regionu rozšířila volební právo, jež dosud mají jen domorodí Kanakové a přistěhovalci, kteří v Nové Kaledonii žijí nejméně od roku 1998. Kanakové se obávají, že změna by oslabila jejich hlasy a snížila pravděpodobnost schválení samostatnosti v případném referendu. Paříž naopak tvrdí, že opatření je nutné k posílení demokracie.

X X X

VE  FRANCII  UZNAJÍ  PALESTINU,  ZRUŠÍ  REFORMU  MACRONA

Hned uznáme Palestinu a zrušíme Macronovu reformu, zní z vítězné levicové koalice

Druhé kolo parlamentních voleb ve Francii zřejmě nečekaně vyhrál levicový blok Nová lidová fronta. Podle odhadů by mohl získat 172 až 192 křesel, uvedla stanice BFM TV. Vládní tábor prezidenta Emmanuela Macrona s velkou pravděpodobností skončil druhý, mohl by mít 150 až 170 mandátů. Favorizované nacionalistické Národní sdružení (RN), které jasně vyhrálo v prvním kole, skončilo podle odhadů až třetí, přičemž získá nanejvýš 152 křesel. Už nyní je jasné, že žádné ze tří hlavních uskupení podle odhadů nezíská v 577členném parlamentu většinu 289 mandátů.

Bezprostředně po uzavření volebních místností a zveřejnění odhadů ve 20 hodin se ujal slova Jean-Luc Mélenchon, lídr krajně levicové strany Nepodrobená Francie (LFI), která je nejsilnějším hráčem levicového bloku. Výsledek voleb je podle Mélenchona obrovskou úlevou pro miliony Francouzů a levice prý zachránila republiku.

Mélenchon žádal odstoupení premiéra Gabriela Attala. Ten v neděli večer skutečně oznámil, že v pondělí ráno podá demisi. Rovněž se distancoval od Macrona, který ho do čela vlády jmenoval.

 Představitelé Nové lidové fronty připomněli své priority, které nyní budou chtít prosadit. Patří mezi ně mimo jiné okamžité uznání Palestiny, zrušení penzijní reformy Emmanuela Macrona z roku 2023 a zastropování odchodu do důchodu na 60 let.

Lídr Národního sdružení Jordan Bardella poděkoval voličům. „Čelili jsme nehostinné dezinformační kampani. Prezident Macron se rozhodl spojit s levicí, uvedl Francii do nejistoty. Snažil se všemožnými způsoby, aby nás lidé nevolili. Bylo nám odepřeno vítězství, stejně jako v evropských volbách. Naše strana, která drtivě zvítězila v prvním kole, má ale silnou základnu. Budeme nadále jedinou alternativou,“ doplnil.

Odsoudil tak dohodu ostatních stran na takzvané republikánské frontě, jejímž cílem bylo strategickým hlasováním zabránit vítězství RN.

Francie je pro parlamentní volby rozdělena do 577 jednomandátových obvodů. Dohromady 76 poslanců si místo v Národním shromáždění, dolní komoře parlamentu, zajistilo už v prvním kole 30. června. Ve druhém kole se rozhodovalo ve zbylých 501 obvodech, kandidáti RN postoupili ve 446 případech. Tři nebo čtyři kandidáti soupeřili v 92 obvodech, zhruba ve 400 obvodech měli Francouzi na výběr ze dvou kandidátů. Vyhrává vždy ten, kdo získá více hlasů, a to bez ohledu na volební účast.

x x x

Francii podle odborníků čekají po parlamentních volbách složitá vyjednávání o vládě

Francii čekají po volbách do Národního shromáždění podle odborníků složitá vyjednávání o koaliční vládě. Pozice prezidenta Emmanuela Macrona bude podle politologa Víta Hlouška oslabená. Podle politologa Michala Pinka ze střednědobého hlediska nejvíce získá krajně pravicové Národní sdružení, byť nedělní druhé volební kolo podle odhadů neočekávaně vyhrál levicový blok Nová lidová fronta.

„Povolební jednání budou velice komplikovaná, protože mezi Novou lidovou frontou a Macronovou koalicí Spolu jsou jednak poměrně zásadní programové rozdíly, za druhé tam jsou poměrně výrazné politické a v podstatě i personální animozity mezi Macronovými politiky a mezi Nepodrobenou Francií Jeana-Luca Mélenchona, což je nejsilnější součást Nové lidové fronty,“ uvedl pro ČTK Hloušek z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity.

Euro po oznámení odhadů výsledků francouzských voleb oslabilo

Euro po oznámení odhadů výsledků francouzských parlamentních voleb, v nichž nečekaně zvítězila krajní levice, večer oslabilo o 0,3 procenta oproti americkému dolaru. Naposledy se tak euro obchodovalo za 1,08 dolaru, informovala agentura Reuters. Euro oslabilo také vůči britské libře a japonskému jenu.

Fischer: Macronovi se sázka na předčasné volby vymstila, jeho oslabení může ohrozit i EU

„Macronův plán ztroskotal. To, co prezident vybudoval, zcela zbořil. Zpětně vidíme, že nápad vypsat předčasné parlamentní volby a zariskovat byl šíleně nebezpečný,“ uvedl ve vysílání CNN Prima NEWS senátor Pavel Fischer (nestr.).

Francouzská hlava státu má podle senátora před sebou náročné období. „Je možné, že nyní vstupujeme do tříletého období, kdy bude Macron ve svém úřadu velmi slabý. To může mít dopad i na fungování Evropské unie, potažmo státy NATO,“ zdůraznil Fischer.

Zemětřesení ve Francii. Premiér po vítězství levice oznámil demisi, distancoval se od Macrona

x x x

 Premiér Francie Gabriel Attal ohlásil kvůli výsledkům voleb svou rezignaci. Attal by měl demisi podat v pondělí. Odstupující premiér se mimo jiné distancoval od Macrona.

X X X

ATOMOVÁ  HROZBA  Z  RUSKA,  RYCHLE  VYŘÍDIT  I  ZELENSKÉHO

Putinova atomová hrozba „malým zemím Evropy“. Válka vstupuje do nebezpečnější fáze, píše AP

ožná to bude znít překvapivě, válka na Ukrajině ale vstupuje do ještě nebezpečnější fáze. Alespoň podle posledních prohlášení ruského prezidenta Vladimira Putina, který varuje Západ i „malé evropské státy“ včetně Česka, aby ve vojenské podpoře Kyjeva nezacházely moc daleko, nebo Kreml může přistoupit k jaderné odvetě.

Už jsme si na válku za humny trochu zvykli. I na ostrou rétoriku některých moskevských jestřábů, hrozících Západu co chvíli jadernými zbraněmi. Jenže možnost, že Rusko smrtonosný arzenál skutečně použije, není zas tak bláznivá, jak si možná myslíme. Přinejmenším podle posledních prohlášení Vladimira Putina a jeho souputníků.

Situace na ukrajinském bojišti je z jeho pohledu relativně příznivá. Proto opakuje, že k dosažení svých tamních cílů jaderné zbraně nepotřebuje. Zároveň však Západ varuje před mylným dojmem, že je proto Rusko nikdy nepoužije.

„Neberte to na lehkou váhu,“ vzkázal v červnu, kdy zopakoval, že ruská jaderná doktrína vyzývá k použití atomových zbraní, pokud země vnímá ohrožení své suverenity a územní celistvosti. Třeba podle agentury AP válka pro svou nevyzpytatelnost vstupuje do ještě nebezpečnější fáze než doposud.

Putina dráždí úvahy Západu o rozmístění jednotek NATO na ukrajinském území. Vadí mu i to, že by Kyjev měl mít povoleno používat zbraně delšího doletu k omezeným úderům na ruské území. Kvůli tomu všemu Moskva nedávno v jižním Rusku uspořádala cvičení s taktickými jadernými zbraněmi.

 Jaderné hrozby jsou pro Rusko jedním z prostředků, jak dát najevo své odhodlání vyhrát tuhle válku,“ řekla pro agenturu AP Heather Williamsová, vedoucí pracovnice washingtonského Centra pro strategická a mezinárodní studia. „Ruské vedení možná předpokládá, že pro něj je Ukrajina důležitější než pro NATO.“

Varování pro malé členy NATO

Putin se na jadernou sílu Ruska odvolává od samého počátku invaze z 24. února 2022. Po počátečních neúspěších prohlásil, že Moskva je k ochraně ruského území připravena použít „všechny prostředky“. Vyvolalo to obavy, že by mohl přistoupit i k taktickým jaderným zbraním. Jenže loňská ukrajinská protiofenziva nedosáhla svých cílů, šéf Kremlu proto svou rétoriku zmírnil.

Úplně však o jaderných zbraních mluvit nepřestal.

Zmiňuje je především v souvislosti s údery Kyjeva na ruské území, k nimž se používají zbraně delšího doletu dodávané Západem. Putin zdůrazňuje, že k takovým akcím Ukrajina potřebuje pomoc západních zpravodajských služeb a zahraničního vojenského personálu. A že něco takového je pro něj nepřijatelné.

„Představitelé členů NATO, zejména v malých evropských zemích, by si měli uvědomit, s čím si zahrávají,“ tvrdil. „Jejich přílišné spoléhání na americkou pomoc by v případě ruského úderu mohlo být mylné. Neustálá eskalace by mohla mít vážné následky. Pokud postihnou Evropu, jak budou USA jednat vzhledem k naší paritě ve strategických zbraních? Chtějí snad globální konflikt?“

 Rusko se nenechá porazit

V květnu ukrajinské bezpilotní letouny zaútočily na ruská radarová zařízení. Jeden z nich podle satelitních snímků poškodil radar v jižním Krasnodarském kraji, další se zaměřil na podobné zařízení na jižním Uralu, asi 1500 km východně od hranic. Obě základny jsou přitom součástí ruského systému včasného varování, který má odhalit odpálení mezikontinentálních balistických raket na vzdálenost tisíců kilometrů.

Moskva a Washington se na tyto systémy spoléhají při vzájemném sledování odpalů.

A protože už před tím došlo k ukrajinským náletům na základny ruských bombardérů schopných nést jaderné zbraně, moskevští jestřábi zuří. Podle jejich interpretace ruské jaderné doktríny to už nyní ospravedlňuje použití atomových zbraní.

Velmi často se o použití jaderných zbraní nezmiňuje jen Vladimir Putin, ale i po jeho levici stojící Dmitrij Medveděv, místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace..Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz

Na červnovém fóru v Petrohradě takto mluvil například Sergej Karaganov, kremelský expert na zahraniční politiku. Putin mu sice odpověděl rezervovaně, zároveň však připustil, že by současná jaderná doktrína mohla být přepsána.

„Měli bychom přesvědčit vládnoucí elity v USA a na Západě, že po vyprovokování konfliktu s Ruskem nebudou v bezpečí,“ přidal se analytik Dmitrij Trenin z moskevského Institutu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů. „Aktivní jaderné odstrašování znamená možnost použít jaderné zbraně jako první. Ne nutně na bojišti. A ne nutně na území Ukrajiny. Nepřítel nesmí mít žádné pochybnosti: Rusko se nenechá porazit. Ani si nenechá poroučet v tom, jestli se v otázce dosažení svých deklarovaných cílů zřekne použití jaderných zbraní nebo ne.“

X X X

Váhající Macron i menšinová vláda. Kam se vydá po volbách rozpolcená Francie?

Ve Francii v neděli večer skončily předčasné parlamentní volby nečekaným vítězstvím levicového bloku Nové lidové fronty. Premiér Gabriel Attal oznámil, že podá demisi, ale prezident Emmanuel Macron se ke konci vlády ani jmenování té nové zatím nevyjádřil. Experti nastiňují několik variant dalšího vývoje, které by Francii mohly čekat.

 Oficiální výsledky zatím nejsou známé, ale už je jasné, že žádná ze stran nezíská většinu 289 hlasů v 577členném Národním shromáždění, tedy dolní komoře parlamentu.

Zatímco mnoho evropských zemí je zvyklých na parlamentní systém, kde jsou koaliční vlády běžnou praxí, Francie je demokracií prezidentskou, kde mívá hlavní slovo hlava státu a má oporu ve většině v parlamentu. Kultura kompromisů či dohod na jednotlivých normách není ve Francii příliš zakořeněná.

Jediné jasně dané datum po volbách je první zasedání nových poslanců, které ústava stanoví na druhý čtvrtek po volbách, tedy na 18. července. Nikde však není dáno, jak rychle musí prezident jmenovat nového premiéra ani jeho vládu.

Komentátoři na stanici BFM TV v žertu řekli, že by Macron klidně mohl Francouzům dopřát klidné léto a novou vládu jmenovat až po olympijských hrách, které letos hostí Paříž. Také Attal prohlásil, že zůstane v čele kabinetu tak dlouho, jak to bude pro chod státu nutné.

I když žádný z politických bloků nezíská v Národním shromáždění většinu, přesto může vládnout. Macronův tábor po posledních volbách měl jen 246 křesel a přesto dva roky vládl pomocí jednání s partnery o jednotlivých normách nebo pomocí článku 49.3 ústavy, který dává vládě možnost zákon prosadit bez hlasování v parlamentu. Vláda článek od posledních voleb použila třiadvacetkrát, což část veřejnosti nesla velmi nelibě.

Vláda národní jednoty

Pokud se žádné strany či bloky nedohodnou na trvalé a stabilní koalici, která by měla většinu, hrozí zablokování fungování státních institucí, píše Le Monde. Řešením pak může být sestavení „vlády národní jednoty“ napříč stranickým spektrem. Další variantou je úřednická vláda z nadstranických odborníků. Třetí variantou je menšinová vláda, který by pro každý projekt hledala podporu podobně jako ta dosavadní.

Skutečnost, že vláda nezíská většinu, ještě neznamená, že nemůže vládnout, poznamenávají komentátoři. Pro její setrvání u moci stačí, že v Národním shromáždění neexistuje většina, která by tuto vládu chtěla svrhnout. Vítězný levicový blok tak sice odmítá vládní spolupráci s centristickým Macronovým blokem, ale obě skupiny se shodnou na neochotě nechat vládnout krajně pravicové Národní sdružení.

Tlak na sestavení vlády také posiluje skutečnost, že po předčasných volbách prezident může parlament opět rozpustit nejdřív za rok.

X X X

ORBÁN  VARUJE  EVROPU  I  SVĚT,  DALŠI  PŘEKVAPENÍ

Orbán po návratu od Putina z Kremlu varuje: Chystám další překvapivé cesty

Maďarský premiér Viktor Obrán se po kontroverzním jednání v Kremlu chystá na další návštěvy. V rozhovoru pro švýcarský portál Die Weltwoche uvedl, že plánované cesty budou stejně překvapivé jako ta do Ruska.

 Maďarský premiér připustil, že cesta do Moskvy nebyla poslední. Další jsou naplánované na příští týden a budou podle něj stejně nečekané. „Teprve až přijedu, budou všichni překvapeni, že tam jsem,“ řekl v rozhovoru pro Die Weltwoche při návratu z Moskvy. Další podrobnosti o plánovaných návštěvách ale nesdělil.

Orbán s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v pátek jednal téměř tři hodiny. Mimo jiné mu řekl, že se Maďarsko pomalu stává poslední evropskou zemí, která může mluvit jak s Ruskem, tak s Ukrajinou. V rozhovoru též zmínil, že s Putinem jednal, aby našel nejkratší a nejrychlejší cestu, jak ukončit válku a dosáhnout míru.

Jednání v Kremlu se uskutečnilo jen několik dní poté, co Orbán poprvé od vpádu ruských vojsk na Ukrajinu v únoru 2022 navštívil Kyjev. Obě návštěvy na sociální síti X označil za mírovou misi. „Mír se nedá dělat z pohodlného křesla v Bruselu. I když předsednictví EU nemá mandát vyjednávat jménem sedmadvacítky, nemůžeme jen tak sedět a čekat, až válka zázrakem skončí,“ napsal.

Jsem přítel míru, řekl Orbán

Za jednání s ruským prezidentem sklidil Orbán kritiku od představitelů Evropské unie, ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského i českého premiéra Petra Fialy. „Kritizují mě, že jsem přítel Putina, ale já jsem přítel Maďarů. Jsem přítel míru,“ řekl Orbán v rozhovoru.

Cestu zkritizovala i šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, podle níž politika appeasementu, tedy ústupků či usmíření, Putina nezastaví. Německo po setkání Orbána s Putinem vyzvalo k diskusi, ministryně zahraničí Annalena Baerbocková měla v pondělí jednat se svým maďarským protějškem Péterem Szijjártóem. Maďarsko ale plánovanou schůzku zrušilo, ministerstvo zahraničí později uvedlo, že šlo o technické důvody, nikoliv politické.

Své „mírové turné“ zahájil Orbán bezprostředně po začátku maďarského předsednictví v Radě EU. Kromě Kyjeva a Moskvy se během něj Orbán stihl objevit také na summitu Organizace turkických států, kde má Maďarsko status pozorovatele, uvedl portál Gazeta.pl.

Šéf unijní diplomacie Josep Borrell upozornil, že se Orbán summitu účastnil pouze v rámci bilaterálních vztahů Maďarska, na posílení unijních vztahů s organizací podle něj nemá od Rady EU mandát.

X X X

BUDOUCNOST  V  ČÍNĚ

„Budoucnost vidíme v Číně.“ Peking vytlačuje vliv Moskvy ze Střední Asie

Peking vede tvrdý zápas o Střední Asii s Moskvou. A ruský ekonomický vliv v regionu výrazně klesá. Čína jej totiž vytlačuje obrovskými investicemi, svého spojence a soupeře v jednom hodlá například úplně obejít ve svém masivním železničním projektu. Obyvatelé zemí jako Uzbekistán uvádějí, že vidí budoucnost právě v Číně.

 Na uzbekistánských silnicích kdysi dominovala auta vyráběná v Rusku. To už ale neplatí. Nyní se po nich prohánějí vozidla čínských značek, jako je BYD a Geely.

V roce 2023 pocházelo z Číny skoro 80 procent importovaných vozidel. Z Ruska přicházely do Uzbekistánu tak malé dodávky, že v oficiálních statistikách spadlo do kategorie „jiné země“.

Bez západních komponentů klesla výroba aut v samotném Rusku, kde též Čína začíná se svými vozy výrazně posilovat svou pozici. Padající podíl ruských výrobců na uzbekistánském trhu nicméně reflektuje širší trend klesajícího vlivu Ruska ve Střední Asii, kde jeho ekonomickou přítomnost nahrazuje Čína.

Portál Eurasianet podotýká, že ruští představitelé si očividně nechtějí novou skutečnost připustit. V dubnu zástupce ruského ministerstva průmyslu a nerostných zdrojů Igor Kamynin na veletrhu v uzbeckém hlavním městě Taškentu prohlásil, že „Rusko a Čína jsou v očích uzbeckých představitelů rovnocennými partnery se stejným podílem na obchodním obratu“.

Čísla ale hovoří jinak. Uzbecko-ruská obchodní výměna v loňském roce dosáhla 9,8 miliardy dolarů, což je téměř o 30 procent méně než uzbecko-čínská ve výši 13,7 miliardy. Během prvního čtvrtletí letošního roku dosáhl obchodní obrat mezi Čínou a Uzbekistánem 3,01 miliardy dolarů, s Ruskem pak 2,5 miliardy dolarů.

Statistiky též odhalují klesající počet uzbeckých pracovníků mířících do Ruska. Zatímco v roce 2022 tam působilo 1,45 milionu Uzbeků, loni jejich počet klesl na 1,3 milionu. Řada Uzbeků namísto odchodu do cizí země zůstává doma a využívá nabídky čínských podniků.

Jedním z nich je devětadvacetiletý Sanjarbek Čulmatov. „Každý, kdo je nezaměstnaný, může najít práci tady. Nemusí jezdit do Ruska,“ řekl listu The Wall Street Journal. On sám si přeje, aby počet čínských továren v zemi rostl.

Podobný názor má i uzbecká inteligence. Devatenáctiletý absolvent elitní střední školy Nodirxon Mahmudov podotýká, že tři z jeho 26 spolužáků odjeli studovat do Číny. Nikdo do Ruska, kam by se dříve hlásili na ruské univerzity. „Všichni vidí budoucnost v Číně,“ dodává.

Obcházení Ruska

Čína má ve Střední Asii své strategické zájmy. Chce postavit rozsáhlou železnici, která by vedla přes středoasijské státy, Kavkaz a Turecko až k Egejskému moři. Obešla by přitom Rusko a nepotřebovala by jeho souhlas, aby přes něj mohlo proudit čínské zboží do Evropy.

 „Čínští představitelé to považují za důležitou alternativní trasu pro zboží směřující do Evropy, zejména pokud se současná trasa přes Sibiř stane problematickou,“ uvádí bývalý americký diplomat a nyní emeritní profesor východoasijských studií na Pensylvánské státní univerzitě William Duiker. „Je zcela nepochybné, že v tomto regionu existuje prvek geopolitického soupeření a rivality mezi Moskvou a Pekingem.“

Podle Miršojdy Aslanova, bývalého uzbeckého diplomata a analytika think-tanku Centrum pro progresivní reformy, Rusko po léta využívalo svého vlivu na Kyrgyzstán, aby výstavbu této železniční trasy zpomalilo. Válka na Ukrajině, západní sankce a oslabená ekonomická pozice Ruska ale změnily dynamiku a středoasijské státy začaly hledat stabilnějšího partnera. V červnu Uzbekistán, Kyrgyzstán a Čína podepsaly dohodu, že trať vybudují.

Rusko též znepokojují snahy středoasijských států využít Čínu k diverzifikaci svého energetického mixu. Energetika pro něj vždy byla výsadní zbraň používaná k prosazování zájmů.

I rozdělení rolí Ruska jako bezpečnostního garanta a Číny jako investora přestává platit. Středoasijské země nepodpořily ruskou agresi na Ukrajinu a protestují proti tomu, aby Moskva využívala jejich občany ve svém válečném úsilí.

„Mohou se také snažit využít Čínu jako protiváhu proti Rusku, aby upevnily svou nezávislost,“ myslí si bývalý americký vojenský zpravodaj a bezpečnostní analytik Anders Corr, podle něhož se středoasijské státy obávají, aby nenásledovaly osudu Ukrajiny. „Možná si myslí, že sblížení s Čínou jim nějakým způsobem umožní držet Rusko na uzdě.“

Rusko je nicméně stále ve hře. Elity regionu stále mají na Moskvu vazby a ruština je hlavním dorozumívacím jazykem. List The New York Times poukazuje na to, že Moskva stále těží z obav zasetých ještě za vlády SSSR – totiž že Čína může svými miliony obyvatel poměrně řídce osídlenou Střední Asii ovládnout.

Obě asijské velmoci v regionu zároveň stále spolupracují. Mají zájem na stabilitě režimů, které mají navázanou jen malou či žádnou spolupráci se západními armádami. Sdílí též obavy z islámského fundamentalismu, který má v těchto zemích podobu protivládního odporu a šíří se za jejich hranice.

X X X

Erdogan chce napravit turecko-syrské vztahy a pozvat Asada. Pomoci může Putin

Turecko hodlá v blízké době pozvat syrského prezidenta Bašára Asada k možným rozhovorům o narovnání vztahů. Podle tureckých médií to řekl prezident Recep Tayyip Erdogan. Vztahy mezi Sýrií a Tureckem byly prakticky zpřetrhány po vypuknutí syrské občanské války v roce 2011, v níž Ankara podporovala povstalce usilující o svržení Asada.

„Pošleme pozvání. Tímto pozváním chceme obnovit turecko-syrské vztahy na stejnou úroveň jako v minulosti. Naše pozvání může být podáno co nevidět,“ řekl Erdogan podle jeho kanceláře v rozhovoru s tureckými médii při návratu z Berlína, kde v sobotu přihlížel utkání Turecka s Nizozemskem na fotbalovém mistrovství Evropy.

Turecko v minulých letech provedlo na severu Sýrie několik přeshraničních vojenských operací proti ozbrojencům, kteří podle něj ohrožovali bezpečnost země. Na syrské straně hranice tak byla vytvořena „bezpečná zóna“, v níž jsou rozmístěny turecké jednotky.

Erdogan rovněž řekl, že Ankara by mohla oplatit jakékoli pozitivní kroky ze strany Damašku a že s navázáním kontaktu by mohli pomoci ruský prezident Vladimir Putin a irácký premiér. „Dosáhli jsme nyní bodu, kdy pokud Bašár Asad podnikne krok ke zlepšení vztahů s Tureckem, ukážeme i my takový přístup vůči němu,“ řekl Erdogan.

Erdogan podle agentury Reuters už v červnu nevyloučil možné setkání s Asadem v zájmu oživení vzájemných vztahů. Syrští představitelé ale opakovaně prohlásili, že jakákoli normalizace vztahů může následovat pouze v případě, že Turecko bude souhlasit se stažením tisícovek svých vojáků ze severozápadu Sýrie, ovládaném povstalci.

X X X

Putin se o Bidena nezajímá! Je ochoten jednat o míru pouze s Trumpem

Podle portálu Informer je Rusko je připraveno diskutovat o otázkách strategické stability se Spojenými státy, je však nutné počkat, až nová administrativa ve Washingtonu pochopí jejich postoj, řekl ve čtvrtek prezident Vladimir Putin.

Putin také připomněl, že své bezpečnostní návrhy formulovalo Rusko s tím, že by měly být „dobrovolné“  vstřebány i ostatními zeměmi.

Po setkání s premiérem Orbánem  se Vladimír Putin vyjádřil k tomu, zda a s kým je       možné dnes v USA jednat. Realisticky konstatoval, že Rusko musí počkat na volby v USA a pochopit náladu a preference budoucí vlády. Jsme na to připraveni – řekl Putin novinářům a dodal, že Rusko je připraveno na „dialog“ s USA.

Putin také řekl, že je „nemožné“ hovořit o konstruktivním dialogu před americkými volbami.

Prezident Putin poznamenal, že sledoval úryvky prezidentské debaty z minulého týdne mezi americkým prezidentem Joem Bidenem a jeho republikánským kandidátem Donaldem Trumpem.

– No, viděl jsem nějaké úlomky. Mám spoustu věcí na práci, takže moc nesleduju, co se tam děje… Obecně jsem samozřejmě něco z toho viděl, nedalo se tomu vyhnout – řekl.

Když hovořil o možnosti jednání s Ukrajinou, Vladimir Putin poukázal na to, že je zbytečné pokoušet se jednat s ukrajinským parlamentem, pokud odpovídá vládě, která se nezákonně drží u moci. Konstatoval, že vládnoucí elita… nezákonně zůstává u moci a nepožádala ani o potvrzení  svého mandátu Ústavní soud – řekl prezident s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2015, který omezil prezidentský mandát na pět let, aniž by rozšíření.

Poté prezident Putin dodal, že vztahy mezi USA a Ruskem bývaly několik desetiletí poměrně vřelé, ale s někým  jako je Joe Biden a jeho administrativou, nestojí za to o čemkoli diskutovat.

Na závěr poznamenal, že Moskva sleduje dění v Americe a že Trump vystupuje jako příznivý partner pro řešení vnějších problémů a dialogu.

Nikdy jsem nepochyboval, že se oba pánové dohodnou.

Musíme si prostě  do 5. listopadu až Američané rozhodnou. Pokud nenastane něco neočekávatelného, je výsledek jasný. JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

|X X X

„V Moskvě zklamání, v Kyjevě úleva.“ Tusk ocenil výsledky voleb ve Francii

Polský premiér Donald Tusk označil výsledky druhého kola francouzských parlamentních voleb za úlevu pro Kyjev. Zástupce německých sociálních demokratů Nils Schmid uvedl, že nejhorší bylo zažehnáno. Oba ve stejném duchu komentovali, že Národní sdružení Marine Le Penové nezískalo ve francouzském Národním shromáždění většinu.

 „V Paříži nadšení, v Moskvě zklamání a v Kyjevě úleva. To stačí ke spokojenosti ve Varšavě,“ glosoval Tusk výsledek voleb v příspěvku na síti X.

Zástupce německých křesťanských demokratů (CDU) a jejich bývalý předseda Armin Laschet podle agentury AFP vidí francouzské volby jako příležitost pro proevropskou většinu v Národním shromáždění.

„Ani pravicoví extremisté kolem (Le Penové), ani antisemitští a protiněmečtí radikálové kolem (Jeana-Luca) Mélenchona nevyhráli. Existuje šance na demokratickou a proevropskou většinu,“ podotkl Laschet.

„Nejhorší bylo zažehnáno, Národní sdružení nemůže sestavit vládní většinu,“ uvedl Nils Schmid, který je zahraničněpolitickým mluvčím sociálních demokratů ve Spolkovém sněmu. Sestavení vlády ale bude vzhledem k tomu, že nikdo nemá většinu, podle něj složité a francouzské „demokratické strany“ budou muset projevit flexibilitu a schopnost kompromisu.

Španělský premiér Pedro Sánchez přivítal odmítnutí krajní pravice a úspěch „sociální levice, která přistupuje k problémům lidí s vážně míněnými a odvážnými politikami“. Výsledek francouzských voleb přirovnal Sánchez k vítězství labouristů v Británii. „Spojené království a Francie řekli ANO progresu a sociálnímu pokroku a NE ústupu práv a svobod,“ napsal Sánchez na síti X.

Senátor a představitel americké levice Bernie Sanders pogratuloval francouzským levicovým stranám, že porazily krajní pravici. Přízeň si francouzská levice podle něj získala sliby snížit věk odchodu do důchodu, který začala navyšovat důchodová reforma prosazená prezidentem Macronem, a zvýšit minimální mzdu. Levice uspěla, protože se postavila na stranu „pracujících rodin“, domnívá se Sanders.

X X X

DIPLOMATKA   FILIPI  ODMÍTÁ  VÝLET  RAKUŠANA  DO  SÝRIE

FIALA  ROZHAZUJE  MILIARDY  ZA  NEÚĆELNÉ  VÝLETY  DO  CIZINY

Rakušanova mise do Sýrie? Nedává smysl, říká diplomatka z Damašku Filipi

Česko chystá zjišťovací misi v Sýrii. Má vytipovat možné bezpečné zóny v oblastech ovládaných vládou Bašára Asada, do nichž by se mohli vracet běženci. Bývalá česká velvyslankyně v Sýrii však plány ministerstva vnitra označuje za nereálné.

„Předpokládaný termín mise je na podzim tohoto roku, ale jeho finální podoba se bude odvíjet od souhlasu Sýrie a aktuální bezpečnostní situace,“ řekla MF DNES Hana Malá z odboru komunikace ministerstva vnitra. S iniciativou přišel Kypr a Česká republika se k ní přidala. Právě české úřady mají také průzkumnou misi vést. Česko má jako jediná západní země po celou dobu války v Sýrii otevřenou ambasádu.

Dost se divím, že by teď najednou měli Syřané zatleskat a říct: přijeďte a udělejte tu bezpečné zóny.

X X X

Nový britský premiér Starmer byl advokátem i hlavou prokuratury

 Advokátem i státním zástupcem byl v minulosti nový britský premiér Keir Starmer. Zabýval se převážně obhajobou trestné činnosti se specializací na problematiku lidských práv. V letech 2008 až 2013 působil jako hlava veřejné žaloby i šéf královské prokuratury. V roli advokáta figuroval v ostře sledovaných procesech proti společnostem Shell a McDonalds nebo v kauze spojené s uzavřením dolů za někdejší konzervativní premiérky Margaret Thatcherové.

Starmer se stal advokátem v roce 1987. V roce 2009 se stal jedním ze zástupců advokátní komory. V několika karibských zemích obhajoval osoby odsouzené k trestu smrti.

Obhajoval například Lee Clegga, bristkého vojáka, který byl odsouzen za vraždu za účast na střelbě na teenagera v Belfastu v roce 1990. Clegg a jeho kolegové vojáci obsluhující kontrolní stanoviště stříleli na ukradené auto. Clegg byl odsouzen na doživotí, ale při obnově procesu byl na základě nových důkazů osvobozen.

Jako obhájce působil i v případu McLibel. Šlo o žalobu pro urážku na cti podanou společností McDonald’s proti ekologickým aktivistům Helen Steel a Davidu Morrisovi. Ti distribiovali letáky o tom, co je vše špatného na společnosti McDonald’s. Manžele Starmer hájil v rámci pro bono aktivit. Případ skončil až u Evropského soudu pro lidská práva.

Zabýval se trestem smrti

Starmer později sloužil jako poradce pro lidská práva u Policejního rady Severního Irska a Asociace vrchních policejních důstojníků a v letech 2002 až 2008 byl také členem poradního výboru ministerstva zahraničí a Commonwealthu pro trest smrti. Známý je také svými právní názory proti válce v Iráku, o které se domníval, že není podle mezinárodního práva zákonná, protože neexistuje žádná rezoluce OSN, která by ji výslovně opravňovala. V roce 1990 se stal členem Doughty Street Chambers a v roce 2002 byl jmenován Queen’s Counsel (QC).

V roce 2008 stal novým šéfem veřejné žaloby a královské prokuratury po Kenu Macdonaldovi. Během svého působení se Starmer zabýval řadou významných případů. V únoru 2010 oznámil rozhodnutí prokuratury stíhat tři labouristické a jednoho konzervativního poslance za trestné činy související s falšováním účetnictví. Všichni byli shledáni vinnými.

Rytíř komandér

V roce 2013 Starmer oznámil změny v tom, jak se bude vyšetřovat sexuální zneužívání v důsledku skandálu Jimmyho Savila a policejního vyšetřování operace Yewtree. Starmer opustil úřad v listopadu 2013 a byl nahrazen Alison Saunders. Získal čestné tituly z několika univerzit a byl jmenován rytířem komandérem Řádu lázní (KCB) v novoročních vyznamenáních za zásluhy o právo a trestní soudnictví v roce 2014.

V britském parlamentu zasedá Starmer od roku 2015, od září 2015 do června 2016. Byl také stínovým ministrem pro přistěhovalectví. Již v roce 2015 se o něm mluvilo jako o kandidátovi na lídra strany, tehdy to ale Starmer vyloučil s odvoláním na svoje nedostatečné politické zkušenosti. Uspěl až o pět let později.

Vedení labouristů převzal Starmer v dubnu 2020 po debaklu strany v minulých parlamentních volbách, který vedl k odchodu výrazně levicového Jeremyho Corbyna. Starmer tuto stranu odklonil od levicové politiky svého předchůdce a přiblížil ji politickému středu.  Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

KELLER  FOLTÝNOVI.  KDO  BUDE  VYBÍRAT  SOPRÁVNÉ  NÁZORY?

Jan Keller Foltýnovi:: Kdo bude vybírat ta správná fakta?

Plukovník Otakar Foltýn, vládní koordinátor pro strategickou komunikaci a boj s dezinformacemi, veřejnosti oznámil: „Máte právo na svůj názor, ale nemáte právo na svá fakta.“

Tento výrok zní sice vojensky rázně, po obsahové stránce je však   silně problematický. Lidé si utvářejí své názory poměrně složitým způsobem. Ve hře jsou přitom nejrůznější předsudky a stereotypy, ale také snaha kopírovat názory referenční skupiny, tedy skupiny, do které patříme, anebo bychom chtěli patřit.

Velkou roli v tom, jak bude vypadat výsledný názor, hrají právě fakta, ze kterých člověk vychází. Tato fakta bývají filtrována dvojím způsobem. První z nich je čistě mocenský. Vládnoucí moc, její média a její propagandisté mohou ovlivnit, která fakta budou vyzdvihována a která naopak zamlčována. Druhý filtr je zabudován v naší psychice. Člověk se zpravidla snaží vnímat taková fakta, která posilují jeho vidění světa, a přehlížet ta, která jeho vidění odporují.

Plukovník Foltýn si to možná neuvědomuje, ale svým výrokem vlastně říká, že lidé nemají právo vyhledávat si fakta, na jejichž základě si své názory vytvářejí, posilují, anebo naopak zpochybňují a přehodnocují. Fakta, která názory ovlivňují, bude za ně vybírat někdo kompetentní. Určitá fakta jim mohou být odepřena, aby se předešlo tomu, že si člověk nezávisle na mocných vytvoří svůj vlastní názor. Tento postup je ze starších i novějších dějin znám jako cenzura a praktikoval ho již Foltýnův kolega, shodou okolností také voják z povolání, císař Napoleon. Ten vytvořil instituci nazvanou „Úřad pro veřejné mínění“. Jeho úkolem bylo cenzurovat noviny, knihy, divadelní hry a umělecká díla, která nebyla v souladu se zájmy císařství.

Ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek plně podpořil Otakara Foltýna. Také on se domnívá, že názory se mohou lišit, fakta jsou však pouze jedna a ten, kdo by přicházel s jinými skutečnostmi, je náš nepřítel. K tomu dodal: „Respektujme různé pohledy, ale neignorujme ověřitelnou pravdu. Jen tak můžeme dělat informovaná rozhodnutí.“

Oba pánové vystudovali vysokou školu, patrně však nedávali pozor, když se probírala kognitivní psychologie, gnozeologie a příbuzné disciplíny. Přece už novokantovci v polovině 19. století a v jejich stopách přední německý sociolog Max Weber ve sporu o metodologii zdůrazňovali, že faktů je nekonečně mnoho, a právě jejich výběr určuje, jak budeme věci interpretovat, hodnotit, jaký názor si na ně vytvoříme. Abychom nemluvili příliš abstraktně, uveďme konkrétní příklad. Je snadno ověřitelným faktem, že v ranních hodinách 24. února 2022 Rusko zahájilo takzvanou “speciální vojenskou operaci” na Ukrajině. Právě tak je snadno ověřitelným faktem, že německá kancléřka Angela Merkelová uvedla dne 7. prosince 2022 v rozhovoru pro týdeník Zeit, že Minské dohody byly podepsány nikoliv proto, aby byly dodržovány, ale proto, aby Ukrajina dostala čas na vyzbrojení pro budoucí konflikt s Ruskem.

Jestliže by lidé neměli právo znát fakta včetně těch nepohodlných,

jejich právo vytvořit si vlastní názor by bylo jen iluzorní. Ten, kdo vybírá fakta, předurčuje do značné míry názory a kontroluje veřejné mínění. Lidé, kteří nemají právo na určitá fakta, jsou snadno manipulovatelní. Věděl to císař Napoleon a jistě to vědí i jeho pokračovatelé, kteří velí nejrůznějším úřadům pro veřejné mínění.

Jan Keller, server vasevec.cz

X X X

AUTOKLUB  ČR  VYHAZUJE  MILIONY,  BUDE  TRESTNÍ   STÍHÁNÍ?

Autoklub České republiky, který ročně získává desítky milionů korun z veřejných peněz a ty pak rozděluje na motoristický sport, si z dotace nechal proplatit náklady, které neměl. Šlo o peníze třeba za právní služby, letenky členů vedení autoklubu do zahraničí, za ohňostroj nebo za pronájem automobilů.

Kam a kdo letěl, kdo byl pronajímatelem automobilů nebo jaká firma poskytovala právní služby, odmítá Autoklub České republiky říct.

Stejně tak dlouhodobě odmítá říct, komu z automobilových a motocyklových závodníků rozděluje kolik peněz a podle jakého klíče, byť v minulosti tato data každoročně zveřejňoval.

Národní sportovní agentura poskytla Autoklubu České republiky v roce 2022 dotaci ve výši přes 57 milionů korun. Za co je autoklub utratil, následně začala kontrolovat, a to už v lednu letošního roku. Tehdy se MF DNES poprvé na kontrolu ptala a bezpečnostní ředitel agentury Michal Strnad opakoval, že kontrola ještě neskončila, a proto k ní nemůže nic říkat.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Autor a jeho autorem je autor. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.