Odešel Benedikt XVI., jediný novodobý papež, odstoupil. Klaus: Přispějme k ukončení konfliktu na Ukrajině, konec mrtvých

Reuters: Zemřel papež, od kterého se očekávalo, že bude jeden z nejkonzervativnějších, oznámil Vatikán. A on překvapil krokem, který v novodobých dějinách nemá obdoby – ze Svatého stolce odstoupil. Joseph Ratzinger, papež Benedikt XVI., zemřel v sobotu, bylo mu 95 let. Hlavou katolické církve byl v letech 2005 až 2013.

 „Se zármutkem vám oznamuji, že emeritní papež Benedikt XVI. zemřel dnes v 9:34 v klášteře Mater Ecclesiae ve Vatikánu. Další informace budou poskytnuty co nejdříve,“ uvedl vatikánský mluvčí v písemném prohlášení.

 Pro laiky to byl papež konzervativec, pro odborníky mimořádně vzdělaný a inteligentní člověk. Svědčí o tom i jeho neobyčejně rychlá kariéra v církvi – ve 24 letech se stal docentem a knězem, v 31 profesorem, ve 49 mnichovským biskupem a v 50 kardinálem. Plynně hovořil šesti jazyky. Učil mimo jiné na univerzitách v Tübingenu a Řezně.

A přestože během druhého vatikánského koncilu v letech 1962-1965 pracoval jako konzultant arcibiskupa Josefa Fringse, který patřil k nejradikálnějším reformistům, sám Joseph Ratzinger si později pro své konzervativní postoje vysloužil přezdívky „vatikánský hlídací pes pro doktrínu víry“, „kladivo boží“ nebo „pancéřový kardinál“.

Coby prefekt Kongregace pro nauku víry, což byla velice vlivná pozice, v 80. letech veřejně kritizoval homosexualitu a svatby gayů a leseb. Odmítal také náboženský pluralismus, vysvěcování žen na kněze a umělé přerušení těhotenství.

Kardinál Ratzinger byl blízkým poradcem Jana Pavla II. a po většinu jeho pontifikátu byl považován za muže číslo dva v katolické hierarchii, hovořilo se o něm dokonce jako o jakémsi „vicepapeži“. Když 2. dubna 2005 Jan Pavel II. zemřel, byl Ratzinger považován za jednoho z preferiti, tedy z favorizovaných kandidátů, mezi kterými se konkláve rozhodovalo.

„Jeho styl, nepopiratelná intelektuální úroveň a rovněž jeho vyšší věk z něj činí jednoho z nejnadějnějších kardinálů,“ napsal o Ratzingerovi italský list La Stampa pár dnů před volbou. Bylo to velmi předvídavé.

Habemus papam! Joseph Ratzinger byl zvolen novým papežem 19.dubna 2005. Konkláve v březnu 2005 bylo dvoudenní, černý kouř vyšel z komína nad Sixtinskou kaplí jen třikrát, po čtvrtém skrutiniu byl Ratzinger zvolen 265. pontifikem. Bylo to tři dny po jeho 78. narozeninách, stal se tak jedním z nejstarších papežů, který byl kdy do čela římskokatolické církve zvolen. Jako papež si zvolil jméno Benedikt XVI.

 vZ církevní školy do Hitlerjugend

Joseph Alois Ratzinger se narodil 16. dubna 1927 v německém městě Marktl am Inn. Bylo to na velikonoční sobotu a ještě téhož dne byl pokřtěn. Jeho otec byl venkovský policista a rodina se kvůli tomu často stěhovala. Jednou bylo důvodem převelení to, že kritizoval nacisty. Když otec odešel do důchodu, žila rodina v Hufschlagu u bavorského města Traunstein, kde Joseph, jeho bratr Georg i sestra Maria trávili léta dospívání.

Na místním gymnáziu studoval klasické jazyky, latinu a řečtinu. Ve 12 letech vstoupil do takzvaného malého semináře v Traunsteinu, což kdysi bývala v církvi školní zařízení internátního typu, z kterých pak někteří mladíci odcházeli do „velkých“ seminářů, aby se stali duchovními.

Po svých 14. narozeninách v roce 1941 byl Joseph Ratzinger zařazen do Hitlerjugend. Tehdy bylo členství povinné pro každého německého chlapce staršího 14 let. Ratzinger ve svých pamětech napsal, že se musel zapsat proti své vůli. Navíc jeho otec považoval nacismus za neslučitelný s katolickou vírou. Válku pak Josef i jeho sourozenci prožili u protiletecké služby, kam musel nastoupit v roce 1943. O rok později, když dosáhl věku vhodného pro armádu, byl odveden k neblaze proslulé Rakouské legii. „Byli to fanatičtí ideologové, kteří nás bez přestání tyranizovali,“ vzpomínal později budoucí papež.

Když se v roce 1945 na přelomu dubna a května přiblížily spojenecké jednotky, 18letý Ratzinger z armády dezertoval a vrátil se domů. Po příchodu Američanů do obce však byl rozeznán jako německý voják a internován v zajateckém táboře. Domů do Traunsteinu se vrátil až 19. června 1945. Spolu se svým bratrem Georgem pak vstoupil do semináře.

Moderní a konzervativní papež

I přes svou konzervativnost to byl právě Benedikt XVI., kdo přiblížil církev světu moderních technologií. V roce 2009 spustil novou stránku Pope2You, která nabízí aplikaci i pro Facebook. Věřící mohli také zhlédnout papežovy projevy na speciálním kanálu na YouTube.

Přitom samotný Benedikt XVI. neměl počítače ani internet v lásce, většinu svých projevů psal rukou v němčině a do kyberprostoru je převáděli jeho mladší pomocníci.

Jeho renomé poškodilo několik afér. Při návštěvě rodného Bavorska v projevu na univerzitě v Řezně v září 2006 mimo jiné citoval byzantského císaře 14. století Manuela II. Paleologa. „Ukažte mi, co Mohamed přinesl nového, a uvidíte, že jsou to samé špatné, nelidské věci, jako příkaz šířit jeho víru mečem,“ opakoval papež císařovy názory. Papežova citace vyvolala četné protesty v řadě muslimských zemí. Nakonec se papež za svá slova omluvil.

V lednu 2009 římskokatolická církev vydala dekret o zrušení exkomunikace čtyř tradicionalistických biskupů. Jedním z nich byl i britský duchovní Richard Williamson, který těsně předtím v rozhlase popřel existenci plynových komor. Kritiku si Benedikt XVI. vyslechl nejen z Izraele, ale i přímo z Vatikánu. Silné emoce záležitost vyvolala také v Německu, papežově vlasti, kde jsou stále živé rány nacistické minulosti.

Přestože se papež od Williamsonových tvrzení veřejně distancoval, když vyjádřil solidaritu s Židy, izraelský hlavní rabinát pohrozil přerušením dialogu s Vatikánem.

V roce 2009 vypukl i skandál pedofilních zločinů, jichž se kněží v Irsku dopouštěli několik desítek let. V květnu 2011 Benedikt XVI. odvolal australského biskupa, který se netajil svými názory, že by církev měla zvážit vysvěcování žen a ženatých mužů za kněze. Šlo o radikální krok v porovnání se standardním postupem Vatikánu, který obvykle neříká přímo, že zbavil funkce církevního činitele. Mnohem častěji Vatikán požádá vzpurné církevní předáky, aby rezignovali, a potom oznámí, že papež přijal jejich rezignaci.

Papežovu jménu neprospěla ani aféra Vatileaks, jejíž protagonista, papežův majordomus Paolo Gabriele, byl odsouzen za krádež tajných dokumentů, jež vynášel z Vatikánu.

Drazí bratři, nemám sílu…

V únoru 2013 však papež Benedikt XVI. pronesl tak překvapivá slova, že tomu svět nemohl uvěřit. Protože se cítí starý a unavený, nechce dál vést katolickou církev. V dějinách církve až do toho okamžiku odstoupil pouze jediný papež, Celestýn V., který se tak rozhodl v roce 1294 po několika měsících od svého zvolení

„Po opakovaném zpytování vlastního svědomí jsem před Bohem došel k jistotě, že moje síly z důvodu pokročilého věku již nestačí na náležité vykonávání petrovského úřadu. Jsem si dobře vědom, že tato služba svou duchovní povahou musí být konána nejenom činy a slovy, ale neméně také utrpením a modlitbou,“ řekl Benedikt.

Papeže sužovala artritida a trpěl také srdeční arytmií. I když 85letý papež jasně řekl, že se úřadu vzdává kvůli vysokému věku a chatrnému zdraví, začaly se hned šířit zvěsti o „skutečných“ důvodech rezignace. Mnozí tvrdili, že Benedikta ze svatého stolce vyhnal především vyostřený mocenský boj ve Vatikánu a že poslední kapkou byl zmíněný skandál Vatileaks.

O mocenských bojích v kurii se otevřeně mluvilo už dlouho a komentátoři spekulovali, že se je Benedikt pokusil svým odchodem vyřešit. Po oznámení jeho odchodu každopádně nastaly ve Vatikánu bouřlivé časy. Po dojemném loučení se začal hledat Benediktův nástupce a 15. března se svět dozvěděl další překvapivou zprávu. Konkláve 115 kardinálů zvolilo do čela církve argentinského jezuitu Jorgeho Bergoglia, kterého nikdo ze znalců předem nezahrnul ani do širší skupiny favoritů na papežství.

Od té chvíle ve Vatikánu vedle sebe žili dva papežové. Emeritní papež Benedikt XVI. se 2. května 2013 přestěhoval do kláštera Mater Ecclesiae ve vatikánských zahradách a jeho nástupce František jej na místě osobně přivítal. A když se začal život churavého Benedikta chýlit ke konci, vyzval věřící k modlitbám.

Podle lidí, kteří Benedikta vídali pár týdnů před smrtí, zůstával expapežova mysl stále bystrá, jeho tělo už však bylo velmi křehké. Jedna z posledních zveřejněných fotografií bývalého papeže vznikla 1. prosince 2022, když se sešel s vítězi teologické ceny, která je podle něj pojmenovaná. Po celou dobu Ratzinger seděl a vypadal nesmírně slabý.

„Rád bych vás všechny požádal o speciální modlitbu za emeritního papeže Benedikta, který v tichosti podporuje církev. Pamatujme na něj. Je velmi nemocný a prosíme Pána, aby ho utěšoval a podporoval v tomto svědectví lásky k církvi až do konce,“ řekl František krátce po Vánocích téhož roku. Ani modlitby ale nepomohly, „konzervativní papež“ Benedikt zemřel. Bylo mu 95 let.

X X X

Kondolence předsedy ČBK arcibiskupa Jana Graubnera k úmrtí Benedikta XVI.

 Arcibiskup pražský a předseda ČBK zaslal kondolenci papeži Františkovi k souvislosti s dnešním úmrtím emeritního papeže Benedikta XVI.:

Svatý otče, rád bych jménem celé české katolické církve vyjádřil soustrast nad úmrtím emeritního papeže Benedikta XVI.

Joseph Ratzinger po celý svůj dlouhý život věrně sloužil církvi. Coby mimořádně vzdělaný teolog a myslitel zásadním způsobem přispěl k prohloubení, systematizaci a definování nauky římskokatolické církve. Poté jako papež pokračoval v díle svého předchůdce Jana Pavla II. a rozvíjel dědictví 2. vatikánského koncilu, jehož se sám coby mladý teolog zúčastnil.

Chtěl bych také vyzdvihnout jeho apoštolskou návštěvu České republiky v roce 2009, kdy jsme jej mohli přivítat v Praze, Brně a Staré Boleslavi. Jeho osobní přítomnost se stala pro českou církev velkým povzbuzením, z něhož dodnes čerpáme. Uchovávám si také hřejivou vzpomínku na naše poslední setkání v listopadu 2019, kdy jsme jej v rámci národní pouti do Říma k 30. výročí svatořečení Anežky České navštívili s českými biskupy. Stále živě vzpomínal na dny strávené v České republice a zajímal se i o současné dění.

Modlím se k Všemohoucímu Bohu, aby s láskou přijal svého věrného služebníka a vše dobré, co za pozemského života vykonal, mu stonásobně oplatil v životě věčném

Arcibiskup Jan Graubner, předseda ČBK

 X X X

ROK  2023  VE  SVĚTĚ

Rok 2023 přichází. Jako první ho oslavil tichomořský ostrovní stát Kiribati

Rok 2022 je u konce, už v jedenáct dopoledne středoevropského času přišel na prvním místě rok nový. Letopočet 2023 jako první přivítali na tichomořském ostrovním státu Kiribati a přes Nový Zéland a Austrálie pak přejde do Asie. Poté, co si silvestrovské oslavy užije Evropa, ho čeká cesta přes Velkou louži. Jako poslední se pak s končícím rokem rozloučí obyvatelé Americké Samoy.

Nový rok jako první vítají obyvatelé území, která se nacházejí nejblíže na západ od datové hranice. Tato mezinárodně uznávaná linie, která prochází přibližně 180. poledníkem zeměpisné délky, je hranicí, po jejímž překročení je nutné změnit datum.

Jako úplně první se roku 2023 dočkali obyvatelé atolu Kiritimati, známého také jako Vánoční ostrov, který je součástí ostrovního státu Kiribati. Změna roku tam nastala v sobotu v 11 hodin SEČ. Celé souostroví se táhne přes tři časová pásma a střídání starého a nového roku tedy na Kiribati skončí ve 14:00 SEČ.

V předchozích letech spolu s obyvateli Kiritimati začínali Nový rok slavit také obyvatelé Samoy. Protože však tento stát loni na rozdíl od minulých let na podzim neposunul o hodinu čas, dočká se až ve 12:00 SEČ společně s Novým Zélandem a Královstvím Tonga.

Ve dvě odpoledne vstoupí do nového roku Austrálie, o dvě hodiny později se přidají také oba korejské státy a Japonsko, v 18:00 SEČ pak i Bangkok. Postupně se začátek nového roku přehoupne přes Rusko a zbytek Asie do Evropy, Afriky a za „Velkou louži“.

Přes Spojené státy se nový rok přelije během nedělního dopoledne a v 11:00 SEČ se přidá i Havaj. Americká Samoa se pak změny letopočtu dočká jako úplně poslední obydlené území. A v jednu odpoledne SEČ se letopočet změní i na neobydleném Bakerově a Howlandově atolu v Pacifiku. Na Samoi už přitom budou mít 2. ledna.

Počátek nového ročního cyklu se v historii několikrát měnil a dodnes není po světě úplně jednotný, dnes asi nejrozšířenější 1. leden zavedli už v antickém Římě a katolická církev se k němu vrátila po zavedení gregoriánského kalendáře.

Zatímco současný ve světě nejrozšířenější kalendář vychází z doby oběhu Země kolem Slunce, ty starší ponejvíce vycházely ze sledování fází Měsíce. Lunární rok je však v porovnání se slunečním rokem kratší o 11 dnů, jeho začátky proto postupně procházely všemi ročními obdobími.

Datum 1. ledna stanovil tvůrce dodnes používaného gregoriánského kalendáře, papež Řehoř XIII., v roce 1582. Letopočet se datuje od údajného narození Ježíše Krista. Oficiální začátek nového roku však papežská stolice stanovila na první lednový den až od roku 1622 za Řehoře XV.

První leden sice dnes bere jako začátek roku většina zemí světa, v Číně se však Nový rok slaví mezi 21. lednem a 20. únorem v návaznosti na zimní slunovrat, Židé pak svůj Roš ha-šana slaví 162 dní po prvním dni svátku Pesach, což může být zhruba od začátku září do začátku října.

X X X

Vánoční ostrovy jako první přivítaly Nový rok. Oslavy budou po dvou letech bez omezení

Svět se pomalu loučí s dramatickým a dalším náročným rokem 2022. Nástup nového roku 2023 oslavili jako první v 11.00 SEČ obyvatelé atolu Kiritimati, známého také jako Vánoční ostrov. Následovat je bude Nový Zéland nebo Austrálie.

 Příchod nového roku slavili na Vánočním ostrově bez omezení i v předchozích letech, kdy svět kvůli koronaviru hromadné oslavy rušil. Tvrdá pravidla platila ještě loni například na Novém Zélandu a v Austrálii. Kvůli oslavám tam ale úřady omezení dočasně zmírnily.

Na ohňostroje v Sydney pyrotechnici spotřebovali šest tun materiálu. Před pandemií tam býval až milion diváků, loni jich ale byly jen desetitisíce. Organizátoři doufají, že letos přijde lidí víc. Velké oslavy opět plánují například i Dubaj, Bangkok nebo Paříž.

Příchod Nového roku na zeměkouli trvá kvůli časovým pásmům a místní administrativě celkem 26 hodin. Jako poslední tak do roku 2023 vstoupí v neděli odpoledne našeho času neobydlené tichomořské ostrovy Bakerův a Howlandův

X X X.

NEJVĚTŠÍ  STRAŠÁCI  ROKU  2023

Češi vyhlíží rok 2023 s obavami. Největšími strašáky jsou inflace a Rusko, ukazuje průzkum

Přes 90 procent Čechů se v příštím roce obává vysoké inflace nebo znehodnocení peněz. Ukazuje to exkluzivní průzkum společnosti Median pro Český rozhlas. Navíc čím dál tím víc přibývá lidí, kteří si myslí, že následující rok pro ně bude horší než ten letošní. Data ukazují, že negativní očekávání se od roku 2021 zvýšilo skoro dvojnásobně. Zatímco na konci loňského roku to odhadovala zhruba třetina dotazovaných, letos to je přes 50 procent.

„Výrazně vyšší obavy mají nejstarší věkové kategorie, tzn. lidé ve věku od 60 let, potom kategorie středoškoláci bez maturity. Ti tyto obavy sdělovaly v 59 procentech,“ přibližuje šéf Medianu Přemysl Čech, které věkové skupiny mají obavy nejčastěji.

V meziročním srovnání stoupají nejvíc obavy vůči Rusku, z eskalace konfliktu na východě Evropy. Zatímco loni je mělo 33 procent oslovených lidí, letos to je skoro polovina.

Za vůbec největší riziko ale Češi pro Evropu v následujícím roce považují vysokou inflaci nebo znehodnocení peněz. To označilo přes 90 procent lidí oslovených v průzkumu.

Nad čím máme kontrolu

Negativním očekáváním se ale můžou lidi pokusit vyhnout. Třeba tím, že se naučí korigovat, jak často se začtou do zpráv, popřípadě jak často prochází sociální sítě. Podle psychologa Dalibora Špoka totiž informace v posledních letech vstřebáváme intenzivněji a přespříliš.

„Pokud jsem vystrašený z války na Ukrajině a mám běžnou roli, chodím do práce (nejsem např. generál), tak sledování zpráv 2x týdně místo 3x denně válku vyhrát nepomůže,“ upozorňuje Špok.

Důležité je i soustředit se na to, nad čím máme kontrolu. „Snažím se najít nějaké řešení, jestli je to šetřit, přestěhovat se, uskrovnit se. Nad tím už kontrolu mám, ale nevytváří to tu úzkost,“ upřesňuje psycholog.

Podle Špoka se jinak lidé vystavují tomu, že se dostanou do bezmoci a hlubokého životního pesimismu.

X X X

KLAUS:  UKONČIT  KONFLIKT  NA  UKRAJINĚ,  ZBYTEČNĚ  UMÍRAJÍ  LIDÉ

Klaus: Přispějme k ukončení válečného konfliktu. Rozum musí zvítězit nad propagandou

Bývalý prezident Václav Klaus znovu vyzval ke snaze přispět k co nejrychlejšímu ukončení konfliktu na Ukrajině. Řekl to v pondělí ve svém projevu při příležitosti uctění obětí domácího odboje proti nacistické okupaci v Terezíně na Litoměřicku. Válka podle něj může v jiném případě eskalovat v konfrontaci velmocí disponujícími zbraněmi hromadného ničení.

„Více než 30 let jsme se na takových místech utěšovali nadějí, že poučení z tragédie druhé světové války je tak silné a hluboké, že k opakování něčeho podobného zde v Evropě dojít nemůže. Zdálo se nám, že jednou provždy je válka na našem kontinentě věcí minulosti a že se o válkách bude vyučovat pouze v hodinách dějepisu,“ řekl Klaus v Terezíně.

 Současný konflikt však podle něj ukazuje opak. „Mýlili jsme se. Od února letošního roku už to neplatí. Válečné hrůzy se vracejí a dochází k nim v zemi nepříliš vzdálené od nás. Válka negativně poznamenává i naše života a to nejsme zemí, kde se přímo bojuje,“ sdělil exprezident.

Podle něj je nezbytné válku co nejdříve zastavit. „Je povinností všech, komu leží na srdci osud naší země, Evropy i celého světa, aby přispěli k co nejrychlejšímu zastavení válečného konfliktu. Sám o sobě je tento konflikt hrozný a při často se projevující nezodpovědnosti politiků, může snadno eskalovat a přerůst ke konfrontaci velmocí disponujících zbraněmi hromadného ničení. Mohlo by to znamenat konec naší civilizace,“ uvedl.

„Věřím, že nakonec zvítězí rozum nad propagandou, zodpovědnost nad egem namyšlených jednotlivců. Hledání pro všechny přijatelného řešení nad předváděním se před televizními kamerami. Je otázkou, jak dlouho bude hledání takového řešení trvat,“ doplnil.

Exprezident ruskou invazi na Ukrajinu, která začala 24. února, už dříve odsoudil a označil ji za zločin a tragické neštěstí. V rozhovoru pro Frekvenci 1 později bývalý politik na dotaz, zda masakr odsuzuje, odpověděl, že neví. „Zaprvé já se tím neživím, že bych sledoval tyhlety obrázky. A prostě určitě jsou tragické. Na druhé straně by bylo dobře vědět, co z toho je skutečně autentická fotografie a záběr a co z toho nastylizovaná propaganda,“ řekl.

X X X

Čech při lyžování zlomil nos Němci, který nechtěně srazil jeho přítelkyni

Zraněním skončil incident při lyžování v rakouském horském středisku Sölden. Osmapadesátiletý Němec zde nechtěně přejel lyže mladé Češce a když se snažil pomoci jí vstát, dostal pěstí do obličeje od ženina přítele. Se zlomeným nosem skončil v nemocnici.

Němec se podle policie snažil vyhnout srážce s jiným lyžařem, nedopatřením však přejel lyže 22leté Češky. Ta při následném pádu utrpěla zranění. Když se Němec snažil české lyžařce pomoci vstát, její přítel ho pěstí udeřil do obličeje a zlomil mu nos.

Češku kvůli blíže neupřesněnému zranění převezl do nemocnice v Zamsu vrtulník, Němec zvládl vyhledat lékařskou pomoc sám. Podle deníku Kronen Zeitung může 23letý Čech počítat s tím, že na něj bude podáno trestní oznámení.

Ve stejný den musel vrtulník zasahovat při zranění Češky také v pohoří Vysoké Taury. Čtyřiačtyřicetiletá skialpinistka se podle policie v Salcbursku vydala v doprovodu dalších dvou lidí na 3 254 metrů vysokou horu Hocharn, kvůli silnému větru se však skupina ještě před zdoláním vrcholu začala vracet. Při sjezdu se Češka zřítila a poranila si bérec.

X X X

Bolsonaro před inaugurací svého rivala odletěl na Floridu. Porážku dosud neuznal

Dosluhující brazilský prezident Jair Bolsonaro odletěl na Floridu. Končící krajně pravicová hlava státu opustila zemi těsně před inaugurací svého nástupce. Informují o tom agentury Reuters a AFP. Podle nich se uvedení do úřadu politického rivala zřejmě nezúčastní. „Letím, brzy se vrátím,“ loučil se Bolsonaro před odletem.

Oficiální brazilské letadlo přistálo v Orlandu na Floridě v pátek večer místního času, vyplývá z webu FlightAware monitorujícího lety. Ačkoliv Bolsonarova destinace nebyla oficiálně potvrzena, na Floridě už byla před jeho příletem podle Reuters přítomna prezidentská ochranka.

Dosluhující hlava státu se před odletem rozloučila s příznivci a podle stanice CNN Brasil řekla: „Letím, brzy se vrátím.“

Bolsonaro odletěl z Brazílie poté, co opakovaně prohlásil, že při nedělní inauguraci nepředá prezidentskou šerpu vítězi voleb a svému levicovému politickému protivníkovi Luizovi Ináciovi Lulovi da Silva. Pokud se jeho uvedení do úřadu opravdu nezúčastní, poruší tím letitou brazilskou tradici.

Úřadujícím prezidentem Brazílie je nyní současný viceprezident Hamilton Mourao, informovaly už dříve agentury s odvoláním na jeho úřad. Ani on se však nechystá předat Lulovi prezidentskou šerpu, což vyvolává otázky, kdo ceremonii provede.

Sedmašedesátiletý Bolsonaro odmítá uznat volební porážku a nepodloženě tvrdí, že brazilský volební systém není důvěryhodný. Část jeho příznivců tomu věří. To přispělo k napjaté atmosféře v hlavním městě, kde vypukly výtržnosti a ve čtvrtek brazilská policie zasahovala po celé zemi v souvislosti s vyšetřováním údajného pokusu o převrat během nepokojů vyvolaných stoupenci Bolsonara.

Policisté před časem nalezli i výbušné zařízení nedaleko letiště v hlavním městě, přičemž strůjce zařízení se podle policie přihlásil k příznivcům stávajícího prezidenta.

X X X

Poslední den Československa: Slováci slavili u rakve zaniklé federace, exploze na celnici

Na Silvestra před třiceti lety Československu zazvonila hrana. O půlnoci se federace rozpůlila na dva státy, samostatnost ovšem uvítali především Slováci. „Národovci, kteří si přinesli rakev Československa, mají početně navrch, ale federalisté a umírnění se s nimi dávají do tuhých slovních řeží,“ líčil český tisk půlnoční oslavy slovenské samostatnosti na bratislavském náměstí SNP.

„Často se skloňuje Slovenský štát a jeho slovenská koruna rovnající se švýcarskému franku,“ líčil půlnoční atmosféru v centru Bratislavy reportér časopisu Respekt. A pokračoval: „Skinheadi vyřvávají po bílém Slovensku bez Cikánů, Čechů a Maďarů.“

Bratislava: Nejmladší hlavní město na světě

Český levicový deník Rudé Právo popisoval slovenské oslavy zdrženlivěji, o skinheadech ani nacionalistech se nezmiňoval. Bratislavský zpravodaj novin těsně po půlnoci oslovil 42letého bratislavského technika ing. Jozefa Dvorského. „Nebylo to soužití ideální, mělo však také mnoho dobrého. Názorů na rozpad bude zřejmě mnoho. Asi každý bude mít trochu pravdy,“ vzkázal Dvorský z právě vzniklé Slovenské republiky do nově založené České republiky.

„Premiér Mečiar z tribuny gratuluje Bratislavanům, že se stali nejmladším hlavním městem na světě. Čechům přeje, aby se ze samostatnosti také radovali,“ hlásil z Bratislavy reportér Respektu. V Praze na Václavském náměstí ani jinde v republice se ale samostatnost neslavila. Češi se spíše cítili tak trochu okradeni, například o Vysoké Tatry, Zemplínskou šíravu a Piešťany.

Epilog československých vrahů

Všechno, co se stalo před půlnocí, se odehrálo ještě v Československu. Vteřinu po dvanácté v noci už to bylo dění v nových státech. A tohle byla zřejmě jedna z posledních vražd na území Československa.

Odehrála se v Železných horách na Českomoravské vysočině. „V poslední den roku 1992 museli vyjet policisté z obvodního oddělení v Hlinsku v okrese Chrudim k smutné podívané. Dvě hodiny před půlnocí jim oznámil MUDr. K., že v rodinném domku v ulici Za drahou leží mrtvá Vlasta L., narozená 1932,“ informoval o případu dobový tisk. Policisté na místě zjistili, že mrtvou ženu napadl Oto K. Mlátil ji do obličeje, uhodil do hlavy lahví od piva a zřejmě již omráčené ženě tloukl i hlavou o zem. „Na následky těchto surových ran Vlasta L. zemřela,“ konstatovala policie.

 Poslední československá vražda se ovšem mohla odehrát i v Košicích. Agentury ovšem neuvedly, zda k tragédii došlo před půlnocí anebo již v novém roce. Shrnující zpráva o košickém Silvestru zněla před třiceti lety takto: „Silvestrovská noc v Košicích byla podle informace z centrálního dispečinku záchranné služby vcelku klidná. Zdravotníci nezaznamenali ani jeden úraz způsobený výbušninou. Nejzávažnější událostí byl případ ženy, kterou vyhodil o silvestrovské noci podnapilý manžel z okna bytu ve čtvrtém poschodí. Podle pracovnice dispečinku žena zemřela. Manžel byl umístěn na záchytnou stanici. Policisté z operačního střediska odmítli sdělit k události jakékoli informace.“

Opil se v Československu, probudil se…

Zajímavý československý silvestrovský příběh vylíčil médiím pracovník Protialkoholní záchytné stanice (PZS) města Brna: „Stanice přijala prvního silvestrovského opilce dnes v 16:15 hodin. Byl jím 24letý Zdeněk K. z Galanty. Agentuře ČTK to oznámil pracovník PZS, který si nepřál být jmenován. Opilý se tak stal letošním 1605. klientem brněnské záchytky.“

S nadsázkou řečeno, Slovák z Galanty se opil v Československu, ovšem vystřízlivěl v samostatné České republice. Jisté je, že Brno nově získanou samostatnost vůbec neoslavovalo, zato Bratislava si odtržení užívala.

Tiso versus Lenin

Už před začátkem půlnočních oslav byla na náměstí SNP instalována rakev pro „mrtvou federaci“, v davu nechyběly ani portréty kontroverzních postav slovenských dějin Jozefa Tisa a Andreje Hlinky. Podle odhadu ČTK se na náměstí SNP sešlo přes 10 tisíc lidí a přesně o půlnoci byla symbolicky spuštěna československá vlajka. A za zvuků kostelních zvonů a slovenské hymny vztyčena vlajka Slovenské republiky.

K výměně vlajek došlo o půlnoci i na Bratislavském hradě. Zahřměly dělové salvy, nebe pokryl ohňostroj a v ulicích teklo šampaňské. Lidé mávali slovenskými vlajkami a hesly, která na mnoho způsobů vítala státní svrchovanost. Na Václavském náměstí v Praze se o půlnoci neobjevilo žádné heslo, které by vítalo nový český stát. Jediný transparent, který tam byl podle novinářů k vidění, hlásal: „Lenin – lokomotiva dějin.“

První děti nových republik

Jména posledních Čechoslováků, kteří se narodili těsně před silvestrovskou půlnocí, nikoho nezajímala. Zájem byl jen o první občany samostatných republik: „První občanek, který se narodil v České republice, se jmenuje Jakub Vala a přišel na svět v porodnici nemocnice v Třebíči. Vážil 4,05 kg, měří 53 cm. Podle vyjádření ošetřujících lékařů se má čile k světu a jeho maminka, 28letá Jana Valová, je také v pořádku. Prvním slovenským dítětem je pravděpodobně Peter Polák (3,30 kg, 50 cm) narozený 30 vteřin po půlnoci.“

Důstojný rozpad Československa, který se odehrál bez napětí na hranicích či dokonce ozbrojených střetů, tehdy ocenil celý svět. Jediný incident na nové česko-slovenské čáře se tak zřejmě odehrál 1. ledna 1993 na staveništi celnice ve Starém Hrozenkově:

Exploze na celnici

Česká média případ vylíčila bez emocí: „Dosud neznámá trhavina vybuchla na Nový rok v buňce kontrolního bodu celnice na hraničním přechodu z České do Slovenské republiky ve Starém Hrozenkově v okrese Uherské Hradiště. Zatím ne zcela dokončený objekt byl poškozen nezjištěným pachatelem, po blízkém okolí se nacházejí střepy z rozbitých oken a obkladů.“ Policie škodu vyčíslila přibližně na 15 tisíc korun, ke zranění osob nedošlo.

Československo již podruhé ve své existenci zaniklo. Stát Čechů a Slováků založený v roce 1918 se poprvé rozpadl v březnu 1939, kdy z vůle nacistů vznikl klerofašistický Slovenský štát a zbytek země obsadila německá armáda jako Protektorát Čechy a Morava. „Vladnime si sami,“ volali Slováci po sametové revoluci v roce 1989 tak dlouho, až si sami vládnout začali. Češi to nějak zkousli a začali si zvykat, že Slovensko se od 1. ledna 1993 proměnilo v zahraniční turistický cíl.

Bolsonaro před svým odletem podle agentur tento pokus o útok odsoudil a označil ho za „teroristický čin“. Zároveň chválil své stoupence a demonstranty, kteří táboří před kasárnami po celé zemi, a vyzývají armádu k převratu, podotkl Reuters.

X X X

Klaus a Mečiar: Československo jsme rozdělili bez konfliktu, mohlo se i střílet

Československo se nám podařilo rozdělit férově a hlavně bez konfliktu, protože ten opravdu reálně hrozil. Mohlo dojít i na střelbu. Ve speciálním vysílání slovenské RTVS se na tom shodl český expremiér a později i prezident Václav Klaus společně se svým bývalým slovenským protějškem Vladimírem Mečiarem. Právě tato dvojice se před 30 lety na rozdělení federace dohodla. Podle Klause byl navíc český a slovenský národ už dávno rozdělen sérií historických událostí.

„Pokud jde o jednání, které jsme měli, tak první zásada byla nedopustit konflikt mezi našimi národy. Věci byly dále než si dovedete představit,“ pronesl ve vysílání Rozhlasu a televize Slovenska (RTVS) Mečiar.

 Ten později řekl, že situace prý skutečně mohla vygradovat až do okamžiku, kdy by po sobě Češi a Slováci stříleli. „Myslíte, že tu nebyl nikdo takový, kdo by nechtěl bojovat?“ tázal se Mečiar a následně si sám odpověděl, že zde takoví lidé skutečně být měli. „Ale my jsme to řešili tak, aby na to nedošlo,“ dodal slovenský expremiér.

Jeho slova potvrzuje i český expremiér a později i prezident Václav Klaus, který se s Mečiarem během několika měsíců v roce 1992 na rozdělení Československa dohodl. Klaus ovšem zdůraznil, že Československá společnost byla rozdělená již dávno předtím, a to kvůli událostem během druhé světové války, kdy se z Čech stal německý protektorát a Slováci se na čas odtrhli coby Slovenský štát, kvůli okupaci země vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, a prý také kvůli sametové revoluci v roce 1989, která znamenala pád komunistické totality.

„Tady se nerozhodlo o rozdělení státu. Tady se rozhodlo o tom, aby rozdělení bylo přátelské, kamarádské a spravedlivé pro všechny bez jakýchkoliv konfliktů. Celý svět nám závidí, jak jsme tohle provedli,“ poznamenal Klaus ve vysílání, které probíhalo v brněnské Vile Tugendhat. Právě zde téměř před 30 lety Klaus s Mečiarem o rozdělení Československa jednali, z čehož vznikla i ikonická fotografie ze zahrady vily.

 Oba státníci učinili rozhodnutí o rozdělení bez referenda. Klaus i Mečiar ve speciálu RTVS vysvětlili, že to nebylo potřeba, neboť v roce 1992 proběhly v Česku i na Slovensku volby, ve kterých zvítězily právě jejich strany, tedy Klausova ODS i Mečiarovo HZDS. Mečiar referendum navíc označil za „zakrývačku“. „Referendum o čem, že začneme rozhovory o tom, zda začnou rozhovory?“ tázal se řečnicky slovenský expremiér.

Klaus byl pro změnu vděčný, že se do otázky rozdělení nedostaly jiné velmoci či evropská společenství. V takovém případě by podle jeho slov mohlo rozdělení proběhnout podstatně hůř. „Kdyby tomu tak bylo, kdybychom byli náhodou v Evropské unii, tak bychom po sobě stříleli,“ prohlásil Klaus.

Případ Severního Irska i Katalánska

Mečiar potvrdil, že si Klause dodnes velmi váží. „Pana prezidenta Klause považuji za nejlepšího českého politika moderních dějin a politika evropského významu,“ řekl na adresu bývalé české hlavy státu Mečiar. Podle něj v něm Slováci měli během jednání o rozdělení „jediného českého spojence“.

 Podobně hovořil i Klaus, a to i přes kontroverzní pověst, kterou Mečiar na Slovensku dodnes má. „S Vladimírem Mečiarem jsme jednali naprosto férově,“ řekla bývalá česká hlava státu s dovětkem, že mezi nimi i nadále přetrvává „vztah elementární důvěry“.

Bývalý český prezident mimo jiné dostal i otázku, zda Československo nemohlo přetrvat podobně jako jiné federalistické státy, které dodnes fungují. Připomněl však případy Velké Británie nebo Španělska, kdy centrální vláda vystupuje či v minulosti vystupovala proti separatistickým tendencím.

„U nás se nikdy nestřílelo jako v Severním Irsku. My nikdy nezatýkali předsedu vlády jako zatýkalo Španělsko toho katalánského,“ připomněl historické střety Britů v Severním Irsku či zadržení Carlese Puigdemonta v roce 2018.

Klaus dále poznamenal, že zprvu měl při zahájení jednání ještě za to, že by se Česko a Slovensko podařilo udržet pod hlavičkou jednoho uskupení, ačkoliv si byl vědom, že národy byly už dávno rozdělené. „Ty země nejsou stejné, nejsou homogenní,“ zmínil exprezident.

Jak Klaus, tak Mečiar dali ve vysílání najevo, že své role dle svého mínění sehráli nejlépe, jak mohli. „Byly to významné chvíle klíčové pro historii našich zemí. Chvíle, které mohly dopadnout strašně špatně,“ řekl Klaus a zmínil například Rusko a Ukrajinu, tedy země, mezi kterými už od února vře ozbrojený konflikt poté, co Rusko svého souseda napadlo.

X X X

Poslední dva dny Československa: Zakouřený parlament, trafiky pro federály a pistole u pasu

Do rozpadu Československa zbývaly pouhé dva dny, psal se 30. prosinec 1992. Česká národní rada se chystala k proměně v Parlament České republiky a poslanec Emil Jaroš (ODS) přišel tentýž den se dvěma návrhy. Kolegy vyzval, aby se v novém státu vzdali kouření a už také do parlamentu nenosili střelné zbraně. „Jako lékař mám určitou praxi, kdy manžel ukazoval manželce svoji zbraň a dokonale ji zastřelil. Pochopitelně nechtěně,“ vysvětloval Jaroš ve sněmovně.

Se zánikem České a Slovenské Federativní republiky před třiceti lety odumírala i federální vláda, někteří ministři se ale s vysokými a dobře placenými posty loučili neradi. Bez práce měli brzy zůstat i poslanci Federálního shromáždění, pro všechny se proto hledala nějaká „politická trafika“. A ideálním odkladištěm se jevil takzvaný Prozatímní senát čili horní komora parlamentu.

Podle tehdejšího tisku bylo veřejným tajemstvím, že předsedou senátu by se rád stal Václav Benda, šéf Křesťanskodemokratické strany (KDS). Česká národní rada (ČNR) ve středu 30. prosince 1992 rozhodla, že zřízení Prozatímního senátu se bude projednávat již na přelomu února a března, nakonec ale z hlasování sešlo.

I když nová Ústava České republiky, platná od 1. ledna 1993, zakotvila dvoukomorový Parlament složený z Poslanecké sněmovny a Senátu, první senátní volby se odehrály až na podzim v roce 1996. Čeští federální ministři a poslanci, kteří měli být na počátku roku 1993 kooptováni do Prozatímního senátu, tak na slibovanou trafiku čekali marně.

V novém státě bez cigaret

Česká národní rada se měla 1. ledna 1993 proměnit v Parlament ČR. A nový kabát v novém státě, to byla výzva k různým předsevzetím. Poslanci by se například mohli zbavit závislosti na tabáku, alespoň na půdě parlamentu. Ve středu 30. prosince 1992 s takovým návrhem přišel lékař a poslanec Emil Jaroš (ODS), který tento den v české sněmovně o škodlivosti nikotinu i plamenně řečnil.

„Můj návrh se týká otázky kouření v těchto prostorách. Vím, že jsou mezi námi kolegové, kteří používají antiastmatické léky; viděl jsem kolegu, který inhaluje antiastmatický lék, aby mohl dále setrvat v tomto mnohdy velice zakouřeném prostředí,“ líčil Jaroš poslancům, jak se v jeho očích sněmovna doslova zahaluje do tabákového dýmu.

Který poslanec vyhrožoval střelbou?

Původním povoláním chirurg se zaměřením na onkologická onemocnění si nedělal iluze, že se kolegové nechají vystrašit líčením zdravotních následků kouření. „Nedovedu si představit, jak budou kouřící poslanci v zakouřené místnosti projednávat návrh o omezení tabakismu,“ skepticky dodal Emil Jaroš.

 29. prosince 2022

Ve stejný den přišel tentýž poslanec i s dalším překvapujícím návrhem. Se zákazem nošení střelných zbraní na půdě parlamentu: „Víme, že určitá skupina poslanců, kteří asi z důvodů obav o svůj osud a zdraví, nosí střelnou zbraň, někteří tito poslanci tuto střelnou zbraň při vstupu do budovy ČNR ukládají v šatně, víme ovšem, že někteří ji donášejí až do sněmovny a tady je i určitá zkušenost, že se s ní chlubí a ukazují ji svým sousedům.“

Poslanec Jaroš naznačil, co by se také mohlo v poslaneckých lavicích odehrát: „Jako lékař mám určitou praxi, kdy manžel ukazoval manželce svoji zbraň a dokonale ji zastřelil. Pochopitelně nechtěně.“ Po třiceti letech by bylo zajímavé zjistit, kterého z poslanců měl Jaroš na mysli, když ve sněmovně prohlásil: „Bylo zde proneseno jedním naším kolegou, a není to tak dlouho, že bude střílet první. Nevím z čeho a nevím na koho, ale řečeno to z tohoto místa bylo.“

Pistole proklatě nízko

Jak už jsme připomněli, českoslovenští celníci v úterý 29. prosince 1992 zastřelili u Varnsdorfu 19letou německou státní příslušnici – spolujezdkyni řidiče v automobilu, který se snažil před celníky ujet. Muži zákona nosili v raných devadesátkách kolty proklatě nízko a ve středu 30. prosince 1992 zastřelili policisté 19letého mladíka, který se pokoušel vloupat do prodejny Jednoty v beskydských Trojanovicích.

 15. ledna 2022

„Devatenáctiletý D. J. byl 30. prosince usmrcen a 24letý J. D. lehce zraněn při zákroku policejní hlídky v Trojanovicích na Novojičínsku. Služební zbraň použila policejní hlídka, aby zadržela tři osoby, které se pokusily v nočních hodinách o krádež vloupáním do prodejny Jednota,“ uvedla severomoravská policie.

Macek velvyslancem v Bratislavě?

Připomeňme si, kdo seděl v poslední federální vládě, která Československo řídila od 2. července 1992 do Silvestra téhož roku. Jedním ze čtyř místopředsedů vlády byl Miroslav Macek (ODS), který měl údajně přislíben post českého velvyslance v Bratislavě. „Kdo vám to řekl? Slyším to poprvé,“ popřel Macek nabídku v Rudém Právu z 30. prosince. Post ambasadora na Slovensku nakonec dostal exfederální poslanec Filip Šedivý (ODS).

Dalšími místopředsedy federální vlády byli Antonín Baudyš (KDU-ČSL) a dva Slováci: Milan Čič a Rudolf Filkus, oba zastupovali Hnutí za demokratické Slovensko Vladimíra Mečiara (HZDS). Kromě Macka jsou všichni po smrti. Federálním ministrem financí byl ekonom Jan Klak (ODS), ministrem zahraničí Jozef Moravčík (HZDS) a například ministrem obrany Imrich Andrejčák (HZDS), absolvent Vojenské akademie Generálního štábu ozbrojených sil SSSR v Moskvě.

Poslední dny se slovenštinou

Z programu federální televize F1 30. prosince ještě pořád zněla i slovenština. Ve slovenském znění mohlo 15 milionů Čechoslováků sledovat například francouzský seriál Růžová knihovna, americkou sérii Ptáci v trní anebo německý historický dvojdílný film Kali-Yug. V češtině se vysílal dokument o francouzském šansoniérovi Brelovi, hudební magazín Bago nebo pohádka Krásná čarodějka.

Libozvučný jazyk východních sousedů dva dny poté z českých televizních obrazovek prakticky zmizel. Jako by slovenština vůbec neexistovala, přitom Češi ji i díky televizi a rozhlasu vnímali jako druhý rodný jazyk.

X X X

Ponesu si to v sobě do konce života. Djokovič je zpět na místě, kde zažil osobní horor

Minulá cesta Novaka Djokoviče do Austrálie s cílem získat 10. titul na grandslamu v Melbourne skončila naprostým fiaskem. Nyní je jeden z nejlepších tenistů historie opět na místě činu. Zažívá podstatně příjemnější chvíle než na začátku roku 2022, ale stále ho provázejí nepěkné vzpomínky na to, co se odehrávalo kolem 5. ledna.

„Je skvělé být opět v Austrálii,“ pronesl Djokovič po příletu do Adelaide, kde druhý den po začátku nového roku rozehraje turnaj, kterým se naladí na vrchol jeho pobytu u protinožců – grandslam Australian Open.

Začátek roku 2022 zanechal významný šrám na jeho láskyplném vztahu k Austrálii. Tato země totiž před necelými 12 měsíci sympatie srbskému hráči neopětovala. Proti koronaviru neočkovaný Djokovič se vypravil do Melbourne, ovšem hned po příletu narazil. Byl vyslýchán úředníky, dozvěděl se, že neměl nárok na výjimku z vakcinace, byla mu odebrána víza a zamířil do detenčního zařízení.

 Deportace visela ve vzduchu, tenista proti ní zkoušel ještě bojovat u soudu. V jednu chvíli se zdálo, že úspěšně. Resumé ale bylo nakonec takové, že Djokovič skutečně musí vzít všechny své věci a stát opustit, aniž by odehrál jediný zápas. Přes Dubaj se vydal do rodného Bělehradu, kde na něj čekalo bouřlivé přivítání. Byl vítán jako hrdina, který zažil nespravedlivé martyrium.

Po tomto hororu – který přerostl v diplomatickou válku – se teď 21násobný grandslamový vítěz vrátil zpět na místo činu. „Na ty události nelze zapomenout. Je to taková ta věc, která se vás drží a zůstane ve vás po zbytek života,“ sdělil na tiskové konferenci.

Přiznal, že cítil frustraci, ale stále má v hlavě zavrtané především příjemné vzpomínky na Austrálii.

„Je to něco, co jsem nikdy předtím nezažil a doufám, že už nikdy nezažiju. To, co se stalo před 12 měsíci, pro mě nějakou dobu bylo těžko stravitelné. Ale nepřebilo to věci, které jsem během své kariéry na tomto místě zažil,“ vykládal 35letý „Djoker“.

Přiletěl tedy pozitivně naladěn a tenisová veřejnost je zvědavá na to, jestli se mu povede na slavném turnaji v Melbourne vybojovat jubilejní 10. titul. Ale australská veřejnost z Djokovičova comebacku zřejmě není většinově nadšená.

Lednový průzkum mezi Australany ukázal, že 70 procent z nich bylo pro deportaci. A proto nebyl listopadový krok nově zvolené labouristické vlády – zrušení zákazu vstupu do země pro Srba na tři další roky – příliš vítaný. Nicméně Djokovič prý zatím na nějakou nevraživost v podání místních podle svých slov nenaráží. „Všichni na mě jsou opravdu milí,“ poznamenal.

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Autor a jeho autorem je autor. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.