Čína jedním z pilířů nového světového řádu a Maďarsko podporuje její mírový plán pro Ukrajinu, řekl ve čtvrtek maďarský premiér Viktor Orbán po jednání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Budapešti. Oba politici dali také najevo, že jejich země prohloubí spolupráci. Podle Sia se vydají na „zlatou cestu“ v bilaterálních vztazích.

Orbán na tiskové konferenci zase hovořil o „partnerství do každého počasí“, které oba státy spojuje, a také o tom, že se jejich vztahy prohloubí například v oblasti jaderné energetiky. Si pak zmínil další rozvoj ekonomických, obchodních, investičních a finančních vztahů.

Čínský prezident v Maďarsku zakončí svou několikadenní návštěvu Evropy, při níž zavítal také do Francie a Srbska. Právě Srbsko a Maďarsko patří k evropským zemím s nejbližšími vztahy s Moskvou.

S Pekingem budují partnerství v době, kdy mezi Evropskou unií a Čínou panuje napětí kvůli postoji k invazi ruských vojsk na Ukrajinu či kvůli obchodním neshodám.

Peking navzdory Ruskem vyvolané válce Moskvu nepřímo podporuje, když jí mimo jiné poskytuje velké množství strojů, mikroelektroniky či technologií využitelných pro drony a řízené střely.

Také na diplomatické frontě ruskou invazi do sousední země zásadně nekritizuje a požaduje mírovou konferenci, s níž bude souhlasit Kyjev i Moskva.

X X X

Corriere Della Sera: NATO vojáky na Ukrajinu nepošle

Podle italského listu Corriere Della Sera mají politici na nadcházejícím summitu NATO ve Washingtonu schválit dokument, ve kterém bude jasně uvedeno, že Severoatlantická aliance nepošle své vojáky bojovat na frontu na Ukrajinu. Summit NATO ve Washingtonu je naplánován na 9. až 11. července.

Jak informoval italský list, dokument také předpokládá, že vedení skupiny Ramstein, která poskytuje pomoc Ukrajině, bude převedeno do centrály NATO v Bruselu. Pomoc Kyjevu dosud koordinoval šéf Pentagonu Lloyd Austin.  Publikace uvedla, že koordinace pomoci prostřednictvím struktur NATO „bude vypadat demokratičtěji jak v očích společnosti, tak v očích Vladimira Putina“.

Stoupencem vyslání západních vojsk na Ukrajinu je zejména  francouzský prezident  Emmanuel Macron.  Letos v únoru údajně  vedl důvěrné rozhovory s lídry  USA a Německa, prezidentem Joem Bidenem a kancléřem Olafem Scholzem, a „připravoval půdu“ pro summit v Paříži k této otázce . Doufal, že  schůzka „otřese strategií Západu ve válce na Ukrajině“ a ovlivní přístup k tomuto konfliktu.

Je však třeba doplnit, že podle  zpráv z tisku již na Ukrajině působí skupina příslušníků francouzské  Cizinecké legie. Macron, se svými hlubokými problémy v domácí politice, které ho ženou ke dnu podpory, se tak snaží do určité míry tímto dobrodružstvím na mezinárodním poli zachraňovat mizernou domácí reputaci, server vasevec.cz

X X X

Putin přízrak atomovek. Co tím sleduje?

Kreml s výslovným odvoláním na nedávné komentáře západních vůdců týkající se války na Ukrajině oznámil, že provede simulované cvičení s použitím taktických jaderných zbraní (tedy těch, které jsou mnohem menší a méně výkonné než ničivé strategické). Je to poprvé, co Moskva takové manévry hlasitě vytroubila do světa.

Rovněž Bělorusko, nejbližší Putinův spojenec, uvedlo, že zahajuje prověrku připravenosti své armády k nasazení taktických jaderných zbraní. Ty na jeho území loni rozmístilo právě Rusko.

Analytici upozorňují, že stejně jako u mnoha dalších prohlášení Moskvy, i zde vedle obsahu záleží i na načasování. Asi není náhodné, že eskalace přišla v době, kdy Putin zažívá své dva výrazné „okamžiky slávy“ – jednak úterní inauguraci, jež mu dává prakticky neomezenou moc na dalších šest let, a také včerejší bombastické oslavy Dne vítězství ve druhé světové válce. Podle některých analytiků ale nejnovější tah Kremlu naznačuje i strach z „nenápadného“ většího zapojení Západu na Ukrajině.

Kvůli velké rozprostřenosti ukrajinských vojsk na dlouhé frontě by použití taktických jaderných zbraní nemělo velký smysl.

X X X

Nový ukrajinský rekord: aby zasáhl rafinerii, urazil dron 1500 kilometrů

Nejméně osm lidí utrpělo zranění v ruské Belgorodské oblasti po dronovém útoku, který Rusko připisuje Ukrajině. Ta naopak ve čtvrtek ráno uvedla, že sestřelila 17 z 20 dronů vyslaných Ruskem nad Oděskou oblastí. Zdroje ukrajinské bezpečnostní služby SBU sdělily, že jejich drony útočily v Krasnodarském kraji na jihozápadě Ruska a zasáhly ropnou rafinerii v Baškirsku na jižním Urale. Bezpilotní letoun.

Gubernátor Belgorodské oblasti Vjačeslav Gladkov ráno na Telegram napsal o sedmi zraněných dospělých a zraněné 11leté dívce, 37 poškozených vozidlech a několika bytových domech. Většina škod připadá podle něj připadá na město Belgorod.

 

Jiný ukrajinský dronový útok poškodil několik zásobníků ropy v rafinerii v ruském Krasnodarském kraji. Ruské síly uvedly, že šest přilétajících dronů zničily a jejich trosky spadly nedaleko vesnice Jurovka, která leží zhruba 60 kilometrů od Ruskem okupovaného Krymu.

Zničeno bylo asi šest bezpilotních letounů, ale několik jich spadlo do areálu depa. To způsobilo požár, který poškodil několik zásobníků,“ uvedla správa Krasnodarského kraje.

Útok na ruské ropné sklady v oblasti nedaleko Krymského poloostrova ve čtvrtek podle médií potvrdily zdroje ukrajinské tajné služby SBU. Ty uvedly, že jejich drony zasáhly dva ropné sklady v Jurovce, které podle nich slouží pro zásobování ruských jednotek na Krymu.

Ruské úřady také dříve informovaly o škodách v rozsáhlém komplexu pro zpracování ropy a hnojiv v Salavatu, který podle nich ale dál normálně funguje. Salavat leží přes 1 100 kilometrů východně od Moskvy,

Další nálety dronů oznámili v noci na čtvrtek gubernátoři ruské Kurské a Brjanské oblasti, podle nich si však útoky nevyžádaly žádné škody ani oběti.

Ruské příhraniční regiony v souvislosti s ruskou invazí do sousední země čelí ostřelování a útokům dronů, které ruské úřady připisují Ukrajině. Kyjev uvedl, že tak činí v reakci na v podstatě každodenní bombardování ukrajinských měst ze strany ruských sil.

Ukrajina se ruské vojenské invazi brání už více než dva roky. V noci na středu čelila masivnímu útoku ze strany ruské armády, která útočila na energetickou infrastrukturu takřka po celé zemi.

X X X

Bohatí Rusové vrací majetek domů

Západní sankce a strach ze ztráty majetku nutí mnoho ruských miliardářů k návratu do Ruska. „Zatímco někteří bohatí lidé stále hledají způsoby, jak udržet rodinný majetek na Západě, jiní se ho snaží přesunout do takzvaných spřátelených zemí, jako jsou Spojené arabské emiráty.

Většina sankcionovaných miliardářů se rozhodla vzít si svůj majetek domů,“ vyhodnotila situaci agentura Bloomberg. Takový krok vychází z přesvědčení, že nyní mohou podnikat pouze v Rusku a nemyslet na možnou krádež majetku.

„Lidé jednají na základě svých současných schopností a omezení. Míra nepředvídatelnosti exponenciálně vzrostla,“ uvedl strategický konzultant pro Rusy s ultravysokými příjmy Alexej Stankevič. Dříve ruský prezident Vladimir Putin opakovaně prohlásil, že je bezpečnější držet majetek doma, v Rusku.

Podle Bloomberg Billionaires Index je celkový majetek 26 Rusů asi 350 miliard dolarů Průměrný věk miliardářů je 63 let. Postoj těchto miliardářů a rozhodnutí převést své bohatství do Ruska, prý pozitivně ovlivní ruskou ekonomiku a všechny podnikatelské sektory, server vasevec.cz

X X X

Další jednání o míru na Ukrajině brzy začne. Vlivný list odhalil tvrdá vyjednávání o příměří

V červnu se ve Švýcarsku otevře další kapitola jednání o míru na Ukrajině. Vlivný list Politico upozornil, že Ukrajinci se s Rusy snažili jednat už dříve, mají ale mnoho důvodů pro to, aby Moskvě nevěřili. Podle komentátora Jamieho Dettmera situaci vyřeší jen mír, který bude opravdu vyhovovat oběma stranám.

Byl 19. únor roku 2022, do vypuknutí války mezi Ukrajinou a Ruskem zbývalo jen pár dní. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, tehdy ještě bez vrásek a plný energie, vystoupil na bezpečnostní konferenci v Mnichově. V době, kdy u hranic jeho státu čekalo na invazi přes 150 tisíc ruských vojáků.

 Od roku 2014 Rusko přesvědčuje, že jsme si vybrali špatnou cestu, že na nás v Evropě nikdo nečeká. Neměla by Evropa neustále říkat a svými činy dokazovat, že to není pravda?“ řekl na konferenci Zelenskyj.

Pak začala válka. Komentátor listu Politico Jamie Dettmer upozornil, že Ukrajina dlouhou dobu – a i tehdy – upozorňovala na rizika ze strany Ruska. A dlouhou dobu tápala, jestli je skutečně reálné se s Ruskem na něčem dohodnout. Ukrajina, země vklíněná mezi Západ a Rusko, ale tehdy cítila, že ji nikdo neslyší.

Od počátku složitá jednání

„Byl jsem se Zelenským a jeho delegací v Mnichově a panovala tam atmosféra ve smyslu: ‚Chlapi, musíte se vzdát‘. Nebylo to řečeno přímo, ale cítili jsme to tam,“ vzpomínal na konferenci před válkou pro Politico Oleksij Jurijovyč Reznikov, bývalý ministr obrany Ukrajiny.

Krátce po vypuknutí bojů se Ukrajinci s Rusy setkali na několika mírových rozhovorech. Jednání ale vždy ztroskotala.

Komentátor Politica Dettmer se domnívá, že Rusko čas od času flirtuje s myšlenkou míru a živí v kriticích Ukrajiny myšlenku, že je to Kyjev, kdo reálně mír nechce. Dettmer ale míní, že to Rusko ve skutečnosti odmítá klid zbraní.

„Ukrajina je připravena na spravedlivý mír, ne na ruský mír,“ napsal komentátor.

Ukrajinští představitelé tvrdí, že pro ruského vůdce Vladimira Putina jsou jednání o míru jen další válečnou zbraní. Slouží k odvedení pozornosti, zdržování, poskytnutí času na manévrování a chycení do pasti naivních lidí. O ruských úmyslech spekuluje i Andrij Jermak, který je vedoucím kanceláře prezidenta Volodymyra Zelenského.

„Vyjednávání? Oni nechtějí skutečná jednání,“ řekl Jermak pro Politico. „Rusové chtějí kapitulaci Ukrajiny,“ doplnil.

„Dostali jsme se do bodu, kdy už se nemůžete rozhodnout, že si sednete a budete vyjednávat. Proč? Protože v této válce nejde o území Ukrajiny. Je to válka o pravidla, podle kterých budete žít vy, my a Rusko. Pokud Rusko neprohraje, pak budou pravidla trochu jiná. Autokracie, násilí – to budou dominantní formy zahraniční politiky. Pokud Rusko prohraje, pak dostaneme příležitost přebudovat globální systém politických a bezpečnostních vztahů,“ míní poradce ukrajinského prezidenta Mychajlo Podoljak.

 O Rusku bez Ruska

Letos v červnu se začne o míru na Ukrajině jednat znovu. Švýcarsko bude hostit důležitý mezinárodní summit, který má komplikovanou situaci rozlousknout. K jednání bude docházet v době, kdy ruská armáda na frontě pozvolna postupuje a připravuje se na generální ofenzivu.

Mítinku ve Švýcarsku se zúčastní vyslanci desítek zemí včetně Ukrajiny. Rusko zatím pozvánku nedostalo a ani ji nechce. Moskva jednání zkritizovala, podle ní nemají žádný smysl, uvedla agentura Reuters.

„Nechápeme, co je to za milník. O jaké konferenci bez účasti Ruska můžeme mluvit? O jaké seriózní konferenci s vážným očekáváním nějakých výsledků?“ řekl Dmitrij Peskov, tiskový mluvčí Kremlu.

Čína už avizovala, že se setkání nezúčastní, pokud Rusko nezíská místo u jednacího stolu. Právě účast Pekingu, jakožto klíčového prostředníka, přitom Kyjev usilovně poptává. Cesta k míru na Ukrajině tak bude ještě trnitá.

X X X

Rusové našli způsob, jak ničit rakety z USA. Ukrajinci už jich moc nemají, říká generál Šedivý

Ruská armáda nejspíše přišla na způsob, jak ničit rakety ATACMS-300, které Ukrajině dodaly USA. Ve vysílání CNN Prima NEWS to řekl bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý. Obránci podle něj nemají větší množství raket, k dispozici mají jen desítky kusů.

Spojené státy v souvislosti se schválenou pomocí dodaly Ukrajině i rakety s dlouhým doletem. Ruská protivzdušná obrana však ohlásila, že se jí podařilo sestřelit čtyři střely tohoto druhu nad Krymem. Šedivý údajně nevidí důvod, proč této zprávě nevěřit.

 Nejedná se o první rakety ATACMS, které byly použity na ukrajinské frontě. V tomto případě se však jednalo o střely s dosahem 300 kilometrů,“ zdůraznil ve vysílání CNN Prima NEWS.

  Ruská armáda podle Šedivého rozklíčovala systém navádění. „Její představitelé hovoří o tom, že se již podařilo sestřelit 16 raket tohoto typu. Nejspíše tak našli způsob, jak je eliminovat,“ poznamenal bývalý náčelník armády.

Ukrajina má zřejmě jen desítky střel

Šedivý také připustil, že Ukrajina má aktuálně jen desítky střel. „USA ani jiné státy nemají takové zásoby, aby se jednalo o dodávky v řádu stovek kusů munice. Je nutné si uvědomit, že raket není moc. Nikdo však přesná čísla nesdělí,“ podotkl.

Bývalý šéf armády rovněž připomněl svolení Velké Británie k tomu, aby Ukrajina mohla útočit na území Ruska s dodávanými zbraňovými systémy. „Je to spíš formální povolení, díky němuž již obránci nemusí zakrývat, že využili západní techniku k úderům na ruská logistická centra,“ zdůraznil.

X X X

KDO  KOHO  V  EVROPĚ  ŽĎÍMÁ?

Evropská komise zahajuje činnost střediska, ze kterého bychom se mohli konečně dozvědět, jaké jsou rozdíly mezi nákupními a prodejními cenami v zemědělství a potravinářství. Padá oblíbený domácí argument, že to nejde.

Nenápadná zpráva Evropské komise z první půli dubna sděluje, že Evropská komise se konečně rozhoupala ke splnění slibu, že umožní sledovat vývoj cen mezi zemědělci, zpracovateli a obchodem, a to včetně rozdělení přidané hodnoty a dosažených ziskových marží. Útvar s anglickým názvem EU agri-food chain Observatory (AFCO), čili středisko pro sledování zemědělsko-potravinářského řetězce, má být neformální orgán trvalého charakteru, který může mít až 80 členů z řad národních dohlédacích orgánů z příslušných oborů, ale také stakeholderů z celého produkčního řetězce.

Mají tam tedy být zástupci farmářů, dodavatelé vstupů, potravinářský průmysl, obchodníci, doprava, logistika, maloobchod i spotřebitelé. Ve střednědobém horizontu se očekává, že práce střediska umožní vypracovat metodiky pro hodnocení a sledování struktury nákladů a rozdělení marží a přidané hodnoty v potravinovém řetězci. Stávající zemědělsko-potravinářský datový portál bude rozšířen o zveřejňování nových relevantních ukazatelů, které budou všem dostupné online. To by mohlo zahrnovat údaje o nákladech a maržích v různých fázích potravinového řetězce.

Výzva pro zájemce o účast v tomto středisku byla vydána 9. dubna a platí do 13. května.

Vypadá to tedy docela pěkně. Nesmíme však přehlédnout poznámku, že „cílem je zvýšit transparentnost cen, struktury nákladů a rozdělení marží a přidané hodnoty v dodavatelském řetězci při respektování pravidel důvěrnosti a hospodářské soutěže.“ (Zvýrazněno mnou.) Znamená to tedy, že středisko AFCO smí ty hrůzy okrádání spotřebitelů i zemědělců zjistit, ale nesmí vám to říct? A co by se pak publikovalo online? Nějaké mezinárodní indexy?

Na druhou stranu, kdybychom měli k dispozici aspoň průměrné nákupní a prodejní ceny, k tomu ceny extrémní nebo strukturované podle různých segmentů tohoto řetězce (velké, malé, národní, nadnárodní), už bychom se hnuli z místa.

Uvedené středisko AFCO má být novým prvkem boje proti nekalým obchodním praktikám, kterými se EK už také určitý čas zabývá. Příslušná směrnice byla vydána roku 2019, ale u nás byla vtělena do novely zákona o významné tržní síle až na konci roku 2022. Bruselský diktát se tedy dařilo zabrzdit, aby neohrozil domácí diktát spotřebitelům, jehož vrcholná fáze v minulých dvou letech nás vynesla až na špičku evropského žebříčku růstu cen potravin.

Evropský systém boje proti nekalým tržním praktikám letos prošel důkladnou prověrkou a výsledkem je hodnotící zpráva ze 24. dubna, o které najdete informaci na stránkách Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

To nejdůležitější najdeme ve zjištění, že povědomí o existenci právní úpravy omezující tržní sílu odběratelů (česky – hlavně maloobchodních řetězců) je stále příliš nízké, ví o něm jen 38 % respondentů. Jinými slovy, drtivá většina o něm neví nic, což může být signálem toho, že se v této oblasti ani nic nedělá. Úřady jsou nečinné, jejich ochranná funkce je jen teoretická a je využitelná jen pro podobné průzkumy a studie, nějakou tu diplomku a možná ještě hezký výlet na mezinárodní konferenci.

Přitom nekalé tržní prakticky jsou oborem, který vzkvétá:

„Nejčastěji zjištěnými nekalými obchodními praktikami byly opožděné platby za zemědělské a potravinářské produkty podléhající rychlé zkáze nebo nepodléhající rychlé zkáze (50 % a 13 %), platby nesouvisející s konkrétní transakcí (7 %), platby požadované od dodavatele za marketingové akce (7 %), jakož i za skladování, vystavování a zalistování (7 %). Přibližně 41 % zjištěných nekalých praktik bylo zjištěno na maloobchodní úrovni (47 % v roce 2022), 36 % na úrovni potravinářského průmyslu (27 % v roce 2022) a 22 % na úrovni velkoobchodního obchodu (25 % v roce 2022).“

Čísla ozdobená procenty označují to, co se nesmí, ale může. Berme je přitom s rezervou, protože, když příslušné úřady pořád mhouří oko, div o ně nepřijdou, těžko je o moc víc pootevřou při nějaké prověrce. I tak však zjišťují, že polovina významné části plateb zemědělcům přichází opožděně. Pak se divte, že běhají po ulicích a skládají hnůj před Úřadem vlády.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže svoji nečinnost vysvětluje tím, že plné uplatnění zákona bylo přibrzděno jeho opožděným přijetím:

„V minulém roce probíhalo přechodné období, během něhož měly všechny subjekty v zemědělsko-potravinářském sektoru čas přizpůsobit svoje smlouvy s dodavateli novým pravidlům. Úřad v této době nemohl zahajovat správní řízení, ale zaměřil se na edukační činnost, když uskutečnil desítky školení a seminářů pro oborová sdružení zemědělců, potravinářů a obchodníků, v jejichž rámci podrobně informoval o nové právní úpravě. V závěru roku pak Úřad rozběhl více než dvě desítky sektorových šetření, v jejichž rámci přezkoumával, zda odběratelé nová pravidla plní. Od počátku roku 2024 pak Úřad na základě zjištěných pochybení zahajuje správní řízení, která v současné době vede s pěti potravináři a obchodníky.“

Nakonec se tedy hnůj na chodníku přecejen někam provoněl.

Pokud jde o evropské středisko AFCO, něco z jeho zjištění snad vyleze ven. Jak zpráva o výzvě k jeho vytvoření uvádí, „členové si budou rovněž vyměňovat informace o obchodních praktikách, které pozitivně či negativně ovlivňují hladké fungování dodavatelského řetězce. Vyměňovat by se mohly také případové studie týkající se konkrétních produktů nebo odvětví.“

Kojme se nadějí, že tyto informační necky potečou a obrátí v náš prospěch pravidlo, že co se nesmí, to se při troše obratnosti může. Nejlepší zbraní proti nenasytnosti jsou konkrétní údaje, zjištění a zveřejnění, kdo se cpe a kdo kvůli tomu hladoví.

První zasedání střediska by se mělo uskutečnit v červenci 2024 pod vedením příslušného útvaru Evropské komise, v daném případě Generálního ředitelství pro zemědělství. Středisko se bude scházet nejméně dvakrát ročně na plenárních zasedáních a v případě potřeby bude pořádat další ad hoc zasedání ke konkrétním tématům. V souladu se zásadami transparentnosti budou všechny příslušné dokumenty (včetně pořadu jednání a zápisů z jednání) zveřejňovány v rejstříku odborných skupin. Středisko se zřizuje na počáteční období pěti let.

Rozumné by bylo, kdyby něco takového vzniklo i na národní úrovni, tedy v Česku. Neřeší to všechny problémy, kvůli kterým je větší část zemědělců na pokraji zoufalství, ale bylo by to dobré zrcadlo činnosti vlády, která by měla bdít nad kvalitou tržních poměrů, když už si ta naše ekonomika říká tržní. Nikoliv urvní, hltní, dušní nebo krvesajná, ve které jsou vztahy nastaveny jinak.  Zbyněk Fiala, server vasevec.cz

X X X

Leopold Moravčík: Pravda je vždy prvou obeťou vojny

Keď prepukol terajší konflikt medzi Ruskom a Ukrajinou, objavili sa vo svete početné návrhy na riešenie sporu. Väčšinu tvorili radikálne riešenia zvýhodňujúce buď jednu alebo druhú stranu. Veľmi málo sa vlády, svetové inštitúcie i jednotlivci zaoberali myšlienkou, ktorú kedysi vyslovil najdlhšie slúžiaci indický premiér Džaváharlál Néhrú: „Každá voja sa raz skončí vyjednávaním. Prečo nevyjednávať hneď?“

Predstavme si, že svetoví štátnici by sa už na začiatku konfliktu riadili Nehrúovým bonmotom, presadili by čo najskoršie zastavenie paľby a prinútili obe strany, aby zasadli za rokovací stôl. Nepochybujem, že do dnešných dní by sotva dospeli k dohode prijateľnej pre obe strany, stále by sa hádali a obviňovali. Rozdiel by bol v tom, že zastavenie bojov by zachránilo desaťtisíce životov na oboch stranách frontovej línie a ľudia by tam stále mali kde bývať a kde pracovať. Vieme veľmi dobre, že náznaky takéhoto možného prímeria vtedy existovali, ale pominuli potom, keď Kyjev neočakávane navštívil britský premiér Boris Johnson. Ukrajina, zrejme pod dojmom sľubovanej pomoci predstavujúcej víťazstvo, dala potom prednosť pokračovaniu v boji a tým aj ničeniu a krviprelievaniu. Namiesto rozhovorov, ktoré by mali neznámy koniec niekedy v dávnej budúcnosti.

Nebol by to prvý prípad v novodobých dejinách, keď by ľudstvo dalo prednosť rozhovorom. Na Kórejskom polostrove sa 25. júna 1950 začala krvavá vojna, konflikt trval tri roky a zahynulo v ňom vyše tri milióny ľudí. Na bojisku nastala po čase patová situácia a nakoniec obe strany súhlasili s prímerím, ktoré začalo platiť 27. júla 1953. V podstate aj teraz, po sedemdesiatich rokoch, platí tam len prímerie a obe strany zatiaľ nedospeli k riadnej mierovej dohode. Možno práve preto sa medzi návrhmi na riešenie súčasného konfliktu na Ukrajine objavuje z času na čas s určitými obmenami aj takzvaný kórejský model, teda najskôr dosiahnuť zastavenie paľby a doriešenie celého sporu prenechať budúcej generácii. Možno nie budúcej, ale až tým nasledujúcim generáciám. Inak, aj táto myšlienka má svojho otca. Navrhol ju kedysi dávno čínsky vodca Teng Siao-pching, ktorý tiež dospel k názoru, že otázku zjednotenia Číny vrátane Taiwanu treba odložiť na dobu, keď na oboch stranách utíchnu emócie.

Existujú mnohé ďalšie príklady, ale tie zároveň poukazujú na dvojtvárnosť sveta, keď za ten istý čin je niekto trestaný a iný nie. Izrael od júna 1967 okupuje palestínske územie, ale nespomínam si, že by mu Západ vyhlásil nejaké väčšie embargo ako formu nátlaku. A ak aj boli nejaké formy trestu, boli len symbolické a už pominuli.

V roku 1974 Turecko obsadilo severnú časť Cypru. Dodnes tam existuje bábková turecká republika, ktorú v podstate svet neuznáva, ale to je všetko.

Čím dlhšie trvá vojna na Ukrajine, tým viacej dospievam k presvedčeniu, že cieľom riešení navrhovaných Západom nie je záchrana samotnej Ukrajiny, ale nádej, že dlho trvajúce boje oslabia Rusko natoľko, že to urýchli jeho kolaps. Nebol by som rád, keby sa vyplnili moje slová, ktoré som povedal ukrajinskému robotníkovi pracujúcemu na chatke v našej záhradke tri dni po tom, ako sa vojna začala: „Budete bojovať až do posledného Ukrajinca, ale nie za Ukrajinu.“

Tak, ako v mnohých iných konfliktoch, aj v tomto sa prvou obeťou stala pravda. Dovtedy sme mali zachované aspoň zdanie objektivity informácií, ktoré šírili naše médiá. Ak sa človek nemohol dopátrať po niektorých faktoch v našich novinách, mal možnosť voľby vyhľadal si na internete alebo v televízii názory inej strany. Naša múdra vláda okamžite po vypuknutí vojny zablokovala médiá s neželanými názormi a ak niekto mal odvahu šíriť ich, bola ochotná ho za to dokonca aj trestať. Tento stav trvá dodnes napriek tomu, že už máme inú vládu.

Niekedy vznikajú paradoxné situácie. Po niekoľkých mesiacoch bojov som pátral po nejakých objektívnych údajoch zodpovedajúcim realite, lebo tým naším médiám som akosi nemohol veriť. Preto som zvolil metódu porovnávania informácií z viacerých zdrojov. Na internete som našiel aj údaje ukrajinskej strany. Začal som tým, že som sa pozrel, čo tam uvádza Kyjev o ruských stratách. Boli tam do detailov uvedené všetky ruské straty vojakov, ako aj bojovej techniky. Potom som sa pozrel, čo Ukrajina uvádza na tej istej stránke o svojich stratách. Bola tam len jedna krátka veta napísaní veľkými písmenami: „Hrdinovia Ukrajiny sú nesmrteľní.“

Chápem, že hrdinom by mal byť každý vojak, ktorý sa dobrovoľne prihlásil do armády a potom zahynul v boji za svoju vlasť. Len nechápem, ako sa k pojmu „hrdina“ môže dostať aj kus ocele sformovanej do podoby tanku alebo dela. Ako v iných konfliktoch, aj v tomto sa teda naplnili slávne slová prvého nemeckého kancelára Otta von Bismarcka: „Nikdy sa neklame toľko, ako pred voľbami, počas vojny a po poľovačke.“ Bežní občania majú už bohaté skúsenosti s pravdivosťou kancelárovho bonmotu v prvých dvoch prípadoch. Príslušníci poľovníckych spolkov nám istotne radi potvrdia, že platí aj u nich.

Niektoré naše médiá sa v prvých týždňoch konfliktu až predbiehali v porušovaní toho, na čo sú určené: prestali poskytovať presné, pravdivé a overené informácie. A keď už aj samotní redaktori mali pochybnosti o pravdivosti nejakej správy, uverejnili ten nezmysel, ale zaštítili sa frázou: „Túto správu nemožno overiť z nezávislých zdrojov.“ Uverejňovali teda často úplné hlúposti. (Príklad – babka pozvala ruských vojakov na pirôžky a všetkých otrávila; druhý príklad – britská spravodajská služba zistila, že Putin už nežije a na verejnosti ho zastupuje dvojník.) Zároveň sa niektoré udalosti zatajovali, iné zveličili alebo opakovali donekonečna. Ak by som sa mal spoliehať len na informácie našich mainstreamových médií, tak by som nevyhnutne nadobudol dojem, že ukrajinská armáda je už pod Moskvou a prezident Zelenskyj sa ďalekohľadom pozerá na vežičky Kremľa.

Ako príklad môžem uviesť dobre známy prípad Hadieho ostrova. Je to malý skalnatý výbežok v Čiernom mori pri pobreží Ukrajiny o rozlohe asi 50 hektárov. Hneď na začiatku vojny ho ruské námorníctvo chcelo obsadiť, preto vyzvali tamojšiu posádku, aby sa vzdala. Jeden z obrancov, údajne to bol Roman Hrybov, im zakričal: „Idi na chuj!“

Ukrajinská strana na základe tohto výkriku tvrdila, že všetci obrancovia ostrova radšej volili smrť, ako by sa mali vzdať Rusom. Prezident Zelenskyj vyhlásil všetkých za hrdinov a tí, čo v bojoch zahynuli, dostali dokonca najvyššie štátne vyznamenanie. Nielen na Ukrajine, ale aj po svete sa objavili tričká s tým hanlivým výkrikom Romana Hrybova. O pár dní sa posádka ostrovčeka vzdala bez boja a jej 82 členov vrátane autora toho slávneho výroku, sa ocitlo v ruskom zajatí. Prvú časť príbehu naše médiá uvádzali často a rozvádzali ju do podrobností, ale potom, ako „hrdinovia“ dali prednosť zajatiu pred nezmyselným bránením pozícií na holej skale do posledného náboja, médiá držali bobríka mlčania.

Najviac ma prekvapilo to, že mnohí autori článkov, komentárov a rozhovorov majú síce vysokoškolské vzdelanie, ale nepostrehol som, že by sa vo svojich analýzach riadili jedným zo základných filozofických zákonov, teda zákonom kauzality, ktorý platí v prírode, fyzike, i v spoločnosti, skrátka všade. Nič sa predsa nedeje len tak samo od seba, každá zmena vo svete má svoju príčinu a každá príčina má svoj následok, teda reakciu. Naši novinári málokedy spomínajú, čo sa dialo predtým, ako si Rusko opäť prisvojilo Krymský polostrov a prečo tak urobilo. Neinformovali nás, prečo Kyjev nereagoval, keď príslušníci radikálneho Pravého sektora zaživa upálili 2. mája 2014 v Dome odborov v Odese (prevažuje je tam rusky hovoriace obyvateľstvo) 32 ľudí. Okrem tých zaživa upálených šiestich zastrelili, keď sa pokúšali ujsť z horiacej budovy a desiatich, ktorým sa to podarilo, potom umučili. Nespomínam si, že by svet nejako rázne zareagoval na tento evidentný zločin a žeby ukrajinské úrady prípad riadne vyšetrili. Naopak, jeden z organizátorov, Igor Palica, bol potom vymenovaný za guvernéra Odeskej oblasti. Za odmenu?

Bez širšej odozvy ostalo aj rozhodnutie ukrajinských úradov zrušiť ruštinu ako úradný jazyk napriek tomu, že v početných regiónoch na východe a juhu krajiny používajú tento jazyk nielen Rusi, ale aj mnohí Ukrajinci a iné národnosti. Zatiaľ čo ochrana národnostných a iných menšín je v Európe doslova posvätná, keď túto zásadu porušuje Kyjev, premúdra Európa a Spojené štáty to prechádzajú mlčaním.

Každý, kto sa v živote aspoň trocha zaoberal dejinami, musí dospieť k názoru, že v niektorých kruhoch na Západe existuje doslova posadnutosť Ruskom. Spočiatku som si naivne myslel, že na vine nie je Rusko, ale že vinný bol komunizmus (vtedy sa boj viedol najmä proti nemu). Keď sa komunizmus pominul, tak to vyzeralo, že na vine je samotný Sovietsky zväz. Lenže, ani ten už neexistuje. Ukázalo sa, že za pôvodcu zla považujú samotné Rusko a to už celé stáročia. Priviedlo ma na to sledovanie filmu Alexander Nevský a následné pátranie po podrobnej udalosti na internete.

Film vytvorili velikáni ruskej kultúry, režisérom bol Sergej Ejzenštejn, pôsobivú hudbu skomponoval Sergej Prokofjev. Film vykresľuje svojským spôsobom inváziu nemeckých rytierov do Ruska v polovici 13. storočia. Pre súčasného diváka sa niektoré scény zdajú až prehnané a patetické. Treba dodať, že tak sa javili úradom aj v čase vzniku filmu v roku 1938, preto jeho premietanie v Sovietskom zväze zastavili. Bolo to v čase paktu Molotov-Ribbentrop, vláda zrejme nechcela zbytočne dráždiť Nemcov. Lenže, už o tri roky film premietali, a to opakovane, vo všetkých kinách Sovietskeho zväzu, lebo režisér dokázal predvídať, že krajina bude opäť čeliť hrozbe a zasa to budú Nemci.

Na základe sledovania filmu som pátral po ďalších podrobnostiach na internete. Treba uviesť, že to bolo už dávnejšie, niekedy pred vyše desiatimi rokmi. Tak som sa dozvedel, že najskôr sa tam v ústí rieky Neva v roku 1240 odohral boj so Švédmi, ktorí sa snažili využiť oslabenie moci ruských kniežat následkom bojov s Mongolmi. Švédi neuspeli a musel sa stiahnuť. O necelé dva roky zaútočili na tom istom mieste nemeckí rytieri. Tak Švédi, ako aj nemeckí rytieri nekonali svojvoľne, ale zaštítili sa výzvou pápeža Gregora IX., ktorý vo svojej bule apeloval na kresťanov, aby obrátili pravoslávnych na pravú vieru. Pápež označil pravoslávnych Rusov dokonca za nepriateľov.

Niektoré zdroje uvádzajú, že pod velením veľmajstra Livónskeho rádu Andreasa von Velvena sa na bojisku zhromaždilo asi 20 tisíc ozbrojencov, pričom jadro tvorilo asi 600 rytierov v ťažkom brnení. Niekedy v minulosti som sa dočítal, že rytieri si boli takí istí víťazstvom, preto viezli so sebou aj početné nádoby na krstenie tých pohanov a nepochybne aj základnú zásobu svätenej vody.

Nemeckí rytieri sa s ruskými oddielmi stretli 5. apríla 1242 na Čudskom jazere v takzvanej ľadovej bitke. Knieža Alexander najskôr takticky ustúpil a vlákal rytierov na tenký ľad jazera. Rytieri, presvedčení o svojom úspechu, ho prenasledovali. Alexander chcel práve to. Ľad pod váhou rytierov v ťažkom brnení sa prelomil a mnohí sa utopili.

Keď si to dáme dohromady, tak obe bitky boli súčasťou krížovej výpravy s požehnaním samotného pápeža s cieľom zlikvidovať pravoslávie. A zrejme táto výzva platí dodnes, lebo úsilie poraziť Rusko sa neustále opakuje. Keď som nedávno hľadal údaje o tejto bitke na internete, neuspel som. Fakty, pred pár rokmi ešte celkom bežné, sa dnes získavajú akosi veľmi ťažko.

Niektoré súčasné zdroje sa totiž snažia význam bitky na Čudskom jazere zľahčovať. Vraj išlo len o malú pohraničnú šarvátku, zahynulo v nej len dvadsať teutónskych rytierov a šiestich Rusi zajali. Zatajujú fakt, že rytierov vtedy vždy sprevádzala početná družina a pešiaci. Skrátka, na takýto postoj niektorých historikov možno najlepšie uplatniť výrok Karla Čapka, že „polopravda je nebezpečnejšia ako lož, lebo ľudia jej ľahšie uveria, ako lži“.

Podľa iných zdrojov sa do bojov zapojilo až 20 tisíc ozbrojencov, pričom rytieri tvorili iba jadro armády. Nemeckí križiaci po porážke požiadali o mier a potom sa dlhý čas nepokúšali o nájazdy do Ruska. Neskôr bol Alexander vyhlásený za svätého a odvtedy na počesť bitky ho svet pozná pod menom Alexander Nevský. Od tých čias sa traduje jeho výrok, ktorý parafrázuje Matúšovo evanjelium a ktorý odznel aj vo filme: „Ktokoľvek príde k nám s mečom, mečom aj zahynie.“

Bol to prvý v histórii známy pokus zlikvidovať Rusko pod zámienkou obrátiť jeho obyvateľov na pravú vieru a práve Alexander Nevský prispel k tomu, že výboje sa na istý čas zastavili. Oveľa vážnejším bol pokus cisára Napoleona zorganizovať nepremyslenú výpravou a obsadiť Moskvu. V 20. storočí pokus zopakoval Adolf Hitler. V pokojnejších obdobiach sa snahy o ovládnutie Ruska zmenili na poučovanie, kritizovanie a úsilie napraviť ho. Nebolo to len v období existencie Sovietskeho zväzu. Aj v čase, keď v Rusku vládli spojenci, si západ neodpustil pokus usporiadať pravidelné školenie ruských politikov.

Jeden prípad približuje britský diplomat, novinár a tajný agent Bruce Lockhart. Vo svojej knihe Pamäti britského agenta opisuje stretnutie a rozhovor s predsedom ruskej Dočasnej vlády Alexandrom Kerenským v roku 1917, počas ktorého postrehol predsedovo pohoršenie nad neustálym tlakom zo strany spojencov. „Ako by sa páčilo Lloydovi Georgeovi (vtedajšiemu britskému premiérovi), keby za ním prišiel nejaký Rus a radil mu, ako treba spravovať anglický ľud?“ Potom dodal: „Robíme len to, čo ste robili vy pred stáročiami, ale snažíme sa to urobiť lepšie – bez Napoleona a bez Cromwella.“

V poslednom čase zaujal pozornosť kultúrnej verejnosti ruský film Biely tiger. Nakrútil ho režisér Karen Šachnazarov, ktorý sa podieľal aj na príprave scenára. Film bol dokončený v roku 2012 a tento dátum si treba pamätať (spomeňte si na film Alexander Nevský z roku 1938). Spočiatku vyzerá film ako zaujímavá vojenská dráma, z ktorej sa postupne vykľuje niečo ako rozprávka pre dospelých, ale so silným posolstvom. Rozoznať tam dva symboly. Záhadný nezničiteľný tank ako symbol triumfu nemeckého ducha a tankista Ivan Najdenov predstavujúci ruské odhodlanie vzdorovať nepriateľovi. Najdenov je doslova posadnutý myšlienkou zlikvidovať záhadný tank, ale neuspeje. Na konci vojny sa v Berlíne veliteľ pýta tankistu, prečo neoslavuje víťazstvo. Najdenov odpovedá, že niet čo oslavovať. Biely tiger predsa stále existuje. Možno sa zasa objaví o tridsať, možno o osemdesiat a možno až o sto rokov.

Tu vlastne by mal film končiť, ale režisér prekvapujúco zaradí na záver scénu preživšieho Hitlera. Nemecký vodca vedie monológ a pozorne ho počúva záhadný muž, ktorému nevidieť do tváre. Hodnotí následky vojny pre Nemecko, ale uvádza aj to, prečo vôbec tá vojna vznikla. Hitlerove slová možno zhrnúť do pár viet. Začína kritikou Západu, ktorý oddávna sa zaoberal dvomi myšlienkami, ale nedokázal ich vysloviť nahlas. Konštatuje, že Európa nikdy nemala rada Židov a celý život sa bála Ruska. Iba Nemci našli odvahu urobiť to, o čom Európa len snívala, že to raz urobí. „Povedali sme si: spojíme tieto problémy a vyriešime ich súčasne a navždy,“ tvrdí Hitler a dodáva, že vojna nemá začiatok ani koniec.

Leopold Moravčík, (Nové slovo), server vasevec.cz

X X X

Tomáš Lichovník zamíří po konci na Ústavním soudu na Nejvyšší soud

 Tomáš Lichovník se po odchodu z Ústavního soudu (ÚS) stane soudcem Nejvyššího soudu (NS). České justici informaci potvrdil sám Lichovník i předseda NS Petr Angyalossy. Prozatím se tak stane formou stáže, přičemž se počítá s jeho trvalým přidělením. Lichovník se specializuje na pracovní právo.

Někdejší prezident Soudcovské unie (SU) a předseda Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou Tomáš Lichovník, kterému v červnu skončí desetiletý mandát ústavního soudce, se stane soudcem Nejvyššího soudu. Zatím bude Lichovník na NS působit jako stážista v senátu s bývalým místopředsedou Romanem Fialou, nicméně se počítá s jeho trvalým přidělením. Lichovník má totiž mezi soudci NS, na rozdíl od jiných jeho kolegů z obecné justice na ÚS, dobrou, kolegiální pověst, nezatíženou navíc žádnými škraloupy.

Lichovník na ÚS mimo jiné rozhodl o tom, že politikovi, který v důsledku nezákonného či nedůvodného trestního stíhání sám rezignuje na funkci, náleží odpovídající odškodnění.

Toto rozhodnutí ÚS mimochodem pozitivně zhodnotil i soudce NS Pavel Simon, který se na odškodňovací agendu specializuje. „Mám rád nálezy, které korigovaly naši judikaturu v určitých otázkách, ve kterých jsme ne vždy domysleli všechny souvislosti. Například nálezy pana doktora Lichovníka k otázce příčinné souvislosti mezi vzdáním se funkce z důvodu vzneseného obvinění politikem a ušlým ziskem, který by jinak z funkce měl (I. ÚS 4293/18) nebo k otázce ušlého zisku drobného podnikatele v důsledku toho, že se musel účastnit úkonů trestního řízení (I. ÚS 922/18),“ uvedl soudce Simon v rozhovoru pro Českou justici.

Lichovník sdílí s některými soudci NS i názor na potřebu změny fungování ÚS. „Během svého působení na Ústavním soudu jsem si mnohokrát uvědomil nebezpečí spočívající v možnosti dvou soudců prosadit nález zcela měnící judikaturu obecných soudů. Považoval bych za vhodné, aby nálezy byly vynášeny ve více než tříčlenných senátech,“ uvedl v aktuálním rozhovoru pro Českou justici soudce.

Do justice, konkrétně na Nejvyšší správní soud (NSS), se vrací i další ústavní soudce, kterému v červnu skončí mandát. Místopředseda ÚS Vojtěch Šimíček je totiž stále soudcem NSS, pouze je dočasně zproštěn výkonu po dobu, kdy je ústavním soudcem. Na rozdíl od Lichovníka si však Šimíček chce vzít na nějakou dobu, konkrétně do konce července, volno, jak vyplývá z aktuálního dodatku k rozvrhu práce NSS. A pokud Senát vysloví souhlas se jmenováním Tomáše Langáška ústavním soudcem, uvolní se potenciálně pro Šimíčka místo předsedy volebního senátu. Petr Dimun, ceskajustice.cz

 X X X

ČAK čelí trestnímu oznámení od klientů advokátky, která zpronevěřila úschovy

 Klienti stíhané advokátky Hany Sukové podali trestní oznámení na Českou advokátní komoru (ČAK). Stavovské sdružení advokátů podezírají z úmyslného nebo nedbalostního praní špinavých peněz, případně z dalších trestných činů v souvislosti s prováděním a kontrolou advokátních úschov. Uvedla to dnes zástupkyně poškozených Zuzana Reyne. Policie Sukovou stíhá za zpronevěru 153 milionů korun. „Musíme se důrazně ohradit proti nařčení, že Komora se podílí na praní špinavých peněz. Komora není účastníkem vztahu mezi klientem a advokátem,“ napsala České justici mluvčí ČAK Iva Chaloupková.

„Zhasla poslední naděje se domluvit a najít společné řešení nastalé situace, to jest smírnou cestou. Trestní oznámení bylo podáno dnes 9. 5. 2024, adresované vrchnímu státnímu zastupitelství,“ uvedla Reyne. Poškozené klienty podle ní k podání oznámení přimělo „rozčarování“ ze semináře, který se minulý týden k problematice advokátních úschov konal ve Sněmovně.

„Nově jsme se dozvěděli z vystoupení tajemníka ČAK Petra Čápa, že ČAK současný způsob zabezpečení advokátních úschov považuje za vyhovující a že v jeho selháních nespatřuje systémový problém. Vyslechli jsme si, jak nadále zpronevěry bagatelizuje rétorikou individuálních selhání,“ napsala Reyne.

Chaloupková reagovala, že ČAK opakovaně vyjádřila politování nad situací klientů bývalé advokátky Hany Sukové. „O aktuálním stavu a průběhu jejího trestního oznámení však Komora nemá žádné informace, protože není v tomto řízení procesní stranou,“ uvedla s tím, že představenstvo v posledních dvou letech opakovaně zpřísnilo stavovský předpis, který upravuje povinnosti advokátů při provádění advokátních úschov. Aktuálně se Komora aktivně účastní vícestranných jednání na ministerstvu spravedlnosti o legislativních opatřeních, která by měla vést ke zvýšení bezpečnosti a transparentnosti advokátních úchov, například o možnosti prolomit na žádost Komory bankovní tajemství pro potřeby prováděné kontroly úschov. Česká justice o vyjednávání informovala. „Česká advokátní komora nepovažuje za vhodné poskytovat k jednotlivým návrhům další informace, dokud z těchto jednání nevzejde jejich konečné znění,“ dodala mluvčí ČAK.

Policie dříve uvedla, že eviduje 44 klientů Sukové, kteří přišli o své peníze. Pražská advokátka je mnohdy připravila o celoživotní úspory. Poškození poukazují na to, že ČAK nebyla schopná nastavit systém, jenž by zpronevěrám peněz z advokátních úschov účinně zabránil. Komora je tak podle nich spoluodpovědná za způsobenou škodu. Ministerstvo spravedlnosti minulý měsíc informovalo o tom, že riziko zpronevěry peněz z advokátních úschov chce snížit prolomením bankovního tajemství ve prospěch ČAK.

Advokátní úschovy lidé využívají například při nákupu nemovitostí. Uschovatel – třeba člověk kupující dům – složí u advokáta peníze, které advokát na základě uzavřené písemné smlouvy vyplatí prodávajícímu až za splnění určených podmínek, například po vkladu do katastru nemovitostí. Advokát musí peníze uložit na speciální účet odděleně od svého majetku a nesmí s nimi nakládat jinak, než mu umožňuje smlouva., ceskajustioce.cz

X X X

Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) požaduje po ministerstvu spravedlnosti náhradu škody 10,9 milionu korun v souvislosti s případem exekutora Igora Ivanka, který je obviněný ze zneužití pravomoci úřední osoby.

Dnes to uvedl server Seznam Zprávy. Podle dřívějších informací webu byl exekutor obviněn kvůli podezření, že z jeho Exekutorského úřadu Praha 10 byly vyvedeny desítky milionů korun.

„V průběhu měsíce dubna byla na ministerstvo spravedlnosti odeslána opakovaná žádost o uplatnění nároku na náhradu škody. Ministerstvo spravedlnosti by mělo rozhodnout ve lhůtě šesti měsíců o tom, zda vzniklou škodu uhradí,“ řekla webu mluvčí VZP Viktorie Plívová. Přijetí žádosti potvrdil Seznam Zprávám i mluvčí ministerstva Vladimír Řepka. Úřad podle něj zahájil prověřování. Ivanko se podle serveru k případu nevyjádřil. O případu již Česká justice informovala.

Obdobným způsobem chtějí podle webu situaci řešit i další lidé, kterým Ivanko nevyplatil peníze, například advokát Aleš Rozehnal, kterému exekutor údajně dluží zhruba 16 milionů korun. Peníze Ivanko podle Seznam Zpráv dluží i společnosti ČEZ, té ale podle jejího mluvčího Romana Gazdíka peníze splatí. Náhradu škody proto nyní firma nežádá.

Obvodní soud pro Prahu 3 také podle serveru rozhodl na žádost VZP o tom, že část Ivankových pohledávek pojišťovny dostane jiný exekutor. Pojišťovna podala návrhy na změnu exekutora i k dalším soudům.

Na exekutora Ivanka se policie zaměřila poté, co na něj podalo trestní oznámení ministerstvo spravedlnosti kvůli tomu, že peníze, které jeho úřad od dlužníků vymůže, vyplácí s velkým zpožděním. Podle policie bylo z exekutorského úřadu v minulosti vyvedeno zhruba 85 milionů korun, ceskajustice.cz

X X X

PAZDERKA   Z  ROZHLASU  O  RUSKU

Pocit, že o Rusku něco vím, se s agresí na Ukrajinu vytratil, popisuje šéfredaktor Josef Pazderka

Šéfredaktor Českého rozhlasu Plus Josef Pazderka získal Novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského za loňský rok. Společně s Ondřejem Soukupem byl oceněn za podcast Na Východ!. V Rusku dlouhodobě pobýval jako redaktor České televize, v roce 2010 byl vyhoštěn. „V únoru 2022 veškeré vize o tom, jak ruský režim funguje, zmizely, jímá mě z toho hrůza,“ přibližuje Pazderka pocity po agresi Ruska. Kdo jsou podle něj hrdinové?

 X Co vede studenta filozofické fakulty a Oxford Brookes University, který se po studiu věnuje humanitární práci, k novinařině?

Je to zvláštní metamorfóza, která nastala někdy kolem roku 2004, 2005, tehdy se mi ozval tehdejší šéfredaktor Respektu Tomáš Němeček, jestli bych nechtěl začít psát. Tehdy jsem odpověděl, že si té nabídky nesmírně vážím, ale že jsem tělem i duší humanitární pracovník, kterým budu do konce života. Strašně mě to bavilo, žil jsem tím.

Nečekal jsem to, protože jsem to nechtěl čekat, komentuje Pazderka smutek po smrti Alexeje Navalného

Ale postupem času se to víc sunulo k novinařině, kterou jsem měl jako koníčka. Když se po roce nabídka opakovala, tentokrát z České televize, rozhodl jsem se, že to zkusím. Pořád jsem ale měl pocit zrady vůči humanitární práci.

X Byl jste jako humanitární pracovník v Rusku, v Čečně…

Ano, po studiích jsem nastoupil do Člověka v tísni, měl jsem na starosti média. Byl jsem na stáži v epicentru v Moskvě s Petrou Procházkovou. Pak začala čečensko-ruská válka a Šimon Pánek mi zavolal, ať už v Rusku zůstanu, že rozjíždíme humanitární misi pro Čečensko.

X Co jste tam viděl?

Byla to pro mě zásadní zkušenost – jednak jsem se ocitl v Moskvě, a najednou mě mise šoupla na Kavkaz, který má velmi specifickou kulturu, a k tomu je zasažený válkou. Bylo to zajímavé, intenzivní, za pochodu jsem se učil pracovat s humanitárním konvoji, oprašoval si ruštinu, kterou jsem uměl ze základní školy. Vidět válku zevnitř je neskutečný zážitek.

Vzpomínám si na jednu situaci, když jsme jeli humanitárním konvojem do Grozného. S řidičem jsme si povídali a já mu říkal, že mu něco hučí v motoru a on se smál a odpověděl, že je to dunění střelby v Grozném. Bylo to sžívání se s nebezpečím konfliktu.

Novinářem v Rusku

X Je těžké držet objektivitu?

Objektivita je laťka, ke které se neustále blížíme a nikdy nebudeme stoprocentní. Je třeba mít kolem sebe dobrý tým, který vás upozorní na to, když ulítáváte. Naštěstí jsem takový tým vždy kolem sebe měl, navíc aktivně žádám lidi kolem sebe, aby mi zpětnou vazbu dávali.

Já jsem mezi novináři, kteří reportují o Rusku, trošku atypický, neměl jsem v Rusku žádné rodinné vazby. Předtím, než mi Petra Procházková ruský svět otevřela, jsem ho neznal, a pripori jsem netrpěl rusofobií, ale zároveň mi čím dál více docházelo, v jakém prostoru se nacházím a jak se vymezuje vůči Západu, do kterého patříme my. Dnes ráno jsem například vzpomínal na skvělého člověka Olega Orlova, který sedí ve vězení za článek o tom, že ruská agrese na Ukrajině je opravdu agrese.

X Měl jste pocit, že Rusům rozumíte?

Neměl jsem pocit, že bych tu obrovskou, největší zemi na světě, dokázal chápat v detailu. Asi o ní vím více, než řada mých přátel, ale v únoru 2022 se ten pocit vytratil. Veškeré vize o tom, jak ten režim funguje, zmizely. Jímá mě z toho hrůza, protože ta nepředvídatelnost představuje scénáře, které si nikdo z nás nepřeje.

Dělíte svůj život na práci a klidný život? Když má člověk děti, viděl to co vy a zná hodně souvislostí, je těžké udržet psychohygienu. 

Mám čtyři kluky, jsou hodně aktivní, stejně jako moje žena. V práci si vždycky vytisknu články, které bych si chtěl ještě přečíst, ale domácí vír mě vynese ven do přírody a jsem jim za to vděčný, i své ženě, která se mnou snáší lehčí i těžší chvíle. Vy sama víte, že je důležité si hlavu čistit. Snažím se o to samé, princip je podobný jako u vás.

Ve vašem podcastu Na Východ! pronikáte do postsovětského prostoru, jak vybíráte témata?

Podcast byl prvotně nápad Ondry Soukupa, který přišel s tím, že je tady díra na trhu. To, že se to seběhlo v lidské chemii a zájmu o východní prostor, je skvělá souhra náhod. Když podcast vznikal, udělali jsme pár pilotních dílů a nebyli jsme si jistí, jak to dopadne, protože podcastů je v současné době mnoho.

Ukázalo se, že Český rozhlas umí dělat podcasty dobře a kreativně. Jsou to tematicky oblasti našeho zájmu, snažíme se ten obrovský prostor mapovat, tak, abychom neuvízli u jednoho tématu. Koukáme se do střední Asie, do Arménie, na Kavkaz a chystáme se do řady dalších míst. Vede nás snaha o co nejpestřejší mix, do zákulisí. Postsovětský svět má fasádu a za ním je svět, který je téměř neviditelný, kde se odehrává to podstatně důležitější.

X Jaká si myslíte, že je v Česku informovanost o ukrajinském konfliktu?

Uklidňuji lidi, že to není tak špatné, jak by se mohlo zdát. Ukrajinskou kapitolu od února 2022 považuji za českou hvězdnou hodinu. Naše společnost v sobě vydolovala solidaritu, která je obzvláště očividná ve srovnání s trapností s neochotou přijímat syrské uprchlíky. Jako bývalý humanitární pracovník sleduji rekordní částky, které se vybraly na Ukrajinu. Co se týče médií, tak tematika Ukrajiny kralovala novinářským cenám. Nejsme na tom špatně, mohlo by to být lepší, ale odezva společnosti, která logicky po dvou letech opadá, není zlá.

„Ukrajina má šikovné investigativní novináře, kteří nikomu nic nedarují, ani prezidentu Zelenskému“

Josef Pazderka

X Jaký rozhovor ve vás zůstal?

Těžko vybrat konkrétní jeden, ovšem hodně se mi vrací rozhovor s Natašou Estěmirovovou, což byla blízká spolupracovnice Anny Politkovské. Nataša byla pravá ruka Politkovské, nesmírně statečná žena, která informovala o tom, co se děje v Čečensku pod vládou Moskvou jmenovaného prezidenta Kadyrova.

V roce 2009 jsem se vydal do Čečenska, byl jsem velmi ostře sledován a rozhovor s ní jsem dělal raději v Moskvě, kde to bylo pro všechny bezpečnější. Nataša byla upřímná o tom, co se v Čečensku děje, jak je Kadyrov prodloužená ruka Putina, že existují věznice, kde se lidé mučí. Mluvila o všem otevřeně a já jsem viděl, že se nad ní vznáší aura člověka, který se v Rusku považuje za blázna, který už překročil linii toho, co je režim ochoten snášet. Za pár měsíců poté jsem se dozvěděl, že její tělo nalezli na čečensko-ruské hranici, byla mučena a zavražděna. To jsou příběhy, které se dostanou pod kůži.

X Přemýšlíte nad tím, že se i vy jednou nemusíte vrátit domů?

Jako zahraniční novináři jsme více viděni a chráněni, riziko je, ale zcela upřímně říkám, že největší riziko hrozí domácím novinářům, se kterými jsme úzce spolupracovali. To jsou ti hrdinové.

X X X

TULEJA   ZKLAMAL,  PEKAROVÁ  BEZ  ODBORNÍKŮ

FIALOVA  VLÁDA  NA  VÝMĚNU,  DEMISE

 Měl být ministrem, teď Tuleja nemusí být ani prorektorem univerzity

Pavel Tuleja, který byl nominantem na ministra pro vědu, výzkum a inovace, nabídl svou rezignaci na pozici prorektora pro strategii a komunikaci na Slezské univerzitě v Opavě. Uvedla to ve čtvrtek univerzita na svých webových stránkách. Nominace na ministra se vzdal v reakci na kritiku, že publikoval své práce v tzv. predátorských časopisech, které nesplňují vědecké standardy.

Univerzita v prohlášení zároveň uvedla, že současný rektor Tomáš Gongol požádá Etickou komisi Slezské univerzity v Opavě o prošetření mediálně vytýkaných publikačních a konferenčních aktivit Tuleji a také docenta Michala Tvrdoně.

„Cílem prošetření u Etické komise je s jistotou zjistit, zda publikační a konferenční aktivity obou kolegů docentů jsou, či nejsou v souladu s vysokoškolskou legislativou a vnitřními předpisy Slezské univerzity, včetně předpisů etických. Na základě zjištěných závěrů rektor vyvodí relevantní důsledky. Ve světle těchto zjištění se tedy také rozhodne, zda přijme, či nepřijme nabízenou rezignaci Pavla Tuleji na pozici prorektora,“ uvedla univerzita v prohlášení.

Zároveň však poukázala na to, že aktuálně mediálně zpochybňované vědecké texty Tuleji i Tvrdoně vyšly ještě před tím, než čeští vědci mohli vědět, že některé vědecké časopisy či konference budou v budoucnu považovány za tzv. predátorské.

„V českém prostředí se problematika predátorských časopisů začala intenzivně řešit na přelomu let 2015 a 2016… Postupně od počátku roku 2016 začaly české vysoké školy na problematiku predátorských časopisů reagovat a začaly vydávat doporučení a vnitřní předpisy, jak při publikování postupovat,“ uvádí se v prohlášení.

Univerzita tvrdí, že Tuleja i Tvrdoň se od října 2015, kdy se uvnitř české vědecké obce začalo o fenoménu predátorských časopisů a konferencí mluvit, ve zpochybňovaných časopisech nepublikovali a do predátorských konferencí se nezapojovali.

Ministerský kandidát TOP 09 Tuleja čelil kritice za to, že své vědecké práce publikoval v tzv. predátorských časopisech, někteří zástupci akademické obce navíc poukázali na podle nich nevalnou kvalitu jeho odborných prací v oboru ekonomie. Predátorské časopisy zveřejňují články bez ohledu na jejich kvalitu, akademické prostředí zaplavují texty, které nesplňují základní náležitosti odborných materiálů.

Tuleja se po kritice rozhodl vzdát své nominace na post ministra. Uvedl, že žádný člen vlády nesmí být zatížen pochybnostmi. „V posledních dnech vyšlo najevo několik mých selhání, kterých jsem si sice nebyl vědom, ale která nechci a nemohu relativizovat. Politická kultura v naší zemi je pro mě nesmírně důležitá a považuji za samozřejmé vyvodit z toho politickou odpovědnost. Žádný ministr nesmí být zatížen pochybnostmi o způsobilosti vykonávat svůj úřad,“ uvedl tehdy Tuleja. TOP 09 poté na uvolněný post navrhla předsedu sněmovního zahraničního výboru Marka Ženíška.

X X X

Španělsko trápí výskyt „krvácivé horečky“, vir přenášejí klíšťata. Vědci varují před pandemií

Na takzvanou krymsko-konžskou krvácivou horečku zemřel minulý týden starší muž ve španělském městě Salamanka. Tamní zdravotnické úřady vyjádřily obavu nad možným šířením viru a varovaly dokonce před hrozbou pandemie. Nákazu přenášejí klíšťata, informuje web El Comercio. Španělští experti apelují na místní obyvatele, ale i turisty, aby dodržovali preventivní opatření.

Virus ale může přejít z nemocného člověka na dalšího, a to prostřednictvím krve či tekutin. Nemocniční zařízení v Salamance z důvodu prevence přijala přísná epidemiologická opatření, informuje web The Mirror.

Úřady varují nejen místní, ale i turisty, aby si na klíšťata dali velký pozor. Proti onemocnění totiž dosud neexistuje vakcína. „Zdůrazňujeme, že je nutné nosit vhodné oblečení a obuv během vycházek do přírody a okolí. Připomínáme také využívání repelentu nejen pro lidi, ale i pro domácí mazlíčky,“ cituje web doporučení španělských zdravotnických úřadů.

Resort také vyzývá obyvatele, aby nahlašovali různé druhy klíšťat. Experti nyní vytvořili mapu s nejčastějším výskytem celkem šesti druhů tohoto nebezpečného roztoče.

X X X

NERUDOVÁ  DO  EU  NEPATŘÍ,  ČR  NEPROSPĚJE,  ZKLAMALA  JAKO  REKTORKA

OBCHODOVALA  S  TITULY,  DO  EU  NERUDOVOU  NEVOLIT,  BUDE  DĚLAT  KŠEFTY  I  V  CIZINĚ,  V  EVROPĚ,  ČR  VYTVOŘÍ  SKANDÁL?

NERUDOVÁ  ZKLAMALA  I  S  DŮCHODY  V  ČR

Publikace Nerudové jsou ostuda. Zesměšňuje všechny vědce, míní europoslanec

Ekonomka a kandidátka do Evropského parlamentu za hnutí STAN Danuše Nerudová publikováním do predátorských časopisů využila „šejdířských praktik“. Ve vysílání CNN Prima News to řekl pirátský europoslanec Mikuláš Peksa, který kauzu považuje za ostudu, jež shazuje české vědce. „Těch hříchů (Nerudové) je mnohem víc,“ poukázal politolog Lukáš Valeš.

 „Nechci, aby bylo chápáno jako standard, že je to tady normální,“ prohlásil o způsobu publikování Nerudové ve vysílání Peksa. „Takhle to tady nemá vypadat. My máme provozovat vědu na světové úrovni. Tyhle šejdířské praktiky ať si nechá sama pro sebe a hlavně, ať nás tímhle způsobem všechny nezesměšňuje,“ pokračoval Pirát.

Jednička koaliční kandidátky Starostů a nezávislých Nerudová v pochybných vědeckých časopisech opakovaně publikovala v letech 2009 až 2015. Se zjištěním v pondělí přišel web Seznam Zprávy. Nerudová v reakci uvedla, že si je kontroverze vědoma. Doplnila však, že od doby, kdy se problematika začala v akademické sféře řešit a vědecká obec definovala znaky a seznamy predátorských časopisů, už do nich nepřispívala.

V příspěvku na síti X poté napsala, že „kampaň (před volbami) začíná nabírat na obrátkách“ a „na všech frontách se hledá něco na Nerudovou“.

Peksovi reakce Nerudové připadá neuspokojivá. „Byl bych velmi nerad, aby paní Danuše Nerudová toto vysvětlení opakovala před výborem Evropského parlamentu, který se jí bude ptát, jestli jí připadá v pořádku mít tohle v minulosti, pokud chce být komisařkou Evropské unie. Prostě to je ostuda, která shazuje nás všechny, co jsme v české vědě nějakým způsobem působili,“ komentoval.

Politolog: Hříšků a hříchů má mnohem víc…

Politolog Lukáš Valeš pak ve vysílání uvedl, že akademici podle něj běžně znají prestižní a středně prestižní časopisy, ve kterých publikují. „To, že se někdo uchýlí k predátorskému (publikování), svědčí v lepším případě o neznalosti prostředí. Pak by ale neměl být profesor,“ sdělil.

„To není jediný prohřešek Danuše Nerudové. Za mnohem závažnější považuji její kauzu na Mendelově univerzitě, kdy pod jejím vedením minimálně v jednom případě její vlastní doktorandka plagiovala práci. Těch hříšků a hříchů je mnohem víc a je otázka, jestli bychom měli zůstat jenom u jednoho,“ dál Valeš připomněl už starší kauzu z dob, kdy Nerudová brněnskou univerzitu řídila jako rektorka.

Politický komentátor Martin Schmarcz případ Nerudové vnímá jako ukazatel toho, jak špatně je systém hodnocení české vědy nastavený. „U nás to je tak, že v základním výzkumu se dávají peníze podle publikací. Strašně dlouho se přitom nerozlišovalo, v jakých publikacích. Tady 20 let existovala praxe, že si řada velice ceněných akademických pracovníků naháněla peníze pro sebe a své školy,“ řekl. Podle něj Česká republika „vyhazovala hromadu peněz“ za výzkum, který k ničemu nevedl, protože nebyla dobře nastavená pravidla odměňování.

Farský Nerudovou hájí

Za Nerudovou ale stojí například místopředseda hnutí STAN Jan Farský. Podle něj není důvod, aby z kandidátky Starostů odstupovala. Zdůraznil, že v časopisech publikovala ve chvíli, kdy ještě nebyly označeny za predátorské.

„Jistě, několik publikací Danuše Nerudové se objevilo právě v těchto časopisech. Ona to připustila a nebagatelizovala. A od doby nastavení jasných pravidel nic v těchto časopisech nepublikovala a její práce se objevila v desítkách renomovaných časopisů. Kdyby tam publikovala poté, co byly označeny za predátorské, tak by to problém byl, ale to neudělala,“ vysvětlil.

Podotkl také, že je nesmysl zpochybňovat její odbornost. „Klidně může být eurokomisařka. Je to jedna z dalších nálepek, které dostane. Těch útoků bude ještě hodně. Každý, kdo v politice vyčnívá, musí čekat, že se do něj bude strefovat,“ dodal Farský.

X X X

ZAČÍNÁ OPRAVA DALŠÍ ČÁSTI SILNICE NA PRADĚD, ŘIDIČI BUDOU MUSET POČÍTAT S OMEZENÍM PROVOZU

Moravskoslezský kraj pokračuje v opravě silnice mezi Hvězdou a Ovčárnou. Pracovat se bude na 740 metrech vozovky, které využívají hlavně turisté pro cestu pod horu Praděd. Původní silnice už dosluhuje, je potřeba zajistit stabilitu dalšího úseku, pracovat se bude i na odvodnění. Stavba začíná v pondělí 13. května a potrvá 120 dní.

„Tuto situaci už známe, před dvěma lety jsme zrekonstruovali čtyřsetmetrový úsek silnice a avizovali jsme, že bude nutné opravit i její další část. Už tedy víme, jak na to. Máme ověřeno, že se práce s těžkou technikou dají skloubit s provozem autobusů, které vozí turisty mezi Hvězdou a Ovčárnou. Aby byly práce na rekonstrukci efektivní, nevyhneme se dopravnímu omezení. Průjezd bude zúžený, taky budou ve všedních dnech po poledni nevyhnutelné uzavírky. O víkendech bude silnice průjezdná, ale prosíme výletníky i řidiče, aby počítali s tím, že všedních dnech to bude jinak. Silnice bude průjezdná dopoledne do 11:20, pak bude nutná úplná uzavírka, provoz se pak obnoví o půl čtvrté odpoledne. To bude platit jak pro osobní auta, tak pro autobusy, takže bude až zhruba do poloviny září upravený jízdní řád linek obou dopravců,“ uvedl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro dopravu Radek Podstawka.

Těžká technika vjede na silnici v pondělí 13. května, mezi kilometry 2,96 a 3,21 se bude pracovat na zajištění stability, silnice dostane novou železobetonovou římsu. „Hlavním důvodem je bezpečnost, každý, kdo se k Pradědu někdy vydal, ví, že se k němu jede ve svahu po poměrně úzké silnici, která už začala být v havarijním stavu. Je naší povinností ji stabilizovat. Pracovat se bude podle plánu i na úseku, který jsme opravili před dvěma lety, tam se na opačné straně od římsy dokončí odvodnění úseku. Provede se tam rekonstrukce žlabu a propustků a podél komunikace se položí nová asfaltová hutněná vrstva,“ popsal další část prací náměstek hejtmana Radek Podstawka s tím, že odvodnění se týká části silnice mezi kilometry 2,47, a 2,9. Veškeré práce by měly trvat 120 dní, tedy do 10. září tohoto roku, zhotovitelem bude společnost SWIETELSKY.

„Je nám jasné, že z dopravních omezení nebudou provozovatelé podniků pod Pradědem nadšení. Jedná se o jedinou komunikaci, která turisty, zaměstnance a zásobování nahoru na Ovčárnu dopraví. Se zástupci ubytovacích i restauračních zařízení jsme vše projednali a děkujeme jim za pochopení celé situace. Všichni si uvědomujeme, že bezpečnost a zdraví cestujících je prostě priorita. I z toho důvodu platí, že bude stejně jako před dvěma lety nastaven režim, aby v případě potřeby a mimořádných událostí mohly kdykoliv projet vozy Integrovaného záchranného systému,“ uzavřel náměstek hejtmana kraje Radek Podstawka s tím, že platný jízdní řád bude po dobu rekonstrukce k dispozici na webu společnosti KODIS. /bir/

 X X X

 Pardubický kraj letos vyčlenil přes 12 milionů na prorodinné aktivity

Blíží se Mezinárodní den rodiny, který každoročně připadá na 15. května. Pardubický kraj pořádá právě v tomto dni v Kongresovém centru Paláce Pardubice výjimečnou konferenci s názvem Rodina a současnost. Hovořit zde budou  odborníci na psychologii, psychoterapii či pedagogiku jako Jiří Halda, Laura Janáčková, Roman Miletín a Radek Ptáček, a na téma „Jak žít a nezbláznit se“ také známý kněz Zbigniew Czendlik. Výstupy konference budou po jejím skončení k dispozici i veřejnosti. Podporu rodin ale pravidelně zajišťuje  také dotační politika kraje.

„Úsilí našeho kraje systematicky podporovat rodiny vyvrcholilo v minulých letech vytvořením dotačního programu Pardubický kraj pro rodinu, který ve svých podprogramech soustředil aktivity ve prospěch rodin a dětí v sociální, školské a volnočasové oblasti. Pro letošní rok máme k dispozici více jak 12 milionů korun, a to nám umožní zase dojít o kousek dál a pracovat na nových tématech. Jedná se o podporu například ohrožených dětí a rodin, seniorů i zdravotně postižených, ale také o podporu při řešení náročného chování žáků ve školách či duševního zdraví. Podpořeny jsou také aktivity přispívající k vytváření zdravých vztahů v rodině,“ uvedl radní pro sociální péči a neziskový sektor Pavel Šotola.

V podprogramu Prevence a podpora rodin v nepříznivé životní situaci rozdělil Pardubický kraj letos 7,4 milionu korun pro organizace, které se starají o rodiny, děti a mladé dospělé v krizové situaci. Jedná se především o neziskové organizace, charity, integrační a rodinná centra, kluby mládeže či potravinovou banku. Necelé tři miliony korun obdržely organizace na podprogram Podpora rodinného života, ze kterého realizují různé aktivity na podporu vztahů v rodině, ale i akce pro znevýhodněné děti s rodiči, seniory či mezigenerační soužití.

Dalších 1,3 milionu využije resort školství pro vzdělávání a pomoc učitelům a 800 tisíc korun jde na volnočasové aktivity dětí. PhDr. Zuzana Nováková