Maďarsko nepřijme návrh rozpočtu EU na období 2028–2034, který navrhla Evropská komise, protože počítá s přidělením maďarských peněz Ukrajině. Na sociálních sítích to uvedl maďarský premiér Viktor Orbán. „Nikdy nepřijmu rozpočet EU, který posílá maďarské peníze na Ukrajinu. …Nikdy nepřijmu rozpočet EU, který Maďarsko činí zranitelným vůči vydírání. Nikdy nepřijmu, že Maďaři dostanou peníze, které jim náleží, pouze pokud se podřídí vojenské, imigrační a genderové politice Bruselu. Bylo by dobré, kdyby se Brusel naučil maďarskou odpověď: ‚Nikdy‘,“ napsal Orbán.

Evropská komise 16. července navrhla navýšit příští sedmiletý rozpočet EU na období 2028–2034 o 800 miliard eur, čímž by se jeho celkový objem zvýšil na 2 biliony eur oproti 1,2 bilionu eur v letech 2021–2027. Navrhuje se také vytvořit fond ve výši 100 miliard eur na podporu obnovy a rekonstrukce Ukrajiny.

Od začátku vojenské operace na Ukrajině Evropská unie podporuje Kyjev a opakovaně mu dodává zbraně, finanční pomoc a uvaluje protiruské sankce. Maďarsko se proti pomoci Ukrajině staví a opakovaně vetovalo příslušná rozhodnutí EU.

Na konci června Evropská rada nepřijala prohlášení na podporu Ukrajiny, protože ho jedna země neschválila. Orbán později uvedl, že to bylo Maďarsko. Maďarský předseda vlády také opakovaně prohlásil, že Budapešť je proti vstupu Ukrajiny do EU a NATO. Server vasevec.cz

X X X

 Německé vládní koalici by voliči hlas nedali

Pokud by se volby do německého Spolkového sněmu konaly tuto neděli, dnešní vládní koalice CDU/CSU a SPD by se musela poroučet. Vyplývá to z průzkumu institutu INSA uskutečněného pro deník BILD. Dotazování probíhalo ve dnech 14 až 18. července na reprezentativním vzorku 1205 respondentů.

Křesťanský blok CDU/CSU kancléře Friedricha Merze  by dostal 27 procent hlasů, o 2 procenta méně než v únorových volbách. O procentní bod klesla také podpora sociálních demokratů (SPD), a to na 15 procent.

Zlepšila se pozice Alternativy pro Německo, která má 24 procenta oproti „volením“ 21 procentům. Jen o procentní bod na 11 procent klesla strana Zelení.

Naopak z 9 na 11 procent si polepšila strana Linke (Levice) a jako poslední by se do Spolkového sněmu dostalo levicové Společenství  Sahry Wagenknechtové  s 5 procenty podpory.

Naopak by mimo parlament opět zůstali Svobodní (FDP) nyní se 3 procenty.

Dnešní  „černo-červená“ koalice CDU a SPD by nedosáhla se 42 procenty na parlamentní většinu, konstatuje Bild. Matematicky by většinu   mohly tvořit CDU a AfD (51 %), ale taková koalice je dnes podle listu  nemožná.  Dlužno dodat, že řešení si snad ani není možné představit. Je třeba očekávat na další vývoj preferencí německých politických stran, server vasevec.cz

X X X

Trumpova cla by Německo vrátila do recese. Němci by pak tlačili na své české subdodavatele

Se Spojenými státy by se kvůli clům dohodl i za cenu ústupků. Čas na vyjednávání se ale krátí, varuje poradce České bankovní asociace a ekonom Miroslav Zámečník. Donald Trump na Evropu uvalil cla ve výši 30 procent, vyjednat dohodu bude možné do 1. srpna. „Teď cílíme na 10 procent a ještě nějaké úlevy, které si vzájemně poskytneme. Bylo by hezké, kdyby se to podařilo vyjednat,“ naznačuje pro Český rozhlas Plus.

 Taková dohoda by podle něj vyhovovala jak Německu, tak Česku a nakonec i Francii. Naopak američtí představitelé Evropu varovali před odvetnými opatřeními – v odpovědi na ně by se americké clo ještě zvýšilo.

Co čeká od dalšího vyjednávání mezi EU a USA? Rozhovor s ekonomem Miroslavem Zámečníkem

„Donald Trump jedná vyloženě z pozice síly, což je trochu zvláštní, to se mezi přáteli nedělá,“ hodnotí Zámečník.

Pokud by se nepodařilo sjednat kompromis, bude na evropské produkty platit 30procentní clo, které zvýší ceny výrobků, ale zároveň sníží marže a poškodí zdejší výrobu.

„Němci tvrdí, že újma by byla 0,7 procenta HDP, což by jako výpadek ekonomického růstu Německo zase vrátilo na práh recese,“ konstatuje ekonom. „V případě Česka je to složitější, protože Němci, kteří kompletují a vyvážejí pod svou značkou, mají mnohem vyšší marže nežli Češi, kteří jsou pro ně jenom subdodavatel.“

Dopady na českou ekonomiku by proto mohly být o něco menší, pokud by německé podniky nevyměnily české podniky za jiné subdodavatele komponentů.

„Je otázka, jak moc nás budou Němci mačkat. Protože se také může stát, že to čeští subdodavatelé nevydrží a budou vyřazeni z oběhu. Pak by nás to bolelo hodně,“ varuje Zámečník.

„Donald Trump jedná vyloženě z pozice síly, což je trochu zvláštní, to se mezi přáteli nedělá.“

Čím dražší, tím lepší

Americká cla mohou být pro Evropskou unii hrozbou, ale i příležitostí. Vyjednávat můžeme například díky regulacím importu zemědělských produktů nebo snížením dovozního cla na americká auta, jejichž odbyt je v Unii stabilně malý.

Problémem je, že americká strana o ústupky nemá zájem. Bezcelní obchod ve zpracovatelském průmyslu, který jim byl Marošem Šefčovičem nabídnut, nechtějí.

Komplikovaný je i postoj jednotlivých členských států sedmadvacítky ke Spojeným státům. Odlišná otevřenost tamnímu trhu podmiňuje umírněnost, nebo naopak radikalitu reakcí.

„Citlivá musí být třeba Itálie, která má vysokou expozici na Spojené státy. Giorgia Meloniová tlačí na smír zhruba stejně intenzivně jako Fridrich Mertz, který by ustoupil skoro za každou cenu,“ poukazuje Zámečník. „Francouzi se na to dívají úplně jinak. Tam má všechno charakter luxusního zboží a platí, že čím dražší, tím lepší.“

Evropa se stává irelevantní

Evropu kromě pohledu na americká cla štěpí i otázka zelené politiky a nového návrhu na emisní povolenky, které by výrazně zdražily benzín, naftu a plyn.

 „Nemá dobrou logiku spekulovat, protože je to přímý rekurz na rozpočty domácností. Teď vyšla evropská statistika, kde je to malinký zlomek, ale hluboko do žlabu má docela dost Evropanů,“ upozorňuje Zámečník.

Zvýšení cen pohonných hmot a nákladů na vytápění domácností přitom zasáhne všechny. Poslední vyjednávání o emisních povolenkách ve Francii započalo protesty žlutých vest, tentokrát by se cena navýšila o více než jednou tolik.

„Češi na sobě nechají dříví štípat, ale čtyři koruny jsou dost. A to se stane. To už nás přibližuje otevřené revoltě. A vsaďte se, že ve Francii ta revolta bude,“ předpokládá Zámečník.

Revizi by podle něj potřeboval celý Green Deal. V současné podobě podle něj Evropanům pouze škodí, protože omezuje jejich konkurenceschopnost a neúměrně navyšuje výdaje.

„Stáváme se irelevantní a pácháme docela velkou újmu na spotřebě obyvatelstva a konkurenceschopnosti průmyslu. To není legrace,“ varuje. „I když si naplánujeme drastický pokles, sotva tím vykompenzujeme přírůstek emisí, který dělá Indie. Má to prvky naruby otočeného kolonialismu.“

Sdílená odpovědnost k planetě podle něj má smysl, ovšem Evropa musí koordinovat své kroky se zbytkem světa. Bez této spolupráce planetě nepomůže, sobě uškodí a ostatním je pouze pro smích, dodává Zámečník

X X X

EXPO se Česku dále prodražuje. Teď už jde o 120 milionů korun navíc, ministerstvo chce kontrolu

Účast České republiky na světové výstavě EXPO 2025 se s největší pravděpodobností prodraží více, než se původně zdálo. Vyplývá to z interního materiálu ministerstva zahraničí, jejž má iROZHLAS.cz k dispozici. Podle něj Černínský palác počítá se zvýšením výdajů až o 120 milionů korun. Pokud na toto navýšení vláda Petra Fialy (ODS) nekývne, vyvstane z toho pro Česko reputační riziko.

 Vítězný soutěžní návrh českého pavilonu na EXPO 2025 v japonské Ósace, autoři: Tomáš Beránek, Michal Gabaš (Apropos Architects); Nikoleta Slováková; Tereza Šváchová; vizualizace: Pavel Vinter (ZAN studio) | Zdroj: Tereza Šváchová

„Český pavilon zaznamenal obrovský úspěch. Během dne ho navštívilo na deset tisíc návštěvníků. Zrovna sedím v restauraci v přízemí národního pavilonu, která je úplně plná, venku je fronta. Dnes jsme prodali už přes tisíc piv. Myslím, že zahájení nemohlo být lepší,“ citoval Český rozhlas 13. dubna generálního komisaře české účasti na EXPO Ondřeje Sošku.

O šest dní dříve iROZHLAS.cz upozornil, jak byla cesta k výstavbě a otevření pavilonu složitá. Ještě v únoru Černínský palác v interním dokumentu uváděl, že je nutné schválit navýšení rozpočtu na stavbu o 92 milionů korun. A pokud se to prý nestane, budova se nedokončí a Česko bude mít ostudu.

Tento scénář se povedlo odvrátit. Přidávat se nemuselo. Japonský dodavatel stavby se spokojil s tím, že se vícepráce uznají zpětně. A jak se zdá, tento okamžik se blíží. V čerstvém interním dokumentu Černínského paláce se uvádí, že teď už je potřeba o uvolnění peněz rozhodnout. A má jich být ještě víc než podle původních předpokladů.

Nastavit přísné kontrolní mechanismy

„Neschválení předloženého materiálu bude mít za následek neschopnost Kanceláře generálního komisaře – Českých center dostát smluvním závazkům a s tím spojené reputační riziko České republiky,“ uvádí ministerstvo zahraničí v materiálu z první půle července, jenž se má na jednání vlády dostat během prázdnin.

Návrh Černínského paláce na zvýšení rozpočtu EXPO 2025. | Zdroj: iROZHLAS.cz

Podle dokumentu nebude resort potřebovat 92 milionů, ale až 120. Tento rok chce mít k dispozici 109 milionů, zbytek v roce příštím. „Hlavní příčinou jsou vícenáklady stavby, finanční krytí technického dozoru investora, splatnost investičních výdajů v kontextu milníků vyplývajících z uzavřené smlouvy a finanční rezerva,“ vysvětlil redakci rozdíl tiskový odbor ministerstva.

Resort nebude usilovat o peníze ze státního rozpočtu, to už na jaře zatrhlo ministerstvo financí, ale sáhne do svých zdrojů. Podstatnou část, 90 milionů korun, přesune z rozpočtu na rekonstrukci ambasády v Berlíně. Ta se kvůli neshodám s dodavatelem projektové dokumentace o rok zpozdí. „Období realizace bude nutné posunout na období 2026 až 2029,“ podotkl tiskový odbor.

Dokument navíc odráží pochybnost Černínského paláce, zda je dosavadní nakládání s penězi na EXPO efektivní. Požádal proto svou organizaci Česká centra, kam spadá Kancelář generálního komisaře, o „změnu systému finančního řízení EXPO 2025 včetně nastavení přísných kontrolních mechanismů a o dílčí externí kontrolu hospodaření účasti na EXPO 2025“.

Japonské nároky

Původní rozpočet celé akce schválený vládou v červnu 2022 činil 290 milionů korun, z toho vybudování pavilonu si mělo vyžádat 193 milionů. Teď jen samotná výstavba přijde na více než 300 milionů. Redakce iROZHLAS.cz už dříve popsala, že podle Černínského paláce stojí za prodražením především odlišnosti stavebního řízení v Japonsku.

Tamější úřady vyzývaly českou stranu k úpravám i poté, co měl už projekt získané povolení. Nové závazné pokyny vydávali organizátoři ještě v průběhu příprav na výstavu. Změny se tak udály kvůli nárokům na požární bezpečnost, cena šla nahoru i kvůli nedostatku stavebních materiálů či povinnosti zajistit pavilon proti zemětřesení.

Ministerstvo počítá s tím, že prodražení se podaří do jisté míry ztlumit. Předpokládá vratku DPH ve výši 26 milionů korun, současně hraje s možností získat 42 milionů korun za prodej pavilonu po skončení EXPO. Nicméně úspěšný prodej pavilonu je s ohledem na minulé české účasti na světových výstavách naprosto výjimečnou záležitostí.

Najít potřebný dialog

EXPO se koná jednou za pět let a představuje jednu z největších společenských, obchodních a uměleckých událostí světa. Jeho účelem je poskytnout státům možnost vzájemně se inspirovat inovacemi napříč obory. Jak stojí v úvodu, Český pavilon získal na místě mimořádnou pozornost. Už před vyhotovením se dočkal mezinárodního uznání i jeho návrh.

„Dnes čelíme mnoha výzvám a platformy jako EXPO nám mohou také pomoci najít tolik potřebný dialog. Spojujme lidi, nápady a kultury, abychom dokázali, že toho máme společného více, než si myslíme,“ řekl ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr., kandiduje za ODS), když v sobotu 12. dubna coby nejvyšší představitel české diplomacie pavilon spoluotevíral.

Pavilon v Ósace nese název Talent a kreativita pro život v ohrožení. Pro Česko má výstava význam i v tom, že Japonské císařství je v tuzemsku druhým největším investorem. „Je to architektonicky, ale taky konstrukčně velmi zdařilá budova. Poprvé je v Japonsku představována dřevostavba,“ řekl Českému rozhlasu minulý týden český velvyslanec v Japonsku Martin Klučar.

X X X

Miliony lidí na pochodu. Írán deportuje Afghánce, ženy s Tálibánem čeká peklo

 Íránské úřady ve velkém vyhošťují afghánské uprchlíky. Nezáleží na tom, zda mají doklady či ne, zda v zemi žijí chvíli nebo desítky let, nebo mají děti. Zpět do Afghánistánu musejí všichni. Zabalit si smějí jen pár věcí a do deportačních táborů je policie odváží i uprostřed noci. Teherán krok vysvětluje špatnou ekonomickou situací země. Pod Tálibánem se však hlavně ženám povede ještě mnohem hůř.

„Pracoval jsem v Íránu dvaačtyřicet let, mám z toho úplně zničená kolena, a k čemu?“ láteří afghánský stavební dělník Mohammad Achundzáda. Stejně jako tisíce dalších lidí teď své dny tráví v uprchlickém centru v pohraničním městečku Islam Qala na severozápadě Afghánistánu. Nedobrovolně a bez sebemenšího ponětí, co má dělat.

Humanitární pracovníci rozdávají vodu vyprahlým navrátilcům a zatímco muži čekají dlouhé fronty na vše od poskytnutí otisků prstů po výběr peněz, ženy se starají o děti ve špíně a krutém vedru. Ti šťastnější v davu napíšou příbuzným a odjedou dál od hranic, ostatní mohou doufat, že na ně v nejbližším městě Herát zbyde volný stan. „Nic nemáme a nemáme kam jít,“ povzdechl si jednašedesátiletý Achundzáda.

Afghánská menšina se v Íránu rozrůstala desítky let. Války, změny režimu, teror islamistů a bída občany neutěšené krajiny pravidelně vyháněly k sousedům a podle dat OSN dnes kolem 95 procent tamních běženců tvoří právě Afghánci. Íránské úřady uvádějí, že jich je až šest milionů. Dodnes však čelí masivní, státem posvěcené diskriminaci.

Nejenže mohou pracovat jen v deseti z jednatřiceti íránských provincií, často navíc dosáhnou jen na těžkou a nekvalifikovanou práci. To by nebylo nic nového, Afghánci žijící v Íránu už si na pocit obyvatel druhé kategorie tak nějak zvykli. Teď však přibyl nový důvod, proč je tam nechtějí. Vláda rozhlásila, že vzhledem ke špatné ekonomické situaci vlastních občanů už nemůže dál přijímat uprchlíky.

A zavelela k deportacím Afghánců bez dokladů. Původně jim dala čas do 6. července, kdy mohli odejít dobrovolně. Jenže pak propukly boje s Izraelem a Teherán si z běženců udělal obětního beránka vlastního selhání. Policie okamžitě přidala v raziích ve firmách a sousedstvích, začala zastavovat auta na nově postavených checkpointech a Afghánce zatýká ve velkém. Deportační centra u hranic se rychle přeplnila.

Jak situace uprchlíků souvisí s Izraelem? Státní média a úřady linku našly a bez důkazů začaly tvrdit, že židovský stát Afghánce najal, aby mu pomohli se špionáží, teroristickými útoky a výrobou dronů. Poté, co Izrael vybombardoval íránské jaderné komplexy, se totiž přišlo na to, že měl v zemi už delší dobu své agenty, kteří útoky pomohli uskutečnit zevnitř.

„Víme, že pracujete pro Izrael,“ dozvěděla se tak třeba šestadvacetiletá pasačka dobytka Kadižáh Rahímíová, když ji minulý měsíc zatýkali íránští policisté. Podle listu The New York Times (NYT) hraničním přechodem u Islam Qala denně projde téměř 20 tisíc šokovaných a vyděšených lidí, kteří ze svého domova museli odejít jen s pár věcmi.

A to proto, aby skončili ve státě, kde už často nikoho neznají, ti mladší v něm nikdy nebyli a ti starší už zase novou, radikální podobu své dávné vlasti nepoznávají. „Míchat deportace Afghánců s íránsko-izraelským konfliktem podtrhává neochotu režimu přiznat své nedostatky v bezpečnostní a zpravodajské oblasti,“ míní íránský sociolog Abolfazl Hažizadegan.

Od letošního ledna uteklo či bylo deportováno přes 1,4 milionu Afghánců. Jen od minulého měsíce, kdy proběhla krátká válka s Izraelem, Írán k odchodu do vlasti donutil více než půl milionu migrantů. „Zhruba padesát procent z nich se vrátilo spontánně, zbylých padesát procent bylo donuceno,“ řekl Zuhal Nabi z Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) agentuře Anadolu. Ta uvedla, že bez dokladů mohly být v Íránu celkem až čtyři miliony Afghánců.

Osočování ze spolupráce s nepřítelem navíc vystřelilo míru nenávisti íránských obyvatel vůči Afgháncům k novým vrcholům a imigranti začali brzy zažívat šikanu v pronajatých bytech, v obchodech, nemocnicích, bankách i v práci, kde jim zaměstnavatelé najednou přestali platit. Objevily se také případy násilí. Příkladem budiž Ebrahím Kaderí, kterého jednoho rána cestou na směnu v teheránské továrně přepadli dva muži a za nadávek „špinavý Afghánec“ ho okradli a zbili.

Podle jeho matky jej pak ve čtyřech nemocnicích odmítli ošetřit, protože je afghánského původu. Rodina proto Írán raději opustila. Další se zase ze strachu zavírají doma. Pětatřicetiletá ajťačka Farah například líčí, že mládež v sousedství napadla ji i jejího čtyřletého syna a že v metru viděla útok na jinou afghánskou ženu. „Ochromeně jsem tam seděla a jen se třásla. Věděla jsem, že kdybych něco řekla, taky by mě zmlátili,“ popisuje.

Afghánský premiér Muhammad Hasan Achund proto vyzval Teherán, aby se s deportacemi krotila a nevybudila tak občany k „zášti nebo nepřátelství mezi oběma bratrskými národy“. Nejde přitom jen o přistěhovalce bez dokladů. I ti, kteří jsou na íránském území legálně, podle NYT líčí, že jim bezpečnostní složky zničily doklady a vyhostily je.

To je případ třeba šestatřicetiletého Alího, který se v Íránu narodil a vyrostl. Když ho zastavili na checkpointu, najednou to nic neznamenalo. „(Policista) mi řekl: ‚Teď roztrhám tvé povolení k pobytu, co s tím uděláš? Půjdeš do deportačního tábora.‘ Třásl jsem se strachy. Prosil jsem je, hádal se s nimi a říkal jim, že celý svůj život žiji v Íránu, ať mi to nedělají,“ vzpomíná muž.

Žena už svým příchodem poruší zákon

V chudé zemi pod nadvládou hnutí Tálibán přitom navrátilce lepší život s největší pravděpodobností nečeká – obzvlášť ženy, které islamisté doslova zavřeli doma a od svého nástupu k moci jim berou jedno právo za druhým. Až na některé profese nesmějí pracovat, mluvit na veřejnosti, samozřejmostí je zahalená tvář i tělo. Drakonické zákony nyní budou muset dodržovat i deportované ženy, které byly zvyklé na íránský režim – striktní, ale ve srovnání s tím tálibánským přece jen svobodnější. Za neuposlechnutí příkazů jim hrozí mimo jiné i bičování.

Ženy jsou dnes navíc vyhošťovány mnohem víc než dřív, kdy byli v hledáčku úřadů spíš muži pracující v Íránu načerno. Teď je jedno, zda je žena sama nebo dokonce s dětmi. Příkaz k deportaci přišli policisté čtyřicetileté vdově Sahar říct uprostřed noci. Sbalit nemohla ani oblečení pro svých pět dětí. V Íránu přitom žila víc než dekádu a vedla tam malé krejčovství a nedávno složila zálohu na dům.

„Prosila jsem je, aby mi dali aspoň dva dny na to, abych si mohla sbalit. Ale neposlouchali. Vyhodili nás jako odpadky,“ stěžuje si Afghánka, která tím, že přišla bez mužského doprovodu, okamžitě porušila zákony Tálibánu. Mnoho žen takto uvázlo hned na hranicích, protože nemohly dál, píše list The Guardian. Některým pomohou vzdálení příbuzní, ale pokud je nemají, jsou v pasti.

„Žádala jsem Tálibán o pozemek, abych mohla začít znova. Řekli mi: ‚Jsi žena, nemáš mužský doprovod. Nemáš nárok,‘“ líčí žena. Ve vysokých teplotách, s nedostatkem vody i jídla už na pomezí obou zemí několik lidí zemřelo. Další o poslední peníze připravili prodejci vody a sendvičů, pokud nedostali základní potřeby od humanitárních pracovníků na místě.

Ti se mladé ženy zvyklé na moderní život zároveň snaží připravit na to, co je čeká. Končí večerní procházky v parcích a vysedávání v kavárnách, studijní léta, kariéry a vydělávání sama na sebe. Podle OSN loni pracovalo jen 7 procent afghánských žen.

„Nevědí, do čeho se to vrací. Říkáme jim, že to, co mají na sobě, tam nebude vhodné. ‚Připravte se na to, že se budete muset přizpůsobit,‘ upozorňujeme je. Nemáme z toho radost, ale musíme to dělat pro jejich vlastní ochranu,“ poznamenává jedna z humanitárních pracovnic. Některé ženy se přesto ještě na hranicích snaží vzepřít tálibánským celníkům.

Islamistická vláda sice už slíbila, že vybuduje pětatřicet obcí, kam se vrácení Afghánci budou moci nastěhovat. Afghánistán ovšem sám o sobě strádá. Po nástupu Tálibánu, který původně sliboval, že tentokrát už bude dodržovat lidská práva, země přišla o finanční pomoc ze Západu a začala chudnout. Výpadek příjmů částečně nahradila obchodováním s Ruskem, které tálibánce oficiálně uznalo, příchod více než milionu nových obyvatel zemi přesto žene nebezpečně blízko ke kolapsu.

Napjatá situace hrozí nejen ve státním rozpočtu, ale i na pracovním trhu, v oblasti bydlení nebo zdravotní péče. Životy více než poloviny afgánské populace dnes podle NYT závisí na humanitární pomoci. Nehledě na to, že Afghánci z Íránu často posílali peníze příbuzným ve vlasti.

Přestože premiér Achund v minulosti vyzval k návratu ty, kteří po pádu prozápadní vlády a nástupu Tálibánu utekli za hranice, nával milionů lidí pro jeho vládu může být příliš velké sousto. A to se na ni hrne další migrační vlna – „své“ tři miliony Afghánců letos hodlá vyhostit i Pákistán.

X X X

Americká zpravodajská služba CIA víc než šedesát let tvrdila, že moc neznala Lee Harvey Oswalda předtím, než v Dallasu zastřelil prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Už to říkat nemůže, vyplývá z nových dokumentů. Ukázalo se, že techtle mechtle tam byly. Otázka: co to ale znamená?

Je léto, ale tohle není tak úplně letní zpráva. CIA víc než šedesát let nepřiznala, jak to bylo. V rychlé řeči dnešních titulků by se dalo říct, že lhala.

Jeden z jejích významných agentů byl atentátníkovi velmi blízko a celou dobu se to tajilo.

Jeho tajná identita není zanesena v seznamu krycích jmen agentů CIA, přestože tam všechna musí být. Ukázalo se také, že v archivech chybí zprávy o jeho činnosti po dobu sedmnácti měsíců.

X X X

Trump postaví zahradu amerických hrdinů za miliony. Kdo se dočká vlastní sochy?

 Nedávné schválení velkého krásného zákona z dílny republikánské administrativy lze považovat za dosud největší vítězství druhého mandátu Donalda Trumpa. Součástí legislativního balíčku je i nenápadný paragraf, který z rozpočtu ukrajuje desítky milionů dolarů na vybudování speciálního parku pro hrdiny americké historie. Jde o vysněný projekt současného prezidenta.

Možná je to otázka pár let a historii milující Američané se budou moci projít po rozlehlém zeleném parku s 250 sochami významných osobností nejen amerických dějin. Kde se bude přírodní svatostánek nacházet, se zatím neví. Financování však už má tento projekt jisté, na vybudování „Národní zahrady amerických hrdinů“ padne 40 milionů dolarů. Trumpa k jeho vybudování motivovala už během prvního mandátu vlna protestů, kdy nespokojení občané strhávali památníky z konfederačních dob.

Příznivci demokratického tábora se však nemusí bát velkých kontroverzí, současný neúplný seznam čítá 244 jmen, která vybrala speciální komise už na sklonku prvního Trumpova mandátu. Zcela jistě projdou revizí a dalších šest osobností ještě přibude. Koho tedy v zahradě hrdinů najdeme? Vedle sebe budou postávat slavní vědci, sportovci i zástupci zábavního průmyslu.

Nejstarší osobností není nikdo jiný než Kryštof Kolumbus, objevitel Ameriky, nejmladší tragicky zesnulá hvězda NBA Kobe Bryant. Pokud se podíváme na místo narození, nejvíce zástupců bude mít New York a jeho blízké okolí. To zastoupí třeba slavný herec, zpěvák a podle mnohých dobrý přítel mafie Frank Sinatra. Trump si ho prosadil, jelikož miluje jeho verzi písně My Way. Velké jablko zastupuje i spisovatel Walt Whitman. Silnou reprezentaci má rovněž Washington D.C. v legendární jazzmanovi Dukeu Ellingtonovi či baseballové legendě Robertu Clementem.

I když současná hlava Spojených států postavila svou politiku na odmítání přistěhovalců, v seznamu najdeme rovnou 37 jmen narozených v cizině. V pestrém mixu vedle sebe stojí moderátor soutěže Jeopardy Alex Trebek původem z Kanady či teoretický fyzik Albert Einstein. Ne všichni měli štěstí, aby do Spojených států emigrovali dobrovolně, své sochy se zřejmě dočká i Phillis Wheatleyová, jež se v roce 1773 stala první Afroameričankou, které vyšla sbírka poezie. V dětství ji otrokáři unesli ze západní Afriky.

Chybět nemohou ani nejvýznamnější američtí prezidenti, pocty se dočká sedmnáctka z nich. Osm z řad republikánů, pět demokratických a dva zástupci z předchůdce strany s oslem ve znaku, jeden federalista v osobě Johna Adamse a pochopitelně zde najdeme i nestraníka George Washingtona. Nejčerstvějším prezidentem v parku hrdinů bude Ronald Reagan. Co se týče prvních dam, štěstí se usmálo na Dolley Madisonovou a Eleanor Rooseveltovou.

Neznámí hrdinové

Řada jmen je poměrně neznámá, jejich činy však v povědomí mají lidé po celém světě. Příkladem budiž Katherine Johnsonová, Mary Jacksonová a Dorothy Vaughanová, které v šedesátých letech pro NASA počítaly orbitální trajektorie. Jejich dlouho přehlížený zápis do historie v roce 2016 mapoval film Skrytá čísla. Pocty se dočká i Todd Beamer, ten 11. září 2001 velel skupince odvážlivců z uneseného letu číslo 93, který směřoval na Bílý dům nebo na Kapitol. Pasažérům se tehdy podařilo přemoci teroristy na palubě, stroj se posléze zřítil u obce Shanksville v Pensylvánii.

Na kompletní výčet osobností se můžete podívat v grafice listu The Washington Post. Finální seznam by měl být schválen v následujících týdnech. Podle původních plánů měla zahrada hrdinů otevřít symbolicky 4. července 2026. Bílý dům však termín odložil, přesný datum dosud nezveřejnil s dodatkem, že první návštěvníci se budou moci po zahradě projít „do konce mandátu prezidenta Trumpa“. Ten Bílý dům definitivně opustí nejpozději v lednu 2029.

Jistá zatím není ani lokace, kde by se měla zahrada nacházet. Guvernér Severní Dakoty Larry Rhoden by rád využil nabídku těžařských společností na levný odkup pozemků nedaleko památníku Mount Rushmore. To se však nelíbí potomkům původních domorodých obyvatel.

X X X

Ukradl 200 aut, teď radí policii. Kriminálník představil recept, jak se bránit před darebáky

To, že jste uvízli v nějakém životním stylu, neznamená, že vás tento styl bude definovat. Takový vzkaz má pro všechny Hondo Underwood: bývalý zlodějíček aut z Colorada. Mezi policisty si se zhruba 200 ukradenými vozy získal nevalný respekt. Po několika letech kriminálního života se však rozhodl udělat za svou minulostí tlustou čáru a přešel na druhou stranu barikády. Dnes policisty učí, jak si na podobné darebáky, jako byl on, dát pozor.

Namísto toho, aby před policisty nadále utíkal, se k nim dobrovolně vrací.

Pro policisty v oblasti amerického Denveru byl Underwood známou firmou. V letech 2015 až 2017 pravidelně v této oblasti cizil osobní i nákladní automobily. Odhadem jich takto uloupil zhruba 200.

Byl dost plodný, vzpomínají policisté

„Byl jsem rychlý. To, co jsem dělal, jsem dělal docela zdatně,“ vzpomínal letos v létě Underwood pro CBS News. Aktuálně bydlí v Pueblu, s manželkou a třemi dětmi. Cesta sem však nebyla zcela jednoduchá.

 Jeho kriminální život se netýkal jen krádeží, ale také drogové závislosti. A mezi policisty si svým jednáním vysloužil nevalný respekt. „Pamatuji si ho jako dost plodného… Byl velmi dobrý v krádežích,“ vzpomínal policejní velitel ve výslužbě v Lakewoodu Mike Greenwell.

Styl života, který roky vedl, v roce 2022 Underwooda omrzel. Právě tehdy souhlasil s rozhovorem pro CBS News, v němž lidem poskytl rady, jak se mohou krádežím aut vyhnout. Tento mediální výstup vedl k řadě dalších. Cesta ho nakonec zavedla na policejní konferenci v Nashvillu.

Kuriózní případ v Přerově: Zmizely stovky železničních pražců. Tady se krade vše, tvrdí místní

Stanul před 400 detektivy, před nimiž by ještě o rok dříve běžně utíkal. „Bylo strašidelné čelit všem těm policistům,“ přiznal se. Měl však jasný cíl: pomoci strážcům zákona „dělat jejich práci pořádně“.

Jeden z organizátorů konference, zvláštní agent Christopher Cestare, přiznal, že jakmile Underwood prohodil první vtip, uvolnil se a mluvil se všemi jako se starými přáteli.

Každý se může změnit

„Má za sebou zajímavý příběh. Jsem rád, že se s námi o něj rozhodl podělit,“ doplnil Cestare. Po červnové zkušenosti se policisté rozhodli přednášku od bývalého zlodějíčka znovu objednat. Tentokrát v září Underwood vystoupí na konferenci o krádežích aut v Pensylvánii.

Bizarní krádež v Brně. Sluchátka ukradená v hotelu ukryla před policisty na netradičním místě

„Poučení z mého příběhu zní, že se každý může změnit. To, že jste uvízli v nějakém životním stylu, neznamená, že vás tento styl musí navždy definovat,“ zdůraznil Underwood. Vedle přednášek pracuje v dřevařském závodě v Pueblu a říká, že má před sebou ještě dost práce, kterou musí udělat, aby pomáhal a neškodil.

„Pokud mohu vzít něco negativního a změnit to v něco pozitivního, udělám to. Když to dokážu já, dokáže to každý,“ dodal Underwood.