Maďarský premiér Viktor Orbán prohlásil, že jeho země odstoupí od Mezinárodního trestního soudu (ICC), protože je podle něj nyní zpolitizovaný. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, jenž je právě na návštěvě Budapešti navzdory zatykači, který na něj vydal ICC, označil rozhodnutí maďarské vlády za odvážné a zásadové. Informovala o tom dnes agentura Reuters.
Orbán jako příklad zpolitizování soudu označil listopadové rozhodnutí ICC vydat na šéfa izraelské vlády zatykač kvůli podezření ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v palestinském Pásmu Gazy.
„Právě jste zaujal odvážný a zásadový postoj k ICC a já vám děkuji Viktore,“ prohlásil podle agentury AFP na společné tiskové konferenci s Orbánem Netanjahu a Mezinárodní trestní soud označil za zkorumpovaný.
Šéf kanceláře maďarského premiéra Gergely Gulyás o něco dříve oznámil, že se maďarská vláda rozhodla od ICC odstoupit. Úřady podle něj během dne zahájí patřičný proces.
Orbán už krátce po vydání zatykače na Netanjahua loni v listopadu prohlásil, že hodlá izraelského premiéra pozvat a zatykač ignorovat.
Maďarsko podepsalo Římský statut, na jehož základě tribunál vznikl, v roce 1999 a ratifikovalo ho o dva roky později za Orbánova prvního funkčního období, podotkla agentura AFP.
X X X
Obchodní válka se rozhořela naplno. Čína vrací úder a uvalila tvrdá cla na USA
Čína od 10. dubna zavede dodatečné 34procentní clo na veškerý dovoz zboží ze Spojených států. S odvoláním na čínské ministerstvo financí o tom v pátek informují tiskové agentury. Jde o reakci na krok amerického prezidenta Donalda Trumpa, který ve středu oznámil novou sadu cel na dovoz z většiny zemí světa.
Na Čínu se bude vztahovat 34procentní poplatek, celkové clo na dovoz z Číny do USA se tím zvýší na 54 procent. Čína zároveň pozastavila dovozní povolení šesti firmám spojeným s USA a zavedla omezení vývozu u dalších 16 amerických společností, uvedl hongkongský list South China Morning Post. Kromě toho Čína zavede další omezení na vývoz některých nerostů vzácných zemin.
Oznámení odvetných opatření přichází krátce po zprávě, že čínské ministerstvo obchodu ráno zavedení amerických cel odsoudilo. „Jde o typický akt jednostranné šikany,“ uvedlo ministerstvo.
Čínské ministerstvo obchodu zároveň vyzvalo Washington, aby cla okamžitě zrušil a případné spory řešil dialogem s obchodními partnery. Americká politika podle Pekingu ohrožuje složitě získanou rovnováhu dosaženou za léta mnohostranných obchodních jednání.
Teď se však situace změnila poté, co americký deník The New York Times publikoval rozsáhlý popis spolupráce západních rozvědek a vojáků s Ukrajinou při její obraně před velkou ruskou invazí, která začala v roce 2022. A to co z toho vyplývá, nevypadá právě optimisticky.
Z věcí, které teď díky listu The New York Times víme, se dá vyvodit mnohé. Za prvé to, že se postupně Západ a země NATO opravdu hluboce zapletly do války mezi Ruskem a Ukrajinou na straně Ukrajiny a dostaly se až na hranu toho, co připomíná třeba začátek americké angažovanosti ve Vietnamu, která pak vedla k zapojení USA do války.
Konec většiny omezení
Šlo přitom o postupný proces. Od minimální pomoci Ukrajině na začátku invaze přes pomoc s vytipováváním cílů a zasílání stále sofistikovanějších zbraní až po spolupráci na úderech na ruské území. Přitom zpočátku se západní země snažily vyhnout za každou cenu tomu, že by jejich pomoc mohla být vykládána, byť jen omylem, jako nepřímá účast ve válce na straně Kyjeva. Zkrátka chtěly se za každou cenu vyhnout větší konfrontaci s Ruskem a neustále jasně Kremlu ukazovat, že jdou. Postupně většina omezení padla ze dvou důvodů. Za prvé, a to víme i z historie, nelze vyhrát válku proti nepříteli, když máte zakázáno ho pronásledovat na jeho území nebo mu tam škodit. Když se vždy může v bezpečném zázemí připravit k novému útoku z jiného směru. Navzdory tomu nepadly všechny limity, takže účinnost ukrajinských úderů je stále omezená.
A zároveň na ruské zázemí chtěli útočit ukrajinští politici, speciálně ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, a to z politických důvodů. Myslel si, že tím podlomí současný ruský režim a posílí morálku Ukrajinců. Výsledkem bylo, že konflikt do jisté míry začal připomínat zástupnou válku Západu proti Rusku, jak to neustále tvrdil ruský prezident Vladimir Putin.
Jen následek a příčina byly opačné. Výsledkem napadení Ukrajiny a neustálých následných ruských útoků bylo zatažení Západu do konfliktu na straně Ukrajiny, nikoliv že by kvůli spojení Ukrajiny se Západem a nějakému společnému plánování úderů na Rusko Kreml zaútočil na Ukrajinu.
Plyne z toho jedno poučení. Pokud bude válka pokračovat a západní pomoc také, může pokračovat i zapojování Západu do války na straně Ukrajiny. Ať už se toho USA budou nadále účastnit, nebo ne. Je tento trend nebezpečný a může vést k jaderné válce? Zatím se zdá, že ani ne.
Kreml na stále větší zapojení Západu do války nereagoval. Buď to Putin bere jako přirozený vývoj, nebo uvěřil svému tvrzení, že proti nim Západ vede válku, takže to považuje za normální. Nezdá se, že by to vedlo k tomu, že by kvůli tomu hrozila světová jaderná válka. Ze zjištění listu New York Times i z dalších informací, které pronikly do tisku, ale vyplývá, že by k ní mohla vést jiná příčina – Krym.
Nereálný rozumný mír
Když se v říjnu 2022 ruskému vojenskému velení zdálo, že Ukrajinci při své protiofenzivě překročí Dněpr a půjdou k Ruskem anektovanému Krymu, začal ruský generál Sergej Surovikin diskutovat o použití taktických jaderných zbraní. Sice jen taktických, tedy s menší silou, ale i tak by šlo o použití nukleárních zbraní. Krym je pro Rusko zřejmě to nejcennější území.
Zároveň záměrem části ukrajinské protiofenzivy bylo přiblížit se ke Krymu a Krym oddělit od ostatního Ruskem ovládaného území. Na tom pracovali i západní poradci. Ne proto, že by ho Ukrajinci chtěli držet (vlastně ho zřejmě v tichosti jako své území už dávno odepsali), ale že to měl být nátlakový prostředek na Putina, aby uzavřel mír, který by byl, pokud možno výhodný či alespoň snesitelný pro Ukrajinu.
Z pozdějších událostí, zejména toho, jak ruská armáda nespěchala s osvobozením části Ukrajinci dobyté ruské Kurské oblasti, se opravdu zdá, že to nejcennější a jediné, co by mohlo Putina přimět k rozumnému míru, je Krym. Jenže na to, že by ho Ukrajinci dokázali v dohledné době ohrozit, to nevypadá, a proto i nějaký rozumný mír vypadá dost nereálně.
A nakonec, ze zjištění The New York Times je vidět, jak roste v průběhu času a zejména s neúspěchy na frontě nedůvěra mezi ukrajinskou armádou a západními armádami a rozvědkami. A koneckonců i mezi politiky, a nemusí jít zrovna jen o Zelenského a amerického prezidenta Donalda Trumpa, kde je to přirozené.
Z pohledu západní strany, které se věnuje The New York Times, je zatím občas nepochopitelná tvrdohlavost, přílišná nedůvěra a občas i sebedůvěra a zároveň z pohledu vojáků i nesmyslné zasahování ukrajinských politiků. Jenže válka je vždy politická věc, a někdy jsou symbolické cíle na bojišti cennější než ty skutečně vojensky důležité.
Problémem je, do jaké úrovně až tato nedůvěra může přerůst. Pokud se Ukrajina bude cítit zrazena Západem a nedomůže se spravedlivého nebo alespoň snesitelného a udržitelného mírové uspořádání, bude mít současná Evropa najednou na své hranici ne zcela přátelský nevyzpytatelný stát a kromě Ruska bude problém navíc.
x X X
ČEKAJÍ NA VYJÁDŘENÍ PUTINA O MÍRU
UKRAJINA HLAVNĚ KAPITULOVAT JAKO NĚMCI PO HITLEROVI V BERLINĚ
SKONČÍ VÁLKA, NEBUDOU MRTVÍ
Putin musí velmi brzy říct, zda to s mírem na Ukrajině myslí vážně, varuje Rubio
Ruský prezident Vladimir Putin se bude muset velmi brzy vyjádřit, zda to myslí s mírem na Ukrajině opravdu vážně. Po pátečním jednání ministrů zahraničí zemí Severoatlantické aliance to v Bruselu prohlásil šéf americké diplomacie Marco Rubio. Poznamenal, že prezident Spojených států Donald Trump nepřistoupí na nekonečná jednání. Rubio zároveň upozornil, že Ukrajina už dříve souhlasila s návrhem na plošné příměří, a to bez jakýchkoli podmínek.
Pokud Rusko ukáže, že není ochotno na mírové řešení přistoupit, přehodnotí Washington svou pozici. „Nejprve však chceme zjistit, zda je mír možný a zda je tomu (Rusko) nakloněné,“ řekl Rubio. „Trump chce ukončit válku za podmínek, které by byly přijatelné pro obě strany,“ dodal.
Zatímco Ukrajina už souhlasila s americkým návrhem na celkové příměří, Rusko tak dosud neučinilo. Myšlenku příměří Moskva nevyloučila, zároveň však poukazuje na potřebu vyřešit takzvané prvotní příčiny konfliktu.
Rubio nejprve prohlásil, že Spojené státy očekávají Putinovo jasné vyjádření v příštích týdnech. Poté řekl, že to bude „někdy velmi brzy“. Dlouhá vyjednávání by se Trumpovi podle ministra nelíbila. „Nepřistoupí na nekonečná jednání,“ upozornil.
Rusko před více než třemi lety napadlo Ukrajinu a v rámci jednání o příměří požaduje zrušení některých západních sankcí. To však Evropa podmiňuje úplným stažením ruských vojsk z Ukrajiny. Stávající ruský přístup už Trump kritizoval. Ve víkendovém rozhovoru s NBC News šéf Bílého domu řekl, že je na Putina velmi rozzloben za jeho slova o legitimitě a budoucnosti ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.
Rusku rovněž pohrozil uvalením sekundárních cel na ruskou ropu ve výši 25 až 50 procent. Trump nicméně nadále věří, že Putin na příměří přistoupí.
Cesta Ukrajiny do NATO je nezvratná, míní Rutte
Generální tajemník NATO Mark Rutte v Bruselu zopakoval, že cesta Ukrajiny do Aliance je nezvratná. Ukrajincům však nikdy nebylo slíbeno, že bude členství v NATO součástí případné mírové dohody, dodal po skončení dvoudenního jednání ministrů zahraničí Severoatlantické aliance.
Pokud jde o jednání o příměří na Ukrajině, míč je nyní na ruské straně hřiště, uvedl Rutte. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet, dodal. Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot v pátek ráno v Bruselu prohlásil, že Rusko dluží Spojeným státům rychlou odpověď na jejich návrh na příměří. Podle britského ministra zahraničí Davida Lammyho by Putin mohl přistoupit na klid zbraní hned teď, ale Ukrajinu neustále bombarduje.
Podle kanadské ministryně zahraničí Mélanie Jolyové by měla být stanovena lhůta, do které musí Rusko s příměřím na Ukrajině souhlasit. Jestliže Rusko na návrh příměří nepřistoupí, musí to mít důsledky, dodala Jolyová. Rutte nicméně odmítl říct, zda tento návrh podporuje.
„Nechci se plést do jednání, nechci říkat nějaké datum, do kterého by mělo Rusko reagovat,“ řekl novinářům. „Američané se snaží zajistit, aby bylo dosaženo míru, který bude spravedlivý a trvalý. Usilovně na tom pracují,“ dodal. Trvalý a spravedlivý mír by měl mimo jiné znamenat, že Rusko už neobsadí ani metr čtvereční ukrajinského území a už na Ukrajinu znovu nezaútočí.
Šéf NATO v této souvislosti ocenil úsilí Britů a Francouzů, kteří stojí v čele takzvané koalice ochotných, tedy zemí, které společně diskutují o další podpoře Ukrajiny. Zmínil rovněž i různé iniciativy, které Ukrajincům pomáhají zajistit vojenské i další vybavení, a konkrétně uvedl i českou muniční iniciativu.
Spojenci si podle něj vyslechli od amerického ministra zahraničí velmi jasný vzkaz o pokračujícím „závazku USA vůči NATO“. Rubio rovněž nabídl jasná očekávání o tom, že „Evropa a Kanada musí převzít větší odpovědnost za naši sdílenou bezpečnost a pokračovat ve zvyšování výdajů na obranu“. Svět je podle šéfa Severoatlantické aliance stále nebezpečnější, a proto „potřebujeme NATO více než kdy jindy“.
„Rusko pro NATO stále zůstává největší hrozbou,“ dodal Rutte. Důležitá je proto také spolupráce s dalšími partnery, zejména z Indopacifiku. Se zástupci Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Koreje a Japonska se ministry zahraničí NATO setkali ve čtvrtek.
„Bezpečnost indopacifické a euroatlantické oblasti je propojena více než kdy dříve. Čína, Severní Korea a Írán nadále podporují ruskou válečnou mašinérii, což představuje riziko pro nás všechny,“ prohlásil Rutte, který má na příští týden v plánu cestu do Japonska.
Z pozdějších událostí, zejména toho, jak ruská armáda nespěchala s osvobozením části Ukrajinci dobyté ruské Kurské oblasti, se opravdu zdá, že to nejcennější a jediné, co by mohlo Putina přimět k rozumnému míru, je Krym. Jenže na to, že by ho Ukrajinci dokázali v dohledné době ohrozit, to nevypadá, a proto i nějaký rozumný mír vypadá dost nereálně.
A nakonec, ze zjištění The New York Times je vidět, jak roste v průběhu času a zejména s neúspěchy na frontě nedůvěra mezi ukrajinskou armádou a západními armádami a rozvědkami. A koneckonců i mezi politiky, a nemusí jít zrovna jen o Zelenského a amerického prezidenta Donalda Trumpa, kde je to přirozené.
Z pohledu západní strany, které se věnuje The New York Times, je zatím občas nepochopitelná tvrdohlavost, přílišná nedůvěra a občas i sebedůvěra a zároveň z pohledu vojáků i nesmyslné zasahování ukrajinských politiků. Jenže válka je vždy politická věc, a někdy jsou symbolické cíle na bojišti cennější než ty skutečně vojensky důležité.
Problémem je, do jaké úrovně až tato nedůvěra může přerůst. Pokud se Ukrajina bude cítit zrazena Západem a nedomůže se spravedlivého nebo alespoň snesitelného a udržitelného mírové uspořádání, bude mít současná Evropa najednou na své hranici ne zcela přátelský nevyzpytatelný stát a kromě Ruska bude problém navíc.
X X X
ŘEŠENÍ POLITIKŮ SVĚTA S USA, TRUMPEM?
JAK TO DOPADNE?
Konec světa jak jsme ho znali
Spojenci, nepřátelé, osoleni jsou všichni. Dokonce i tučňáci na malých antarktických ostrovech, jak si všimly agentury. Celní lavina, vyhlášená Trumpem, je nejvyšší za sto let a ruší staré vztahy. Chytneme se příležitosti mírové ekonomiky bez okovů vazalství?
Americký prezident Donald Trump nakonec trochu couvnul a nenastavil zničující cla na 25 procentech, jak zpočátku vyhrožoval, ale i tak zabouchl dveře za hyperglobalizací. A ta je taky zničující.
Základní desetiprocentní clo, kterým Trump pokropil svět plošně, doplňují další cla, stará i nová. Už v březnu byla obnovena cla na ocel a hliník včetně výrobků z těchto kovů, jako jsou potrubí, dráty nebo plechy. Stejná 25 procentní sazba teď platí na automobily, což obzvlášť drtí Německo, a přes něj i také Česko. Vyvážet do Ameriky bude opravdu těžké.
Není snadné se v té změti protiobchodních opatření vyznat, ale nesmí nám uniknout novinka recipročních cel. Ta mají vyrovnat cla napařená Američanům jejich obchodními partnery.
Třeba dovoz aut do EU je zpoplatněn 10 procenty, zatímco do USA dosud jen 2,5 procenty. Nebo třeba evropské mléčné produkty jsou chráněny sazbou 30 procent, zatímco USA brzdily tlak konkurence jen 17 procenty. S ropnými produkty to je opačně (ty chceme), takže cestou sem se přirazí jen 2,5 procenta, míň než 6,5 procenta do USA. Ale tohle všechno zapomeňte ještě dříve, než jste se to stačili naučit. Svět, který jsme znali, už není.
Trump má řadu strategických cílů, do kterých se sice trochu zamotává, ale jsou v zásadě správné. Kdyby znal všechna jejich rizika, asi by se do nich nepustil. Je tu ovšem jedno supervelké riziko, a tím je závislost ekonomiky USA na přerostlém finančním sektoru a síti podmaňujících smluv o frančízích, využití intelektuálního bohatství a dalších forem měkké síly, které jsou hmatatelné asi jako vzduch nebo jarní zpěv ptactva, tam kde ještě zbylo. USA žily z podrobení druhých, a na to už nelze dlouhodobě spoléhat, toto podrobení se drolí.
Cla mají pomoci také Trumpovu rozpočtu, aby zalepily díru po snížení daní. To má být další konkurenční výhoda. Avšak nejde jen o ekonomickou otázku, díra by se dala zalepit dalšími hromadami státních dluhopisů. Jenže vyjednávání o dluhovém stropu dává příliš velký prostor politickým hrátkám jednotlivých kongresmanů z obou stran, a ti by snadno Trumpa znovu ožužlali na kost jako během jeho prvního funkčního období.
Mohli by mu zmařit jeho hlavní cíl. Trump pochopil prázdnotu iluze, že netřeba nic vyrábět, když se dá všechno koupit. Zadrhlo to při epidemii, otřásla tím finanční krize, a degenerace země bez výroby může být trvalá.
Stále vleklejší války ukazují rostoucí sebevědomí v dalších částech světa a ani síť vojenských základen rozesetých po celém světě, která má systém podřízenosti udržovat v chodu, nemůže nabídnout víc než nějaký ten výbuch, kterým se také nikdo nenají.
Ty výbuchy se také mohou snadno vymknout z rukou a kdyby došlo na anihilační výměnu, do které se teď ženou i Francouzi a Britové se svými nečetnými prskavkami, jak si pomůžou ti, kdo se předtím schovali v nějaké díře? Co uvidí, až pak vylezou na zničený a krajně nebezpečný povrch kdysi živé planety? Na Trumpovi je zřejmé, že tuhle otázku si kladl také.
Obnova výroby ve Spojených státech je tedy klíčovým záměrem nového šerifa ve Washingtonu, a aby to bylo možné, musí se vrátit k národohospodářským praktikám svých jižních sousedů z období po druhé světové válce, kteří piplali své průmysly v ochranné atmosféře cel i nejrůznějších mimocelních bariér. Později se zamotali do konfliktu sílící měny a růstu nákladů, zatímco potřebovali růst exportní konkurenceschopnosti, aby mohli splatit úvěry, kterými to financovali, ale to nás teď nepálí.
Ekonomové se pokoušejí přirovnávat Trumpovu léčbu přirovnat k dávné praxi pouštění žilou, která po staletích experimentů potvrdila, že co tě nezabije, to tě oslabí. Jenže stejně funguje i stávající globalizační praxe. Ta, to nezapomínejme, přála silnějšímu.
U těch několika silnějších se hromadily zisky a obchodní přebytky, zatímco u většiny těch slabších dluhy a nemožnost obchodní toky nějak vyrovnat. Dorostlo to do té míry, že starosti mají dlužníci i věřitelé. A tam, kde splátky nepřicházejí, zasahuje stát a poskytuje služby, jako kdyby prachy byly.
Už i v řadě evropských zemí, které volný obchod a globalizaci tak nadšeně prosazovaly, zadlužení státu přesáhlo jeden celoroční HDP. Platí to pro Itálii, Francii, Španělsko nebo Portugalsko z jižního křídla, ale také pro Belgii, která tam nepatří. Průměr EU je 82,6 procenta, což je zhruba úroveň Německa. A v této situaci se se právě uvolnila stavidla zadlužování na bezpříkladnou militarizaci (pokud si nevzpomeneme na Německo 30 let).
Spojené státy se uzavírají, ale Evropa se nechce smířit se ztrátou ochranného deštníku hodného kmotra. A mluví o šílenství… Ať se raději zeptá zrcadla, kdo je tady nejkrásnější…
S tím uzavíráním to není tak jednoznačné. Trump chce Kanadu a Grónsko, chce Panamský průplav, chce Riviéru v Gaze. Ale nechce nás. To není tak málo.
Neměly by nám ujít další detaily. Do Washingtonu přicestoval nový ruský velvyslanec Alexandr Darčijev a může jednat o obnově partnerství nakrátko. Nejbližším tématem je využívání ruských nerostných zdrojů, od kterých se Evropa s odporem odklonila. Či spíše jen od jejich obchodního využití.
Po drobcích kořisti z poraženého a rozparcelovaného Ruska by EU nadšeně skočila. Samozřejmě až po americkém supovi, který by byl hlavním konzumentem mršiny. Proto Evropany nemohlo nic vyděsit víc, než že válka nebude.
Mírový Trump je pro válečně rozdychtěnou Evropu jasný nepřítel. To znamená, že už nám nebude velet. Samozřejmě, že je to kruté pro pochopy, které živilo odezírání z úst velkého šéfa, který jim slíbil ochranu, když políbili prsten.
Doufejme, že budoucnost patří jiným. Napsal mi v mailovém povzdechu můj oblíbený autor Jan Schneider:
Bylo by třeba, aby se akademici pochlapili a začali zadávat témata diplomek a disertaček na téma VÁLEČNÁ vs MÍROVÁ EKONOMIKA. V jaké kondici byly státy před první a druhou světovou, studenou a hybridní válkou, a v jaké kondici z toho kdo vyšel.
Tleskám! Zbyněk Fiala, server vasevec.cz
X X X
EXPŘEDSEDA ČNB RUSNOK:
Stojíme na počátku globální obchodní války. Trumpova cla se zapíší do historie, myslí si Rusnok
Americký prezident Donald Trump ve středu oznámil, že Spojené státy zavedou reciproční cla vůči řadě ostatních zemí. Jak se tím promění trend globalizace? A zasáhne zavedení cel i Českou republiku? „Jsme malá, velmi otevřená ekonomika závislá na exportu průmyslových výrobků. Dopadne to na nás velmi silně,“ upozorňuje v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu bývalý guvernér České národní banky a ekonomického poradce Allianz pojišťovny Jiří Rusnok.
X Donald Trump na začátku svého středečního projevu v Růžové zahradě Bílého domu označil včerejšek za jeden z nejdůležitějších dnů v americké historii. Zapíše se zavedení cel i do učebnic ekonomie?
Určitě se zapíše do historie, a tím pádem i do učebnic ekonomie. Bohužel ale jen jako příklad toho, jak může vypadat hospodářská politika, která se neopírá o žádnou relevantní ekonomickou teorii a praxi. Celé východisko americké politiky vůči clům je postaveno na zcela mylných základech, což způsobí velký problém nejen celému světu, ale i Americe.
Když se jednou spustí obchodní válka, není jednoduché ji zastavit. Čekejme paralelní konflikty, stagnaci a nižší životní úroveň, odhaduje bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok
X Co očekáváte, že se stane?
Stojíme na začátku globální obchodní války, která když se jednou spustí, tak není jednoduché ji zastavit. Připomínat to může skutečnou válku vedenou reálnými zbraněmi.
Postupně dojde k eskalaci napětí, změní se globální toky zboží a velká část světa bude mít minimálně střednědobě mnohem nižší ekonomickou výkonnost, než by měla za jiných okolností, kdyby to nenastalo. Logicky se tak sníží životní úroveň, což může vyvolat všechny důsledky, které takové věci obvykle ve společnosti mívají.
‚Globalizace nezmizí‘
X Půjde o obchodní válku Amerika versus všichni ostatní, nebo čekáte, že soubojů bude daleko více?
Obávám se, že na začátku to bude Amerika versus všichni ostatní. Posléze, až země zavedou obranná opatření, zareagují i ostatní, protože se jich to rovněž dotkne.
Podle pravidel Světové obchodní organizace totiž de facto není dost dobře možné mít jiná cla vůči různým aktérům. V důsledku toho vzniknou na světovém obchodním kolbišti další paralelní konflikty.
Americká cla
USA zavedou reciproční cla vůči řadě ostatních zemí, nebudou to ale stoprocentní odvetná cla. Ve středu v podvečer našeho času to oznámil americký prezident Donald Trump. Na dovoz veškerého zboží z Evropské unie dopadne clo 20 procent, reciproční clo na dovoz čínského zboží bude činit 34 procent. Na zahraniční automobily dopadnou 25procentní cla.
X Může středeční krok amerického prezidenta změnit trend globalizace?
Určitě to bude významný moment ve vývoji celkové spolupráce na globální úrovni v oblasti hospodářské. Jak hluboký tento výkyv bude a jak udržitelný bude do budoucna, je ovšem otázka.
Já osobně jsem velmi skeptický k tomu, že by se najednou Amerika vrátila k tomu, že bude průmyslovou velmocí a v podstatě všechno si vyráběla sama. Podle mého názoru se nelze takto vrátit zpět. Svět dnes vypadá jinak technologicky i komunikačně.
Globalizace nezmizí. Všichni jsme na jedné planetě, a to nás evidentně bude nutit i přes všechny problémy do budoucna nějak spolupracovat. Ostatně je to ta nejefektivnější cesta pro všechny. Všichni na tom v konečném důsledku vydělávají. Je to milionkrát ověřená teorie i praxe.
Donald Trump slibuje, že to pomůže americké ekonomice. Může na tom ekonomika Spojených států za nějakých okolností opravdu vydělat?
Některé její části mohou krátkodobě nebo střednědobě posílit. Na druhé straně jako celek na tom vydělat nemůže.
‚Největší riziko‘
X Analytici v důsledku zavedení amerických cel odhadují, že v České republice dojde ke zpomalení růstu HDP o desetiny procentního bodu. Vidíte to podobně?
Je strašně problematické v tuto chvíli odhady kvantifikovat, když máme ještě řadu neznámých. Velmi hrubě to ale takto lze odhadnout, i když jde spíše o optimistické odhady.
Možná první rok to bude několik desetin HDP, ale je třeba si uvědomit, že to bude působit i v dalších letech. Rozhodně nám to vezme kus toho produktu, kterého jsme schopni dosahovat. Jedno procento HDP v Čechách je zhruba 80 miliard. Pokud se tedy v souhrnu uberou dvě tři procenta, jsou to i pro českou ekonomiku velké peníze.
Největší riziko vidím ve zprostředkovaných dopadech přes celou Evropu a přes německou ekonomiku. Jsme malá, velmi otevřená ekonomika závislá na exportu průmyslových výrobků. Dopadne to na nás velmi silně.
X Povede to v Česku nevyhnutelně ke zdražování, a tím ke zvýšení inflace?
To není vůbec jednoznačné. Rozhodně ne krátkodobě, protože tam budou různé protisměrné pohyby. Dokonce na začátku si dovedu představit, že to může vést ke snížení inflace nebo i k poklesu některých cen. Část výrobků, které se nebudou schopny už dostat na americký trh, bude totiž hledat za každou cenu odbytiště jinde, čili v Evropě.
Na druhé straně, pokud nastanou reciproční opatření ze strany Evropy, mohou zdražit výrobky jdoucí z Ameriky. Není jich ale naštěstí tolik. Pro Evropu tedy není až takovým rizikem inflace, jako spíše stagnace, recese hospodářství a s tím spojené další důsledky.
X X X
Kalousek: Historie nezná vítěznou celní válku. Katastrofa a rána na komoru, souhlasil Hampl
Historie nezná vítěznou celní válku. V pořadu 360° na CNN Prima NEWS to řekl bývalý ministr financí Miroslav Kalousek. S jeho pohledem na zavedení cel amerického prezidenta Donalda Trumpa souzněl také předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, který jejich zavedení popsal jako „katastrofu“.
Trump ve středu oznámil 20procentní cla na dovoz veškerého zboží z Evropské unie do Spojených států. Podle Kalouska tu ještě tak zásadní zásah do světového obchodu způsobený politickým rozhodnutím nebyl. „Nemůže to skončit dobře,“ řekl pro CNN Prima NEWS.
„Historie nezná žádnou vítěznou celní válku. Války mívají smysl, kde je vítěz a poražený. To, co Trump zahájil, ale bude mít jen poražené,“ řekl Kalousek a doplnil, že kvůli tomu zchudnou nejen Američané, ale bohužel i my.
Výrazně negativní pohled na zavedení cel s ním sdílí také Hampl. „Nerad vynáším fatalistické soudy, ale tohle je opravdu katastrofa pro světový obchod,“ uvedl pro CNN Prima NEWS. Doplnil, že pokud se nic nezmění a nedojde k úpravám, zasáhne to zejména země produkčního typu, jakou je Česká republika: „Je to prostě přímý zásah na komoru našeho ekonomického modelu.“
Pilný: Trump vytváří chaos
Podobný pesimismus nesdílel bývalý ministr financí a někdejší člen ANO Ivan Pilný. „Máme jednu českou pohádku o králi, který odvolává, co již několikrát odvolal, to přesně se již několikrát u Trumpa stalo,“ uvedl Pilný pro CNN Prima NEWS. Daleko větší problém prý vidí v tom, že Trump a jeho administrativa vytvářejí chaos a nejistotu. „Nikdo neví, co se stane. Jestli přijdou reciproční opatření, jaká budou a na co budou reagovat,“ doplnil Pilný.
Trump uvalil cla i na „ostrov tučňáků“. Vychytralí parchanti, jsou mu protivní, smějí se lidé
Evropa se navíc podle něj může účinně bránit. „Amerika sem nedováží hmotné zboží, ale především služby a nehmotné produkty. Na ty může Evropská unie bez problémů uvalit desetiprocentní daň z obratu, což by asi panu Zuckerbergovi (stojí za sociálními sítěmi Facebook či Instagram, pozn. red.) nebo Muskovi (majitel sociální sítě X) nebylo úplně jedno,“ dodal Pilný.
Jeho slova podpořil Kalousek, podle kterého nepředvídatelnost velmi škodí ekonomice, světovému obchodu a kapitálovému trhu. „Je tu jistá naděje, že to nevydrží dlouho a dojde k rozumným dohodám, které situaci trochu zlepší,“ vysvětlil. Souhlasil rovněž, že Evropská unie může případně zavést reciproční cla nebo částečně vyřadit americké firmy z výběrových řízení. „Lidé typu Donalda Trumpa jinak než pod tlakem nevyjednávají,“ dodal.
X X X
EKONOM HAMPL:
Trump zatloukl poslední hřebík do rakve globalizace, říká ekonom Hampl
Svět se deglobalizuje, mění se velmocenská rovnováha – a do toho Donald Trump naplno rozehrál izolacionistickou kartu. Výsledkem bude, že svět už nebude bohatnout jako dřív a hrozí výrazné oslabení Evropy. Jak řekl v Rozstřelu předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, Evropa přichází o tři hlavní hnací síly, které ji v posledních dekádách táhly kupředu.
„Z hlediska cel se vracíme někam o sto let zpátky. Vymazáváme třicet zlatých let globalizace,“ uvedl Hampl na úvod debaty o Trumpových nových celních opatřeních. Připomněl ale, že nejde jen o Trumpa. „Je to společná politika republikánů i demokratů. Amerika se rozhodla, že už nechce být garantem globální otevřenosti.“
Špatná zpráva pro Evropu
Podle Hampla jde o zásadní obrat: „Tato protekcionistická politika trvá delší dobu. Trump přišel s izolacionismem už během prvního funkčního období, Biden v něm pokračoval. A teď tohle – poslední velký hřebík do rakve globalizace.“
„Je to naprosto špatná zpráva pro ekonomiky, které jsou postavené na mezinárodní dělbě práce a těžily z otevřenosti,“ uvedl Hampl. Dodal, že i první ekonomické odhady jsou varovné. „Pohybují se v rozmezí jednoho až tří procent HDP – a to se týká nejen Česka, ale ještě více Slovenska. A to nejsou malá čísla.“
„Evropa přišla o tři příznivé větry, které jí třicet let vály do zad: levné energie z Ruska, levnou bezpečnost ze Spojených států a rychlé tempo globalizace. O všechno tohle jsme přišli během posledních pěti let,“ shrnul.
„Myslím, že tohle je opravdový, možná poslední budíček – že je potřeba přehodnotit priority, které v Evropě máme. Pokud čelíme existenčním hrozbám, je otázkou, jestli je stejně důležité budovat schopnost obrany, nebo zateplovat domy po babičce a rozšiřovat nízkoemisní MHD,“ poznamenal Hampl.
Green Deal jako drahá priorita?
„Máme příliš mnoho velmi drahých nových priorit – obranu, energetiku, dekarbonizaci – a zároveň nikdo nechce sáhnout na ty stávající: sociální stát, zdravotnictví, školství. A populace navíc stárne,“ dodal.
Hampl varoval, že Evropa nemá dostatek prostředků na financování všech svých cílů. „Vládní plán počítá s tím, že bychom do roku 2030 měli na dekarbonizační cíle vydat 1,3 bilionu korun z veřejných zdrojů. Velká část z toho jsou sice evropské peníze, ale i ty pocházejí od daňových poplatníků.“
Podle něj by tyto prostředky mohly být využity právě na zajištění obrany, a to bez nutnosti dalšího zadlužování. Řešením podle něj není ani zvyšování daní – ať už plošné, nebo progresivní: „Nevidím nikoho na politické scéně, kdo by s tím šel do voleb. A hlavně – nemáme dost bohatých, kteří by dokázali všechny tyto výdajové priority zaplatit.“
Zvýšení daní proto považuje za politicky nereálné. „Tyhle ideje končí u prvního výpočtu v excelové tabulce,“ podotkl. A připomněl, že Evropa je závislá především na průmyslu a vývozu: „Neprodukujeme žádné suroviny. Vyvážíme to, co tady vyrobíme – fyzicky nebo duševně.“
Americké „magořiny“
„Evropa je prostě produkční část světa. A my – spolu s Německem a severní Itálií – tvoříme superprodukční jádro. Jen mám pocit, že jsme tenhle model v posledních letech začali považovat za něco špatného. Že produkce je špinavá a nevoní,“ konstatuje Hampl. Podle něj v Evropě – i v Česku – chybí dlouhodobá strategie, která by reagovala na novou geopolitickou realitu a zaměřila se na růst.
Hampl se v rozhovoru dotkl i změn v americké společnosti, které podle něj vedou k těžko předvídatelným volebním výsledkům. „Říkám to s nadsázkou – ale velká část americké společnosti si loni v listopadových volbách řekla, že i demokraté dělají takové magořiny, že to musí zastavit nějaký jiný magor. A pak volí politiky, kteří jsou těžko dešifrovatelní i pro konzervativní část spektra,“ říká.
Zejména u Donalda Trumpa podle něj dochází k paradoxnímu rozštěpení. „Řada lidí ho obdivuje za to, co dělá v kulturních válkách. Ale pokud jsou aspoň trochu ekonomicky liberální, tak s jeho hospodářskou nebo bezpečnostní politikou souhlasit nemohou,“ uzavírá Hampl.
X X X
Polsko: Více na zelenou transformaci měst, méně na obranný fond
Polská ministryně fondů a regionální politiky Katarzyna Pełczyńska-Nałęcz v úterý oznámila, že z prostředků z Národního plánu obnovy bude na zelenou transformaci vyčleněno 14–15 miliard polských zlotých a 25–26 miliard zlotých na obranný fond, tedy méně než se plánovalo. Zprávu přinesl Bankier.pl.
„Původně bylo do obranného fondu plánováno 30 miliard zlotých, nyní to bude 26 miliard, protože jsme slyšeli hlas představitelů samosprávy, že už mají projekty spojené se Zelenou transformací měst. Rozhodli jsme se tam přidělit víc, 14-15 miliard. Zdůraznila, že většina prostředků bude směřovat do zelené proměny měst.
Původně vláda oznámila, že Fond obrany a bezpečnosti, jehož část měla pocházet z Národního plánu obnovy, dostane 30 miliard zlotých.
Katarzyna Pełczyńska-Nałęcz upozornila, že o způsobu využití prostředků z obranného fondu bude rozhodovat zvláštní řídící výbor ve složení: ministr národní obrany, ministr financí a regionální politiky, ministr infrastruktury a ministr rozvoje a technologií.
„Prostředky z tohoto fondu lze použít na kapitálové vklady například pro muniční továrnu. Ne na nákupy, ale na investice do zvýšení výrobní kapacity,“ vysvětlila Pełczyńska-Nałęcz, server vasevec.cz
X X X
První krok k debyrokratizaci schválil Evropský parlament. Ve zrychleném režimu
Europoslanci dnes odhlasovali schválení prvních dvou opatření z takzvaného omnibus balíčku, který na konci února předložila Evropská komise s cílem snížit administrativní zátěž a podpořit konkurenceschopnost evropské ekonomiky. Jde o odložení dvojice nařízení zaměřených na udržitelné a odpovědné podnikání. Parlament jej schválil ve zrychleném režimu.
O posunutí hlasovali europoslanci ve čtvrtek většinou 531 hlasů. Devětašedesát europoslanců bylo proti, sedmnáct se zdrželo. Hlasování proběhlo ve zrychleném režimu poté, co si tento zvláštní postup Evropský parlament odhlasoval v úterý.
„Musíme posílit naši konkurenceschopnost. Omnibus je první krok dobrým směrem. Není to jen o ochraně pracovních pozic v Evropě, ale také k zajištění ekonomického růstu,“ řekl tehdy před hlasováním europoslancům Tomas Tobé z frakce Evropských lidovců. „Pro ochranu životního prostředí, pro zlepšení života lidí nebude nikdy lepší čas,“ reagovala na něj zástupkyně Levice Manon Aubry.
Odložení schváleno, omezení teprve přijde
Konkrétně dnes europoslanci dali zelenou odložení platnosti nařízení o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti. Tu schválili v dubnu loňského roku s cílem omezit negativní dopad podniků na lidi a planetu. Konkrétně platí pro firmy s více než 1 000 zaměstnanci a celosvětovým obratem nad 450 milionů eur. Po těch požaduje, aby ony a jejich dodavatelé snižovali či zcela eliminovali negativní dopad svého podnikání na životní prostředí či lidská práva. Konkrétně jde třeba o otroctví, využívání dětské práce, vykořisťování pracovníků, ohrožování biologické rozmanitosti či znečištění a ničení přírodního dědictví.
Platnost nařízení měla nabíhat postupně. Od roku 2027 mělo nařízení začít platit pro podniky s více než 5 000 zaměstnanci a celosvětovým obratem nad 1 500 milionů eur. V návaznosti na dnešní hlasování je tento krok o rok posunutý, a to na 26. července 2028.
Druhý set pravidel, který byl dnes posunutý, vychází ze směrnice o nefinančním reportování. Ta po firmách požaduje pravidelné zveřejňování informací týkajících se jejich společenského a environmentálního dopadu. Platnost posunuje o dva roky, tedy do roku 2028.
S posunutím již souhlasila Rada EU. Po posledním formálním schválení tak změna vejde v platnost. Jde přitom jen o první krok – v dalších měsících se budou zákonodárci zabývat také navrženým zmenšením rozsahu obou legislativ.
Karolína Novotná, ceskajustice.cz
X X X
– Prezident Donald Trump se dostavil s menším zpožděním do růžové zahrady v Bílém domě, kde měl hodinu dlouhý proslov ve kterém nejprve vyzdvihl argumenty proč cla jsou žádoucí politikou pro USA.
Mezi hlavní důvody uvedl příjem do státní kasy, podporu střední třídy, podporu investic v USA, konec dotování konkurentů jako je EU nebo Čína, konec demolice amerického průmyslu zahraniční konkurencí a zmenšení fiskálního deficitu. Mimo jiné také uvedl strategickou roli cle, aby se mohly Spojené státy osamostatnit pokud jde například o výrobu léčiv, elektroniky, obranné techniky, komodit, potravin atd. Trump ve své řeči uvedl, že navrch již ohlášených recipročních cel plánuje i zvláštní sektorová cla na dovoz strategického zboží.
– S okamžitou platností zavedl 25% cla na dovoz zahraničních automobilů, dříve také komunikoval že i balík recipročních cel bude zaveden s okamžitou platností, ovšem v tomto ohledu se rozhodl provést menší změny. Základní plošné clo na všechny země bude zavedeno již 5. dubna a rozšířená cla na „nepřátelské země“ budou zavedena 9. dubna.
– Trump představil po své počáteční řeči (kdy akciové trhy dokonce rostly v poobchodní fázi) konečně reciproční cla. Asistent mu podal velkou tabulku, kterou Trump představil reportérům v publiku a v této tabulce byly na levo názvy zemí a na pravo byly dva sloupečky, kde v prvním bylo číslo, které představovalo clo, které podle Trumpa aplikují dané země na USA a v druhém sloupečku bylo clo, které USA nově uvalí na danou zemi nad rámec již existujících cel. Nutno dodat, že tyto cla na americké zboží nejsou skutečná cla, ale jedná se o vnímanou míru cel Trumpovou administrativou, která zahrnuje například i míru manipulace dané země s měnou, jestli daná země aplikuje zvláštní daň na americký dovoz, jak se chová k americkým exportérům apod. Takže například podle tabulky Čína aplikuje 67% clo na USA, ve skutečnosti je tato míra ale asi třikrát menší, kolem 23 %. Dále podle tabulky USA nově zavedou 34% clo na Čínu a to navrch již existujících 20% cel. Ve výsledku tedy Spojené státy budou import čínského zboží nově clít 54 %, pokud nedojde k žádným změnám. Tohle je velmi výrazný zásah do hospodaření společností, americké společnosti tak za čínský import budou nově platit až 54% přirážku. Po představení těchto recipročních cel se začaly akciové trhy v poobchodní fázi ostře propadat, Nasdaq se propadl až o 4,5 %. Indexy táhly dolů především společnosti ze skupiny velké sedmičky technologických gigantů.
– Dříve ministr financí USA Scott Bessent uvedl, že tato cla budou představovat maximální míru cel, které USA zavede na každou a že je na každé zemi, aby s USA daná země vyjednávala a dohodly se na snížení těchto cel. Ovšem ve své včerejší řeči naznačil, že by mohl reagovat na případné reciproční opatření dotčených zemí, což zase zpochybňuje Bessentovo prohlášení. Navíc Trump se ve své řeči nikde nezmínil o maximální míře cel, tedy nenastavil žádný strop, což může být znepokojivé a zvyšuje pravděpodobnost celních válek.
– Trump uvedl, že pokud budou zahraniční firmy ochotny stavět své továrny v USA a investovat na americké půdě, bude ochoten tato cla snížit, nebo zcela odstranit. Jako další recept na snížení cel uvedl, že pokud dané země zajistí lepší přístup k americkým exportérům, například snížením cel na americké zboží, nebo jinými podpůrnými opatřeními, tak bude ochoten snížit americká cla. Ovšem realisticky podle našeho názoru se zahraniční firmy nebudou hrnout do investic na půdě USA. Například pokud se firma A rozhodne postavit továrnu v USA aby se vyhnula vyšším clům tak bude muset výrazně investovat nové prostředky a také tolerovat vyšší náklady na práci a celkovou výrobu. Pokud pak vyprší Trumpovo vládnoucí období a nastoupí nový prezident, který tato cla zruší, pak tato firma A výrazně prodělá, protože americká továrna již nebude dávat žádný ekonomický smysl za takových podmínek. To je zase náklad navíc pak tuto výrobu přesunout jinam.
– Ostatní země budou s velkou pravděpodobností reagovat a ve větší, nebo spíše menší míře zareagují na tuto ostrou celní politiku USA, což zvyšuje šance na sekundární retaliace a tedy celkově obchodní válku.
Mgr. Barotov Timur, Capital Markets Analyst
X X X
Hutníci či svářeči. Zaměstnavatelé mají přispívat na penze lidem v náročných profesích.
Hutníci, svářeči nebo zaměstnanci v mrazírnách by mohli mít lepší podmínky pro spoření na důchod. Povinný příspěvek zaměstnavatelů na penzijní spoření pro zaměstnance ve fyzicky náročných a rizikových profesích má činit minimálně čtyři procenta z výdělku. Novelu zákona ve středu posunuli poslanci rozpočtového výboru do druhého čtení. Podle odborů ale zaměstnancům ve třetí kategorii rizikovosti tato úprava dřívější odchod do důchodu neumožní.
Poslanci zároveň projednali dva pozměňovací návrhy. Jeden z nich je pouze legislativně-technický, druhý reaguje na námitky zaměstnavatelských svazů a sjednocuje podmínky pro vyplácení příspěvku a jeho výši. Minimálně čtyři procenta ze svého výdělku by podle tohoto návrhu měli zaměstnanci dostávat už od odpracovaných tří směn měsíčně. Šéf odborů KOVO Roman Ďurčo však namítá, že příspěvek, který by se měl týkat asi 108 tisíc lidí, neumožní financování jejich odchodu do předčasného důchodu.
Člen rozpočtového výboru Viktor Vojtko (STAN), který coby zástupce předkladatele nového zákona měl na jednání hlavní slovo, v úvodu informoval kolegy, že po dohodě se zaměstnavateli i odbory podal pozměňovací návrh, podle něhož by se povinný příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění či spoření týkal zaměstnanců v náročných profesích, spadajících pod kategorii rizikovosti číslo tři. Těm by nárok vznikl při odpracování alespoň tří směn měsíčně, přičemž výše příspěvku by činila čtyři procenta z vyměřovacího základu jejich výdělku. „Je to určité administrativní zjednodušení a je to přímo iniciováno jak ze strany zaměstnavatelských svazů, tak odborů,“ uvedl Vojtko.
Původní návrh zákona obsahuje ustanovení, že při odpracování tří směn v měsíci má zaměstnanec dostat tři procenta svého vyměřovacího základu a čtyři procenta až od 11 odpracovaných směn výše. Pozměňovací návrh tedy sjednocuje oba režimy a výši příspěvku do jedné kategorie.
Zvýšení administrativní i finanční zátěže kritizovaly Hospodářská komora ČR (HK ČR) i Svaz průmyslu a dopravy ČR. HK ČR upozornila, že zavedení nových povinností by vyžadovalo úpravy interních procesů a systémů pro evidenci směn a příspěvků, což by kromě administrativní zátěže znamenalo také náklady na úpravy informačních a mzdových systémů.
Kdo a kolik?
Předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová vytkla návrhu, že neprošel standardním připomínkovým řízením, a nejsou tak známy dopady na zaměstnance ani náklady pro zaměstnavatele. Požadovala proto jejich vyčíslení. Viktor Vojtko uvedl, že vzhledem k průměrné mzdě by měl čtyřprocentní příspěvek zaměstnavatele činit 1804 korun, což je oproti současné průměrné výši příspěvku na penzijní připojištění či doplňkové spoření asi o 550 korun více. Právě tolik by podle něj měla představovat průměrná dodatečná zátěž zaměstnavatele na jednoho zaměstnance. Pokud by se hypoteticky vycházelo z předpokladu, že zaměstnavatel na penzijní produkty nepřispívá vůbec, činil by celkový roční dopad 2,141 miliardy korun. „Nicméně toto je samozřejmě nerealistický scénář, protože víme, že zhruba 36 procent zaměstnavatelů přispívá svým zaměstnancům v průměrné výši 1250 korun,“ doplnil s tím, že po zohlednění dalších faktorů lze celkovou dodatečnou zátěž podnikatelské sféry odhadnout na zhruba 1,4 miliardy korun ročně.
Předseda Odborového svazu KOVO Roman Ďurčo České justici řekl, že většiny zaměstnavatelů v oboru hutnictví a slévárenství, kde pracuje většina ze zmíněných 108 tisíc zaměstnanců spadajících do rizikové kategorie tři, se navrhovaná minimální výše příspěvku už netýká. „Ve spoustě firem, hlavně tam, kde máme tyto kategorie rizika, jsme už nad rámec toho zákona. V rámci kolektivních smluv už někde máme příspěvek dva tisíce korun měsíčně, a návrh zákona říká – když nyní spočítáme průměrnou mzdu – že se příspěvek má pohybovat někde kolem 1800 korun,“ konstatuje Ďurčo. „Takže zaměstnavatelé už navrhovanou podmínku splňují. Pokud nějakým zázrakem neporoste skokově průměrná mzda,“ dodává.
Snaha o nápravu?
Šéf KOVO však k návrhu zákona vznesl zásadní připomínku. Podle něj příspěvek na penzijní spoření zaměstnancům pracujícím v rizikových podmínkách neumožní dřívější odchod do důchodu, protože si z něj nestačí naspořit. „Máme shodu se zaměstnavateli, že ten příspěvek je nastaven špatně. Za prvé, lidé, kteří mají třeba pět let do důchodu, už nejsou schopni naspořit takovou částku, aby mohli odejít do předčasného důchodu – přestože v tom riziku pracují více než 20 let. A za druhé, zaměstnavatelé nechtějí přispívat na sociální pojištění větší částku. Třeba Svaz průmyslu a dopravy se před poslanci jasně vyjádřil, že tuto změnu nepodporuje,“ říká.
Důvodem vzniku návrhu zákona je skutečnost, že zaměstnanci ve třetí kategorii rizikovosti byli původně součástí vládní důchodové reformy, která jim měla umožnit odchod do důchodu bez krácení výše dávky. Vládní strany ODS a TOP 09 však později s odvoláním na pomalejší růst důchodového věku prosadily vyřazení této skupiny. Místo toho mají být tyto profese podpořeny právě příspěvkem zaměstnavatele na penzijní spoření. Zaměstnanci by si podle předkladatelů měli naspořit na svůj předčasný důchod sami.
Do stupně rizikovosti číslo tři patří práce v podmínkách vyznačujících se chladem nebo naopak vysokými teplotami, vibracemi a další fyzickou zátěží.
„Je to trošku snaha o nápravu toho nešťastného stavu, k němuž došlo při schvalování důchodové pseudoreformy,“ uvedla Schillerová. „Budeme se snažit jednat s novou vládou. Předpokládám, že tato vláda si za svým rozhodnutím stojí a nic měnit nebude, přestože sociální partneři – tedy jak my, tak zaměstnavatelé – s tím spokojení nejsme. Tak předpokládám, že dojde alespoň k částečné nápravě. Uvidíme, jak dopadnou volby. Chtěla bych, aby tito lidé mohli do důchodu opravdu dříve, protože si myslím, že tímto příspěvkem si nenaspoří dostatek prostředků na to, aby mohli čerpat předdůchod po dobu pěti let. A zároveň věřím, že po letech náročné práce v riziku je jejich zdraví natolik opotřebované, že by dřívější důchod opravdu uvítali,“ uzavírá Ďurčo.
Ivana Pečinková, ceskajustice.cz
X X X
Jihomoravský kraj podpoří městské nemocnice v Blansku a Boskovicích. Pošle jim 14 milionů na provoz
Rada Jihomoravského kraje schválila finanční dar, který pomůže udržet dostupnou zdravotní péči pro obyvatele severní části kraje. Nemocnice v Blansku a Boskovicích si mezi sebe rozdělí 14 milionů korun, které jim pomohou pokrýt každodenní provozní náklady. Kraj je podpoří, ačkoliv není jejich zřizovatelem.
Peníze půjdou na výdaje, které jsou pro běžný chod nemocnic naprosto klíčové – od nákupu zdravotnického materiálu až po zajištění chodu lékařských služeb. „Pro nás je důležité, aby byla dostupná kvalitní péče ve všech částech kraje, a proto pomáháme i nemocnicím v Blansku a Boskovicích, které přímo nezřizujeme,“ říká hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich.
Obě zařízení slouží širokému okolí a kromě standardní péče zajišťují i lékařskou pohotovost. V době, kdy se na celostátní úrovni řeší nedostatek personálu, stárnoucí populace i finanční stabilita nemocnic, je regionální podpora víc než symbolická.
Blanenská nemocnice obdrží částku 7 milionů korun. Jak uvedla její ředitelka Vladimíra Danihelková, nemocnice finance využije na přímou péči o pacienty. „Částku 7 milionů korun využijeme v běžném provozu nemocnice. Prostředky budou vynaloženy na přímou péči o pacienty, například na nákup materiálu a podobně. Jsme velmi rádi, že každý rok od Jihomoravského kraje tuto dotaci dostáváme, velice nám pomáhá a děkujeme za ni,“ říká ředitelka Nemocnice Blansko Vladimíra Danihelková.
Stejnou částku obdrží také nemocnice v Boskovicích, která poskytuje komplexní zdravotní péči pro více než 100 tisíc obyvatel severní části Jihomoravského kraje. Finanční podpora pomůže pokrýt běžné provozní náklady a zajistit, aby péče zůstala dostupná a kvalitní. „Podpora kraje nám umožňuje udržet vysoký standard péče napříč všemi obory. Je to důležitý krok k tomu, abychom i nadále mohli pacientům poskytovat odbornou a lidskou pomoc, na kterou se mohou spolehnout,“ uvedla jednatelka Nemocnice Boskovice Jana Syrovátková.
Jihomoravský kraj nemocnice v regionu podporuje dlouhodobě. V Blansku i Boskovicích se ošetřují nejen místní obyvatelé, ale i pacienti z širokého okolí. Každá podpora proto posiluje dostupnost zdravotní péče v celém severním regionu a přispívá k jeho celkové stabilitě.
X X X
Zdravotnická škola ve Svitavách vzdělává diplomované zdravotní sestry
Další rozvoj Střední zdravotnické školy ve Svitavách byl tématem jednání hejtmana Martina Netolického se starostou Svitav Davidem Šimkem a ředitelem školy Radimem Dřímalem. V letošním školním roce byl ve škole otevřen tříletý obor diplomovaná všeobecná sestra. Zároveň zde probíhá rekonstrukce fasády školní budovy. V roce 2022 kraj dokončil investici do školní kuchyně, jídelny a vestibulu.
„Pro školní rok 2024/2025 jsme na základě debat s vedením školy, města, ale také naší nemocnicí otevřeli tříletý obor diplomovaná všeobecná sestra. Takto jsme v minulosti otevřeli stejný obor při zdravotnické škole v Ústí nad Orlicí. Reagujeme tak na věkovou strukturu zdravotních sester napříč celou republikou a děláme maximum proto, aby následně absolventky zůstávaly v regionu. V tomto případě samozřejmě ve Svitavách nebo v Litomyšlské nemocnici,“ uvedl hejtman Martin Netolický s tím, že obor je registrován na kapacitu 90 studentek a studentů ve třech ročnících.
Vyšší odborná škola zdravotnická a střední zdravotnická škola Svitavy je školou s nadregionální působností. Vzdělává žáky v deseti třídách denní formy vzdělávání a jedné třídě večerní. Oba nabízené obory Praktická sestra a Masér ve zdravotnictví jsou vhodné pro dívky i chlapce. Po maturitě mohou absolventi nastoupit přímo do zaměstnání ve zdravotnických zařízeních nebo studovat na široké škále vysokých nebo vyšších odborných škol. Škola zároveň slouží celoživotnímu vzdělávání, zejména v kvalifikačních kurzech Sanitář a Sportovní masáž. Vyšší odborná škola nabízí obor Všeobecná sestra, který je rovnocenný bakalářskému oboru na VŠ.
Mgr. Dominik Barták, Pardubice
X X X
Železnice spojuje kultury na trase Dolní Lipka – Slezská Javořina
Pardubický kraj spojuje s polským Dolnoslezským vojvodstvím nejen část státní hranice, ale také dlouhá historická etapa. Narodil se tu a v Kladsku je pochován Arnošt z Pardubic, první český arcibiskup a rádce Karla IV. Pomohl mu z jeho třetím sňatkem s mladičkou krasavicí ze Svidnice – Annou, která dala českému králi konečně dědice trůnu – Václava IV. a také část tohoto území, které patřilo k české koruně až do roku 1763. V dnešní době propojují oba kraje zejména příhraniční projekty. Jeden z nich v rámci evropského programu Interreg se jmenuje Železnice spojuje kultury a brzy začne mít první hmatatelné obrysy.
„Řadu let se Pardubický kraj spolu s Muzeem starých strojů v Žamberku snaží ukázat mnoha nadšencům od nás i ze zahraničí železniční historii v nostalgických jízdách parních vlaků a brzy také v Železničním muzeu v Dolní Lipce. Díky programu Interreg bychom se mohli dostat zase o krok dál, a to nejen v Dolní Lipce, ale společně i ve Slezské Javořině, kde je největší polské železniční muzeum. Už v loňském roce jsme si vyzkoušeli jízdu parního vlaku z Ústí nad Orlicí před Dolní Lipku do Slezské Javořiny a 300 míst bylo okamžitě vyprodáno. Toho chceme využít i v letošním roce a zároveň začít budovat i zázemí muzea,“ uvedl hejtman Martin Netolický.
Do česko-polského programu je zapojen Pardubický kraj s muzeem v Dolní Lipce, Muzeum starých strojů v Žamberku jako dodavatel replik strojů, Nadace pro zachování průmyslového dědictví Slezska a obec Dzierzonióv. „Celkové náklady projektu jsou pro všechny partnery 232 milionů korun a letos v lednu jsme obdrželi zprávu o dotaci ve výši 179 milionů korun, z toho je pro Pardubický kraj určeno 122 milionů. Díky tomu můžeme na obou stranách hranice začít vyhlašovat výběrová řízení, aby se ještě letos mohlo začít s realizací,“ sdělil radní pro evropské fondy a kulturu Roman Línek.
Poslední schůzka pracovních týmů z české a polské strany se konala v Železničním muzeu ve Slezské Javořině. Pardubický kraj má v této etapě projekt na vstupní objekt muzea v Dolní Lipce, jeho kolejiště s funkční točnou, hradlem, ale také se všemi potřebnými sítěmi. K tomu bude patřit i replika Stevensonovy parní lokomotivy. Další exponáty a zázemí pro návštěvníky chce doplnit i muzeum na polské straně.
K provozu parních lokomotiv tak, jak je známe, je ale zapotřebí také zázemí v podobě provozních budov, jako je třeba vodárna a výtopna, a také nezanedbatelné množství uhlí. Vzhledem ke snahám o omezení spalování černého uhlí a zachování čistého životního prostředí v Evropské unii, promýšlejí přední výzkumníci nyní i možnost vyrobit páru pomocí solárních panelů a do lokomotiv ji natlakovat. Zatím to ale vypadá, že pro nadšence do parních vlaků k tomuto druhu nostalgie patří i ten kouř a saze.
„Rádi bychom v následujících letech projekt dokončili jak přímo v Dolní Lipce včetně provozních budov, tak i v jejím okolí. Chtěli bychom návštěvníkům nabídnout také další zajímavosti Králicka, jako jsou vojenské pevnosti a muzea nebo poutní Hora Matky Boží na Hedči. Počítáme s vybudováním zázemí pro turisty v areálu našeho opravárenského učiliště v Králíkách a půlkilometrovou naučnou stezkou mezi učilištěm a muzeem,“ dodal hejtman.
PhDr. Zuzana Nováková