Paroubek: Vítězství Ficova Smeru SR ozářilo Evropu. Učit se i Babiš, 50 %, nebo SPD a neposlušné členy včas odstranit. Připraven na válku s blbci

Tři a půl roku trápila čaputovsko-matovičovská vládní koalice Slovensko chaosem a vzájemnými rozpory. Tu a tam své chaotické počínání proložila kriminalizováním politického soupeře, strany Smer, jehož věrohodnosti dnes důvěřují snad jen skalní stoupenci slovenské pravice.

Slovenská pravice, stejně jako česká pravice, má ve svých genech zabudovánu neschopnost vládnout. Slovensko po nadějném vývoji zejména v období Ficových vlád zaznamenává hospodářský propad. A co je nejhorší, také propad životní úrovně, zřejmě větší než ten, který je v Čechách a na Moravě. A že ten propad v Čechách a na Moravě je pořádný.

Jediné, čemu se kromě hádek a vzájemné nenávisti strany bývalé pravicové koalice důsledně věnovaly, byly dodávky zbraní na Ukrajinu a jednoznačná podpora Zelenského vlády. Je otázka, do jaké míry je to ve slovenském národním zájmu. Významná část Slováků, pravděpodobně většina, si to nemyslí. A tak se vynořil Robert Fico, který po obrovském marketingovém útoku na něj v souvislosti s vraždou novináře Kuciaka a jeho partnerky, byl nucen odejít z pozice premiéra, aby nyní Slovensku dal novou vizi a nový začátek. Ostatně nikdy se neprokázalo, že by R. Fico anebo jeho vládní kolegové osnovali cokoliv, co by souviselo s přípravou fyzických útoků na novináře. Anebo že by byli součástí mafiánských struktur.

Prostě byla to sofistikovaně připravená lež, která ovšem u významné části Slováků zabrala. A tak v minulých volbách do Národní rady na Slovensku zvítězil obratný populista a chaot Matovič, u kterého je otázka, zda má v hlavě o kolečko více anebo méně. A pravicovou vládní koalici jistila prezidentka Čaputová, u které bylo stále zřejmější, že postupuje podle not Státního departementu Spojených států. Paní prezidentka došla ostatně před pár měsíci k názoru, že její politická pozice je i díky této podpoře pravicové vlády do budoucna neudržitelná, a že se tedy již nebude ucházet o znovuzvolení hlavou Slovenské republiky. Takže politické pilíře, pracně budované za pomoci zahraničních přátel Slovenska, začaly padat jako šindele ze střech při hurikánu Julie.

Do čela slovenské pravice se postavil se stranou Progresivní Slovensko zatím ničím nepoznamenaný, a vlastně zcela nezkušený politik, pan Šimečka. Proti těžkým vahám slovenské politiky, kterými jsou Fico a Pellegrini, neměl od začátku šanci. To ukazují koneckonců i počty preferenčních hlasů těchto lídrů. V této disciplíně Fico a Pellegrini jasně zvítězili, a Fico s velkým odstupem. Velká část Slováků, a přes záměrně nejasné průzkumy veřejného mínění se to zdá být většina, si nepřeje být zatahována do války na Ukrajině. Ficova strana vystupovala jako strana míru. To byl manévr, který jí zřejmě pomohl získat i hlasy jisté části maďarských voličů. Pro většinu maďarských voličů na Slovensku je totiž Orbán majákem, který určuje jejich názory. A Fico může být Orbánovi v Evropě dobrým partnerem. Třeba ve snaze přesvědčit většinu evropských lídrů např. o neužitečnosti sankcí proti Rusku a o potřebě dosažení míru na Ukrajině mírovým vyjednáváním a ne válkou. Anebo alespoň korigovat jejich názory.

Slovensko, Maďarsko a Česko jsou tvrdě zasaženy ukrajinskou válkou, ze které plyne pokles životní úrovně jejich občanů. A tento pokles je podstatně silnější nežli ve státech západní Evropy. Proto musí mít větší zájem na ukončení zbytečného konfliktu, který je zástupnou válkou mezi Ruskem a Spojenými státy s využitím živé síly Ukrajinců.

I z tohoto hlediska lze Ficovo vítězství jen vítat. Ale samozřejmě to nejpodstatnější pro Slováky je, že berou Fica jako rutinéra, za jehož vlád se dařilo po celou dobu zvyšovat životní úroveň širokých vrstev slovenského obyvatelstva. Dařilo se mu přesně to, co se nedařilo pravicových vládám Radičové, Matoviče a Hegera.

Robert Fico měl delší čas, po svém odchodu z funkce premiéra, na přemýšlení o chybách, které provázely jeho předchozí vládnutí. Ze Smeru se stala dlouhými lety vlády svého druhu státostrana a zejména v nižších patrech slovenské politiky se lidé ze Smeru podle toho chovali. Fico se prostě dolním patrům slovenské politiky nevěnoval, a zejména proto vznikly jeho politické problémy. Ale nejen proto. Prostě vládl příliš dlouho a také silné zahraniční vlivy hledaly jeho skutečné i domnělé slabé stránky a také je našly.

Klobouk dolů před jeho houževnatostí a před jeho vynikajícím comebackem. Myslím, že Ficovo vítězství může mít velký vliv, když ne na celou Evropskou unii, tak určitě na země středoevropského regionu. Ficův Smer je mírovou stranou. Fico otevřeně říká své názory na imperialistický charakter konfliktu na Ukrajině. Chce dělat otevřenou politiku vůči celému světu a také k mocnostem Východu. A je tak příkladem pro politické síly v České republice, které souzní s jeho názory a mají stejné problémy jako on vyjádřit se v českých mainstreamových médiích. Ukazuje se, že pokud má politik vizi, jasný program, jednotnou stranu za sebou, je schopen uhrát skvělý volební výsledek i „proti všem“. Fico je dnes v situaci, že potřebuje pro sestavení vlády spojenectví s Hlasem. Ale je zřejmé, že bez Fica a Smeru a jeho 42 poslanců si nikdo ani ruce neumyje. Jinak řečeno, matematicky možné jiné koalice jsou vlastně nemožné proti silnému Ficovi a Slovenské národní straně.  Tyto dvě strany by tvořily příliš silný opoziční blok, který by v krátké době zdecimoval nesourodou vládu, pokud by vůbec vznikla jen na bázi nenávisti vůči Ficovi. Ostatně nenávist v politice je věc nepraktická.

Samozřejmě, že jsou zde problematické vztahy Fico – Pellegrini, ale oba dva tito šéfové levicových stran mají společné přátele. A to v obou stranách. A řada lidí v Hlasu, kteří předpokládali, po odchodu Pellegriniho ze Smeru, že převezmou voličskou klientelu Smeru, se na věc dnes dívá střízlivě. Prostě tehdy si mysleli, že Fico je vyřízený a ono to tak není. Slovensko má dnes dvě socialistické strany, tu jednu, Ficovu, spíše národně socialistickou, tu druhou, Pelegriniho, spíše liberálně socialistickou. Pro obě dvě tyto strany je výsledek voleb velký sukces. Mají společně 69 mandátů a mohou si jen vybrat koaličního partnera anebo partnery. Do koalice se již nabídlo KDH.  A se Smerem dlouhodobě v předchozích obdobích spolupracovala ve vládě SNS. Trojčlenná vládní koalice je už dobrým nástrojem vládnutí. Je to jiné nežli u pětičlenné koalice, která předtím stála v čele Slovenska s tragickými praktickými výsledky.

Na závěr nelze než popřát Robertu Ficovi a Peteru Pellegrinimu a jejich stranám konstruktivní spolupráci ve prospěch a pro blaho slovenského národa. Ing. Jiří Paroubek, expremiér ČR, server vasevec.cz

X X X

Nad ránem si v hlavním stanu Směr v SR zazpívali i českou hymnu…

Česko má na všech rozhodujících postech euroatlantické progresivisty. Ve vládě, v prezidentovi, v Senátu, v Poslanecké Sněmovně.

A tak naši liberálové s oporou médií i zejména České televize varovali před vítězstvím proruského lídra Fica. Snad nejdál šel Petr Pavel, o kterém už je dávno známo, že mnoho politické inteligence nepobral a tvrdil, že když zvítězí Směr, bude to znamenat trvalý rozvrat česko-slovenských vztahů.

Bohudík Petr Pavel samozřejmě je vždy u nás zaznamenáván, ale ve skutečnosti čím dál tím znamená a bude znamenat méně.

K nastávajícím volbám na Slovensku se vyjádřili i oba naši bývalí prezidenti Václav Klaus i Miloš Zeman, stejně jako bývalí premiéři Jiří Paroubek a Andrej Babiš a naopak dali jednoznačnou podporu právě Robertu Ficovi, který jako na potvoru úspěšně zvítězil. Andrej Babiš si dokonce vyjel na Slovensko a varoval před úspěchem Progresívného Slovenska.

A tak zatímco Matovič z Olana, který vážně budí dojem psychicky narušeného člověka a rád se pere v hlavním stanu strany Směr poté co ze sebe setřásli stres z počátečních výsledků exitpolu, si k ránu začali zpívat a kromě slovenské hymny si podle svědectví dali i tu českou.

Ne Ti rozumní Slováci ví, že jejich budoucnost alespoň na čas, by neměla být fanaticky progresivistická a protiruská.

Konečně podíváte-li se na zahraniční zpravodajství od The Guardianu, přes CNN, Financial Times všichni unisono tvrdí, že zvítězil proruský lídr.

Zvítězil někdo, kdo se například po boku Orbána bude zasazovat proti válce proti Rusku.

A pro nás to znamená naději.

Konec konců nad válečníky se smráká. Joe Biden musel podepsat zákon o dočasném financování USA, a musel vypustit jakoukoliv zmínku o finanční pomoci Ukrajině.

Vypadá to dobře. JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X X X

EXPREMIÉR  ČR  ING.  JIŘÍ  PAROUBEK:

Končí náš demokratický systém?

Mám pocit, že prožíváme přelomovou kapitolu našich dějin. Za poslední generace lze přelomy vyjádřit letopočty – 1918, 1938, 1945, 1948, 1968, 1989…

Měnily se politické systémy – způsob vládnutí, mezinárodní spojenci, míra represe státního aparátu, míra svobody jednotlivce, životní úroveň – a také struktura ekonomiky. Všechny zmíněné přelomy způsobily síly vně naší země. My jsme se k nim někdy i v posledních minutách nebo dokonce vteřinách připojili, nic jiného ani nezbývalo. Nepřipojila se někdy dokonce ani většina, ale spíš aktivní a viditelná menšina, která vyvolala dojem, že tak to chtějí „všichni“. Neproběhlo referendum o tom, zda většina chce rozpad monarchie, zda vzdát bez boje nacistům české pohraniční kraje, zda se podřídit vládě jedné strany, zda opustit socialistický tábor, zda ukončit funkční svazek se Slovenskem. Nikdo se lidí neptal a naše země se stala součástí systému globálního kapitalismu. Klíčovou roli v minulém století vždy hrály osoby: císař František Josef s císařem Vilémem a pak prezident Wilson, Hitler, Roosevelt, Churchill a Stalin, Brežněv, Gorbačov…

Dnes to vypadá, že se rozhoduje o konci systému, který nazýváme západním typem demokracie. Dá se to ilustrovat na příběhu Donalda Trumpa. Demokracie stojí a padá se svobodou každého občana myslet si, dělat a šířit to, co on sám považuje za správné. Takové chování má svá omezení, hranice, které byly v západních demokraciích dost široké. To byla zásadní výhoda, proč se většině lidí v západních demokraciích žilo a pracovalo lépe než v různých autoritativních režimech. Tuto komparativní výhodu však ztrácíme. Přichází u nás totiž doba jednoho správného názoru, jednoho správného pohledu na svět. Správný směr definují média hlavního proudu a systémoví politici je už jen opakují a vice versa.

To, co se dnes děje s americkým prezidentem Donaldem Trumpem je toho důkazem. Trump nezačal žádný nový válečný konflikt, naopak začal stahovat americké vojáky ze všech koutů světa domů. Upozorňoval, že USA ekonomicky upadají a brzy je předběhne Čína, proto prosazoval směr, že USA mají především řešit své ekonomické a sociální problémy. Ty do značné míry souvisejí i s rostoucí nelegální imigrací z celé Latinské Ameriky. Strhával pozornost na stavbu bariérové zdi na hranicích s Mexikem a na snahu ekonomickými nástroji vrátit alespoň nějakou výrobu zboží do USA. Hledal cesty jak chránit ekonomické prostředí v USA před importem z celého světa, včetně EU. Říkal tomu „Amerika First“. Vytvářel tím nová pracovní místa v USA pro běžné lidi.

V Rusku a v Putinovi viděl ekonomického partnera, ne nepřítele. Doutnající konflikt na východě Ukrajiny nepřiživoval, spíš tlumil. Mnoha lidem už tehdy bylo jasné, že pokud vyhraje prezidentské volby Clintonová, bude nevyhnutelně válka s Ruskem na území Ukrajiny. Ale pokud zvítězí Trump, konflikt alespoň zamrzne. To se taky stalo, včetně jeho postupného rozhoření s návratem Bidena, politického příbuzného Clintonové.

Pro politiku ve prospěch běžných Američanů je a byl Trump mediálním mainstreamem nenáviděn. Většina snímků v mediích ho zachycovala, jak se odpudivě šklebí (jiní politici se samozřejmě nešklebí). Média využila každé příležitost k jeho zesměšnění, které se do nekonečna připomínalo. Trochu pozorný pozorovatel musí hned zjistit rozdílný přístup k Bidenovi, který je, shovívavě řečeno, dost z formy… Kdyby byl v takovém stavu Trump, média by referovala už jen o tom, dokud by ho neudolala, nezesmešnila a nezamezila jeho kandidatuře.

Trump kašle na názory mainstreamu, je tvrdohlavý, svérázný muž, hodně bohatý a tudíž se těžko dá řídit někým jiným. Pravý opak Bidena, u něhož se člověk nemůže ubránit dojmu, že je na dálkové ovládání. Příliš svéhlavé prezidenty, kteří se znepřátelili silné zájmové skupiny (počínaje mafií) v minulosti zastřelili (nejspíš případ Kenedyho). Dnes se nepohodlní politici odstraňují civilizovaně pomocí represivního aparátu za peníze daňových poplatníků (třeba jako v padesátých letech u nás a nejen tehdy) a za zdatné pomoci mainstreamových medií. Proč utrácet vlastní a riskovat odhalení, když dobře vyselektovaní a královsky placení zaměstnanci státu dotyčného zlikvidují v souladu se zákony. V tom spočívá druhá změna našeho demokratického systému, ke které plíživě došlo. Represivní aparát není nestranný, ale pracuje v něčím zájmu – na zakázku. První změna byla přeměna většiny médií ze zpravodajství na řízenou propagandu. Že vám to něco připomíná i u nás?

Zkuste si vzpomenout, čeho tak strašného se Trump dopustil, že mu hrozí stovkami let za mřížemi. Za jeho vlády nebyly zabíjeny děti a další civilisté jako třeba v Iráku, nebo bombardovány civilní objekty s lidmi jako třeba v Srbsku nebo likvidovány celé vesnice i s obyvateli napalmem jako ve Vietnamu. Dokonce ani za něho dron nezmasakroval svatbu zaměněnou za teroristy, nestříkal vietnamský prales tunami herbicidů ani neuvrhl státy severní Afriky do bratrovražedných vnitřních konfliktů.

Dělal totiž mnohem horší věci. Měl si odnést tajné dokumenty, do svého domu. Co to bylo za dokumenty a jak moc jsou důležité, se nikdo nedozví, protože jsou tajné. Musíme věřit zaměstnancům represivních složek, že tím ohrozil bezpečnost USA. Jak konkrétně? To se z důvodu utajení nikdo nejspíš nedozví. Pak měl porušit pravidla financování volebních kampaní tím, že jakési pornohvězdě měli zaplatit za její mlčení o epizodě s Trumpem před desítkami let. Ze zpráv v médiích to spíš vypadá, že pornohvězda sama přišla s návrhem odměny za své mlčení. V posledním případě pak Trump chtěl podkopat základní demokratické principy americké vlády tím, že zpochybňoval průběh voleb a vytvořil nedůvěru v průběh voleb, což vyústilo až útokem na Kapitol.

Člověk nemusí být odborníkem na volby, ale fakt, že 68% voličů Trumpa volilo osobně, zatím co Bidena osobně volilo jen 42% a zbytek „distančně“, vyvolává jisté pochybnosti. Možná oprávněně.

Proč Biden vyhrál výhradně korespondenčním způsobem? Jak je zajištěna svobodná volba každého distančního voliče? Kdo ji kontroluje? Kdo zajistí, že distanční volič svoji volbu třeba neprodal? Byl u volby sám? Opuštění principu volby během osobní přítomnosti ve volební místnosti znamená opuštění principu svobodné a nezávislé volby. Což byl další z pilířů západní demokracie. Bohužel i u nás k tomuto pokusu zavést korespondenční volbu vkrátku dojde.

Nemohu si pomoci, ale Donald Trump není ten člověk, který podkopal základní demokratické principy americké vlády. Ty se nám hroutí v přímém přenosu procesů s tímto člověkem – americkým prezidentem, který měl tu troufalost mít jiný názor než mainstream a prosazovat jej. Nepřipadá Vám to povědomé? Text Jiřího Paroubka byl tento týden publikován na stránkách Lidových novin. Server vasevec.cz

X X X

To my jsme vy-hrá-li!!!“ Ficův návrat z politického hrobu: euforie nebrala konce

Kočnerův advokát, z korupce obviněný policejní exprezident, zákulisní hráči a lobbisté. Kdo jsou lidé, kteří si nenechali ujít volební štáb vítězného hnutí Směr v čele s Robertem Ficem? O nich, večírku za zavřenými dveřmi i opileckém zpívání píše v reportáži MF DNES.

Expremiér Robert Fico přidal do kroku. Přikrčil nos, sepnul ruce do véčka a dal je před sebe jako radlici. Jako buldozer rozhrnul chumel novinářů v Súmračné ulici na okraji Bratislavy a beze slova zaplul do sídla své strany Směr – sociální demokracie.

Věděl, že musí ještě počkat. Než přijde jeho velká chvíle a definitivně se vrátí z politického hrobu. Žádný „súmrak“ nebude, jak se mu vysmívali. Naopak.

Tohle bude velkolepé vítězství, o kterém budou mluvit všichni.

Kaliňák se usmívá, sedá si k mladým reportérkám z Česka, se kterými flirtuje. V obepnutém tričku ukazuje do kamer svaly a zlehčuje bitku mezi ním i bývalým premiérem Igorem Matovičem v předvolební kampani.

X X X

Těším se na spolupráci s vlastencem, vzkázal Ficovi Orbán. Zahraniční média však nejásají

Hádejte, kdo se vrátil. Tímto vzkazem přál Robertu Ficovi k vítězství v parlamentních volbách na Slovensku jako první ze zahraničních politiků maďarský premiér Viktor Orbán. Zdůraznil, že „vždy je dobré spolupracovat s vlastencem a již se těší“. Zahraniční média však Orbánovo nadšení nesdílejí. Opakují se slova o „nekonání liberálního zázraku“ i obavy z příklonu Slovenska ke Kremlu.

Mezi prvními zahraničními politiky poblahopřál Ficovi k vítězství Orbán. „Hádejte, kdo se vrátil. Gratuluji Robertu Ficovi k jeho nespornému vítězství ve slovenských parlamentních volbách. Vždy je dobré spolupracovat s vlastencem. Těšíme se,“ napsal na sociální síti X maďarský premiér.

Jak však připomněla například americká CNN, když byl Fico v opozici, stal se blízkým spojencem maďarského premiéra Orbána. „Zvláště pokud jde o kritiku Evropské unie,“ sdělila. Zprávu o výsledku slovenských voleb doplnila titulkem: „Proruský politik zvítězil ve slovenských parlamentních volbách.“ Novináři CNN se domnívají, že vítězství Smeru-SD bude znamenat výzvu pro jednotný postoj NATO a EU vůči Ukrajině.

 Komentátoři si totiž všímají například toho, že Fico, stejně jako Maďarsko, nehodlá poskytovat vojenskou pomoc Ukrajině. „Evropští liberálové asi z vítězství Roberta Fica velkou radost nemají,“ napsal maďarský deník Magyar Nezmet. „Politik v kampani několikrát zdůraznil, že v případě jeho zvolení Slovensko nebude posílat další munici na Ukrajinu a zcela zastaví dodávky zbraní. Fico navíc prosazuje i tvrdší postup vůči migraci, takže v těchto dvou oblastech může Maďarsko získat nového spojence,“ dodal maďarský list.

To potvrzuje i příspěvek, který na Facebook napsal maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó: „Robert Fico sdílí naše názory na válku, migraci a genderové otázky. Jeho vítězství nabízí velkou šanci posílit spojenectví V4. Blahopřejeme a hodně štěstí!“ A doplnil: „Výsledky voleb dávají šanci vytvořit stabilní vládu na Slovensku a dále rozvíjet slovensko-maďarské vztahy. Všechny úspěchy, které pomohly vztahům obou zemí, jako například výstavba mostů nebo otevření hraničních přechodů, jsou v posledních letech výsledky dohod uzavřených s bývalou vládou Roberta Fica.“

Ficův pragmatismus obavy mírní

Německý týdeník Die Zeit píše: „V Bruselu panují obavy, že by se Fico mohl spojit s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Mohly by tak vzniknout spory s EU o právní stát, o migrační témata a o válce na Ukrajině. Ficův pragmatismus z jeho dřívějších funkčních období, kdy Slovensko přivedl do eurozóny a do značné míry se vyhýbal rozepřím s partnery z EU a NATO, však některé z těchto obav mírní.“

 Agentura AP konstatovala, že liberální zázrak se při slovenských předčasných voleb nekonal. Hlasování ovšem podle ní přineslo překvapení – nečekaně se do parlamentu nedostaly krajně pravicová Republika a „po drastickém propadu hlasů“ donedávna koaliční strana Sme rodina dosavadního předsedy parlamentu Borise Kollára.

Úspěšná naopak byla podle APA strana Obyčajní ľudia (OĽANO) expremiéra Igora Matoviče, která je přitom označována za hlavního viníka 3,5 roku trvajícího politického chaosu v zemi. „Na základě výsledků viděli pozorovatelé ještě během volební noci na Slovensku jako pravděpodobnou koalici vedenou proruským Ficem,“ napsala APA.

Agentura AFP poznamenává, že Fico se svou „populistickou stranou představují riziko, že diplomatickou rovnováhu země velmi jasně nakloní na stranu Kremlu“. Agentura připomíná i několik nedávných Ficových výroků, vyznívajících ve prospěch ruského režimu: že by přestal vojensky podporovat Ukrajinu, že válka na Ukrajině začala v roce 2014, když údajní „ukrajinští fašisté“ zabíjeli civilisty ruské národnosti, a že by nedovolil zatčení ruského prezidenta Vladimira Putina na území Slovenska.

 BBC v titulku zprávy o slovenských volbách upozorňuje: „Populistická strana vyhrála hlasování, ale pro koalici potřebuje spojence“. K možnosti ukončení slovenské vojenské pomoci Ukrajině píše: „Tato hrozba vyvolala znepokojení mez členy Evropské unie a NATO, ale získala podporu na sociálních sítích mezi Slováky, kteří tradičně chovají vřelé city vůči Moskvě.“

 X X X

Každé šesté euro si musí půjčit. Slovensko má obří problém, strany předluženost neřeší

Slovensko bojuje s obrovským deficitem veřejných financí, který bude letos i v příštím roce nejvyšší ze zemí Evropské unie. Většina tamních politických stran přitom nepřináší žádné radikální řešení. Důvodem velkého schodku jsou především sociální dávky, které stát vydával v posledních letech. Podle slovenského think-tanku INESS bude náprava trvat několik dekád.

Rychlé zadlužování není jen problémem České republiky. Sousední Slovensko zatížilo veřejné finance propastným schodkem, který přesahuje šest procent hrubého domácího produktu a s podobným výsledkem se počítá i v příštím roce. Slovenský think-tank INESS uvádí, že každé šesté euro z veřejných výdajů si stát musí půjčit.

 Tento víkend čekají Slovensko volby. Tamní strany ale ve svých programech nenavrhují řešení, jak se s hlubokými schodky popasovat. „Většina se drží představy, že stačí změnit pravidla a tento stát bude řízen efektivně a levně, což umožní snížit deficit. Jenže jej spravují a provozují lidé. Celkem 430 tisíc zaměstnanců státu se svými vlastními cíli a motivacemi, rodinnými vztahy, závazky, dluhy,“ uvádí think-tank ve své zprávě.

Podle expertů nezbývá nic jiného než začít škrtat. Politické strany se ale úspor obávají kvůli ztrátě volebních hlasů. „I to je dědictví uplynulé dekády, během níž se ve společnosti vytvořil návyk na neustálý přísun nových dávek,“ píše se ve zprávě.

A co k tomu mají jednotlivé strany? Nejvíce úsporných opatření nabízí SASKA neboli Sloboda a Solidarita Richarda Sulíka. Strana je svým zaměřením blízká české ODS. Dokonce spolu sedí v Evropském parlamentu ve Straně evropských konzervativců a reformistů (ECR). SASKA ale nepatří k favoritům voleb. Průzkumy jí přisuzují až šestou pozici se sedmiprocentním ziskem. V žebříčku institutu obdržela sedm bodů z deseti.

„Navrhují snížit firemní daň z 22 na 19 procent a srovnat tudíž její sazbu s tou, jíž čelí příjmy jednotlivců. Současně deklarují závazek dluhové brzdy, tedy nezvyšování celkové daňově-odvodové zátěže. Počítají sice s povinným omezením výdajů a s vázáním daňových nadpříjmů na snižování deficitu, ale to stačit nebude – a zvláště ne při zmíněné daňové redukci,“ uvedl hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Opatření ignorují Smer-SD i Sme rodina

Další strany v hodnocení think-tanku propadly. Smer-SD expremiéra Roberta Fica obdržel dokonce jen dva body. Přitom je favoritem víkendových voleb. „Smer nezveřejnil klasický program, ale jen programové body. Z nich se pouze malá část týká úsporných opatření, jež jsou navíc pojmenována jen vágně,“ uvedl Kovanda k programu tamní sociální demokracie.

X X X

 Po Slobodě a Solidaritě má druhý nejúspornější program Progresívne Slovensko, které se v průzkumech drží za Ficovým Smerem. Strana Michala Šimečky slibuje nezvyšovat daňové zatížení, snížit odečitatelnou položku nízkopříjmovým lidem tak, aby si vydělali více, nebo podpořit investory rychlejšími odpisy.

Na druhé straně ale Progresívne Slovensko navrhuje řadu bodů, které mohou veřejné finance zatížit. Patří mezi ně příspěvek 350 eur na dítě při nástupu do školy nebo poporodní sociální dávky.

Podrobný popis slovenských veřejných financí přineslo Kresťanskodemokratické hnutie. Strana nabízí znovuzavedení rovné sazby daně, není ale jasné, na jaké hranici. Odečitatelné položky se mají valorizovat o růst průměrné mzdy. Představitelé hnutí také navrhují odstranit dvojité zdanění dividend.

Přesto návrhy nemusejí být snad realizovatelné. „V programu je 23x slovo ,zvážíme‘. Pochopitelně to vyvolává pochybnosti o skutečných záměrech strany. Program jako takový je velmi podrobný, obsahuje stovky opatření bez vyčíslení nákladů. To snižuje jeho uchopitelnost,“ uvádí analýza volebních stran.

Podobně jako Smer-SD propadly i návrhy hnutí Sme rodina Borise Kollára. Problémem u této partaje je, že program nepředstavila. Pouze pět konkrétních opatření. „Jako největší riziko v těchto opatřeních vnímáme vytvoření Agrokomplexu. Tedy státního schématu na podporu produkce slovenských potravin,“ uvedl think-tank.

X X X

Jak Slováci vnímají návrat Fica k moci

 Katastrofa i spokojenost, reagovali v neděli na výsledek slovenských voleb, ve kterých zvítězilo hnutí Směr-sociální demokracie (Směr-SD) Roberta Fica, Slováci v Bratislavě. Někteří se bojí změny směřování země směrem k Rusku a zvažují odstěhování do zahraničí, další doufají v povolební vyjednávání, jiným zase kauzy Ficovy strany nevadí, protože „všichni kradou“.

 Martina, 30 let, projektová manažerka v korporátu: „Pořád to ještě zpracovávám. Je to velká kopa emocí. Jsem zklamaná, nejvíc z toho, koho lidé vykroužkovali do parlamentu, samé odsouzené nebo obviněné. Snad to ještě nějak dopadne. Velmi bych si přála, aby Peter Pellegrini šel s Progresivním Slovenskem do koalice. Snad nepůjde se Směrem, vždyť ještě před pár lety si s Robertem Ficem neuměli ani přijít na jméno. Žiji v Bratislavě, ale pocházím ze středního Slovenska, z takové hladové doliny. Lidé tam nemají práci, žije se tam těžko a politici vědí, co mají slíbit, aby byli zvoleni.“

Pavol, 26 let, fyzioterapeut: „Dalo se to čekat. Jsem rád, že liberálové dostali tolik hlasů, ale asi se jim nepodaří sestavit koalici. Myslím, že Fico nakonec nebude tak hrozný, jak se tvářil v kampani.“

 Věra, v důchodu, bývalá redaktorka univerzitního časopisu: „Katastrofa. Náš národ je nepoučitelný. Určitě jsem nevolila ty, co vyhráli. Nečekala jsem, že bude mít Fico tolik hlasů.“

Kristína, 29 let, pracuje ve zdravotnictví: „Jsem zklamaná a pořád to ještě zpracovávám. Exit polly říkaly něco úplně jiného. Bojím se, že Fico splní to, co v kampani říkal, a že se naše země otočí víc na východ. Širší rodina ho volí a to je něco, co nás mladé o to víc rmoutí, že naši příbuzní nevidí, co se děje, že volí Směr.“

Jana, 33 let, psycholožka: „Je to zklamání. Mnoho mých kamarádů uvažuje, že se přestěhuje do zahraničí.“

Pavol, 31 let, IT: „Ještě jsem si na výsledky voleb neutvořil názor. Uvidíme, jestli je dobře, že to takto dopadlo. Cítím hlavně očekávání. Volit jsem byl, ale nechci říct koho.“

Slavka a Samuel, 48 a 44 let, motorkáři pracující jako key account a objektoví manažeři: „Katastrofa. Nevěříme, že byly volby spravedlivé. Předvolební průzkumy říkaly něco úplně jiného a nakonec se ti, které jsme volili, do parlamentu ani nedostali. Fico má aspoň zkušenosti, ne jak ti, co nám vládli poslední tři roky. Kdyby vyhráli ti, co byli druzí, už bychom zvažovali odchod ze země.“

Gabriel, 65 let, vyučený zlatník pracující na recepci: „Jsem spokojený, volil jsem Směr. Myslím, že vládu postaví s Hlasem a SNS, už jsou domluvení. Kauzy kolem Směru mi nevadí, všichni kradou.“

Jste spokojeni s výsledky voleb na Slovensku?

celkem hlasů: 7646

Ano

X X X

Jak český obchodník se smrtí vykouzlil věřitele. Nastrčil běloruského důchodce

Krajský soud v Liberci rozplétá nevídanou kauzu. V pozici dlužníka zde stojí kontroverzní podnikatel Petr Pernička, kterého na přelomu tisíciletí české tajné služby označily za největšího českého pašeráka zbraní z bývalého SSSR. Ten se kvůli vývozu zbraní do zemí podléhajících zbrojnímu embargu dostal až na sankční seznam USA.

„Proslavil“ se kauzou, kdy v Ázerbajdžánu v roce 1999 policie objevila rozmontované stíhačky MIG určené pro diktaturu v Severní Koreji. Za dodávkou stál právě Pernička.

Vůči Perničkovi ale nyní vzneslo v rámci insolvenčního řízení nároky devět věřitelů. Chtějí po něm v součtu 738 milionů korun. V posledních letech si půjčoval na svůj nákladný život a také prý na urovnání dávných obchodních sporů.

Procházelo mu to navzdory varování českých tajných služeb až do doby, kdy jedna ze zásilek MIG-21 pro Severní Koreu byla v roce 1999 zadržena v Ázerbajdžánu.

X X X

Tusk vylákal do ulic milion lidí. Varšava před volbami protestovala proti vládě

V centru Varšavy se konala protivládní demonstrace. „Pochod milionu srdcí“ svolal dva týdny před volbami opoziční vůdce Donald Tusk z liberální Občanské platformy (PO). Podle agentury AFP varšavská radnice tvrdí, že se demonstrace účastní milion lidí. Provládní televize TVP uvedla desetkrát nižší číslo.

„Když vidím ty statisíce usměvavých tváří, cítím, že se blíží rozhodující okamžik v dějinách naší země,“ prohlásil expremiér a bývalý předseda Evropské rady při zahájení pochodu v hlavním městě.

„Je to naprosto největší demonstrace v historii Varšavy,“ řekla AFP mluvčí varšavské radnice Monika Beuthová.

Veřejnoprávní televize TVP, která se podle nezávislých pozorovatelů stala za vlády PiS hlásnou troubou vlády, s odkazem na policii účast na varšavské demonstraci odhadla přibližně na 100.000 lidí. Odhad zpravodajského serveru Onet.pl činí 600.000 až 800.000 lidí.

Opozice doufá, že se nedělní pochod stane největším za poslední desítky let a povzbudí voliče k účasti na volbách. Průzkumy veřejného mínění naznačují, že PiS by mohla zvítězit, ale vzhledem k nespokojenosti některých občanů s rostoucími životními náklady a k obavám z oslabení demokratických kontrol a rovnováhy by mohla mít potíže s vytvořením většiny.

„Přichází velká změna“

„Přichází velká změna. Je to znamení znovuzrození Polska,“ řekl Tusk davům shromážděným v centru metropole. Prohlásil, že PiS by mohla usilovat o vystoupení Polska z Evropské unie, což ovšem tato strana popírá, a volby označil za klíčové pro práva menšin a žen.

Varšavský primátor Rafal Trzaskowski v projevu na shromáždění řekl, že nedělní akce je pochodem za vítězství ve volbách 15. října a pochodem za zcela nové Polsko. „Plni odvahy a odhodlání jdeme vstříc budoucnosti, vstříc Polsku, které je tolerantní, rozmanité, evropské a usměvavé,“ řekl Trzaskowski.

„Chci být svobodná“

Na opoziční akci mnoho lidí mávalo polskými vlajkami a vlajkami EU. „Chci být svobodná, chci být v EU, chci mít právo rozhodovat, chci mít svobodné soudy,“ řekla agentuře Reuters Hanna Chaciewiczová, 59letá zubařka z Otwocku, města u Varšavy.

Někteří nesli transparenty s nápisy „PiSexit“ nebo „Kočka může zůstat“, které odkazovaly na domácího mazlíčka vůdce PiS Jaroslawa Kaczyńského.

PiS, která je u moci od roku 2015, v kampani slibovala, že udrží migranty mimo Polsko, což je podle ní klíčové pro národní bezpečnost. Chce také pokračovat ve vyplácení peněz rodinám a starším lidem. Na její dnešní programový sjezd v Katovicích se za masivní účasti veřejnosti sjelo mnoho členů vlády.

Vystoupil mimo jiné ministr obrany Mariusz Blaszczak, který ujistil, že Polsko je v bezpečí, a přišel i polský vicepremiér a de facto nejmocnější politický představitel Kaczyński.

Podle stanice TVN Kaczyński řekl, že v nadcházejících volbách jde o to, aby se nevrátil „Tuskův systém“ rozkrádání státu. Tuska rovněž obvinil, že v době své vlády ohrozil polskou bezpečnost omezením prostředků pro armádu a polskou politiku podřídil Německu a prostřednictvím Berlína také Rusku.

Polský premiér Mateusz Morawiecki na akci v Katovicích podle agentury PAP přislíbil, že pokud PiS zůstane u moci, bude průměrná mzda v zemi do čtyř let činit 10 000 zlotých (zhruba 53 000 Kč) ze současných přibližně 7 000 zlotých.

Dále obvinil Tuska, že chtěl do Polska umístit „desítky tisíc migrantů“ a učinit ze země „druhou Lampedusu“ – italský ostrov, který se stal symbolem přílivu migrantů do Evropy. Hlasování podle Morawieckého rozhodne o tom, zda se naplní Kaczyńského „polská vize“, nebo Tuskova „německá vize“.

X X X

Muž měl dívku za dceru, matka mu neumožnila styk. Ve Štrasburku neuspěl

 Jsou-li v sázce práva „sociálního rodiče“, je třeba zvláštní opatrnosti. Ze strany dítěte musí existovat silný zájem na udržování takového kontaktu a tento zájem musí vyvážit případné nevýhody,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v případu Vinškovský v. ČR. Muži, který nebyl biologickým rodičem, ale dcera ho měla za „tatínka“, české soudy nepřiznaly právo na styk s odkazem na nejlepší zájem dítěte. Neuspěl ani u ESLP ve Štrasburku.

Soud v případu odpovídal na otázku, zda mezi mužem a „vyženěnou“ holčičkou vznikl rodinný nebo soukromý život. A pokud ano, měly vnitrostátní orgány pozitivní závazek respektovat rodinný život stěžovatele a zajistit, aby rozvoj vztahu s dítětem, jehož byl sociálním otcem, pokračoval?

Stěžovatelem před Evropským soudem pro lidská práva byl pan Martin Vinškovský narozený v roce 1982, který žije v Praze. V roce 2015 navázal vztah se ženou JH, která měla z předchozího vztahu tříletou dceru A. Rok poté se muž s JH oženil. Děvčátko nemělo s biologickým otcem pravidelný kontakt. Manžela matky proto považovalo za otce a oslovovalo ho „tatínek“. Jenže manželé se po roce rozešli. Muž, který se ztotožnil s rolí otce dítěte, ji už nemohl vídat, neboť matka dalšímu styku bránila. Naposledy ji viděl o Vánocích roku 2017.

Návrh na předběžné opatření, které by muži přiznávalo styk s dítětem podle občanského zákoníku, neboť si k dívence vytvořil citový vztah, zamítl Obvodní soud pro Prahu 8 s tím, že situace není naléhavá. Muž neuspěl ani s odvoláním V květnu 2018 podal návrhem na přiznání práva na styk s A. podle § 927 občanského zákoníku.

Až se bude soudce ptát, tatínek nám nechybí

V květnu 2018 byla dívka vyslechnuta ustanoveným opatrovníkem (OSPOD). Na otázku, zda by chtěla vidět svého „tatínka“, odpověděla kladně. Opatrovník ve zprávě uvedl, že otázky týkající se stěžovatele u ní nevzbudily zvláštní zájem ani emoce, více se zajímala o hračky a obrázky. Dále byla vyslechnuta matka a biologický otec.

V srpnu 2018 bylo dítě znovu vyslechnuto prostřednictvím hry za přítomnosti sociální pracovnice. „A. uvedla, že jí matka řekla, že se jí soudce bude ptát na ,tatínka´, a doporučila jí, aby řekla, že jim ublížil. Uvedla také, že si nepamatuje, že by ji ,tatínek´ vzal do školky, ale vzpomněla si, že jí četl pohádky; na výslovný dotaz, zda jí chybí,

V září 2018 Okresní soud pro Prahu 8 návrh muže zamítl s odůvodněním, že stěžovatel nesplnil podmínky stanovené v § 927 občanského zákoníku pro přiznání práva na styk s osobou sociálně blízkou, pokud by nedostatek tohoto styku poškozoval dítě.

Soud: Matka má dalšího muže, styk by dítě rozvrátil

Soud za prvé konstatoval, že biologický otec A. se o ni přestal zajímat poté, co její matka začala žít se stěžovatelem (který pak začal sdílet odpovědnost za péči o A.); soud dále poznamenal, že matka A. nabádala A., aby stěžovateli říkala „tatínku“, ale po odloučení od stěžovatele změnila svůj postoj a bránila mu vidět se s A.

Soud dále uvedl, že od posledního kontaktu mezi mužem a dívkou uplynulo více než osm měsíců, přičemž dítě bylo celou dobu pod vlivem své matky, jak bylo prokázáno při pohovoru se soudcem. Soud také uvedl, že ačkoliv byly vzpomínky dívenky A. na stěžovatele vesměs pozitivní, nechyběl jí. „Soud tak shledal, že A. již neměla ke stěžovateli žádné citové vazby, které by se rovnaly rodinnému životu – tím spíše, že její matka vstoupila do nového vztahu s jiným mužem, který tak byl zapojený do péče o A.,“ cituje ESLP z odůvodnění českého soudu.

„Pokud by stěžovateli bylo uděleno právo na styk, A. byla by postavena do velmi komplikované a náročné situace, ve které by měla biologického otce, který by mohl kdykoli úspěšně požádat o právo na styk a zároveň by bylo právo stýkat se s A. přiznáno stěžovateli (proti vůli její matky), přičemž A. by žila s novým partnerem její matky, který by vystupoval jako „sociální rodič“. Soud tak dospěl k závěru, že udělení práva na styk stěžovateli by nebylo v nejlepším zájmu A., a vyzval biologického otce A., aby s ní pěstoval svůj vztah s cílem obnovit určitou míru stability v jejím životě,“ uvedl Obvodní soud pro Prahu 8.

Styk s nenáviděným tatínkem, více škod než užitku

Tento názor potvrdil i Městský soud v Praze. Podle soudu stěžovatel vystupoval jako otec asi dva roky, což „není dlouhé období smysluplného kontaktu, který by pravděpodobně vyústil v trvale silný vztah“. „Přestože si dítě v tomto věku dokázalo vytvořit citové pouto, takové pouto mělo tendenci rychleji mizet, když byl kontakt přerušen, aniž by byl citový stav dítěte hluboce ovlivněn; v projednávané věci tomu tak bylo, jak dokládá postoj A. při rozhovorech s ní. Bylo skutečně zjištěno, že A. netrpěla nepřítomností stěžovatele ve svém životě a že byla schopna přijmout jinou mužskou postavu – totiž nového partnera své matky. Soud tak dospěl k závěru, že kontakt se stěžovatelem, kterého mělo z vůle matky dítě nenávidět, by nebyl v nejlepším zájmu A.,“ uvedl Městský soud v Praze.

Také český Ústavní soud se s názory obecných soudů v roce 2019 ztotožnil. „Ústavní soud se domníval, že požadavek, aby se A. stýkala se stěžovatelem, by přineslo více nevýhod než výhod a mohlo by vážně bránit jejímu rozvoji,“ uvedl Ústavní soud.

Vláda: Dívka přijala muže jen kvůli matce

Dne 8. listopadu 2019 podal Martin Vinškovský stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Stěžuje si zejména podle článku 8 Úmluvy – právo na soukromý a rodinný život, že rozhodnutí soudů neuznává jeho právo na respektování rodinného života a že stát neumožnil jakýkoli kontakt mezi ním a dítětem.

Vláda zaprvé argumentovala tím, že s ohledem na absenci biologické vazby mezi stěžovatelem a A., krátkou dobu jejich soužití a skutková zjištění učiněná tuzemskými soudy, neexistovala silná citová vazba mezi stěžovatelem a A., které by bylo možné charakterizovat jako „rodinný život“ ve smyslu článku 8. Podle názoru vlády se případ týká spíše soukromého života stěžovatele.

Podle české vlády dívka muže přijala a pohlížela na něj pozitivně – ale spíše jako na osobu přivedenou její matkou, aniž by stěžovatel hrál skutečnou rodičovskou roli. V době rozhodování už neměla ke stěžovateli pouto, které by bylo možné nazvat rodinným. Podle české vlády národní soudy pečlivě zvážily dotčené zájmy a rozhodovaly dle nejlepšího zájmu dítěte. Vláda rovněž poukázala na fakt, že osm měsíců do vynesení rozsudku bylo způsobeno nečinností stěžovatele.

Soud: Rodinný i soukromý vztah existoval

Evropský soud pro lidská práva se proto rozhodl nejprve přezkoumat, zda mezi stěžovatelem a A. existoval vztah odpovídající soukromému nebo rodinnému životu ve smyslu článku 8 Úmluvy.

Soud také zopakoval, že pojem „rodinný život“ podle článku 8 Úmluvy se neomezuje na vztahy založené na manželství a může zahrnovat další faktické rodinné vazby. Existence či neexistence „rodinného života“ pro účely článku 8 je faktickou otázkou, která závisí na skutečné existenci úzkých osobních vazeb v životě. Vztah může mít dostatečnou stálost i přes jiné faktory než rodinné vazby. „Tak tomu může být v případě partnera/manželky rodiče nebo bývalého partnera/manželky, který není biologickým ani zákonným rodičem dítěte, ale o dítě pečuje nebo se podílí na jeho výchově, nebo tak činil v nedávné minulosti – např. vztah často označovaný jako ,sociální rodičovství´,“ uvedl Soud s odkazem na svoji judikaturu.

Stěžovatel byl manželem matky dítěte, dva a půl roku o dítě pečoval a dívka mu říkala „tatínek“. „Soud má za to, že uvedené okolnosti prokazují existenci skutečných osobních vazeb v dotčené době mezi stěžovatelem (jednajícím jako otec) a A., které se rovnaly faktickému svazku rodiče a dítěte tvořícímu rodinný život ve smyslu článku 8 Úmluvy. Tyto okolnosti rovněž umožňují Soudu mít za to, že stěžovatel a A. si vytvořili vztah, který rovněž spadal do rámce ,soukromého života´. Ve skutečnosti neexistuje žádný platný důvod chápat pojem ,soukromý život´ jako vylučující emocionální vazby vytvořené a rozvinuté mezi dospělým a dítětem v situacích jiných, než jsou klasické příbuzenské situace,“ uvedl soud ve Štrasburku.

Jako případ zakázaného styku pěstounů Jírových?

Poté Soud upozornil na rozmanitost rodinných situací a povinnost států zkoumat každý případ jako zvláštní a pečlivě vyvažovat práva všech zúčastněných. „V souladu s tím lze článek 8 Úmluvy vykládat tak, že ukládá členským státům povinnost zkoumat případ od případu, zda je v nejlepším zájmu dítěte udržovat kontakt s osobou, ať už biologicky příbuznou či nikoli, která se o něj po dostatečně dlouhou dobu starala,“ uvedl Soud s odkazem na český případ Jírová a spol. v. ČR z letošního dubna.

O případu pěstounů manželů Jírových, kterým český stát zakázal styk s dítětem, které jim bylo svěřeno do péče, dokonce ještě po plnoletosti chlapce, Česká justice podrobně informovala. K rozsudku, který se postavil na stranu českého státu, sepsala disentní stanovisko soudkyně Kateřina Šimáčková, která upozornila, že zakázaní pěstouni byla jediná chlapcova rodina, kterou měl.

Nikoli, tady české soudy zasáhly a posteriori

Poté Soud upozornil, že v tomto případě to ale nebyl stát, kdo styk stěžovatele s dítětem znemožnil nebo snad zakázal. „V daném případě Soud konstatuje, že údajné porušení článku 8 je důsledkem odloučení stěžovatele od biologické matky dítěte a nevyplývá přímo z rozhodnutí nebo z aktu orgánu veřejné moci. Vnitrostátní soudy nejednaly, aby omezily nebo zabránily kontaktu stěžovatele s A.; spíše zasáhly a posteriori, když zamítly žádost, kterou podal podle článku 927 občanského zákoníku.

„V tomto kontextu je úkolem Soudu přezkoumat, zda byla dosažena spravedlivá rovnováha mezi konkurenčními zájmy a dotčenými právy podle Úmluvy, s přihlédnutím nejen k právu stěžovatele na respektování jeho soukromého a rodinného života, ale také k nejlepším zájmům a právům A. podle článku 8 a právům její biologické matky,“ uvedl ESLP doslova.

Podle ESLP situaci přezkoumaly a zájmy vyvážily české soudu správně: „Při závěru, že kontakt se stěžovatelem by nebyl v nejlepším zájmu A., soudy náležitě zohlednily: manipulativní chování její matky a negativní postoj této matky vůči stěžovateli; skutečnost, že biologický otec A. mohl kdykoli požádat o stykové právo (které by pravděpodobně bylo uděleno); a skutečnost, že A. v inkriminované době žila s dalším partnerem své matky.“

Práva sociálního rodiče podmiňuje silný zájem

Podle ESLP má stát zachovávat vazby mezi biologickými rodiči a dětmi a zkoumat případ od případu, zda je v nejlepším zájmu dítěte udržovat kontakt s osobou, která není příbuzná, avšak dlouho se o dítě starala. Pokud jsou v sázce práva „sociálního rodiče, je třeba „zvláštní opatrnosti“ a na prvním místě musí zůstat nejlepší zájem dítěte. „Před přiznáním práva na styk ,sociálnímu rodiči´ dítěte se proto soudy musí ujistit, že ze strany dítěte existuje silný zájem na udržování takového kontaktu a že tento zájem je schopen vyvážit případné nevýhody,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva doslova.

Tyto zásady podle ESLP české soudy zohlednily: Délku trvání soužití, věk dívky, postoj dívky i matky. „S ohledem na všechny tyto úvahy a na široký prostor pro uvážení poskytnutý vnitrostátním orgánům Soud konstatuje, že vnitrostátní soudy neselhaly, nýbrž naplnily své pozitivní povinnosti vyplývající z článku 8 Úmluvy,“ uzavřel soud a prohlásil stížnost muže za zjevně neopodstatněnou a nepřípustnou. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Léky nejsou dostupné kvůli EU, říká Síla z SPD. Musíme je dostat zpátky, souhlasí Philipp

Léky nejsou v České republice kvůli malému trhu a dřívějšímu přístupu Evropské unie. Shodli se na tom politici, kteří vystoupili v pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima NEWS. Koaliční poslanec KDU-ČSL Tom Philipp řekl, že se budeme muset připravit na dražší léčiva. Je to ale daň za to, že budou dostupná a jejich dodávka nebude záležet na vůli jiných států.

Nedostatek léků je už problémem několik měsíců. Obtíže mají ale i jiné evropské státy, kterým se nedostává například základní léčivo penicilin. Podle poslance SPD a člena dozorčí rady VZP Jana Síly je třeba hledat prvotní příčinu v přístupu Evropské unie, která v minulosti přenesla výroby léků do asijských států. „A to zejména do Číny. Z toho důvodu nejsou základní přípravky,“ řekl v pořadu Co na to vaše peněženka.

 S opozičním poslancem souhlasil i lidovecký zákonodárce a místopředseda výboru pro zdravotnictví Tom Philipp. Podle něj se musí státy shodnout na tom, jak výrobu přesunou zpět. „Tím myslím do bezpečných zemí. Nemůžeme být v tomto případě vydíratelní, stejně jako u jiných strategických komodit. U ropy je to totiž podobné jako u léků,“ řekl. „Musíme zainvestovat a připlatit si. Bude to nepříjemné, ale bezpečné,“ dodal ve vysílání CNN Prima NEWS.

Oba politici se dotkli také tématu nemocného Martínka, na jehož léčbu se vybralo od drobných dárců 150 milionů korun. Podle Philippa se nejedná o chybu pojišťovny, která lék dosud neproplatila. „Musela postupovat podle platných zákonných opatření. Pojišťovna má nástroje na to, aby usoudila, zda by léčba měla být uhrazena,“ řekl.

Podle něj byla sbírka podobná malému referendu. „Lidé tím řekli, že extrémně drahé léky by se měly hradit. Díky Martínkovi se máme čeho chytit a zorientovat,“ řekl lidovecký poslanec.

 Síla ovšem namítl, že pojišťovna v tomto případě chybovala. „Odborník na zdravotní právo upozornil, že lék byl registrován Státním úřadem pro kontrolu léčiv. Pojišťovna proto neměla lék hodnotit jako experimentální. Zdravotní pojišťovna má tuto terapii uhradit,“ dodal.

X X X

V přeplněném nočním klubu vypukl požár, Španělsko oplakává nejméně 13 obětí

Při požáru v nočním klubu Teatre v Murcii na jihovýchodě Španělska zemřelo nejméně 13 lidí. Záchranáři stále pátrají po dalších obětech. Před klubem ve středisku Atalayas na okraji města se objímají mladí lidé a šokovaní čekají na další informace.

Není jasné, co bylo příčinou požáru, který vypukl v ranních hodinách, kdy bylo v klubu ještě rušno. Podle místních se na místě konalo několik narozeninových oslav najednou.

První zprávy hovořily o šesti mrtvých a čtyřech zraněných. Čtyři lidé jsou v nemocnici, protože se nadýchali kouře. Na videu sdíleném na internetu je vidět, jak nad budovou šlehají plameny a z jejích velkých oken se valí hustý tmavý dým.

„Myslím, že jsme odešli třicet sekund až minutu předtím, než se spustil alarm, zhasla všechna světla a začal křik, že hoří,“ řekl Reuters jeden z přeživších.

„Jsme zdrceni,“ uvedl starosta Murcie José Ballesta ve španělské televizi 24h. V Murcii vyhlásil třídenní smutek a vlajky na radnicí byly spuštěny na půl žerdi.

X X X

 Zabij se, vzkázal anonym tenistce Noskové. Za drsnými vzkazy může být často gamblerská zášť

Talentované osmnáctileté tenistky Lindy Noskové si znovu všimla zahraniční média. Tentokrát ovšem ne pro její skvělé výkony, ale kvůli výhrůžkám smrtí na její adresu. Těch se dopustil majitel anonymního účtu, který si na Noskovou s nejvyšší pravděpodobností neúspěšně vsadil.

Drsnou zprávu v angličtině obdržela tenistka na účtu na sociálním síti. „Zabij se, ty tupá zas*aná d*vko. Máš gemboly a stejně prohraješ. Kéž bys dostala rakovinu a zemřela,“ stojí ve zprávě.

 Aktuálně nejlepší hráčku žebříčku WTA do 19 let si vyhlídl neznámý sázkař s instagramovou přezdívkou „Tennis goat“. Sama sportovkyně reagovala pouze smajlíkem. Odporných slov, které Nosková zveřejnila, si ale všimla i zahraniční média.

 „Sportovec si to bere. A zvláště mladý sportovec, který je teprve na začátku a podobných zpráv ještě moc nedostal,“ myslí si dvojnásobná vítězka Wimbledonu ve čtyřhře a tenistka Barbora Strýcová. „Obecně se dá říct, že výhrůžné komentáře mohou ovlivnit hru hráče nebo hráčky,“ vysvětlil pro CNN Prima NEWS mentální kouč Jan Mühlfeit. „Dlouhodobé řešení je v tom, abychom budovali větší transparentnost sociálních sítí,“ navrhl jedno z možných řešení.

Problémy se sázkaři měla během hráčské kariéry několikrát také právě Strýcová. Letošní wimbledonskou vítězku ve čtyřhře ale jeden z internetových haterů překvapil omluvou. „Chci vám jen říct, že jsem byl kdysi závislý na hazardních hrách a říkal jsem ošklivé věci, když mi sázka nevyšla. Chci, abyste věděla, že mě to opravdu mrzí. Nikdy jsem to nemyslel vážně,“ napsal sportovkyni ve zprávě.

„Je určitě fajn, že dokázal něco takového napsat. Nevím ale, jestli mě jeho vzkaz úplně potěšil, protože zprávy, které mi psal, byly někdy opravdu šílené,“ reagovala tenisová hvězda pro CNN Prima NEWS. Sportovci, kteří se v minulosti s výhrůžnými komentáři setkali, doporučují jeden účinný recept: hatery ignorovat.

X X X

GONZALEZ  VÍCEMISTREM  SVĚTA

Perez Gonzalez projel cílem první, po penalizaci veze domů stříbro a titul vicemistra světa

Poslední závod letošní sezóny kategorie World Supersport 300 bude pro českobudějovický tým Accolade Smrz. Racing BGR nezapomenutelným. José Luis Perez Gonzalez byl jediným jezdcem, který bojoval o titul mistra světa s Jeffrey Buisem. Po startu z Pole Position se španělskému jezdci podařilo poodjet zbytku startovního pole. Jediný jezdec, který byl schopen s ním držet krok, byl Mirko Gennai. S náskokem šesti vteřin tato dvojice bojovala až do samotného závěru, kdy se jezdci týmu Jakuba Smrže podařilo dostat do vedení a projet cílem na první pozici.

Ředitelství závodu však nakonec rozhodlo, že vítězem se stal Mirko Gennai kvůli manévru, kterým se Perez Gonzalez dostal do vedení v posledních metrech závodu. Český tým si tak odváží z Portugalska dvě pódiová umístění a titul vicemistra světa o pouhých 7 světových bodů. O titul mistra světa Perez Gonzaleze zřejmě připravily dvě
kontroverzní penalizace, které obdržel tento víkend a dříve v Assenu.

José Luis Perez Gonzalez: “Jsem spokojen s tím, jak se nám podařilo ukončit sezónu. Byl to složitý závod, bojovali jsme o titul až do konce. Chtěl bych poděkovat celému týmu a všem, co mě podporovali. Děkuji svým sponzorům a šéfovi týmu, Kubovi, za
všechno, co pro mě udělali.”

Chris Clark: “Druhý závod nebyl podle našich představ. Doufal jsem, že se dostaneme do Top20, protože vím, že to bylo možné, ale ujela mi skupinka předemnou. Jsem moc vděčný, že jsem mohl pracovat s tak skvělým týmem. Celkově to byl úspěšný víkend.”

Jakub Smrž (manažer týmu): „Kdyby mi někdo řekl přes sezónou, že pojedeme o titul mistra světa, tak tomu nevěřím, a dneska je to zklamání, že se to nepovedlo. Ještě s takovou hořkou tečkou, kdy nám sebrali, troufám si říci neoprávněně, naše první
vítězství. Na druhou stranu jsem nadšený. Jsme vicemistři světa, a měli jsme dvě bedny za víkend. Děkuji všem, co při nás stojí, náš tým, rodiny, partneři, kamarádi a všichni co nás podporují. Uvidíme, co bude dál.“

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Autor a jeho autorem je autor. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.