Pavel prezidentem všech lidí ČR nebude. K chudému lidu daleko. Fiala lakuje na růžovo, spíš odejít pro neschopnost. Euro ještě víc zdraží život lidí, euro odmítla i královna Britů. Klaus, Zeman, Paroubek odpovídají Pavlovi. Plk. Pavel vychoval syna na válku, ne řízení ČR

Táta Pavla, plukovník, syna vychoval v luxusu, pro luxus, válku. Gen. Pavel by se neměl na lidi, firmy ČR dívat z luxusu Pražského hradu, ale ze studených ulic měst a obcí, kde mnozí žijí na ulici, protože nemají byty a nikdo jim nepomáhá potíže života i v podnicích, které krachují. řešit.

Byl jsem požádán, abych napsal drobnou glosu k novoročnímu projevu prezidenta Pavla. Přiznávám, že samotného by mě vůbec nenapadlo, abych si jej poslechl, ba ani přečetl. Pavel, kromě výroků o Ukrajině, kde snad jako jediný koaličních politiků má alespoň jisté záblesky reality, jinak trvale blábolí progresivistická klišé, která jsou v zásadě jen nudná. A tak jsem si jej přečetl.

Přečetl jsem si jej a bylo to ještě horší.

Především jsem zaznamenal setrvalý mindrák z Miloše Zemana, kterého se znovu a znovu pokouší shazoval. Zřejmě nezaznamenal, že v zásadě všichni čeští prezidenti od Havla, přes Klause k Zemanovi nikdy neútočili na své předchůdce, i když s nimi nemuseli souhlasit. To prostě lidé, kteří mají formát, nedělají. Pavlovi to nedá a znovu a znovu se musí ztrapňovat. Jeho tvrzení, že Zeman se zcela odpoutal od lidí je blábol. Jistě, kavárna ho nenáviděla, ale obyčejní lidé jistě ne.

Že neměl vize? No jeho vize strategického partnerství s Čínou předešla dobu a dnes Maďarsko překonalo i Německo ve snaze získat výrobu elektromobilů. A ruskou ropu má za výhodných podmínek. A kde jsme my? Za pecí…

Nejtrapnější jsou jeho úvahy ve vztahu k Evropě. Vzývání EU v situaci, kdy extrémní pojetí Green Dealu a sankce proti Rusku podvázalo naše ekonomické schopnosti a kupříkladu Německo se z ekonomického motoru Evropy stalo zemí v recesi.

Nevím, čím nám tato Evropská unie může pomoci a extrémní omezování svobody projevu a sankcionováním neposlušných, aneb jak Pavel říká populistů či extrémistů zcela překvapivě začala kritizovat eurokomisařka Jourová, když náhle prozřela a pravila, že se musí postavit proti Ursule von de Leyen, načež se stala lídryní pro eurovolby za stranu Svobodných

Ke svým již vyřčeným pomateným úvahám, uveřejněným dříve, že podporuje Istanbulskou úmluvu, protože je třeba chránit ženy, kde vadí především to, že povinně zavádí progresivistickou ideologii genderismu, zatímco ochranu žen před útlakem máme spolehlivě a jasně upravenou, nyní nově začal básnit o euru.

Osobně jsem si myslel, že je to překonaná záležitost a neměl jsem za to, že může být důvodem tak vehementní agitace. Pokud se nemýlím, převaha ekonomických názorů je dnes negativní a i z politiků, kromě některých členů TOP 09 by už nikdo za něj ruku nedalo. I já jako laik chápu, že přechod na euro by v současné až bědné situaci české ekonomiky by měl více nákladů než pozitiv.

Jedna věc mi však utkvěla, a to je opakovaný boj Pavla, který se pokládá a zdá se, že bohužel důvodně za rozhodujícího nositele progresivismu v Česku, proti populismu a extrémismu. A tvrdí, že musí být poražen.

Nuže exemplárními příklady populistů a extrémistů dle pohledů progresivistů jsou například Donald Trump, Viktor Orbán či Robert Fico.

Nuže za svou osobu bych 100 x raději volil Trumpa. Orbána či Fica než Petra Pavla.

Asi tak. JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X X X

Rusové na Ukrajinu vyslali střely Kinžal. Charkov i Kyjev hlásí desítky zraněných

Rusko v noci na úterý na Ukrajinu podniklo rozsáhlý vzdušný útok. Úder, podle listu Ukrajinska pravda zřejmě s využitím střel Kinžal odpálených z 16 bombardérů Tu-95, následoval poté, co Rusko vyslalo 35 dronů. V Kyjevě utrpělo zranění 20 lidí, informoval starosta Vitalij Kličko. Další útok směřoval na Charkov, kde úřady hlásí 41 zraněných a několik mrtvých. Polsko vyslalo do vzduchu stíhačky.

„Nepřítel zasáhl Charkov ‚Kinžaly‘. Máme informace (…) o 41 zraněných. Máme také informace o mrtvých – jejich počet se upřesňuje,“ napsal na Telegramu charkovský starosta Ihor Terechov. Ten dříve uvedl, že v centru východoukrajinského města nastalo několik výbuchů a vypukl požár.

Řadu explozí hlásily agentury také z Kyjeva. Starosta města Vitalij Kličko na sociální síti uvedl, že bilance zraněných vzrostla na 20 lidí. Devatenáct z nich bylo hospitalizováno. Bezmála 120 lidí bylo evakuováno z vícepodlažní budovy v Solomjanské čtvrti nedaleko centra metropole, která utrpěla zásah raketou.

Kličko také uvedl, že v Kyjevě kusy zničené rakety dopadly do parku v jedné z městských částí.

Všechny drony ukrajinská protivzdušná obrana zničila, uvedlo podle agentury Reuters ukrajinské letectvo. Poplach kvůli přilétajícím raketám byl nad ránem vyhlášen ve velké části východoevropské země, která se už skoro dva roky brání ozbrojené agresi sousedního Ruska. Úřady vyzvaly obyvatele, aby varování vzali vážně a využili protileteckých krytů.

Šéf kyjevské vojenské správy Serhij Popko oznámil, že po raketovém útoku dopadly v jedné ze čtvrtí kusy zničených střel na střechu obytného domu, jinde se podle něj zřítily na budovy skladů.

Kyjevské úřady už v noci informovaly o tom, že pád trosek jednoho z dronů způsobil požár v obytné budově ve východní části města.

Polsko vyslalo stíhačky

V souvislosti s rozsáhlým vzdušným útokem na Ukrajinu Polsko vyslalo do vzduchu stíhačky. „Za účelem zajištění bezpečnosti polského vzdušného prostoru byly aktivovány dvě dvojice stíhaček F-16 a spojenecký tankovací letoun,“ uvedla na sociálních sítích polská armáda s tím, že nejprve vzlétly dva americké a poté dva polské letouny.

Polský vzdušný prostor v pátek narušila právě ruská raketa. Podle náčelníka polského generálního štábu Wieslawa Kukuly ho ale po třech minutách opět opustila. Ukrajina ten den čelila dosud nejrozsáhlejšímu ruskému vzdušnému úderu.

Ruský prezident Vladimir Putin v pondělí slíbil odvetu za sobotní ukrajinský útok na ruské příhraniční město Belgorod, při němž zemřelo 25 lidí:

X X X

GEN.  PAVEL  PODPORUJE  FIALU,  FIALA  PAVLA

ČR  SE  OD  PAVLA  I  FIALY  BOHATŠÍHO  ŽIVOTA  NEDOČKÁ

PAVEL  PROSAZUJE  I  EURO,  CHCE  ŽIVOT  V  ČR  JEŠTĚ  DRAŽŠÍ,

JAKO  SE  TO  STALO  V  CHORVATSKU

EURO  ODMÍTLA  I  CHYRÁ  KRÁLOVNA  BRITŮ

Korecký:  Prezident hledá ve vládní koalici svoji srdeční stranu

Nemá asi smysl po každém veřejném vystoupení opakovat, že hloubka projevů Petra Pavla je prostě jiná, než jsme byli zvyklí u jeho předchůdců. První novoroční projev – tedy ten tradičně nejsledovanější, snad spolu s projevem k svátku 28. října – proto asi málokoho překvapil. Svým způsobem byl ale zajímavou sondou, která víc řekla o prezidentovi samém než o Česku, píše komentátor MF DNES Miroslav Korecký.

Ač se prezident Pavel na počátku svého mandátu snažil vyvracet a rozporovat své politické zařazení do ryze vládního tábora, v posledních měsících už tuto snahu evidentně vzdal. Jak ostatně ukázal i jeho postoj ke klíčovým normám typu důchodové novely, konsolidačního balíčku nebo státního rozpočtu.

Vynechání tématu války v tak významném projevu může znamenat, že Ukrajina přestala být pro prezidenta tématem.

X X X

FIALA  LAKUJE  NA  RŮŽOVO,  SPÍŠ  ODEJÍT  PRO  NESCHOPNOST

NESCHOPNÝ  PREMIÉR  FIALA  OSTUDOU  I  PRO  GEN  PAVLA  A  EVROPU

Korecký: Fialovo bude líp? Místo lakování narůžovo měla přijít sebereflexe

V čase vánočního usebrání nás předseda vlády oblažil projevem k národu. Využil toho, že nový prezident ukončil praxi svého předchůdce a bude k Česku promlouvat opět 1. ledna. Skočit po uvolněném vánočním termínu ale nebylo od Petr Fialy šťastné rozhodnutí, píše komentátor MF DNES Miroslav Korecký.

Poslechnout si na svatého Štěpána hlavu státu, zejména kdyby šlo o řeč moudrou a oduševnělou (což se ale ani za Miloše Zemana nedělo), by občan unesl, ale poslouchat vládní svodku premiéra je trochu jako si ve sváteční den pustit do obýváku předsedu statistického úřadu či ředitele obchodní inspekce. Ale to je věc vkusu, víc jde přirozeně o obsah. Premiér poděkoval občanům a pochválil je, jak dobře zvládli všechny krize, které na nás dopadly zvenčí a s nimiž jeho vláda účinně bojovala a příkladně plnila vládní program. A slíbil, že už bude líp…

X X X

FIALA  NENÍ  ODBORÍK  NA  POLITIKU,  JEN  NA  ŠKODY  LIDÍ,  PODNIKŮ  ČR

Jelínek:  Pavel není expert na domácí politiku.

Projev prezidenta Petra Pavla byl neurážlivý a neegoistický, zároveň ale nestrhl. Tak se k řeči hlavy státu vyjádřili politologové Lukáš Jelínek a Jan Kubáček, které redakce iDNES.cz oslovila. Zatímco Jelínek ocenil témata přijetí eura a vliv mladé generace, Kubáčkovi chyběly konkrétní kroky, které Pavel v následujícím roce podnikne.

Projev Petra Pavla byl na rozdíl od jeho předchůdce, bývalého prezidenta Miloše Zemana klidný, neurážlivý a neegoistický. Redakci iDNES.cz to řekl politolog Lukáš Jelínek. „Byl to klasický prezidentský projev, kde se neřeší zásadní věci, ale kde se věnuje prezident atmosféře. To vystihl Petr Pavel správně,“ zhodnotil celkově prezidentův novoroční projev Jelínek.

Podle politologa Jana Kubáčka byl projev zatím nejlepší, který Pavel za svůj mandát zatím měl. „Ale byl to projev, který neurazí, jenže ani nestrhne,“ podotkl politolog Jan Kubáček.

Podle něj nejsilnějším vzkazem Pavlova proslovu bylo, aby občané drželi spolu, snažili se být konstruktivní a vyhýbali se svárům a konfliktům. Kubáčkovi ale v projevu chyběly konkrétní kroky, které pro to sama hlava podnikne.

„Je to už de facto jeden jediný politik, který má většinovou důvěru ve společnosti a tu může využívat v tlaku na politickou scénu, aby politici v řadě věcí byli konstruktivní, hledali smír a byli mnohem citlivější, co se týče nálepkování lidí a rozdělování společnosti,“ sdělil Kubáček.

Zvláště je to pak nutné v tomto roce kvůli blížícím se krajským a senátním volbám a volbám do Europarlamentu. „Dá se očekávat, že bude prodchnut emotivní kampaní a tam je role prezidenta nezpochybnitelná. Není závislý na volebním výsledku, takže naopak měl být tím konstruktivním zklidňujícím elementem,“ podotkl Kubáček.

Chyběla zmínka o Ukrajině

Novoroční projev podle Jelínka měl zásadní nedostatek, a to, že se Petr Pavel nezmínil o mezinárodní situaci. „Chyběla mi zmínka o Ukrajině, o konfliktu na Blízkém východě. Už u projevu premiéra Petra Fialy jsem si stěžoval, že se málo věnuje zahraniční politice. To, že se také prezident nevěnoval mezinárodnímu dění, které ovlivňuje náladu naší společnosti, je největší chyba, kterou Petr Pavel udělal,“ zhodnotil politolog Jelínek.

Ocenil, že Pavel vyzdvihl ve svém proslovu dvě odvážná témata – přijetí eura a mladou generaci. „Sám se přihlásil k myšlence eura, to vyžaduje politickou odvahu. Jsem zvědavý, jaké ohlasy za to sklidí,“ upozornil Jelínek.

Kubáček ale poznamenal, že česká společnost nepřijetím eura netrpí. Naopak podle něj se měla hlava státu více zaměřit na ekonomický růst, vysoké životní náklady či energetickou koncepci státu, která se promítá do inflace.

„To jsou všechno věci, které se promítají do kvality života, každodennosti a do nabídky pracovních příležitostí. Euro považuje za osobní téma, ale nešel úplně po těch nejdůležitějších společenských tématech,“ podotkl Kubáček.

Nepřekvapivé podle Kubáčka bylo, že ocenil vládní koalici za to, že drží spolu. Politologa naopak překvapilo, že při zmínce o konsolidačním balíčku Pavel neuvedl své předchozí argumenty, proč škrty podepsal. „Postrádal jsem v proslovu apel, který jsem očekával, aby stát pokračoval na úsporách, ale na své straně. Aby to nebylo na primárně v zádech občanů,“ podotkl Kubáček.

Pavla naopak pochválil za to, že se vyjádřil ke střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Je dobře, že se k tomu vyjádřil i optikou své bezpečnostní minulosti a kariéry. Z titulu vrchního velitele bezpečnostních sil nese určitou symbolickou garanci za bezpečnost naší zemi,“ poznamenal Kubáček.

X X X

EXPREMIÉR  ČR  ING.  PAROUBEK  ODPOVÍDÁ  PAVLOVI  NA  PROJEV  1.1. 2024

Expremiér ČR Jiří Paroubek odpovídá gen. Pavlovi: Devastování ČR, lidí, firem

 Bude z EU špinavá díra světa?

Před každými volbami se hovoří o tom, jak klíčové jsou. Ty do Evropského parlamentu v roce 2024 rozhodnou o třech zcela zásadních otázkách.

  1. Bude pokračovat „grýndýl“ v současné podobě, které destruuje české národní hospodářství?
  1. Bude pokračovat válka na Ukrajině vyvolávající energetickou a surovinovou krizi, projevující se velkým nárůstem cen, který se přetavil v nekončící inflaci drtící životní úroveň většiny národa?
  1. Bude pokračovat masový příliv migrantů ohrožujících sociální systémy, svobodu vyznání i projevu a bezpečnost zemí EU?

Odpověď na tyto tři otázky zcela zásadním způsobem rozhodne o osudu Evropy na řadu generací. Už do teď bylo napácháno mnoho škod, ne všechny půjde jednoduše a už vůbec ne rychle odstranit.

To, čemu se říká „grýndýl“ není nic jiného než ohromná vlna deindustrializace zemí EU. Z hospodářského pohledu jde o chudnutí, ztrátu trhů a vlivu. Ruku v ruce s tím jde o růst závislosti. Bohulibé řeči o zachraňování klimatu planety jsou jen propagandou. Zákaz spalovacích motorů, kšeftování s emisními povolenkami a opuštění uhlí není ničím jiným než skvělým byznysem pro pár vyvolených, který zaplatíme my všichni tím, že neskutečně zchudneme.

S planetou a jejím klimatem to ani nehne, vlastně bude nejspíš ještě více skleníkových plynů, než kdyby byl vývoj ponechán bez „grýndýlových“ zákazů, směrnic a příkazů. Stačí se podívat do komplexních analýz. Výroba, provoz a likvidace elektroaut vyprodukuje prakticky stejné množství skleníkových plynů jako obdobný cyklus u klasických vozů. K podobným výsledkům dojdeme, když srovnáme důsledky spalování místního uhlí se spalováním zkapalněného břidlicového plynu dováženého tankery přes půl planety.

Fotovoltaické panely musí někdo v Číně vyrobit, převést přes půl světa, instalovat a následně zlikvidovat až doslouží. V našem klimatickém pásmu je jejich účinnost v řádech procent. Když celý cyklus výroby, transportu, údržby a likvidace započteme, tak kolik skleníkových plynů nás stála jedna sluneční megawata? Nic není tak jednoduché a jednoznačné, jak nám to vtloukají do hlavy.

Pravdou je, že když Evropané znatelně zchudnou, dramaticky se sníží jejich životní úroveň, vyprodukují na osobu méně skleníkových plynů. Jejich sníženou spotřebu okamžitě vyplní a předčí extrémní populační růst, ke kterému dochází v mnoha zemích Afriky a Asie. Čím více lidí, tím více emisí, tím více skleníkových plynů. Tím více odpadu, tím větší tlak na migraci.

Je až absurdní, jak současní evropští vládci tvrdě prosazují chudnutí a úpadek svého kontinentu a současně přímo či nepřímo podporují populační explozi v jiných částech světa.

Co jiného je totiž potravinová, lékařská a jiná pomoc, kterou štědře poskytujeme bez jasné podmínky regulace porodnosti. Vše samozřejmě evropské elity balí do krásných frází o zdravé planetě a všeobjímající humanitě. Realita je jiná.

Jako běžní občané máme čím dál tím menší šanci náš úpadek odvrátit. Čas se krátí. Významným pokusem budou právě volby v roce 2024. Pokud nový evropský parlament odmítne zákaz výroby aut se spalovacími motory, zruší kšefty s emisními povolenkami, zatlačí na Ukrajinu, aby přijala dnešní realitu. A uzavře vnější hranice EU nelegálním migrantům, pak my a naše děti máme ještě šanci na to, že se EU nestane bezvýznamnou, chudou, špinavou části světa. Ing. Jiří Paroubek, server vasevec.cz

X X X

 Ve Lvově bylo zničeno muzeum válečného zločince Šuchevyče

Ve Lvově bylo kvůli explozím zničeno muzeum ukrajinského nacionalisty a válečného zločince Romana Šuchevyče. V kanálu na sociální síti Telegram to uvedl starosta města Andrij Sadovoj.

„V den narozenin Stepana Bandery (pozn.: narodil se  1. ledna 1909) bylo muzeum generála UPA Romana Šuchevyče  zcela zničeno,“ napsal. Podle starosty Lvovem ráno otřásly výbuchy. V důsledku padajících trosek dronů byla poškozena i univerzita v Dublanech, kde studoval vůdce tzv. Organizace ukrajinských nacionalistů  Stepan Bandera.

Bandera byl vůdcem OUN, jedním z hlavních iniciátorů vytvoření jejího vojenského křídla –  Ukrajinské povstalecké armády, jejímž cílem byl vyhlášený boj za nezávislost Ukrajiny. Šuchevyč  velel UPA  v letech 1943-1950. V letech 1941-1943 sloužil v ozbrojených jednotkách nacistického Německa  a byl zástupcem velitele praporu Nachtigal, který historikové viní z pogromu  židovského obyvatelstva Lvova, při kterém bylo zavražděno kolem 4 tisíc lidí.

UPA* byla  působila především na západní Ukrajině a v období 2. světové álky kolaborovala s německými okupačními silami. Je zodpovědná za mnoho zločinů, včetně Volyňského masakru – masového vyhlazování polského obyvatelstva ve Volyni v roce 1943, kdy zemřelo více než 70 tsíc Poláků. S cílem naprosté ukrajinizace území byli zabíjeni i příslušníci dalších národů, včetně Čechů, ale také  tisíce Ukrajinců, kteří odmítli spolupracovat s nacionalisty, server vasevec.cz

X X X

J.H. Kunstler: Dokážete podívat se pravdě do očí?

Předpověď pro rok 2024

Ukrajina pro nás Američany, jakož i pro kohokoli jiného, nepředstavovala nikdy žádný problém, a to ani po pádu sovětského státu. Problém jsme z ni v roce 2014 učinili až my, když jsme proti ukrajinskému prezidentovi.Janukovyčovi zorganizovali barevnou revoluci a v zemi pak ustavili vládu loutkových prezidentů, které jsme vedli k tomu, aby v míře co největší provokovali rusky mluvící obyvatele Donbasu.

V rámci tohoto tažení jsme přijali i stupidní plán přijat Ukrajinu do NATO, a to v situaci, kdy nám Rusové dávali co nejjasněji najevo, že něco takového je pro ně nepřijatelné. My jsme však ve svém úsilí vytrvali a po dobu osmi let jsme též vytrvali pobízet Ukrajince k co nejčastějšímu ostřelování rusky mluvícího Donbasu děly i raketami. Zrušili jsme dohodu z Minska, která měla tento poloválečný stav mezi ukrajinským vojskem a donbaskými Rusy ukončit, čímž jsme ovšem ruskou trpělivost s námi vyčerpali až tak, že se Rusko konečně pohnulo a dalo nám vědět, že Ukrajina byla a zůstává v jeho sféře vlivu – stejně jako my tvrdíme, že země Latinské Ameriky jsou dle Monroeovy doktríny ve sféře vlivu naší.

Dnes, čili už po dvou letech války skutečné, sčítáme její živé ztráty, které na straně Ukrajiny činí už půl milionu mrtvých, a ztráty Rusů nejsou o mnoho menší.

Celkově, včetně uprchlíků, kteří Ukrajinu opustili, ztratila Ukrajina téměř polovinu své populace, která dříve čítala 32 milionů lidí.

Dnes Rusové bitevní prostor plně ovládají, mají dostatek záložních jednotek i výzbroje a též mohutnou infrastrukturu výroby zbraní, zatímco Ukrajincům nezbylo téměř nic. Je tedy jen otázkou času, kdy Ukrajina bude nucena hledat podmínky pro uzavření fiaska, do kterého ji vláda USA dovlekla.

Americká vláda v současnosti předstírá, že přechází k postoji, vyjadřujícímu ochotu připojit se k jakémukoli vyjednávání o předmětném rusko-ukrajinském střetu, avšak v této věci žádnými pákami nedisponuje. Takže na obzoru není nic než jen další vojenské ponížení pro Ameriku. Média už ve značné míře Ukrajinu opustila, Ukrajina zmizela z titulních stránek novin a časopisů i z prvních desíti minut televizního vysílání CNN. Na verandách a na oknech už nevisí žádné modrožluté vlajky. Je konec. Lubomír Man, server vasevec.cz

X X X

EXPREZIDENT  ZEMAN  PAVLOVI

Exkluzivní esej Miloše Zemana: Demokracie, nebo nová normalizace? O to se vede boj

Svoboda slova, o kterou se tolik bojovalo, je pod tlakem, nelíbí se, vadí, překáží. Jsme hnáni k jednotnému názoru na všechno, píše bývalý prezident Miloš Zeman v exkluzivním eseji pro časopis CNN Prima NEWS. Přinášíme celý text.

Vzpomínám na rok 1968. Jaro plné velkých nadějí pro Československo a jeho občany. Prožil jsem tuto dobu s plností i se všemi pozdějšími důsledky. Nemusím se uchylovat k funkcionářským frázím, jako někteří čeští politici, které lidsky zformovala až šedivá éra husákovské normalizace. Jsem už pamětník a mohu vzpomínat. Na úžasnou euforii, když byla v Československu zrušena nenáviděná cenzura. Svoboda slova! Vše udusily tanky okupačních armád.

 Vzpomínám na rok 1989. Demonstrace proti komunistickému režimu, který už se dostal do fáze obřadného opakování vyžilých a prázdných frází, kdy potentáti stáli na rudé tribuně a lidé už žili jinými sny. Tehdy jsem napsal do Technického magazínu, vyvolal nevoli mocných, neodvolal, a o práci potřetí přišel. A pak tu byl listopad, pád moci Komunistické strany Československa, návrat demokracie a – svobody slova

Jsme hnáni k jednotnému názoru

Žiji v roce 2023. Bohu díky, zdraví po mých peripetiích se zlepšilo. Dívám se na svět kolem sebe, na Českou republiku, a začíná mi být smutno. Svoboda slova, o kterou se tolik bojovalo, po které se tolik toužilo, je pod tlakem, nelíbí se, vadí, překáží. Jsme hnáni k jednotnému názoru na všechno. Na domácí dění, zahraniční, manželství, genderovou ideologii, Green Deal, Evropskou unii, NATO a plno dalších a dalších věcí. Jsi proti? Jsi pro? Hned je tu problém. Tu jsi dezolát, zkostnatělý konzervativec, protispolečenský živel, ruský, čínský a kdovíjaký agent, podrývač. Ministr vnitra maluje červené čáry a ještě se tím chlubí. Tohle není jaro 1968 ani samet roku 1989. To je závan dechu normalizace, kdy konformismus, šeď a shrbená záda měly hlavní roli v téhle krásné zemi.

A ještě víc se děje k tomu. Kádrována jsou setkání, výroky, názory, za[1]myšlení. Západ, ke kterému se tak rádi řadíme, je založen na křesťanské zvěsti. Na lásce k bližnímu, na snaze bližního do krajnosti pochopit, na setkávání, podané ruce smíření. To všem teď vadí a je vydáváno za špatnost. Bij je, to je heslo dne směrem k názorovým oponentům. Vymaž je, zní recept v mediálním světě. Už jen kousek chybí, aby znělo – oponent není člověk. Důsledky už známe z historie…

Jde tedy opravdu o mnoho. Od roku 1989 žijeme v demokratickém státě. Podařila se úžasná věc, uhájit dlouho svobodu v zemi, vzpomeňme, že v posledku demokratická první republika vytrvala jen dvacet let. Nyní ale stojíme na křižovatce. Ano, můžeme se vydat širokou a pohodlnou cestou nové normalizace, kde nikdo ničemu nebude překážet a nikdo nebude nic podrývat, nebo si uhájíme svobodu a demokracii, ale budeme muset snášet názorové oponenty, pomýlená a popletená stanoviska, dezinformace, ba i lži. Silná a sebevědomá demokracie je totiž hravě přežije. Protože demokracie, pokud opravdu je, je krásná a živá. Diskusí, názorovým střetem. Roste díky tříbení postojů a náhledů na svět.

Varuji. Jako starý muž, který prožil vzlety a pády téhle republiky, varuji. Vydáme-li se cestou nové normalizace, a už na ni máme nakročeno, nakonec upadneme. A bojím se, bojím, že tentokrát by vyústěním nebyl další pokus o demokracii, ale nějaká zlá a velmi krutá totalita. Všichni politici, kteří se obávají o svobodu slova v naší zemi, ať už jsou vládní nebo opoziční, by měli nejen být ve střehu, ale neměli by hlavně mlčet k jakémukoliv, byť sebemenšímu pokusu svobodu slova omezovat. Mlčení je sice pohodlné, ale právě mlčením se už mnohé národy samy uvrhly do tenat těch nejhorších katastrof.

Ještě máme čas

Na 17. listopadu 2023 budou zase mnozí politici řečnit. Všichni totožnými slovy, totožnými frázemi. Splní svou obřadnou povinnost. Ptejme se jich raději: Co konkrétně děláte pro zachování svobody slova v České republice? Kdy jste se naposledy zastal utiskovaného kvůli názoru? Ještě máme nějaký čas. Promarníme-li ho však, nebude to dlouho trvat a probudíme se do uniformního světa, kde se na pokyn bude kývat nebo hrozit.

Co napsat závěrem? Myslím na mladé lidi, vidím v nich naději, věřím, že objeví v sobě touhu po skutečné svobodě, touhu, kterou jsme měli v jejich věku na jaře roku 1968.

Jednou se právě mladí lidé začnou ptát generace současné: Co jste to dopustili?

X X X

EXPREZIDENT  KLAUS  K  POUČENÍ  VOJÁKA  PAVLA  NA  VÁLKU

Exkluzivní esej Václava Klause: Svoboda slova je v současnosti pod velkým atakem

Žijeme ve světě, v němž se „vyvolení majitelé pravdy“ snaží vymýtit všechny „špatné myšlenky“, píše ve své eseji exkluzivně pro magazín CNN Prima NEWS bývalý prezident Václav Klaus. Je v Česku, respektive na Západě, ohrožena svoboda slova? Přinášíme celý text.

O svobodě slova v dějinách mudrovaly tisíce, či spíše miliony lidí, nic nového a moudřejšího se určitě objevit už nedá. Co svoboda slova znamená, je koneckonců intuitivně jasné. Žádná sebevznešenější, sebevíce scientistně vypadající definice to nijak zásadně posunout nemůže. To intuitivní však v podstatě stačí. V definici to není.

 Sousloví svoboda slova označuje princip uspořádání lidské společnosti, kdy nikdo není a nemůže být za své výroky slovní či písemné trestán (v jakémkoli smyslu slova) žádným orgánem státu či jakékoli jiné moci, na podstátní i nadstátní úrovni. Musí to platit i v případě, když jsou tyto výroky pro jejich příjemce jakkoli nepříjemné. Výroky lze vyvracet, polemizovat o nich, zpochybňovat je, ale začnou-li být předběžně umlčovány, nikdy se umlčování nezastaví jen u „nepříjemných výroků“.

Něco úplně jiného než svoboda slova jsou omezení daná společenskými zvyklostmi, hodnotami, elementární zdvořilostí či „ohledy“. Ta jsou samozřejmě nesmírně významná, mohou být s formální svobodou slova leckdy propojeny, ale tím se zabývat nebudu. Nikoli proto, že by to nebylo důležité. Když řekne nejobsazovanější moderátor České televize, že byl autor těchto řádků, bývalý prezident, „Putinův gubernátor v České republice“, pak asi potvrdil existenci formálně pojaté svobody slova v České republice, ale určitě svou vědomou lží porušil elementární kánony společenského chování, zvyklosti, ohledy a zdvořilost. Svoboda slova, bohužel, s pravdou a lží žádnou bezprostřední souvislost nemá.

Abych téma ještě více ohraničil, zůstanu u pozitivního (ve smyslu metodologie vědy) myšlení, nikoli u myšlení normativního. Nebudu říkat, co být má nebo by být mělo. Jde mi o analýzu toho, co je. Protože je téma svobody slova příliš široké, téměř neohraničitelné, nemůže se stát tématem vědním. Věda vyžaduje uzavřený systém.

Mimořádné devadesátky

Po napsání těchto úvodních vět mám pocit, že by si každá z nich zasloužila odstavec, stránku či celý esej. Dovolím si proto další z možných zúžení tématu. Protože jde o téma občanské, a protože jsem občanem České republiky, nikoli světoobčanem, jde mi o svobodu slova u nás, o svobodu v kontextu dnešního Česka, resp. jeho nejbližšího okolí, které pro nás představuje umělý, neautentický konstrukt Evropské unie.

Někomu se může zdát zvláštní, že se svoboda slova stala staronovým tématem naší současnosti právě teď. Jsem přesvědčen, že se prosadila velmi jednoduchá souvislost: Kdyby nebyla svoboda slova v relevantním okolí našich životů ohrožena, nezačali bychom o ní mluvit a psát. Dokud nebyla svoboda slova ohrožena, a dnes a denně stále více ohrožována, nikoho by nenapadlo toto téma diskutovat. V 90. letech to skutečně nikoho nenapadlo. Tenkrát u nás nastala mimořádná historická chvíle, kdy po nesvobodě (i slova) za komunismu převládl pocit svobody a kdy měl každý možnost vyzkoušet si, kam až se dá dojít.

Tehdejší reprezentanti státu měli stejnou radost ze znovunabyté svobody jako jakýkoli jiný občan. Rozdělení na my a oni neexistovalo. Politici byli noví, nestačili se ve svých postech a funkcích uvelebit natolik, že by se svobodou slova cítili ohroženi. Tak je tomu v lidských dějinách po velkých společenských otřesech ostatně vždycky. Politici tehdy přijímali svůj unikátní historický úkol, který byl založen na zabezpečení získané svobody, na vytvoření systémových podmínek, které zajišťují, aby skutečná svoboda byla možná. Limitování svobody tehdy nepřicházelo v úvahu. (To byly ony krásné devadesátky, dnes tak hloupě karikované.)

Volení, nikoli vyvolení politici

Ne všem se sice tato autentická svoboda líbila, leckdo tím mohl něco i ztrácet, ale étos chvíle byl jednoznačný. A dominantní. Věděli jsme, že musíme rychle vytvořit funkční parlamentní systém, který – pro své účinné fungování – vyžaduje existenci standardních, ideově vymezených politických stran. Systém, jehož skutečným nepřítelem není nositel jiného názoru, ale ten, kdo takový systém politických stran nechce. Nepřítelem byl ten, kdo nechtěl, aby byl politik, který rozhoduje o věcech veřejných, ve své funkci jen dočasně. Aby musel stále znovu procházet demokratickými volbami (které nesmějí být znehodnocovány takovými „vylepšeními“, jako je možnost volit korespondenčně).

V každém případě jsme chtěli politiky volené, a nikoli vyvolené. Proto jsme nechtěli na vyvolených založenou tzv. občanskou společnost. Chtěli jsme společnost svobodných občanů, nikoli společnost rozparcelovanou do nových feudalit, založenou na charismatických vůdcích, na elitách (všeho druhu), na hvězdách pop-kultury, na autorech spasitelských spisů či spisků, na majitelích mediálních agentur, na mocných byznysmenech, na expoziturách zahraničních zájmových seskupení atd.

A vůbec jsme nechtěli outsourcování rozhodování o nás mimo nás. Proto naše obhajoba národního státu, proto naše nedůvěra k nadnárodním institucím kontinentálního nebo globálního typu. Nikdy jsme právě proto nepřijali hypotézu, že ve světě dominují tzv. externality, že každý lidský čin má tak rozsáhlé vedlejší efekty, že vyžaduje nadnárodní řešení. Vypůjčení si od ekonomů slova externalita bylo v pořádku. Jeho zkarikování už ovšem bylo horší. Ještě horší bylo prosazení teze, že svět je primárně světem externalit (a ne internalit). To mělo na lidskou svobodu zhoubný dopad. Existence nadnárodních řešení je klíčovým prvkem dnešního procesu dedemokratizace.

Vítězí ideologická nesnášenlivost

Věděli jsme, že o podobný cíl musíme usilovat i v oblasti ekonomiky, že musíme vytvořit trh, nebo spíše podmínky, v nichž by mohl vždy přítomný, ale často potlačený trh fungovat. Trh je unikátním decentralizačním mechanismem, který jako jediný může docílit přibližování se k optimální alokaci omezených zdrojů. Vyžaduje však ekonomickou svobodu, která je doplňkem a nezbytným předpokladem svobody politické (a v neposlední řadě i svobody slova).

 Oba tyto mechanismy byly při cíleném vyprazdňování politiky zásadně oslabeny. Vytvořily se silné zájmové koalice. V pojetí Mancura Olsona šlo o kornatění systému. Politického i ekonomického. Vznikaly zájmové koalice, které fungování trhu blokovaly a blokují (a daří se jim získávat pro své zájmy stále více podporu státu).

V politice bez idejí poněkud paradoxně vítězí ideologická nesnášenlivost. To, co se od počátku minulé dekády odehrává v české politice, je něčím, co jsme neočekávali. V 90. letech tu sice byl Miloš Zeman, který chtěl – při své nadsazené rétorice – své politické odpůrce naházet do Vltavy. Byli tu normální politický souboj nesnášející pánové Pithart, Rychetský a jejich přátelé, ale tím, co se vytvořilo vstupem Andreje Babiše do politiky a co bylo ještě znásobeno prosazením falešného konceptu tzv. liberální demokracie, nastala ideologická nesnášenlivost nového typu. Produktem toho byl v závěru desetiletí zvítězivší politický model antiBabiš a antiZeman s tím, že ani jedno z těchto hesel nehlásali dědicové občanské pravice 90. let, ale exponenti nové levice. Piráti nebo STAN, ale i Fialova ODS, kteří vesměs přijali za svou pokrokářskou ideologii dnešního Západu. Je to od nich moralizování a pozérství, v nichž o žádné politické ideje nejde. Jde jen a jedině o politickou moc a z ní plynoucí politické pozice (a jejich výnos).

Tito vyvolení se považují za majitele pravdy (připomeňme Kunderův více než 60 let starý výraz majitelé klíčů) a všechno jiné, než jejich pravdy jsou proto „špatné myšlenky“, které musejí být vymýceny i blokací svobody slova. Právě v tomto světě dnes žijeme.

Dějiny opakovaně potvrzují, že boj s myšlenkami, třeba i špatnými, formou jejich blokace je daleko nebezpečnější než samy špatné myšlenky.

Elitářští majitelé pravdy

Jedním z cílů dnes převládající ideologie tzv. liberální demokracie je – pro mnoho lidí na první pohled (tedy bez přemýšlení) líbivý – požadavek depolitizace společnosti, což je jimi považováno za vrchol jimi překrouceného demokratického ideálu. Je tomu přesně naopak. Depolitizace společnosti vede k její dedemokratizaci, a proto i k postupnému opouštění myšlenky svobody slova.

 Analýzy sociologů ukazují, že dnešní politici jen zřídka mluví o svobodě. Nepotřebují ji. Snaží se zajistit si pokračování svého pobytu ve zkornatěném politickém (a ekonomickém) systému jinými cestami. Proto jejich usilovná snaha nic neměnit a všechno ponechat tak, jak je. To je možné jen omezováním svobody slova. Jedině tím mohou být současní elitářští majitelé pravdy (a klíčů) uspokojeni. Toto omezování nemusí být realizováno přímou cenzurou, na zastrašení mnohých stačí vyvolání atmosféry skandalizace, nálepkování, ostrakizace. Zbytek obstará autocenzura.

Hlavním „pomocníkem“ těchto majitelů pravdy je relativní spokojenost miliónů lidí dnešního Západu se svým materiálním blahobytem, se svou možností cestovat (jinak řečeno, dovolenkovat a unikat své každodennosti – člověk „dovolenkový“ je úžasný Houellebecqův výrok) a i přes narůstající problémy stále ještě žít svůj bezstarostný, na dluh budoucími generacemi financovaný život.

Skutečná nespokojenost a skutečný nesouhlas s dneškem jsou relativně malé a ve veřejném prostoru téměř nezastoupené. Vážný odpor neexistuje. Lidé mohou hodně ztratit při nepodvolení se (i v tomto případě poděkujme Houellebecqovi za znovuzrození tohoto slova) a proto nejsou ochotni riskovat.

Většina lidí pořád ještě věří v sílu naší dnešní demokracie, což je víra, kterou – při evidentní slabosti současného politického systému – nesdílím. Nejsem sám, ale je třeba to říkat více nahlas. Šéfredaktor německého konzervativního časopisu CATO Inge Langner použil pro nadpis svého nedávného úvodníku apel z Lukášova evangelia: „Nebojte se!“ Ano, nebojme se to říkat nahlas.

X X X

Nejdéle vládnoucí královna v Evropě se vzdává trůnu. Svým rozhodnutím zaskočila veřejnost

Dánská královna Markéta II. odsoupí 14. ledna z trůnu, který předá svému nejstaršímu synovi, korunnímu princi Frederikovi. Oznámila to v neděli ve svém televizním projevu. Třiaosmdesátiletá královna uvedla, že nastal čas předat odpovědnost příští generaci.

V projevu královna připomněla, že je na trůnu už téměř 52 let. „Čas si vybírá svoji daň a neduhů přibývá. Nejde toho zvládnout tolik jako v minulosti,“ připustila panovnice, která letos v únoru podstoupila operaci zad. Lidem v Dánsku poděkovala za vřelost a podporu, jaké se jí během jejího působení na trůnu dostává. Poděkovala také za spolupráci vládám, které se za uplynulé více než půlstoletí v Dánsku vystřídaly, i parlamentu.

 Dánská premiérka Mette Frederiksenová podle agentury AP označila Markétu II. za zosobnění Dánska a vyjádřila jí vděk za celoživotní oddanost a neúnavnou práci pro království. Královna často objížděla různá místa v Dánsku a pravidelně navštěvovala i Grónsko a Faerské ostrovy, autonomní území Dánského království, kde se jí dostávalo nadšeného přijetí. V roce 2011 přicestovala za dánskými vojáky sloužícími v AfghánistáDPA píše, že Margrethe II. vždy tvrdila, že na trůnu chce zůstat až do smrti, proto v neděli dánskou veřejnost svým oznámením zaskočila. Když se lidé před palácem Amalienborg v centru Kodaně tuto novinu dozvěděli, začali spontánně tleskat.

Markéta II. je nejdéle vládnoucí panovnicí v Evropě. Královnou byla prohlášena v lednu 1972 po smrti svého otce Frederika IX. Její role je převážně ceremoniální. Jde o druhou ženu na dánském trůnu.

X X X

Babiš, Feri i vřava na Peterkové. K soudům se dostaly přelomové kauzy

V loňském roce soudci rozhodovali v několika velkých kauzách. V lednu mimo jiné Městský soud v Praze osvobodil bývalého premiéra Andreje Babiše (ANO) v případu Čapí hnízdo. V květnu pak na stejném soudě dav podporovatelů exnovinářky Jany Peterkové vysadil dveře do soudní síně a přerušil tak jednání. Redakce iDNES.cz připravila přehled těch nejzajímavějších soudů roku 2023.

Zvraty v kauze Čapí hnízdo

V lednu padl rozsudek v kauze Čapí hnízdo, která se týká padesátimilionové dotace na stavbu multifunkčního kongresového areálu na Benešovsku. Obžalobě čelí bývalý premiér Andrej Babiš (ANO) a jeho někdejší poradkyně Jana Nagyová.

Obžaloba viní Nagyovou z dotačního podvodu a poškození finančních zájmů EU, Babiše z pomoci k dotačnímu podvodu. Babiš měl zajistit vyvedení společnosti Farma Čapí hnízdo z Agrofertu, aby společnost zdánlivě splňovala podmínky k získání dotace pro malé a střední podniky; Nagyová pak úspěšnou žádost o dotaci podala. Oba vinu popírají.

Senát Městského soudu v Praze 9. ledna nepravomocně zprostil Babiše i Nagyovou obžaloby s tím, že skutek popsaný v obžalobě nebyl trestným činem. Vrchní soud však v září rozsudek zrušil a kauzu bude znovu projednávat městský soud.

Dagmar Máchová a někdejší policista Igor Gáborík při dubnovém rozsudku. (21. dubna 2023)

V dubnu, po dvou letech projednávání, vynesl Okresní soud Praha-východ nepravomocný rozsudek v kauze Bereta, která se týká vynášení informací. To se mělo dít v letech 2013 až 2016 a měli se ho dopustit pražská státní zástupkyně Dagmar Máchová, bývalí policisté Igor Gáborík, Vladimír Zmrhal, příslušník protikorupční jednotky Radek Holub a bývalý celník Pavel Šíma.

Nejpřísněji byla potrestaná Máchová, kterou soud potrestal třemi roky a čtyřmi měsíci vězení. Gáborík má jít podle nepravomocného verdiktu za mříže na tři roky. Holub dostal 2,5 roku vězení. Šíma a Zmrhal vyvázli s podmínkami. Obžalovaní vinu odmítli.

Máchová, Holub a Šíma podle obžaloby poskytovali soukromému detektivovi Gáboríkovi neveřejné informace z trestních řízení, například v kauze pražského dopravního podniku.

Gáborík a v jednom případě i jeho kolega Zmrhal je pak předávali dál, například klientům Gáboríkovy společnosti, která se zaměřovala na detektivní služby. V některých případech za to podle obžaloby společnost inkasovala peníze. Odsouzení vinu odmítli.

14 let za vraždu učitele mačetou

V květnu dospělo k závěru soudní řízení s devatenáctiletým Jaroslavem Řehákem, který v březnu 2022 zavraždil svého učitele mačetou na učilišti v pražské Michli. Odvolací senát Vrchního soudu v Praze mu zvýšil trest na 14 let za mřížemi, rozsudek je pravomocný. Původně mu Městský soud v Praze vyměřil 12 let vězení a ambulantní psychiatrickou léčbu.

Mladík podle soudu zavraždil učitele, který ho o den dříve oznámkoval nedostatečnou v předmětu sdělovací technika. Řehák měl pocit, že si na něj učitel zasedl. Do školy se vydal s mačetou, kterou učiteli zasadil několik ran do hlavy, boku a krku. Pak utekl oknem.

Řehák u jednání prvoinstančního soudu střídavě brečel či vyjadřoval zlost nad zkoušením, při kterém ho měl zabitý pedagog zesměšnit. Státní zástupce upozornil, že mladík až do rozsudku neprojevil lítost.

V květnu odvolací senát Městského soudu v Praze pravomocně uložil bývalé novinářce a aktivistce Janě Peterkové dvouletý trest s tříletou zkušební dobou za šíření poplašné zprávy v období koronavirové pandemie. Peterková proti rozsudku podala dovolání k Nejvyššímu soudu.

Na sociálních sítích mimo jiné tvrdila, že vojska NATO obsadí Česko a budou střílet na děti. Odvolací senát musel rozhodnout s vyloučením veřejnosti. K soudu se dostavily desítky podporovatelů Peterkové, které se vlámali do soudní síně. Vysadili dveře z pantů a začali proudit do místnosti, kde pořvávali na soudce. Na justiční stráž a policisty řvali, že jsou „gestapo“.

Na místě byli zadrženi dva muži a policie v říjnu obvinila osm lidí z výtržnictví. Pět stíhaných – jedním z nich by měl být i aktivista Pavel Zítko – dále policie viní z násilí proti orgánu veřejné moci, jeden je navíc obviněný i z pohrdání soudem.

V červnu padl rozsudek nad bývalým premiérem Petrem Nečasem (ODS) v dlouho se vlekoucí kauze trafik pro poslance ODS. Nečas dostal za podplácení 2,5 roku vězení se čtyřletou podmínkou. Verdikt zatím není pravomocný.

Odsouzená byla i jeho manželka Jana Nečasová (tehdy Nagyová), kterou soud potrestal dvěma lety vězení se čtyřletou zkušební dobou a desetiletým zákazem činnosti ve státní správě, a bývalý náměstek ministra zemědělství Roman Boček. Tomu soud uložil dva roky vězení s podmínkou na dva roky.

Obžaloba tvrdí, že Nečas, tehdejší šéfka jeho kabinetu Nečasová a Boček slíbili poslancům Marku Šnajdrovi, Petru Tluchořovi a Ivanu Fuksovi lukrativní funkce za to, že se vzdají mandátu a nechají projít vládní daňový balíček, s nímž nesouhlasili.

Šnajdr se po schválení balíčku stal předsedou dozorčí rady Čepra a Fuksa členem představenstva Českého aeroholdingu. Tři odsouzení celou dobu odmítali vinu. Nečas se obhajoval, že se snažil jen o vnitropolitickou dohodu a nepožadoval jejich rezignaci výměnou za funkce.

Zásah policie na úřadu vlády, ministerstvu obrany i řadě dalších míst, který se odehrál v noci na 13. června 2013, vedl k pádu vlády Petra Nečase a jeho odchodu z čela ODS.

Dlouhá kauza Mostecké uhelné nekončí

Někdejší manažer Antonín Koláček při rozsudku v kauze Mostecké uhelné společnosti. (12. června 2023)

V červnu byl – po 25 letech – vynesen rozsudek v kauze Mostecké uhelné společnosti (MUS). Její někdejší manažer Antonín Koláček a exředitel Oldřich Klimecký se podle rozsudku pražského Městského soudu dopustili zneužití postavení v obchodním styku a podvodu.

Koláček dostal trest vězení 7,5 roku a propadnutí majetku ve výši zhruba 290 milionu z jeho účtů, akcií a sběratelských předmětů. Dostal také zákaz činnosti ve vedení firem. Verdikt není pravomocný, odsouzení se odvolali.

Podle obžaloby Koláček, Klimecký a tři někdejší manažeři MUS v roce 1998 skrytě ovládli firmu jejími vlastními prostředky. Napřed z MUS vyvedli peníze pod záminkou zhodnocení v zahraničí. Poté vyčkali, až cena akcií firmy klesla a za její vlastní peníze je od státu odkoupili. Způsobili tak státu škodu ve výši zhruba 2,4 miliardy korun.

Co se týče tří manažerů MUS, Český soud jejich stíhání zastavil, protože si odpykali tresty ve Švýcarsku, které řešilo zahraniční větev případu.

Tomáš Čermák. (25. ledna 2023)

V červenci potvrdil Vrchní soud v Praze Tomášovi Čermákovi trest ve výši 5,5 roku vězení za podporu a propagaci terorismu. Je prvním člověkem v Česku pravomocně odsouzeným do vězení za tento trestný čin.

Loni v únoru Čermák živě vysílal na Facebooku video, ve kterém se vymezoval proti opatřením při pandemii a zejména proti novele pandemického zákona. Mimo to nabádal své sledující k tomu, aby vypálili Senát, či k blokaci komunikací.

Čermák se hájil, že výrazy, které ve videích použil, byly v nadsázce. „Občas máme každý jiný názor, takové výrazy, když je někdo naštvanej nebo tak, tak je používá,“ řekl soudu před rozsudkem.

Na jednání dorazilo téměř sto Čermákových podporovatelů. Po přečtení rozsudku začali na soudce křičet, že jsou prasata a fašisté.

Do výkonu trestu Čermák nenastoupil; policie po něm vyhlásila 29. srpna celostátní pátrání a později vydala i mezinárodní zatykač. Byl zadržen v Polsku a začátkem prosince byl vydán zpět do Česka.

X X X

Pojišťovny nově zaplatí očkování proti HPV dalším „náctiletým“ 

Účinná zbraň proti zbytečným úmrtím na rakovinu

 Dětský očkovací kalendář se mění. Od dnešního dne je očkování proti lidskému papilomaviru (HPV) plně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění mnohem větší skupině „náctiletých“. Doposud proplácely zdravotní pojišťovny vakcíny jenom 13letým, od 1. ledna 2024 už je ale uhradí všem dívkám a chlapcům ve věku od 11 do dovršení 15 let. HPV je jednou z nejčastějších sexuálně přenosných infekcí – v průběhu života se s ní setká osm z deseti osob. Pokud se jejich tělo s infekcí nevypořádá, může u nich vypuknout rakovina nebo se například objevit genitální bradavice. Důsledným očkováním proti HPV lze mimo jiné vymýtit rakovinu děložního hrdla, na kterou nyní v Česku zemře každých 29 hodin jedna pacientka.

 „Očkování proti lidskému papilomaviru je nejúčinnější prevencí HPV onemocnění. Viry napadají různá místa na těle žen i mužů a u obou pohlaví mohou vést k rozvoji závažných onkologických onemocnění,“ popisuje MUDr. Ilona Hülleová, předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR. HPV infekce má na svědomí až 98 % případů rakoviny děložního hrdla a 90 % případů genitálních bradavic. Je příčinou i dalších HPV asociovaných rakovin, jako jsou některé nádory řitního otvoru, pochvy a zevních rodidel. „Proti HPV by se proto měly nechat naočkovat nejenom dívky, ale i chlapci. Ideálně před zahájením sexuálního života. Ochrání sami sebe a výrazně sníží riziko přenosu viru,“ zdůrazňuje MUDr. Hülleová.

Rakovinou děložního hrdla, nejčastějším karcinomem způsobeným HPV infekcí, v České republice ročně onemocní přibližně 750 žen a asi 300 z nich na ni zemře. V tuzemsku se jedná o třetí nejčastější nádorové onemocnění žen v produktivním věku. „V některých zemích, například v Austrálii nebo severských státech, rakoviny děložního hrdla významně ubývá. Proočkovanost proti HPV se v nich totiž vyšplhala až na 90 %. K takovému číslu chceme směřovat také,“ vysvětluje MUDr. Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP. Podle posledních oficiálních dat z roku 2021 dosáhla v tuzemsku proočkovanost u dívek téměř 70 %, u chlapců to bylo skoro o třicet procentních bodů méně. Na základě předběžných dat za rok 2022 by se měla proočkovanost u dívek pohybovat na podobné úrovni. U chlapců se předpokládá, že vzrostla asi na 48 %. Aktuální rozdíl v proočkovanosti obou pohlaví by tedy měl být zhruba dvacet procentních bodů. „Téměř polovina dětí tak není při zahájení sexuálního života proti HPV infekci chráněna,“ dodává lékařka.

HPV infekce se šíří převážně intimním kontaktem. K přenosu dochází nejenom při pohlavním styku, ale i při orálním sexu, mazlení nebo přes kontaminované předměty, například ručníky. Podle odborníků se HPV „naivita“ – období, v němž ještě u dívek a chlapců nedošlo ke kontaktu s HPV, posunuje do nižších věkových skupin. „Rozšíření věkového rozpětí pro hrazené očkování proti HPV je proto velmi rozumným krokem,“ říká MUDr. Alena Šebková.

Vakcíny jsou nově hrazeny všem dětem od 11 let do dosažení jejich 15. narozenin. Změna vyplývá z novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, která nabyla účinnosti 1. ledna 2024. Díky rozšíření věkové kohorty pro úhradu očkování budou mít lékaři větší prostor pro komunikaci s rodiči a osvětu. Výrazně jim to také usnadní plánovaní očkování „náctiletých“ dětí. „I když rodiče o možnosti očkování proti HPV informujeme s dostatečným předstihem, často se stává, že si na něj vzpomenou až po 14. narozeninách svých dětí. Na úhradu již v takovém případě nedosáhnou, protože očkování je v současné době zdarma jenom pro třináctileté,“ přibližuje MUDr. Hana Cabrnochová, MBA, praktická lékařka pro děti a dorost a místopředsedkyně České vakcinologické společnosti ČLS JEP.

Vakcínami proti HPV zdravotníci očkují již od roku 2006 a doposud na celém světě aplikovali stovky milionů dávek. Bezpečnost a účinnost očkování proti HPV opakovaně potvrdila nejenom řada odborných studií, ale především aplikace očkovacích látek a počty naočkovaných dávek vakcín na celém světě. Rodiče se tedy nemusí bát ani nežádoucích účinků po očkování – jsou totiž velmi vzácné. „K očkování proti HPV nabádá i Světová zdravotnická organizace. V současné době je to jediné očkování, které chrání před vznikem onkologického onemocnění,“ doplňuje MUDr. Cabrnochová.

Důležitost očkování proti HPV si uvědomuje stále větší množství rodičů. „Očkování proti HPV je výborná prevence, protože o rakovině slyšíme pořád a jakýkoli nádor může způsobit velké problémy. Moje dcery už podstoupily řadu jiných očkování a všechny snesly dobře – s očkováním proti HPV jsem proto vůbec neváhal. Nikde jsem se navíc nedočetl o nějakých zásadních problémech, které by tohle očkování mohlo způsobit. Starší dcera, které bude 14, už naočkovaná je a mladší jedenáctiletou nechám naočkovat také,“ uzavírá 50letý Tomáš Votava z Plzně.

Ing. Barbora MertováMgr. Markéta Pudilová

X X X

Odmítla jsem sexuální scény i nahotu a přišla o roli, říká Penélope Cruzová

Devětačtyřicetiletá španělská herečka Penélope Cruzová prozradila, že odmítla svou první velkou roli v Americe, když zjistila, že by se musela při natáčení sexuální scény svléknout. Jako dvacetiletá tak přišla o svou první šanci prorazit. Její hodnoty pro ni ale prý byly důležitější.

„Při první příležitosti, kdy jsem měla jít na casting, mi režisér řekl: Musíš podepsat klauzuli, že natočíš pár sexuálních nahých scén,“ řekla Penélope Cruzová v podcastu s názvem Five Things With Lynn Hirschberg.

„Byla jsem z toho v šoku, protože to předtím ve scénáři nebylo. Byla jsem tehdy v Los Angeles úplně sama. Řekla jsem jim, že tomu nerozumím. Ten scénář jsem měla rok a nic takového v něm nebylo,“ vysvětluje.

Dodatek smlouvy tak odmítla podepsat. „Moje hodnoty a pravidla, které mě naučili rodiče, pro mě hodně znamenají a tohle byla velká zkouška. Není správné ani špatné dělat takové scény. Problém je v tom, že jste mi o nich neřekli, než jsem nastoupila do letadla, a poslali jste mi vlastně úplně jiný scénář,“ obořila se prý na filmaře herečka.

Kvůli tomu, že klauzuli nepodepsala, roli nakonec nedostala. I když se později v několika filmech svlékla, dodnes je pyšná na to, že se tenkrát jako mladinká nenechala přesvědčit. „Byl to okamžik v mém životě, kdy jsem se cítila opravdu nejvíce hrdá na něco, co jsem ve své kariéře sama dokázala,“ dodala Cruzová.

S manželem Javierem Bardemem (54) žijí střídavě v Madridu a Los Angeles. Mají spolu dvě děti, devítiletou holčičku Lunu a dvanáctiletého chlapce Lea. Obě herecké hvězdy se prý již dávno dohodly na tom, že v rozhovorech pro média nebudou na rozdíl od mnoha hollywoodských kolegů nikdy prozrazovat žádné informace o svém vztahu, rodině a manželství. „Neumím si ani představit, že by to bylo jinak. Takto nám to naprosto vyhovuje,“ řekla Cruzová v roce 2019.

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Autor a jeho autorem je autor. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.