---

Fotoreportáž iSpigl.eu

Václav Klaus na oslavě – Velvyslanectví Argentinské republiky v České republice.

---

SE  STÁVKOU  DLOUHO  NEOTÁLET,  KAŽDÉHO  ODLOŽENÉHO  DNE  ŠKODA

ODMÍTNOUT  NERUDOVOU,  KTERÁ  NENÍ  ŽÁDNÝ  ODBORNÍK,  UŽ  UTÍKÁ  OD  FIALY

Šéf odborářů Středula by se měl setkat s Klausem a na Generální stávku pozvat všechny podniky ČR, horníky, hutníky, zemědělce, stavaře, profesory vysokých, středních škol, učňovských středisek, studenty, zdravotníky, řidiči dopravy, důchodce. Odbory se Středulou a spol. jsou dnes silnější než parlament a Senát a musejí rozhodnout o novém chodu ČR do budoucna, jako se to stalo za Václava Havla a na Slovensku, kde je už nová vláda. Ekonom Klaus by mohl vládnout až do nových parlamentních voleb.

X X X

 Středula: Vládě dávám dva týdny.

X Na jednání tripartity jste šel už s tím, že odbory vyhlásily stávkovou pohotovost. Jaká tam byla atmosféra? Neomlátili vám o hlavu, že jste konal dřív, než jste si sedli ke stolu?

Nejsem specialista ani psycholog, abych uměl odhadnout, jaké byly na jednání emoce. Ani není mým cílem to soudit. Jednali jsme ale dlouho, dostali jsme prostor, abychom řekli své podněty. Problém je ale v tom, že ani tak vláda nechce v zásadních věcech nic změnit. To akceptovatelné není.

X Jinými slovy z toho čtu, že kabinet nepřistoupil na žádnou z vašich podmínek.

Ani nám, ani zaměstnavatelům. Nikomu. Je otázka, jestli se o svých návrzích chtějí bavit a případně i něco změnit. Pokud ne, tím je pak situace horší. To už potom není dialog, ale monolog, když vláda něco řekne, a tak to i bude, aniž by se o věcech debatovalo. Což může náladu ve společnosti ještě zhoršit.

 X Nabídli jste vládě vlastní řešení?

Navrhujeme, aby se daňové změny dostal stavu před 1. lednem 2023. Státu by to přineslo 55 miliard korun na příjmové stránce. Řada jiných avizovaných opatření by se pak nemusela vůbec dělat. A proč děláme změny v DPH, když mají negativní dopad a zvyšují deficit veřejného rozpočtu? Nechápu to. Uvidíme, jakým způsobem k tomu vláda přistoupí.

X Stále platí, že jste nedostal žádné podrobnější materiály k avizovaný změnám?

Ne. Na mou výzvu z pátečního rána, zda vůbec dostaneme nějaké podklady, poslali z vlády jen to, co zveřejnili na tiskové konferenci. Tedy stejné materiály, které už měla média, nic navíc. Jsem si vědom, že existuje širší dokument k navrhovaným změnám, ostatně o něm hovořil i ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Chtěli bychom je vidět, aby se dalo reagovat a debatovat nad konkrétními body. Nestačí jen vědět, co navrhují, ale také proč. Nic z toho nemáme.

Legislativní verze vládních důchodových a daňových opatření se teprve formuje. Očekáváte „skryté strašáky“, jako tomu třeba bylo během covidové pandemie?

Určitě. O tom jsem přesvědčený, to už tak prostě bývá. Legislativní proces je i o tom, že zásadní připomínky řešíte. Pokud to ale ve výsledku dopadne tak, že vláda povede komunikaci stylem „díky za názor, ale my ho neakceptujeme“, nejde o žádnou debatu. Kabinet s nikým nic nediskutoval, přestože obdržel naše výzvy. Chceme vidět detaily, ne to, co předložili celé veřejnosti. Obzvlášť dotace mohou být problém.

X V čem konkrétně? Je to největší výseč z úsporného koláče.

Není to legrace. Jsou zde firmy, které vyrábějí opravdu základní produkty nebo pracují s obnovitelnými zdroji a jsou v některých případech odpuštěni od ekologických poplatků. Nevíme, kterých společností se opatření dotkne. Před konáním tripartity nám ministr financí řekl, že seznam konkrétních bodů k dotacím nezveřejní. Zdůvodnil to tím, aby nikdo nemohl lobbovat. Jenže to pak vypadá, že ani vláda není pevná v tom, co navrhuje. Je tam spousta otazníků.

Nepřejme si francouzský scénář. Uděláme všechno pro to, aby nenastala – ovšem tím způsobem, že budeme schopni se domluvit. Ne tím, že to někomu zakážeme.

Všechno se dá řešit pouze tím, že daná opatření položíte v detailech na stůl. Teprve pak si můžete udělat celkový obrázek. A ten se může přeměnit k horšímu. To přece nikdo nechce, o všem se dá debatovat. Proto přístupu vlády nerozumím. Ani na tiskové konferenci neřekli v první části vůbec nic. O nemocenské neřekli nic, dokud se nezeptali novináři.

X Máte pro vládu nějaký termín, kdy by měla podniknout nějaké kroky? Nebo kdy naopak budete plánovat další postup?

Ano, 30. května máme sněm ČMKOS. Neznamená to nutně, že tam budeme řešit, co bude, nebo nebude, i když to nevylučuji. Ale přijde tam první zásadní zhodnocení situace od vyhlášení stávkové pohotovosti. Přijede přes sto lidí, včetně regionů.

X Hypoteticky, kdyby vláda nepřistoupila na vaše požadavky, máme pak opravdu očekávat generální stávku? Přece jen nejde v České republice o příliš běžnou záležitost, třebaže ve Francii jich za poslední půlrok stihli rovnou deset…

Upřímně – nepřejme si francouzský scénář. Uděláme všechno pro to, aby nenastal. Ovšem tím způsobem, že budeme schopni se domluvit. Ne tím, že to někomu zakážeme. Vláda nás kritizuje, co si to se stávkovou pohotovostí dovolujeme, buďme ale rádi, že takový nástroj existuje. Díky němu se v Československu změnil režim. To nicméně není náš cíl, když nyní máme svobodné volby. Chceme jen změny, které by zmírnily dopady vládních opatření na rodiny.

X Kdo všechno je za stávkovou pohotovost? Máte dostatečnou podporu?

Ke stávkové pohotovosti se připojila řada odborů, celkem je to více než sto tisíc lidí. Připojil se i dopravní svaz DOSIA nebo „škodováci“ z automobilky. O podpoře s námi chce jednat také Bohumír Dufek a jeho Asociace samostatných odborů (ASO) jako druhá odborová centrála. Nemám s tím problém.

 X X X

STUDENTI  ČR  UŽ  JDOU  PROTI  FIALOVI,  PROTOŽE  MAJÍ   ŠPATNÉ  PODMÍNKY  NA  STUDIUM

Stop vládě. Studenti rozšířili řady demonstrujících odpůrců pětikoalice

Desítky studentů demonstrovaly ve čtvrtek v Praze proti chystaným daňovým opatřením vlády premiéra Petra Fialy. Vadí jim mimo jiné zátěž, kterou mohou představovat pro mladou generaci. Před Rudolfinem na pražském Alšově nábřeží se objevily transparenty jako „Stop vládě“ nebo „Tahle země není pro mladé“.

„Jsem velmi občansky aktivní člověk, jsem předsedkyní České středoškolské unie. Zastupujeme zájmy středoškoláků, tudíž mi není lhostejné, co se v naší zemi děje. Spolu s dalšími lidmi, kteří jsou z různých spolků a iniciativ jsme se báli, co přijde s konsolidačním balíčkem vlády,“ vysvětlovala původní záměr svolané demonstrace Budoucnost neškrtneš její organizátorka, osmnáctiletá Adéla Kundrátová.

Původně do médií unikaly zvěsti, které by studentům výrazně „zatopily“, což se nakonec nepotvrdilo. Přesto našli iniciátoři mnoho důvodů, proč vyrazit do hlavního města sdělit svůj názor. „Kupříkladu nám vadí, že celý konsolidační balíček byl představený tak, že si máme všichni utáhnout opasky, všichni se uskromníme na úkor mladé generace. Abychom v budoucnu mohli říct, že na nás vláda myslí. To ale rozhodně není pravda,“ řekla.

 Zmínila, že z šetření OECD vyplývá, že Česko je po Rusku zemí, kde vláda nejhůře podporuje studenty a mladé lidi. Rovněž studenty drtí inflace, tedy drahé potraviny, nájemné či kolejné, čímž se studentský život stává velmi nedostupným. „Například dáte deset tisíc za maličký pokoj v Praze, to je absolutně hraniční na měsíční výdělek,“ popsala s tím, že aby jenom na samotný nájem studenti vydělali, musí posouvat školu na druhou kolej.

„Je drahé jízdné, tak studenti nemohou často jezdit domů, případně z domovů dojíždět na denní bázi do školy, aby ušetřili na nájmu. Také víme, že se mnoho chytrých lidí nedostalo na střední školy, protože máme nízké kapacity. Jenom proto, že máme kapacitní problémy a silné ročníky, neměli možnost se dostat na střední školy, kam chtěli. Vláda často nemyslí na spoustu věcí, které jsou pro nás důležité. Neslyší na to, neposlouchá nás,“ dodala Kundrátová, která dojela na akci z Ostravy.

Ze své pozice šéfky České středoškolské unie taky registruje příběhy, kdy lidé z ekonomicky slabších rodin nemají peníze na to, aby mohli jít studovat vysokou školu. Rodiče by je nemohli finančně podporovat, a sami by nezvládli vydělat na nájem, jídlo a další potřeby. Ačkoliv jsou koleje pořád levnější záležitostí než bydlení v privátu, je na nich každoročně přetlak, mnoho vysokých škol navíc vlastní koleje ani nemá, a tak jsou jejich studenti odkázání na bydlení v podnájmu.

Kundrátová zmínila, že ačkoliv šlo o apolitické setkání, přislíbili účast i členové mladých sociálních demokratů, zelených nebo mladí Piráti. „Vláda by měla více reflektovat naše názory a zvát nás k rozhodovacím procesům. Mladých pod třicet v politice a rozhodovacích procesech moc není. Naše názory nejsou prezentovány,“ štvalo ji spolu s dalšími účastníky.

„VLÁDA SI NÁMI OSPRAVEDLŇUJE SVÉ KROKY“

S tvrzením Kundrátové, že Česko není místo pro život mladé generace, souhlasil i její kamarád Kilián Žák. Také jemu je osmnáct let a studuje cestovní ruch na střední škole. „Když se vláda odkazuje na to, že by se měla dělat politika pro mladé lidi a jejich budoucnost, přijde nám to jako braní si do úst něčeho, co je jenom ospravedlněním politiky, která na budoucnost mladých lidí nemyslí,“ řekl.

Kromě výše zmíněných argumentů dodal, že vláda nebojuje za rovnoprávnost mužů a žen, poukazuje ale také, že brání lidem z LGBT+ skupin uzavírat sňatky. „Také nemáme zodpovědnou klimatickou politiku, ačkoliv o tomto problému víme dlouho,“ sdělil.

Vrátil se také ke konsolidačnímu balíčku, ten je podle něj příliš nekonkrétní a neurčitý. „Jeho reálný dopad teprve uvidíme,“ řekl s tím, že už nyní ale má ve svém okolí studenty a rodiny, kterým vysoká inflace způsobuje mnohdy existenční potíže. Nebo jim znemožňuje studovat. „Znám hodně lidí ve svém okolí, kteří studují na vysoké škole a musí u toho pracovat. Ať už jde o půl úvazek nebo o plný úvazek, a do toho si složitě plánují, jak studovat.“

Cílem čtvrteční demonstrace bylo soustředit studenty a mladé na jednom místě a zjistit, jestli dané problémy trápí malou skupinu lidí, nebo situaci vidí kriticky celá studentská obec. Pokud by si vyhodnotili, že druhá možnost je správně, pokusí se založit studentskou platformu, skrze níž by pak chtěli vést diskuzi s politiky.

 „Chceme být, v zájmu zachování demokratické debaty, kritickým zrcadlem pro současnou vládu. Protože pokud demokracie na vládnoucím břehu nemá protibřeh, mohou se vlny nejistoty a nespokojenosti přelít do jiné řeky v podobě oligarchie, populismu a fašismu,“ nechali se slyšet zástupci studentů v tiskovém prohlášení.

„Proto jsme se, jako studenti a studentky, rozhodli vyjít do ulic a ukázat, že budoucnost se nedá škrtnout. Nepřijdeme si vyslyšeni. Rozhodli jsme se společně udělat akci, která propojuje jednotlivce, spolky, organizace a hnutí, kteří se nemusí na mnoha věcech shodnout, ale všem jde o jednu věc – o důstojnou budoucnost. Rádi bychom nadále tvořili širší studentskou platformu a obecně tuto myšlenku více rozvíjeli,“ dodali.

Žák ještě doplnil, že jsou otevřeni diskuzi s vládou, ale podle něj a jeho spolužáků se vláda se studenty schází pouze v případě nutnosti. „Vše nasvědčuje tomu, že nás vláda zneužívá. Nemůžu v tom být příliš konkrétní, protože nechci říkat něco, co není pravda, ale všechno nasvědčuje tomu, že jsme terčem populismu,“ uzavřel.

X X X

ANO vyzvalo vládu, ať jasně poví, kde chce seškrtat 54 miliard na dotacích

Stínová vláda ANO požaduje, aby vláda Petra Fialy rozklíčovala, kde chce přesně seškrtat desítky miliard korun na národních dotacích. Vláda to zatím neřekla, Koalice oznámila, že chce v příštím roce srazit schodek rozpočtu o 94 miliard korun.

 „Konec dotačního byznysu je lež,“ řekl předseda stínové vlády ANO a místopředseda Sněmovny Karel Havlíček.

Šéfka poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová upozornila, že vláda dosud nevysvětlila, kde chce přesně škrtnout přes 54 miliard korun na národních dotacích, jak minulý týden oznámila. Stínová vláda ANO vyzvalo vládu k transparentnímu zveřejnění, které dotace hodlá škrtat.

„Chceme, aby dotace sloužily tomu, k čemu původně vznikly. To znamená srovnávání nerovnosti nebo dosahování nějaké kvality, kterou nedosáhnete běžným tržním prostředím. A to se tady neděje, tady prostě přijímají dotace firmy, které mají samy o sobě obrovské zisky na úkor jiných,“ řekl v rozhovoru pro iDNES.cz premiér Petr Fiala.

„Teď pracujeme na konkrétních opatřeních tak, abychom dotace na příští rok o tuto částku seškrtali. Nejpozději v září bude jasné, které dotace to jsou,“ uvedl předseda vlády.

ANO HODLÁ ZRUŠIT DIGITÁLNÍ INFORMAČNÍ AGENTURU

Po jednání stínové vlády také Havlíček oznámil, že když ANO převezme vládní odpovědnost, zruší Digitální informační agenturu.

Vláda pověřila Digitální informační agenturu vytvořením aplikace eDoklady, která má být od nového roku alternativou občanského průkazu. „Kromě plastové kartičky se budeme moci prokazovat aplikací v mobilním telefonu,“ řekl po jednání vlády vicepremiér a předseda Pirátů Ivan Bartoš.

X X X

  Vláda mezi mlýnskými koly. Z okna skupiny ČEZ vyhodila 50 miliard, zuří akcionáři

Vláda premiéra Petra Fialy (ODS) schytává další těžké údery ze všech stran. Ještě si ani nestačila olízat rány po konsolidačním balíčku a důchodové reformě a na kusy už ji trhají investoři, kteří v minulosti vsadili na akcie Skupiny ČEZ. Důvod? Po středečním rozhodnutí ministerského kabinetu, který státu usnadňuje možné převzetí energetické infrastruktury pod hlavičkou ČEZ, spadla jen během čtvrtka hodnota skupiny na pražské burze o téměř 50 miliard korun.

„Cesta k zestátnění ČEZ otevřena,“ reagovala na Twitteru na postup vlády analytička webu Echo24 Lenka Zlámalová s tím, že nyní bude stačit k získání kontroly v ČEZ jen hlas státu. V čem konkrétně změna spočívá? Místo dosud potřebných 90 procent hlasů všech akcionářů by nově mělo pro rozdělení firem stačit 75 procent hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě, a to za současného navýšení usnášeníschopnosti, která má přesahovat dvě třetiny základního kapitálu.

 Akcie ČEZ reagovaly propadem o osm procent na 1 041 korun. Ekonom Lukáš Kovanda konstatoval, že vláda ČEZ připravila o 46 miliard korun jeho hodnoty. „Raiffeisenbank předvídá prudký pád akcií ČEZ z nynějších 1 050 jen na 600 korun za kus,“ dodal expert. Doplňme, že jde o hodnotu, za kterou se titul ještě v roce 2021 obchodoval zcela běžně.

Takové vyhlídky se samozřejmě nelíbí investorům, kteří do energetického gigantu vložili své prostředky. „Cena akcií ČEZ klesá, je to výsledek tlaku vlády. A toho, že BCPP a ČNB hrají mrtvé brouky. Volil jsem Spolu a teď ta vláda stojí leda za uplivnutí,“ rozohnil se na sociálních stítích minoritní akcionř ČEZ Michal Šnobr. A nebyl sám. „Jak dlouho se budeme koukat na manipulativní jednání majoritního akcionáře ČEZ, kterému na jeho představení svítí a poskytuje pódium pražská burza? Máme tu ještě nějaká pravidla, nebo si tu stát dělá z pravidel salát?“ ptal se další diskutující.

Katastrofa, nebo šance?

Jiní však v současné situaci, zdá se, vidí i příležitost. „Prostě se probudíš, je krásně a ČEZ vysypanej, tak tam za 1 103 něco kaufneš a jdeš zase koukat z okna na tu krásu!“ napsal k nynějšímu dění jeden z investorů.

Napětí alespoň částečně mírnil i twitterový účet Akciový GURU: „Myslím si, že zde jde pouze o overreaction trhu. Fundament na ČEZ je a snad nejsme na Balkáně, abychom se nemohli jako minority bránit zvůli vlády. Každopádně rozdělení ČEZ jede na plné obrátky a tomu bude odpovídat i volatilita příštích týdnů.“ Zároveň však autor účtu upozornil, že o svůj majetek v ČEZ se bez boje připravit nenechá. „Klidně půjdu za nula, ale vše, o co mne chce vláda připravit, nacpu zároveň do antikampaně této vlády,“ napsal.

Stát vlastní v ČEZ zhruba 70 procent akcií. Už dříve premiér Fiala uvedl, že vláda počítá s restrukturalizací firmy, přičemž jednou z možností je její rozdělení. Cílem má být, aby stát získal kontrolu nad energetickou infrastrukturou.

Takový krok hodnotí částečně kladně i analytik Fio Banky Jan Raška. Uvedl, že jakkoliv zveřejněné záměry vlády upravit regulatorní rámec týkající se možné transformace (rozdělení) ČEZ přispívají ke zvýšení nejistoty a politického rizika, stále v celkovém kontextu vidí potenciální transformaci společnosti a její konsekvence pro vypořádání minoritních akcionářů jako podpůrný faktor pro cenu akcie. „Za dané situace vnímáme cenu akcie ČEZ poblíž úrovně 1 000 korun jako férovou a aktuálně tak nemáme důvod měnit naše doporučení ‚držet‘,“ poznamenal.

Ať už se hádají investoři a ekonomové jak chtějí, je nutné připoemnout také skutečnost, že společenská poptávka po zestátnění skupiny ČEZ byla především v době vrcholení energetické krize mimořádná. Vláda se tím ocitla mezi mlýnskými koly, kde ji z jedné strany drtí investoři a jejich oprávněné požadavky a na druhé straně hlas mnoha lidí, jenž by rád viděl energetickou infrastrukturu zpět ve státních rukách. Obdobně přitom hovoří také opozice s předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem v čele. Jak se vláda nakonec v této otázce zachová, zcela jisté není. Již nyní se však ukazuje, že půjde o rozhodnutí více než těžké.

 X X X

STUDENTI  ODVOLÁVAT  SE,  KTEŘÍ  CHTĚJÍ  STUDOVAT

 Nečekejte a hned se odvolejte. Míst na středních školách je dost, říká radní

Sociální sítě plní stížnosti rodičů, jejichž děti se nedostaly na žádnou střední školu. A to přesto, že měly na základních školách nadprůměrný prospěch. Je kapacita pražských středních škol dostatečná? A má metropole připravený nouzový plán pro případ, že se stovky dětí na žádnou školu nedostanou? V Rozstřelu čelil kritice veřejnosti pražský radní pro školství Antonín Klecanda (STAN).

Podle radního pro školství je v Praze kapacita středních škol dostatečná.

„V Praze je reálně 17 tisíc míst na středních školách. Přitom pouze 11 600 žáků devátých tříd opouštělo základní školy a dělalo přijímací zkoušky. Když tedy vezmeme tato holá fakta, míst by mělo být dostatek,“ říká Klecanda.

I přesto jsou sociální sítě plné konkrétních příběhů, kdy se talentované dítě, které mělo na základní škole příkladný prospěch, nedostalo na žádnou školu, kam se hlásilo. „Pozor, jsou ale i opačné případy, kdy se talentované dítě dostalo naopak na čtyři střední školy,“ tvrdí radní.

ZACHOVEJTE KLID A VYČKEJTE

„Tyto děti se hlásily například na dvě umělecké školy, třeba na konzervatoře, a zároveň se dostaly i na základě přijímacích zkoušek například na dvě gymnázia nebo jiné střední školy. A teď řeší, kterou školu si vybrat. No a oproti tomu jsou ony tisíce rodičů, jejichž dítě se nedostalo nikam,“ popisuje radní.

Klecanda proto vyzývá rodiče, aby zachovali klid a ještě několik dní vyčkali. „Teď je třeba počkat na rozhodnutí rodičů těch dětí, které se dostaly na více škol, jakou školu si nakonec vyberou. V ten moment odevzdají zápisový lístek a ty další školy budou v ten okamžik vědět, že se jim uvolnilo místo, které mohou okamžitě nabídnout rodičům dětí, kteří podají odvolání,“ dodává.

Středních škol v Praze je dost. Kdyžtak rozšíříme třídy o 4 žáky, uklidňuje radní.

 Tyto děti se v přijímacím řízení umístily „pod čarou“ a střední škola je v prvním kole nepřijala z kapacitních důvodů. Přitom přijímací zkoušky úspěšně složily. Co tedy radní Klecanda těmto rodičům radí?

„Jednoznačně podejte odvolání,“ vyzývá rodiče. Talentovaných dětí, které se dostaly na více než jednu školu, je totiž poměrně značné množství.

NOUZOVÉ VARIANTY MÁME

Řada dětí totiž podala přihlášku na prvním místě na prestižní školu, kam je obvykle složité se dostat. Jako druhou možnou alternativu si tito žáci často vybrali střední školy, kde je zájem poněkud menší, a tím pádem je tam snadnější úspěšně splnit přijímací kritéria.

Když se tedy v případě úspěšně složené zkoušky přihlásí žák zápisovým lístkem na „prestižní“ školu, místo na druhém gymnáziu nebo střední škole se tím uvolní pro neúspěšné zájemce, kteří podali odvolání.

„Mimochodem i loni to také vypadalo tak, že bude velký nedostatek míst a řada dětí se na školy nedostane. A nakonec to dopadlo tak, že naprostá většina na střední škole studuje. A pouze 180 dětí se nikam nedostalo, přičemž řada z nich vůbec nedokončila devátou třídu a několik z nich odjelo studovat do zahraničí. Takže se nedostaly řádově jednotky dětí,“ říká radní.

Klecanda předpokládá, že podobné to bude letos. Rada hlavního města je ale připravena i na nouzové varianty. Předně podle něj bude řada středních škol, včetně některých gymnázií, vypisovat druhé kolo přijímacích zkoušek. Radní proto doporučuje rodičům, aby bedlivě sledovali, kterých škol se to bude týkat.

A v případě, že i poté bude zbývat množství dětí, které se přes solidní prospěch nikam nedostaly, připravují radní opatření, na jehož základě by umožnili gymnáziím a středním školám, kde je to možné, rozšířit počet studentů v jedné třídě z 30 na 34.

POKUD VAŠE DÍTĚ UDĚLALO PŘIJÍMAČKY, ALE NA STŘEDNÍ ŠKOLU HO NEVZALI, JAK SITUACI ŘEŠÍTE?

V další části Rozstřelu pak Antonín Klecanda hovořil o dlouhodobých problémech, které pražské školství tíží. Jedním z nich je to, že mateřské, základní a zejména střední školy v hlavním městě využívá nezanedbatelné množství žáků a studentů, kteří mají trvalé bydliště ve středních Čechách.

„Snažíme se v tom určitě něco dělat. Teď už máme pravidelné schůzky se Středočeským krajem, diskutujeme to i na Asociaci krajů a já jsem také členem Sdružení místních samospráv,“ uvádí Klecanda.

„A tam usilujeme o to, aby vznikl jakýsi Státní fond školské infrastruktury, obdobně jako je to se Státním fondem dopravní infrastruktury. Protože tyto problémy nemáme jen v Praze a ve středních Čechách, ale jsou například i v Brně a v okolí,“ vysvětluje radní.

Podle něj by se z peněz tohoto fondu mohly stavět za přispění státních a evropských peněz nové školy, případně upravovat již existující budovy, které by rozšířily kapacitu stávajících škol a gymnázií.

„Problém řeší také původně menší obce, které se satelitní výstavbou výrazně rozšířily. Potřebují třeba navýšit počet učeben nebo chtějí rozšířit kapacitu školních jídelen. A z tohoto fondu by mohlo docházet k financování těchto projektů.“

VZNIKNOU NOVÉ STŘEDNÍ ŠKOLY?

V dohledné době by také v Praze mohlo vzniknout hned několik nových středních škol. A nejde podle něj pouze o gymnázia, o která je tradičně největší zájem. „Mým záměrem je, aby vznikly jakési všeobecné střední školy, kde si dítě bude moct v průběhu studia rozmyslet, jaký obor jej láká.“

„Máme velkou spoustu dětí, které třeba nemají znalosti pro studium na gymnáziu, ale rády by šly třeba na nějakou všeobecnou střední školu. V Praze by tak mohla vzniknout tato ukázková střední škola, kde je všeobecný první a druhý ročník a až ve třetím ročníku se studenti začnou dělit podle toho, zda se chtějí připravovat třeba na učitelství pro mateřinky, na zdravotní sestry nebo je bude lákat obchodní akademie,“ míní Klecanda s tím, že v tuto chvíli se v Praze vyhledávají vhodné objekty, které by se pro účely takového vzdělávacího zařízení mohly zrekonstruovat.

Pro účely této školy je ale třeba teprve připravit vzdělávací programy. „To může trvat několik let. Ale možná už do roka či dvou bychom chtěli v Praze otevřít nové třídy všeobecného gymnázia nebo obchodní akademie,“ myslí si Klecanda, podle něhož se momentálně hledají vhodné prostory.

Nepodcenila Praha kapacitu středních škol? Budou se přijímací zkoušky digitalizovat? Jak vůbec spolupracuje pražský resort školství s demografy? A jaký je záměr Prahy na budoucnost víceletých gymnázií? I o tom hovořil Antonín Klecanda v Rozstřelu.

X X X

 Rusové přijmou africkou misi s mírovými návrhy ohledně války na Ukrajině

Kreml ve čtvrtek podle Reuters potvrdil, že delegace z afrických zemí navštíví Moskvu. Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov řekl novinářům, že Moskva je připravena naslouchat jakýmkoliv návrhům na řešení konfliktu.

Jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa v úterý uvedl, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj i jeho ruský protějšek Vladimir Putin jsou ochotni se setkat se skupinou afrických lídrů a prodiskutovat s nimi případný mírový plán.

Hlavy států podle Ramaphosy souhlasily, že v hlavních městech svých zemí přijmou misi, jejíž součástí budou kromě něj také státníci ze Senegalu, Ugandy, Egypta, Konga a Zambie.

X X X

Zasáhli Rusové opravdu sklad s municí s ochuzeným uranem?

V médiích a na sociálních sítích se objevila informace, že na západní Ukrajině, ve Chmelnické oblasti došlo údajně 13. května k zásahu skladu, který byl plný granátů s ochuzeným uranem, ruskou raketou. Granáty britské provenience s ochuzeným uranem mají sloužit k tomu, aby s větší brizancí prorážely pancíře ruských tanků.

Ve středu obyvatelé Chmelnické oblasti začali dostávat od ukrajinského Úřadu pro ochranu veřejného zdraví letáky s instrukcemi, jak se mají ochránit proti radiaci. To znamená, že nemají otevírat okna a mají si připravit osobní věci pro případnou evakuaci.

Britové, kteří zřejmě stojí za dodávkami nábojů s ochuzeným uranem, tvrdili – a unisono s nimi všechna západní média – že ochuzený uran nepředstavuje žádné riziko.

Polská radiační monitorovací stanice v Lublinu, provozovaná univerzitou Marie Sklodowské, naměřila vysoká čísla izotopů bizmutu 214, která vyskočila až na šesti či sedminásobek normální úrovně. To vše se stalo 15. května, tedy dva dny po explozích v letecké skladu v Chmelnickém. Na jeden den se prý poté úrovně radiace normalizovaly, ale ve středu 17. května naměřila již stanice tzv. remisi, tedy další opakovaný nárůst radiačních izotopů bizmutu. To by tedy znamenalo, že radiační mrak už dorazil do Polska.

Česká armáda a české ministerstvo obrany (MO) by mělo vydat informaci o tom, jaká je situace v Chmelnické oblasti a zda hrozí, že se radiace bude rozšiřovat s foukajícím větrem i jihozápadním směrem. Vzpomínám na rok 1986, kdy vybuchl reaktor černobylské elektrárny, že i tehdy jsme byli ujišťováni tehdejšími komunistickými úřady, že se vlastně nic nestalo a žádné zvýšení radiace u nás nehrozí. Výbuch reaktoru jaderné elektrárny byl ovšem podstatně závažnější než to, co se stalo v Chmelnickém…

Po údajném výbuchu skladu s britskými náboji zřejmě s ochuzeným uranem je v místě hlášen nárůst úrovně gama záření. A úroveň radiace údajně nadále roste. Vzhledem k tomu, že ochuzený uran může vyzařovat relativně nízké gama záření (tedy po výbuchu jednoho náboje), prudký nárůst úrovně gama záření by naznačoval zničení rozsáhlých zásob munice. To by nepochybně mohlo způsobit únik uranového prachu do ovzduší, do atmosféry. Požár v místě raketového útoku Rusů na vojenský sklad v Chmelnickém údajně likvidují roboti.

Ať je to jak chce, i když se tato zpráva nepotvrdí (a já se obávám nejhoršího, že se potvrdí), vyplývá z toho jediné. Munice s ochuzeným uranem by neměla být exportována západními státy (Velkou Británií a příp. dalšími) na Ukrajinu k použití v bojových operacích. Ing. Jiří Paroubek, expremiér, server vase věc.cz

X X X

Ukrajina by se netopila v krvi, pokud by Západ dodal taktické letectvo, tvrdí analytik

Absence taktického letectva na Ukrajině znamená stovky a tisíce zbytečně mrtvých obránců, prohlásil v pořadu 360° na CNN Prima NEWS analytik mezinárodních vztahů Vladimír Votápek. Vzdušnou podporu mohou podle jeho slov suplovat jiné typy zbraní, letouny ale nahradit nedokážou.

Nedostatek taktického letectva bude Ukrajině podle Votápka chybět ve dvou rovinách. „Jednak v tom, že letecká podpora má obvykle chránit pozemní jednotky před útoky nepřátelského letectva a také tím, že vzdušné síly vykonávají konkrétní práci na zemi,“ uvedl bývalý diplomat a generální konzul v Petrohradu.

Část práce taktického letectva by podle Votápka mohly nahradit rakety Storm Shadow, které mají dolet až 250 kilometrů „Storm Shadow nesou zhruba pětisetkilovou hlavici, mají slušný dolet a jsou velice přesné,“ dodal Votápek.

Napadené zemi dodávky raket Storm Shadow pomohou. Dosud měli obránci k dispozici střely s doletem jen 80 kilometrů. S novou výzbrojí by Ukrajinci mohli dostřelit například až na Krym. Navíc tyto rakety není možné zachytit na radarech.

Další část práce vzdušných sil může podle analytika převzít protiletecká obrana. Náhrada za taktické letouny ale nebude kompletní. „Jsou to pořád jen náhražky, které chybějící letectvo zastoupí z 25 nebo 50 procent,“ uvedl Votápka.

„To znamená stovky a tisíce mrtvých Ukrajinců. Dere se mi na jazyk slovo zbytečně mrtvých, protože kdyby podpora ze strany Západu byla, tak by tito vojáci třeba umřít nemuseli,“ uzavřel Votápek.

X X X

Čína usmiřuje, na Rusku neuvěřitelně vydělá, říká Kmoníček

 Hynek Kmoníček dobře ví, že válka na Ukrajině vypadá z asijské perspektivy docela jinak než z Evropy. Jako český velvyslanec ve Vietnamu na vlastní oči sleduje, jak vychýlila křehkou rovnováhu vztahů v regionu a popostrčila Čínu k nové roli na světovém hřišti. „Až Rusové zjistí, čeho vlastně chtějí na Ukrajině dosáhnout, tak se možná otevře cesta, aby jim Číňan toho pomohl dosáhnout,“ říká v podcastu Kontext.

X Vietnam je často uváděn jako příklad, jak ruské zbrojovky ztrácejí pozice na svých tradičních trzích. Proč k tomu dochází právě teď a jak se to ve Vietnamu projevuje?

Ono se neustále diskutuje o tom, jak moc je či není sankční mechanismus účinný. Vietnam je klasickou ukázkou toho, že víceméně je. Vietnamci mají zhruba 70 procent svého vojenského zařízení z období spolupráce se Sovětským svazem, ve které se pokračovalo i s Ruskou federací. Nyní jsou v paradoxní situaci, že budou potřebovat poměrně velké množství renovací a upgradingů. Spoustu věcí by potřebovali z Ruské federace, ale ta to buďto nebude schopna dodat, protože to potřebuje sama, anebo to bude schopna dodat, ale ne za konkurenceschopnou cenu.

A hlavně: bankovní spojení je dnes už tak obtížné, že by to jakýkoliv vietnamský subjekt mohlo dovést do velkých mezinárodních trablů. Vietnamci jsou asijsky superopatrní, takže budou třikrát čtyřikrát přemýšlet, než si objednají něco, co pak třeba nedojde ve správné kvalitě nebo je to vystaví na mezinárodní pranýř kvůli tomu, jakým způsobem to budou profinancovávat bankovními spojeními. To je celé. Oni by žádnou změnu nedělali, ale Rusové je k ní donutili sami.

X Ve velkém vietnamském přezbrojování hraje zajímavou roli i Česko. V Hanoji byl nedávno premiér Fiala s velkou zbrojařskou delegací, Česko se za poslední dvě dekády stalo hlavním dodavatelem zbraní do Vietnamu z Evropské unie. Proč zrovna my?

My jsme totiž prošli podobným vývojem, jakým Vietnam prochází teď. Když jsme vstoupili do Severoatlantické aliance, potřebovali jsme využít zbraně, které jsme měli, udělat je modernější a udržet je v chodu do doby, než dostaneme modernější zbraně západní produkce.

A tak jsme se, jak už to tak u Čechů bývá, naučili i věci, které nikdo jiný v této chvíli za naši cenu a v této kvalitě neumí. Vietnamci to samozřejmě velmi pozorně sledují. A když se podíváte na dnešní mapu světa, není moc zemí na světě, které by byly schopny upgradovat nebo udržet v provozu něco, co bylo vyrobeno před dvaceti lety v rámci postsovětské produkce. Vietnam vidí, že může běžet jenom několika směry: od Bulharů po Čechy, anebo úplně zahnout až na Izrael.

Na závěr pracovní návštěvy Vietnamu navštívil premiér Petr Fiala stavbu nového závodu automobilky Škoda Auto a jejího místního partnera v provincii Quang Ninh. Vlevo velvyslanec Hynek Kmoníček. (22. dubna 2023)

X Koho Vietnam vnímá jako hlavní bezpečnostní hrozbu?

Hlavní bezpečnostní hrozba je ten, s kým Vietnam vedl poslední velkou válku. A to k překvapení mnohých nejsou Spojené státy americké, ale Čínská lidová republika v roce 1979. Zároveň je ovšem Čína také největším přítelem a největším obchodním partnerem Vietnamu.

Velmi špatně se popisuje, jak toto složité partnerství mezi Vietnamem a Čínou poslední dva tisíce let funguje. Asi nejlepší je na to americký termín „frenemy“, kdy můžete být přítel a nepřítel zároveň. Marně k tomu hledám český ekvivalent. Ale jestliže máte stát, který je 3 500 kilometrů dlouhý, uzoučký a má jenom tři sousedy – Laos a Kambodžu, jež vás mohou ohrozit pouze nějakou vnitřní nestabilitou, a velkou Čínu – tak je jasné, kdo je váš hlavní přítel a také váš hlavní nepřítel.

Právě Rusko v onom vietnamském balancování ve vztazích s Čínou vždy hrálo velkou roli. Jak tuto rovnováhu změnila válka na Ukrajině?
Naprosto dramaticky. Vietnamská strategie byla minimálně ve druhé polovině 20. století vždy stejná: jestliže máme čínského přítele-nepřítele na hranicích, jestliže jsou s ním pravidelně spory, ve kterých my, Vietnam budeme ten slabší, budeme ho muset zaměstnat tím, že budeme velcí přátelé jejich největší výzvy. A tou je Ruská federace. Čili Rusko pro Vietnamce vždycky bylo takovou váhou, která převáží čínskou pozornost od jihu na sever. V zásadě se snažili diplomaticky Čínu pomocí Ruska obklíčit.

Vietnamci zároveň nikdy nevěřili, že by se Čína a Ruská federace (nebo dříve Sovětský svaz) upřímně dohodly na něčem, co bude trvat déle než dva tři roky. Vždy se totiž ukázalo, že rusko-čínské vztahy mají příliš neznámých.

Mao Ce-tung, Nikolaj Bulganin a Josif Stalin v roce 1949 v Moskvě.

Dám vám příklad. Každý by logicky předpokládal, že v době, kdy Čankajšek bojoval s Mao Ce-tungem, Stalin pomáhal Mao Ce-tungovi. Nebyla to pravda, Stalin pomáhal oběma. V době, kdy Kuomintang bojoval s Maem a „vnitřním nebezpečím komunismu“, tak na jeho straně bojovalo přes dva tisíce ruských letců. A když nakonec Čankajšek utekl z Nankingu na Tchaj-wan, přestěhoval se s ním jeden jediný velvyslanec, ten sovětský. Stalin až do poslední chvíle věřil, že pro něho bude výhodnější mít vztahy s Kuomintangem než s komunistickou Čínou.

Vietnamci to všechno mají výborně načtené a pozorují to opravdu staletí, to je prostě vietnamská politická DNA. Na jedné straně netrpí přílišnou sentimentalitou, že by pomoc Ruska potřebovali k tomu, aby dýchali. Na druhé straně si ale uvědomují, že Rusko má nejlepší dispozice zaměstnat Čínu bez ohledu na to, v jak přátelských nebo nepřátelských vztazích v daném okamžiku jsou. V jejich vztazích je historicky něco, co nemůže pohromadě fungovat.

A já myslím, že vietnamský pohled je zajímavý i pro nás Evropany, pro které je to někdy záhadné asijské věštění. Ale když se na to podíváte asijským okem, kdy každý přítel je současný nepřítel a každý nepřítel je současně přítel a oba dva jsou vaši bratři, kteří jsou vlastně bratranci, tak se to najednou jeví docela jasnější.

X V bludišti asijských vztahů je pro Západ nyní asi nejdůležitější postoj Číny k válce na Ukrajině. Peking v únoru představil svůj dvanáctibodový mírový plán, potom Si Ťin-pching zavítal do Moskvy, nyní do Kyjeva zajel zvláštní velvyslanec Li-Chuej. Můžeme už dneska říct, jak by si Číňané mír představovali?

Nemůžeme, protože ani sami Číňané to nemohou vědět. Všechno to, co jste jmenoval, jsou průzkumné mise k tomu, nakolik realistické by bylo do toho vrhnout opravdu velké čínské úsilí. Takové věci často trvají léta.

Před nedávnem vybuchla diplomatická bomba v podobě saúdsko-íránského usmíření za pomoci Číny. Všichni se divili, kde na to Číňané sebrali lidi, prostředky a čas. Ve skutečnosti to byla několik let připravovaná akce. Začala už tehdy, když se ukázalo, že Čína je dnes možná hlavním prostředníkem, když chce člověk hovořit v Afghánistánu s Tálibánem. Číňané mají své zájmy ve svém okolí, netrpí žádnými ideologickými předsudky a hlavně: jejich požadavky za zprostředkování obvykle nebývají politické. Číňané jdou prostě po penězích a peníze na rozdíl od idejí jsou spočitatelné.

Světová politika se z oblasti Atlantiku stále více přesouvá do Asie, ale my si pořád nechceme uvědomit, že již nejsme hlavní světový standard, který se na Asii dívá jako na nějakou exotiku. My jsme ta exotika.

Podle mě jsme nyní ve fázi, kdy se Čínská lidová republika snaží vykolíkovat svoji novou roli na světovém politickém hřišti ve chvíli, kdy je dneska druhou nebo možná už i první světovou ekonomikou a začala si uvědomovat, že z toho vyplývají též některé závazky, které jsou čínské diplomacii docela cizí.

Museli bychom hodně dlouho přemýšlet, než bychom našli nějakou čínskou aktivitu na urovnávání „sporu barbarů“, jak tomu historicky říkali. V zásadě je to nikdy nezajímalo. Je to poprvé v čínské historii, kdy si uvědomují, že chtějí-li být na hřišti jedním z největších, znamená to, že na sebe budu muset brát také závazky, které přímo neovlivňují jejich vlastní bezpečnost.

X Pokud ani Číňané nevědí, jak by mírové urovnání války na Ukrajině mělo vypadat, můžeme aspoň říci, jaké jsou jejich zájmy v tomto konfliktu

Hlavní zájem Číny je, aby Čína vypadala dobře a nejrozumněji. Tedy nikoliv jako stát vyvážející světovou revoluci nebo něco podobného, ale jako předvídatelný, moudrý, starý konfuciánský partner, který umí oddělit podstatné od nepodstatného. A abych teď hovořil jako Číňan: hledá světovou harmonii tak dlouho, až protivážné síly jingu a jangu vyváží natolik, že přestanou rušit všechny, které se octnou mezi nimi. Konec čínského proslovu.

V realitě Čína hledá, jakou světovou úlohu by v tomto a příštím století mohla zaujmout. V tom nižším plánu hledá zajištění zdrojů pro ekonomiku, hledá způsob, jakým se naprojektovat jako hlavní nebo druhý hlavní světový trh. A to ve chvíli, kdy je poprvé v situaci, kterou nezná.

Až donedávna totiž Číňané vždycky, když narazili na nějaký problém s námi, se Západem, tak si řekli: „OK, my to necháme. Vy máte pořád nějaké volby, to se u nás příliš nevede, takže my víme, jak to u nás bude vypadat za čtyři roky. Vy to nevíte, takže my si prostě počkáme a za tři čtyři roky bude naše pozice na jednání silnější, zatímco vaše bude jenom jiná, milý Západe.“

V tuto chvíli ale Číňané mají poprvé velké finanční problémy, bankovní problémy, stále nedořešený covid, nejasnou politiku do vnitřku Číny. Poprvé mají i demografický problém. Už nejsou nejlidnatějším státem světa, předhonila je Indie. Musí vysvětlovat, jestli politika jednoho dítěte, kterou dlouhou dobu razila komunistická strana, opravdu byla tou nejchytřejší. Čínské vesnice jsou co se týče lidských zdrojů už v podstatě vybrakované a nemohou zásobovat neustále rostoucí požadavky velkých měst. Projevuje se disparita mezi provinciemi v Číně, bohatší provincie začínají přemýšlet, proč by měly platit na někoho ve vnitrozemí.

Je tedy otázka, jestli za tři čtyři roky bude Čína u jednacího stolu silnější, nebo slabší, než je v této chvíli. A to je jeden z hlavních důvodů, proč se Číňané vrhli do urovnávání světových sporů, protože tam mají co nabídnout, tam mají svůj výrazný neideologický pragmaticky počtářský přístup, který mnohým vyhovuje. Zároveň se dělají větší, kde mohou, a tím odsouvají řešení některých problémů, které v této chvíli řešit nemohou, nechtějí a vůbec si nejsou jistí, jestli za tři roky na tom budou lépe. Je to čas velkého hledání nové, bohaté Číny.

X Jsou Američané připraveni Čínu do pozice mírového vyjednavače vpustit?

Vůbec ne, s tím nepočítali. Po saúdsko-íránském usmíření mi začali hned volat přátelé ve Washingtonu, protože tam nastala velká intelektuální diskuze o takzvané nezastupitelné úloze Spojených států, zejména v pro ně supercitlivé oblasti Blízkého východu.

Najednou se ukazuje, že je možno dohodnout věci, ke kterým USA nemohou příliš přispět, protože se příliš staly jednou stranou sporu. Na rozdíl od Číny. Nikdo ovšem nevěřil, že Číňané toho budou schopni takto využít. Nikdo z nás také skutečně neví, co od toho v dlouhodobém plánu Číňané chtějí. Je to opravdu jenom o zajištění dodávek ropy a plynu, nebo jednoho dne přijdou další čínské požadavky, ve chvíli, kdy se již budou cítit ve své nové blízkovýchodní roli pevnější?

Jsme opravdu ve stavu přerodu, o kterém už mnoho let mluvím. Světová politika se z oblasti Atlantiku stále více přesouvá do Asie, ale my si pořád nechceme uvědomit, že již nejsme hlavní světový standard, který se na Asii dívá jako na nějakou exotiku. My jsme ta exotika.

I v takových deseti zemích ASEAN bez Číny a Indie už v této chvíli žije jedna třetina obyvatel planety. A to nám ne vždy úplně dochází v politických konsekvencích. Neustále se díváme, co který evropský stát říká, a vesele vyignorujeme třeba 220milionovou a největší muslimskou zemi světa, Indonésii, protože je to daleko a je to nějaká exotika. Není. My jsme ta menšina.

X Čínský velvyslanec ve Francii nedávno prohlásil, že bývalé sovětské státy nemají „efektivní status v mezinárodním právu“. To se pochopitelně Lotyšsku, Litvě, Estonsku moc nelíbilo, otazníky to ale asi vzbudilo i na Ukrajině nebo ve středoasijským státech. Jak je možné, že něco takového tak vysoce postavený diplomat vypustí z úst?

Jsou na to samozřejmě dvě teorie. Jedna z nich říká, že dostal pokyn vyzkoušet, co by asi prošlo a co by neprošlo. Druhá, méně sofistikovaná teorie říká, že se prostě zapomněl ve staré rétorice Čínské lidové republiky. Mohli jsme si všimnout, že v minulých letech, kdykoliv se něco Číňanům v Evropě nelíbilo, tak místo toho, aby opatrně chodili okolo, tak do toho vběhli po hlavě a pokud možno ještě hodili dva šrapnely cestou, aby si toho někdo všiml.

Čínský vyslanec ve Francii buďto zapomněl, že se změnila rétorika a provokace Evropanů a brutální vysvětlování nevysvětlitelného již dnes na čínském ministerstvu zahraničí není módou. Anebo to byla sofistikovaná hra, která znamenala, že je potřeba vyzkoušet, jaká by asi byla reakce na něco podobného. V každém případě se toto musí z naší strany jasně odmítnout, protože to nemá ani žádný logický právní základ. Nikde jsem neviděl žádný právní rozbor, který by čínskému „kolegovi“ dával za pravdu.

X Francouzský prezident Emmanuel Macron zase nedávno prohlásil, že Moskva vůči Číně vstoupila do „jisté formy vazalství“. Odpovídá to realitě? A stála by vůbec Čína o takového vazala, jako je Rusko?

To je složitá otázka. Z pohledu Číny je Rusko stát, který se z ne zcela pochopitelných důvodů stal tak veliký, že vlastní celou Sibiř, na kterou se dívá Čína neustále hledající zdroje. Oni to samozřejmě nikdy neřeknou, ale Rusové si nesporně myslí, že to někteří z Číňanů tak mohou vidět. Z hlediska Ruské federace je Čína zase jedním z největších přátel, které mohou získat v Asii, ale současně díky své velikosti také hlavním konkurentem.

Bylo tomu tak už i v období socialismu. Stalin si při první návštěvě Mao Ce-tunga nebyl jistý, jak se k Číňanům chovat. Věděl, že se k nim musí chovat úplně jinak, než se choval k de facto vazalským vůdcům východoevropských států, které často sám dosazoval. Mao byl někdo, komu celoživotně pomáhal, ale v zásadě ho ve vedení Číny nechtěl, nečekal, nepotřeboval a už vůbec nestál o to, aby převzal jeho úlohu vedení té části světa, kterou si Stalin nárokoval.

Dnes je ta dynamika úplně opačná, ale já se nedomnívám, že by se Číňané snažili o cokoliv víc než o to, aby Ruské federaci rozuměli natolik, že na ni dokážou neuvěřitelně finančně vydělat. Větší úmysly v této chvíli snad nemají. Z pohledu Ruské federace je to historicky zatížená relace, ve které měli minimálně jeden velmi vážný pohraniční spor. Mají si co vyčítat a často si to i vyčítali. Vztah Rusko a Čína bych opět nazval slovem „frenemy“. Nejsou to přátelé, nejsou to bratři, jsou přátelé i nepřátelé současně a ten poměr se může každé dva měsíce měnit.

X  Před ruskou invazí se čas od času spekulovalo o finlandizaci Ukrajiny, dnes se občas zmiňuje, že by válka mohla skončit tzv. korejským scénářem. Korejská válka skončila v roce 1953 rozdělením poloostrova na Severní a Jižní Koreu, mírová smlouva nebyla dodnes podepsaná a hranice je těžce militarizovaná. Může na podobný scénář dojít na Ukrajině?

Tento scénář byl na stole vždy. Otázka je, jestli je pro nás výhodný. Je to v podstatě jenom zamrznutí konfliktu. Nebude to znamenat nic jiného, než že se konflikt zamrazí, odsune dále a nedořeší.

Pro současné ukrajinské vedení je to samozřejmě naprosto nepředstavitelná a neprodejná verze. Pro Ruskou federaci je to maximalizace minimalizace. Pro čínskou stranu by to možná bylo dočasné vítězství, protože pro ně je dobré, když Ruská federace zůstane v zamrzlém konfliktu na Ukrajině a nebude mít čas řešit konflikty na druhé straně své hranice, tedy na rusko-čínské. Pro Evropu by to bylo špatné. V zásadě by to znamenalo, že ruská invaze byla odměněna.

Všechno se ale rozhodne na bitevním poli. Bude to jako vždy: až se jednoho dne dobojuje do okamžiku, kdy obě strany usoudí, že už nemohou dál, přijdou na řadu diplomaté, aby výsledný stav na zemi dokázali logicky a legálně popsat tak, aby nějakou chvíli vydržel. Víc se k tomu opravdu v této chvíli nedá říct, to by byly nezodpovědné spekulace.

X Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg nedávno odhadl, že horká fáze bojů potrvá ještě tři až pět let a mírová smlouva může být podepsána třeba za deset let. To je vlastně ještě docela optimistický scénář.

Mně to jako optimistický scénář rozhodně nepřipadá. V realitě je to tak, že nikdo neví. Každý z nás může mít svůj odhad a nikdo, ani sami aktéři sporu neví, co bude zítra. Víc se k tomu říct nedá. Historie nás ale učí, že i věci, které jsme si nedokázali představit, si najednou musíme umět představit.

X Ví už aspoň Rusko, čeho chce dosáhnout? V našem posledním rozhovoru z loňského března jste řekl, že hlavní chyba Ruska spočívá v tom, že nemá pevně definované cíle invaze, že šlo do války pod nesmyslnými hesly o denacifikaci Ukrajiny. Už si své cíle dokázalo aspoň v hrubých obrysech určit?

Stále ještě je v procesu hledání toho, co vlastně chce konfliktem dosáhnout tak, aby to bylo dosažitelné. Pokud si člověk na začátku nedefinuje dosažitelné vítězství, tak ho z principu nemůže nikdy dosáhnout.

Rusko v této chvíli vede několik válek. Je Putinova válka stejná, jako válka Prigožina a Wagnerovců? Asi ne. Je to stejná válka, jakou vede Kadyrov? Asi ne. Je to stejná válka, jakou vede v tuto chvíli ne moc viditelný Šojgu? Taky ne. Všichni mají stejného nepřítele, Ukrajince, ale každý z nich tam válčí pro něco jiného.

Já si dovolím jednu spekulaci. Až Rusové zjistí, čeho vlastně chtějí dosáhnout, tak se možná otevře cesta, aby jim toho Číňan pomohl dosáhnout. Ale musí to být dosažitelné a musí to být definovatelné. A já nejsem natolik chytrý na to, abych to tam viděl. V této chvíli vidím tápání.

Před rokem jste také říkal, že Putin udělal Chruščovovu chybu: k invazi se rozhodl na vlastní pěst, podobně jako když Chruščov v roce 1962 bez vědomí politbyra poslal rakety na Kubu. Do dvou let byl svržen a na jeho místo nastoupil Brežněv. My ale v Rusku dnes žádného Brežněva v pozadí nevidíme…

Tady bych si dovolil nesouhlasit, tento scénář je pořád ještě možný. Když Chruščov vysílal rakety na Kubu, kdo si pamatoval, že jakýsi Ukrajinec jménem Brežněv dělá prvního tajemníka v Moldávii. Na něho byste nevsadil ani zlámanou grešli, když jste se podíval po Moskvě a viděl Železného Šurika, který zrovna v KGB dělal další čistku, aby nakonec všechno skončilo v jeho rukách (Alexandr Šelepin, šéf KGB a jeden z hlavních strůjců Chruščovova pádu, pozn. red.).

Jedna z největších zpravodajských záhad naší doby je, jakým způsobem je v Ruské federaci utvořen chain of command, velicí řetězec. Kdo velí komu, kdo koho poslouchá? Je jasné, že spojovací figurou je prezident Putin. Ale nakolik velí každé jednotlivé části každé malé operace, obzvlášť když si ji vymyslí třeba Kadyrov, o tom můžeme jenom vesele spekulovat. Chruščovovský vývoj stále ještě není vyloučen i vzhledem k tomu, že předpokládaný scénář invaze na Ukrajinu byl viditelně jiný. Tento scénář nikdo nechtěl, nikdo ho nečekal, a tudíž také dneska nikdo neví, co s ním.

X X X

Slíbené peníze nejspíš nedostane nikdo z učitelů, odbory čeká jednání s Bekem

Slíbili 130 procent průměrné mzdy všem pedagogickým pracovníkům, postupem času se ale vláda začala vymlouvat na nedorozumění, a ze slibu peněz pro všechny sešlo. Dostat je mají nakonec jenom učitelé, ale ani oni nemají vyhráno. Reálně by kantoři mohli brát méně, nastínil nový ministr Mikuláš Bek. Čeká ho tvrdé vyjednávání s odbory.

 Původní návrh novely o pedagogických pracovnících z dílny ministerstva školství počítal se 130 procenty průměrné mzdy pro všechny pedagogické pracovníky. A také pamatoval na výpočet – ten měl vycházet z dat Českého statistického úřadu. Jenže pozměňovací návrh provládních poslanců zapříčinil, že by peníze dostali pouze samotní učitelé.

Zmizela také informace o výpočtu, a tak by ministr školství musel každoročně hledat shodu s ministrem financí, z jakých dat by se vycházelo. Nejasnosti okolo propočtů nyní částečně utnul nový ministr školství Mikuláš Bek.

Podpořil sice, aby učitelé brali 130 procent průměrné mzdy, zbytkem svého vyjádření ale pedagogy znervóznil. Na dotaz, jak by částku vypočetl, totiž odpověděl, že ačkoliv bude chtít o všem nejdříve mluvit s odboráři, uměl by si představit, že by se vždy vycházelo z dat z předminulého roku (kompletní data z minulého roku totiž bývají později, pozn. red.).

V praxi by to tedy znamenalo, že by platy nerostly tak rychle, jak se původně počítalo. Původně se totiž mělo při výpočtech vycházet z prognóz na daný rok. „Podívejte se, jak se počítají platy ústavních činitelů. Počítají se podle výstupů statistického úřadu za předminulý rok. To jsou jediná relevantní data, která mohou být k dispozici o průměrných platech,“ hájil se ministr školství.

Doplnil, že by se mu také líbilo, kdyby se jeho plat odvíjel od prognóz na daný rok, nikoliv ze dva roky starých dat.

Školské odbory a zájmové skupiny by upřednostnily výpočet z prognózy.

 UČITELÉ SE K CÍLOVÉ ČÁSTCE ANI NEPŘIBLÍŽÍ

Jenže pokud by došlo k tomu, že se platy budou počítat z dat z předminulého roku, nedočkali by se učitelé slíbených 130 procent.

Podle dat ministerstva školství brali loni učitelé a vedoucí pracovníci asi 120 procent průměrné mzdy. Pokud by se jejich platy ale určovaly podle stavu v roce 2020, ubylo by jim na výplatnicích kolem dvou tisíc a brali by jen asi 115 procent aktuální hrubé mzdy.

„Tento postup by byl v rozporu s aktualizovaným programovým prohlášením vlády Petra Fialy. Považoval bych to za podvod na učitelích. Předpokládám, že by okamžitě následovalo vyhlášení časově neomezené stávky ve školách,“ okomentoval pro iDNES.cz předseda spolku Pedagogická komora Radek Sárközi.

Peníze na pomůcky (z kategorie ONIV, pozn. red.), vysokoškolským učitelům či ukotvení 130 procent průměrné mzdy pro kantory přitom před svým koncem sliboval pracovníkům ve školství i bývalý ministr Vladimír Balaš. Byť se může zdát, že s jeho koncem odchází i dané sliby, chtějí o všem nejprve odboráři jednat s Balašovým nástupcem.

Ředitelé škol se navíc bojí, že pokud od ministerstva nedostanou více peněz do balíčku ONIV, ze kterého se mimo jiné platí i nemocenská, budou muset sahat do složky na platy učitelů. Ti by tak vůbec nemuseli navýšení dostat. O jejich přidělení by totiž rozhodovalo vedení škol.

„Pokud navýšení (do 130 procent průměrné mzdy, pozn. red.) půjde do nadtarifní složky, jak se o tom nyní jedná, budeme řešit, abychom učitelům, kteří pro školu dýchají, peníze dali,“ ubezpečil Petr Kubička, ředitel pražské Základní školy Mezi Školami. Obává se totiž, aby část peněz nemuseli ředitelé použít jinak.

„Školy přišly o peníze na ONIV, a vzhledem k tomu, že byla velká nemocnost, určitě se zopakuje, že část peněz přelijeme sem,“ přiznává otevřeně.

Na pátek a sobotu se sjedou zástupci Českomoravského odborového svazu pracovníků školství. Na dvoudenní konferenci budou řešit nejen aktuální situaci, ale volit také nové vedení. Post předsedy bude obhajovat současný odborář František Dobšík s místopředsedkyní Markétou Seidlovou.

Úvodního zahájení se zúčastní i Bek, což je pro odboráře ideální příležitostí s ministrem promluvit a řešit s ním palčivá témata. Nejde totiž pouze o platy, odbory pálí i další věci. „Ministr se zúčastní slavnostního zahájení, jeho účast bude symbolická i pracovní. Potřebujeme i jeho vyjádření k úvazkům,“ napsal Dobšík v SMS pro iDNES.cz.

A právě navyšování úvazků je další bolestí českého školství. Kvůli nedostatku kantorů totiž rezort zvažuje, že by se pedagogům zvýšila přímá pracovní činnost. Bek tuto možnost sice na své úvodní tiskové konferenci na ministerstvu školství vyloučil, odboráři by to ale raději slyšeli napřímo.

X X X

Soros nenávidí lidstvo, napsal Musk. Izrael ho viní z šíření antisemitismu

Izraelské ministerstvo zahraničí osočilo amerického podnikatele, majitele sociální sítě Twitter Elona Muska, že zveřejnil tweet s antisemitským podtextem. Stalo se tak poté, co Musk napsal o miliardáři židovského původu Georgi Sorosovi, že nenávidí lidstvo. Musk uvedl, že bude říkat, co si zamane.

 „Soros mi připomíná Magneta,“ napsal šéf automobilky Tesla s odkazem na jednoho z hlavních záporáků v komiksech a filmech o mutantech se speciálními schopnostmi X-Men. Magneto je židovský přeživší holokaustu schopný ovládat magnetismus. Vyznačuje se nedůvěrou, až nenávistí k lidem, které podezírá ze snahy zlikvidovat mutanty, jejichž práva brání agresivními, radikálními metodami.

„Chce podrýt samotnou strukturu civilizace. Soros nenávidí lidstvo,“ dodal Musk tři dny poté, co investiční fond židovského miliardáře maďarského původu oznámil, že prodal veškeré své akcie v Tesle.

 „Fráze ‚Židé‘ se dnes objevila na twitterovém seznamu trendových témat po tweetu s antisemitským podtextem od nikoho jiného než od majitele a generálního ředitele této sociální sítě Elona Muska,“ reagovalo izraelské ministerstvo zahraničí na svém oficiálním účtu. Podle ministerstva Muskův tweet „okamžitě vedl k antisemitským konspiračním teoriím na Twitteru“.

David Saranga, jenž na izraelském resortu zahraničí působí jako ředitel pro digitální diplomacii, uvedl, že v úterý ráno, kdy Musk zveřejnil svoji kritiku Sorose, se termín „Židé“ objevil v 27 900 tweetů, přičemž mnohdy byly plné „antisemitských konspirací a nenávistných projevů zaměřených na Židy po celém světě“. Saranga obvinil Twitter, že „nedělá nic, aby tento problém vyřešil“.

Soros se aktivně angažuje v podpoře liberálních politik, za což si vysloužil podezření části konzervativního spektra, že se pokouší z pozadí řídit svět. Izrael dlouhodobě varuje před připomínkami nacistické rétoriky ve výpadech pravicových konspirátorů proti židovským boháčům. Nacistická ideologie vykreslovala Židy jako zlovolné, skryté vládce světa.

BUDU SI ŘÍKAT, CO CHCI, REAGUJE MUSK

V rozhovoru se stanicí CNBC Musk řekl, že mu nezáleží na tom, zda jeho tweety odradí potenciální kupce Tesly nebo inzerenty na Twitteru. „Budu si říkat, co chci, a pokud to bude mít za následek ztrátu peněz, budiž,“ uvedl Musk.

Majitel Twitteru též popřel osočení, že je antisemitský. „Pokud něco, tak jsem prosemitský.“

Muska mimo jiné zkritizoval i výkonný ředitel americké hlavní organizace bojující proti antisemitismu Anti-Defamation League (Liga proti hanobení) Jonathan Greenblatt. „Krajní pravice často považuje Sorose za zdroj světových problémů a používá k tomu antisemitské výrazy,“ napsal Greenblatt na Twitteru. „Vidět Elona Muska, bez ohledu na jeho záměry, živit tento segment je nejen znepokojivé, ale i nebezpečné. Povzbudí to extremisty, kteří již vymýšlejí protižidovské konspirace a pokoušejí se útočit na Sorose a židovské komunity.“

„Přestaňte mě očerňovat,“ odpověděl Musk na Greenblattovy výtky. Navrhl, že organizace by se měla přejmenovat na Defamation League.

Greenblatt byl Muskovým zastáncem, po jeho koupi Twitteru k němu ale začal být kritický. Obviňoval ho, že má laxní přístup k antisemtským účtům. Podle Anti-Defamation League po převzetí platformy šéfem Tesly došlo k významnému nárůstu počtu nenávistných příspěvků vůči Židům. Musk to odmítl jako „naprosto falešnou“ zprávu.

Musk vystupuje jako velký zastánce svobody slova. Po převzetí Twitteru povolil obnovit některé zablokované účty spojované s konspiračními teoriemi či nenávistivými projevy, jako je například ten patřící příznivci konceptu nadřazenosti bílé rasy a zakladateli neonacistického webu The Daily Stormer Andrewovi Anglinovi. Židovské organizace uvedly, že je kroky jednoho z nejbohatších lidí světa znepokojují.