Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder poskytl německému deníku Berliner Zeitung rozsáhlý rozhovor, v němž hovoří o možnostech uzavření míru na Ukrajině, o neužitečnosti moralizování v politice, o nové situaci na Středním Východě po teroristických útocích Hamásu na Izrael, ale také třeba o antisemitismu v německé společnosti.

Jednání o míru na Ukrajině mezi Ruskem a Ukrajinou probíhala v březnu 2022 v Istanbulu. A Ukrajina požádala G. Schrödera, aby působil jako prostředník jednání mezi Ruskem a Ukrajinou. Mimochodem tato jednání vedl za ukrajinskou stranu dnešní ministr obrany Ukrajiny Rustem Umerov, který sám je příslušníkem krymsko-tatarské menšiny.

V rozhovoru G. Schröder popisuje navrhovaný mírový plán, který sestával z pěti bodů. Prvním bodem bylo odmítnutí členství Ukrajiny v NATO. Konec konců Ukrajina stále nesplňuje (pozn. autora tohoto článku – a dlouho splňovat nebude) všechny podmínky vstupu do Aliance.

Druhým problémem je jazyk. Ukrajinská Nejvyšší rada v zemi zrušila v zemi se silnou ruskou menšinou jakoukoliv dvojjazyčnost. Ani na regionální úrovni už ruština nemůže být druhým, oficiálně uznaným jazykem (pozn. autora článku – a to ani v oblastech, kde ruské obyvatelstvo tvoří většinu). To je potřeba změnit.

Třetí bod mírového plánu zněl, že Donbas zůstane součástí Ukrajiny, ale potřebuje více autonomie. Jak Schröder uvádí, příkladem modelu řešení problému by mohlo být Jižní Tyrolsko (pozn. autora článku – převážně německojazyčný region, jenž je součástí Itálie).

Čtvrtým bodem mírového plánu bylo, že Ukrajina také potřebuje bezpečnostní záruky. Tyto musí poskytnout Rada bezpečnosti OSN (pozn. autora článku – a v ní jsou zastoupeny všechny velmoci, počínaje USA, přes Čínu, Francii, Británii až po Rusko) a Německo.

Pátým problémem k řešení byl Krym. To Schröder komentuje slovy: „Jak dávno se Krym stal ruským? Krym pro Rusko není jen kus země, je součástí jeho historie (pozn. autora článku – obyvatelstvo Krymu je z 80 – 90% ruskojazyčné, to je fakt).“

Zkrátka krveprolití a nesmírné  ničení materiálních hodnot mohlo skončit během pár týdnů nebýt geopolitických zájmů. Podle Schrödera při jakékoliv záležitosti, které chtěli projednat Ukrajinci s Rusy při jednáních v Istanbulu, museli získat povolení Američanů. Tedy jinak řečeno,  museli získat souhlas se vším co dohadují.

Schröder dále popisuje, že jednal jak s Umerovem, tak s Putinem a s Putinovým vyslancem na jednáních.

Jako kompromis bezpečnostních záruk pro Ukrajinu byl navržen dosud dobře fungující rakouský model, známý také jako model „5 + 1“. Umerov s tímto modelem souhlasil. Prokázal ochotu jednat o dalších bodech.

Ale dojem G. Schrödera z jednání je, že „o všem opravdu důležitém se rozhodovalo ve Washingtonu. Byl to osudový příběh, protože v důsledku toho bude nyní Rusko stále více propojeno s Čínou a Západ by takový vývoj rozhodně neměl vítat“.

Se Schröderem, kterého považuji stále i po letech za svého přítele se shoduji i v pohledu na to, že Evropané naprosto selhali. Schröder pod pojmem Evropané má na mysli především Německo a také Francii. Američané se domnívají, říká mj. Schröder, že jsou dostatečně silní, aby udrželi ve stavu „věčné kontroly“ Čínu i Rusko. Podle Schröderova názoru (a znovu se s ním shoduji) je to chyba. Schröder k tomu jen lakonicky říká: „…podívejte, jak je nyní americká strana rozervaná. Podívejte se na chaos v Kongresu“.

Podle Schrödera jsou Macrona  a Scholz jediní, kdo může s Putinem dnes mluvit tak, jako to udělal právě Chirac a Schröder během války v Iráku. A klade si otázku, proč nemůžeme spojit podporu Ukrajině s nabídkou usednout k jednacímu stolu s Ruskem. A dodává jednoznačně: „dodávky zbraní nejsou věčným řešením, nemůžeme je dodávat věčně“.

Zajímavý pohled má bývalý kancléř  i na rozhodovací mechanismy v Kremlu. Podle něj jsou v Rusku v rozhodování důležití dva lidé. Tím nejdůležitějším je Putin a dalším je Medveděv, jenž má v ruské společnosti zcela jedinečný vliv jako místopředseda Bezpečnostní rady Ruska. V ruských rozhodovacích grémiích panuje podle Schrödera přesvědčení, že Západ by neměl expandovat na jeho úkor spolu s rozšiřováním NATO. A to zejména u dvou klíčových zemí: Gruzie a Ukrajiny.

Prostě rozhovor Gerharda Schrödera v Berliner Zeitung je více než zajímavý. Je vysokou školou politiky. Je vidět, že bývalý spolkový kancléř, jemuž je 79 let, je ve velmi dobré formě. Ing. Jiří Paroubek, server vasevec.cz

X X X

Orbán: Členství v EU je jako sovětská okupace

Maďarský premiér Viktor Orbán přirovnal členství Maďarska v Evropské unii k více než čtyřicetileté sovětské okupaci, uvádí agentura AP.

Orbán vystoupil v pondělí u příležitosti 67. výročí   povstání v Maďarsku v roce 1956. Orbán obvinil EU, že se snaží připravit Maďarsko o identitu tím, že vnucuje model liberální demokracie, který podle jeho slov, Maďaři odmítají. Vyjádřil názor, že Brusel, de facto hlavní město unie, používá vůči Maďarsku metody, které se vracejí do dob „sovětské nadvlády nad Moskvou“.

„Dnes jsou věci, které nám připomínají sovětské časy. Ano, historie se někdy opakuje,“ řekl. „Naštěstí, co bylo kdysi tragédií, je nyní v nejlepším případě komedií. Naštěstí Brusel není Moskva. Moskva byla tragédie. Brusel je prostě špatná moderní parodie,“ dodal maďarský premiér.

„Museli jsme tančit na melodii, kterou pískala Moskva,“ pokračoval Orbán a dodal: „Brusel také píská, ale my tancujeme, jak chceme, a když nechceme, tak netancujeme.“, server vasevec.cz

X X X

X X X

 CNN: Čína se kloní k Palestině i Íránu. Konfliktu na Blízkém východě se děsí kvůli ropě

Čína na Blízkém východě podporuje vznik palestinského státu a útok Hamásu na Izrael nijak neodsoudila. Naopak kritizuje odvetné údery židovské země. Podle americké CNN se snaží na dění na Blízkém východě reagovat především kvůli sobě. Větší konflikt by totiž tvrdě poškodil její ekonomické zájmy.

Čína je stále ještě nejlidnatější země na světě, a proto potřebuje gigantické množství ropy. Peking je sice sám významným producentem, potřebám země to ale nestačí. Čína je proto dnes největším dovozcem ropy na světě, hned 71 procent její spotřeby pochází ze zahraničí.

A když jde o ropu, jde především o Blízký východ, kde se to nalezištěmi strategických surovin jen hemží. V regionu na začátku října vypukl konflikt mezi Palestinou a Izraelem, což Čína podle americké CNN sleduje s velkými obavami. A to nikoli o blaho zemí Blízkého východu, ale o své vlastní.

 „Na každé tři barely ropy, které Čína spotřebuje, připadá více než jeden barel z Blízkého východu,“ uvedl v březnu čínský národní producent ropy a plynu.

 Peking nijak neodsoudil teroristický útok palestinského hnutí Hamás na Izrael, při kterém zemřelo zhruba 1 200 lidí. Naopak začal kritizovat Jeruzalém za jeho odvetné útoky na Gazu s tím, že reakce přesahuje definici slova „sebeobrana“.

Čína je totiž provázaná s Ruskem, Íránem, Saúdskou Arábií a dalšími ropnými velmocemi, které rovněž drží palce Palestině. A Peking s nimi z ekonomických důvodů drží krok.

Obchodní zájmy

„Čína a USA mají společný strategický cíl, kterým je udržení regionální stability,“ uvedl pro CNN Ahmed Aboudouh, spolupracovník programu pro Blízký východ v Chatham House, globálním think tanku se sídlem v Londýně. „Regionální krize znamená dlouhou nestabilitu a dlouhá nestabilita na Blízkém východě pro Čínu znamená, že nebude žádný obchod. A Čína samozřejmě nechce, aby její ekonomické zájmy krvácely,“ dodal.

Írán je dvorním nepřítelem Izraele v regionu a navíc teroristické hnutí Hamás vyzbrojil. To ale Číně nijak nebrání v obchodování s Teheránem. Podle posledních údajů společnosti Vortexa, která se zabývá sledováním tankerů, dosáhl čínský nákup sankcionované íránské ropy v první polovině září 1,2 milionu barelů denně.

„Ekonomické zájmy Číny v regionu se zaměřují především na dodávky energie z Perského zálivu a v menší míře na obchodní dohody uzavřené v několika zemích v oblasti digitálního připojení a infrastruktury,“ míní Jean-Loup Samaan, vedoucí výzkumný pracovník Institutu Blízkého východu Singapurské národní univerzity.

„Tyto zájmy by byly poškozeny, pokud by se konflikt s Íránem vyostřil a zpochybnil stabilitu námořních vod v Perském zálivu,“ vysvětluje.

 X X X

 Fialova vláda dělá zoufalé věci

Každou novou vládu v čele s premiérem a ministry je možné přirovnat ke skupině běžců, kteří chtějí, pod vedením svého trenéra, během 4 letého maratonu doběhnout úspěšně do cíle, aby je diváci opětovně vyslali i do příštího závodu.

Menšině skupin běžců se podaří do cíle dotazit v původním složení, ve většině případů musí ale trenér některého z běžců v průběhu závodu vyměnit, zradilo ho zdraví, šlápl vedle atd., prostě nemůže pokračovat. Někdy se stane i to, že všichni běžci i s trenérem musí být ze závodu odvoláni.

Běžci ovšem neběží v jedné řadě vedle sebe. Někteří se chtějí ukázat na špici, někteří se raději moc neukazují, raději trochu zaostávají. A tak je to i v současné skupině běžců, neboli v české vládě trenéra Petra Fialy.

Po šoku a „zorientování se“, že byli do závodu vysláni právě oni, se na špici nejprve objevil ministr průmyslu a obchodu s energiemi, následovala ministryně obrany, která akcelerovala jak stíhačka, potom se v čele objevil ministr vnitra na tričku s reklamou firmy Dozimetr a nyní pole běžců bezkonkurenčně vede ministr zdravotnictví. Chybí lékaři, chybí sestry, nejsou léky, dokonce se zvažuje, že léky by měly objednávat pojišťovny. Nevadí. Ministerstvo jede.

Nejvyšší kontrolní úřad při kontole nakládání s prostředky na elektronizaci zdravotnictví v letech 2018 až 2022 sice zjistil, že Ministerstvo zdravotnictví (MZ) ze 413 mil. Kč vynaložených na elektronizaci, 159 mil. Kč ke splnění vybraných strategických a specifických cílů nevedlo, že MZ nezřídilo klíčové součásti elektronického zdravotnictví dle požadavků zákona č. 325/2021 Sb., které mělo zřídit již do 1.1.2023 atd., což ovšem MZ nebránilo v tom, vypsat Veřejnou zakázku (VZ) na koordinátora elektronického zdravotnictví za 211,2 mil. Kč bez DPH, na vypracování Prováděcího projektu, podle kterého mají být následně, na základě dalších VZ, teprve realizovány všechny náležitosti, uvedené v zákoně, které MZ nesplnilo. Podmínky vypsané VZ jsou přitom takové, že jim prakticky nemůže vyhovět žádná česká IT firma.

A aby na sebe ministr zdravotnictví dlouho nepoutal zaslouženou pozornost, připravuje ministersvo financí majstrštych – zákonem chce současně snížit počet zdravotních pojišťoven (ZP) ze 7 na 3 a změnit jejich postavení, rozuměj připravit je k privatizaci nebo alespoň k připojišťování si na zdravotní péči pojištěnci. Zůstat by měla VZP, VoZP by se měla začlenit do pojišťovny MVČR a RBP do ČPZP. Co však s OZP a ZPŠ je otázka. Obě představují dobře hospodařící nevěstu se slušným věnem, u vzniku OZP stály banky a komerční pojišťovny a ZPŠ je klasickou podnikovou pojišťovnou Autoškody MB. Že by vedení podniku, který dělá 7% HDP, chtělo o svoji pojišťovnu přijít?

Nejlepší na celém tomto připravovaném zoufalém manévru je, že snížení počtu pojišťoven státním rozpočtu nic nepřinese, celá agenda zůstane, počet pracovníků „u přepážek“ zůstane a místo managementů zrušených pojišťoven dostane přidáno na platu management těch, do kterých se rušené pojišťovny sloučily. Až se vykompenzují nemalé náklady na jejich likvidaci, tak se bude úspora pohybovat maximálně v řádu pár stovek mil. Kč ročně, takže v těch 500 mld. Kč na zdravotnictví ročně nula od nuly pojde.

Jak říkám, zoufalá vláda dělá zoufalé věci. Vladimír Dryml, server vasevec.cz

X X X

Odměna za napadení Česka. Rusové si z kyberútoků udělali hecovací soutěž o 25 tisíc

Vyřaďte z provozu české webové stránky a ti nejšikovnější z vás dostanou peněžní odměnu. Tak se o volném čase baví proruská hacktivistická skupina s názvem NoName057(16), jež se přihlásila k úterním DDoS útokům na weby českých parlamentních i bezpečnostních institucí. A nejde zdaleka o první podobný výpad ve virtuálním prostoru. V minulosti skupina zaútočila také na tuzemské banky či se pokusila narušit průběh lednových prezidentských voleb. Samotné znepřístupnění webu sice nebývá kdovíjak závažným problémem, může ale jít o odvedení pozornosti od dalších závažnějších hackerských aktivit, varují bezpečnostní experti ze společnosti Check Point.

Tentokrát mělo jít o odvetu za uspořádání summitu Krymské platformy na Pražském hradě, kterého se účastní také špičky ukrajinské politické scény. Každé vstřícné gesto směrem k Ukrajině je přitom pro proruskou hacktivistickou skupinu impulsem k tomu, aby o sobě dala vědět. V případě úterního útoku tomu nebylo jinak.

 Po omezenou dobu byly mimo provoz například weby Senátu, Strakovy akademie, ministerstva zahraničí, české policie či Poslanecké sněmovny, a to včetně stránky šéfky dolní komory Markéty Pekarové Adamové (TOP 09). Jak sám dopoledne potvrdil její mluvčí Martin Churavý, už tehdy se předpokládalo, že šlo o útok z ruské strany. Ušetřeno nebylo ani pražské Letiště Václava Havla.

 V těchto případech se nicméně nejedná o klasické hackerské výpady a narušení bezpečnosti. Při DDoS (Distributed Denial-of-Service) útocích zahltí agresoři webové stránky různými komunikačními požadavky, až se pod jejich náporem stránka zhroutí a znepřístupní se. Někdy se může jednat o minuty, někdy o hodiny – záleží na tom, kolik strojů hackeři zapojí, mnohdy může jít i o desetitisíce infikovaných domácích počítačů, a to aniž by o tom jejich uživatelé věděli. Podrobněji jsme se o technice rozepsali v tomto článku.

Samotná skupina NoName057(16), která se skládá především z Rusů či zástupců zemí bývalého sovětského bloku, je známá svými hacktivistickými aktivitami po celém světě. Česká republika se v jejím hledáčku objevuje takřka se železnou pravidelností, ať už se tím myslí nedávné útoky na české banky nebo snaha narušit průběh prezidentských voleb. Tehdy se stal terčem nejen Petr Pavel, ale také (poněkud překvapivě) kandidát na hlavu státu Tomáš Zima.

NoName057(16) velmi aktivně komunikuje prostřednictvím Telegramu, kde má na anglickém kanále téměř pět tisíc sledujících, na svém hlavním účtu jde o více než 55 tisíc fanoušků. Hackeři se bez ostychu chlubí svými útoky a také vyzývají fanoušky k podpoře DDoS. Nejaktivnějším útočníkům nabízí dokonce odměnu ve výši až 25 tisíc korun. V praxi se dá říct, že si sami pro sebe vytvořili pochybnou komunitní soutěž.

 Hacktivistickým skupinám jde většinou o získání pozornosti, zastrašování a šíření vlastní propagandy. Důležité je zmínit, že proti podobným typům útoků existují obranné technologie, které při správném nasazení a implementaci umí podobné útoky téměř vždy eliminovat a zajistit dostupnost služeb, které se útočníci snaží vyřadit z provozu.

DDoS útok jako kouřová clona pro hackery

Obecně se dá říct, že není důvod k panice, DDoS útoky můžeme přirovnat k on-line demonstracím. Podobné hacktivistické útoky ve znamení politických nebo náboženských ideálů jsou nicméně stále běžnější a organizace po celém světě se na ně musí připravit.

 Zároveň je potřeba nebrat podobné útoky na lehkou váhu, protože v některých případech by se mohlo jednat jen o odvedení pozornosti od sofistikovanějších útoků probíhajících v pozadí celé akce. Zatímco se IT experti snaží přemostit tlak na jejich servery jinam, agresoři mohou využít chvíle nepozornosti a hledat skupinky v zabezpečení webových stránek a systémů. Na rozdíl od DDoS útoků se při takovém hackování snaží zamést stopy, že byli vůbec „na místě činu“.

Vzhledem k četnosti hacktivistických útoků zveřejnil Mezinárodní výbor Červeného kříže pravidla pro zapojení civilních hackerů a hacktivistických skupin do konfliktů. Mezi pravidla patří neútočit na civilní, zdravotnická nebo humanitární zařízení a také nepoužívání nástrojů, které se mohou rozšířit na oběti mimo původní cíl.

„Některé významné proruské hacktivistické skupiny jako KillNet a Anonymous Sudan ale oznámily, že se pravidly Červeného kříže nehodlají řídit,“ říká Peter Kovalčík z kyberbezpečnostní společnosti Check Point. Příkladem za všechny mohou být například výpady proti českým nemocnicím, kdy hackeři nabourali tamější systémy, zamkli citlivá data a soubory a následně požadovali vysoké výkupné.

X X X

Ministerstvo u odměn postupuje jako „Chytrá horákyně“. Je třeba je zvýšit, upozorňují insolvenční správci.

Odměna insolvenčních správců se podle nové vyhlášky nezvedne. I přes zkrácení doby oddlužení z 5 na 3 roky však zůstane stejná. Podle prohlášení ministerstva spravedlnosti je to vstřícný krok k insolvenčním správcům. Ti však trvají na tom, že odměny je třeba zvýšit. „Mrzí mě, že ve věci paušální odměny za vedení oddlužení došlo k řešení ve stylu „Chytrá horákyně“. Přestože inflace od roku 2008 dosáhla kumulativní hodnoty převyšující 50%, odměna zůstává stejná a navíc správce bude její část vymáhat od dlužníka v řadě případů ještě několik měsíců po ukončení oddlužení,“ řekl České justici ředitel společnosti Insolvence 2008 Tomáš Valášek.

Podle Valáška sazba náhrady hotových výdajů se zkrácením doby oddlužení naopak sníží na tři pětiny původní výše. Činnost správce je rozsáhlá a zásadní v počáteční fázi, tedy od povolení do schválení oddlužení, další významnou činnosti správce vykonává ve fázi po schválení oddlužení. Správcům se nyní nelíbí, že zkrácením délky oddlužení z 60 měsíců na 36 by správce přijde o část odměny, ačkoliv činnost v první fázi řízení by zůstala nesnížena. „Vzhledem k dalšímu, zamýšlenému, navyšování povinností insolvenčních správců a růstu nákladů toto považuji za velmi nešťastné a očekávám, že bude třeba v brzké době přikročit k navýšení obou těchto částek,“ míní.

Ředitel společnosti Insolvence 2008 Tomáš Valášek Foto: Insolvence 2008

Správci argumentují mimo jiné tím, že výčet činností správce v oddlužení se za posledních 15 let v podstatě zdvojnásobil. Další nové úkony jako vyhodnocení ekonomické nabídky dlužníka a zpřísnění dohledu přináší nyní projednávaná novela insolvenčního zákona. „Základní měsíční odměna insolvenčních správců od roku 2008 zůstala nezměněna. Byla a je ve výši 750,- Kč, paušální částka hotových výdajů je 150,- Kč, ačkoliv náklady správců vyrostly takřka dvojnásobně, kumulovaná inflace je okolo 50 %,“ říká předseda Unie spolků insolvenčních správců Lukáš Stoček. Role insolvenčního správce v řízení je podle něj nenahraditelná, protože hájí společný zájem věřitelů a je prodlouženou rukou soudu.

Vyhláška reaguje na transpozici směrnice o preventivní restrukturalizaci a o insolvenci, a reaguje také na projednávanou novelu insolvenčního zákona, který bude zkracovat délku oddlužení pro všechny na dobu 3 let. Cílem je podle ministerstva spravedlnosti zvýšit právní jistotu insolvenčního správce ve vztahu k odměňování či odstranění rozdílů v odměňování insolvenčního správce za přezkum přihlášených pohledávek v oddlužení na jedné straně a v konkursu nebo v reorganizaci na druhé straně.

Oddlužení a konkurz sjednocen

Ministerstvo také zrušilo rozdíl v přezkumu přihlášky, nyní bude jednotný režim. To správci vítají. „Přezkoumávání přihlášek v oddlužení může být stejně náročné, ne-li náročnější, než v konkurzech. Srovnání odměny za přezkoumání přihlášek pohledávek v oddlužení na konkursní výši tedy napravuje nesystémovou nerovnost a lze je vnímat jedině pozitivně. Bohužel však zůstala systémová nerovnost v odměně za zpeněžení majetku v oddlužení a konkurzu, což by bylo vhodné sjednotit.,“ reaguje Tomáš Valášek.

Předseda Unie spolků insolvenčních správců Lukáš Stoček. Foto: Eva Paseková

Podle statistiky, kterou vypracovala Unie spolků insolvenčních správců, tvoří dvě třetiny přihlášek věřitelů ty z bankovních i nebankovních úvěrů. Správce je povinen dle zákona o spotřebitelském úvěru povinen u každého zkoumat, zda věřitel řádně vyhodnotil úvěruschopnost dlužníka. Dále hlídá, zda je úvěrová smlouva platná či jestli je přihláška po právu. „Mám s tím bohaté zkušenosti, je to činnost odborně a časově náročná, náklady významně přesahují výši odměny. Obdobně to platí pro zbylou třetinu pohledávek,“ říká Lukáš Stoček. Ten dále vítá úpravu stanovení minimální odměny 45.000,- Kč v oddlužení i při jeho zkrácení. Jde o celkový součet odměny od povolení oddlužení do splnění splátkového kalendáře. „Nezvýší se měsíční záloha, ta zůstává stejná, tedy 1.089 Kč vč. DPH a zůstává ji postavení pohledávky zapodstatové. Nedoplatek součtu uhrazených záloh do výše 45.000,- Kč bude správci vyplacen do 1 roku od právní moci usnesení o osvobození dlužníka, což sice nemusí být nejvhodnější ekonomické řešení zejména pro správce vykonávající profesi individuálně, ale já jako advokát jsem na to zvyklý například z obhajob, kde se také platí odměna obvykle až po skončení řízení,“ dodává předseda Unie.

Úprava insolvenčního zákona má podle dřívějšího vyjádření ministerstva spravedlnosti zajistit to, aby lidé v úpadku získali druhou šanci spočívající v možnosti rychleji se dostat z dluhové pasti a vrátit se do legální ekonomiky. Novela zavádí tříletý proces oddlužení s možností prodloužení. Osvobození od placení zbývajících dluhů by nově nebylo podmíněno splacením určité části pohledávek věřitelů. Povinnosti by dlužník splnil, pokud by „dosáhl předpokládané míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů určené insolvenčním soudem v rozhodnutí o schválení oddlužení“. Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

Izrael páchá genocidu, útok Hamásu zavinil on, tvrdí levicoví Židé

Na demonstracích na podporu Palestiny se ocitají i překvapiví účastníci: Židé. Část jejich evropské a americké komunity se staví proti Izraeli a kritizuje bombardování palestinského Pásma Gazy. Naznačují, že Izrael využívá teroristického útoku hnutí Hamás k pokračování utlačování Palestinců. Připouštějí, že jejich názory vyvolávají rozepře s rodinnými příslušníky.

 Noema Farjounová se narodila v Izraeli, ale v roce 2001 se přestěhovala do Španělska. „Opustila jsem Izrael, protože jsem nemohla snést břemeno být privilegovanou občankou v rasistickém státě,“ sdělila katarské stanici Al-Džazíra. Tvrdí, že ji denně rozčilovala „izraelská okupace a diskriminace palestinských spoluobčanů“.

Teroristický útok Hamásu ze 7. října, který vedl k smrti 1400 izraelských občanů a únosu více než 200 lidí, v ní probudil velký smutek. Vinu za něj ovšem dává Izraeli: „Věřím, že současné tragické události jsou přímým důsledkem roků týrání, represe, násilí a strádání uskutečňovaných státem Izrael.“

Farjounová patří mezi část židovské komunity v Evropě a USA, která se vymezuje vůči Izraeli a podporuje Palestinu. Prominentní členkou této části židovstva je známá levicová novinářka, spisovatelka a aktivistka Naomi Kleinová, i v Česku známá svou knihou Bez loga. Spolu s dalšími americkými Židy se zúčastnila minulou středu protestu před Kapitolem ve Washingtonu, jenž požadoval příměří v Pásmu Gazy.

„Od dětství si mnozí z nás říkali, že nebudou přihlížet, pokud se stanou svědky genocidního násilí. Říkali jsme si, že pozvedneme svůj hlas. Říkali jsme si, že budeme nasazovat svá těla. Slíbili jsme si, že se takové hrůzy za našeho života už nikdy nebudou dít,“ uvedla Kleinová. „V Gaze právě teď probíhá ‚nikdy více’ našich životů. A my odmítáme přihlížet.“

Spisovatelka obviňuje Izrael, že využívá strach Židů z genocidy k uskutečňování jiné genocidy. „Nenecháme se, aby manipulovali naším strachem z antisemitismu takovým způsobem,“ zdůraznila na akci hemžící se palestinskými vlajkami Kleinová. Policie zadržela asi 400 protestujících, protože uspořádali protest v sedě v nejstarší budově Kongresu Cannon Building, uvádí list The Guardian.

Podle rabína z Los Angeles Branta Rosena se budoucí generace budou ptát: „Jednali jsme, nebo jsme nečinně přihlíželi genocidě páchané naším jménem?“

Podobně argumentuje i židovský dirigent z Dánska Jonathan Ofir, podle něhož Izrael využívá Židy jako „lidské štíty“, zatímco útočí na Palestince v rámci své „osadnicko-kolonialistické agendy“. „Tohle je zelená pro Izrael, aby uspořádal mnohem větší masakr než ten, kvůli němuž se mstí,“ říká o reakci židovského státu na teroristický útok Hamásu.

Jako kolonialistický stát, který se dopouští „apartheidu“, často osočují Izrael levicově zaměření intelektuálové, politici a aktivisté. Tyto výtky lze nalézt na transparentech odpůrců Izraele na demonstracích v USA či Evropě.

Více než 100 německých židovských intelektuálů podepsalo dopis, ve kterém kritizují rozhodnutí německých měst zasáhnout proti demonstracím na podporu Palestiny z obav ze šíření antisemitismu. Za „zvláště absurdní případ“ označují zadržení ženy izraelského původu, jež držela transparent odsuzující akce Izraele. Podle intelektuálů německá policie tímto způsobem potlačuje „legitimní nenásilné politická vyjádření, které mohou zahrnout kritiku Izraele“.

„Jako Židé odmítáme tuto záminku k rasistickému násilí a vyjadřujeme plnou solidaritu s našimi arabskými, muslimskými a zejména palestinskými sousedy.“ napsali intelektuálové.

Americká přední organizace pro boj proti antisemitismu Anti-Defamation League uvedla, že židovští propalestinští protestující ve Washingtonu patří mezi „krajně levicové organizace, které nereprezentují převážnou většinu židovské komunity“. Anti-Defamation League zaujímá jasně proizraelské stanovisko.

Samotní propalestinští Židé připouštějí, že ostatní členové komunity, včetně rodinných příslušníků, mohou jejich názory vnímat velmi negativně.

„Mnohokrát jsem byla nazvána nenávistnou Židovkou a poplivána,“ řekla listu The Guardian Phoebe, hudebnice z Virginie. „Můj bratr a jeho rodina žijí v Izraeli. V mé rodině to způsobilo obrovské rozpory, je to opravdu tragické.“

X X X

DR:  RATH: JAK  JSEM  MOHL  ZAPLATIT  10  MILIONŮ  Z  VĚZENÍ?

Těžko jsem mohl jít z vězení zaplatit složenku na 10 milionů, vysvětluje Rath

Nejprve vás stát sváže, pak vám nařídí abyste utíkal a když bezmocně ležíte svázaný, tak vám ještě něco nandá za neuposlechnutí příkazu, vysvětluje v rozhovoru pro iDNES.cz exhejtman a za korupci odsouzený David Rath okolnosti, které vedly až k exekuční dražbě jeho poloviny domu ve Zbuzanech u Prahy. Dodal, že nyní dluží soudu necelých pět milionů korun.

 X Máte informace o tom, že by polovinu domu v dražbě koupil váš bratr?

Myslím si, že bratr nebo někdo z rodiny o koupi bude mít zájem. Mohou se dostat k polovině domu velmi lacino. Je totiž rozhodnutí Okresního soudu Prahy západ, ve věci vypořádání spoluvlastnictví tohoto domu, že dům má být prodán v dražbě celý se soudně znaleckým posudkem na necelých 12 milionů korun.

Tuto žalobu jsem před lety podával já s cílem, aby buď bratr odkoupil moji polovinu za polovinu odhadu tedy za 6 milionů korun, nebo byl prodán dům celý v dražbě. Soud nakonec rozhodl o prodeji celého domu s tím, že každý má z toho dostat půlku. Bohužel exekutor pověřený Krajským soudem v Praze nepočkal na nabytí právní moci v této věci, i když už existuje rozsudek okresního soudu Praha-západ.

V domě bydlí bratr sám

X Za kolik odhadujete, že se dům prodá?

Pokud bude má polovina prodána za méně než 6 milionů, budu tím poškozen já i věřitel – Krajský soud v Praze, protože dražba celého domu vynese určitě minimálně těch 12 milionů korun. Jde o lukrativní pozemek ve vilové čtvrti na západním okraji Prahy. Navíc já „vybojoval“ u soudu prodej celého domu v dražbě.

Tak se může stát, že někdo teď koupí polovinu domu v exekuční dražbě za 2,8 milionu a za pár týdnů na to bude moct prodat celý dům v dražbě za nejméně 12 milionů korun. Obratem a bez rizika vydělá 3,2 milionu korun v případě, kdy dům bude prodán za soudní odhad 12 milionů. Tržní odhad je ještě o několik milionů vyšší….

X Bude váš bratr nadále v domě bydlet, i když jej nekoupí?

Dle vyjádření bratra u soudu, bydlí v domě nyní sám. Dům je dost rozlehlý i pozemek je velký. Jak jsem psal výše. Pokud bratr polovinu nyní nekoupí, bude možné záhy prodat celý dům v dražbě na základě rozsudku okresního soudu pro Prahu-západ. Bratr tak dostane svých 6 až 8 milionů podle vydražené ceny.

Bude prodej poloviny domu stačit na pokrytí dluhů?
Nyní dlužím Krajskému soudu v Praze něco pod pět milionů korun.

„Prostě tak to tady chodí“

X Jak případně zbylý dluh uhradíte?

Dluh pravidelně splácím každý měsíc.

X Proč jste polovinu domu sám neprodal?

Polovina domu nešla prodat, protože ji exekutor hned zablokoval. V době, kdy jsem dostal nařízení splatit peněžitý trest jsem byl ve vězení a nemohl jsem hledat kupce a zařídit vše, co s prodejem souvisí. Pak už na dům uvalil exekutor blokaci. Tak to u nás chodí.

Nejdřív mě dali nástup do výkonu trestu a po nástupu do věznice mně přišla od soudu složenka, abych šel na poštu zaplatit peněžitý trest 10 milionů korun. To bylo celkem obtížně realizovatelné. Prostě tak to tady chodí.

Nejprve vás stát sváže, pak vám nařídí abyste utíkal a když bezmocně ležíte svázaný, tak vám ještě něco nandá za neuposlechnutí příkazu. Ale beru to tak, že jsem si to zasloužil a pokud ne, tak to se taky stává.

X X X

Zeptejte se na plat svého kolegy a pak to řekněte všem. V kanceláři bude veselo

Čím dále častěji čtu o nějaké regulaci EU, kterou buď nechápu, nebo ji dokonce považuji za od základu nezdravou. Například Ministerstvo práce a sociálních věcí nyní chce na základě regulace EU donutit soukromé firmy k tomu, aby lidem sdělovaly, jaký plat má jejich kolega.

To je úplně šílený nápad. Máme zde trh práce, kterému chybí lidé a zaměstnanci si mohou diktovat podmínky. My jim teď dáme ještě další nástroj, aby si řekli o větší plat, ačkoli firmě více nepřinesou. Když firmy přestávají být konkurenceschopné, představuje to pro zaměstnavatele obrovský průšvih. Řada věcí se u nás vyráběla kvůli dobré kvalitě a rozumné ceně, jenže teď bude práce příliš drahá. Trh se tím nevrátí do rovnováhy přirozeně, ale uměle administrativně. My přitom potřebujeme platy a mzdy zvyšovat vyšší produktivitou, nikoli byrokracií. Toto netržní řešení se někde musí odrazit.

Každému podle jeho potřeb aneb ubijme podnikání

Regulace vychází z toho, že za stejnou práci má být stejná odměna, což zní férově. V praxi je to ale naivní řešení, protože nejsme stejní a neodvádíme stejný výkon. Tento navrhovaný systém ušlape snaživé. To, že se někdo snaží, se neprojeví v jeho mzdě, protože by to mohlo pobouřit jeho kolegu, který sice tolik práce neodvedl, ale peněz chce mít stejně, přičemž samotná firma na dva drahé zaměstnance nemá.

Aby firma tuto dotazovací šikanu přežila, bude muset najmout nové experty, kteří budou zaměstnancům sdělovat, proč mají v souladu se zákonem nižší mzdu než kolega. To je další přítěž pro firmu. Jsem docela zvědav, kolik lidí kvůli tomu budou muset zaměstnat velké banky a kolik je to ve výsledku bude stát.

To je přesně ta věc, před kterou dlouhodobě varuji. Politici neustále hází podnikatelům klacky pod nohy novou a zbytečnou byrokracií. Nelze se divit, že české firmy odcházejí podnikat třeba do Indie. Stát zase strká prsty do něčeho, do čeho mu nic není. Výsledkem je větší prorůstání vládní byrokracie s ekonomikou, jako by to snad byl nějaký přínos.

V tržním mechanismu bohužel není odměna spravedlivá

Odměna pochopitelně není dána tím, kolik máme škol a kolika jazyky mluvíme. Firmy odměňují podle přínosu, takže na vysokou mzdu neexistuje žádný nárok. Plat je vždy o dohodě, která musí být zajímavá a přínosná pro obě strany. Tady se ale vytváří progresivní mechanismus, že mzda musí být dobrá hlavně pro zaměstnance, pro zaměstnavatele už nikoliv. To je naprosto netržní a člověk se musí ptát, jak někdo na něco tak komunistického přišel. Za takovou legislativu by se nemuseli stydět ani nejlevicovější piráti.

EU mi přijde schizofrenní. Na jednu stranu dbá o našeho blaho, když hájí naši anonymitu skrze GDPR, což je podle mě jen zbytečná byrokracie a přínosné to není, ale na druhou stranu chce zveřejnit něco tak soukromého, jako je mzda. To jde proti sobě. Teď zbývá snad už jen povinné zveřejňování lékařských zpráv.

Nejšílenější je to, že se zaměstnanec bude moci domáhat svých práv i zpětně. Takže když zjistí, že kolega bral po tři roky o pět tisíce více než on, firma mu musí doplatit 180 tisíc Kč, aby mu vykompenzovala tuto nespravedlnost.

Zajímavé je i to, že v inzerátech bude muset zaměstnavatel uvádět jasnou mzdu. To zní opět hezky, ale je potřeba se nad tím znovu zamyslet. Hledáte člověka za jasně danou částku a najednou se vám ozve expert, o němž jste si ani netroufli uvažovat a byl by ohromným přínosem pro firmu. Dáte mu původně nabízený plat, nebo mu budete chtít dát vyšší odměnu?

Chápu, že legislativa byla vymyšlena proto, aby sjednotila mzdy mužů a žen a aby nikoho nenapadlo dělat mezi zaměstnanci rozdíly. To je ale špatné řešení. Muži a ženy na mnoha pozicích nepřinášejí firmě takový přínos, aby mohla dát všem stejně. Proč bojujeme proti gender pay gapu udavačstvím, a ne přínosem pro firmu?

Navíc v některých odvětvích, jako je IT, tolik žen nepracuje. Ženy naopak velmi často pracují třeba jako sestry v nemocnici, kde jsou mzdy mnohem nižší. Přirozeně tak vznikají rozdíly mezi muži a ženami, což ale není nic zlého. Není to něco, s čím je potřeba bojovat tímto způsobem.

Pracovní nadšení zvýšíme, když budeme vědět, že ti, co se nesnaží, berou stejně jako snaživí?

Výsledkem toho, že budu vědět, kolik bere kolega, bude jen naštvání mnoha lidí, až jim někdo řekne, že mají kratší praxi než kolega, který přitom vlastně nic nedělá. Bude to mrzení, až se někdo dozví, že už ztrácí tempo nebo je už starý. To jsou věci, které nechceme slyšet. Připomíná mi to situaci Mela Gibsona, který v jednom oblíbeném filmu slyšel, co si ženy myslí. Na první pohled je to určitě skvělá schopnost. Hrdina ale brzy dojde ke zjištění, že je to vlastně spíš peklo. Myslím, že s touto nesmyslnou regulací apelující na závist to bude podobné.

Zdá se mi, že firmy v poslední době málo bojují o svůj prostor na světě. Nechají schválit kdejakou hloupost, která jde zjevně proti jejich zájmu. Kde jsou ti lobbisté z různých svazů a asociací? Pokud firmy nebudou bojovat, budou se jednoho dne divit, až ve společnosti zavládnou zaměstnanci, protože je to tak údajně spravedlivé.

Zajímavé je, že nelze vše házet na EU, která po nás mnohdy tak brutální zásahy do tržní ekonomiky ani nepožadovala. To jen my jsme zase papežštější než papež. Proč?

Při stávající zběsilé regulaci budou buď všichni z ČR utíkat, nebo se budou snažit ještě více využívat roboty a umělou inteligenci.  Vyšší nezaměstnanost pak levicový úředník zase vyřeší nějakou neslýchanou dotací.

Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group

 X X X

HEJTMA  NETOLICKÝ  CHCE  S  FIALOU  A  VÁLKEM  ŘEŠIT

NEPOŘÁDEK  V NEMOCNICÍCH  ČR,  ČEÁNÍ  NA  EPERACE,  REHABILITACI

VELKÉ  DLUHY,  NEDOSTATEK  ŘADU  MĚSÍCŮ  LÉKŮ,  LÉKAŘŮ, SESTER…

Netolický: Nejvážnější krize pro malé nemocnice za posledních 12 let

 Situaci v českém zdravotnictví nelze označit za stabilní, co pamatuji. Nedostatek lékařů či zdravotních sester způsobuje neustálé debaty týkající se jeho organizace a dostupnosti zdravotní péče. Dnes nechám stranou problém nedostatku ambulantních lékařů v jednotlivých částech země (i našeho kraje) a zaměřím se čistě na aktuální situaci v péči nemocniční, zejména pak zajištění urgentní nepřetržité péče v nefakultních nemocnicích v souvislosti se změnami zákoníku práce, jehož finální podobu v Poslanecké sněmovně podpořili poslanci nejprve všech stran, po vrácení Senátem s doprovodným usnesením jej podpořili již jen poslanci vládních stran. Zdánlivě nenápadná novela zákoníku práce vyvolala dosud největší debatu o budoucnosti českého zdravotnictví při dodržování pracovněprávních předpisů.

Čekal jsem na páteční setkání ministrů zdravotnictví a práce a sociálních věcí se zástupci mladých lékařů a odborových organizací, a také na nedělní vystoupení ministra zdravotnictví Vlastimila Válka v televizním pořadu CNN Prima News Partie Terezie Tománkové. A moc jsem se neuklidnil. O stanovisko k závěrům pátečního jednání s ministry jsem požádal zástupce lékařů, odborových organizací i vedení naší Nemocnice Pardubického kraje a.s. a bohužel nejsem příliš velký optimista, protože v pátek toho nakonec mnoho dohodnuto nebylo.

Nutno říci, že na očekávaný problém už v průběhu legislativního procesu upozorňovala Asociace českých a moravských nemocnic, jejímiž členy jsou především krajské, městské, některé soukromé a další menší nemocnice. Mimo jiné i naše z Pardubického kraje. Už dnes mají tyto nemocnice největší problém s počty zdravotníků a udržením zdravotní péče ve všech odbornostech, které historicky mají. Není tajemstvím, že tíživá situace se už dlouhá léta řeší mimo zákoník práce, respektive do jisté míry proti jeho principům a některým ustanovením, kdy vedle hlavního pracovního poměru jsou uzavřeny u stejného zaměstnavatele dohody o pracovní činnosti, aby pokud možno byly pokryty jednotlivé služby (záměrně se vyhýbám termínu směny, protože o směnovosti a přesčasech je stávající problém). Podle stanoviska Státního úřadu inspekce práce jde o „šedou zónu“, která byla dosud tolerována. I tak nejsou už nyní poskytovatelé zdravotní péče všude schopni zabezpečit nepřetržitý provoz na některých svých odděleních, protože lékaři prostě na trhu nejsou. A v některých odbornostech už vůbec.

Na zastupitelstvu kraje řešíme problém prakticky každé zasedání. Kromě nejrůznějších gest a silných slov, která nebudu kvůli závažnosti situace prozatím komentovat, se zatím řešení nepodařilo nalézt. Ani změna ve vedení nemocnic, kterou někteří zastupitelé požadují, k ničemu nepovede. Všichni dělají, co mohou, aby služby postavili. Prostě není kde brát. Místo, abychom provedli pouze nezbytné změny zákoníku práce, které jsou vyžadovány přijatou směrnicí EU, jdeme opět nad její rámec. Není to poprvé, kdy vylepšujeme sami legislativní prostředí v České republice tak, že akorát „vypustíme džina z lahve“. A v oblasti zdravotnictví se nám to tentokrát podařilo, respektive těm, kteří novelu připravili a potom schválili.

Nemá nyní smysl rozebírat jednotlivá ustanovení schválené novely. Uvedu pouze, že se jedná o délku směn, rozsah přesčasové práce dohodnuté ve zdravotnictví a délku povinného odpočinku. V parametrech nové legislativy sestavit služby je tak v malých nemocnicích nadlidský úkol. Jediným řešením je podle všech setrvat v režimu dohody o pracovní činnosti a v podstatě nadále porušovat zákoník práce. Jak jednoduché na první pohled. Jenže. I kvůli setrvalé situaci na hraně možností nemocnic i samotných sloužících lékařů se jejich zástupci ozvali. Postupně dochází k vypovídání dohod o pracovní činnosti a všichni chtějí dodržování zákoníku práce. A není se čemu divit. Zákoník práce je základní pracovněprávní předpis a na jeho dodržování bychom měli trvat všichni. Už nyní obsahuje speciální ustanovení k práci ve zdravotnictví, kde je umožněno více přesčasů, apod.

Novela je tedy nezbytná. Bohužel to ale vypadá, že se nestihne přijmout do 1. prosince, kdy nabývají schválené změny účinnosti a k tomu ještě bude nedostatečná. Příkladně ministr Válek mluvil o ponechání 12hodinových směn, přitom směrnice EU připouští i 24hodinové směny. Ministr tuto směnu kombinuje s přesčasovou prací, která je ovšem omezená zákoníkem. Vše má vliv na celkovou organizaci služeb i výši odměňování zdravotníků. V malých nemocnicích tak sestavit služby bude nadlidský výkon. Státní fakultní nemocnice si poradí, větší krajské patrně to zvládnou také. Ale co mají dělat ty menší v území? Má to celé znamenat ze strany ministerstva zdravotnictví otevření otázky dostupnosti zdravotní péče? Ministr Válek toto naznačoval v několika svých rozhovorech v posledních týdnech. Pokud tomu tak je, pak ať to řekne nahlas a srozumitelně.

Ze všech výše uvedených důvodů a po několika schůzkách s lékaři, mladými lékaři i vedením našich krajských nemocnic jsem se rozhodl, že požádám o setkání ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, abych spolu s lékaři a generálním ředitelem Nemocnice Pardubického kraje upozornil na konkrétní dopady v našich nemocnicích včetně rozboru až na úroveň jednotlivých oddělení. Chci slyšet, jaké skutečné záměry ministerstvo má a jak nám doporučí situaci řešit.

Před 12 lety v akci „Děkujeme, odcházíme“ šlo zejména (doufám, že se na mě nebudou tehdejší aktéři zlobit) o navýšení odměn lékařům a zdravotníkům. Dnes je ale situace výrazně odlišná i kvůli tomu, že personálně jsme na tom poněkud hůře. A to prakticky po celé zemi (snad kromě fakultních nemocnic).

Že lékaři nyní upozorňují na dodržování uzavřeného memoranda z doby ministra zdravotnictví Leoše Hegera, tomu se také nelze divit. K tomu, aby bylo dodrženo avizované navýšení úhrad na odměňování o 6,8 miliardy stačit jistě nebude. Ví to všichni. Jsem tedy zvědav, kdy nás ministr přijme a co nám sdělí. Jsme nyní na jedné lodi. Pardubický kraj opakovaně garantoval, že chce na svém území ponechat všech pět nemocnic akutní péče. Nyní má situaci v rukou ministerstvo zdravotnictví. Ostatně se jedná o gesční resort, který má oblast řídit.

Takže pane ministře, respektive ministři, otázka zní: „Co dál…?“Autorem textu je Martin Netolický, hejtman Pardubického kraje. (stanovisko bylo projednáno se členy Rady Pardubického kraje a vedením Nemocnice Pardubického kraje dne 23.10.2023).

Mgr. Dominik Barták, tiskový mluvčí Pardubického kraje

X X X

Evropská unie přispěje na rekonstrukci tvrze Bouda

Pardubický kraj obdržel velice pozitivní zprávu ze zasedání monitorovacího výboru česko-polského programu INTERREG. Jeho zástupci odsouhlasili poskytnutí dotací a mezi úspěšnými projekty je i záměr na rekonstrukci dělostřelecké tvrze Bouda a rozvoj cestovního ruchu v našem regionu.

 Kladné hodnocení projektu Pardubického kraje je podle radního pro regionální rozvoj a evropské fondy Ladislava Valtra dobrou vizitkou všech, kteří se na přípravě podkladů podíleli. „Jednání výboru ve Visle bylo dvoudenní, ale my si věřili, že to díky kvalitní přípravě dopadne dobře i v konkurenci dalších zajímavých záměrů z obou stran česko-polské hranice. Z výsledku máme radost. Na projekt ‚Poznáváme pohraniční opevnění‘ Unie uvolní dle aktuálního kurzu přes 33 milionů korun. Jeho součástí je mimo jiné rekonstrukce dělostřelecké tvrze Bouda a modernizace tamních expozic. Projekt je rozdělený na českou a polskou stranu, dotace pro nás činí zhruba 16 milionů korun,“ vysvětluje Ladislav Valtr.

 Oprava opevnění i lepší podmínky pro turisty

Na projektu „Poznáváme pohraniční opevnění“ bude Pardubický kraj spolupracovat s polským městem Hlušice (Głuszyca). Česká strana má do roku 2025 za cíl rekonstrukci vstupního objektu Tvrze Bouda a modernizaci expozic.  Památka je jednou z pouhých pěti dokončených tvrzí a jedinou ve své původní podobě, která je přístupná veřejnosti. „Nejenom tvrz Bouda, ale celá linie opevnění na Králicku patří mezi unikátní památky s velkým turistickým potenciálem, který chceme rozvíjet. Osobně mám k Boudě dlouhodobě osobní vztah a jsem rád, že se nám ji od převzetí krajem daří postupně vracet do podoby, jakou si zaslouží. Vše začalo nezbytnou elektrifikací objektu v roce 2016, následovalo vybudování provozní budovy a tím přemístění provozního zázemí ze samotného objektu. Dalším krokem bylo v roce 2021 dokončení rekonstrukce vstupního objektu, čímž byla tvrzi navrácena její původní podoby z roku 1938.

Následovalo pořízení modelu dělostřelecké výsuvné otočné věže a nyní probíhá výroba nového zábradlí v podzemních prostorách pro zajištění vyšší bezpečnosti návštěvníků,“ zrekapituloval hejtman Martin Netolický s tím, že stávající projekt bude prvním, na kterém se bude finančně podílet Evropská unie. „Celkové náklady na českou část projektu jsou zhruba 20 milionů korun, takže dotace ve výši 16 milionů korun pokryje drtivou většinu, což mne těší, protože jsme předchozí projekty realizovali čistě z vlastních zdrojů kraje.

Plánujeme obnovu omítek, oplechování stěn a stropů, betonových podlah, opravy příček, osazení původních plechových dveří, obnovu kolejiště, výrobu repliky střílny a další práce. Doplněny budou repliky původního nábytku osádky objektu a instalace dobových figurín. Pro figurínu vojáka bránícího vchod necháme vyrobit repliku kulometné pistole. Pro návštěvníky bude připraven elektronický průvodce ve více jazykových mutacích a krátká videoprezentace se záběry původní obsluhy vnitřního zařízení,“ objasňuje podstatu projektu hejtman Martin Netolický.

Výlet za podzemním tajemstvím třetí říše

Polský partner bude vylepšovat turistickou infrastrukturu Podzemního města Osówka se sítí chodeb a objektů, které v Sovích horách postavili Němci v letech 1943-1945. Cílem je do obou lokalit dostat turisty a spolupracovat na dalším rozvoji. Potenciál pro úspěch partnerského projektu je značný. Historie opevnění a vojenské techniky jen do areálu tvrze Bouda ročně přiláká kolem 35 tisíc návštěvníků. Na polské straně se jedná o až 80 tisíc turistů, z nichž je zhruba třetina z naší republiky. „Je tady očividně velká poptávka po tomto druhu turistiky. Pod jednou značkou, s propojeným systémem vstupenek a akcí je to velká příležitost.

Chceme návštěvníkům ukázat silné příběhy spjaté s lokalitami, netradiční prostory a představit výstavy a informace související s historií druhé světové války i našich národů. Posílení cestovního ruchu v oblasti Králicka a spolupráce s polskou stranou by také mohly výrazně oživit místní ekonomiku a přinést další možnosti rozvoje tohoto území. Důležitou součástí projektu je také využití společného projektu pro vzdělávání mladé generace, protože kdo se z minulosti nepoučí, je odsouzen ji prožít znovu,“ sdělil hejtman Martin Netolický.

I záchranné složky musí řešit změny klimatu a být lépe připraveny na požáry a záplavy

Pardubický kraj má v programu INTERREG Česko-Polsko 2021-2027 další želízko v ohni. Tím je společná reakce záchranných složek na změny klimatu, které s sebou přináší náhlé a extrémní změny počasí. Ty mohou ohrožovat životy lidí i majetek. „Hasičský záchranný sbor Pardubického kraje by mohl na konci letošního roku získat finanční prostředky na společné cvičení s polskými protějšky na likvidaci lesních požárů, výcvik na tekoucí vodě, likvidaci následků větrných smrští, výměnné stáže a součástí projektu je i pořízení speciálního zásahového automobilu pro hašení lesních požárů. Vždy je lepší být připraven, než překvapen, takže to považuji za velice přínosný záměr, a to hlavně kvůli podpoře spolupráce mezi hasičskými sbory, které se v případě kalamit potkávají v terénu,“ dodal radní Valtr.

Michele Vojáček, kancelář hejtmana