Podle deníku Washington Post prezident Trump shromažďuje u venezuelského pobřeží 16 000 vojáků, osm válečných lodí, letadlovou loď a ponorku. Podle amerického senátora Ricka Scotta jsou Madurovy dny sečteny. Zdá se, že existují plány na útok na venezuelské vojenské základny s odůvodněním, že se jedná o zařízení narkoterorismu. Prohlášení ředitele Národní zpravodajské služby Tulsi Gabbardové, že USA pod Trumpem upustily od změny režimu, se zdá být nesprávné.
Obvinění, že Nicolás Maduro je narkoterorista, je zinscenované obvinění za účelem jeho svržení, aby USA mohly znovu získat kontrolu nad Venezuelou a jejím ropným bohatstvím. Toto obvinění je stejně falešné jako obvinění proti Usámovi bin Ládinovi, Afghánistánu, Saddámu Husajnovi, Kaddáfímu, Asadovi, Íránu a Rusku.
Proč američtí konzervativci, kdysi odpůrci intervencí, slouží washingtonskému globálnímu násilí?
Co si má svět myslet o USA, které se na základě čirých lží dopouštějí masivního násilí proti jiným zemím?
Paul Craig Roberts
Jana Putzlacher,server vasevec.cz
X X X
NEDOTKNUTELNÁ SVOBODA PROJEVU
Zbyněk Fiala: Svoboda projevu nedotknutelná
Z návrhu vládního prohlášení vlády ANO, SPD a Motoristů prosvítá jiná budoucnost než vzájemné udávání z ruského vlivu a strach pípnout.
Nejdůležitější informace o budoucí orientaci Babišovy vlády nehledejme v oficiálním textu, přesněji v jeho pondělním návrhu vládního prohlášení, ale ve slovech příštího premiéra na sociálních sítích, kde konstatuje podstatu zásadní změny. Nedokáže se zbavit úžasu, když konstatuje, že poprvé byla liberální vláda dokonale poražena. Neuspěla žádná ze stran, které se vynořily po listopadu 89. Znamená to, že politický systém se znovu otevírá.
K tomu však patří i špatná zpráva: „Kasa je prázdná, rezervy zdravotních pojišťoven jsou vytunelované de facto, už tam toho málo zbývá, vysáli i lesy, takže nechali tady spoušť a budeme mít strašně moc práce, abychom to dali do pořádku.“
Jde fakticky o změnu režimu, a potvrzuje to zejména slib plné obnovy svobody slova. Znamená to, že když teď usednu ke klávesnici, už se nemusím bát, že mě čeká osud učitelky Bednářové. To, že ji neupálili, to byla v nenávistné středověké atmosféře, kterou nastolila „demokratická“ Fialova vláda, jenom otázka času.
Ta druhá zpráva však upozorňuje, že tahle utlačovatelská moc sloužila extraktivnímu hospodářskému systému, kde se bohatství soustřeďuje jen u úzké skupiny vyvolených vysávajících veřejné zdroje, životní úroveň obyvatelstva a životní prostředí.
Mohli si to dovolit, protože oběť měli pod kontrolou, byla rozptýlená a nedokázala se soustředěně bránit. Nebo (to ta poničená příroda) se ozvala leda přes rozkašlané plíce, mučivě rozpálené ulice a hryzající svědomí. Ale to poslední je zbytečný luxus.
Ozvěny poraženého starého režimu nejnápadněji zaskřípaly ve slovech bývalého předsedy Ústavního soudu Rychetského, že prezident Pavel má pořád možnost Babiše nejmenovat. Tím si lze vynutit složení vlády odlišné od volebního výsledku. Rychetský se tvářil, že žertuje, ale fakticky naznačil, že máme řadu institucí, které se mohou z vlastní vůle a bez velkého ptaní znovu chopit moci, přestože jim ve volbách vyklouzla z ruky.
Vnímají své postavení jako něco, čím byla v minulém režimu „vedoucí úloha komunistické strany“? Pro ty mladší: Bylo to ústavně zaručené právo nesesaditelné vrcholové skupiny rozhodovat o všem bez ohledu na přání obyvatelstva, protože to stejně neví, co je pro něj dobré. A aby se ani sama vrchnost nemohla občas splést, byla dálkově řízena ze zahraničí.
Svoboda slova je nukleární řešení podobných problémů. Dějiny nás už mnohokrát poučily, že svoboda slova je klíčová, protože je to nástroj, jak se dobýt i k ostatním svobodám. Proto za nejzásadnější návrh vládního prohlášení, považuji ten, který byl zmíněn takřka okrajově a až na 13. stránce: „Svoboda projevu je nedotknutelná.“
Tleskám, až mě ruce bolí, přestože je budu ještě potřebovat na modlení, aby to byla pravda.
Babišova zmínka o historické porážce těch, kdo se zmocnili vlády po roce 1990, a teď se coby anciene régime s podporou ochočených médií tak brání, je potvrzena i několika nenápadnými slovy v preambuli návrhu vládního prohlášení.
Opět, jsou skryta uvnitř textu a nejsou ani slibem, spíše přáním. Navazují na pasáže o obnově důvěry občanů ve stát a poctivou práci a dostupnost kvalitních veřejných služeb. K tomu prohlášení dodává: „Zároveň je ambicí vlády, aby země byla moderní, konkurenceschopná, technologicky vyspělá a současně sociálně soudržná.“
Ponechme stranou technokratická zaklínadla a všimněme si hlavně posledních dvou slov. O ta se vedl nesmlouvavý boj na začátku naší nové svobody. Bylo to ve federální vládě ještě za Československa, před více než třiceti lety, na začátku roku 1990. Tehdejší vládní prohlášení, jak je koncipoval premiérův poradce Oskar Krejčí, mělo zemi orientovat k sociálně-tržní ekonomice. Řekněme tržní, ale zároveň sociálně citlivé. Po německém vzoru, tam je to tradice. S tím však Václav Klaus (federální ministr financí) rozhodně nesouhlasil. Ještě by si to někdo spletl se socialismem.
Nevím, jestli s ním Motoristé tu sociální soudržnost konzultovali, nebo jestli se tatíček změnil. Možná už taky nemá na hochy takový vliv. Ale spíš jde o typický rys koaliční vlády – my vám tam necháme to sociálno, a vy nám taky dejte pokoj. Ale okolnosti jsou vedlejší, je to tady, aspoň jako ambice. A v tomhle Babišovi věřím. Je to základ udržitelnosti jeho moci.
Podrobnou analýzu vládního prohlášení nabídnou jiní, já si vyberu pár rozinek, které mi potvrzují, že opravdu vyrazíme po nových stezkách. Když jsem ten oficiální text pročítal, přímo z něj čišelo nadržení ministrů, jak vyvalili šuplíky plné nápadů.
Na financích se rozcvičují proti vyvádění zisků zahraničními společnostmi – podívají se na triky s vnitropodnikovými cenami. Hodlají taky zajistit, aby obnovená elektronická evidence tržeb fungovala, a přitom nedrtila ty, od kterých se stejně nic nevybere, tedy malé živnostníky. Na optimalizační mágy vypustí daňovou kobru. Proběhne vlna vnitřních auditů ústředních orgánů, která ukáže, kam naše prachy opravdu tečou.
Další finanční pecky: Hospodám nižší daně, jednotné inkasní místo (ať na vás řve jen jeden), veřejný registr dotací neziskových organizací (o ty na politiku si řekněte ve volbách), ochrana koruny jako kotvy české ekonomiky.
Na obraně najdete větu za stovky miliard: „Výše rozpočtu na obranu bude vždy zohledňovat aktuální potřeby státu a bezpečnostní situaci.“ Žádnou pětku tam nevidím. O slovo se hlásí audit hospodaření a akvizic obrany a jeho konfrontace s tím, jak pomohly naplnit hlavní cíl, schopnost armády účinně chránit naše území.
Za důležitou považuji poznámku, že „bude odstraněna zátěž z neúnosných záloh na budoucí majetek“, kde řve hlavně těch 10 miliard korun deset let předem na jaderné nosiče F-35, aby vznikl dostatečný důvod do nás taky něco takového vyšít.
Zahraniční politika má přispět záměrem „podporovat diplomatické kroky k ukončení války na Ukrajině“. To je další obrat o 180 stupňů, který se těm bývalým starým nádherám nemusí líbit.
Důležitý záměr pochází z resortu spravedlnosti: „Provedeme důkladné zhodnocení fungování exekučního systému a systému oddlužení s cílem navrhnout opatření, která posílí spravedlnost, efektivitu a rovnováhu mezi právy věřitelů a možnostmi poctivých dlužníků.“ Kdo půjčuje, musí si zjistit komu. A ať nefňuká, když mu zanedbáním povinnosti vznikla škoda.
Referendum bude. O EU a NATO sice ne, ale to je jedno. Když máme tu svobodu slova, můžeme o tom seriózně debatovat – budou i další volby. NATO bych z fleku zrušil, ale spokojil bych se i s tím, že začne brát vážně první článek Severoatlantické smlouvy o řešení konfliktů mírovými prostředky. O EU bych nerad přišel, jen tím nemyslím současný paskvil. Nikdy se však nedočkáme odhodlaného boje vlád za užitečnou změnu uvedených organizací, pokud nebudou pod reálným tlakem, že by o tu hračku mohli přijít.
Samozřejmě, že v tom prohlášení jsou věci, které soudným čtenářem otřesou. Politika je holt rozporná a naším úkolem je vyhledávat příležitosti, zdůrazňovat je a trvat na nich. Nemusím souhlasit s tvrzením, že jádro je budoucností české energetiky, jak mi sdělují v kapitole příštího ministra průmyslu. Zdá se mi, že tady tu budoucnost hledáme ohlížením dozadu.
Zestátnění ČEZ je v pořádku, nikdy se neměl privatizovat, podobně jako voda a strategické podniky, které se pak v soukromých rukou rozprodaly a zanikly. Ale pokud se ČEZ opře o jádro, znovu to není cesta k levné energii. Moderní energetiky už se budují jinak, avšak to by zároveň připravilo pár nevlivnějších hráčů o exkluzívní superzisky. Proto i tady se hážou skutečné budoucnosti klacky pod nohy.
Příležitost vidím jinde: „Zrevidujeme zákon o investičních pobídkách s cílem podpořit lokální podniky, generující přidanou hodnotu, a firmy, které alokují vydělané zdroje zpět do české ekonomiky.“ Lokální podniky? Lokální finanční oběh? To je decentralizace, přiblížení rozhodování lidem. V návrhu prohlášení je i zmínka o zaměstnaneckém vlastnictví (akcií, podílů v podnicích), byť hlavně ve startupech, tedy jen jako zkrácení cesty tvořivých a podnikavých jedinců k bohatství. Mohla by to však být i cesta k pracovní stabilitě a orientaci na to, co okolní region opravdu potřebuje.
K tomu patří i záměr vrátit do škol rozvoj praktických dovedností. Ale také školní sport s trenéry, hřišti a soutěžemi. Rozšířit přístupnost těchto hřišť pro veřejnost, ať nejsme odepsané mátohy, se kterými se stejně nic podnikat nedá. Slibuje se taky větší rozšíření bezplatného stravování pro děti ze znevýhodněných rodin, kterých stále přibývá. To však není jen to sociálno z úvodu, to je také větší veřejná poptávka po potravinách. A proč ne lokálních? Další podnět k decentralizované soběstačnosti.
V kapitole ministerstva práce čteme: „Sociální systém upravíme tak, aby více motivoval k pracovní aktivitě a obsahoval přiměřenou pracovní povinnost pro dlouhodobé příjemce dávek. Zajistíme účast obcí na řešení situace jejich občanů pobírajících dávky.“ Takže zase ty obce, a dokonce i jejich potenciální pracovní kapacity.
A jedeme dál. Zemědělská kapitola: „Budeme podporovat rozvoj všech forem zemědělského podnikání s důrazem na rozvoj malých a středních regionálních farem.“ Všech forem? Snad i družstev. A k tomu: „Podpoříme rozvoj venkova a zaměstnanosti – budeme podporovat tvorbu přidané hodnoty v zemědělství a zpracování komodit, posílíme generační obměnu a snížíme náklady českých aktivních zemědělců prostřednictvím daňových a fiskálních opatření.“ Důraz se klade na „posílení konkurenceschopnosti a soběstačnosti“.
Najednou tak dostává prostor i něco jiného než velký agrární průmysl produkující primární suroviny s nepatrnou přidanou hodnotou. I když si nadále vynucuje největší pozornost. Jeho vratkou základnu však tvoří fakt, že drtivá většina jím obhospodařované půdy je pronajatá. Žádná idylka zodpovědného hospodaření na vlastním.
A tady zahřměla další atomovka: „Připravíme zákon o předkupním právu na zemědělskou půdu pro aktivní zemědělce.“ Konec výprodeje půdy do zahraničí? Konec zemědělské půdy jako pouhé finanční investice?
V druhé části našeho návrhu vládního prohlášení ty atomovky jen prší. „Zajistíme transparentnost v potravinovém řetězci – prosadíme na úrovni EU i doma dosledovatelnost původu u všech kategorií potravin a přehledné zveřejňování marží.“ Konec dvojí kvality? Konec utajených dovozů z bojišť Ukrajiny? Konec dření spotřebitele bez nože? Radši jsem to zdůraznil, aby to nezapadlo.
Nebudu vypočítávat všechno, bylo by to k neučtení. Ale to, co se v prohlášení představuje, nejsou ideologické plky, zakrývající hladové oči těch, kdo se hrnou k veřejné kase. Možná se jim to nepovede. Možná se rozhádají, ostatně kdekdo na tom bude pracovat. Ale nezapomeňme na tu svobodu slova, která se dnes obejde i bez velkých peněz. Spousta nových příležitostí míří dolů a budou čekat, až se chytnou. Začnou průkopníci a příklady potáhnou. Je to jako s fazolí – jednou ji strčíš do země, a pak už se pne sama.
Velká změna to bude, když to jako velkou změnu pojmeme. Ta možnost tu je, ne proto, že vrchnost je tak osvícená, ale protože celý svět se změnil. Tvoří jej nové technologie i prohry starých idejí. Byl by opravdu velký hřích něco takového prošvihnout.
Zbyněk Fiala, server vasevec.cz
X X X
Bulharský parlament zřídil komisi pro vyšetřování aktivit George Sorose
Bulharský parlament ve středu schválil vznik vyšetřovací komise, která se zaměří na působení amerického miliardáře a filantropa George Sorose, jeho syna a jejich nadací v zemi. Zřízení komise při hlasování podpořily i dvě strany současné vládní koalice, uvedla agentura AFP.
Návrh na zřízení vyšetřovací komise přišel od Hnutí za práva a svobody (DPS), které vede mediální magnát Deljan Peevski, jenž figuruje na sankčních seznamech USA a Británie kvůli korupci.
Vedle dvou vládních stran krok podle AFP podpořily i všechna proruské a krajně pravicové uskupení v parlamentu. Hlavní vládní strana Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB) ani proevropská koalice PP-DB vznik komise nepodpořily.
Úkolem komise bude shromáždit a analyzovat dokumenty, dotazovat se bulharských „služeb a institucí“ i jednotlivců, a také zjistit finanční toky a identifikovat vazby na politické strany, soudce, školy, média, ekonomické kruhy a veřejné instituce.
Sorosova nadace Open Society Foundation začala v Bulharsku působit v roce 1990 po pádu režimu komunistické strany v zemi. Nadace financuje projekty zaměřené na vzdělávání, reformu justice či antidiskriminační programy. Soros a jeho nadace jsou dlouhodobým cílem negativní kampaně i ze strany vlády v sousedním Maďarsku.
X X X
Mohla Ukrajina potichu zaútočit na dvě evropské země?
Výbuchy v rafineriích v Maďarsku a Rumunsku se staly v čase, kdy souběžně bylo přijato rozhodnutí EU vzdát se ruské ropy. Analytici začali mít podezření, že sabotážní činy nejvíce prospívají Ukrajině. Mlčení Západu jen přiživuje spekulace, že Kyjev nejednal sám, píše Ted Snyder na stránkách The American Conservative
Klíčovým prvkem západní strategie, jejímž cílem je vyhnout se jednáním s Ruskem a pokračovat ve financování a vyzbrojování Kyjeva, je podle jeho soudu tvrzení, že se Putin neomezí pouze na Ukrajinu, ale bude útočit hlouběji do Evropy, dokud neobnoví sovětské impérium. Současné exploze ve dvou ropných rafineriích v Maďarsku a Rumunsku však vyvolávají otázku: co když to není Rusko, ale Ukrajina, kdo expanduje za své hranice a šíří zástupnou válku hlouběji do Evropy.
Ukrajina, Spojené státy a NATO od samého začátku konfliktu naléhaly na Evropu, aby podpořila vojenskou akci, a varovaly, že jinak válka přijde i k nim. V dubnu 2024 americká velvyslankyně při NATO Julianne Smithová varovala, že země NATO by měly „pomoci Ukrajině vytlačit Rusko z jejího území“, aby nevznikly obavy, že Moskva „se bude cítit nucena jít dál“, připomíná TAC.
Z nejvyšších pater USA, NATO a Ukrajiny se neustále ozývá totéž hrozné varování. Prezident Joe Biden řekl Kongresu: „Pokud Putin obsadí Ukrajinu, nezastaví se tam. Bude pokračovat. To dal jasně najevo.“ Tehdejší ministr obrany Lloyd Austin varoval: „Putin se na Ukrajině nezastaví.“ A Bidenův ministr zahraničí Antony Blinken vysvětlil, že Putin „jasně dal najevo svůj záměr znovu vytvořit sovětské impérium“. Tehdejší generální tajemník NATO Jens Stoltenberg nás ujistil, že „pokud Putin na Ukrajině vyhraje, existuje reálné riziko, že jeho agrese tam neskončí“.
Auztor textu v TAC Ted Snyder potom připomíná, že ukrajinský vůdce Volodymyr Zelenskyj přesvědčil své západní partnery, že „ruská agrese a Putinova armáda by mohly dosáhnout Evropy“. Řekl, že „dnes jsme to my, pak Kazachstán, pak pobaltské státy, pak Polsko, pak Německo – nejméně polovina Německa“. „Pokud Ukrajina prohraje,“ řekl, „budou napadeny další země. To je fakt.“
Samozřejmě, že to není „fakt“ a nikdo to nikdy „neuvedl jasně“. Nic v nedávné historii nenasvědčuje tomu, že by Putin mířil na Evropu – nebo na cokoli jiného než na to, aby Kyjev zůstal mimo NATO a aby hájil práva etnických Rusů na Ukrajině. Putin od samého začátku důsledně opakoval: „Ukrajinská krize není územní konflikt a nejde ani o nastolení regionální geopolitické rovnováhy. Problém je mnohem širší a zásadnější. Jde o principy, na kterých bude založen nový světový řád.“ To, že cílem Moskvy je udržet Ukrajinu mimo NATO, nikoli postupovat směrem k Evropě, potvrdil na nejvyšší úrovni ukrajinský vyjednávací tým, NATO a dokonce i samotný Zelenskyj.
Falešné militaristické premisy jsou, píše se v článku v The American Conservative, postaveny na cynických chybných citacích a zkresleních. To ignoruje skutečnost, že po Putinově nechvalně známém komentáři „Kdo nelituje rozpadu SSSR, nemá srdce“ následovalo: „A kdo ho chce obnovit do jeho dřívější podoby, nemá mozek.“ Ignoruje to také skutečnost, že když Putin označil rozpad Sovětského svazu za „velkou geopolitickou katastrofu“, nelitoval ani tak samotného SSSR, jako spíše ekonomických těžkostí, které po jeho rozpadu následovaly.
Historie opakovaně dokázala, že Putin se „nehýbe dál“, i když by mohl. Ruské jednotky jsou omezeny na velmi specifické úkoly, které jim byly přiděleny, přestože mohly pokračovat v operacích v Gruzii v roce 2008 nebo na Ukrajině v roce 2014, kdy by vojenské dobytí bylo snadné.
„Faktem“ je, že Putin poslal vojáky na Ukrajinu ne proto, aby bojovali proti NATO nebo aby dobyli Evropu, ale naopak, aby zabránili válce s NATO a Evropou. „Pozorně poslouchejte, co říkám. Koneckonců, samotné ukrajinské doktrinální dokumenty uvádějí, že mají v úmyslu znovu dobýt Krym, a to i vojenskými prostředky. Představme si, že Ukrajina je členem NATO a zahájí operace na Krymu, nemluvě o Donbasu. To je suverénní ruské území. Pro nás je otázka v tomto smyslu uzavřena. Představme si, že Ukrajina je zemí NATO a zahájí tyto vojenské operace. Máme bojovat proti NATO? Přemýšlel o tom vůbec někdo? Zřejmě ne,“ řekl Putin tři měsíce před nasazením vojsk.
Pouhé tři dny před zahájením speciální operace Putin prohlásil: „Musíme si ale samozřejmě uvědomit realitu, ve které žijeme. Pokud bude Ukrajina přijata do Severoatlantické aliance, pak se hrozby pro naši zemi mnohonásobně zvýší. Protože existuje článek 5 Smlouvy o NATO. Čelíme reálné hrozbě, že začnou vojensky znovu dobývat to, co považují za své území, a o tom mluví ve svých dokumentech. Je zřejmé, že pak bude do těchto událostí nucen zapojit se celý severoatlantický blok.“
A zatímco mainstreamová západní média aktivně šíří falešné varování, že Rusko rozpoutá v Evropě válku – byť válku s „obrovskými dlouhodobými důsledky“, jak zdůraznil Richard Sakwa, emeritní profesor ruské a evropské politiky na Univerzitě v Kentu – zcela ignorují skutečný problém, který Ukrajina již představuje.
Ted Snyder, potom píše: Ráno 20. října otřásla rafinerií Petrotel-Lukoil v Rumunsku exploze. Večer téhož dne otřásla další exploze největší maďarskou ropnou rafinerií, rafinerií Danube.
Ani datum, ani místo explozí nebyly náhodné. Ve stejný den ministři energetiky Evropské unie navrhli zákaz nových smluv na dovoz ruského plynu do roku 2026 a všech smluv do roku 2028. Maďarsko a Rumunsko nadále dovážejí ruskou ropu. Obě rafinerie ji zpracovávají. Rafinerie Petrotel-Lukoil v Rumunsku je vlastněna dceřinou společností Lukoil, jedné z hlavních ruských ropných společností, na kterou nedávno uvalila sankce Trumpova administrativa. Rafinerie Dunaj v Maďarsku přijímá ropu z Ruska ropovodem Družba a dodává ropu také do sousedního Slovenska.
Pokud předpokládáme, že nevysvětlitelné exploze ve dvou evropských rafineriích, které přijímají a zpracovávají ruskou ropu, k nimž došlo během několika hodin v den, kdy EU zavedla zákaz dovozu ruské ropy, nejsou náhodné, pak přirozeně vyvstávají otázky, zda se jednalo o sabotáž – a pokud ano, kdo ji provedl.
Rusko samozřejmě nemá žádný důvod podkopávat autoritu svých spotřebitelů v době, kdy jeho ropné společnosti drtí sankce a jeho vlastní rafinerie se neustále stávají terčem ukrajinských raket dlouhého doletu a dronů.
Maďarská média spekulovala, že za útoky stála Ukrajina. Mezi analytiky panuje také široká shoda, že za útoky stál Kyjev. Navíc existuje podezření, že by Ukrajina nemohla tyto útoky provést bez americké, britské ani evropské pomoci. Kyjev se k výbuchům nevyjádřil. Ohlušující ticho v západních médiích o vážných důsledcích útoků na dvě evropské země jen živí spekulace, že Západ není ochoten na problém upozornit ani identifikovat skutečného viníka.
Ruský ropovod Družba, který dodává ropu do maďarské dunajské rafinerie, byl již dříve opakovaně napadán Ukrajinou, což Budapešť velmi rozzlobilo.
Výbuchy vyvolaly v Evropě vlnu nepřátelství, zejména mezi Maďarskem a Polskem, které zároveň odmítá vydat do Německa ukrajinského občana podezřelého z účasti na bombardování plynovodu Nord Stream. Polsko sabotáž ruských plynovodů nejen uvítalo, ale dokonce ji schválilo. Ministr zahraničí Radosław Sikorski napsal, že je „hrdý“ na to, že polský soud rozhodl, že „sabotáž proti okupantovi není zločinem“, a vyjádřil přání, aby byl vyřazen z provozu i ruský plynovod Družba. Premiér Donald Tusk dodal, že „problémem Evropy, Ukrajiny, Litvy a Polska není to, že byl Nord Stream 2 vyhozen do povětří, ale to, že byl postaven.“ Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó vyjádřil pobouření nad takovým přístupem „Pokud se vám nelíbí evropská infrastruktura, můžete ji vyhodit do povětří“. „Tím už dali zelenou teroristickým útokům v Evropě. Polsko nejenže teroristu osvobodilo, ale také ho ctí,“ dodal.
V současné době neexistují žádné důkazy o tom, že by Ukrajina vyhodila do povětří ropné rafinerie v Maďarsku a Rumunsku. Okolnosti však nicméně vyvolávají otázku, zda skutečnou hrozbou není šíření konfliktu v důsledku údajných útoků Ruska na další evropské země, což je téma neustále propagované západními médii, ale spíše útoky Serverzoufalé Ukrajiny na další evropské země (s naprostým souhlasem západního tisku). Server vasevec.cz
X X X
Poslanci zvolili Tomia Okamuru do čela Sněmovny, místopředsedy Nacher a Barták
Předseda SPD Tomio Okamura byl zvolen předsedou Sněmovny. Dostal v tajné volbě 107 hlasů, jeho soupeř, lidovec Jan Bartošek 81 hlasů. Se zvolením kandidáta SPD počítala koaliční smlouva, kterou uzavřeli politici ANO, SPD a Motoristů sobě. Na jejím základě má také vzniknout vláda Andreje Babiše.
„Budu nestranným předsedou všech,“ slíbil Okamura. „Volební boj, ve kterém jsme stáli proti sobě, je za námi a před námi naopak společná práce ve prospěch naší země a našich občanů. Myslím, že v tomto ohledu bychom měli umět najít společnou řeč i vůli společně pracovat. Já osobně jsem připraven a podávám obrazně ruku každému, kdo je ochotný ji přijmout,“ řekl ve Sněmovně šéf SPD
Nacher a Barták jsou místopředsedy Sněmovny
Místopředsedy Sněmovny pak byli zvoleni v tajné volbě Patrik Nacher z ANO, který dostal 144 hlasů a Jiří Barták z Motoristů sobě, který dostal 113 hlasů.
Nachera mile překvapilo, že ho jako místopředsedu Sněmovny podpořila i část poslanců budoucí opozice.
V prvním kole neuspěli kandidát ODS Jan Skopeček a Olga Richterová za Piráty, kteří postoupili do druhého kola volby. Skopečkovi dalo hlas 78 poslanců a Richterové 21 poslanců. Se zastoupením Pirátů ve vedení Sněmovny ANO, SPD a Motoristé nepočítají.
Jedno křeslo místopředsedy má připadnout ODS a další hnutí STAN, které chce navrhnout svého předsedu Víta Rakušana. Nyní ale zatím kandidovat nemůže, protože je ministrem vnitra v končící vládě Petra Fialy.
X X X
Fialova vláda rozhodne ve čtvrtek o své demisi
Po ustavující schůzi Sněmovny rozhodne ve čtvrtek dopoledne vláda Petra Fialy o své demisi.
Teprve potom může prezident Petr Pavel jmenovat nového premiéra. Šéf ve volbách vítězného ANO Andrej Babiše má zatím od Pavla jen pověření jednat o sestavení vlády.
Novou vládu by chtěl Babiš mít sestavenou do konce listopadu. Politici ANO, SPD a Motoristé se zatím dohodli na počtu míst v příští vládě. Devět míst, včetně premiéra, obsadí ANO, tři SPD, Motoristé čtyři.
X X X
Exprezident Zeman podstoupil v Motole operaci. Jeho stav je stabilizovaný
Bývalý prezident Miloš Zeman ve středu v motolské nemocnici podstoupil zákrok, který se týkal zažívacího traktu. Na sociální síti X o tom informoval jeho blízky spolupracovník Luboš Procházka. Zemanův stav je stabilizovaný, podle jeho manželky Ivany zůstane v péči lékařů po zbytek týdne.
„Miloš je po zákroku, který se týkal zažívacího traktu. Důležité je, že vše proběhlo bez komplikací, nyní je ve stabilizovaném stavu, cítí se dobře. V péči lékařů zůstane i v příštích dnech,“ uvedla prostřednictvím Procházkova příspěvku na síti X Ivana Zemanová, která Zemana ve středu odpoledne v nemocnici navštívila.
Miloš Zeman dnes v motolské nemocnici podstoupil zákrok, který se týkal zažívacího traktu. Podle manželky Ivany Zemanové je stav bývalé hlavy státu po zákroku stabilizovaný. V péči lékařů zůstane exprezident po zbytek tohoto týdne.
V Motole je Zeman od pondělí. Procházka již dříve uvedl, že exprezidenta čeká důležité vyšetření. Zeman následně upřesnil, že jde o plánované vyšetření. „Milí přátelé, zdraví máme jen jedno a je moudré o něj pečovat. V nedávné době jsem absolvoval potřebný lékařský zákrok a v nejbližších dnech mě čeká další plánované vyšetření v nemocnici,“ napsal v příspěvku na Facebooku.
V říjnu podstoupil Zeman akutní operaci hnisavého abscesu na zádech. V nemocnici zůstal týden. „Pořád jsem ještě malátný a unavený, ale je mi lépe. V nemocnici se o mě starali s příkladnou péčí,“ řekl tehdy.
Zeman byl během svého desetiletého mandátu v nemocnici několikrát. Po sněmovních volbách v říjnu 2021 byl ve velmi vážném stavu převezen do Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN), kde strávil celkem 48 dní. Nějaký čas byl na klinice intenzivní medicíny. Podle lékařů šlo o komplikace spojené s chronickým onemocněním. V ÚVN byl i před zmíněnými volbami, a to kvůli dehydrataci a mírnému vyčerpání.
X X X
KDO POMLOUVÁ EXPERTA TUREČKA?
ŘADU LET ZPRAVODAJEM ROZHLASU V CIZINĚ,
ZNÁ VŠECHNY POMĚRY V ZEMÍCH, KDE PŮSOBIL
Turečkova přednáška o Izraeli a Palestině vzbudila nenávist. Nazvali ho neonacistou?
Přednáška odborníka na Blízký východ a analytika Břetislava Turečka o izraelsko-palestinském konfliktu na půdě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích vyvolala nenávistné reakce na sociálních sítích. V diskusích označovali uživatelé Turečka za „neonacistu“ a padaly i výroky jako: „Nemůžu tam jít, beze zbraně by to totiž nešlo“. Do kritiky se zapojil také pedagog zmíněné univerzity. „Na vulgární urážky jsem zvyklý,“ reagoval samotný Tureček.
Debata s názvem Izraelsko-palestinský konflikt: Kořeny a vyhlídky vedená Břetislavem Turečkem, který se blízkovýchodním tématům věnuje řadu let a na Blízkém východě také žil a dělal zde zpravodaje, vyvolala emoce již před samotným konáním akce 22. října. Vůči jejímu pořádání se vymezil jeden z pedagogů univerzity, historik Ivo Cerman. Pod jeho příspěvkem se objevilo několik nenávistných reakcí, které nijak nemírnil, ani se nesnažil o moderování debaty.
V komentářích se objevily také výzvy k násilí. „Nemůžu tam jít, protože beze zbraně by to nešlo. A kvůli pár křivým lidem se nenechám zavřít,“ napsal jeden z uživatelů. Cerman se k nenávistným komentářům vyjádřil až v úterý na svém účtu na Facebooku, kde odmítl, že by někdo novináři vyhrožoval. Nenávistný komentář je však stále veřejně dostupný u původního příspěvku. Na dotazy redakce Ivo Cerman prozatím nereagoval.
Po konání debaty se k ní vyjádřil také člen ODS, Tomáš Homola. „Včerejší přednášku neonacisty Břetislava Turečka na FF JU jsem vynechal z důvodu poškození baseballové pálky,“ uvedl. Homola na dotazy redakce nereagoval. Portálu HlídacíPes.org, který s informací přišel, se k nastalému dění vyjádřila Pavla Šádková, šéfka místního sdružení ODS České Budějovice IV., kde Homola působí. Svého kolegu Homolu označila za „hodně proizraelského“ a naznačila, že se s jeho názory neztotožňuje.
„Tomáš Homola se vyjadřuje velmi agresivně, na sociální síti si dokonce říká „Irgun“ – podle židovské teroristické organizace. Myslím, že kdyby si někdo říkal Pepa „Hamás“ Novák a hrozil někomu postřílením před vraty, už dávno by se jím zabývala policie,“ reagoval pro iDNES.cz na příspěvek Tureček.
S pedagogem řešil jeho příspěvky i děkan
Historik Cerman se pak ve svých publikacích zabývá především vztahem osvícenství a české šlechty. Delší dobu se však angažuje v iniciativách mířících proti šíření antisemitismu a je kritikem projevů nenávisti vůči Židům na univerzitách. Kvůli nenávistným příspěvkům na jeho facebookovém profilu se s ním na začátku listopadu sešel děkan Filozofické fakulty Jihočeské univerzity Ondřej Pešek.
„Výroky z diskuse považuji za nepřijatelné a potenciálně nebezpečné. Společně s ředitelem Historického ústavu naší fakulty jsme ho vyzvali, aby se na soukromých vystoupeních v kyberprostoru zdržel příspěvků „ad personam“ (příspěvky cílené na zesměšnění či zdiskreditování protivníka – pozn. red.) a aby případné podobné příspěvky mazal či se od nich distancoval,“ uvedl pro redakci iDNES.cz děkan Pešek.
Děkan zároveň poznamenal, že nehodlá jakkoliv omezovat Cermanovo právo se svobodně vyjádřit, apeloval však na dodržení zásad slušnosti a kultivovanosti. Pešek uvedl, že podporuje, aby se i v budoucnu na univerzitě přednášky na toto téma uskutečňovaly.
Tureček se vůči příspěvkům ohradil
„Na vulgární urážky jsem zvyklý, holt na veřejnosti předkládám argumenty obou stran blízkovýchodního konfliktu, tak se logicky nemohu zavděčit fanatickým podporovatelům Izraele či Palestiny,“ uvedl pro iDNES.cz Tureček, který se podle svých slov na sociálních sítích k těmto otázkám vůbec nevyjadřuje, což neučinil ani v případě příspěvku historika Cermana.
„Až když mě v sobotu docent Cerman sám aktivně oslovil s velmi překrouceným popisem mé přednášky, odpověděl jsem mu a ohradil jsem se zároveň – a to i vedení jeho filozofické fakulty – vůči nenávistným a násilnickým komentářům, které stále má na svém Facebooku,“ upřesnil novinář.
„Osobně mě zaráží, že lidé, kteří za výraz nenávisti a antisemitismu označují třeba vyvěšování palestinských vlajek nebo kritiku zločinů izraelské armády, najednou tolerují nebo dokonce podporují vulgární osobní útoky a řeči o mlácení železnou tyčí po hlavě lidí, s nimiž nesouhlasí. A to dokonce i v akademickém prostředí,“ zakončil Tureček.
X X X
Státní zástupci chtějí dorovnat platy. Tvrdí, že stát postupoval protiprávně
Státní zástupci chtějí podat žaloby kvůli doplacení platů za únor a březen. Uvedl to prezident Unie státních zástupců (USZ) Tomáš Foldyna. Tvrdí, že retroaktivita platové novely byla protiprávní. Výši možného doplatku neodhadl, podle něj však nepůjde o vysokou částku. Celkové zmrazení platů už unie napadat nebude, protože podle Foldyny není reálná šance na úspěch.
„Dohodli jsme se, že zkusíme právně napadnout retroaktivitu letošní platové novely, to znamená únor a březen,“ řekl. Novela nabyla účinnosti 7. března, ale vztahovala se zpětně k 1. lednu. „Myslíme si, že zákonodárce v tomto porušil principy právního státu. Kolegové státní zástupci měli ještě v únoru a březnu pracovat podle vyšších platových výměrů, které dostali v lednu, a až od měsíce následujícího po účinnosti novely mělo dojít k platové restrikci,“ uvedl.
Žaloby k soudům
Jednotliví členové USZ podají žaloby k okresním soudům. Předcházet jim budou předžalobní výzvy. „Nepředpokládáme, že by vedoucí státní zástupci mohli sami o sobě těm nárokům vyhovět. Takže následně dojde k podání těch žalob,“ doplnil Foldyna.
Celkový doplatek zatím unie nevyčíslila. „Nedovedu to odhadnout. Celková částka zhruba 700 milionů korun se týkala soudců i státních zástupců. Tady jde o dva měsíce a týkalo by se to jenom 1250 státních zástupců, takže tam se nejedná o nějakou závratnou sumu,“ řekl. Podle odhadů by se doplatky mohly pohybovat v řádu desítek milionů korun, zhruba mezi 10 a 25 miliony, tedy výrazně pod částkami řešenými u soudců.
Rozdíl oproti soudcům
Ústavní soud minulý měsíc rozhodl, že zmrazení platů soudců bylo neústavní a že jim stát musí doplatit rozdíl. Foldyna tehdy upozornil, že rozhodnutí zvětší rozdíl mezi platy soudců a státních zástupců.
Platová základna státních zástupců byla dříve stanovena jako 90 procent soudcovské. Pro letošek ale zákon určil částku přímo – přibližně 109 500 korun.
Moc výkonná a moc soudní
„U platové restrikce jako takové, kterou napadli soudci, nevidíme moc prostor pro argumentaci s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, který v minulosti podobnou naši žalobu z doby ministra financí Miroslava Kalouska zamítl. Řešil také ústavní stížnost NKÚ, a to s argumentací, že ústavní ochrana se týká čistě jen soudní moci,“ uvedl Foldyna. Státní zástupci jsou součástí moci výkonné, a proto se na jejich platy ochrana nezávislosti soudní moci nevztahuje.
Platová otázka byla jen jedním z bodů dvoudenní konference státních zástupců. Řešili hlavně digitalizaci, využití umělé inteligence v justici a také návrh programového prohlášení vznikající vlády. Redakce České justice
X X X
DR RYCHETSKÝ O BITCOINECH
POLICISTÉ A VSZ V OLOMOUCI ZATÍM ŽÁDNOU ZPRÁVU NEVYDALI
KOHO BUDE VSZ TRESTAT?
BLAŽEK, FIALA, STANJURA ZA NIC NEMOHOU?
MILIARDY Z KORUPCE SE MOHOU VYUŽÍVAT?
„K žádné nápravě už nemůže dojít,“ říká Rychetský ke stížnosti Decroix v bitcoinové kauze.
Pomůže něčemu stížnost na rozhodování soudů ministryně Evy Decroix (ODS) v bitcoinové kauze? „Napadat rozhodnutí, která už byla konzumována a realizována, je akt pouze symbolický. K žádné nápravě už nemůže dojít,“ říká v podcastu České justice a Ekonomického deníku Perspektivy Česka bývalý předseda Ústavního soudu a předseda Jednoty českých právníků Pavel Rychetský. K roli notáře v případu, který hýbe českou politikou, se vyjádřil také čestný předseda Notářské komory Martin Foukal. V rozhovoru zazněly také detaily o Sjezdu českých právníků a o tom, proč je důležité, aby různé právnické profese hledaly společný prostor pro dialog.
Stížnost pro porušení zákona v bitcoinové kauze dnes přijal Nejvyšší soud, který nyní posoudí rozhodování obecných soudů. Rychetský v podcastu varuje před přehnanými očekáváními. „Čeho může takovou stížností chtít ministryně dosáhnout? Jen toho, aby Nejvyšší soud vyslovil to, co už všichni víme a cítíme – že se stala chyba,“ uvedl. Podle něj šlo o zásadní selhání justice při práci s digitálním prostorem.
Technika předběhla právo. Soudy pochybily
Jiřikovskému krajský soud v Brně vrátil většinu zabavené elektroniky bez výmazu dat, čímž mu umožnil přístup k bitcoinům v hodnotě miliard korun. Část daroval ministerstvu spravedlnosti, což vedlo k pádu ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS).
„Bylo důvodné podezření, že nosiče dat obsahují přístup k výnosům z trestné činnosti. A přesto byly vydány. To je chyba, kterou už nejde napravit,“ uvedl Rychetský. Zároveň připomněl, že právo by mělo být schopné reagovat i bez nutnosti okamžité změny legislativy. Ani kvůli skandálu velikosti bitcoinové kauzy podle něj není potřeba hned měnit systém: „Náš právní řád je obecný. Není to jeho slabina, ale výhoda.“
Foukal: Notář nemůže nic posuzovat. Jen zachycuje realitu
Martin Foukal v podcastu vysvětlil roli notáře v podobných situacích. „Notář zaznamenává, co skutečně vidí. Neposuzuje, zda je to v souladu se zákonem, není soudce,“ uvedl k situaci, kdy notář Lubomír Mika sepisoval zápis o zpřístupnění bitcoinové peněženky.
Notář podle Foukala nemůže odmítnout úkon, pokud nemá jednoznačné indicie, že je v rozporu se zákonem. „Pokud by měl podezření na legalizaci výnosů z trestné činnosti, měl by to nahlásit komoře – ale v tomto případě šlo jen o ověření obrazovky,“ dodal.
Eva Paseková, ceskajustice.cz