Paul Craig Roberts: Putin by měl konflikt rychle vyhrát, než se vymkne jeho kontrole. Člověk se ptá, jak dlouho to Putin a Lavrov ještě vydrží, nebo jestli vůbec situaci chápou. Čtyři roky projevovali obrovský zájem o ukončení konfliktu vyřešením jeho základní příčiny. Západ se nikdy neobtěžoval pochopit, že základem konfliktu je hegemonická zahraniční politika Washingtonu a raketové základny NATO a USA na ruských hranicích v Polsku a Rumunsku.
Kreml se zdráhal vnímat tuto skutečnost a provokace, jako byl konflikt na Ukrajině vyvolaný americkými sionistickými neokonzervativci, jako vyhlášení války Rusku.
Kreml se mylně spoléhal na to, že Západ nabere rozum a uvědomí si, že zisky z ekonomické interakce jsou lepší než válka, zejména jaderná válka. Toto spoléhání se Kremlu na zdravý rozum se ukázalo jako mylné. Putin vsadil velmi špatně.
John Helmer poukázal na to, že žádná západní vláda si nepřeje ukončení konfliktu kvůli vysokým provizím z prodeje zbraní.
Gilbert Doctorow a já jsme poukázali na to, že válka pod Putinovým vedením se rozšířila daleko za Putinovy nevyztužené „červené linie“ a nyní zahrnuje útoky dronů hluboko v Rusku. Tyto útoky způsobují narušení GPS, zpoždění letů, nedostupnost internetu a zpoždění ve zpracování plateb, a také některé úmrtí ruských civilistů.
Rusové z toho mají dost a také z Putinova nekonečného tolerování. Stále více obyčejných lidí a elit si přeje, aby konflikt skončil zničením Ukrajiny. Konvenční zbraně stačí. Jaderné prostředky nejsou potřeba.
Tím, že Putin nikdy nevymáhal ruské deklarované „červené linie“, vytvořil obraz Ruska, které není ochotné a neschopné bojovat za svou suverenitu.
Západ si toho všiml a Trump, který se opět vzdal role mírového zastánce a vrátil se jako tyran, nařídil ruskému prezidentovi, aby souhlasil s příměřím, aniž by se zabýval základní příčinou konfliktu.
Pokud Putin souhlasí, Rusko ztratí svou suverenitu. Zda si tuto prostou skutečnost uvědomili i Putin a Lavrov, nevím.
Bílý dům prohlásil, že Trumpovo setkání s Putinem je prozatím odloženo. Trump opět zavedl „tresty“. Americké ministerstvo financí uvalilo další sankce na ruské ropné společnosti Lukoil a Rosněfť. Výmluva amerického ministerstva financí zní: „nedostatek seriózního závazku Ruska k mírovému procesu, který by ukončil válku na Ukrajině.“
„Nedostatek vážného závazku Ruska k mírovému procesu, který by ukončil válku na Ukrajině“ znamená Putinovu neochotu přijímat rozkazy od tyrana Trumpa.
Trumpovy sankce nemají na Rusko žádný negativní dopad. Po Trumpových ropných sankcích cena ropy prudce vzrostla. Vzhledem k neelastické poptávce po ropě vyšší cena ropy vyváží jakýkoli pokles prodaného množství. Trumpovy hloupé ropné sankce skutečně připravují o majetek Američany a Evropany, kteří investovali do dvou ruských ropných společností a nyní mají obrovské zisky, ke kterým nemají přístup, protože jejich účty byly zmrazeny předchozími sankcemi onoho šaška.
Účty amerických investorů v ruských ropných společnostech jsou navzdory vysoké hodnotě akcií oceněny na nulu. Američtí investoři jsou ze strany svých poskytovatelů účtů tlačeni k odepsání svých ruských podílů. Jinými slovy, Trumpovy „sankce vůči Rusku“ připravují o majetek Američany a Evropany.
Jediným důsledkem ruských sankcí, které uvalil šašek z Bílého domu, bylo zničení evropských a amerických investorů.
Trump se nespokojí s Ruskem, Čínou a Íránem jako vyvolenými nepřáteli Ameriky a svým absurdním příkazem Indii, aby nekupovala ruskou ropu, si pro Ameriku vytváří další nepřátele.
Jak hodlá Trump vynutit svůj rozkaz? Začne ten šašek bombardovat Indii? Není v Trumpově režimu ani špetka inteligence?
Zde je to, co Trump udělal. Je to to nejhorší možné. Zvedl cenu ropy, což negativně ovlivní západní ekonomiky včetně jeho vlastní a přinese Rusku více příjmů. Konečně zničil ruské iluze o usmíření se Západem. Putin je pod tlakem, aby se vzdal svých neopodstatněných nadějí a vyhrál válku.
Válka, respektive její průběh, je nyní mnohem širší než jen Ukrajina.
Paul Craig Roberts, Institut pro politickou ekonomii
(Připravila J. Putzlacher) server vasevec.cz
X X X
ANO, SPD, MOTORISTI ZAKÁZAT VYSTUPOVAT ZA ČR FIALOVI, LIPAVSKÉMU A SPOL S ANGLIÍ, STARMEREM, EU O OCHOTNÝCH
JE TO PARTA, kTERÁ VRAŽDÍ UKRAJINCE, VOJÁKY RUSKA, MÍSTO MÍRU
Skončila s Fialou česká účast v Koalici ochotných …?
26.10.2025 17:01
A najde Babišova vláda sílu se od ní odpoutat ? Měla by…
Jestli něco symbolizuje radikální rozdělení Evropy i české společnosti je poměr k Ukrajině.
A je to rozdělení velmi ostré, ba nesmiřitelně ostré.
V Česku lidé byli stíháni za strhávání ukrajinské vlajky z Národního muzea, případně jako v případně dnešního poslance SPD Šefčíka z postu děkana Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Praze. Ve funkci působil dlouhodobě, ale jeho působení skončilo v prosinci 2023, kdy ho rektor VŠE Petr Dvořák odvolal, proto ,že Ševčík svými veřejnými projevy a účastí na politických akcích poškozoval dobré jméno univerzity.
Nejde nyní o Ševčíka. Manifestační vlajková hysterie i mně napomínala, že tak nějak se museli cítit lidé v Protektorátu Böhmen und Mähren, když veřejná místa byla vybaveny vlajkami s hakenkrajzerem.
Mohutná válečná podpora Ukrajiny se stává rozhodujícím symbolem současné Evropské unie, samozřejmě NATO a přirozeně i koalice ochotných.
Tou podporou žijí nejen stále všechna naše média televizní i tištěná, a ačkoliv mnozí z nás už obratem vypínají obrazovky se zpravodajstvím z Ukrajiny, protože už toho máme dost a Foltýn, na příkladu rakety Dana jako Dárku pro Putina, na kterou vášniví milovníci války nastřádali tuším 12 miliónu korun, s pomyslným provoláváním Sláva Ukrajině, Hrdinům sláva nás upřímné a přesvědčené populisty a extremisty se nám dělalo nevolno.
Petr Fiala nám všem pomohl. Tím, že spojil s bojem proti Rusku a podporou Ukrajiny svůj politický osud a z hesla Na Západ či na Východ učinil – možná správně též hlavní volební heslo dosavadní politické formace SPOLU.
Lidé se rozhodli – a rozhodli tak, že alespoň v Česku na rozdíl od zbývající Evropy, téma bezvýhradné podpory Ukrajině padlo.
Rozhodně nezaznívá u žádné ze stran zvolené trojkoalice.
Mimochodem i ten Babišův telefonát Zelenskému bohudík vyzněl více méně jen jako úlitba Pavlovi či řediteli BIS Koudelkovi, aby alespoň trochu ohlazoval hrany. Tím, že si sním podle svých slov dohodl schůzku na příští rok, pak otevřeně řečeno: Co bude za rok? A kde bude Zelenský?
Nuže hlavní architekt bojového volebního hesla: Na Západ či na Východ, nebo též v inovaci „Stát na správné straně“ prohrál volby a zanechal za sebou statisíce pohrobků, kteří chtějí za Ukrajinu bojovat a to Rusko porazit.
Svou jakousi zahraničně politickou závěť pronesl včera přes telekonferenci v rámci své poslední účasti na Koalici ochotných vedených mimochodem kombinací představitelů sice tří nejsilnější evropských zemí Velké Británie, Německa a Francie, ale zároveň zemí které doslova zažívají ekonomický a politický rozval, které dokládají úpadek Evropy, a to jak té, která je sdružená v EU, tak i brexitové Velké Británie.
Nuže bývalý a bohudík padlý nejhorší premiér od vzniku České republiky pronesl tato pro mnohé z nás otřesná slova:
Je třeba podpořit schopnost Ukrajiny zasáhnout energetickou síť a vojensko-průmyslový komplex hluboko na ruském území, prohlásil Petr Fiala po jednání takzvané koalice ochotných. Londýnského rokování zemí podporujících Ukrajinu v jejím boji…
Věřme, že podobná slova budoucí český premiér už nikdy nepronese.
A ideální by bylo, aby se podobně jako Maďarsko či Slovensko tohoto zběsilého válečnického ryku tzv. Koalice ochotných neúčastnil.
Zatím to vypadá nadějně.
JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz
X X X
NĚMECKO STRACH Z ČÍNY?
Němce urazil postoj Číny
Mluvčí německého ministerstva zahraničí uvedl, že ministr Johann Wadephul odložil svou první cestu do Číny, protože Peking potvrdil pouze jednu z požadovaných schůzek. Cesta byla původně plánována na neděli. Jednalo by se o první návštěvu ministra zahraničí ve vládě kancléře Friedricha Merze v Číně.
Podle ministerstva byl jediným potvrzeným termínem rozhovor s čínským ministrem zahraničí Wang I. Němci zároveň zdůraznili rostoucí napětí v obchodních a bezpečnostních vztazích. Wadephul v posledních měsících zdůrazňoval tvrdší postoj vůči Pekingu, a údajnou podporu Číny pro ruské akce na Ukrajině, jeho stále agresivnější chování v indicko-pacifickém regionu a vývozní omezení prvků vzácných zemin a polovodičů. V rozhovoru pro agenturu Reuters ministr oznámil úsilí o zmírnění čínských vývozních omezení a zdůraznil, že spravedlivý obchod je základem trvalých vztahů.
Postoj ministerstva podpořila např. Agnieszka Bruggerová, místopředsedkyně opozičních Zelených. Zároveň obvilia Čínu, že její postoj vedl ke zrušení cesty. „To také odpovídá obrazu stále zastrašujících metod, které čínští vůdci používají po celém světě,“ řekla Bruggerová. „Nemůžeme se nechat zastrašit,“ dodala.
„Musíme přehodnotit strategii Německa vůči Číně. Více než kdy jindy potřebujeme aktivní, strategickou zahraniční politiku založenou na dialogu, jasnosti a dlouhodobých zájmech,“ řekl Adis Ahmetović, mluvčí SPD pro zahraniční politiku.
Jürgen Hardt, mluvčí CDU/CSU pro zahraniční politiku, ministrův krok podpořil. „Cesta do Číny, zejména s obchodní delegací, byla nabídka, kterou čínská strana bohužel tentokrát odmítla,“ uvedl Hardt. „Wadephulovo rozhodnutí bylo proto správné,“ dodal.
Čína se letos opět stala hlavním obchodním partnerem Německa, oproti Spojeným státům v loňském roce.
Připomeňme si na okraj, že v předchozím vládním období se na sociálních sítích lidé bavili videem z příletu Annalene Baerbock do Pekingu a jejími, nazvěme to rozpaky, když ji na letištní ploše nikdo z čínské protistrany nevítal. Možná i toto brali Němci v potaz při rozhodování o zrušení současné cesty.
Server vasevec.cz
X X X
Z VÁLKY ÚZEMÍ?
Kreml platí za válku územím. Čína a KLDR se rozpínají na ruském Dálném východě
Moskva postupně ztrácí kontrolu nad svým územím na Dálném východě, uvádí ukrajinská rozvědka. Kreml podle ní stále více obětuje regionální autonomii výměnou za válečná spojenectví – tato strategie povzbuzuje Čínu a Severní Koreu k rozšiřování jejich ekonomické a demografické přítomnosti v oblasti, čímž se ruská periferie mění ve společnou sféru vlivu.
„Rusko stále více odměňuje své spojence ve válce proti Ukrajině vlastními územími. Moskva, která nemá kapacitu na rozvoj největšího regionu země, fakticky otevírá dveře zahraniční expanzi, uvedla ukrajinská rozvědka SZRU. Neschopnost Kremlu investovat do oblasti, jež zahrnuje čtyřicet procent Ruska, podle ní vytváří mocenské vakuum.
Zvláště výrazné je zapojení Číny. Do roku 2025 by její investice na ruském Dálném východě měly dosáhnout jednoho bilionu rublů. „Více než 90 procent zahraničních investic v dálněvýchodních regionech pochází z Číny,“ uvedl čínský generální konzul Ťiang Siao-jang.
Ačkoli se velká část této činnosti soustředí spíše na obchod než na infrastrukturu, rozsah ekonomické přítomnosti je značný. Senátor Viktor Kalašnikov z Chabarovského kraje v září uvedl, že objem bilaterálního obchodu vzrostl jen v první polovině letošního o více než 36 procent.
Čína ale nebaží jen po ekonomickém vlivu. Ukrajinská rozvědka poukazuje na to, co nazývá „plíživou demografickou expanzí“.
Na ruském území od Vladivostoku po Ural podle odhadů SZRU žijí až dva miliony čínských občanů, jejichž příliv umožnilo zavedení bezvízového režimu a pobídek, které ruská vláda nabízí v regionu s cílem přilákat zahraniční a domácí investice. Toto číslo ale bude zřejmě nadhodnocené – Rusko nevede oficiální statistiku o počtu Číňanů žijících na svém území.
„V několika oblastech vznikly enklávy, kde jsou Rusové v pracovní síle prakticky nepřítomní,“ tvrdí nicméně ukrajinská rozvědka.
Do Ruska proudí také Severokorejci. Deník The Wall Street Journal (WSJ) v květnu uvedl, že do země v uplynulém roce dorazilo nejméně 15 tisíc dělníků z KLDR, přičemž většina z nich zamířila právě na ruský Dálný východ. Podle oficiálních údajů se loni počet Severokorejců vstupujících do Ruska zvýšil oproti předchozímu roku dvanáctinásobně.
Ruské společnosti si podle SZRU žádají dalších 150 tisíc severokorejských pracovníků. Místní zaměstnavatelé si je cení pro ochotu pracovat za nízké mzdy a 12 hodin denně bez stížností, píše WSJ. Režim diktátora Kim Čong-una mezitím na této dohodě vydělává miliony dolarů ročně.
Nedostatek pracovníků patří mezi největší potíže Vladimira Putina. Vznikl v důsledku klesající porodnosti a výrazně ho zhoršila válka. Západní experti odhadují, že v bojích zemřelo na čtvrt milionu Rusů. Podle ruského ministerstva práce by se deficit pracovníků mohl do roku 2030 zvýšit z dnešních 1,5 milionu na 2,4 milionu.
„Nebojme se urazit Čínu“
Gubernátor Přímořského kraje Oleg Kožemjak v minulém týdnu vyvolal diskusi, když prohlásil, že Čína často publikuje materiály popisující tento region jako dříve čínský. Kožemjak taková tvrzení odmítl a vyzval ruské školy, aby děti učily, že „tato oblast nikdy nebyla čínská“.
Jeho slova upoutala pozornost ruských armádních blogerů. „V čínském akademickém a vzdělávacím prostředí se rozvíjí myšlenka, že území dnešního Přímořského kraje původně patřilo Číně a Vladivostok není jen městem, ale symbolem ztracené země,“ napsal kanál Rybar.
Ruský poslanec Andrej Medveděv nato prohlásil, že Rusko by se nemělo bát svým postojem k Přímořskému kraji Čínu urazit. „Partnerství je dobré a správné. Ale národní zájmy a ochrana ruské historie jsou na prvním místě.“
Ačkoli Putin veřejně označuje vztahy s Čínou za neotřesitelné, uvnitř ruské tajné služby FSB podle listu The New York Times existuje jednotka, která Peking vnímá jako hrozbu. Čína podle ní sleduje ruské operace na Ukrajině s cílem získat maximum poznatků o západních zbraních a připravuje si půdu pro možné územní nároky na Dálném východě.
Současná situace podle ukrajinské rozvědky znamená, že dvě jaderné velmoci posilují své pozice na ruském území. „Čína prohlubuje ekonomickou závislost, zatímco KLDR vytváří závislost na pracovní síle, přičemž obě prosazují své vlastní národní zájmy na úkor Ruska,“ míní.
Rostoucí překrývání zahraničních zájmů může podle SZRU nakonec vyvolat třenice mezi Pekingem a Pchjongjangem. „Kreml mezitím riskuje ztrátu kontroly nad regionem, ve kterém žije osm milionů lidí, čímž se ruský Dálný východ fakticky stane arénou pro zahraniční strategie,“ podotkla.
X X X
Trump odletěl na cestu po Asii. Chci se sejít s Kimem i čínským prezidentem, řekl
Americký prezident Donald Trump se chce během své začínající cesty po jihovýchodní Asii sejít se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem. Řekl to novinářům před odletem na turné zahrnující návštěvu několika zemí včetně Jižní Koreje. S čínským prezidentem Si Ťin-pchingem chce Trump hovořit i o sporném tématu Tchaj-wanu, hodlá usilovat i o propuštění Jimmyho Laie vězněného v Hongkongu.
„Budu tomu otevřený na 100 procent. Vycházím s Kimem velmi dobře,“ řekl Trump novinářům na palubě prezidentského speciálu. Trump se se severokorejským diktátorem během svého prvního prezidentského období setkal třikrát, pokroku v otázce jaderného programu KLDR, kterým se cítí ohroženi tradiční američtí spojenci Jižní Korea a Japonsko, však nedosáhl. KLDR v poslední době odmítá jakékoli snahy o urovnání konfliktu s jižním sousedem.
Kanadské odbory a obchodní organizace odsoudily rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa zvýšit Kanadě cla o dalších deset procentních bodů kvůli reklamě v provincii Ontario. Kanadský premiér Mark Carney na summitu Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN) v Malajsii, kterého se účastní i Trump, zdůraznil důležitost spolehlivých partnerů, kteří dodržují své závazky.
Podle šéfa Obchodní komory Ontaria (OCC) Daniela Tische jsou nová cla z Trumpovy strany krutým jednáním vůči lidem v USA, na které nakonec dopadnou. „Cla jsou formou amerického sebepoškozování,“ míní Tisch.
Hovořit o zrušení schůzky mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a americkým prezidentem Donaldem Trumpem není správné, příprava summitu je komplikovaná, řekl podle agentury Reuters mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.
Trump vyrazil na cestu v pátek večer amerického času (v sobotu nad ránem SELČ) a jeho program začne v neděli ráno návštěvou Malajsie, kde se zúčastní summitu Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN).
Klíčovým bodem jeho cesty má být jednání s čínským lídrem, jehož konání Trump v minulých dnech kvůli obchodním sporům obou velmocí zpochybňoval. Před odletem však prohlásil, že se Sim chce řešit řadu témat včetně Tchaj-wanu, na nějž si Čína činí nárok a Spojené státy mají jiný názor.
„Rád bych viděl, že nám Čína pomůže s Ruskem,“ otevřel před novináři další možné téma setkání. Trump se zatím neúspěšně snaží přesvědčit ruského vůdce Vladimira Putina k ukončení války na Ukrajině. Opakovaně vyzývá další země, aby zesílily ekonomický tlak na Moskvu, přičemž Čína pomáhá Rusku obcházet sankce uvalené na vývoz ruských energetických surovin.
Trump rovněž předpokládá, že se v Malajsii setká s brazilským prezidentem Lulou. Na otázku novinářů, zda je ochoten snížit americká obchodní cla uvalená na zboží dovážené z Brazílie, odpověděl, že by to zvážil „za těch správných podmínek“.
USA v srpnu zavedly 50procentní obchodní sankce proti Brazílii částečně v důsledku toho, co Trump označil za hon na čarodějnice proti bývalému brazilskému prezidentovi Jairu Bolsonarovi. Bolsonarovi udělil letos v září nejvyšší soud trest 27 let a tři měsíce odnětí svobody za pokus o převrat po porážce v prezidentských volbách v roce 2022. Podle soudu se snažil spolu s dalšími obžalovanými zabránit Lulovi v nástupu do úřadu prezidenta.
X X X
Systém žádné strany a platba za možnost volit. Exprezident popisuje specifika tibetské politiky
Zatímco v Čínské lidové republice funguje systém jedné strany, tibetská exilová vláda má systém žádné strany. Cílem podle historicky prvního prezidenta Tibetu Lozanga Sanggjäe je, aby nikdo nepředsazoval zájem partaje nad zájmy národa. „Jsme demokracie bez stran,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz.
Praha 18:17 26. října 2025Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu
Exprezident tibetské exilové vlády Lozang Sanggjä | Foto: Zuzana Jarolímková | Zdroj: iROZHLAS.cz
Po útěku z Tibetu před čínskou armádou v 50. letech minulého století si dalajláma jako vůdce tibetského lidu uvědomil, že exilová vláda nemůže stát jen na něm. Vybudoval proto vládu složenou z kabinetu a parlamentu, které pod sebou mají několik ministerstev – obrany, financí, vnitra, zdravotnictví, vzdělání, zahraničí a také ministerstvo kultury a náboženství. Sám dalajláma zůstává duchovním vůdcem Tibetu.
V roce 2011 k tomu dalajláma přidal ještě další úřad – prezidenta. Toho si Tibeťané volí napřímo a stejně jako v jiných zemích, ani v tibetské komunitě žijící v exilu se to neobešlo bez předvolebních kampaní.
„Někteří Tibeťané mě kritizovali, že jsem moc moderní a mám západní styl. Třásl jsem si rukama a objímal děti,“ popisuje pro iROZHLAS.cz svou kampaň Lozang Sanggjä, který se nakonec s 55 procenty hlasy stal prvním tibetským prezidentem.
O pět let později byl znovuzvolen. Tím dosáhl limitu. Pokud by chtěl opět kandidovat, musel by několik let počkat. Zatím to však neplánuje.
Přestože jsou Tibeťané rozprostření v několika různých zemích, hlasy musí každý odevzdat prezenčně v Indii, kde exilová vláda sídlí. Specifikem je i to, že aby lidé mohli svůj hlas odevzdat, musí platit vládě daně. „Jsme jediní na světě, kteří za hlasování účtují,“ líčí Lozang Sanggjä v Praze, kam přijel na lidskoprávní konferenci Forum 2000. V současnosti je tak registrováno 120 tisíc tibetských voličů.
Demokracie bez politických stran
Neobvyklým způsobem funguje i vláda. V ní jsou zastoupeny jednotlivé regionální oblasti, nic jako politické strany ale v tibetské exilové vládě nefunguje. „Strany často nadřazují své zájmy nad zájmy národa. Jsme demokracie bez stran,“ líčí.
Přesto jsou tibetští politici rozdělení do dvou myšlenkových proudů. „První se jmenuje přístup střední cesty, která říká: ,Pojďme vyřešit problém Tibetu tím, že budeme mluvit s čínskou vládou‘. Tím chtějí ukončit represe Tibeťanů, zneužívání zdrojů a získání autonomie uvnitř Číny,“ říká exprezident.
Druhá škola chce naprostou nezávislost na Čínské lidové republice. „Říkají: ,Nevěřím Číně, Tibet byl historicky nezávislý, nic od nich nezískáváme, nemá cenu s nimi mluvit, protože oni nevěří nám a my nevěříme jim. Musíme bojovat o nezávislost‘.“
Ochrana budoucího dalajlámy
Jak ale dodává, nikdo v politice není vyloženě pročínský. Kromě okupace a násilného potlačení všech předchozích protestů je důvodem i únos pančenlamy, druhého nejvýše postaveného duchovního vůdce Tibetu hned po dalajlámovi.
K tomu došlo v roce 1995, jen pár dní poté, co byl tehdy 6letý chlapec narozený v Tibetu rozpoznán za novou reinkarnaci pančenlamy. Spolu s ním zmizeli i jeho rodiče a sourozenci. Posledních 30 let o něm nejsou žádné zprávy.
„Slyšeli jsme, že ho vychovává čínská vojenská rodina a že se přesouvá z jednoho vojenského města do dalšího. Ale nic nevíme, je to přísně tajné,“ říká Lozang Sanggjä.
Peking se pak pokusil dosadit vlastního pančenlamu. A o něco podobného by se mohl pokusit i po smrti dalajlámy, kdy se bude hledat nová reinkarnace. I to je důvod, proč dalajláma letos oznámil, že se znovuzrodí ve svobodném světě, mimo Čínu.
„Poskytneme mu bezpečnost, vzdělání, výchovu. Pořád to bude nebezpečné, ale protože se narodí mimo Čínu, tak máme lepší šanci, jak ho zachránit,“ líčí exprezident.
Riziko tu však bude vždy. „Hodně se kritizuje západní systém a mnoho z toho je pravda, jsou tu dvojí standardy a mnoho pokrytectví. Ale pořád je to systém založený na svobodách. Čínský systém žádné svobody nemá. Když proto někdo kritizuje světový pořádek, měl by vědět, jak špatný a jak nebezpečný čínských světový pořádek může být. V tomto systému může zmizet ministr zahraničí a nikdo se nesmí na nic zeptat. Mizí generál za generálem, ministr za ministrem. Když se ptáte, skončíte ve vězení,“ uzavírá Sanggjä.
X X X
MRTVÉ SEŽRALY PRASATA?
ŠPIGL HOVOŘIL S ROUBALEM VE VĚZNICI V LITOMĚŘiCÍCH
Vrah Roubal. Jak se z věřícího železničáře stal fanatický zabiják
Ivan Roubal patří mezi nejhorší české sériové vrahy. Dostal doživotí za pět vražd, patrně má ale na svědomí i další tři životy. Své oběti zabíjel zvlášť trýznivým způsobem: nechal je, aby si samy utáhly smyčku kolem hrdla. Jak se z bezúhonného železničáře s maturitou stal bestiální sadista?
Příběh jednoho z nejhorších českých sériových vrahů Ivana Roubala (1951-2015) neunikl ani pozornosti filmařů. Třídílná série TV Nova Případ Roubal režisérky Terezy Kopáčové se inspiruje skutečnými zločiny tohoto zabijáka, kterého chybou soudce málem pustili na svobodu. Jaký byl jeho životní příběh, motivace i vztah k okolí? Hned na úvod můžeme prozradit, že tak specifických osobností, jako byl Roubal, moc nenajdeme. Naštěstí.
Otec estébák a Pohádka na Šumavě
O dětství a mládí Ivana Roubala toho moc známo není. Ze střípků, které se nám podařilo shromáždit, trčí dva nepopiratelné fakty, které zřejmě utvářely jeho osobnost: silná víra a praktikování náboženství, které ho za komunismu přivedly do vězení, a povolání jeho otce. O něm se Roubal později sám zmínil, když vysvětloval, co ho přivedlo do prokleté usedlosti Pohádka na Šumavě: „Chtěl jsem jako starej blbec týhle zemi vrátit to, co tady zničil můj táta jako estébák – sedláky, který vlastně naháněl do komunistických koncentráků, tak já jsem tam chtěl jednoho z nich nahradit.“ Místo sedlačení se ale v opuštěném statku věnoval spíš týrání zvířat, střelbě a zřejmě tam také spáchal svou první vraždu.
Roubal se oženil, s manželkou měli syna. Žena se s ním ale později rozvedla a ani syn se s ním moc nestýkal. On sám vystřídal více povolání. Měl maturitu, údajně byl dost chytrý, většinu života pracoval na železnici. Ještě za socialismu se dal k Svědkům Jehovovým. A právě kvůli víře se ocitl poprvé za mřížemi. Podle novináře Josefa Klímy, který se jeho případy podrobně zabýval, se možná právě tam v Roubalovi něco změnilo. Z dosud bezproblémového muže se stal zavilý fanatik plný nenávisti a pocitu, že mu okolí ubližuje.
Tato nebetyčná sebelítost mu vydržela až do smrti. Když už seděl ve vězení, stěžoval si na kde co: že má krátké vycházky, že nemůže do kostela nebo že mu nedali zdravotní punčocháče. Vinu nikdy nepřiznal a pohlížel na sebe jako na mučedníka. O své „svatosti“ přesvědčil i některé spoluvěřící z řad Svědků Jehovových, kteří byli nakonec jediní, kdo za ním do vězení ještě chodil.
Trýznivá smrt
Co vlastně Roubalovi vyneslo doživotní trest? Nebylo toho málo. Zavraždil nejméně pět lidí. Další možné zločiny mu prokázány nebyly, protože se nenašla těla. K zabíjení Roubala vedly hlavně zištné důvody, případně osobní pomsta, samotný akt si ale zřejmě užíval. Oběti zaživa vázal do kozelce – s pokrčenýma nohama a provazem vedeným za zády do smyčky kolem krku. Nemohly se pak skoro hýbat, sebemenší pokus o pohyb jim přiškrcoval dýchací cesty. Smrt byla pomalá a trýznivá
| Oběti Ivana Roubala
(Včetně pravděpodobných) František Heppner s přítelkyní Natašou (těla nenalezena), Vladimír Strnad, Václav Horký |
S mnohými ze svých budoucích obětí se Roubal seznámil začátkem 90. let v Praze. V usedlosti zvané Pohádka u Čachrova choval hospodářská zvířata, do Prahy ale jezdil „šmelit“. Stýkal se se stánkaři z Václavského náměstí, znal některé taxikáře – z dnešního pohledu by se dalo říct, že měl k zločineckému prostředí velmi blízko.
Přátelil se například s některými členy orlického gangu – skupiny zločinců, která své oběti pohřbila v sudech na dno Orlické přehrady. Roubal s nimi nejen projednával prodej auta, ale z jeho hlavy prý také vzešel nápad, jak se mají obětí zbavit. Právě od něj si nechávali poradit, jakou žíravinu zvolit, aby se těla rozložila a sudy neexplodovaly.
Jak se zbavoval těl?
První pravděpodobnou obětí Ivana Roubala se na počátku 90. let stal jeho společník z usedlosti na Čachrově František Heppner a také jeho ruská přítelkyně Nataša. Jejich těla se nikdy nenašla. Podezřelé však bylo, že po jejich zmizení začal Roubal používat Heppnerovy věci. Tyto vraždy mu nikdy neprokázali. Není vyloučeno, že těl se Roubal zbavil vskutku originálním způsobem. Jeho syn jednou řekl, že se mu otec svěřil, že je nechal sežrat prasatům. Později toto tvrzení ale nezopakoval a přes policejní pátrání se na Pohádce nenašly žádné lidské ostatky.
Další obětí byl taxikář Vladimír Strnad, jehož tělo se našlo v septiku jeho domu na severu Čech. Naposledy byl viděn 26. července 1992 s Roubalem, který také záhy po jeho zmizení začal používat jeho věci, především dvě auta. A stejně tomu bylo i u stánkaře Václava Horkého, naposledy viděného 10. prosince 1992. Roubal nejen jezdil jeho autem, ale pokusil se i prodat jeho dům.
A pak tu byl jeho známý Josef Suchánek, pohřešovaný od 26. května 1993. Jeho těla se Roubal zbavil novým způsobem – hodil ho do rybníku u Veselí nad Lužnicí. Tělo se našlo až na podzim při vypouštění rybníka.
Důchodce a prodejte pornografie Václav Dlouhý skončil uškrcený Roubalovým způsobem ve svém bytě v paneláku v pražských Letňanech. Roubal jeho vraždu odmítal a tvrdil, že Dlouhý se uškrtil nedopatřením asi sám – holdoval prý neobvyklým sexuálním praktikám, jejichž součástí bylo škrcení.
„Milosrdný“ vrah
Poslední a zřejmě nejbrutálnější zločin provedl Roubal v doprovodu neznámých rusky mluvících kumpánů. 8. března 1994 se s nimi vloupal do autopůjčovny v ulici Pod Zvonařkou v Praze. Majitele autopůjčovny Petra Kudrnu, jeho kolegu Petera Magdolena a dalšího muže, který by na místě náhodou, Roubal spoutal svým typickým způsobem.
Zatímco u prvních dvou si dal záležet na tom, aby z provazů nemohli uniknout, u posledního prokázal na své poměry nevídané milosrdenství: „Tys mi neublížil, tebe nechám žít,“ prohlásil údajně a smyčku nechal volnější. Tímto šťastlivcem byl taxikář Jiří Semerád, kterému neušlo, že při odchodu „milosrdnému katovi“ spadla paruka. Jeho popis pak vedl k Roubalovu zatčení.
A důvod přepadení? Vykradení kanceláře bylo možná jen záminkou, díky níž Roubal nalákal k akci další spolupachatele. Podle novináře Klímy měl na svého známého Kudrnu spadeno poté, co se se spolu pustili do křížku a Kudrna na něj použil taser. Roubal to považoval za ponížení, které si nemohl nechat líbit. A Kudrna, aniž by to tušil, měl v tu chvíli své dny už sečtené…
Roubala omylem propustili
Když Roubala vypátrali a zadrželi, bránil se obžalobě zuby nehty. Policisty a soudce obvinil ze spiknutí. Napsal dopis prezidentu Václavu Havlovi o tom, že ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová se vůči němu dopustila zločinného spiknutí. Jako svědky chtěl předvolávat církevní hodnostáře včetně kardinála Miloslava Vlka. A chybou soudce ho dokonce předčasně pustili z vazební věznice! Naštěstí na něj před branami už čekali policisté s dalším obviněním, takže na svobodě pobyl jen pár sekund.
A zpočátku to skutečně vypadalo, že spravedlivému trestu unikne. Některá těla chyběla, jinde byly důkazy nedostatečné a zločin v autopůjčovně vyšetřovatelé vyhodnotili jako přepadení, u kterého se zpočátku nepodařilo prokázat, že vraždil Roubal. Nakonec byl přece jen odsouzen – „pouze“ za pět vražd k doživotí. Zemřel ve věznici v Karviné v roce 2015.