Ředitelka americké Národní zpravodajské služby Tulsi Gabbardová má důkazy, které prokazují, že bývalý prezident Obama a jeho nejvyšší představitelé zorganizovali spiknutí s cílem vyrobit falešné důkazy, které by mohly být použity k usvědčení prezidenta Trumpa ze spolčení s Putinem za účelem zmanipulování prezidentských voleb.

Gabbardová v televizi Fox News prohlásila: „Důsledky toho jsou upřímně řečeno historické. Je to horší než politizace zpravodajských služeb. Jednalo se o vykonstruované zpravodajské dokumenty, které se snažily dosáhnout cíle prezidenta Obamy a jeho týmu, kterým bylo podkopat prezidentství prezidenta Trumpa a podvrátit vůli amerického lidu.“

Gabbardová uvedla, že Američané pracující v tajných službách, kteří byli znechuceni Obamovým pokusem o zfalšování Trumpa – aktem vlastizrady, za který hrozí trest smrti – se nyní přihlašují jako informátoři. Bude „první americký černošský prezident“ prvním prezidentem odsouzeným k trestnému činu? Nebo se zkorumpovanému americkému establishmentu podaří ochránit svou loutku?

Prostitutní média nejsou z tohoto vývoje nadšená, protože presstitutky udělaly vše, co bylo v jejich silách, aby se falešný příběh uchytil. Američané by měli pochopit, že „jejich média“ byla důležitým účastníkem spiknutí proti vůli lidu. Nyní prostitutky začaly využívat Epsteina proti Trumpovi.

Odtajněné dokumenty ukazují, že vysoce postavení představitelé Obamovy éry ignorovali zjištění zpravodajských služeb, aby vytvořili narativ „Russiagate“, říká Gabbard.

Tulsi Gabbard se snaží obnovit spravedlnost v ozbrojeném „soudním systému“. Jsou ale členové vládnoucí elity nad zákonem?

Nyní uvidíme, zda lze členy americké vládnoucí třídy pohnat k odpovědnosti.

Spojené státy se propadly do tak hlubokého bezpráví, že prezidentský režim vytvořil zfalšované „zpravodajské služby“, aby zdiskreditoval nástupce prezidenta. Ryba hnije od hlavy. Když prezident Spojených států (Obama) a jeho nejvyšší představitelé nemají úctu k zákonu, nebudou ji mít ani státní zástupci a soudy.

 Paul Craig Roberts

Výběr, překlad J. Putzlacher server vasevec.cz

X X x

 EXPREZIDENT  KLAUS  O  VÁLCE  NA  UKRAJINĚ

Klaus: Válku s Putinem prodlužují ti, kteří chtějí vydělávat na zbrojení

 Bývalý prezident Václav Klaus v Rozstřelu ostře kritizuje současnou vládu, zelenou ideologii i vývoj v Evropské unii. Varuje před drtivými dopady emisních povolenek na české domácnosti, volá po jasném odmítnutí Green Dealu a apeluje na příměří ve válce o Ukrajinu. Motoristy zároveň hájí jako jedinou skutečně pravicovou stranu, ale do politiky se už vracet nechce.

X  Na dubnové konzervativní konferenci vás europoslanec Filip Turek označil za duchovního otce Motoristů sobě. Tehdy byli Motoristé na vzestupu, měli nadějně vysoké preference. Po kauzách Filipa Turka se vše změnilo, podpora jim klesá. Cítíte zklamání.

Musím Motoristy hájit. Když se podívám na jejich celkový program – nemyslím tím detaily, ty bych sepsal často úplně jinak – tak mi z toho vychází, že jde skutečně o jedinou pravicovou stranu, kterou u nás dnes máme. A proto bych si přál, aby se taková pravicová strana do Sněmovny dostala. Oni ale míří strašně vysoko, hned chtějí vytvářet vládu. Říkám jim: „Holoubci, jste úplní nováčci! Buďte rádi, když se vůbec dostanete do parlamentu. A co bude dál, to nechte osudu.“ Vytvořit novou politickou stranu je totiž těžké. Karty už jsou rozdané, každý je dnes někde ukotvený. Kdo má například vstoupit do nové strany? Byla na to příliš krátká doba. Ale přál bych si, aby jejich myšlenky v parlamentu zaznívaly, protože mají jasný pravicový tón, který v politice zřetelně chybí. Jiná taková strana tu není. Ale kazí si to některými dalšími věcmi a taky nedostatečnou znalostí u voličů.

X Nelákali vás, abyste šel na jejich kandidátku?

To by je snad ani nenapadlo. Já už nejsem vhodný figurovat na kandidátkách, to je práce pro mladší generace. Byl bych určitě nejstarším poslancem, kdybych byl náhodou zvolen. Možná ve světě by se někdo takový našel, ale u nás ne.

X Plánujete společné vystoupení s Milošem Zemanem před volbami? Že by dva bývalí prezidenti vstoupili aktivně do předvolební kampaně?

To ne. Něco takového skutečně odmítám. Já jsem ani nic takového nikdy nenaznačil, ani mě to nenapadlo. Vyslovil to nahlas Miloš Zeman, bylo to v nějakém rozhovoru u Xavera Veselého, ale bez jakékoli konzultace se mnou. My jsme to hned popřeli – nemám v úmyslu takto vystoupit. Není na to doba. Kdyby hrozilo nějaké akutní ohrožení země, možná by bylo na místě, aby dva bývalí prezidenti společně promluvili k národu. Ale v situaci, kdy lidé pouze nevědí, koho volit, to rozhodně není na pořadu dne. Navíc se Zemanem jsme se vždy zásadně lišili v levo-pravém vidění světa. On by chtěl, aby volby dopadly určitým způsobem, já bych si přál úplně jiné výsledky… Tak nevím, co bychom vůbec mohli společně říct.

X Takže to nepřichází v úvahu?

Ne. Abychom se veřejně hádali? To bychom určitě nechtěli. Už jsme se hádali dost, když jsme oba byli ve funkcích. Není důvod to opakovat. Neviděl jsem ho snad půl roku, nebo jak je to dlouho. Samozřejmě budu před volbami komentovat, mluvit, vystupovat. Náš institut (Institut Václava Klause) chystá sborník – podobný tomu, který jsme vydali v srpnu 2021. Tehdy se jmenoval: „Volby 21 – budou o něčem?“

Fialové klišé

X A jaký bude mít název ten letošní?

To ještě nevíme. Některé texty už jsou hotové, ale název si necháváme na konec. Pokud ale tehdy volby nebyly „o ničem“, ty letošní by „o něčem“ být měly. Témata, která hýbala realitou v roce 2021, byly covid, Green Deal, utužování EU. A to vše mezitím zesílilo. A navíc tu máme válku na Ukrajině. V textu z roku 2021 jsem psal, že se obávám konfliktu Západu s Ruskem, bál jsem se toho už od roku 2014. A mé obavy se bohužel naplnily.

Na první pohled to ale nevypadá, že by existovalo nějaké silné, zásadní téma, které by formovalo volební kampaň. Co by hlavním tématem podle vás mělo být?
Nechci to řadit podle důležitosti, ale určitě by mělo zaznít, jak se vláda hodlá dívat na válku na Ukrajině. Co smí nebo nesmí slibovat. Jaké stanovisko má zastávat. A já se obávám, že kromě prázdných proklamativních hesel k tomu politické strany neřeknou nic zásadního. Vláda tak nedostane jasné zadání, mandát – žádný vzkaz, co vlastně má dělat. Není tu nic jiného kromě „fialových“ klišé o jednostranné interpretaci toho, co se skutečně děje na Ukrajině.

„Green Deal začal sahat hluboko do kapes běžných občanů,“ míní bývalý prezident Václav Klaus.

X  A další zásadní téma?

Jednoznačně Green Deal. Bojoval jsem se zelenou ideologií celá desetiletí, jsem v tom veterán. Ale dnes se důsledky Green Dealu začínají bezprostředně dotýkat lidí. Green Deal začal sahat hluboko do kapes běžných občanů. A přitom to je vláda, která dala těmto ideologiím zelenou, podepsala se pod ně – a teď se snaží změkčovat jejich dopady. To je podle mě laciná hra.

Zřejmě máte na mysli i rozšíření emisních povolenek na domácnosti, které se dotkne všech. Podraží benzín, nafta, teplo. Obáváte se dopadů na domácnosti?
Obávám. A myslím, že ty dopady budou horší, než se říká. Bude to strašlivé. Mluví se o odhadech, kolik to bude měsíčně rodinu stát – ale to jsou všechno velmi podceněné hodnoty. (Ekonom Lukáš Kovanda zmiňuje navýšení o 83 tisíc korun ročně na domácnost. pozn. red.) Lidé by měli vědět, že to bude daleko horší. A navíc nemá smysl eliminovat debatu jen na samotné povolenky. Ty jsou jen technikou, jak donutit lidi ke změně chování. Vláda by mohla ceny zvýšit jinými způsoby – třeba změnou daní. Povolenky vznikly jako falešná hra, zdánlivě tržní nástroj. Ale pokud určujete, kolik jich vydáte, určujete de facto jejich cenu. Takže to není svobodný trh, ale řízený mechanismus.

Občan povolenku nevidí…

X Skutečně ji nevidí, ale uvidí výsledek ve své peněžence. Vláda sice říká, že se jí to nelíbí, ale nic s tím nedělá.

Pět procent HDP na obranu je nerozum

X  A co se s tím dá podle vás ještě dělat?

Lidé si musí zvolit takovou vládu, která bude mít odvahu Evropské unii říct jasné „ne“. To je jediné řešení. Volič se musí rozhodnout, jestli chce vládu, která s tím bude bojovat, nebo ne. A pokud ne, ať se pak nediví zvyšujícím se cenám.

X Byl byste pro referendum o vystoupení z Evropské unie?

Podívejte, já jsem byl ten, kdo jako premiér postkomunistické země podepsal žádost o vstup do Evropské unie. Jako prezident jsem pak podepsal vstupní protokol. Můžu být viněn za to, že jsme tam vstoupili. Ale v té době jsme podle mě jinou možnost neměli. Byli jsme postkomunistická země, která musela říct: „Patříme na Západ.“ Alternativa tehdy byla patřit mezi země jiné kategorie, kterými bylo Lukašenkovo Bělorusko nebo Miloševićovo Srbsko. Taková byla realita.

X Takže jsme neměli na výběr?

Ne. I když jsem měl vždy odpor k politické unifikaci Evropské unie – upozorňuji, že ne k ekonomické integraci – věřil jsem, že jediná cesta je pokusit se unii měnit zevnitř. Možná jsme se měli vzepřít už tehdy, ale já bych tehdy asi jako politik rychle skončil, byl bych kvůli odporu odvolán ze všech funkcí.

 X Pojďme k válce na Ukrajině. Hodně se mluví o záměru vydávat pět procent HDP na obranu. Považujete to za rozumné?

Nepovažuji. Považuji to za zbytečné, nerealistické a neufinancovatelné. My nedokážeme utratit ani ta dvě procenta, která už jsme si dali do rozpočtu. Není za co. Nemáme si za to co koupit. A teď bychom měli dávat pět procent? To si opravdu nedovedu představit. To by asi museli vojáci jíst v kasárnách zlatými příbory.

 X Přišel s tím ale Donald Trump, kterého jste přece v minulosti hájil. Hájíte ho pořád? I po celních válkách, kterými křiví svobodný trh?

Tak já ho hájím v tom smyslu, že odmítl zaběhnuté móresy, styl politiky, jaký předváděli lidé jako Joe Biden nebo kandidátka na prezidentku Kamala Harrisová. On svým nástupem doslova zatřásl Amerikou a zatřásl světem. A to platí dodnes. Jestli si ale vůbec dovedu představit, že by někdo mohl takto – jednostrannými gesty, vyhlašováním hrozeb, bez širší debaty – dělat politiku v běžné zemi? Nedovedu. To je výsada amerického systému. My nejsme světová velmoc. A myslím, že i jiné velmoci si takový způsob vládnutí dovolit nemohou. Vezměte si třeba Sovětský svaz – i v nejtvrdším období komunismu Brežněva neustále kontrolovalo politbyro. A to mu doslova stálo za zády a všichni čekali, kdy udělá chybu. A když ji udělal, okamžitě se na něj sesypali. A myslím, že se totéž děje i v Číně. Nikdo by si tam nedovolil sám vystupovat jménem celého národa a jeden den vyhlásit clo 100 procent, druhý den ho změnit na 15 procent a třetí den třeba na 45 procent. U nás by takového člověka považovali přinejmenším za trochu nenormálního. Ale v Americe je to možné. A neříkám to proto, že bych to hájil – něco na tom je sympatické, něco méně. Ale je to americký způsob. A ten je prostě jiný než náš.

Johnson přesvědčil Zelenského

X Co vám na Americe imponuje?

Myslím, že tam dlouho převládal respekt k výkonu a práci. Člověk byl hodnocen podle toho, co dokázal, co skutečně udělal. Ne podle toho, kolik si vyžebral ze státního rozpočtu, aby se zvedly platy učitelům nebo komukoliv jinému. To v té Americe vždycky bylo. A určitá neohroženost, odvaha – to je na tom sympatické. K tomu samozřejmě patří i kulturní diverzita, rozmanitost. Ta tam vždy existovala. Já jsem městský člověk, a i když nad tím leckdo vrtí hlavou, uměl bych si představit žít v New Yorku. Ten typ života je mi v lecčems blízký. Ale některé věci bych tam prostě nevydýchal. A hlavně – Amerika sice bojuje s progresivismem, s tím, čemu se říká „wokeismus“, ale ten boj zatím nevyhrála. Trump s tím zápolí, ale myslím, že progresivismus je pořád tak silný a mocný, že zdaleka neplatí, že by v tomto směru Trump vyhrával. Ten souboj ještě není u konce.

X Čekal jste, že Trump vyřeší válku na Ukrajině?

On to sliboval. Bylo to nadějné, ale dnes je jasné, že to tak jednoduché není. Navíc Amerika je rozpolcená. Pro nemalou část je Rusko stále hlavní nepřítel, jako v dobách Sovětského svazu. Trump v tomto jednak nemá úplnou volnost v rozhodování a možná nemá ani jednoznačný kompas, názor na vyřešení situace.

X Vrchní velitel spojenecký sil NATO v Evropě Alexus Grynkewich nedávno řekl, že Západ má 18 měsíců na přípravu globálního konfliktu s Ruskem a Čínou. Berete to vážně?

Považuji to za hloupost. Možná jen reagoval na nátlak novinářů, kteří se ptají pořád dokola, kdy že ten konflikt začne. A on řekl 18 měsíců a vyšlo to jako titulek. Ale to je samozřejmě nesmysl.

X Mnohokrát jste se osobně setkal s Vladimirem Putinem. Ještě před válkou. Když jste se s ním tehdy viděl, dokázal jste si představit, že někdy podnikne invazi na Ukrajinu?

Mně se Putin vždycky jevil jako pragmatický, neideologický člověk. Jako někdo, kdo je nesmírně pracovitý, kdo se v rozhovoru nedržel zbytečností, neutíkal k vedlejším tématům. Zdálo se mi, že u něj vždy dominovala racionalita. Myslím, že situace, která byla vyhrocena už od Majdanu v roce 2014, byla důsledkem neustálého pošťuchování Ukrajiny Západem – aby se co nejvíce vymezovala vůči Rusku, aby směřovala k NATO. A s tím souvisely i obavy, že na hranice s Ruskem dorazí americké zbraně. Putin podle mého názoru v určité chvíli udělal chybu. Věřím, že Rusko mělo i jiné možnosti, než tento krok – tedy útok na Ukrajinu. Myslím si ale, že ten útok byl z jeho strany původně míněn jako hrozba. Svědčí o tom i rychlá jednání, která začala probíhat hned po 24. únoru 2022 v Istanbulu. Tehdy to ještě vypadalo, že se obě strany mohou rychle dohodnout.

X Ale k dohodě nedošlo.

Protože se to nelíbilo těm, kteří chtěli co nejdéle válčit, co nejvíce vydávat na zbrojení. A proto poslali na Ukrajinu britského premiéra Borise Johnsona, který prezidentu Zelenskému řekl, že nesmí přistoupit na kompromis. To byl podle mě zlom – zklamání pro Rusko a další chyba. Ale těch chyb bylo hodně na obou stranách.

„Mně se Putin vždycky jevil jako pragmatický, neideologický člověk,“ řekl v Rozstřelu bývalý prezident Václav Klaus.

X Když jste se setkával s Putinem, mluvili jste rusky?

Ano, je to někdy lepší, než používat překladatele. Putin není člověk, se kterým byste si povídali o běžných věcech. Že bychom prohodili pár slov o hokeji, o dětech nebo o manželce? To je naprosto vyloučené. Ani bych to nenavrhoval. On věděl, že máme mluvit o konkrétních věcech, o byznysu, o státech. A já vůbec nechápu, jak si někteří naši politici s ním mohli tykat. Zpětně si myslím, že nešťastnou roli sehrál i covid. Vzpomínáte na ty fotografie, kde seděl za dlouhým stolem s několikametrovým odstupem? To všechno přispělo k jeho izolaci. Lidé spolu přestali mluvit, vznikl zvláštní druh osamocenosti. Mám pocit, že i to mohlo sehrát roli v tom, že se válka vůbec rozjela. A přitom – podle mě – v prvních dnech byla ještě šance ji zastavit. Tehdy by byl kompromis mnohem snazší než dnes.

X Co by se mělo dít teď?

Prvním krokem musí být přijetí faktického stavu na frontě. A následně vyhlášení příměří. Příměří musí být předpokladem jakýchkoliv dalších jednání. Ta představa, že se nejdřív „něco stane“ a pak se bude vyjednávat, je naivní. Považuji ji za hloupou a dětinskou – a to nejen od některých našich politiků, třeba paní Černochové. V jejich případě si ale nemyslím, že je to hloupé – myslím, že to dělají záměrně. Dobře vědí, že takový postup nemá šanci. Jediná cesta je ta, kterou známe z historie – vezměte třeba korejskou válku. Hrůzy, které se tam odehrávaly, byly nepředstavitelné. Ale nakonec bylo jasné, že je třeba přestat bojovat, a až potom se řešilo, co bude dál. Ta válka nikdy oficiálně neskončila, ale příměří trvá dodnes. Proto říkám: příměří jako první krok, a potom – jednání.

Jste zásadním kritikem současné vlády. Je vůbec něco, za co byste ji pochválil?
Nevím o ničem. Zní to hloupě, ale nemám důvod. Ten princip vládnutí je podle mě špatný. Odezírají z úst silnějším zemím a kývají na všechno. Naposledy návštěva premiéra v Německu – to bylo neuvěřitelné nadbíhání.

X A kdybyste měl poradit budoucí vládě tři hlavní ekonomické kroky?

Za prvé: odmítnout zelené blouznění. Za druhé: zbavit se obrovských deficitů státního rozpočtu. A za třetí: radikálně omezit roli státu v ekonomice. V době transformace jsme prosazovali zrušení subvencí, dotací. To byl základ zdravé ekonomiky. Teď se to zase pokřivilo. Všude dotace, granty, státní zásahy. A místo úspor stát vytváří nová ministerstva. Dnes se stát vměšuje do tolika oblastí, že to připomíná poměry za komunismu. Stát diktuje, plánuje, reguluje, přerozděluje – a místo toho, aby couval, tak se dál rozrůstá. To je přesně opačný směr, než jaký bych doporučoval.

 X X X

 Hlavní sponzor Tykač poslal Klausovi 10 milionů, peníze mu ale po letech odepřel omilostněný byznysmen

Největším přispěvatelem Institutu Václava Klause je významný podnikatel v hnědouhelném byznysu Pavel Tykač. Mezi nové dárce se zařadila také vlivná firma z IT oboru. Naopak finanční podporu pozastavila společnost podnikatele Zdeňka Kratochvíla, kterého Klaus coby prezident omilostnil. Plyne to z výroční zprávy institutu za rok 2024, kterou iROZHLAS.cz prostudoval.

 Podnikatele Zdeňka Kratochvíla stíhala policie kvůli zneužití informací v obchodním styku a dalším hospodářským deliktům, podle kriminalistů způsobil škodu za několik miliard korun. Byznysmen dříve sponzoroval ODS. Možnému postihu se nakonec vyhnul, tehdejší prezident Václav Klaus mu roku 2008 kvůli jeho duševní nemoci udělil milost.

Za dalších šest let už nebyl Klaus hlavou státu, ale úřadoval coby tvář think-tanku nesoucího jeho jméno. A právě v roce 2014 poskytla firma ICOM Transport institutu svůj první sponzorský dar, poslala mu milion korun. Firmu ovládal zmíněný Zdeněk Kratochvíl, dodnes je místopředsedou představenstva.

Společnost v podpoře institutu od té doby vytrvala, vynechala jen jednou, v roce 2021. Celkem mu za popsané období poukázala devět milionů korun.

Poslední peníze poslala roku 2023. A jak plyne z čerstvé výroční zprávy za rok 2024, ICOM Transport financování opět přerušila. „Vedení společnosti se k tomuto tématu nebude vyjadřovat,“ sdělila redakci PR manažerka ICOM Transport Klára Kratochvílová.

Tykač platí stejně jako PPF

Po úplném stažení dlouhodobé a hlavní pomoci ze strany finanční skupiny PPF zesnulého byznysmena Petra Kellnera se stal klíčovou postavou pro existenci institutu jeden z nejvlivnějších zdejších podnikatelů Pavel Tykač.

Své angažmá oznámil loni v říjnu poté, co se na něj Klausův think-tank sám obrátil. Právě roku 2024 se PPF od think-tanku odstřihla.

 „Nemusíte s názory a závěry Václava Klause vždy souhlasit, ale nemůžete popřít, že diskutovat s ním je podnětné a že jeho texty a vystoupení nabízejí pečlivě vyargumentované postoje,“ vysvětlil Tykač, jenž je dlouhé roky jednou z hlavních postav hnědouhelného byznysu v Česku.

Institut inkasoval od Tykače 10 milionů korun. Jde o stejnou částku, kterou poslední roky sponzorovala Klause PPF. Uhlobaron poslal peníze prostřednictvím spolku paveltykac.com, jenž vznikl před čtyřmi lety a jehož prezidentem je sám Tykač. Tajemníkem spolku je uhlobaronův PR manažer Jan Chudomel.

‚Podpora zejména pana prezidenta‘

Vedle Tykače se mezi nové sponzory zařadily i další subjekty. Jedním z nich je IT firma Datasys, na trhu působí více než 20 let. Patří mezi výrazné dodavatele veřejného sektoru, na těchto kontraktech inkasovala přes 750 milionů korun. Její řešení odebírají subjekty od České pošty přes ministerstvo spravedlnosti až po Dopravní podnik Ostrava.

„Hlavním motivem byla podpora šíření myšlenek a názorů institutu, zejména osoby pana prezidenta. Po letech se ukazuje, že v mnoha věcech měl pravdu, konkrétně v přístupu k Evropské unii, závislosti na nadnárodních korporacích a v neposlední řádě i ve velmi neefektivní domácí politice ve srovnání s předcovidovými lety,“ vysvětlil redakci jednatel firmy Martin Novák.  

Milion korun institutu darovala nově také společnost FACM podnikatele Miroslava Formana. Ten se angažuje ve vedení dalšího a nyní již stabilního donora – firmy EMC. Ta přispěla částkou 430 tisíc korun, s Formanem vlastní společnost Pavel Kočiš.

V 90. letech byl krátce programovým šéfem televize Nova, pracoval i na několika kampaních ODS. Dlouhodobě se věnuje marketingu.

„Jsme přesvědčeni, že se ze společnosti vytrácí pragmatický názor na zásadní věci včetně Green Dealu a genderu. Dlouhodobě se snažíme k těmto tématům vést klidnou a věcnou diskusi. Institut Václava Klause tato témata dlouhodobě komentuje, jejich názory jsou nám blízké a jsou mediálně vidět,“ popsal motivaci už dříve Kočiš. EMC přispěla institutu druhý rok po sobě.

Firma se schránkou v Londýně

Milion korun získal think-tank také od firmy GiTy poskytující satelitní připojení, jež je další z nových sponzorů.

Podle evidence skutečných majitelů se k ní hlásí podnikatel Radomír Kolařík, ovládá ji však firma ZerrynnX Capitol Base. Ta je zase v majetku subjektu Whyte Finance Ltd. zapsaného v Londýně, kde ze stejného sídla operuje dalších pět set společností.

 Svou finanční přízeň pak dramaticky omezila strojírenská firma Kos Wire Europe v korejském vlastnictví. Zatímco od roku 2013 pravidelně posílala milion korun či více, roku 2023 to bylo 1,2 milionu, pro rok 2024 poukázala institutu bývalé hlavy státy „jen“ 300 tisíc korun.

Institut Václava Klause je jedním z nejvlivnějších think-tanků v zemi. Jeho hlavní náplní je komunikovat témata spojená s politickou, ekonomickou či akademickou činností bývalého prezidenta. Klaus často vstupuje do veřejné debaty, kriticky hodnotí současnou podobu Evropské unie a relativizuje odpovědnost Ruska za válku na Ukrajině.

„Každý z našich sponzorů se může spolehnout, že to, co laskavě podpořil v jednom roce, mu bude stát za podporu opakovanou i v letech dalších,“ popsal už dříve mluvčí think-tanku Petr Macinka, jinak předseda strany Motoristé sobě a kandidát do Poslanecké sněmovny, co dárci za svou podporu od institutu získají.

 X X X

 CHYBA  ČR,  ÚS   UZNÁNA  VE  ŠTRASBURKU

 Česko uznalo ve Štrasburku chybu Ústavního soudu. Baxa poslal dopis

Česká vláda uznala před Evropským soudem pro lidská práva další chybu Ústavního soudu. V případu, který se táhne už přes 15 let, si někdejší generální ředitel Vladislav Větrovec stěžuje na porušení svého práva na spravedlivý proces.

Štrasburk se s nynějším prohlášením vlády spokojil. A to i přesto, že Ústavní soud nedoručil přípisy opakovaně. Řešením by byla obnova řízení, uvedla vláda a předložila Štrasburku dopis předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy.

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) nyní stížnost Větrovec v. ČR vyškrtl ze seznamu stížností. O vyškrtnutí případu požádala česká vláda. ESLP tak ale učinil proti vůli stěžovatele Vladislava Větrovce, vyplývá z rozhodnutí z 10. července 2025. Ten měl satisfakci ve výši 1000 euro za nedostatečnou a smírné řešení odmítl.

„Poté, co se pokusy o dosažení smírného urovnání nepodařilo zrealizovat, informovala (vláda, pozn. red.) soud, že má v úmyslu učinit jednostranné prohlášení,“ stojí v rozhodnutí. Postup je v souladu s jednacím řádem Evropského soudu pro lidská práva.

Vláda tímto uznává, že došlo k porušení Úmluvy

Vladislav Větrovec si u ESLP stěžoval na porušení práva na spravedlivý proces. Český Ústavní soud mu nedoručil písemná vyjádření krajského státního zástupce a občanskoprávního žalobce (poškozené firmy) v jeho ústavní stížnosti.

Česká vláda to jednostranným prohlášením uznala: „Vláda tímto uznává, že ve věci č. 20342/23 došlo k porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy v důsledku toho, že Ústavní soud nedoručil stěžovateli písemná vyjádření předložená v reakci na jeho ústavní stížnost vedlejšími účastníky řízení č. I. ÚS 3416/22,“ uvedla doslova vláda před Evropským soudem pro lidská práva.

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku Foto: Pixabay

Pro pamětníky: Soud četl usnesení po 10 letech

Kauza Vladislava Větrovce je dnes už případ pro pamětníky. V České republice se věc soudila 11 let. Soud prvního stupně četl v roce 2021 svoje usnesení z roku 2010.

Tehdy Vladislava Větrovce odsoudil Okresní soud v Litoměřicích ke tříleté podmínce a půlmilionové pokutě za porušování povinností při správě cizího majetku. Činu se měl dopustit z pozice generálního ředitele firmy v úpadku. Majetkovou škodu měl způsobit ve spolupráci s insolvenčním správcem. Ten během procesu v ČR zemřel.

Nezákonné, neprokázané, nepřiměřené?

Odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem ale rozsudek změnil tak, že Vladislav Větrovec měl škodu 23 577 797 firmě splácet. Včetně úroků ve výši 22 782 902 korun. Před Ústavním soudem si Větrovec stěžoval, že krajský soud změnil rozhodnutí okresního soudu jen na základě důkazů provedených v řízení před okresním soudem.

V adhezním řízení nebylo najisto prokázáno, že danou škodu způsobil výlučně on. A naposledy, částka, kterou má splácet, je nepřiměřená. Soud podle stěžovatele musí dbát, „aby uložená povinnost nahradit způsobenou škodu neměla pro pachatele likvidační následky“. 

K tomu se vyjádřili státní zástupce KSZ v Ústí nad Labem, Krajský soud v Ústí nad Labem a poškozená společnost. Jenže tato stanoviska Větrovci Ústavní soud nedoručil.

Děje se to opakovaně

Je takový postup u Ústavního soudu obvyklý?  Ve svém prohlášení vláda také poznamenala, že porušení Úmluvy, jak ho uznala, bylo prakticky totožné s porušením shledaným soudem ve věci Janáček proti České republice. O případu Česká justice podrobně informovala včetně faktu, že Ústavní soud opakovaně nesděluje nebo nedoručuje účastníkům řízení dokumenty.

„Soud se již zabýval řadou případů vedených proti České republice, které nastolily otázku nesdělování různých dokumentů předložených různými účastníky řízení před Ústavním soudem,“  uvedl Evropský soud pro lidská práva v únoru 2023 v případu Janáček v. ČR.

Plénum letos rozhodlo, že obnova je možná

Jak dále vyplývá z rozhodnutí ESLP, vláda k případu uvedla, že „adekvátní a spravedlivé řešení případu před soudem by zahrnovalo i posouzení Ústavního soudu, zda znovuotevře vnitrostátní řízení“. Za předpokladu, že stěžovatel této možnosti využije.

Problémem ale je nejednoznačná judikatura Ústavního soudu. Rozhodnutí pléna ÚS v dubnu 2022 naznačilo, že obnova řízení před ÚS není možná, pokud ve Štrasburku dojde k jednostrannému prohlášení a zamítnutí stížnosti.

„V lednu 2025 plénum Ústavního soudu projednalo takovou možnost a dospělo k závěru, že znovuotevření řízení je v zásadě možné i v případech, kdy vláda uzná porušení Úmluvy, ať už v jednostranném prohlášení nebo prohlášení o smírném urovnání, které Soud následně přijme v rozhodnutí o vyškrtnutí,“ uvedla ve svém prohlášení vláda.

Plénum Ústavního soudu v roce 2025 Foto: Ústavní soud

Baxa: Ústavní soud žádost o obnovu posoudí

V rámci svého prohlášení předložila vláda Štrasburku dopis předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy z 26. února 2025. „V něm se uvádí, že pokud stěžovatel v projednávané věci podá Ústavnímu soudu žádost o znovuotevření řízení na základě rozhodnutí Soudu o vyškrtnutí, kterým bylo přijato jednostranné prohlášení vlády, Ústavní soud tuto žádost věcně posoudí,“ cituje ESLP obsah dopisu.

„Vzhledem k těmto úvahám byla vláda přesvědčena, že stěžovatel by měl reálnou možnost dosáhnout obnovení řízení před Ústavním soudem, pokud by o to chtěl takovou žádost podat,“ uvedla dále česká vláda.

Baxův dopis Štrasburk přesvědčil

Přestože Vladislav Větrovec označil nabízenou nápravu za nedostatečnou, Štrasburk zjevně dopis předsedy Ústavního soudu Baxy přesvědčil.

„Soud se domnívá, že pokud si to stěžovatel v projednávané věci přeje, může požádat o znovuotevření vnitrostátního řízení před Ústavním soudem a požádat plénum, aby navázalo na svou nedávnou diskusi a přezkoumalo svou současnou praxi,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva.XXX

Obnova řízení by byla podle soudu vhodná náprava. Satisfakci ve výši 1000 euro označil soud za obvyklou v podobných případech. V případě, že vláda poruší podmínky jednostranného prohlášení, Evropský soud pro lidská práva může případ Vladislava Větrovce znovu přezkoumat.

Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

STíHÁNí  SPD,  OKAMURY

 Okamura: Bartošek je nejhorší člověk, kterého znám. Nevěřím českým soudům ani policii

 Trestní stíhání předsedy hnutí SPD Tomia Okamury kvůli plakátům s „chirurgy z dovozu“ bylo tématem pořadu 360° ve vysílání CNN Prima NEWS. Podle místopředsedy Poslanecké sněmovny Jana Bartoška (KDU-ČSL) bylo Okamurovo vydání k trestnímu stíhání Poslaneckou sněmovnou správné. Předseda SPD ho následně označil za „nejhoršího člověka, kterého zná“ a osočil ho ze snahy o manipulaci voleb.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek ve vysílání CNN Prima NEWS zdůraznil, že každý politik je zodpovědný za své činy. „Jestliže někteří politici rozšiřují nenávist, tak pro ně platí zákony stejně jako pro všechny ostatní. A jestliže policie posoudila, že SPD nenávist šíří a je to trestným činem, tak to prostě chce zažalovat,“ prohlásil Bartošek. Narážel tím na únorové vydání Okamury k trestnímu stíhání kvůli xenofobním a rasistickým plakátům.

 Bartošek poukázal i na rozporuplná vyjádření šéfa SPD, kdy na jedné straně sám podává trestní oznámení, na straně druhé se však nechává slyšet, že jsou soudy podjaté. „Soudil jste se s Reflexem, takže říkáte: ‚ano, tady soudy fungují, ale v mém případě nefungují a jsou manipulovány‘,“ nechal se slyšet místopředseda Poslanecké sněmovny.

Ovlivňujete policii, zlobil se Okamura

Okamura následně uznal, že soudnímu systému České republiky nevěří a jeho hnutí ho proto po podzimních volbách chce změnit. Následně se obul rovnou do celé vlády premiéra Petra Fialy. „Vy ovlivňujete policii, to je přece úplně zřejmé, a nevěřím vám ani slovo. Vy se snažíte zmanipulovat volby. A na tom plakátu není rasistického vůbec nic, vy jste si to celé vymysleli,“ dodal jedním dechem.

Obviněním z ovlivňování policie hádka ve studiu neskončila. „O nezávislosti justice nemůže být ani slovo,“ čílil se Okamura dál. „Panu Bartoškovi nevěřím ani slovo, protože to je absolutně nedůvěryhodný, zlý člověk. Je to nejhorší člověk, kterého znám v životě,“ obul se předseda SPD do svého kolegy ze Sněmovny. Konkrétní důvod, proč tak Bartoška označil, však neuvedl.

X X X

 Zneužití studentky knězem? Policie ho nevyšetřila důkladně. Po 15 letech ho musí znovu otevřít.

Ústavní soud se zastal ženy, kterou údajně zneužil kněz. Nejprve ale kvůli právu na spravedlivý proces musela do Štrasburku. 

Ústavní soud vyhověl stížnosti ženy, kterou podle její výpovědi v letech 2008 a 2009 zneužíval kněz a tehdejší vedoucí její diplomové práce na teologické fakultě. Policie se bude muset případem zabývat znovu. Závěry vyšetřování se nesmí opírat o domněnky, ale důkazy, zdůraznil soud. Případ se tak vrací na začátek.

Žena si u české policie a soudů stěžovala na vynucený sex. Kněz si podle ní musel být jejího nesouhlasu vědom. Avšak policie její oznámení původně odložila, protože v počínání duchovního vůči dospělé studentce nespatřovala trestný čin zneužití ani znásilnění. Policistům v případu chyběly znaky násilí, pohrůžky násilí či zneužití bezbrannosti oběti.

Zastat se jí musel Štrasburk

Žena nenašla zastání u státního zastupitelství a napoprvé ani u ústavních soudců. Až po zásahu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku zrušil Ústavní soud své původní odmítavé usnesení a nyní také rozhodnutí policie i státního zastupitelství. Vysvětlil to porušením práva ženy na účinné vyšetřování.

Muž, který ji měl zneužít, je řeholním knězem v janovské provincii Řádu bosých karmelitánů. Řád mu už dříve pozastavil výkon veřejné služby do skončení soudního i paralelního kanonického řízení.

Policie musí hledat důkazy

Žena nyní před Ústavním soudem argumentovala tím, že policie se nezabývala jejím nesouhlasem se sexuálními aktivitami důkladně a dostatečně. Závěry vyšetřování se totiž nesmí zakládat na ukvapených nebo nepodložených domněnkách. Naopak musí vycházet z důkladné, objektivní a nestranné analýzy všech relevantních skutečností, a policie, soudy i státní zástupci je musí srozumitelně a pečlivě odůvodněny. Ústavní soudci jí v tom dali za pravdu.

„Orgány činné v trestním řízení byly povinny důkladně a dostatečně prošetřit všechny relevantní okolnosti týkající se naplnění jednotlivých znaků skutkových podstat daných trestných činů a zajistit tomu odpovídající důkazy. Protože tak neučinily, došlo k porušení práva stěžovatelky na účinné vyšetřování,“ uvedla soudkyně zpravodajka Daniela Zemanová.

 Policie v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že ke spáchání trestného činu pohlavního zneužití by musel být naplněn znak svěření oběti k dozoru podezřelé osoby. Podle Ústavního soudu tedy de facto připustila, že i podle tehdy platných zákonů mohlo být jednání duchovního za určitých okolností trestné. Avšak tvrzení studentky, kterým se snažila prokázat splnění uvedeného znaku, policie vůbec nezmínila a nijak ho nehodnotila. Státní zastupitelství na následnou rozsáhlou argumentaci stěžovatelky reagovalo pouze obecným odkazem na závěry soudní praxe a bez uvedení konkrétních rozhodnutí. 

V hlavní roli bezradnost

Policie se nyní podle ženina advokáta Daniela Bartoně musí zabývat hlavně otázkou bezbrannosti oběti a jejího nesouhlasu s knězovým počínáním. „To je argumentace, kterou jsme měli od začátku řízení a na kterou policie a státní zastupitelství nereagovaly adekvátně,“ uvedl Bartoň, ceskajustice.cz

 X X x

 Evropu zaplavuje elektronika z Asie. O její recyklaci se prodejci často nestarají

 Český a také evropský recyklační systém čelí tlaku kvůli elektronice prodávané na online tržištích. Mnozí zahraniční prodejci totiž nehradí povinné recyklační příspěvky, přesto jejich výrobky končí v odpadu v Česku i dalších evropských zemích. Náklady na sběr a ekologickou likvidaci pak nesou všichni poctivě platící.

Každý výrobce elektrozařízení, který uvádí na trh výrobky v České republice nebo jinde v Evropské unii, má povinnost postarat se o to, co se stane s jeho výrobkem, až doslouží. „Náklady na recyklaci aktuálně nesou jen někteří výrobci, zatímco ostatní profitují. To je dlouhodobě neudržitelné, navíc to ty, kteří platí poctivě recyklační příspěvky výrazně konkurenčně znevýhodňuje,“ upozorňuje předseda představenstva společnosti Elektrowin Roman Tvrzník.

Potíže jsou s online tržišti

Podle Tvrzníka jsou problémem především online tržiště, zejména asijská a polská. V případě polských jde podle něj o nezávislé prodejce, kteří prodávají větší elektrospotřebiče, jako jsou například lednice či pračky. „Je to logické, protože zaplatit dopravu z Číny za pračku nebo lednici se prostě nevyplatí,“ uvádí Tvrzník.

Na asijských tržištích jsou pak podle něj problematičtí nezávislí prodejci menší elektroniky – typicky nabíječek, adaptérů, powerbank a drobných domácích spotřebičů.

Co platí? Každý výrobce by se měl postarat o to, aby měl spotřebitel elektroodpad kam odevzdat a také o jeho recyklaci. Výrobci tyto povinnosti většinou neplní sami, ale spolupracují s kolektivními systémy, jako je například Elektrowin, REMA Systém nebo ASEKOL, kterým platí recyklační poplatky. V očích zákona „výrobce“ nemusí být ten, kdo produkt skutečně fyzicky vyrobil. Výrobcem se stává dovozce nebo běžný prodejce, pokud uvádí na trh výrobek od firmy, která není zapsaná v Seznamu výrobců, vedeném Ministerstvem životního prostředí. V takovém případě je považován za výrobce a musí splnit všechny povinnosti.

Situace se podle Tvrzníka v případě asijských online tržišť navíc komplikuje bezcelním limitem EU ve výši 150 eur, díky kterému se drtivá většina zásilek z Asie nekontroluje. „Čínské online obchody dodávají obrovské množství balíčků, u nichž se dá jen těžko ověřit, zda skutečně obsahují elektrozařízení nebo něco jiného,“ říká Tvrzník.

Podle člena představenstva společnosti REMA Systém Davida Chytila se takzvaný free riding – tedy situace, kdy prodejci neplní své zákonné povinnosti v oblasti recyklace – objevuje v Česku již od roku 2005, kdy začala platit povinnost zajistit zpětný odběr a recyklaci elektroodpadu. S postupující globalizací a elektronizací podle něj problém spíše narůstá.

„Legislativní prostředí není dlouhodobě nastaveno optimálně, i když v poslední době jsou změny častým předmětem diskusí,“ zmiňuje Chytil.

Systémy přicházejí o miliony

Podle odhadů ministerstva životního prostředí tvoří free riding v případě elektrozařízení odhadem 5 až 10 procent celkového objemu elektrozařízení uváděných na trh. U online tržišť může být situace výrazně horší – až 80 procent elektrozařízení nabízených přes tyto platformy pravděpodobně pochází od subjektů, které zákonné povinnosti neplní vůbec.

„Odhaduje se, že u velkých spotřebičů by mohl být počet free riders v ČR u elektra v řádu několika stovek, u malých spotřebičů vyšší tisíce, možná i desetitisíce subjektů,“ zmiňuje Tvrzník.

Podle Tvrzníka kolektivní systémy v Česku přicházejí o nižší desítky milionů korun ročně. „V EU se bavíme rovněž o desítkách milionů, ale eur,“ zmiňuje Tvrzník.

„Řešením je kombinace důsledné kontroly, osvěty a kvalitního legislativního rámce,“ říká David Chytil ze společnosti REMA Systém.

Jak systémy poznají, že výrobce neplní povinnosti? Z pohledu společnosti REMA Systém je podle Davida Chytila často prvním indikátorem chybějící evidence ve veřejně dostupných registrech, například v Seznamu výrobců vedeném Ministerstvem životního prostředí ČR. „Dalšími znaky mohou být například nesplnění povinnosti informovat zákazníka nebo absence transparentních informací o zpětném odběru. Ty by měly být zveřejněny na webových stránkách, pokud vůbec existují,“ uvádí Chytil.

Podle Tvrzníka je v případě online tržišť důležité, aby tato tržiště nesla odpovědnost nejen za vlastní prodeje, ale také za zboží, které na jejich platformě nabízejí jiní prodejci. „Základem je nutnost přijmout celoevropské řešení, jinak to budou market place obcházet,“ zmiňuje.

Případné navýšení recyklačních příspěvků pro poctivé výrobce podle Tvrzníka nedává příliš smysl – poctiví výrobci budou platit více, zvýší koncovou cenu výrobků a free rideři budou ještě ve více výhodnějším postavení.

Česko i EU usiluje o změny

Ohledně free ridingu v Česku se už chystají určité legislativní změny. Tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí odkazuje například na novelu o výrobcích s ukončenou životností, která mimo jiné řeší oddělené uvádění nákladů u elektrozařízení.

Podle novely zákona by například měly být od roku 2026 při prodeji v online prostředí u každého elektrozařízení odděleně uvedeny náklady na zpětný odběr, zpracování a recyklaci – a to ještě před samotným nákupem, v blízkosti ceny produktu.

„Pokud jde o online tržiště, MŽP je v této oblasti velmi aktivní na evropské úrovni, kde na problematiku upozornilo. Jsme rádi, že řadu našich témat Evropská komise reflektovala ve svém letošním sdělení k elektronickému obchodu. ČR souhlasí s tím, aby se neprodleně přijímaly nástroje, které eliminují tento problematický dovoz nebo zajistí, aby i výrobky prodávané ze zemí mimo EU prostřednictvím elektronického obchodování plnily veškeré podmínky legislativy EU,“ uvedla Veronika Krejčí.

Doplnila také, že téma online tržišť je komplexní a spadá do kompetence i například Ministerstva průmyslu a obchodu a České obchodní inspekce, Ministerstva financí a celních úřadů nebo Českého telekomunikačního úřadu.

„Potřebným krokem je tedy i schválení návrhu zákona o digitální ekonomice, který adaptuje nařízení o digitálních službách (DSA). Tím dává pravomoci Českému telekomunikačnímu úřadu a stanovuje skutkové podstaty přestupků, pokud online tržiště poruší DSA. Návrh zákona je v poslanecké sněmovně před třetím čtením,“ zmínila Krejčí.

Co je DSA? DSA neboli nařízení o digitálních službách je evropská legislativa, která upravuje, jak mají fungovat online služby v EU. Cílem je vytvořit bezpečnější, transparentnější a spravedlivější digitální prostředí pro uživatele i firmy. Zvláštní důraz klade DSA na online tržiště – ta budou muset ověřovat identitu svých prodejců, zajistit dohledatelnost původu nabízeného zboží a umožnit uživatelům snadno hlásit nelegální obsah či výrobky. Pokud platforma takové jednání neodhalí nebo neřeší, může nést spoluzodpovědnost.

Problém free ridingu se netýká pouze elektrozařízení, u obalů je problém podobný. Podle odhadů MŽP free riding tvoří šest až osm procent obalů uvedených na trh.

„Efekt free ridingu je nejvíce viditelný u odpadu z papírových/kartonových obalů (k těmto papírovým a kartonovým obalům nejsou plněny povinnosti včetně vedení evidence a ohlašování), tedy množství využitých odpadů z obalů bylo vyšší než množství vykázané jako uvedené na trh jejich výrobci a celkové využití tak překročilo 100 procent,“ uzavřela Krejčí.

x x x

 Je-li to cena obrany svobody, jsem hrdý, říká starosta Budapešti. Policie ho předvolala k výslechu

Maďarská policie předvolala k výslechu opozičního budapešťského starostu kvůli uspořádání pochodu hrdosti na obranu práv sexuálních menšin, označovaných zkratkou LGBT+. Přestože se vláda konzervativního premiéra Viktora Orbána snažila akci zakázat, na červnový pochod dorazil rekordní počet lidí a akce se přeměnila v obří protivládní demonstraci. Výslech starosty se má konat příští týden.

 Starosta Budapešti Gergely Karácsony už dříve označil pochod hrdosti za městskou akci, která podle něj nevyžaduje žádné další oficiální povolení (archivní foto) | Foto: Bernadett Szabo | Zdroj: Reuters

To, že jej policie předvolala jako podezřelého, ve čtvrtek oznámil sám starosta Gergely Karácsony. „Stal jsem se podezřelým. Pokud je to cena, kterou musíme v této zemi zaplatit za obranu naší svobody, pak jsem na to hrdý,“ napsal na facebooku.

Policie na dotazy agentury Reuters ohledně starostova předvolání neodpověděla.

Podle organizátorů pochodovalo 28. června maďarským hlavním městem více než 200 000 lidí. To je rekordní mobilizace tváří v tvář bezprecedentnímu porušování práv LGBT+, které odsoudila Evropská komise, napsala agentura AFP.

Dodala, že „nacionalistický premiér Orbán, který roky útočí na práva LGBT+ komunity pod záminkou ochrany dětí“, prosadil v polovině března zákon zakazující jakékoli demonstrace, jež by nezletilé vystavovaly homosexualitě či transgender identitě.

Městská akce

Policie shromáždění zakázala, ale starosta Budapešti označil pochod za městskou akci, která podle něj nevyžaduje žádné další oficiální povolení.

Za zorganizování pochodu nebo vybízení k účasti na něm může hrozit až rok vězení. Účastníci riskovali pokutu až 500 eur (přes 12 000 Kč), ale policie se začátkem července rozhodla, že nepodnikne žádná opatření vůči účastníků vzhledem k právní nejistotě panující kolem akce.

Argumentovala, že účastníci se mohli domnívat, že neporušují platná pravidla. Nadále však trvá stíhání „neznámého pachatele“ za uspořádání pochodu.

Kultura woke

Orbán označil pochod za ostudu a varoval před právními důsledky. Jeho vláda obvinila opozici, že „na příkaz z Bruselu prosazovala porušování zákonů, které se jí nelíbí, zesměšňovala maďarskou suverenitu a s podporou ze zahraničí se snažila Maďarům vnutit kulturu woke“, připomněla AFP.

Woke je výraz používaný často pro různé aspekty filosofie sociální spravedlnosti a protidiskriminační nebo sociálně-liberální politiky. Američtí republikáni a jim naklonění komentátoři termín často používají pejorativně.

Orbánovi kritici považovali zákaz pochodu hrdosti za součást širšího zásahu proti demokratickým svobodám před parlamentními volbami. Ty se mají konat příští rok a maďarský vůdce, jehož strana Fidesz vyhrávala volby posledních 15 let, se v nich bude potýkat se silným opozičním soupeřem.

 X X X

 Evropu zaplavuje elektronika z Asie. O její recyklaci se prodejci často nestarají

 Český a také evropský recyklační systém čelí tlaku kvůli elektronice prodávané na online tržištích. Mnozí zahraniční prodejci totiž nehradí povinné recyklační příspěvky, přesto jejich výrobky končí v odpadu v Česku i dalších evropských zemích. Náklady na sběr a ekologickou likvidaci pak nesou všichni poctivě platící.

 Každý výrobce elektrozařízení, který uvádí na trh výrobky v České republice nebo jinde v Evropské unii, má povinnost postarat se o to, co se stane s jeho výrobkem, až doslouží. „Náklady na recyklaci aktuálně nesou jen někteří výrobci, zatímco ostatní profitují. To je dlouhodobě neudržitelné, navíc to ty, kteří platí poctivě recyklační příspěvky výrazně konkurenčně znevýhodňuje,“ upozorňuje předseda představenstva společnosti Elektrowin Roman Tvrzník.

Potíže jsou s online tržišti

Podle Tvrzníka jsou problémem především online tržiště, zejména asijská a polská. V případě polských jde podle něj o nezávislé prodejce, kteří prodávají větší elektrospotřebiče, jako jsou například lednice či pračky. „Je to logické, protože zaplatit dopravu z Číny za pračku nebo lednici se prostě nevyplatí,“ uvádí Tvrzník.

Na asijských tržištích jsou pak podle něj problematičtí nezávislí prodejci menší elektroniky – typicky nabíječek, adaptérů, powerbank a drobných domácích spotřebičů

Co platí? Každý výrobce by se měl postarat o to, aby měl spotřebitel elektroodpad kam odevzdat a také o jeho recyklaci. Výrobci tyto povinnosti většinou neplní sami, ale spolupracují s kolektivními systémy, jako je například Elektrowin, REMA Systém nebo ASEKOL, kterým platí recyklační poplatky. V očích zákona „výrobce“ nemusí být ten, kdo produkt skutečně fyzicky vyrobil. Výrobcem se stává dovozce nebo běžný prodejce, pokud uvádí na trh výrobek od firmy, která není zapsaná v Seznamu výrobců, vedeném Ministerstvem životního prostředí. V takovém případě je považován za výrobce a musí splnit všechny povinnosti.

Situace se podle Tvrzníka v případě asijských online tržišť navíc komplikuje bezcelním limitem EU ve výši 150 eur, díky kterému se drtivá většina zásilek z Asie nekontroluje. „Čínské online obchody dodávají obrovské množství balíčků, u nichž se dá jen těžko ověřit, zda skutečně obsahují elektrozařízení nebo něco jiného,“ říká Tvrzník.

Podle člena představenstva společnosti REMA Systém Davida Chytila se takzvaný free riding – tedy situace, kdy prodejci neplní své zákonné povinnosti v oblasti recyklace – objevuje v Česku již od roku 2005, kdy začala platit povinnost zajistit zpětný odběr a recyklaci elektroodpadu. S postupující globalizací a elektronizací podle něj problém spíše narůstá.

„Legislativní prostředí není dlouhodobě nastaveno optimálně, i když v poslední době jsou změny častým předmětem diskusí,“ zmiňuje Chytil.

Systémy přicházejí o miliony

Podle odhadů ministerstva životního prostředí tvoří free riding v případě elektrozařízení odhadem 5 až 10 procent celkového objemu elektrozařízení uváděných na trh. U online tržišť může být situace výrazně horší – až 80 procent elektrozařízení nabízených přes tyto platformy pravděpodobně pochází od subjektů, které zákonné povinnosti neplní vůbec.

„Odhaduje se, že u velkých spotřebičů by mohl být počet free riders v ČR u elektra v řádu několika stovek, u malých spotřebičů vyšší tisíce, možná i desetitisíce subjektů,“ zmiňuje Tvrzník.

Podle Tvrzníka kolektivní systémy v Česku přicházejí o nižší desítky milionů korun ročně. „V EU se bavíme rovněž o desítkách milionů, ale eur,“ zmiňuje Tvrzník.

„Řešením je kombinace důsledné kontroly, osvěty a kvalitního legislativního rámce,“ říká David Chytil ze společnosti REMA Systém.

Jak systémy poznají, že výrobce neplní povinnosti? Z pohledu společnosti REMA Systém je podle Davida Chytila často prvním indikátorem chybějící evidence ve veřejně dostupných registrech, například v Seznamu výrobců vedeném Ministerstvem životního prostředí ČR. „Dalšími znaky mohou být například nesplnění povinnosti informovat zákazníka nebo absence transparentních informací o zpětném odběru. Ty by měly být zveřejněny na webových stránkách, pokud vůbec existují,“ uvádí Chytil.

Podle Tvrzníka je v případě online tržišť důležité, aby tato tržiště nesla odpovědnost nejen za vlastní prodeje, ale také za zboží, které na jejich platformě nabízejí jiní prodejci. „Základem je nutnost přijmout celoevropské řešení, jinak to budou market place obcházet,“ zmiňuje.

Případné navýšení recyklačních příspěvků pro poctivé výrobce podle Tvrzníka nedává příliš smysl – poctiví výrobci budou platit více, zvýší koncovou cenu výrobků a free rideři budou ještě ve více výhodnějším postavení.

Česko i EU usiluje o změny

Ohledně free ridingu v Česku se už chystají určité legislativní změny. Tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí odkazuje například na novelu o výrobcích s ukončenou životností, která mimo jiné řeší oddělené uvádění nákladů u elektrozařízení.

Podle novely zákona by například měly být od roku 2026 při prodeji v online prostředí u každého elektrozařízení odděleně uvedeny náklady na zpětný odběr, zpracování a recyklaci – a to ještě před samotným nákupem, v blízkosti ceny produktu

„Pokud jde o online tržiště, MŽP je v této oblasti velmi aktivní na evropské úrovni, kde na problematiku upozornilo. Jsme rádi, že řadu našich témat Evropská komise reflektovala ve svém letošním sdělení k elektronickému obchodu. ČR souhlasí s tím, aby se neprodleně přijímaly nástroje, které eliminují tento problematický dovoz nebo zajistí, aby i výrobky prodávané ze zemí mimo EU prostřednictvím elektronického obchodování plnily veškeré podmínky legislativy EU,“ uvedla Veronika Krejčí.

Doplnila také, že téma online tržišť je komplexní a spadá do kompetence i například Ministerstva průmyslu a obchodu a České obchodní inspekce, Ministerstva financí a celních úřadů nebo Českého telekomunikačního úřadu.

„Potřebným krokem je tedy i schválení návrhu zákona o digitální ekonomice, který adaptuje nařízení o digitálních službách (DSA). Tím dává pravomoci Českému telekomunikačnímu úřadu a stanovuje skutkové podstaty přestupků, pokud online tržiště poruší DSA. Návrh zákona je v poslanecké sněmovně před třetím čtením,“ zmínila Krejčí.

Co je DSA? DSA neboli nařízení o digitálních službách je evropská legislativa, která upravuje, jak mají fungovat online služby v EU. Cílem je vytvořit bezpečnější, transparentnější a spravedlivější digitální prostředí pro uživatele i firmy. Zvláštní důraz klade DSA na online tržiště – ta budou muset ověřovat identitu svých prodejců, zajistit dohledatelnost původu nabízeného zboží a umožnit uživatelům snadno hlásit nelegální obsah či výrobky. Pokud platforma takové jednání neodhalí nebo neřeší, může nést spoluzodpovědnost.

Problém free ridingu se netýká pouze elektrozařízení, u obalů je problém podobný. Podle odhadů MŽP free riding tvoří šest až osm procent obalů uvedených na trh.

„Efekt free ridingu je nejvíce viditelný u odpadu z papírových/kartonových obalů (k těmto papírovým a kartonovým obalům nejsou plněny povinnosti včetně vedení evidence a ohlašování), tedy množství využitých odpadů z obalů bylo vyšší než množství vykázané jako uvedené na trh jejich výrobci a celkové využití tak překročilo 100 procent,“ uzavřela Krejčí.

 X X X

 Karlovarský kraj zahajuje výstavbu nového urgentního příjmu v Nemocnici Sokolov

V areálu sokolovské nemocnice dnes došlo k symbolickému poklepu základního kamene nového urgentního příjmu. Stavbu bude provádět sdružení „Nemocnice Sokolov – společnost IVPS a VARO“. Práce by měly vyjít na bezmála 126 milionu korun včetně DPH a hotovo by mělo být za 15 měsíců. Karlovarský kraj, který chce na realizaci stavby získat prostředky z Integrovaného regionálního operačního programu 2021-2027, tak spouští jednu z největších investic do modernizace zdravotnictví v regionu.

„Výstavba urgentního příjmu v sokolovské nemocnici je jasným důkazem toho, že Karlovarský kraj aktivně pracuje na zlepšení zdravotní péče pro své obyvatele. Investujeme do řešení, která budou mít skutečný dopad, ať už jde o rychlou pomoc pacientům v kritickém stavu, nebo efektivní organizaci provozu zdravotnického zařízení. Zároveň tím vytváříme moderní prostředí pro zdravotníky, kteří zde dennodenně odvádějí nesmírně náročnou práci,“ uvedla hejtmanka Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová.

Nový urgentní příjem, který poskytne zázemí pro rychlou a specializovanou péči v režimu 24/7 pro pacienty z celého kraje, vznikne jako dvoupodlažní přístavba ke stávajícímu pavilonu C. Přístavba je řešena jako železobetonová konstrukce, přičemž střechu objektu bude pokrývat vegetace pro zlepšení mikroklimatu. Součástí projektu jsou také úpravy příjezdové a přístupové trasy a sadové úpravy.

„V prvním nadzemním podlaží se počítá s prostorem pro 7 až 9 resuscitačních a expektačních lůžek, která budou sloužit pacientům přivezeným záchrankou a pacientům, u nichž bude nezbytné poskytnout okamžitou akutní odbornou péči z důvodu náhlého zhoršení stavu. Rekonstrukcí projdou také navazující prostory v prvním podzemním podlaží pavilonu C stávající budovy. Sem budou přesunuty některé ordinace ambulantní péče, neurologické metodiky včetně čekáren a hygienických zařízení pro pacienty i zaměstnance,“ upřesnil náměstek hejtmanky Karlovarského kraje pro oblast zdravotnictví Petr Kubis.

„Výstavba urgentního příjmu je dalším příkladem dlouhodobě dobře fungující spolupráce mezi společností Penta Hospitals, která zajišťuje kompletní provoz nemocnice, a Karlovarským krajem jako vlastníkem budov. Na základní stavební změny navazují i další investice z naší strany – od vybavení samotného urgentního příjmu až po posílení personálního zajištění nemocnice. Naším cílem je neustále zvyšovat komfort i kvalitu poskytované péče. Tento krok je důležitým milníkem na této cestě,“ doplnila Barbora Vaculíková, generální ředitelka skupiny Penta Hospitals CZ.

Součástí širší proměny areálu bude i vznik nové odpočinkové zóny, která naváže na prostory urgentního příjmu a nabídne příjemné zázemí pro pacienty, jejich doprovod i personál.  Naopak zanikne dosavadní kavárna u vstupu do budovy. Jak ale říká Jitka Samáková, ředitelka Nemocnice Sokolov, lidé se už teď mohou těšit na její nástupkyni.

„Prostory dnešní kavárny se stanou jednou z důležitých součástí nového urgentního příjmu, jinak to udělat nešlo. Ale o své oblíbené místo naši pacienti nepřijdou. Máme vyčleněné finanční prostředky na výstavbu kavárny nové, která se navíc rozšíří o odpočinkovou zónou. Otevřít ji chceme do konce letošního roku a věřím, že si ji lidé oblíbí stejně, jako tu stávající,“ dodala Jitka Samáková.

Mgr. Veronika Svobodová

X X X

 V Rusku a u VW budou vyrábět čtyři dny v týdnu: lady a golfy nejdou na odbyt

 AvtoVAZ, největší ruský výrobce automobilů prodávající je pod značkou Lada, by mohl zkrátit pracovní týden z pěti dnů na čtyři. S odkazem na sdělení firmy to uvedla agentura Reuters. O čtyřdenním pracovním týdnu už se v červnu mluvilo i ve Wolfsburgu u Volkswagenu.

 optávku po ladách v poslední době podkopávají vysoké úrokové sazby a ostrá konkurence ze strany čínských automobilek.

„Konečné rozhodnutí o zavedení čtyřdenního pracovního týdne padne po analýze trendů na trhu a po analýze ekonomických faktorů,“ uvedla firma. Dodala, že pokud se rozhodne čtyřdenní pracovní týden zavést, stane se tak na konci září.

V červnu AvtoVAZ předpověděl, že ruský trh s osobními automobily vykáže v letošním roce pokles přibližně o 25 procent. Poukázal v této souvislosti na vysoké úrokové sazby ruské centrální banky, které podle firmy podkopávají poptávku po úvěrech na automobily a zvyšují výrobní náklady.

„Navíc se do Ruska velké množství automobilů dováží a dovážené značky provádějí politiku cenového dumpingu,“ uvedla automobilka, která zaměstnává přes 30 000 lidí. V letošním prvním pololetí firmě podle údajů organizace Autostat klesl prodej o 25 procent na 155 481 vozů.

Společnost AvtoVAZ na tři měsíce zavedla čtyřdenní pracovní týden už v roce 2022, kdy se Rusko stalo terčem hospodářských sankcí v důsledku zahájení vojenské invaze na Ukrajinu. Prodej automobilky se v roce 2022 propadl téměř o polovinu na 174 688 vozů, připomíná Reuters.

Zahájení invaze na Ukrajinu vedlo mimo jiné k odchodu řady západních automobilek z Ruska. Mezera vzniklá tímto odchodem uvolnila prostor čínským výrobcům, kteří tak ovládli velkou část ruského automobilového trhu. Čínské automobilky mají nyní pod kontrolou více než polovinu ruského automobilového trhu, zatímco před invazí na Ukrajinu to bylo necelých deset procent.

Ruská centrální banka už delší dobu čelí tlakům na snižování vysokých úrokových sazeb, jejichž prostřednictvím se snaží udržet pod kontrolou inflaci. Začátkem června snížila základní úrokovou sazbu o jeden procentní bod na 20 procent. Analytici očekávají, že tento týden centrální banka přikročí k další redukci sazby, a to na 18 procent.

x x x

 V Hanušovicích odstartoval unikátní projekt. Začala výstavba H-bloku

Přesně před rokem Hanušovice oznámily, že jako první v Česku začnou s přípravou projektu bytového družstva H-blok, které nabídne moderní bydlení mladým rodinám, seniorům i střední generaci. A ačkoli v té době projektu hodně lidí nevěřilo, ve středu 23. července výstavba začala. První dva domy dokončí dělníci už příští rok na podzim. Projekt je unikátní v tom, že za jeho vznikem stojí město.

„V první etapě půjde o čtyřiatřicet bytů. Počítáme také s tím, že pro družstevníky a budoucí majitele bytů vybudujeme podnikatelské zázemí, aby to neměli daleko do práce,“ uvedl Marek Kostka, starosta Hanušovic.

Lidé, kteří už do bytového družstva vstoupili, nemuseli žádat o hypotéky. Půjčku na stavbu si totiž za daleko výhodnějších podmínek vzalo samo družstvo. Byty budou družstevníci splácet formou nájemného a až všechno doplatí, můžou si byt převést do osobního vlastnictví.

Ačkoli vypadá celý koncept družstevního bydlení novátorsky, zcela nový není – družstevní bydlení bylo na vzestupu hlavně za první republiky. Lidem umožňuje pořídit si kvalitní a úsporné bydlení bez hypotéky s perspektivou osobního vlastnictví.

„V současné době je k dispozici posledních několik volných bytových jednotek. Část si rezervovalo také město, které bude byty nabízet strategickým profesím formou nájmu – půjde třeba o byty pro lékaře nebo učitele. Část menších bytů nabídneme k pronájmu také místním seniorům,“ dodal Ondřej Vilček, předseda bytového družstva H-blok.

S dostavbou bytových domů počítá radnice do konce příštího roku. Celkem přijde výstavba dvou prvních objektů na 140 miliónů korun. Radnice v projektu figuruje jako družstevník a město se tak kvůli výstavbě ani nemuselo zadlužit.

„Smyslem projektu je, aby se Hanušovice mohly dál rozvíjet, abychom zde měli dost dětí, pracujících, podnikatelů, služeb a podobně. Benefitem Hanušovic je výborná občanská vybavenost, klidné prostředí, hezká příroda a snadná dostupnost do velkých měst v okolí. Při výběru zhotovitele stavby jsme posuzovali i to, zda jde o místní firmy, protože nám záleží na tom, aby tady měli lidé dobrou práci,“ dodal starosta Kostka.

x x x

VÝROVKA  SKONČÍ?  ŠPATNÁ  PÉČE  O  CHATY  NA  HORÁCH

Na populární krkonošské boudě Výrovka končí po 13 letech boudařka Michaela Šťastná. Proč?

Třináct let vydržela boudařka Michaela Šťastná provozovat krkonošskou Výrovku. Bouda nad Pecí pod Sněžkou je oblíbenou zastávkou pro stovky lidí týdně, výrazně méně se tam ale daří získat kvalitní zaměstnance. O problému, který trápí i další provozovatele horských chat a chalup, mluví Michaela Šťastná otevřeně.

 „V každé práci jsou negativní i pozitivní zkušenosti. A to vás formuje dál. Ale je to už několikátá sezona, kdy máme opravdu problém s tím najít lidi na práci. Hlavně najít takové lidi na práci, kteří nemají na ničem závislost,“ říká Michaela Šťastná.

 Na populární krkonošské boudě Výrovka končí po 13 letech boudařka Michaela Šťastná. Proč?

Na horských boudách pracují schopní lidé, ale také ti, kteří se sem jdou schovat před světem tam dole. A předem to nikdo nahlas neřekne.

„A pak zjišťujete ty problémy, které se z těch lidí odlupují. Exekuce, měli jít do vězení a nešli. Teď se na vás valí taková ta psychologická práce, takže děláme chyby, děláme třeba špatná rozhodnutí, jindy dobrá rozhodnutí, ale velmi se to vsákne do života člověka, který na to není vycvičený.“

„Máte vést provoz a v podstatě dávat lidem, kteří vám přinášejí své peníze, pocit toho, že je všechno v pořádku,“ vysvětluje Michaela Šťastná.

A lidmi závislými na alkoholu nebo drogách se prakticky každý boudař zase poměrně rychle rozloučí. Pokud má náhradu. Personál, který se mezi sebou pere nebo hází po ostatních nože, nechce nikdo.

 Nepovolené vjezdy autem a zničené alpínské trávníky. Overturismus se podepisuje také na Krkonoších

 Škrtat mezi zaměstnanci ale musí boudaři z různých důvodů poměrně často. „30 procent nebo klidně i 40 procent lidí musíme poslat pryč. Ale ono je to třeba i tak, že ti lidé přijdou, jsou skromní a pracují, váží si té práce, ovšem postupně zjišťují, že v podstatě nemají žádné náklady, bydlí tady, využívají vše, co jim boudař nabízí, a zapomenou na tu svoji historii.“

„A najednou získají pocit, že to venku všechno zvládnou sami. Ale poměrně často se do těch problémů dostávají prostě zpátky. Taková jednotka je potom nefunkční.“

Michaela Šťastná se i proto po třinácti letech na Výrovce rozhodla skončit. Možná unavená, ale rozhodně ne zatrpklá. „To vůbec ne, když tady jste třináct let, tak tu necháte kus sebe. Necháte tu svoji energii. Je to můj život, žijete tady, vyrostly tu mé děti, takže je to těžké. Ale člověk musí onu nostalgii opustit a vydat se zase někam dál.“

Nekouřit a pozor na ještěrky. Jak by se měl návštěvník chovat v národním parku a kde si užít přírodu

 Všechno zlé je pro něco dobré, říká partner boudařky Petr, který se jí dlouhé roky snažil pomáhat. „Teď to bude snad konečně super. Já jsem byl za celou zimu snad dohromady nějakých osm hodin na skialpech, Míša možná tak od auta do práce, nahoru na boudu, a to bylo celé. Potkáváme se až v deset hodin večer v posteli. A než se jeden vykoupe, tak druhý je už tuhý.“

„Kolikrát se mi stalo, že jsem usnul i v botách a v čepici, ani jsem se nesvlékl. Protože člověk byl tak orvaný,“ dodává Petr.

Co bude s Výrovkou dál, zatím není úplně jasné. Ale provoz by určitě skončit neměl. Detaily budoucnosti populární krkonošské boudy budou známé nejspíše ještě do konce prázdnin.