V Srbsku probíhají velké pouliční protesty požadující konec vlády prezidenta Vučiće. Ať už právem nebo ne, nemohu říct, Vučić je považován za přítele Ruska. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov prohlásil: „Nemůžeme vyloučit možnost, že v Srbsku se nyní používají dobře známé taktiky používané k provádění barevných revolucí.“ Ruský ministr zahraničí Lavrov se svou charakteristickou slabostí prohlásil: „Doufáme, že západní země, které často zneužívají vnitřní záležitosti jiných států k prosazování svých zájmů, se tentokrát zdrží barevných revolucí.“

Washington pracuje na vyvolávání napětí mezi Ruskou federací a bývalými středoasijskými provinciemi Sovětského svazu. V Ázerbájdžánu bylo na základě falešných obvinění zatčeno deset nebo více ruských novinářů a Ázerbájdžán odmítl Rusku poskytnout konzulární přístup k jeho vězněným občanům. To má všechny znaky zorganizované konfrontace.

Předpovídal jsem to, ale Putin-Nepřipravený samozřejmě jako vždy nepřipravený nebyl. Mluvčí ministerstva zahraničí Maria Zacharovová uvedla: „Požádali jsme, aby zaměstnanci konzulárního oddělení velvyslanectví mohli navštívit ruské občany. Přístup jim však dosud nebyl povolen.“ Požadovala, aby „ti, kteří chtějí narušit bilaterální vztahy, přestali s pokusy o další eskalaci situace. Tyto kroky způsobují vážné škody mezistátním vztahům.“

Takto Kreml zavírá oči před novou agresí, kterou Washington rozpoutá proti Rusku. Poté, co Rusko neprokázalo odhodlání a vojenskou zdatnost, nyní čelí dalším dvěma barevným revolucím, zatímco je stále uvízlé na Ukrajině.

Putinova lidskost, s jakou přivírá oči před provokacemi, o něm svědčí dobře. Nevýhodou je, že Kreml působí nerozhodně a neochotně konfrontovat se s faktem, že americká doktrína americké hegemonie je dýkou mířící do srdce Ruska.

Je prostě neuvěřitelné, že v této fázi Putin udělá cokoli, přijme jakékoli ponížení, aby se vyhnul vítězství v konfliktu na Ukrajině. Putin je v bodě, kdy žebrá o jednání, která by konflikt ukončila, natolik se bojí, že konflikt urovná vítězstvím.

Je to ruská, čínská a íránská slabost v konfrontaci s agresí USA a Izraele, která odsouvá svět ke zkáze v jaderné válce. Dříve či později Rusko, Čína a Írán nebudou moci popírat realitu, které čelí. Než se Rusko, Čína a Írán s touto situací vyrovnají, bude na cokoli jiného než jaderné zbraně příliš pozdě.

Paul Craig Roberts

Vybrala a přeložila J. Putzlacher, server vasevec.cz

 X X X

 Trumpovo mlčení o ztrátě ukrajinského lithiového území mluví za vše.

 Ve svém článku A co na to Američané ? jsem nadhodil otázku, jak Američané zareagují na obsazení části území Doněcka, kde se nachází největší lithiové zásoby v Evropě, které by měli spadnout pod režim smlouvy mezi Ukrajinou a USA o spolunakládání s nerostným bohatstvím. Nuže naznačoval jsem, že tato dohoda nijak zvlášť Američany nezavazuje. Autoři z předního amerického politologického portálu The resposponsible Statecraft mé závěry zcela potvrdili.

Trumpovo mlčení o ztrátě ukrajinského lithiového území mluví za vše

Vychvalovaná dohoda o nerostných surovinách z doby před pouhými několika měsíci se ukazuje tenká jako papír, na kterém byla napsána. Minulý týden ruské vojenské síly obsadily cenné lithiové pole Doněcké oblasti na Ukrajině, což je další úspěch drtivé letní ofenzívy Moskvy.

Dotyčné ložisko lithia je analytiky v oboru považováno za poměrně malé, nicméně je považováno za žádanou investici vzhledem ke koncentraci a vysoké kvalitě rudy. Jinými slovy, je to přesně ten druh aktiva, které se Trumpova administrativ zdála dychtivá využít, když začátkem tohoto roku podepsala s Ukrajinou tolik oslavovanou dohodu o nerostných sutoroinách .

Reakce Washingtonu? Cvrčci. Prohra nevyvolala žádnou výraznou reakci prezidenta Donalda Trumpa ani jeho poradců. Ukrajina a její podporovatelé, kteří doufali, že dohoda vytvoří trvalý a dlouhodobý zájem USA o Ukrajinu a její bezpečnostní budoucnost, budou jistě zklamáni.

Přestože se jí ve Spojených státech nevěnovala téměř žádná pozornost, epizoda nabízí tři důležité poznatky o stavu války a vyhlídkách na mír v blízké budoucnosti.

Zaprvé, tento neúspěch je jasnou připomínkou toho, že čas nehraje na straně Ukrajiny. Pokračování ve válce pravděpodobně nezlepší bojiště ani vyjednávací pozici Kyjeva. Trumpova administrativa v úterý nařídila zastaven vojenské pomoci, poslední balíčky pomoci zahájené za Bidenovy administrativy nedorazí. Ukrajinská armáda již má nedostatek protivzdušných raket na ochranu svých měst před útoky ruských dronů a raket a ukončení americké pomoci by mohlo vést k nedostatku armády i v dalších oblastech.

Připočtěte k tomu obavy z vysoké míry dezercí mezi vyčerpanými ukrajinskými vojáky a situace se pro sužovaného amerického partnera pravděpodobně brzy nezmění.

Stále se ozývají hlasy, které tlačí na na Ukrajinu, aby bojovala dál , a tvrdí, že Rusko je na pokraji kolapsu je na  a že s trochou větší vojenské pomoci z Evropy a Spojených států má Ukrajina šanci na vítězství . To je ale jen zbožné přání. Putin vsadil na Ukrajinu příliš mnoho, než aby nyní ustoupil, a věří, že Rusko má schopnost absorbovat další bolest a v případě potřeby i další boje. Ukrajina na druhou stranu nadále neustále ztrácí území a s ním i cenné zdroje a ekonomické kapacity, které by mohly podpořit její obnovu.

Prodlužováním bojů Kyjev hazarduje poválečnou budoucnost Ukrajiny. Čím dříve válka skončí, tím lepší budou pravděpodobně podmínky dohody pro Ukrajinu.

Za druhé, neexistující americká reakce je symbolem velmi nízkého umístění Ukrajiny a války proti ní, které je v současné době na Trumpově seznamu priorit. Když se Trump vrátil do Bílého domu, největší obavou ukrajinských příznivců bylo, že donutí Ukrajinu k faktické kapitulaci a dá Rusku kořist. Navzdory značnému napětí mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a Trumpem, které se projevilo katastrofální schůzkou v Oválné pracovně koncem února, se tak nestalo.

Nyní však Kyjev a jeho podporovatelé čelí nové obavě: Trump o Ukrajinu téměř úplně ztratil zájem. Trump byl už tak frustrovaný z neúspěšného úsilí o dosažení mírové dohody v tříletém konfliktu, než dva týdny krize na Blízkém východě vymazaly Ukrajinu z radaru Bílého domu. Trump vynechal schůzku se Zelenským, když předčasně opustil konferenci G7 v Kanadě v Kanadě, a ačkoli se oba setkali na okraji summitu NATO o týden později, válka na Ukrajině byla z programu summitu znatelně vynechána, a to z velké části proto, aby se předešlo neshodám mezi Spojenými státy a spojenci NATO v této otázce. O rozšíření nových balíčků americké vojenské pomoci Ukrajině se nemluvilo a dokonce i ukrajinské nabídky na nákup amerických zbraní se setkaly s omezeným nadšením.

V tomto okamžiku se zdá, že Trump, navzdory pravidelným příspěvkům na Truth Social, spokojeně nechává Ukrajinu a Rusko pokračovat v boji, dokud se samy nedohodnou na urovnání. To není špatný výsledek pro Rusko, které má na bojišti dynamiku, ani pro Spojené státy, které na Ukrajině nemají žádný skutečný strategický zájem. Kyjev to však staví do nevýhody a je to navíc přesně ten výsledek, kterému měla dohoda o nerostných surovinách zabránit.

To, že se dohodě nepodařilo udržet si Trumpovu podporu a zájem o Ukrajinu, by nemělo být překvapením. Jde o slabou dohodu s nejistými podmínkami, kterou podepsal prezident, jenž má větší zájem o uzavření dohod než o jejich dodržování. Nereagování USA by však mělo Kyjevu zdůraznit, že je v budoucnu odkázán sám na sebe. Prázdné dohody a další prosby neobnoví zájem a podporu USA o Ukrajinu. Evropa může část mezery, která vznikla po stažení USA, zaplnit, ale z větší části bude budoucí bezpečnost Ukrajiny nyní v jejích vlastních rukou.

A konečně, četné nevýhody Ukrajiny v kombinaci s rostoucím nezájmem USA naznačují, že časový harmonogram míru nyní do značné míry závisí na Putinovi. Ačkoli je ruský postup na bojišti pomalý a nákladný, co se týče materiálu a lidských životů, moskevská armáda pokračuje v postupu , využívá slabých míst podél ukrajinských linií a stabilně získává cenné území, včetně ekonomických a přírodních zdrojů.

Mezitím opakované ruské raketové a dronové útoky na ukrajinská města dalším potvrzením toho, že Putin válkou ještě není unavený a hodlá využít svého prospěchu.

Evropa ani Spojené státy toho s tímto kalkulem moc dělat nemohou, i kdyby Trump měl zájem přimět Putina k příměří. Další sankce Putina pravděpodobně nedonutí ustoupit a omezení západní obranné produkce omezí to, co lze Ukrajině nabídnout v podobě dodatečné vojenské pomoci. Ukrajina sama o sobě má málo karet do hry. Vysoce rizikové vojenské manévry Kyjeva, jako byla operace Pavučina, sice mohou Moskvě přinést náklady, ale nebudou stačit k tomu, aby Putinovo odhodlání zmírnily.

I když Putin v tuto chvíli možná drží krok, i on bude připraven v určitém okamžiku přestat bojovat, možná i tehdy, až současná ofenziva koncem tohoto podzimu vyčerpá sílu. A i když dává smysl, aby se Trump a jeho poradci prozatím odklonili od každodenního angažmá na Ukrajině a v její válce, bylo by moudré podniknout několik nízkonákladových kroků, aby zajistili, že pokud a až se otevře okno pro rozhovory, budou připraveni ho využít.

Autor zároveň konstruktivně navrhuje jak dál, zjevně vycházející z uvedené reality:

Zaprvé by Trumpova administrativa měla obnovit bilaterální setkání mezi americkými a ruskými představiteli, podobná těm, která se konala v Rijádu začátkem tohoto roku. Posílení tohoto komunikačního kanálu nyní usnadní vedení produktivních a věcných diskusí později, i když témata probíraná v příštích několika měsících budou pouze povrchní.

Za druhé, Trump by měl povzbudit Rusko a Ukrajinu, aby pokračovaly v přímém, a dokonce ho i častěji zvyšovaly . V konečném důsledku bude jakákoli trvalá dohoda vyžadovat podporu obou bojujících stran, takže tato osobní jednání budou nezbytná pro jakékoli úsilí o dosažení mírové dohody.

Možná za nejdůležitější doporučení vzhledem k tomu, jak se Evropa jako klíště k potřebě porážky Ruska lze pokládat poslední doporučení:

Washington bude nakonec muset získat Evropu a prosazovat mír. V minulosti to bylo těžké, protože evropští lídři působili především jako překážka úsilí o ukončení války. Nedávný summit NATO však ukázal, jak velký vliv má současný Bílý dům na evropský kontinent, který se děsí opuštění. Trumpův tým by se neměl bát využít své převahy a předem donutit Evropu, aby podpořila jakoukoli mírovou dohodu, na které se Ukrajina, Rusko a Spojené státy dohodnou.

Nepřitáhla sice velká pozornost, ale ruské obsazení ukrajinských lithiových rezerv ve východní části země a tlumená reakce Trumpova týmu ve skutečnosti hodně vypovídají o stavu ukrajinsko-ruské války. Vzhledem k tomu, že Ukrajina je v bezvědomí a Spojené státy se soustředí na jiné věci, zdá se, že Putin má tempo války pod kontrolou. Vyhlídky na mír v blízké budoucnosti jsou malé, ale větší příležitosti k míru se mohou naskytnout, zejména pokud Washington nyní položí základy.

Jennnifer Kavanagh

Dr. Jennifer Kavanagh je vedoucí pracovničkou a ředitelkou vojenské analýzy v organizaci Defense Priorities. Dříve působila Dr. Kavanagh jako vedoucí pracovníčka v Carnegieho nadaci pro mezinárodní mír a jako vedoucí politoložka v RAND Corporation. Je také mimořádnou profesorkou na Georgetownské univerzitě.

JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X X X

Ukrajinci vytrvalý tlak Rusů nevydrží, myslí si Šándor. Kritizoval laxní přístup Evropy

Ukrajinská armáda ruský tlak dříve nebo později nevydrží, řekl ve vysílání CNN Prima NEWS bezpečnostní expert Andor Šándor. Podle něj je tak možné, že se blíží konec války.

Zastavení dříve slíbených dodávek některých střel protivzdušné obrany a další přesné munice napadené Ukrajině, o kterém v úterý informovalo americké ministerstvo obrany, podle Šándora ukazuje ustupující podporu Spojených států vedených prezidentem Donaldem Trumpem.

 „Je otázka, jak na to bude nebo je schopna reagovat Evropa, protože ta po celou dobu války mnohem více slibovala než dodávala. Já jsem to nazýval ‚příliš málo, příliš pozdě‘,“ uvedl bezpečnostní expert.

Evropa podle něj nemusí být schopna americký výpadek nahradit. Ukrajina se navíc potýká s nedostatkem vojáků na frontě. „Těch lidí je opravdu málo. Naopak Rusové mohou stále povolat dobrovolníky ze zapadlých koutů federace – ještě jsme u nich ani neviděli větší mobilizaci,“ upozornil.

Ideální je ukončení války mírovou dohodou

Podle Šándora je možné, že se válka na Ukrajině chýlí ke svému konci. „Je však otázka, jaký konec to bude. Ideální by bylo, kdyby to bylo nějakou mírovou dohodou, která by jednou provždy zajistila, že ke vzplanutí konfliktu opět nedojde,“ řekl.

„Je pravděpodobné, že ukrajinská armáda dříve nebo později tlak Rusů, který je konzistentní a na ukrajinskou obranu vytváří velké pnutí, nevydrží. Obávám se, že ten konflikt nemusí trvat moc dlouho, že ukrajinská armáda už nebude schopna čelit trvalým ruským útokům,“ dodal Šándor.

X X X

V  USA  NACISTÉ  NEUSPĚJÍ 

 Bič na nacisty ožívá. Trump ho použije při deportaci naturalizovaných Američanů

 Americké ministerstvo spravedlnosti tento nástroj dlouhá desetiletí používalo zejména pro jediný cíl: odhalit a vyhostit někdejší posluhovače nacistického Německa. Jenže zapomenutý legislativní zákon znovu ožívá díky tvrdému zátahu Donalda Trumpa proti migrantům. O občanství by mohl přijít kdokoli, kdo je potenciálním nebezpečím pro národní bezpečnost.

 Direktiva přímo z Bílého domu nakazuje pracovníkům ministerstva spravedlnosti větší tlak na zbavení občanství u přistěhovalců, kteří jakýmkoli způsobem porušují zákon. Primárně by podle zdrojů CNN mělo jít o členy drogových kartelů, gangů i lidi stíhané kvůli podvodům. Podle mnohých expertů však hrozí zneužití legislativy i v případech, kdy naturalizovaní Američané spáchají drobné přestupky.

Komplex přezdívaný Aligátoří Alcatraz pojme na 1 000 přistěhovalců bez dokladů, kteří tam budou zadržováni ve velkých stanech běžně používaných při přírodních katastrofách.

„Politizace tématu občanství je něčím, co mě opravdu děsí. Vůbec to nejde dohromady s naším demokratickým systémem,“ popisuje Cassandra Burke Robertsonová, profesorka práva z Case Western Reserve University v Ohiu.

Zákonodárci se chtějí opřít o ještě donedávna přehlížený zákon, jehož počátky leží v dobách mccarthismu. Hlavní motivací k jeho vzniku byl hon na stoupence komunismu, v praxi však sloužil spíše pro vyhošťování válečných zločinců z druhé světové války, zejména nacistů, kteří v Americe získali občanství. V roce 1979 ministerstvo spravedlnosti založilo speciální jednotku, mezi lety 1994 až 2010 ji vedl Eli Rosenbaum, ten ve funkci zbavil občanství a vyhostil více než sto lidí.

Zákon jednorázově využili i představitelé demokratické administrativy. Během vlády Baracka Obamy cílili na naturalizované občany, kteří při udělení občanství vystupovali pod falešnou identitou. V roce 2022 se dokonce do akce vrátil i Rosenbaum s úkolem identifikovat Rusy s americkým občanstvím, kteří přispěli k válečným zločinům na Ukrajině.

Trump by rád platnost legislativy rozšířil na co největší počet naturalizovaných Američanů. Už během svého prvního funkčního období se na ministerstvu spravedlnosti pokoušel vytvořit speciální oddělení, jeho snahy však po nástupu do Bílého domu zarazil Joe Biden. Od návratu do prezidentského úřadu se republikánský prezident snaží redefinovat americkou imigrační politiku. Do zatýkání a vyhošťování zapojuje řadu federálních agentur včetně FBI. Aktuální pokyny jeho administrativy velí k využití práva na denaturalizaci ve všech případech, kde to umožňuje ústava.

Aligátoří Alcatraz a odpor u soudu

Ne všechny Trumpovy kroky v otázkách migrace však jdou hladce. Ve středu federální soudce Randolph Moss uvedl, že lednové pozastavení přístupu k azylu na hranici s Mexikem, které Trump vyhlásil v rámci exekutivního příkazu, je nezákonné. Americký prezident 20. ledna oznámil, že situace na jižní hranici představuje invazi do Ameriky a pozastavuje fyzický vstup migrantů a jejich možnost žádat o azyl či jinou humanitární ochranu, dokud nerozhodne, že tato invaze skončila.

Soudce však nyní argumentuje, že Trumpova proklamace překročila jeho výkonnou pravomoc, a nařízení zablokoval s platností od 16. července. Poskytl tak Trumpově administrativě dostatek času na odvolání.

Moss ve svém obsáhlém stanovisku mimo jiné napsal, že ústava ani imigrační zákony neposkytují prezidentovi mimoústavní a mimo regulatorní režim pro repatriaci nebo vyhoštění lidí ze Spojených států, aniž by měli možnost požádat o azyl nebo jinou humanitární ochranu.

Ministerstvo vnitřní bezpečnosti na rozhodnutí bezprostředně nereagovalo, nicméně je pravděpodobné, že se administrativa odvolá. Trump a jeho poradci opakovaně napadají rozhodnutí soudů, která blokují prezidentovu politiku, a tvrdí, že soudy překračují své pravomoci.

Mediálně vděčným krokem v uplynulých dnech bylo otevření nového detenčního zařízení pro migranty na Floridě. Komplex přezdívaný Aligátoří Alcatraz pojme na 1 000 přistěhovalců bez dokladů, kteří tam budou zadržováni ve velkých stanech běžně používaných při přírodních katastrofách.

„Mají hodně bodyguardů, hodně policajtů ve formě aligátorů. Nemusíte jim tolik platit. Ale nechtěl bych dlouho utíkat v Everglades. Udrží to lidi tam, kde mají být,“ řekl Trump novinářům během návštěvy centra. Floridský guvernér Ron DeSantis prohlásil, že zařízení bude inspirovat migranty, kteří jsou v USA nelegálně, aby se sami deportovali.

 X X X

 MILIONÁŘI  V  USA

Startupy dělají v Americe z lidí milionáře. V Česku jen papírují, říká Čech z Googlu

Jan Špidlen pracoval po studiích v Silicon Valley. V amerických gigantech, jako je Google, si vyzkoušel, jak fungují zaměstnanecké akcie. 

Softwarový inženýr Jan Špidlen prošel Nvidií, Googlem, Dropboxem i Airbnb. Na vlastní kůži si v USA vyzkoušel, jak fungují zaměstnanecké akcie a jak dokáží motivovat k zářným výkonům. Po americkém vzoru je proto zaměstnancům dává ve svém zdejším startupu Myriad AI. „Český model odměňování se hodí do továren, ale ne do technologických firem,“ říká Špidlen. V rozhovoru pro Českou justici vysvětluje, proč jsou u nás akcie pro zaměstnance často jen papír bez reálné motivace a jak to změnit.

X Jak bývá nastavené odměňování v amerických technologických firmách?

Základ tvoří samozřejmě plat, ale nejde jen o něj. Plat tvoří často menšinu celkové odměny za práci. Obecně standardní ohodnocení zaměstnance ve velkých amerických technologických společnostech, kterými jsem prošel, obsahuje čtyři základní složky.

První je náborový bonus. Jde většinou o jednorázovou záležitost, ale finančně bývá docela zajímavý. Slyšel jsem, že pro inženýry zabývající se umělou inteligencí může dosáhnout až milionu dolarů. Běžně se u technických profesí pohybuje v řádu desítek až nižších stovek tisíc dolarů. Druhou složku představuje zmíněný základní plat, který se odvíjí od seniority zaměstnance. Třetí složku tvoří výkonnostní bonus. Počítá se na základě ohodnocení zaměstnance a dost často je v něm zohledněno i to, jak se daří celé firmě. Výkonnostní bonus může dosáhnout řádově i čtvrtiny ročního základního platu. Poslední složka – a podle mě ta nejzajímavější – je akciový balíček.

X Akciový balíček nebo jeho příslib dostane zaměstnanec hned při nástupu?

Před nástupem se kandidát samozřejmě dozví, jaký balíček mu zaměstnavatel nabízí. Akcie pak nabývá postupně. Běžný je takzvaný one-year vesting cliff neboli roční čekací lhůta. To znamená, že po prvním roce dostane zaměstnanec obvykle čtvrtinu toho balíčku a pak třeba každý další měsíc nebo každý další kvartál jednu šestnáctinu nebo jednu osmačtyřicetinu balíčku. Celý balíček obvykle zaměstnanec obdrží do čtyř let od svého nástupu. To je nejčastější uspořádání. Ale některé firmy to mívají rozložené i jinak. Například Amazon je známý tím, že první rok zaměstnanec dostane 10 procent přislíbeného balíčku, druhý rok dalších 10 procent a v dalších dvou letech vždy po 40 procentech.

Ať už je ale rozložení jakékoliv, důvodem je vždycky to, aby zaměstnanec zůstal ve firmě co nejdelší dobu. Kromě úvodního balíčku každý rok obvykle dostane ještě takzvaný refresher – další balíček akcií obvykle zase rozložený do čtyř let. Úvodní balíček bývá největší, refreshery už menší, ale pořád jsou velmi zajímavé. Velikost refresheru se velmi často odvíjí od výkonu zaměstnance a může se dramaticky lišit.

X Jak silnou motivaci pro vás znamenaly právě zaměstnanecké akcie?

Je to jedna z věcí, které mi tady v Česku zásadně chybí. Když firma potřebuje lidi, kteří se do práce zakousnou a dají do ní tělo i duši, nemůže je motivovat jenom platem, který je více méně pořád stejný. Tento model se hodí do továren, ale ne do technologických firem, kde něco vymýšlíte a vyvíjíte. Tam je důležité, aby zaměstnanec neměl pocit zaměstnance, ale spoluvlastníka firmy. Pak přestane řešit, jak moc v začátcích pracuje. Díky akciím vidí, že když se firmě daří, tak jemu také.

Když bude mít procento firmy, je to mnohem větší motivace. Když hodnota firmy vzroste, tak zároveň zaměstnanci s akciemi vzroste hodnota portfolia. Vytváří to i příznivé klima mezi kolegy. Když někdo udělá pro firmu něco dobrého a ona zlepší výsledky, automaticky se to promítne i do kompenzace ostatních pracovníků. Proto se všichni navzájem podporují.

X  Můžete říci finančně, jak velkou motivaci konkrétně zaměstnanecké akcie představují?

Každá firma má svoje nastavení. Ale konkrétně třeba v Googlu se používají standardizované úrovně – levely. Na balíček zaměstnaneckých akcií mají nárok zaměstnanci od úrovně L3, což je junior těsně po vysoké škole, až po L10, což je takzvaný Google Fellow, tedy inženýrská pozice, která zhruba odpovídá pozici viceprezidenta. Zhruba od pozice L6, L7 už základní plat a bonusy přestávají být zajímavé. Tvoří třeba jen 20, 30 procent celkové odměny. Uvedu příklad – na úrovni L7 může základní plat činit 250 až 300 tisíc dolarů ročně, ale díky balíčku zaměstnaneckých akcií může odměna vystoupat podle vývoje trhu i na více než milion dolarů ročně.

X Motivace formou zaměstnaneckých akcií může být tedy velmi silná. Ale co když se firmě nedaří? Pak logicky její akcie ztrácí na hodnotě. Neklesá tím i motivace zaměstnanců a chuť podílet se na záchraně podniku?

Ano, samozřejmě výnos z akcií je vždycky spojený s tím, jak se firmě daří. Když se daří, je to pro zaměstnance zajímavé. Ale firma může i ztrácet. A když se to stane, tak se propad často snaží zaměstnancům dorovnat, tedy pokud si je chce udržet.

X Co jste dělal s akciemi, které jste dostal od svých zaměstnavatelů? Prodával jste je, nebo si je necháváte na investici?

Něco jsem prodal, ještě když jsem byl zaměstnanec, něco jsem si nechal. Snažil jsem se trochu diverzifikovat své portfolio. Když člověk pracuje pro jednu firmu, tak má z té firmy plat a ještě její akcie. To není diverzifikace. Spíš část akcií prodá a investuje do jiné společnosti.

X Když startup rozdá akcie zaměstnancům, nepřichází tím jeho zakladatelé o vliv? Některé začínající firmy v Česku z toho mají obavy.

V Česku je to problém. Za prvé, ve společnosti s ručením omezeným to prakticky nejde a hned se musí dělat akciovka nebo to nějak obcházet. Když rozdám zaměstnancům akcie, stanou se spoluvlastníky firmy a je s tím spousta papírování. Společnost v tu chvíli musí svolávat valné hromady, ze kterých musí být zápisy a podobně. A to právě v Americe není. Zaměstnanci zpravidla dostávají takzvané restricted stock units, tedy akcie bez hlasovacího práva nebo stock options – opět bez hlasovacího práva.

Například my jsme naši společnost Myriad AI založili jako takzvaný C corp podle delawerského zákona. Nemáme veřejně obchodované akcie a jako zakladatelé děláme všechna rozhodnutí týkající se firmy. Akcie přinášejí jen minimální administrativu. Je to relativně standardní a do značné míry automatický proces. Tady v Česku je to zbytečně složité. Proto zde nejsou zaměstnanecké akcie tolik obvyklé. Teď ale Senát projednává novelu zákona, tak to snad bude lepší.

X Problém tedy podle vás není jen v samotném českém nastavení zaměstnaneckých akcií, spíš v celkovém nastavení práva obchodních korporací?

Ano. A také daňová pravidla jsou v České republice problémová. Zaměstnanecké akcie by se měly danit až ve chvíli, kdy je člověk může prodat a z výtěžku zaplatit daně. V Americe se to dělá tak, že když balíček akcií zaměstnanci takzvaně uzraje, společnost, pokud je veřejně obchodovaná, z něj vezme třeba třetinu na daně a zaplatí je. Se zbylými dvěma třetinami si zaměstnanec může dělat co chce. Může si je nechat, může je prodat a tak dále. To už je pak jeho riziko, jestli cena akcií poroste, nebo půjde dolů. Měl prostě možnost prodat a je jen na něm, zda ji využil.

Ale tady v Česku jako zaměstnanec tu možnost ani nemám. Hned na začátku zaplatím daně a pak čekám, jak se bude firma vyvíjet a jestli to pro mě bude mít pozitivní, nebo negativní efekt. A to je právě chyba dosavadního českého nastavení pravidel pro zaměstnanecké akcie. Je důležité, aby ke zdanění zaměstnaneckých akcí nebo akciových opcí docházelo až ve chvíli, kdy je může zaměstnanec prodat a realizovat z nich zisk. Když se platí daně z nerealizovaného – nějakého hypotetického zisku – může se totiž stát, že člověk zaplatí daně při hodnotě akcie třeba 100 dolarů za akcii. Pak jejich cena spadne na 10 dolarů, takže zaměstnanec už na nich při prodeji nemůže tolik vydělat. Ale daň z příjmu stejně zaplatil, jako by cena zůstala na 100 dolarech za akcii.

I cena zaměstnaneckých akcií může růst nebo klesat podle vývoje trhu. Když si ale firmy chtějí důležité zaměstnance udržet, pokles jim dorovnají, říká Jan Špidlen. 

X Právě toto nastavení má změnit zmíněná novela zákona o dani z příjmu, kterou aktuálně řeší Senát. Týkat se ale nemá všech společností. Pro nový režim zavádí obratový strop 2,5 miliardy korun. Jak to hodnotíte?

Toto nastavení chápu. Zákonodárci se bojí, aby to nezneužívaly velké korporace. Ale ty si také mohou dovolit fungovat ve složitějším režimu, mají na to zázemí, právníky. Česko by mělo ulehčit zejména těm malým. Ulevit jim od administrativy tak, jako to funguje třeba v Delaware. Tam se při založení firmy akciový opční program nastaví v podstatě automaticky. Výsledkem je, že v Delaware sídlí většina velkých amerických společností. Přitom ten stát nemá prakticky nic – tam nejsou talenty, není tam ekonomické zázemí. Má jen dobře napsané zákony. Paradoxem je, že neláká firmy na žádné daňové výhody. Normálně tam platí daně, jen pro ně prostě stát vytvořil jednoduché právní prostředí. A to je právě důležité, aby i čeští zákonodárci pochopili, že startupy nemají zájem se vyhýbat daním. Stejně žádné daně v prvních letech svého fungování nezaplatí, protože v nich zpravidla nerealizují zisk. Ale Česká republika by jim měla zajistit jednoduché právní prostředí, aby vůbec vznikly.

X Ve vaší nynější společnosti Myriad AI zaměstnanecké akcie využíváte. Jak je máte koncipované?

My to máme právě podle zákonů Delawaru. Tady v Česku, jak se pořád mění pravidla (parlament právě projednává už třetí změnu zákona v tomto volebním období – pozn. red.), tak ani nevíme, jak bychom to správně měli nastavit. Lidé, kteří jsou v našem startupu, s námi tedy pracují, jako by pracovali v Americe. Mají stejné výhody, stejné nevýhody, de facto stejnou smlouvu jen lehce upravenou podle českých zákonů. Všichni, kteří jsou u nás na plný úvazek, mají podíl ve firmě.

X Co na toto „amerikanizované“ nastavení říkají zaměstnanci?

Jsou z toho vždycky nejprve překvapení. Musíme jim vysvětlit, jak to funguje a proč to děláme. Ale nakonec to vždycky přijmou.

X Podle jakého klíče nastavujete, jaký podíl ten který zaměstnanec dostane?

Při založení firmy se zpravidla počítá s tím, že na rezervovaný balík akcií pro zaměstnance připadne přibližně deset procent akcií. Největší podíl má první zaměstnanec. Čím později zaměstnanec do firmy přijde, tím dostane menší procento zaměstnaneckých akcií. Jak už za sebou má firma nějaké výsledky, snižuje se i riziko, které zaměstnanec nese.

X Věříte, že kdyby se v Česku vytvořil funkční režim zaměstnaneckých akcií, mohlo by to akcelerovat vznik nových firem?

Určitě. Kdyby se tu zjednodušil systém, tak minimálně evropské venture kapitálové fondy by s tím neměly problém. Startupy, které plánují získat evropský kapitál, by tedy bez potíží mohly být registrované v Česku. Kdybychom měli kvalitní zákon o startupech, tak sem přitáhne také investory. Najednou se sem poženou peníze ze zahraničí. To by zdejší ekonomiku velmi pozvedlo. A až startupy vyrostou, tak i ony tady začnou platit daně. Jenom to neuvidíme hned – je to běh na tři, na pět let. Investice do budoucnosti české ekonomiky. A s trochou nadsázky k tomu není potřeba nic zásadního než jen opsat delawarský zákon.

České právo je ale zatím nastavené spíš pro lidi, kteří chodí do továren. Ne na to, aby podporovalo vznik nových hi-tech firem. Už třeba jen dvouměsíční výpovědní lhůta je pro potřeby začínajících podniků nesmyslně dlouhá. Brzdí startupy i zaměstnance, kteří pro ně pracují. Tito lidé si zpravidla umí se zaměstnavatelem vyjednat lepší podmínky, než jim nabízí zákon. Když nejsou spokojení, tak obvykle chtějí odejít z firmy dřív, než předepisuje zákon. V USA firmy běžně dávají 14denní výpovědní dobu, i když to zákon nenařizuje. Podle něj by měli zaměstnanci odcházet bez výpovědní doby. V České republice by kratší výpovědní doba zlepšila mobilitu odborných zaměstnanců. Chce-li Česko modernizovat svou ekonomiku, musí toto nastavení změnit. A hlavně nebrzdit rozvoj firem zbytečnou administrativou. I bez ní je těžké přijít s nápadem a založit a hlavně udržet životaschopnou firmu. Stát by to neměl ještě komplikovat.

Alžběta Vejvodová, ceskajustice.cz

X X X

 Fanoušci ve Varech bučeli na Dakotu Johnsonovou. I přes povedený výstup je zklamala

Hollywoodská herečka Dakota Johnsonová na filmovém festivalu v Karlových Varech v sobotu uvedla snímek Splitsville. Před Městským divadlem v Karlových Varech na ni čekaly davy fanoušků, kteří doufali, že si s nimi slavná herečka chvíli promluví. Odcházeli ale zklamaní – Dakota Johnsonová prošla bočním vchodem.

Americká herečka Dakota Johnsonová přiletěla do Karlových Varů v sobotu odpoledne. Se šátkem na hlavě se na letišti podepsala několika fanouškům a odjela do festivalového centra.

 Před Městským divadlem, kde od 21:15 povedenou řečí uvedla komedii Splitsville, na ni dlouho čekaly davy fanoušků. Ti ale měli smůlu a Dakota Johnsonová je pozdravit nepřišla. Do sálu proklouzla bočním vchodem. Zklamaní fanoušci pak měli na slavnou herečku bučet, jak píše web Prima ženy.

Je však možné, že se Johnsonová chtěla vyhnout situaci, ke které došlo před čtyřmi lety. Tehdy za fanoušky přišel herec Johnny Depp. Ten se zde ale zdržel tak dlouho, že nakonec zpozdil program festivalu.

 Americká herečka a modelka Dakota Johnsonová se proslavila zejména v eroticko-romantické filmové sérii Padesát odstínů, složené z filmů: Padesát odstínů šedi (2015), Padesát odstínů temnoty (2017) a Padesát odstínů svobody (2018). Za výkon v první adaptaci trilogie bestsellerů E. L. Jamesové Padesát odstínů šedi obdržela Zlatou malinu za nejhorší ženský herecký výkon v hlavní roli, u diváků nicméně získala série převážně pozitivní ohlas.

Na filmovém plátně debutovala Johnsonová v roce 1999 komediálním dramatem Léto v Alabamě. Prorazila rovněž ve světě modelingu – v roce 2006 podepsala smlouvu s modelingovou agenturou IMG Models. Za roli v remaku známého filmu Daria Argenta Suspiria získala Cenu Roberta Altmana. Hlavní úlohu vytvořila v hudebním dramatu Kalifornský sen, pod režijním vedením Maggie Gyllenhaalové si zahrála v dramatu na motivy románu Eleny Ferranteové Temná dcera, který získal tři nominace na Oscara. Hrála také třeba ve snímcích Sociální síť, Netvor či Need for Speed.

X X X

 Plovoucí bary a „nepřevratitelný“ raft. Na Vltavě kvete zvláštní vodácký byznys

 Je deset hodin ráno a na jezu v Herbertově, dva kilometry po Vltavě od Vyššího Brodu na jihu Čech a na druhém jezu, který vodáky od Lipna čeká, se tvoří fronta. Širokých raftů s neohrabanými „nevodáky“ jsou tu desítky. Čekací doba jak na příjezdu ráno do Prahy: půl hodiny žádný čas. Reportér portálu iDNES.cz. zjišťoval, jaká je letošní sezona.

„Já aspoň vypadám jako vodák, mám proužkatý modrobílý tričko, ne jako támhle ti kluci s nápisem fotři na vodě,“ směje se Jakub Hrdlička.

Kluk, který je přesným typem vodáka na Vltavě: jinou řeku nikdy nejel, přijel autem do kempu, kde si půjčil v půjčovně „nepřevratitelný“ raft, naložil si sudy s oblečením a hlavně dvě igelitky piv a tvrdého alkoholu a může s přáteli vyplout.

Spočítané to do dalšího kempu mají tak, aby tam v podstatě dopluli, aniž by museli pádlovat. A tak si čas před jezem v Herbertově krátí tím, že prostě popíjejí. „Mně je to jedno, že je tu fronta, já mám ruma,“ haleká na něj z dálky další kamarád, který s druhou částí party pluje na druhém raftu.

Pro pochopení: jez v Herbertově se sjíždí úzkou šupnou, kam se vejde jedna loď nebo raft. Proto se před ním tvoří fronta. „Lidí jsou za léto tisíce, většinou máme všechny rafty půjčený už půl roku dopředu, většinou jsou to mladí, co si jedou udělat prodloužený víkend, zachlastat,“ říká mladík, který v jedné z půjčoven předává lidem rafty.

Známá vodácká místa – ať už stánky s občerstvením na březích či vodě nebo známé kempy, jsou plné. Stejně tak Český Krumlov, kam se většina lidí jde projít. V plavkách. A i proto na rechlích – mostě přes Vltavu – před Českým Krumlovem visí billboard, že Krumlov je město zapsané na seznamu UNESCO a ne pláž a lidé by se tedy měli alespoň obléknout.

„Je to druh turismu, který prostě k Českému Krumlovu patří a už to tak bereme. Je to naše součást, ale rádi bychom, aby lidé dodržovali alespoň základní pravidla,“ říká starosta města Alexandr Nogrády. Vltavu každoročně spluje okolo tří set tisíc lidí.

Majitelé půjčoven přitom tvrdí, že lidí na Vltavě je v letošním roce o trochu méně, než kolik jich bylo třeba před pěti či deseti lety. „Je to ve vlnách, kdy lidé najíždějí hlavně o prvním víkendu a pak když vyjdou tyto červencové svátky uprostřed týdne. Ale už to není tak dramatické jako dříve,“ říká předseda Spolku Vltava a provozovatel voroplavby v Krumlově Radek Šťovíček sdružující půjčovny lidí i ochranáře řeky s cílem rozvíjet organizovanou i neorganizovanou vodáckou turistiku.

Každopádně Vltava od Vyššího Brodu do Českých Budějovic byla, je a bude vždy vytíženější než jiné české řeky. Vltava je totiž pro vodáky jistota: kvůli minimálnímu povinnému odtoku z Lipna totiž nehrozí, že by byla podobně jako jiné řeky v létě na suchu a vodáci více těžké rafty nosili, než pluli. A i proto, je vodáků tolik.

Vodáctví jako groteskní byznys

Popravdě vodáctví je tu více byznys než zážitková turistika. A nutno říct, že místy až groteskní. Tak třeba plovoucí bary, které přímo uprostřed řeky nabízejí lidem z lodi alkohol, vymyslely, jak obejít zákaz obcí podél Vltavy, které mají prodej čehokoliv přímo uprostřed řeky z lodí či barů zakázaný.

Proti plovoucím barům se také vzbouřili majitelé kempů a občerstvení od Krumlova po Lipno a sepsali loni petici, v níž žádali, aby policie nebo Česká obchodní inspekce zakročila, protože plovoucí bar přece nemůže být provozovna už jen kvůli tomu, že nemohou dodržovat hygienické normy.

Jenže na bary jsou všichni krátcí: i když úředníci „zaprotokolují“ přestupek, druhý den se na řeku vrátí. Na pokutu si vydělají během pár hodin, správní řízení o přestupku se pak vleče měsíce. A někteří z nich jdou ještě dál.

Tvrdí, že prodej alkoholu je charita, respektive ohánějí se třeba povolením například pražského magistrátu k veřejné sbírce, jejímž účelem je zajištění peněz na úklid přírody a krajiny s tím, že desetinu z ceny pití dají právě na to.

„Kontroly na ně pořádně nejdou. Hygiena řekne, že je nemůže kontrolovat, když nemají označenou provozovnu, další úřady je kontrolují ze břehu, i když jim nabízíme, že jim půjčíme lodičky. Je třicet stupňů a nikoho nezajímá, jak skladují potraviny, jak udržují hygienu, jak si myjí ruce a podobně. Je to věčný boj a letos těchto barů akorát přibylo,“ říká provozovatel známého kempu U Fíka Martin Bušovský.

Počet vodáků je neúnosný, tvrdí starosta

Už roky přitom i profesoři třeba z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity mluví o tom, že je potřeba regulovat počet lodí. Vzniklo historicky několik návrhů: vybírat peníze za každou loď a raft, který spluje, vybírat poplatky po půjčovnách až po návrh, že by denně byl omezen počet lodí, které smí na řeky vyplout – podobně jako třeba na Teplé Vltavě v Národním parku Šumava – až po to, že v létě by třeba na dva týdny platil úplný zákaz splouvání. Neprošlo nic.

„Já roky říkám, že nějaká regulace přijít musí, protože počet vodáků je už dlouhodobě neúnosný. Jsem třeba pro vytvoření jakéhosi rozpočtu, kam by šly poplatky za půjčení každé lodi. My jako města máme zvýšené náklady s úklidem odpadků, čistotou v obci, řešíme opilecké rvačky i opilce v ulicích,“ říká starosta Rožmberka nad Vltavou Bohuslav Čtveráček.

V kempech se do restaurací a předzahrádek vylodili první opilí vodáci. Baví se, smějou, někteří křičí, zpívají. „Je to tradice. Příští rok jsme tu zas,“ říká František Bernas, vodák z Prahy, který za svůj život sjel jedinou řeku. Vltavu, vždy v raftu z půjčovny a vždy o červencových svátcích.

 X X X

 Operace Midas: v Česku zadrželi organizátora mezinárodního daňového podvodu

Kriminalisté z české Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) zadrželi v tomto týdnu na základě evropského zatýkacího rozkazu jednu osobu, která je podezřelá z rozsáhlého krácení DPH při obchodování s elektronikou. Jde o mezinárodní vyšetřování, které oficiálně vede Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) v Německu.

O zadržení informoval v pátek mluvčí NCOZ Jaroslav Ibehej. Stejná vyšetřování souběžně probíhají také v Belgii a v Polsku.

„Policisté z NCOZ se v tomto týdnu podíleli na mezinárodní akci, která se týkala rozsáhlého organizovaného krácení DPH při obchodování s elektronikou se škodou cirka 10 milionů euro (246 436 000 korun),“ oznámil mluvčí.

Ibehej rovněž zmínil, že u zadržené osoby budou probíhat úkony za účelem jejího předání k trestnímu řízení do Německa.

Dotyčný zadržený je podle policistů hlavním organizátorem celého mezinárodního podvodu. V Česku detektivové kvůli tomuto krácení daní provedli i jednu domovní prohlídku.

Úřad evropského žalobce rozsáhlé vyšetřování oficiálně pojmenoval jako operaci Midas. Název je odvozen od řeckého bájného krále, který měl schopnost vše proměnit ve zlato, fakticky šlo ale o prokletí, protože Midas se kvůli svému zlatému doteku nemohl ani normálně najíst.

Ve své tiskové zprávě evropský úřad také uvádí, že zmíněná nadnárodní zločinecká organizace už státy Evropské unie svým krácením DPH připravila o 195 milionů eur.

Předmětem zájmu této skupiny je podle evropského žalobce a české NCOZ prodej chytrých telefonů, sluchátek a dalších drobných elektronických zařízení. V minulosti skupina obchodovala i s rouškami a respirátory.

 X X X

 KLDR nestačí. Rusko chce vtáhnout do války další asijskou zemi, hlásí Ukrajina

 Po Severní Koreji, kterou Rusko vtáhlo do války s Ukrajinou loni v červnu, hledá Rusko nové spojence. Tím se podle ukrajinské tajné služby (HUR) může stát země v jihovýchodní Asii, Laos. Zpravodajská služba upozorňuje, že by Rusové mohli nasadit Laosany v Kurské oblasti. Rusko ani Laos se bezprostředně k věci nevyjádřily.

 Pod záminkou humanitárních operací plánuje Kreml vtáhnout do války Laos, tvrdí páteční zpráva ukrajinské tajné služby HUR. Rozvědka dále uvádí, že by brigády tvořené Laosany mohly být nasazeny v Kurské pohraniční oblasti, údajně mají pomáhat s odstraněním min.

Ruská tisková agentura Interfax loni v září informovala o podpisu vojenské spolupráce mezi Laoskou lidově demokratickou republikou a Ruskou federací. Představitelé států podepsali dohodu v srpnu v Moskvě téhož roku. Právě v tomto dokumentu je zmíněná také spolupráce na možném odstraňování min.

„Rusko se pod záminkou humanitární rétoriky snaží legalizovat přítomnost cizích vojenských kontingentů na svém území a fakticky je využívá k vedení války proti Ukrajině,“ uvedla HUR.

Rusko dobylo další dvě ukrajinské vesnice – obec Sobolivka v Charkovské oblasti a ves Piddubne v Doněcké oblasti. S odkazem na ruské ministerstvo obrany o tom dnes informovaly agentury AFP a Reuters. Kyjev se k tvrzení Moskvy nevyjádřil a podobná prohlášení stran konfliktu nelze bezprostředně v podmínkách války nezávisle ověřit.

 

Krok ruské strany přichází v době, kdy se jim nedaří obnovovat stále více klesající počty vojáků ve válce s Ukrajinou. Vyjádření ruské strany ohledně možného zapojení do válečného tažení Laosanů chybí. Zapojení Severokorejců však bylo prokázáno, když několik z nich zajala ukrajinská armáda.

Podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského už v Kurské oblasti padlo nebo bylo zraněno přes tři tisíce severokorejských vojáků. Moskva ani Pchjongjang nikdy nasazení Severokorejců po boku ruských vojáků nepotvrdily, rovněž jej ale nepopírají.

Ukrajinská armáda pronikla do Ruska přes hranici 6. srpna a podařilo se jí obsadit kus území. V rámci ruské protiofenzivy letošního roku však o většinu tohoto území přišla.

O možném zapojení více než 1 500 vojáků z různých zemí světa informoval v investigativě ruský server Važnyje istorii. Podle něj Rusko verbuje muže z více než 48 zemí světa, včetně států z Evropy, Asie, Afriky a obou Amerik.

Laos je vnitrozemská země jihovýchodní Asie sousedící s Čínou, Vietnamem a Thajskem. K tvrzení HUR se zatím rovněž nevyjádřil. Země udržuje úzké vztahy jak s Moskvou, tak se svým spojencem Pekingem.

X X X

 Menšík i Krejčíková skončili na Wimbledonu ve třetím kole. Obhájkyni titulu trápily zdravotní potíže

Tenista Jakub Menšík prohrál ve 3. kole Wimbledonu s Italem Flaviem Cobollim 2:6, 4:6, 2:6 a do prvního grandslamového osmifinále nepostoupil. Česká jednička přesto zaznamenala na trávě v All England Clubu dosud nejlepší výsledek. Obhájkyně titulu Barbora Krejčíková skončila také ve 3. kole. I kvůli zdravotním potížím prohrála s Američankou Emmou Navarrovou 6:2, 3:6, 4:6.

 Menšík nenavázal na předchozí triumfy nad Američanem Marcosem Gironem a Francouzem Hugem Gastonem. Proti turnajové dvaadvacítce Cobollimu si vypracoval jediný brejkbol, který neproměnil. Ital naopak získal jeho servis pětkrát. Celkem měl sedmnáct brejkbolů.

„Dneska to asi úplně nedopadlo podle mých představ. Nemyslím výsledkově, ale i výkonnostně a celkovým průběhem zápasu. Klobouk dolů před Flaviem, protože byl dnes lepším hráčem. Předvedl chvályhodný výkon. Těžko se mi na to reagovalo, necítil jsem se dnes úplně ve své kůži. Od začátku do konce to nebyl můj den,“ řekl českým novinářům Menšík.

Svěřenec trenéra Tomáše Josefuse, který byl posledním českým zástupcem v mužské dvouhře, neuspěl ve třetím kole grandslamu počtvrté a podruhé v tomto roce. Ve stejné fázi dohrál také v lednu na Australian Open.

Nepomohlo ani jedenáct es

Menšíkovi v sobotu nepomohlo ani jedenáct es. Udělal sedm dvojchyb a 38 nevynucených chyb. Soupeř jich měl sedmnáct.

Vítěz letošního turnaje v Miami nezachytil ani jednou úvod setu. Vždy přišel v prvním gamu o servis a následně se těžko prosazoval na returnu. První sadu ztratil za 27 minut a neúspěšně vstoupil i do druhého setu.

Českému tenistovi nepomohla ani dvouhodinová přestávka kvůli dešti. Po návratu manko brejku nedohnal a za stavu 4:5 neproměnil svůj jediný brejkbol v utkání. Na začátku třetí sady mu Cobolli znovu sebral servis a duel dovedl k vítězství. Zápas zakončil čistou hrou.

Sinner postoupil do osmifinále

Lídr tenisového žebříčku Jannik Sinner zvládl i třetí zápas Wimbledonu ve třech setech. Italský favorit, jenž má v 23 letech zatím tři grandslamové tituly, postoupil na trávě v All England Clubu do osmifinále po výhře 6:1, 6:3, 6:1 nad Španělem Pedrem Martínezem.

Sinner se v květnu vrátil do turnajů po tříměsíčním trestu za dopingový nález a na předchozím grandslamu Roland Garros si zahrál finále. Na londýnské trávě zatím ztratil pouhých sedmnáct gamů. Martínez měl v zápase problémy s ramenem.

„Všichni jsme viděli, že se trápí,“ řekl Sinner. A ke svým výsledkům spokojeně dodal, že první týden nemohl dopadnout lépe. Jeho příštím soupeřem bude buď Bulhar Grigor Dimitrov, nebo Rakušan Sebastian Ofner.

Zdravotní potíže Krejčíkové

Devětadvacetiletá Krejčíková, která plnila v All England Clubu roli turnajové sedmnáctky, dohrávala duel s o sedm příček výše nasazenou soupeřkou se zdravotní indispozicí. V průběhu třetího setu si vzala pauzu na ošetření, v závěru utkání se na kurtu rozplakala. Na turnaji, který vloni ovládla, prohrála po devíti předchozích výhrách.

 X X X

 Squid Game je fenomén: Dětské tábory převzaly „vražedné“ hry, podle psychologů to není vhodné

Hra na oliheň na dětských táborech

 Brutální seriál Hra na oliheň fascinuje diváky po celém světě — a přitahuje i děti, přestože by ho podle řady odborníků vidět neměly. Psychologové varují, že násilí na obrazovce může mít vážné dopady na dětskou psychiku. Přesto se motivy ze seriálu objevovaly už přes rok ve školách, teď o něm bájí na sociálních sítích, a nově se dokonce podle něj organizují letní tábory.

Další série seriálu Hra na oliheň neboli anglicky Squid Game. Postavy v něm soutěží v dětských hrách a trestem za selhání je jedině smrt. Seriál, který ovládl obrazovky po celém světě, zasahuje i děti v Česku. „Fenomén celého seriálu je velký problém pro dětskou psychiku, protože obsahuje extrémní násilí, které zobrazuje jako běžný prostředek k dosažení cíle. Děti nejsou schopné rozeznat fikci a realitu,“ popsal pro CNN Prima NEWS odborník na školství a psycholog Karel Rajchl.

 Podle psychologů může sledování seriálu způsobit úzkosti, strach nebo problémy ve vztazích. Redakce CNN Prima NEWS před prázdninami získala obrázky dětí, na kterých v jedné z pražských mateřských škol malovaly násilné scény inspirované seriálem. O prázdninách jim navíc často chybí dohled dospělých. Podle dětského psychologa Václava Mertina chceme děti vychovávat tak, aby byly vstřícné. „To násilí ve hrách a filmech nepodporuje,“ uvedl pro CNN Prima NEWS Mertin.

 Alkoholová vlna v Pardubicích: Děti zapíjely prázdniny, „vražedný koktejl“ ohrožuje i dospělé

Hra na oliheň se stala fenoménem, který zasáhl i ty nejmladší. Jejich zájmu vycházejí vstříc nabídky letních táborů, přičemž některé tematicky přímo vycházejí ze seriálu. „Bereme hry, které tam jsou, a předáváme je do našeho tábora. V tu chvilku vedoucí s dětmi probírá ta kontroverzní témata,“ popsal realitu jeden  z táborových vedoucích Viktor Kališ.

Vedoucí: Zájem mají i rodiče mladších dětí

Zájem je tak velký, že tábory snižují věkové limity. „Byl velký zájem od dětí i rodičů, že by tam chtěli poslat i ty mladší, konkrétně věkovou hranici 11 až 12 let,“ dodal Kališ. Požadavku proto vyhověli.

Podle expertů nejsou zákazy v těchto případech ideálním řešením. Naopak doporučují s dětmi sednout a vysvětlit jim, o čem podobné příběhy opravdu jsou. „Myslím si, že máme povinnost jako dospělí násilí nepodporovat. S tím, že se vyskytuje ve společnosti, nic neuděláme, ale abychom ho ještě vnášeli uměle do dovolené a prázdninových táborů, s tím úplně nesouhlasím,“ dodal Mertin.

„Napodobování násilného a soutěživého chování u dětí může vést ke konfliktům a šikaně,“ doplnil Rajchl. Podle odborníků nestačí jen vysvětlovat. Klíčová je výchova k respektu a schopnosti řešit konflikty bez násilí.