Aktuálně.CZ: Patříte ke znalcům Ruska, jeho historie, literatury, umění a jste i žádaným překladatelem. Zeptám se tedy poněkud provokativně: lze i po invazi na Ukrajinu mít k Rusku respekt? Sledovat filmy z jeho produkce? Číst a překládat ruskou literaturu?

 Docela určitě. Zrovna překládám Zločin a trest od Fjodora Dostojevského, což je shodou okolností právě v této době víc než aktuální román. Mám-li to říci ve zkratce: zločin je už znám, zatímco o trestu se teprve uvažuje. Uvidíme tedy, jak to dopadne v kontextu války na Ukrajině.

Možná by si někdo mohl usmyslet, že Dostojevského teď ne. Vždyť to je přece ten ruský mesianista, jeden z nejznámějších vyznavačů ruské velikosti. To je samozřejmě pravda. Je to ale i jeden z absolutních světových literárních velikánů. Vyřadit právě tohoto génia z české literatury by byla – nemohu si pomoci – jednoduše blbost.

Nicméně máme tu i díla významného ruského autora sci-fi literatury Sergeje Lukjaněnka, jehož jsem v minulosti rovněž rád překládal. Jeho povídky jsou velmi obratně a čtivě napsané, ale časem se stávaly velmi antiamerické a rusko-šovinistické. Asi po sedmi textech jsem tedy s Lukjaněnkem skončil. Ostatně i nakladatelství Argo odmítá vydat jeho poslední knihy. A není divu. Lukjaněnko je totiž aktivním a agilním podporovatelem prezidenta Vladimira Putina.

Dlouhá léta jsem se také nechtěl pouštět do překladů spisovatele a vojáka z války v Čečensku Zachara Prilepina. Pak jsem si ale z Moskvy přivezl jeho knížku, kterou jsem pro Argo pod titulem „Botky plné horké vodky“ nakonec přeložil. Znamenité povídky. Když jsem se ale poté s Prilepinem setkal v Moskvě, pochopil jsem, že ani jeho bychom neměli v Česku vydávat. Rovněž se z něj stal aktivní – v jeho případě i politický – Putinův podporovatel.

Avšak zpět k vaší otázce: ruskou klasickou literaturu bych z našeho života rozhodně nemýtil. A samozřejmě že ani tu kvalitní moderní od Vladimira Sorokina, Viktora Pelevina, Ludmily Ulické anebo s ruskou literaturou spjatou nobelistku Světlanu Alexijevičovou. Při výběru překladů musíme být ale v každém případě opatrnější než dříve.

X Vasilij Šukšin ve svých dílech, ještě v sovětských poměrech, kritizoval ruskou brutalitu, aroganci a korupci. Ostatně v důsledku jednoho ze svých protestů předčasně zemřel. Proto se zeptám: rozumíme vůbec současnému Rusku? A zajímá mě to i proto, že druhá světová válka přiměla Němce k obrovské sebereflexi. Šílené stalinské represe a vyvražďování vlastního národa – včetně toho ukrajinského v letech hladomoru – v Rusku naopak nic podobného po pádu komunismu nenastartovaly.

To je pravda. Jen to trochu oživím výčitkou ruského intelektuála německému kolegovi: „Vy se máte, protože jste světovou válku prohráli.“ Tím je řečeno vše.

Sebereflexe Němců byla samozřejmě poněkud složitější, podmíněná byla snad až příliš tvrdou převýchovou značné části německého národa. Ale zdařila se. Stejně jako v případě militaristických Japonců. Dnes patří oba tyto národy k těm nejpacifičtějším. Projevuje se to mimochodem i v postoji Němců k válce na Ukrajině.

Rusové se ale po světové válce žádné převýchovy nedočkali. Po jejich vítězství, které bylo dosaženo za cenu deseti milionů životů sovětských vojáků a občanů, neměl totiž nikdo potřebu ani odvahu společnost převychovávat. Historický velkoruský šovinismus se druhou světovou válkou naopak paradoxně posílil. Zejména proto je Den vítězství 9. května pro Vladimira Putina vůbec nejzásadnějším svátkem v celé ruské historii. Byť jde o události staré bezmála osmdesát let.

Putin zkrátka a dobře nevidí pro sebe a Rusy jinou perspektivu než neustálé ohlížení se do téměř staleté historie.

X Ještě se vrátím k onomu pochopení Ruska. Ředitelka ruského opozičního serveru Meduza.io Galina Timčenková mi nedávno řekla, že Rusko není putinovské, ale zastrašené. Dá se s tím souhlasit?

 Nejsem si tím jist. Ta zastrašenost tam ale v každém případě je. Protirežimní či protiválečné demonstrace jsou v Rusku brutálně rozháněny, lidé zatýkáni. Putinovský režim si počíná velmi drakonicky. Po desetiletí tak ostatně fungovala i sovětská společnost. No a Putin dělá vše pro to, aby ruská společnost fungovala stejně jako ta sovětská.

Vrátím se ale ještě k vámi zmíněnému Šukšinovi. Byl to skvělý pozorovatel archetypů ruského života, v němž je krutost – abych tak řekl – ústrojně přítomna. A vy s ní musíte neustále počítat. Právě proto jsme v Buči anebo v Mariupolu svědky extrémní brutality ruských vojáků. Jakkoliv k násilí a excesům vede každá válka. Nemohu se ale zbavit dojmu, že tu agresivitu vyúsťující v nelidské krutosti v ruských vojácích cílevědomě pěstují.

Prezident Putin si neuvědomuje, že veškeré ukrutnosti, jichž se ruská armáda na Ukrajině dopouští, budou nevyvratitelně doloženy. A už se to děje. Rusové to ve svých moderních dějinách ponesou jako další obrovské a traumatizující břímě minimálně ještě padesát let.

X Co říkáte hlasům, že Rusové mají agresi v genech? Například vojenský psycholog Daniel Štrobl na otázku, jak si vysvětluje brutalitu ruských vojáků, odpověděl: „To jsou prostě Rusové.“

 Tak tohle bych si opravdu netroufal tvrdit. Spíše mi to připomíná příběh doktora Jekylla a pana Hyda. Hodně lidí, kteří v Rusku dlouhodobě pobývali, vám řekne, že v obyčejné ruské domácnosti vám snesou na stůl první a poslední. Ale na druhé straně vám jen tak z plezíru bez mrknutí oka zabijí psa. Do jisté míry tedy na vrozené ruské krutosti možná něco bude.

Podobné úvahy o nelítostné nátuře panují v historii rovněž o Japoncích, protože byli vychováváni krutou hrůzovládou. Dnes to už ale v takové míře neplatí, což není náhoda. Japonci totiž na převýchově národa rovněž dlouho a tvrdě pracovali.

Jestli tedy jednou skončí putinismus a nebude nahrazen něčím ještě horším, což se může stát, tak by se nová ruská politická garnitura měla snažit převychovat ruský národ k něčemu civilizovanějšímu, než je dnešní barbarské chování ruské armády na Ukrajině. A hrozné je i to, že se ona brutalita odráží i ve 83procentní popularitě ruského prezidenta.

X Překvapilo mě, že například ruský oscarový režisér Nikita Michalkov, který natočil silné protiválečné a protistalinské filmy, podporuje Putinovu invazi. Anebo by mě to spíše nemělo překvapovat?

Tak tohle by vás překvapovat zrovna nemělo. Nikita Michalkov se totiž takhle projevuje už poměrně dlouho. Právě on představuje talentovaného představitele ruské kinematografie, který má tvrdé vládnutí Rusů v genech. A jemu podobných je samozřejmě víc.

Vrátím se ještě ke zmíněnému Zacharu Prilepinovi, jde o výborného prozaika. Když jsem ho ale poznal v Moskvě na mezinárodní překladatelské konferenci osobně, doslova mě vyděsil svými politickými názory.

Německá kolegyně to komentovala slovy: „Někdo je daleko větší umělec nežli člověk.“ Což v Rusku platí dost často. Takže když se bude jednou tvorba režiséra Nikity Michalkova hodnotit, bude shledáno, že to možná nebyl dobrý člověk, ale přece jen skvělý umělec.

X Takže asi není náhoda, že například ruská filmová produkce už dlouho doslova chrlí jeden druhoválečný film za druhým. Jak čtete tuhle praxi? A co vlastně znamená ten akcent na ruské válečné hrdinství, utrpení a oběti? Jde snad o dlouhodobou psychologickou přípravu na válku?

 Je to možné. Putin ale vcelku správně tuší, že v posledních sto letech – jak už jsem zmínil – je právě vítězství ve Velké vlastenecké válce (ruské označení pro sovětsko-německou válku v letech 1941-1945, pozn. red.) pro Rusy tou největší historickou událostí. A poukazuje na to i ona velká série válečných filmů, o nichž mluvíte. Jako by Rusové nebyli schopni vytvořit smysluplnou vizi své budoucnosti. Poháněni navíc svým prezidentem jsou nuceni se neustále ohlížet do své minulosti, protože ve svých moderních dějinách nic lepšího nemají. Přestože vypustili do kosmu první družici, prvního kosmonauta, přestože krátce po válce sestrojili jadernou bombu – i když s pomocí čiré špionáže.

Rusko má za sebou z let sovětské epochy i spoustu vědeckých úspěchů, ale jeho současný prezident se z jakéhosi nedostatku představivosti nestále vrací k tématu druhé světové války. A je tomu tak podle mě i proto, že Stalinův Sovětský svaz zažíval největší mocenské období v historii jakéhokoliv ruského impéria. No a právě k tomuto krutému a nelidskému odkazu Vladimir Putin neustále vzhlíží.

X Světlana Alexijevičová k tomu ve své knize Doba z druhé ruky říká, že Rusům nevadí ve srovnání se Západem horší životní úroveň ani jistá míra strádání, důležité ale pro ně naopak je, že svět se Ruska bojí.

 Jen malinko bych to poopravil ruským úslovím: „Aby nás respektovali a aby se nás báli.“ Docela přesně to vystihuje i nepěkný rys ruské národní povahy: neustálé imperiální smýšlení a neschopnost představit si svou zem mimo imperiální kontext. Právě tohle je největší problém Ruska. I spisovatel Vladimir Sorokin k tomu říká: „Už půl tisíciletí je v Rusku jedno, jak se ‚gosudar‘ jmenuje. Zda je to car, generální tajemník komunistické strany či prezident. Důležité je, že tito lidé po stovky let vládnou podle čingischánského schématu.“

X Vyústil v to snad i lidmi přeplněný stadion v moskevských Lužnikách, který až freneticky aplaudoval prezidentu Putinovi za jeho válečné úsilí na Ukrajině?

 Lužniki jsou, bohužel, nejaktuálnějším obrazem toho, o čem se teď spolu bavíme. I když tam určitě seděli i lidé, kteří s Putinem ne zcela souhlasí, ale bojí se. Vidí zkrátka, že do Ruska se vrací hrůzovládný režim, o němž nevědí, jak dlouho bude ještě u moci. Odhadnout to ostatně nedokáže vůbec nikdo.

X A neukazuje tohle vše na velkou krizi ruské pokrokové inteligence?

 Problém ruské inteligence je v tom, že při každém kataklyzmatu, jako je i válka na Ukrajině, svou zemi opouští. Bylo tomu tak po Velké říjnové socialistické revoluci v roce 1917, v letech stalinských represí a ve velkém jsme toho svědky i dnes.

Bavili jsme se o největších ruských literátech. Právě oni teď z Ruska odcházejí do zahraničí. Střízliví ovšem – a od Putina se odvracejí – už i jeho notoričtí podporovatelé, jako například světoznámá sopranistka Anna Netrebková. Tihle Rusové žijí sice už léta na Západě, ale tím spíše chápou, že Putinův režim už dál podporovat nelze. To už by byl vrchol všeho.

„Nejvíc zvěrstev se děje, když armáda prohrává,“ říká psycholog Daniel Štrobl.

X X X

Kreml na potopení křižníku

Zničení raketového křižníku Moskva, který byl vlajkovou lodí ruské Černomořské flotily, považují odborníci za tvrdou ránu pro prezidenta Vladimira Putina a za propagandistické vítězství Ukrajiny. Ukrajinské úřady ve čtvrtek uvedly, že loď zasáhly a poškodily ukrajinské protilodní střely Neptun. Ruská prohlášení se však vyhýbají jakékoli zmínce o ukrajinském podílu, pouze mluví o potopení lodi.

 i Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v pátek navzdory naléhání ruských novinářů odmítl poskytnout podrobnosti o potopení lodi. „To je výsada armády. Kladete otázky, které se nás netýkají,“ řekl podle agentury Interfax.

Na dotaz, zda prezident Vladimir Putin plánuje návštěvu Sevastopolu a na místě provést analýzu situace kolem křižníku, Peskov odpověděl, že „prezident v nadcházejících dnech neplánuje žádné regionální cesty“.

Při útoku zahynul i kapitán lodi Anton Kuprin. „Netruchlíme,“ komentovala informaci o smrti 44letého důstojníka ukrajinská strana.

Britský list The Guardian označil Moskvu za pýchu ruského námořnictva a nejprestižnější plavidlo nasazené ve válce s Ukrajinou. Ruské ministerstvo obrany upřesnilo, že křižník se potopil, když byl na rozbouřeném moři vlečen do přístavu poté, co na palubě explodovala munice, propukl požár a trup byl poškozen a ztratil stabilitu.

„Potopení křižníku Moskva … není jen významnou ztrátou, je také symbolem nynějšího chaotického ruského válečného tažení,“ cituje The Guardian Michaela Kofmana, ředitele výzkumu a odborníka na Rusko z amerického Centra pro námořní analýzy.

Experti, na které se odvolává americká televize CNN, jsou přesvědčeni, že potopení Moskvy je tvrdou ranou pro národní hrdost Rusů. Přirovnávají ho ke zničení některých amerických bojových lodí během druhé světové války nebo k likvidaci letadlové lodi v současnosti. 

„Jedině ztráta ponorky s balistickými střelami nebo Admirála Kuzněcova (jediné ruské letadlové lodi) by pro morálku Rusů a pověst námořnictva znamenala tvrdší ránu,“ řekl podle CNN Carl Schuster, kapitán amerického námořnictva ve výsluze a bývalý vysoký činitel vojenské rozvědky americké armády pro oblast Pacifiku.

Profesor válečné strategie z londýnské King’s College Alessio Patalano připomněl, že válečná plavidla operují mimo zorné pole veřejnosti a o jejich aktivitách málokdy informují média. „Jsou to ale velké plující kusy území určitých států, a když o ně přijdete, tím spíše o vlajkovou loď, bez ohledu na vojenské ztráty jde o mimořádnou věc,“ prohlásil Patalano.

Také americký Institut pro studium války (ISW) ve své analýze věnované potopení Moskvy uvádí, že tato událost zřejmě „naruší ruskou morálku“ a jde o věc, kterou nelze skrýt před veřejností.

 „Ztráta křižníku Moskva – bez ohledu na to, zda šlo o důsledek ukrajinského útoku nebo o nehodu, je pro Ukrajinu velkým propagandistickým vítězstvím,“ uvádí ISW. Potopení lodi, kterou obránci ukrajinského Hadího ostrova nevybíravými slovy poslali „do háje“, je požehnáním pro ukrajinskou morálku, konstatoval také institut ve své analýze.

 Nezávislý ruskojazyčný portál Meduza píše, že zkáza Moskvy může výrazně oslabit protileteckou ochranu dalších částí Černomořské flotily zapojených do války na Ukrajině.

Podotýká ovšem, že křižník jako jediné plavidlo své třídy při poslední modernizaci nedostal nové radary, které jsou schopné efektivně zachytit nízkoletící cíle, včetně raket Neptun vyráběných Ukrajinou.

Za velmi vážnou ztrátu označil zničení Moskvy na portálu lenta.ru Konstantin Sivkov, ředitel Ruské akademie pro raketové a dělostřelecké vědy (RARAN). Podotkl, že plavidlo mělo velký útočný potenciál a bylo vybaveno na současné podmínky boje.

Není to rozhodující bod války

Nicméně Institut pro studium války uvádí, že potopení Moskvy sice ukázalo, že ukrajinské síly jsou schopné útočit na ruské lodě v Černém moři a omezí ruské možnosti podnikat raketové útoky, je ale nepravděpodobné, že by znamenalo rozhodující ránu pro ruskou armádu v celé vojenské operaci na Ukrajině.

Hlavním úlohou křižníku zřejmě bylo provádět přesné údery proti logistickým centrům nebo letištím. Tyto útoky byly sice úspěšné, ale početně omezené ve srovnání s leteckými útoky a raketovými údery vedenými ze země.

X X X

ÚDER  UKRAJINĚ  ZA  KŘIŽNÍK

Rusko po ztrátě ikonické lodi vrací úder. Zničila kyjevský raketový závod

Kyjevem v noci na čtvrtek otřásaly exploze. Poté, co Rusko oznámilo, že provedlo úder na raketový závod v hlavním městě, se objevily další podrobnosti o explozích v Kyjevě.

Jeden z novinářů agentury AFP, který je na místě, uvádí, že ukrajinská vojenská továrna je částečně zničena. Vojáci 72. samostatné mechanizované brigády zadrželi skupinu tisíců ruských vojáků, tvrdí Ukrajinci. Prezident Zelenskyj v nejnovějším videoposelství svému národu řekl, aby byl hrdí, jelikož přežil 50 dní ruské invaze. Podle informací OSN Lidé v Mariupolu umírají hlady. Velitel ukrajinské jednotky bránící Mariupol řekl, že situace je kritická.

Z ukrajinské metropole Kyjeva byly v noci na pátek hlášeny mohutné exploze. Výbuchy byly podle Reuters hlášeny rovněž z města Cherson na jihu země, Charkova na severovýchodě a Ivano-Frankivsku na západě. Zatímco v ostatních městech varovné sirény utichly, v Luhanské a Záporožské oblasti na východě země byly stále slyšet, dodala agentura.

80 vojáků 72. samostatné mechanizované brigády zadrželo skupinu tisíců ruských vojáků, která se pokoušela probít přes vesnici Moščun do Kyjeva. „Svět si také musí uvědomit zvěrstva páchaná Rusy na civilním obyvatelstvu a náš celonárodní odpor vůči okupantům,“ napsal na Facebook Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny.

Ruský křižník Moskva se potopil. S odvoláním na ruské ministerstvo obrany o tom ve čtvrtek večer informovaly tiskové agentury TASS a RIA Novosti. Vlajková loď Černomořské flotily se účastnila invaze na Ukrajinu. Místní úřady už dříve prohlásily, že plavidlo zasáhly a poškodily ukrajinské protilodní střely Neptun.

Zničení raketového křižníku Moskva, který byl vlajkovou lodí ruské Černomořské flotily, považují odborníci za tvrdou ránu pro prezidenta Vladimira Putina a za propagandistické vítězství Ukrajiny. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se o potopené válečné lodi zmínil v nočním videoposelství, v němž vzdal hold těm, kteří „zastavili postup nekonečných konvojů ruské vojenské techniky“ a také těm, „kteří ukázali, že ruské válečné lodi mohou jít akorát… ke dnu.“

Vedoucí Světového potravinového programu OSN David Beasley varoval, že v obléhaném městě Mariupol, které je již několik týdnů těžce bombardováno, lidé „umírají hlady“. Velitel ukrajinské jednotky bránící Mariupol řekl, že situace je kritická. Město může zachránit jen rychlá vojenská operace nebo politické jednání.

X X X

Papež se drží stranou, aby mohl být spojka ve vyjednávání o válce, říká vojenský kaplan

Ačkoliv válka na Ukrajině trvá už téměř dva měsíce, mezi Ruskem a Ukrajinou se stále nepodařilo najít dialog, který by vedl ke konci bojů. Většina států se navíc jasně vymezila, na jaké straně konfliktu stojí. I proto by potenciálním prostředníkem mohl být i papež. Podle Tomáše Holuba, vojenského kaplana a biskupa Plzeňské diecéze, se proto hlava Vatikánu snaží držet stranou, sdělil v pořadu Interview.

X X X                                                                                                                                                                                                                                                                          Ukrajina si oblíbila slovo „makronovat“, tedy litovat, žvanit, nic nedělat

Nedávno se na sociální síti Telegram objevilo slovo „makronovat“, nové, nepříliš pochvalné sloveso, které popisuje chování francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Tento novotvar přímo inspirovaný jeho jménem znamená: projevovat obavy či lítost, dlouze o tom telefonovat, ale nakonec neudělat vůbec nic.

Zatímco vystoupení jiných státníků, včetně českého premiéra Petra Fialy nebo britského ministerského předsedy Borise Johnsona po boku Volodymyra Zelenského Ukrajinci vysoce ocenili jako symbol podpory, telefonáty Emmanuela Macrona s ruským prezidentem Vladimirem Putinem natolik pobouřily obyvatele napadené země, že někteří neváhali vtipkovat o neochotě Paříže a i Berlína zaujmout v této věci aktivní pozici.

Tyto posměšky se proto odrážejí i v jazyce, přičemž Ukrajinci očekávají, že francouzský prezident, kterého mnozí obviňují i z toho, že je v žoldu Kremlu, se přece jen pochlapí k větší angažovanosti, píše list Le Parisien .

Návštěva Ukrajiny

Jednou z věcí, které veřejnost francouzskému prezidentovi vytýká, je neuskutečněná návštěva ukrajinského hlavního města Kyjev. Ještě v polovině března Macron cestu nevylučoval, v pondělí se však nechal slyšet, že je připraven odcestovat do Kyjeva nebo jakéhokoli jiného města na Ukrajině, pokud jeho návštěva pomůže současné krizi. „Jsem připraven jít kamkoli, pokud by to mohlo být užitečné, pokud by to pomohlo zahájit dialog,“ řekl Macron televizi BFM. A nakonec prohlásil, že nebude podléhat nové módě cestování politiků do Kyjeva.  Před týdnem do hlavního ukrajinského města vyrazili předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, šéf unijní diplomacie Josep Borrell a slovenský premiérem Eduard Heger.

 X Jste spokojeni s diplomatickou aktivitou prezidenta Macrona ohledně Ukrajiny?

Ano. Tento týden se ve městě ocitli prezidenti Estonska, Lotyšska a Polska. Také česká senátní delegace v čele s jeho předsedou Milošem Vystrčilem vyrazila do některých ukrajinských měst vyjádřit podporu.

Telefonáty s Putinem

Macron přesto není úplně nečinný. Od vypuknutí války provedl francouzský prezident několik hovorů se svým ruským protějškem, který každý trval déle než hodinu. Před týdnem Macron přiznal, že tyto telefonáty mu jsou vlastně proti srsti. „Vadí mi s ním mluvit, není to příjemné. Ale co máme dělat? Musíme připravit příměří,“ nechal se slyšet v rozhovoru pro francouzskou digitální platformu Brut media.

Ještě před začátkem války se nynější francouzský prezident setkal s Putinem v tváří v tvář v Moskvě. Byl tak jedním z mála západních vůdců, kteří se snažili udržovat nepřetržitý dialog s ruským prezidentem ve snaze přesvědčit ho k příměří.

 Slovo genocida ohrožuje mé snahy o mír

Francouzský prezident byl nedávno kritizován také kvůli odmítnutí užití slova genocida v souvislosti s ruským postupem na Ukrajině. Tvrdí, že termín znamená slovní eskalaci, která by zkomplikovala jeho úsilí o nastolení míru. Stejný názor projevila i Macronova soupeřka v boji o prezidentskou funkci Marine Le Penová, která je obviňována z příliš úzkého vztahu k Rusku, které jí financovalo přinejmenším minulou předvolební kampaň.

K užití slova vyzval Macrona ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Francouzská hlava státu to ale odmítla, což Zelenskyj označil za „velmi zraňující“. „Francie stojí na straně Ukrajiny… Slova mají svůj význam a my všichni musíme být velmi opatrní,“ prohlásil Macron.

  Termín genocida v úterý poprvé použil v souvislosti s ruskou invazí americký prezident Joe Biden. Kromě Macrona se označení genocida vyhýbají i německý kancléř Olaf Scholz a generální tajemník OSN António Guterres.

Někteří analytici spekulují, že se francouzský prezident angažuje po vzoru bývalého prezidenta Francie Nikolase Sarkozyho, který tvrdí, že svou diplomatickou aktivitou v roce 2008 zabránil obsazení gruzínské metropole Tbilisi během tehdejší války, když se vydal na diplomatickou návštěvu do Ruska.

Není to poprvé, co se jména politiků dostávají do jazykových novotvarů. Například v roce 2015 Němci vymysleli sloveso „merkeln“ po nyní již bývalé kancléřce Angele Merkelové. Znamená to nedělat nic, nerozhodovat se, nevydávat žádné prohlášení. Sloveso makronovat tak vlastně představuje významový posun do druhého extrému.

X X X

Armádu jsme si afganizovali. Není to jen o počtu tanků, tvrdí generál Šedivý

Ve stínu války na Ukrajině je nutné změnit náš přístup k financování obrany a přemýšlení nad smyslem armády, říká generál Jiří Šedivý v rozhovoru pro iDNES.cz. Obrana není jen o počtu vojáků a tanků, ale také zajištění fungování státu v čase války. Jinak nás to může nepříjemně zaskočit, dodává.

x Jak je na tom česká armáda? Ubránila by republiku?

Velikost naší armády je úměrná potenciálu České republiky, počtu obyvatel, síle ekonomiky a průmyslu a našeho mezinárodního postavení. Armáda ČR disponuje 27 tisíci vojáky. Koncepce výstavby Armády České republiky do roku 2030 počítá s počtem 30 tisíc vojáků plus aktivní zálohy, což je podle mého názoru limit, který je schopné Česko dosáhnout.

Taková armáda není samozřejmě schopna ubránit celé naše území, určitě ne bez podpory Severoatlantické aliance. I proto Česká republika do NATO vstoupila a hraje v ní důstojnou roli. Za její kvalitu se nemusíme stydět. Problém s dlouhodobým podfinancováním armády je politická otázka a ne vojenská.

X X X

Ničivé záplavy decimují Jihoafrickou republiku. Mají na svědomí stovky mrtvých

Po záplavách v Jihoafrické republice způsobených silným deštěm už zemřelo nejméně 395 lidí.Zdroj: AP

Po záplavách v Jihoafrické republice způsobených silným deštěm už zemřelo nejméně 395 lidí. Čtvrteční informace hovořily o 341 obětech. Nejhůře zasažená je provincie KwaZulu-Natal s metropolí Durban na východním pobřeží JAR. Ministerstvo financí v pátek uvolnilo nouzové finanční prostředky na pomoc desítkám tisíc lidí, kteří přišli o střechu nad hlavou, informovala agentura Reuters.

Meteorologové přitom na víkend předpovídají další déšť, riziko povodní a sesuvů půdy, píše AFP. Nepřízeň počasí už dopadla i na sousední provincii Východní Kapsko, kde v souvislosti s deštěm zemřel jeden člověk.

„Celkem bylo zasaženo 40 723 lidí. Počet obětí může bohužel nadále stoupat, dosud poslední bilance je 395 zemřelých,“ uvedly v prohlášení úřady provincie KwaZulu-Natal.

Pátrání po pohřešovaných je komplikované

Pátý den živelné katastrofy pokračuje pátrání po pohřešovaných. Podle záchranářů je ale nepravděpodobné, že se ještě najdou živí lidé, spíše se už jen „svážejí těla“, napsala AFP.

Voda smetla silnice, mosty i tisíce domů a poškodila mimo jiné 250 škol. Prezident Cyril Ramaphosa, který postiženou oblast ve středu navštívil, záplavy označil za „nejhorší katastrofu v dějinách země“ a za důsledek klimatické změny.

Jihoafrická vláda uvolnila k okamžitému použití miliardu randů (1,54 miliardy korun), oznámil ministr financí Enoch Godongwana. „Jsme stále ve fázi nouzové pomoci, kdy je nezbytné jednat rychle. Druhou fází bude obnova a opravy,“ řekl Godongwana. Místní úřady ale odhadují škody způsobené záplavami na miliardy randů.

X X X

  Vodíkový autobus nebo metro bez řidičů? Jaké novinky přijdou v pražské dopravě?

Za týden začne výstavba trasy D pražského metra. Do Prahy se také ve velkém vrátí trolejbusy nebo přibydou nové tramvajové trati. Konkrétní obrysy také získal projekt obnovení provozu tramvají na Václavském náměstí. „Jedna samostatná trať spojí Vodičkovu ulici s Muzeem, druhá Václavské náměstí s Vinohradskou ulicí,“ řekl ve vysílání CNN Prima NEWS ředitel Dopravního podniku hlavního města Prahy Petr Witowski.

„Za týden začneme s výstavbou trasy 1D. Další novinky souvisí s elektrifikací a ekologizací MHD. Chceme začít stavět trolejbusovou trat na letiště. Chystáme tramvajovou trať na sídliště Dědina, je toho opravdu hodně,“ řekl Petr Witowski na CNN Prima NEWS. Podle něho se Pražané prvního vlaku na trase D dočkají do konce roku 2029. „Letos chystáme vypsání zakázky na druhou etapu z Olbrachtovy na Nové Dvory,“ dodal šéf pražského Dopravního podniku.

 Praha by také měla ještě v letošním roce začít testovat první vodíkový autobus. Jde o vozidlo poháněné vodíkovými palivovými články, které si z nich vyrábí potřebnou elektrickou energii. Elektrifikace a ekologizace pražské hromadné dopravy má však postupovat i jinak.

Návrat tramvají na Václavák

„Chystáme velký návrat trolejbusů, které byly v Praze populární v 50. a 60. letech. Pak město myšlenku trolejbusů opustilo a dnes se k nim vracíme,“ řekl Witowski. Podle něho se nové trati staví tak, že dopravní prostředek ujede asi polovinu trasy pod trolejí, zbylých 50 procent pak jezdí na baterie.

Vedle toho se rýsují detailnější kontury projektu návratu provozu tramvají na Václavské náměstí. „Skládá se ze dvou částí. První je samostatná trať na Václavském náměstí, která by měla vést z Vodičkovy ulice k Muzeu, druhá část by měla propojit Václavské náměstí s Vinohradskou ulicí,“ upřesnil Witowski.

 Šéf pražského Dopravního podniku ve vysílání CNN Prima NEWS rovněž zmínil, že se připravuje projekt automatizace řízení vlaků v pražském metru. „Budou to vlaky bez strojvedoucích,“ řekl Witowski s tím, že se s nimi počítá pro trasu D. „Chystáme ale i projekt automatizace trasy C, takže se může stát, že je tam potkáme dříve než na déčku,“ dodal.

Neskákej mi pod kola

Witowski rovněž hovořil o kampani Neskákej mi pod kola, která upozorňuje na nejrůznější nástrahy cestování městskou hromadnou dopravou. „Rozhodli jsme se ji oživit, protože lidé se po covidu vracejí do hromadné dopravy. Je to podobné jako s návratem dětí po prázdninách. Nový aspekt upozorňuje cestující na nutnost se za jízdy držet. V dopravě v Praze dochází k mnoha nečekaným situacím,“ doplnil Witowski.

Připomněl také, že Dopravní podnik hlavního města Prahy se angažuje také v pomoci uprchlíkům z Ukrajiny. „Pomoc neprobíhá izolovaně. De facto působíme a pomáháme tak, jak město a krizový štáb potřebují. Denně vypravujeme několik autobusů, které uprchlíky svážejí z nádraží do uprchlických center,“ řekl Witowski.

X X X

Když i rozhodčímu bylo Mandouse líto. Omlouvám se, hlesl gólman a tým ho podržel

Nebyl to dvojzápas, ve kterém by brankáři „sešívaných“ vyloženě excelovali. V Rotterdamu mohl litovat Ondřej Kolář laciného gólu, kdy našel míč v síti po střele Orkuna Kökcüa z přímého kopu, která rozhodně patřila mezi chytatelné. Divoký duel nakonec zvládla Slavia zásluhou Ibrahima Traorého srovnat v nastavení na 3:3 a Kolář si mohl aspoň částečně oddechnout.

 Nicméně v odvetě už nestál mezi tyčemi, seděl pouze na lavičce. A v 59. minutě za stavu 1:1 odtamtud sledoval, jak se jeho kolega Aleš Mandous chystá přízemně rozehrát od své brány. V klíčový okamžik trefil levou nohou míč do své pravé končetiny a tento dárek okamžitě využil útočník Feyenoordu Cyriel Dessers. Mandouse ještě takzvaně „vykoupal“ a poslal nizozemský tým do vedení, které už nepustilo. Naopak ještě pojišťující branku na 3:1 přidal zhruba o 20 minut později Luis Sinisterra.

„Bylo to všechno špatně. Chtěl bych se za chybu omluvit všem klukům, bohužel jsem je potopil,“ kál se po závěrečném hvizdu 29letý brankář. „Chtěl jsem otočit hru, viděl jsem, že je tam i útočník, tak jsem chtěl nakonec přihrávat jinak. Střetly se mi myšlenky. Pak jsem se ještě kopnul do nohy. Všechno bylo špatně. Porážku beru na sebe,“ popsal následně, jak se nešťastný okamžik urodil.

Je nám ho líto, je to skvělý kluk

O jak velkou minelu v extrémně nevhodnou chvíli šlo, bylo na Mandousovi vidět jen pár vteřin poté, co Dessers dopravil míč do brány. Podřepl, přetáhl si dres přes polovinu obličeje a z očí se mu koulely slzy. Ihned ho utěšovali a povzbuzovali spoluhráči, ale také muž, od kterého podobná podpora nebývá zvykem. Německý rozhodčí Deniz Aytekin projevil pořádný kus lidskosti, když se ke gólmanovi Slavie vydal a podpůrně ho poplácal.

 Bylo by snadné hodit nepostup do semifinále Konferenční ligy jen a pouze na Mandouse. K tomu se ale nikdo neuchýlil. Ani trenér, ani parťáci ze hřiště, ani fanoušci. „Bohužel se mu stalo to, co se mu stalo. Paradoxně jinak odchytal skvělý zápas, potvrdil oprávněnost nominace. Byl to jeden z jeho nejlepších výkonů, chytil dva nájezdy. Všichni jsme už s ním mluvili. Je nám ho líto, protože víme, jak dobrý kluk a brankář to je,“ uvedl kouč Slavie Jindřich Trpišovský.

„Všichni za ním stojíme, to se stane,“ podpořil brankáře záložník Ondřej Lingr. „Nespočetněkrát nás zachránil,“ přidal se další spoluhráč Ivan Schranz. Rozhozeného Mandouse nenechali diváci ve štychu tím, že na pozápasové děkovačce bouřlivě vyvolávali jeho jméno. „Chtěl bych se omluvit všem klukům a divákům a zároveň jim chci poděkovat, jak se zachovali. Moc si toho vážím,“ řekl odchovanec Viktorie Plzeň.

Slavia i přes konec může být s odvedenou prací v evropských pohárech opět spokojená. Potřetí během posledních čtyř sezon postoupila až mezi nejlepší osmičku, v předchozích dvou případech vypadla v Evropské lize s anglickými týmy – poprvé Chelsea, posléze s Arsenalem. Červenobílé může mimo jiné mrzet to, že třikrát byli velmi blízko k tomu, aby vyrovnali pohárové maximum nejen své, ale také všech českých týmů. V ročníku 1995–⁠1996 došli slávisté trénovaní Františkem Ciprem do semifinále Poháru UEFA.

X X X

Rus se kvůli válce navezl do Česka. O podivných slovech bývalého „klokana“ klub pochybuje

Těšil se, co všechno bude moct ukázat v Bohemians 1905. Nakonec dostal ruský fotbalista Jevgenij Nazarov u „klokanů“ k dispozici pouhé čtyři ligové minuty. Kvůli válce na Ukrajině nezískal nové pracovní vízum a ve Vršovicích skončil. Po návratu do vlasti popsal tamním médiím, co ho za poslední týdny pobouřilo. Otázkou zůstává, do jaké míry je publikované interview autentické. Pochybuje o tom i samotný klub. Co k tomu „Bohemku“ vede?

Po působení v Teplicích v letech 2019 a 2020 to byl druhý pokus o proražení v Česku. Štace v Bohemce skončila ale ještě podstatně rychleji – po dvou měsících. Samotný klub by byl býval rád, kdyby Nazarov pokračoval a ukázal svůj potenciál. Jenže vzhledem k diplomatickým šarvátkám a nemožnosti získat nové pracovní vízum měl zakázáno s „klokany“ hrát i trénovat.

 „Jakmile se to všechno začalo dít (vypuknutí války), zavolal jsem agentovi a diskutovali jsme, co dál. Mluvil jsem s klubem, řekli mi, že situace je složitá a šušká se, že by v týmech neměl být nikdo s ruským pasem,“ popisoval v rozhovoru pro web MatchTV.ru.

Redakce CNN Prima NEWS se na mediální výstup Nazarova ptala přímo klubu. Bohemka na základě vlastních zkušeností s hráčem upozorňuje na to, že mnoho webem uváděných citací nemusí vůbec pocházet z úst fotbalisty a může se jednat o smyšlené věty, které se Rusku za daného válečného kontextu hodí. Rozhovor je totiž poměrně prorežimní, což dokládají následující úryvek:

„Mluvil jsem s kluky z týmu a mají úplně jiné informace o konfliktu. Mladí lidé tam jsou proti Rusku, zatímco pro starší něco takového jako podpora Ukrajiny neexistuje. Pravděpodobně je spousta lidí zaujatých proti Rusku kvůli historickým událostem a celkovému pohledu na svět. Na náměstí tam byly tisícovky lidí s ukrajinskými vlajkami, skandovaly protiruská hesla. Tihle lidi vůbec ničemu nerozumí. Mají za úkol jen řvát na ulici. Pokud chcete podpořit Ukrajinu, tak tam jeďte a bojujte.“

Záhadná kauza s tričkem na podporu Ukrajiny

Najde se mnoho ruských sportovců, kteří i během války stojí za Vladimirem Putinem a odsuzují slova a kroky všech, kteří jsou proti Rusku. Na výpovědi Nazarova nicméně nesedí minimálně jedna věc, která zpochybňuje autenticitu celého rozhovoru.

Nazarov mluvil o tom, jak musel odmítnout obléknout žluté triko, které po vypuknutí války oblékaly týmy na podporu Ukrajiny. „Klokany“ nevyjímaje. „Odmítl jsem. Jak bych se jen mohl postavit na stranu Ukrajiny? Víte, jak bych doma vypadal? Co by asi tak o mně psali? Dnes se všichni najednou stali superodborníky na politiku,“ popisoval.

Jenže podle Bohemians je toto nesmysl. Po začátku konfliktu, tedy 24. února, totiž vždy absentoval v zápasové nominaci – čili chyběl i na střídačce – a neměl tak ani možnost odmítnout přetáhnout žluté triko přes hlavu, které na sobě měli jen hráči základní sestavy.

 Co ještě padlo ve zvláštním rozhovoru? „Obviňovali mě z toho, že jsem Rus, psali ošklivé věci o prezidentovi. Mě se hráči z Bohemians ptali, proč nikdo v Rusku nevyjde do ulic a nepokusí se svrhnout vládu. Naprosto nechápou, co se děje v Rusku. Nebo někteří ukrajinští fotbalisté, kteří dávají příspěvky na sociální sítě… Mluvím o Zinčenkovi a Mikolenkovi. Dovolují si příliš mnoho.“

Konkrétně Olexandr Zinčenko, obránce Manchesteru City, hned v první den války na Instagramu publikoval příspěvek, ve kterém přál Vladimiru Putinovi tu nejbolestivější smrt.

Nazarov také přidal mantru využívanou v posledních týdnech ruskými sportovci, kteří doplácející na sankce: „Míchat sport do politiky je špatné a za tento příběh nemohou sportovci.“

Celá rozhovor je rozřezán na kousky

V dlouhém interview vyzdvihl bývalého českého reprezentanta Tomáše Necida, který se pro něj stal v Bohemians pravou rukou, protože mnoho sezon strávil v ruském CSKA Moskva. „Tomáš má skvělý vztah k Rusku, ruský jazyk nezapomněl. Mimo trávník mě neustále podporoval, poradil, co a kde je lepší koupit, vždy nabízel pomoc. Sám je v šoku z toho, co se děje, nestojí na žádné straně. Říkal, že má na Rusko ty nejlepší vzpomínky. Byl pro mě takovým strážcem,“ nechal se slyšet Nazarov.

Později se ozval webu iSport.cz, ve kterém hovořil o tom, že v rozhovoru se dost věcí lišilo od toho, co ve skutečnosti řekl. „Celý rozhovor je rozřezán na kousky a mnohé bylo vytrženo z kontextu. Není tam jediné slovo poděkování Bohemians za to, že pro mě byl pobyt v Praze přes všechna opatření zcela bezpečný. Za podporu fanoušků, kteří se mě pořád ptali, jak se mám. Věřili, že zůstanu a že to bude dobré.“

Nejvíce mu vadilo, že kvůli článku v ruských médiích vypadal jako někdo, kdo schvaluje činy ruské armády. „Umírají děti. Něčí sestry a bratři. Jak bych to mohl podpořit? Nechápu, jak to vůbec mohli napsat! Moje rodina žije na hranici Ruska a Ukrajiny a v Česku jsem mnohokrát řekl, jak se bojím. Neměl jsem se jak s ní spojit, nic nefungovalo.“

X X X

 Úprk za 30 milionů korun. Penále ukazuje, proč KHL po začátku války neopustilo více hráčů

Jak může KHL pokračovat a proč zahraniční hráči neodejdou? Podobnou otázku si krátce po začátku války na Ukrajině kladlo mnoho hokejových fanoušků. Soutěž, která má být jednou z výkladních skříní Ruska, na harmonogramu nic neměnila, play-off se rozjelo a často bylo doprovázeno propagandistickými prvky. I když se to leckterým hokejistům mohlo protivit, jen tak odejít nemohli.

Složitost – nebo spíše drahost – odchodu ukazuje případ dvou švédských hokejistů donedávna hrajících za CSKA Moskva, a to dokonce v jedné formaci – Lucase Wallmarka a Joakima Nordströma. V play-off zasáhli jen do prvních dvou zápasů osmifinálové série proti Jaroslavli, pak se ze sestavy vytratili. To bylo zhruba týden po začátku ruské invaze na Ukrajinu.

Evidentně se jim nelíbilo, jak soutěž ke konfliktu přistupuje a v zemi – na kterou už padaly ekonomické sankce – svoji budoucnost neviděli. Jenže cesta do normálního světa znamenala překonání zejména finančních překážek. Wallmark i Nordström měli v CSKA smlouvy ještě na příští sezonu a pokud ji chtěli rozvázat, museli pořádně zaplatit.

„Nekomentujeme podrobnosti, ale hráči se vzdali značných částek, aby vyvázli z dohody,“ uvedl v textové zprávě pro švédskou stanici SVT Sport agent dvojice hokejistů Claes Elefalk. SVT zjistila, že každý za svobodu zaplatil monstrózní sumu 13 milionů švédských korun, což je v přepočtu 30 milionů českých korun.

 A to je odpověď na to, proč z KHL po zahájení vojenských útoků na ukrajinské území neprchalo více hráčů včetně Čechů. I v případě, že jejich kontrakt platil jen do konce aktuálního ročníku, stále by museli platit miliony. Zároveň se mohli i kvůli svým rodinám bát kriticky promluvit směrem k přístupu soutěže, a tak jen odpočítávali dny, aby mohli bez zábran a zadarmo zmizet. Do té doby svým způsobem byli rukojmí, pokud jim tedy válka a její důsledky nebyly lhostejné.

„Mezi národnostmi jsou rozdíly. Češi jsou pod větším tlakem a jsou na tom hůř. Vyhrožují jim, to je úplně jiný level,“ popsal svoji zkušenost pro finský deník Ilta-Sanomat brankář Nižněkamsku Frans Tuohima.

Nikdo neví, co bude

Nespokojeným krajánkům příliš nepomohla Mezinárodní hokejová federace (IIHF). Ta se neinspirovala fotbalovou federací FIFA, která umožnila zahraničním hráčům aspoň dočasně bez postihu přerušit kontrakt a odletět domů.

 Je pravda, že několika zahraničním hráčům se třeba i ještě před startem play-off, případně už během něj, povedlo utéct pryč. Uspěli především Finové. Ale to díky ojedinělému přístupu klubů, zejména Ufy, která patrně netrvala na plném vyplacení sankce za porušení kontraktu. Organizaci opustili čerství olympijští šampioni Markus Granlund, Sakari Manninen, Teemu Hartikainen, pak například Dán Philip Larsen a kanadský rodák reprezentující Bělorusko Geoff Platt.

Nebyli to jen hráči, kteří se rozhodli říct KHL „sbohem“, ale také kompletní týmy. Do ročníku 2021–⁠2022 už nezasáhne Jokerit Helsinky ani Dinamo Riga. Oba týmy odstoupily krátce po zahájení invaze.

Proti svému přesvědčení možná bude muset zůstat v Rusku i další sezonu český reprezentační brankář Šimon Hrubec, který má tu „smůlu“, že smlouva mu vyprší až v květnu 2023. Peníze nejsou vše, nicméně zmíněné horentní pokuty nejsou ani pro profesionálního hokejistu zanedbatelné.

„Jak to vypuklo, celou dobu jsem přemýšlel, jestli a jak by se dalo z Ruska odjet. Řešili jsme to s agenty, se spoluhráči. Měli jsme vlastně každý den mítinky, kde jsme se bavili, jaké jsou cesty a možnosti, jak se z Ruska dostat. Nebylo moc možností,“ vyprávěl v rozhovoru pro iSport.cz loňský vítěz Gagarinova poháru. „Nikdo neví, co bude. Kdybych odešel, nepustil by mě kontrakt. Jsou v něm obrovská penále.“

X X X

Fotbalový AC Milán na prodej? O klub má zájem bahrajnská investiční společnost

Slavný italský klub možná změní majitele. Zájem o něj má investiční společnost Investcorp, která sídlí v Bahrajnu. Informaci s odkazem na spolehlivé zdroje uvedla agentura Reuters. Investcorp ani současný majitel klubu, americká společnost Elliott Management se zatím k možné transakci nevyjádřily.