Chcete sankce? Máte je mít. Celá současná parta vrcholných evropských politiků dělá vyslovené nesmysly, vše podřizují své nerealizovatelné touze porazit Rusko, že zákonitě míří ke své porážce. Je samozřejmé, že spolu s nimi budou poraženi i milióny jejich oveček, které je podporují, milióny Evropanů, kteří odmítají chápat, že nikdo na nich nemůže chtít, aby měli rádi Rusko, to je v pořádku, ale poslouchat krysaře, které vedou lidi k porážce se nevyplácí.

Dnes snad nejjasnějším příkladem úpadku racionálního myšlení je Fridrich Merz německý kancléř, jehož geny nacistického předka jej vedou k představě, že Putina Západ porazí na hlavu.

Člověk si musí ťukat na čelo.

Možná jste zhlédli jeho nadšený projev přirozeně masivně podporovaný našimi televizemi, kde horuje na dárcovské konferenci pro Ukrajinu pro spolupráci Evropy a USA, se zasněným pohledem zapomíná na to jak Trumpa ihned po svém zvolení proklínal a sliboval, že se proti němu postaví. Nyní jásal, jak Evropa a USA v nerozborném spojení porazí toho ničemu Putina, jehož země na hlavu  porazila Adolfa Hitlera, který chtěl přece vytvořit novou velkou třetí říši.

No Stalin tomu zabránil a jak to nyní vypadá na ukrajinské frontě, která ovšem zdaleka není tak zbídačená jako za 2. světové, protože drony jistě masivně ničí majetek, ale úmrtí lidí Ukrajinců je-jak jste si jistě všimli maximálně po jednotkách a v horším případě po desítkách.

Věrozvěst Merz mohutně podporuje zavedení nových tvrdých sankcí proti Rusku a mimochodem, k tomu se připojuje i náš zelený prezident Petr Pavel, který se na konferenci hodlal rovněž zviditelnit, ale kromě českých médií, si jej přirozeně nikdo nevšiml.

Protože celá současná politika Západu je jen plovoucí chimérou, nemohu si odpustit sarkastickou poznámku, že triumfální dárcovský summit v Itálii jistě přenášený všemi Rusko nenávidějícími médii skončil, ovšem to podstatné, co mělo být logickým smyslem  následně nenastalo :

ŽÁDNÉ DARY NEBUDOU.

Pravidelný organizátor této záležitosti Konference o obnově Ukrajiny, která se konala v Římě, skončila bez konkrétních finančních příslibů.

Píše o tom deník Daily Telegraph.

Hlavním nepříjemným faktem je, že v předvečer akce americký investiční gigant BlackRock odmítl pokračovat v účasti na projektu obnovy.

Dříve tato korporace hrála klíčovou roli při získávání finančních prostředků pro tzv. Fond obnovy Ukrajiny, který se měl stát obdobou „Marshallova plánu“ pro poválečnou Ukrajinu.

V roce 2023 se společnost BlackRock po setkání svého generálního ředitele Larryho Finka s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským zavázala koordinovat úsilí investorů a pomoci bance Bankova s vývojem investiční strategie. Na konferenci v Římě se očekávalo, že BlackRock oznámí, že získala miliardy dolarů od západních bank a soukromých investorů.

V předvečer summitu se však ukázalo, že BlackRock se na projektu vůbec odmítá podílet. Podle deníku je to kvůli politice amerického prezidenta Donalda Trumpa vůči Ukrajině, který se snaží ukončit válku za podmínek nevýhodných pro Kyjev.

Jeden z iniciátorů fondu, australský miliardář Andrew Forrest, již vyjádřil pochybnosti o vhodnosti investic do ukrajinské obnovy za podmínek „míru vnuceného Kyjevu“.  Podle mediálních zdrojů proto, že přestává být motivace u investorů, když již není jisté, že Ukrajina bude zcela navrácena do stavu před invazí

Zaznamenali jste to?. No jistě ne. Takové věci v našich médií přece nikdo neřekne.

A když jsem začal u válečníka Merze, který má fantasmagorické plány, jak vybuduje mohutnou armádu, přidám jen suchou poznámku.

Když už chce někdo mermomocí bojovat, musí mít přirozeně silnější armádu. To mimochodem Hitler na počátku tažení do Ruska měl a přesto s ním Stalin zatočil, jak zatočil.

Dnešní poměr armád Ruska, Německa a našeho Česka je následující:

(Global Firepower Index 2025 – odhad), 2 Rusko až, 16.-18.                              Německo. A ještě hůře 45.-50 ČR.

 Nejsem vojenský odborník, ale na vítězství Německa či Česka nad Ruskem to nevypadá.

 A vraťme se tedy k těm sankcím.

Merz horuje pro sankce a miláček Trump mu vyhověl, ale jako vždy úplně jinak, než by si představoval.

 od 1. srpna Trump zavede 30 % clo vůči Evropské unii (a Mexiku) .

Zufreieden, Herr Bundeskancler?

Nuže, pan spolkový kancléř by měl raději zapomenout na své vlhké sny o revanši  Rusku za porážku Třetí říše, protože už tak těžce se potácející německý průmysl a zejména automobilky dostanou další ránu. A od jím nově vzývaného miláčka Trumpa…

Že v pondělí má přijít konečně mnohými tolik vytoužená rána Rusku, na to si počkejme. Putin, podle bývalého čtyřhvězdičkového generála Westlie Clarka nejzkušenější politik na světě s tím jistě počítá. A západních velikánů typu Merze či našeho Pavla se jistě neobává.

JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X X X

CLO  Z  DOVOZU  Z  EU

 Celní tsunami je tady. Největším ekonomickým nákladem je prudký nárůst nejistoty, co bude dál s naším exportním průmyslem. Pomůže nám, když se začneme víc věnovat potřebám vlastních lidí.

Už je to tady, přátelský dopis Donalda Trumpa do Bruselu sděluje, že od 1. srpna chce vybírat 30 procentní clo z dovozů ze zemí Evropské unie. Není to všechno, jak upřesnil, vedle toho se budou vybírat i zvláštní „sektorová cla“. Pokud to nebude za pár dní jinak, protože americký prezident svá rozhodnutí rád a rychle mění.

I kdyby na tu třicítku došlo, čistě ekonomicky se toho tak moc neděje. Připomeňme, že EU už se smiřovala s nabídkou 10 % cel na svůj vývoz do Spojených států. Svůj odevzdaný přístup demonstrovala tím, že chtěla Trumpovi čelit jen komickými cly na džíny a podobné zboží. To nám tyhle gatě zdraží, ale módu nahých zadků nám to rozhodně nezavede. Další zvýšení cen amerických dovozů zvýhodní pětkrát levnější modré kalhoty z Thajska a dalších podobných zemí, které je už dávno vytlačily z trhu.

Jistě jsou blázni, kteří na sebe jiné džíny než z Texasu nikdy nenavlečou, ať to stojí, co to stojí. Patřil jsem mezi ně, když mi bylo 15, a to mě tenkrát stály mzdu z třínedělní brigády v lese nebo u soustruhu. Koupit se přitom daly jen obnošené a jen od dobrých kamarádů.

Mohly se samozřejmě opatřit za stejnou cenu i nové v nějakém vyhrazeném obchodě Tuzex, ale platilo pravidlo, že tam bez devizových „bonů“ nelez. Kdo chtěl bony, musel zkoušet štěstí na ulici, kde byli veksláci promíchaní s tajnými, kteří měli tuhle černotu potírat (nebo chránit, jak kdo).  A pak jste ještě museli překonat všechny zlodějské triky.

Vraťme se do radostné současnosti. Holé zadky nehrozí i proto, že clo je jen jedním z parametrů, který ovlivňuje cenu dováženého zboží. Tím dalším, dosud klíčovým, byl směnný kurz měn vývozce a dovozce. Vývozci obyčejně křičí, že silnější kurz oslabuje jejich konkurenceschopnost v zahraničí. A tady byl letošní rok docela dramatický, protože dolar klesal a euro drželo. Takže euro vůči dolaru prudce posílilo.

Na začátku roku byl dolar blízko paritě s eurem, evropská měna se dala koupit za dolar plus dva centíky. Dnes jedno euro stojí 1,17 USD, takže k nákupu šesti eur musíte ve srovnání s lednem jeden dolar přidat. Když to obrátíme, dolarové tržby za vývozy do USA se během roku zhoršily v přepočtu na euro o více než 15 procent.

V Česku během letošního roku dolar zlevnil o 3,30 CZK za kus (při aktuálním kurzu 21,10 CZK/USD). Když dnes v Americe prodáte za 100 dolarů, dostanete doma 2100 korun, zatímco za začátku roku to bylo až 2 460 korun. Najednou máme 360 korun v háji.

Co udělá s dolarem celní tsunami?? Na Patrii vyšel komentář s parádním titulkem: „Trhy rostou, protože věří, že Trump ustoupí. Trump neustupuje, protože trhy rostou.“

Dokládají to zkušeností obchodníků, že Trump často začíná vyjednávání maximalistickou rétorikou, ale jeho výsledná politika bývá umírněnější. A když se trhy zlobí, dokáže ustoupit, jako například v dubnu, kdy pozastavil akutní celní hrozby, protože cena státních dluhopisů začala prudce klesat (rostly výnosy) a taky ceny akcií se propadly do medvědího trhu.

 Rozdal se tedy poker, a to není pro každého. Hlavním ekonomickým výsledkem této hry je prudký růst nejistoty. Ta má spočitatelnou cenu, ve vzorcích vstupuje jako riziko a promítá se nejen do nákladů pojištění, ale třeba do zajišťovacích obchodů, kdy se chráníme se před výkyvy ceny nebo kurzu. Větší riziko, větší náklady zajištění, to dá rozum.

Cena rizika se však dá přesně spočítat jen když známe jeho velikost. V běžných situacích vycházíme z historie trhu. Tahle cena historicky udržuje koridor tolik a tolik procent nahoru a dolů, a tak zaplatíme za věší jistotu částku, kterou se fakticky rozdělíme se zajišťovatelem o polovinu případné ztráty, ale i případného přírůstku výnosu v tomto rozmezí. To je idylka. Běží to furt a máme to zakalkulováno do prodejní ceny.

Ale co když se to spočítat nedá? Steve Bannon, který zná Trumpa ze své dřívější funkce strategického poradce opravdu dobře, říká, že „nikdo neví, co Trump zítra udělá. Ale neví to ani Trump.“

To je mimořádně cenná strategická informace. Nutí k zamyšlení nad závislostí na nepředvídatelném. Nad budoucností spoléhání na partnera, který hodil partnerské vztahy za hlavu a nezakrytě vydírá ještě drsnějším zacházením.

Máme prudce zvýšit nákupy amerických zbraní, a přitom kývnout na prudké snížení exportních příjmů, kterými si na to chceme vydělat. Alternativou je růst zadlužení, které zajišťuje úrokové příjmy americkým bankám navždy, i od našich pravnuků. A proud miliard pro nic, za nic. Za dva roky budou aktuální hrozby jiné, ale my budeme dál splácet objednávky na šílený společný jaderný útok na Rusko…

Největší ránu dostanou ti nejúspěšnější, exportně orientované země s největšími obchodními přebytky v USA. To otevírá otázku, zda i do budoucna zemi orientovat na takový úspěch. Na takovou převahu exportního průmyslu a zahraničních investic, nad kterými nemáme sebemenší kontrolu. A teď ani ony samy za sebou.

Řešení nespočívá v tom něco zakazovat, jen přeorientovat podporu. Pohádky o volném trhu si nechme na usínání. Neobejdeme se bez dobře zacílené hospodářské politiky. Neobejdeme se bez přesunu priorit od požadavků investorů (co je nám do nich?, ať vydělávají, jak umějí!) k potřebám stabilního zásobování obyvatelstva vším nezbytným.

Tady obyčejně končívám výzvami k podpoře družstevnictví (pro začátek by stačilo odstraňovat legislativní bariéry) a regionálního rozvoje. Zahraniční politika by měla hledat v sousedech spíše partnery než spolubojovníky. A ve volbách by se měla pozornost soustřeďovat na český národní zájem, který nespočívá v hledání náhradních koloniálních metropolí, ale ve vůli vládnout si rozumně sami. Zbyněk Fiala, server vasevec.cz

X X X

 Gaza: Děti šly pro vodu, zabila je izraelská raketa

 Izraelský letecký útok na rozvod vody v centrálním pásmu Gazy podle zprávy nemocnice Al-Awda zabil deset lidí , včetně šesti dětí. Záběry z místa činu ukazují chaos, mezi roztroušenými nádobami s vodou jsou viditelná těla obětí, včetně dětí. Izraelská armáda tvrdí, že útok byl zaměřen na „teroristu Islámského džihádu“, ale „střela dopadla desítky metrů od cíle“.

V centrální Gaze dále  zasáhl další izraelský nálet rušnou křižovatku. Zahynulo nejméně 12 lidí a více než 40 dalších bylo zraněno. Oznámil to Dr. Mohammed Abu Salmiya, ředitel lékařského komplexu Al-Shifa. Mezi mrtvými byl i Dr. Ahmad Qandeel, kterého palestinské ministerstvo zdravotnictví označilo za „jednoho z nejuznávanějších lékařů v Gaze“.

 V sobotu měli izraelští vojáci zahájili palbu na lidi čekající na pomoc v oblasti Rafa a údajně zabili 27 lidí.  Událost zatím není potvrzena nezávislými zdroji.

Palestinské ministerstvo zdravotnictví oznámilo, že za posledních 24 hodin bylo do zdravotnických zařízení převezeno 139 těl, přičemž mnoho dalších je stále pohřbeno pod troskami. Jedná se o nejvyšší denní počet obětí od 2. července. Od začátku konfliktu 7. října 2023 se počet obětí zvýšil na 58 026, server vasevec.cz

X X X 

Posílání d*ckpiců bude v Rakousku trestný čin. V Česku se oběti bojí zesměšnění, říká dokumentarista

V Rakousku se od září stane trestným činem posílání nevyžádaných fotografií genitálií. Postihy za toto chování hrozí už třeba ve Finsku, Nizozemsku, Německu nebo Austrálii. „V Česku máme poměrně velkou bagatelizaci sexuálního násilí. Oběti by se v případě nahlášení bály zesměšňování,“ říká pro Český rozhlas Plus dokumentarista a autor podcastové série Zobrazeno Lukáš Houdek.

 Jak vnímá české právo posílání takzvaných d*ckpiců neboli nevyžádaných snímků penisů do soukromých zpráv?
České právo posílání d*ckpiců nijak zakotveno nemá. Pátral jsem po tom, co odesílatelům hrozí, pokud by to některá z obětí chtěla řešit. Zřejmě by došlo k přestupkovému řízení a odesílatel by mohl dostat maximálně nižší pokutu.

Proč muži posílají d*ckpicy a co s tím mohou příjemci v Česku dělat? Odpovídá dokumentarista Lukáš Houdek

Zaregistroval jste nějaký případ, kdy se to skutečně řešilo na této úrovni?
Nezaregistroval. Lidé ani neví, že by se mohli bránit, protože se o tomto tématu moc nemluví. V Česku máme poměrně velkou bagatelizaci sexuálního násilí, a to zejména v takto nekontaktní formě. Podle mě si oběti ani takzvaně nelajznou, že by chtěly něčím takovým projít, protože se obávají zesměšňování.

Vy jste se v rámci vaší podcastové dokumentární série snažil zjistit, jaká je motivace mužů posílat ženám nevyžádané fotografie penisu. Na co jste přišel?
V USA před pár lety proběhla velká studie, která se tímto zabývala. Většina respondentek, kterým to chodí, si myslela, že motivacemi jsou moc, obtěžování nebo snaha ublížit ženě.

Překvapivě je to mnohem prozaičtější – ukazuje se, že muži chtějí ženu navnadit nebo jí ukázat zájem. Může to působit trošku směšně nebo nečekaně, ale opravdu 70 až 80 procent mužů to posílá, protože si myslí, že to žena chce.

Ale realita je úplně opačná, naprostá většina žen o nevyžádanou fotku genitálu nemá zájem, je jim to odporné.

Pohled patriarchátu

X Setkal jste se i s případy, že by posílaly nevyžádané fotografie svých intimních partií ženy?

Určitě takové ženy jsou, posílají spíše poprsí. Ale podle sexuologů je to o dost nižší číslo. A statistiky na to vůbec nemáme. Odborníci říkají, že je to dost podstudované téma, jenže se na tyto věci díváme pohledem patriarchátu. Zkoumáme to u mužů a u žen očekáváme, že by nebyly tak sexuální bytosti.

Lze u odesílatelů mluvit o nějaké formě psychického problému? Protože ne každý muž si asi myslí, že takto ženu navnadí.
Odborníci říkali, že je to exhibicionismus, který se přesouvá do online prostoru. Mnohomužů, kteří se obnažují v parku, jak tomu bylo dřív, už asi nepotkáme. Ale tohle je jenom menšina.

Naprostá většina mužů, kteří to posílají, žádnou parafilii nebo odchylku v sexuálním chování nemá. Spíš je to edukací a mylnou představou o tom, jak by dvoření mělo vypadat.

Jaký dopad může mít nevyžádaný snímek na příjemce nebo příjemkyni? Vyvolává trauma jako v případě fyzického sexuálního obtěžování?
Je to hodně různorodé a záleží na tom, jestli člověk má jiná traumata spojená se sexuálním násilím nebo obtěžováním. Pokud tomu tak je, může to u obětí spustit závažné trauma. Jedna z terapeutek mluvila o tom, že má klientky, které měly na základě nevyžádaných snímků sebevražedné myšlenky.

Může to působit přehnaně, protože si představíme, že nám přijde jeden d*ckpic a moc se toho nestalo. Ale já jsem mluvil se ženami, kterým jich přišly desítky nebo stovky. A když člověku chodí několik nevyžádaných obrázků denně, tak to skutečně dopad mít bude.

Často je to z ranku snížené sebehodnoty, člověk má pocit, že si to zaslouží, nebo že se přičinil k tomu, že mu to muži posílají. A má pocit, že by se měl ze sociálních sítí, kde se to děje, stáhnout. Takže další dopad je, že se příjemce autocenzuruje a limituje ve svém životě.

Je nutné zdůraznit, že mluvíme o problému, kdy se takové fotografie posílají skutečně nevyžádaně někomu, kdo o ně nestojí, a není to součástí flirtu. Dá se říct, kde je ta hranice? Protože může nastat situace, kdy má konverzace intimní podtón, ale ne tak, aby začaly chodit fotografie penisu.
Hranice je v konsentu. Je úplně normální a zdravé si v dnešní době, kdy většina komunikace probíhá v online prostředí, takové fotky posílat. Ale měli bychom se nejdřív té druhé strany zeptat, jestli o ně stojí. To je úplný základ. Ne to tam rovnou napálit a snažit se druhou osobou překvapit. Tak se nám může velmi dobře stát, že to nebude fungovat.

‚Od dětství‘

Dá se říct, že je to fenomén jedné generace, který se začal objevovat s nástupem sociálních sítí a smartphonů? A že mladší generace už tento problém vnímá jinak?
Určitě je to věc posledních třeba deseti let. Respondentky, se kterými jsem mluvil, se s tím setkávají od dětství, protože, a to je taky dost alarmující, první d*ckpicy chodí dívkám třeba ve dvanácti letech od o mnoho let starších mužů.

 Pro dnešní nejmladší generaci, které je pod osmnáct let, je to poměrně běžná forma komunikace, jsou na to zvyklí. Ale i tam platí úplně stejné zásady – ne každému je to příjemné, pokud to nebylo vyžádané.

Jak by podle vás měli nejlépe reagovat příjemci nebo příjemkyně takových zpráv, když je dostanou? Měli by se skutečně obracet na policii?
V první linii je dobré se vůči tomu vymezit. Člověk by si měl sám pro sebe určit, jak to na něj působí, jestli mu to působí negativní pocity. A na základě toho reagovat podle toho, co je mu nejpříjemnější. Může to ignorovat, což dělá asi většina lidí. Nebo říct: „Hele, neposílej mi to, já toto nechci.“

Jednoduché vymezení se může fungovat. Ale někdy to odesílajícího muže urazí, jak jsem i viděl v několika konverzacích, a začne ženu atakovat. Potom, pokud to člověk nechce řešit dál a nahlásit toho muže na policii, už je lepší ho zablokovat.

X X X

 Jak těžké je koupit v ČR nelegální zbraň? Rakušané mluví o „zbraňovém eldorádu“

Česko je zbraňové eldorádo, říkají Rakušané. Rakouská stanice Servus TV odvysílala reportáž, ve které se reportér snaží sehnat v tuzemsku nelegální zbraně. Nabídku v asijské tržnici u Znojma dostal, zbraň však nakonec nepořídil. Na místo tedy vyrazil i štáb CNN Prima NEWS.

Rakouský novinář Lars Winkelsdorf v reportáži prošel asijskou tržnicí v Hatích u česko-rakouských hranic. Se skrytou kamerou se ptal prodejců, zda mají opravdové zbraně. Místní, se kterými o tom štáb CNN Prima NEWS mluvil, prý o prodeji nelegálních zbraní v blízkosti obce nevědí.

 Rakouskému novináři se sice nabídku na zbraň podařilo získat, prodejce ji ale přímo v tržnici neměl. Štábu CNN Prima NEWS stánkaři tvrdili, že skutečné střelné zbraně vůbec nemají.

Nabídka chladných zbraní je však více než pestrá. Za běžného provozu na tržnici v Hatích není vůbec problém dostat se k vrhacím hvězdicím, vystřelovacím nožům nebo k boxerům.

Zbraně na černém trhu jsou

Po nedávném útoku na gymnáziu ve Štýrském Hradci se v Rakousku sice zbraňová legislativa zpřísňuje, označovat Česko za zbraňové eldorádo je však podle bezpečnostního experta Andora Šándora přehnané.

 Přiznává však, že sehnat zbraně na černém trhu u nás možné je. „Pokud jsou v Rakousku nějaké důkazy, podezření, je jednoduchá cesta, jak se spojit s oficiálními místy a nějak situaci řešit, aby pak lidé neměli pocit, že přijdou do Sapy a koupí si kulomet,“ sdělil pro CNN Prima NEWS.

Mediální zkratka, míní o „eldorádu“ policejní prezidium

České zákony jsou podle policejního prezidia z hlediska nákupu zbraní nastaveny dobře, stejně jako kontrolní orgány. „Zbraňová legislativa v Česku je jednou z těch nejpropracovanějších ve střední Evropě,“ komentoval rakouskou reportáž mluvčí prezidia Ondřej Moravčík.

 Mluvit o Česku jako o „zbraňovém eldorádu“ je podle něj proto „hodně nadsazené“ a považuje to spíše za mediální zkratku. „Pravidelně probíhají kontroly prodejců, existuje systém evidence zbraní, evidence osob. Tento systém výrazně ztěžuje pořídit si zbraň nelegálně,“ vysvětlil policejní mluvčí.

Minulý rok evidovaly české úřady kolem milionu vlastněných zbraní. V Rakousku je to přes milion a půl.

X X X

MÍSTO  LÉKAŘŮ  LÉČITELÉ?

 Léčili rakovinu čajem, zemřeli. Někteří lidé stále utíkají od doktorů k léčitelům

 Dávejte si kávové klystýry a pijte čerstvé zeleninové šťávy. Podobných doporučení jsou na internetu tisíce. Pacienti hledající informace o svém zdravotním stavu si je často přeberou po svém a někteří dokonce ukončí oficiální léčbu. V případě pacientů s rakovinou to může stát i život.

 Naštěstí případů, kdy pacient zcela upřednostní alternativní postupy před onkologickou léčbou, není tolik. Dopad na průběh onemocnění je ale podle lékařů o to horší. „Je prokázáno, že volba alternativní léčby rakoviny několikanásobně zvyšuje riziko úmrtí,“ řekl iDNES.cz ředitel Masarykova onkologického ústavu Marek Svoboda. Sám se setkal s mnoha případy, kdy si pacienti vybrali vlastní cestu oproti účinné protinádorové léčbě.

Když za námi po několika měsících přišla znovu, nádor měl 15 centimetrů, prorůstal přes kůži prsu, což bylo značně cítit. Bohužel, vyléčení již nebylo možné, v těle byly přítomny metastázy.

 X X X

HEREČKA  FALBROVÁ  DOSTANE  DAŠÍ  ŠANCE?

  Jedu na tábor, tam se čas zastaví, říká mladá hvězda Varů Kateřina Falbrová

 V pouhých patnácti letech získala zvláštní uznání poroty Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Po týdnu v záři reflektorů se nejvíc těší na skautský tábor. V rozhovoru pro iDNES.cz prozradila, jak se na první hlavní roli připravovala i jaké bylo natáčení v New Yorku.

 X Mezinárodní filmový festival skončil a vy jste za svůj výkon ve filmu Sbormistr získala zvláštní uznání od poroty. Co na to říkáte?

Ještě mi to celé asi vůbec nedochází. Jsem za to všechno obrovsky vděčná, ani to nejde vyjádřit slovy. Mám pocit, že se mi točí hlava a je mi špatně. Ale to k tomu asi patří.

X Nikdy jste ve filmu nehrála, role Karolíny je vaše úplně první. Herci často mluví o uchopení postav, o hledání jejich podstaty v sobě. Jak jste na to šla vy bez předchozích zkušeností?

Já jsem ze začátku natáčení vůbec nevěděla, že by se herec měl takto připravovat na roli. Já jsem se do té role prostě vžila. Režisér nám třeba řekl, ať si postavy namalujeme. Měli jsme taky třídenní workshop, kde jsme se do postav vžívali.

 X  Co vás napadlo jako první, když jste se viděla na obřím filmovém plátně?

Že už nikdy nebudu stejná. Odcházela jsem z projekce a napadaly mě věci, o kterých jsem nikdy dřív nepřemýšlela. Ani nevím proč. Připadala jsem si dospělejší a trošku se mi změnil pohled na svět. Ale to všechno přišlo až časem.

X Jste sebekritická, nebo k sobě přistupujete laskavě?

Jsem hodně sebekritická. Myslím si, že je to způsob, jak se ze všeho nezbláznit a nenechat si stoupnout všechno okolo toho filmu do hlavy. Ale někdy je to samozřejmě už otravné, hlavně pro moji rodinu. Taky by mi hrabalo, kdyby moje dcera pořád stála u zrcadla a kritizovala, jak vypadá a že si dala víc knedlíků, než měla.

X Co vám při natáčení dělalo největší potíže?

Největší potíže mi dělaly scény, kdy jsem na mrazu v prostěradle. To bylo velmi fyzicky náročné. Potom to byly scény, kdy se ke mně moje sestra Lucie chovala zle a zákeřně. Sama jsem starší sestra a nedokázala jsem jí porozumět. Proč by to dělala? Něco je škádlení, ale to, co ona dělala, už překročilo veškeré moje nastavené hranice.

X Děj filmu se odehrává počátkem devadesátých let, o čemž vypovídají i kostýmy postav. Tento trend se ale zrovna do módy vrací. Vypadá váš šatník doma podobně?

Ano, hodně podobně. Když skončilo natáčení, tak jsem naběhla do všech secondhandů a nakoupila si různé kusy oblečení. Ta móda se mi v té době tak líbila, že jsem nenosila nic jiného, než šusťákovky a široké kalhoty. Mamka už tak nadšená samozřejmě nebyla.

X Částečně jste natáčeli i v New Yorku. V záběrech jsou dokonce mrakodrapy dvojčata, které tam ale ze známých důvodů dnes už nejsou. Jaké další zajímavosti jste tam při natáčení ještě zažili?

Nejvíc živě si pamatuji den, kdy běžím ulicemi New Yorku. Proběhli jsme s kamerou skoro celý Brooklyn a narazili na spousta zvláštních lidí. Většinou to byli lidé, co byli pod vlivem drog.

 Taky si pamatuji, jak jsme natáčeli metro. Neměli jsme povolení tam natáčet, takže vždycky, když se policajti nedívali, řeklo se „akce“ a točilo se. Taky jsme museli vychytat záběry, kde nebyli lidé s mobilem nebo s bezdrátovými sluchátky, protože ty v té době nebyly.

XJaký jste měla pocit z té obří metropole?

Ze začátku jsem byla ohromená. Bylo to všechno tak velké a rychlé, že jsem to ani nestíhala zpracovat. Postupem času mě ale město začalo unavovat. Natáčení tam bylo hodně náročné. Točili jsme hodně na punk. Ale zvládlo se to, i když někdy to bylo na pokraji mých sil.

X Jste členkou Kühnova pěveckého souboru. Jak dalece bude vaši životní cestu provázet zpěv? Čím byste chtěla být?

Myslím si, že zpěv se dá považovat za můj highlight. Věnuji se mu už od svých školkových let. Vystřídala jsem několik učitelek zpěvu, až jsem se dopracovala ke Kühnovu dětskému sboru. Ten mě toho hodně naučil a skrz něj jsem se dostala právě k filmu nebo třeba do Stavovského divadla, kde zpívám jednoho ze tří géniů v Kouzelné flétně.

X Když si zpíváte jen tak pro sebe, co nejraději?

Nejraději si zpívám s kytarou, i když na ni umím zahrát jenom jednu písničku. Jmenuje se Zombie od Cranberries. Vždycky při refrénu řvu na celý barák. Taková terapie.

 X Umíte si představit, že byste se herectví začala věnovat naplno, že by to byla vaše profese?

Asi ano, i když dost slýchám, co všechno se skrývá pod pokličkou této profese. Hraní mě hodně baví a umožňuje mi to přemýšlet nad jinými věcmi, utéct od reality. Takže ano, dokážu si to představit dost živě, ale uvidíme kam mě osud zavede.

X Když pomineme premiéru filmu Sbormistr, čím teď nejvíc žijete? Co hezkého vás čeká v nejbližší době?

Čeká mě skautský tábor, na ten se moc těším, tam se čas vždycky úplně zastaví. Přemýšlíte tam jenom o tom, zda už neskončila hlídka nebo jestli mi někdo nesnědl zásobák (tam se skladují zásoby sladkého). Jinak mě teď čekají dvouměsíční prázdniny, na to se moc těším, protože letošní školní rok byl velmi náročný.