Podle světových agentur povolil Scholz Ukrajině používat zbraně na Rusko. Zelenský potvrdil souhlas USA. Ukrajina může ke své obraně používat zbraně dodané Německem i proti cílům na ruském území. Vyplývá to z prohlášení mluvčího německé vlády Steffena Hebestreita, podle kterého Kyjev může zbraně k obraně nasadit v souladu s mezinárodním právem. Rozhodnutí přichází poté, co USA částečně povolily Ukrajině povolit používat americké zbraně v úderech na ruské území.

Hebestreit uvedl, že Ukrajina je nyní pod útoky ze strany Ruska z pohraničí, zejména pak v Charkovské oblasti. „Společně jsme přesvědčeni, že Ukrajina má podle mezinárodního práva právo bránit se proti těmto útokům,“ cituje jej deník Die Welt.

„V souladu s mezinárodními právními závazky k tomu může nasadit také dodané zbraně včetně těch od nás,“ dodal mluvčí. Není jasné, které má přesně na mysli, podle Weltu by vzhledem k jejich doletu se mohlo jednat o samohybné houfnice Panzerhaubitze 2000 či dalekonosné raketomety Mars II.

Německo se dlouho k možnosti ukrajinských úderů německými zbraněmi přímo na ruské území stavělo odmítavě. Kancléř Olaf Scholz zdráhavý postoj Berlína vysvětloval obavou ze zatažení do války.

Francouzský prezident Emmanuel Macron v úterý během státní návštěvy Německa na tiskové konferenci se Scholzem prohlásil, že Ukrajina by měla mít možnost dodanými západními zbraněmi napadat i cíle v Rusku, ze kterých ruská armáda Ukrajinu ostřeluje a ze kterých útočí. Scholzův postoj byl tehdy zdrženlivý. Kancléř k tématu řekl, že si Německo nepřeje eskalaci konfliktu.

To, že se mezitím německý postoj změnil, naznačil Scholzův čtvrteční rozhovor s občany v Erfurtu. „Ukrajina je napadena, proto má mnoho možností, které jí mezinárodní právo nabízí. Zároveň máme s Ukrajinou dohody, které nemusíme měnit,“ řekl kancléř. Podle Politico to bylo šroubované vyslovení německého souhlasu s údery na ruské území.

Německo vyslovilo dlouho očekávaný souhlas krátce poté, co americký prezident Joe Biden podle agentury AP a webu Politico částečně zrušil zákaz použití amerických zbraní na ruské území, aby je Ukrajina mohla použít při obraně v okolí Charkova. Mluvčí ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského potvrdil, že Spojené státy zmírnily svůj odmítavý postoj vůči tomu, aby ukrajinská armáda používala americké zbraně k útokům proti cílům na ruském území.

Německo vyslovilo dlouho očekávaný souhlas krátce poté, co americký prezident Joe Biden podle agentury AP a webu Politico částečně zrušil zákaz použití amerických zbraní na ruské území, aby je Ukrajina mohla použít při obraně v okolí Charkova. Mluvčí ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského potvrdil, že Spojené státy zmírnily svůj odmítavý postoj vůči tomu, aby ukrajinská armáda používala americké zbraně k útokům proti cílům na ruském území.

Britský list The Guardian k tomu napsal, že Ukrajinci tak budou moci využívat salvové raketomety HIMARS k útokům na ruské vojáky a velitelská a kontrolní střediska. „To výrazně posílí naši schopnost reagovat na snahy Ruska o soustřeďování vojáků podél hranice (s Ukrajinou),“ řekl mluvčí Zelenského Serhij Nykyforov.

Bílý dům ovšem nezměnil nic na tom, že ukrajinská armáda nesmí podnikat útoky hluboko uvnitř ruského území zbraněmi dodanými z USA. To se týká balistických střel dlouhého doletu ATACMS. Ty USA začaly dodávat Kyjevu v posledních měsících. Ukrajinci je použili k útokům na Ruskem okupovaném Krymu.

Západ konflikt eskaluje, tvrdí Rusko

Šéf branného výboru dolní komory ruského parlamentu Andrej Kartapolov podle agentury Reuters prohlásil, že Rusko bude na ukrajinské útoky na své území pomocí amerických zbraní reagovat asymetricky. Bývalý ruský prezident a premiér a současný místopředseda ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv tvrdil, že Západ neposkytuje Ukrajině pomoc, ale je přímo ve válce s Ruskem, vinil ho z eskalace konfliktu a hrozil použitím jaderných zbraní.

„Není to zastrašování nebo jaderný bluf. Současný vojenský konflikt se Západem se vyvíjí podle nejhoršího možného scénáře,“ napsal Medveděv na telegramu.

Ruský ministr obrany Andrej Belousov obvinil Spojené státy a jejich partnery, že ničí světovou bezpečnostní architekturu, aby si udrželi globální dominanci. „Záměrně vyvolávají krize, ozbrojené konflikty,“ tvrdil mimo jiné Belousov na zasedání ministrů zemí Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), kterou vede Moskva a jejím členy je několik bývalých sovětských republik.

Ukrajina může ke své obraně používat zbraně dodané Německem i proti cílům na ruském území. Vyplývá to z dnešního prohlášení mluvčího německé vlády Steffena Hebestreita, podle kterého Kyjev může zbraně k obraně nasadit v souladu s mezinárodním právem. Německo vyslovilo dlouho očekávaný souhlas krátce poté, co americký prezident Joe Biden podle agentury AP a webu Politico částečně zrušil zákaz použití amerických zbraní na ruském území, aby je Ukrajina mohla použít při obraně v okolí Charkova.

Stracková-Zimmermannová, která navrhuje poskytnout Ukrajině i střely s plochou dráhou letu Taurus, což Scholz odmítá, varovala, že Rusko má na Ukrajině strategickou výhodu. „Ne díky zbraním, ale kvůli tomu, že my jako západní podporovatelé jsme neuvěřitelně předvídatelní,“ řekla.

Z Německem dodaných zbraní pro údery v ruském pohraničí připadají v úvahu mimo jiné samohybné houfnice PzH 2000 a salvové raketomety MARS II.

Německo kývlo na dodávky těžkých zbraní Ukrajině. „Nakrmí“ gepardy Brazílie?

Němečtí poslanci ve čtvrtek schválili rezoluci na podporu dodávek těžkých zbraní Ukrajině a vyzvali vládu, aby vyzbrojování urychlila. Kabinet sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze se dlouho zdráhal poskytovat ukrajinské armádě těžké zbraně, tento týden ale Kyjevu nabídl samohybný protiletecký systém Gepard, ke kterému ale zatím nemá dostatek munice.

„Pokračovat s dodávkami potřebného vybavení, urychlit dodávky, kde to bude možné, a rozšířit dodávky o těžké zbraně a komplexní systémy například v rámci řetězových výměn,“ vyzývá vládu rezoluce. Ruku pro ni zvedlo 586 německých poslanců, proti jich byla stovka.

Německý ministr hospodářství Robert Habeck krátce před hlasováním zveřejnil na Twitteru video, ve kterém veřejnosti vysvětloval, proč osobně podporuje poskytování těžkých zbraní ukrajinské armádě.

V příspěvku mimo jiné hovořil o své loňské návštěvě Ukrajiny, kdy pobýval v nyní zničeném Mariupolu a kdy v Kyjevě navštívil památník ukrajinských vojáků padlých od roku 2014 během konfliktu na Donbasu.

Rezoluci společně přeložili vládní sociální demokraté (SPD), Zelení a liberální svobodní demokraté (FDP) s největším opozičním uskupením CDU/CSU.

Proti dodávkám zbraní na Ukrajinu se postavila protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD), která je označována jako populistická až krajně pravicová. Šéf AfD Tino Chrupalla varoval, že poskytování výzbroje Ukrajině jen konflikt prodlužuje a navíc by to mohlo Německo vtáhnout do války.

Proti vyzbrojování Ukrajiny byla i postkomunistická Levice, která sice ruskou invazi odsoudila, trvá ale na diplomatickém řešení. Levice se také obává možného vyhrocení konfliktu, který by mohl vyústit v jadernou válku.

S municí by mohli pomoci Brazilci

Kancléř Olaf Scholz ještě minulý týden vysvětloval svůj odmítavý postoj k dodávkám těžkých zbraní Kyjevu tím, že německá armáda z velké části vyčerpala možnosti dodávat další zbraně ze svých zásob a obavami z možného rozpoutání třetí světové války Ruskem.

Po domácí i zahraniční kritice vláda v pondělí schválila poskytnutí padesáti gepardů Ukrajině. Pro tyto obrněnce chce Berlín zajistit i munici.

Zbrojní výrobce Krauss-Maffei Wegmann, který gepardy nyní disponuje, má podle deníku Bild zhruba 23 tisíc střel do protileteckého systému. Za minutu palby ale stroj spotřebuje asi 1 100 kusů munice.

S nedostatkem munice do gepardů by však údajně mohla pomoci Brazílie. Magazín Business Insider s odkazem na zdroje v německé vládě napsal, že jihoamerická země chce Ukrajině prodat 300 tisíc kusů munice do této zbraně.

Německá ministryně obrany Christine Lambrechtová v úterý na mezinárodní konferenci o Ukrajině na americké základně Ramstein v Německu řekla, že Berlín se chce nyní zaměřit i na poskytování zbrojních kompenzací východoevropským spojencům, pokud ti přenechají své postsovětské vybavení ukrajinské armádě. Podle informací deníku Die Welt nabídlo Německo účast v tomto programu výměn také České republice.

X X X

BABIS  S  LE  PENOVOU

ANO s Le Penovou v nové superfrakci? Budete překvapeni, prozradil Babiš

Hnutí ANO vystoupením z frakce Obnova Evropy otřáslo Evropským parlamentem. Andrej Babiš pro iDNES.cz vyloučil, že by jeho partaj vstoupila do krajně pravicové Identity a demokracie. Zároveň potvrdil, že strana bude součástí frakce, v níž může naplňovat svůj program. Spekuluje se o vzniku nového uskupení, kde by s někdejším českým premiérem spojili síly Viktor Orbán či Marine Le Penová.

Byla to jen otázka času. Když Andrej Babiš v pátek oznámil vystoupení své partaje z liberální frakce Obnova Evropy (RE), překvapilo to málokoho. Bývalý premiér v posledních měsících stavěl kampaň na kritice Green Dealu i migračního paktu a podle kritiků se odklonil od proevropských hodnot, za což ho ostatně kárala i šéfka frakce Valérie Hayerová.

Babiš dal jediným krokem další ránu ve volbách nepříliš úspěšným liberálům, zároveň nepotěšil Ursulu von der Leyenovou, jež při obhajobu postu šéfky Evropské komise potřebuje od proevropských frakcí každý hlas. Šéf ANO na páteční tiskové konferenci u boření zavedených bruselských pořádků neskončil. Kam zamíří jeho věrní? „Uvidíme, možná vznikne nějaká nová frakce,“ prohlásil Babiš tajemně. Bruselskými kuloáry už se nesou spekulace o novém uskupení plném zvučných jmen.

Určitě budeme členy nějaké frakce, nebudeme v Evropském parlamentu jako nezařazení.

X X X

Ruský útok na Ukrajinu vyprovokovalo rozšiřování EU a NATO, míní Farage

K ruské invazi na Ukrajinu vyprovokovalo ruského prezidenta Vladimira Putina rozšiřování Evropské unie a NATO na východ. V rozhovoru pro BBC to uvedl šéf britské pravicově populistické strany Reform UK Nigel Farage, který za to sklidil kritiku od politiků napříč politickým spektrem.

Farage, jehož strana by v nadcházejících volbách 4. července podle průzkumů měla získat miliony hlasů (a možná i několik křesel), řekl, že trvá na svých slovech, která zveřejnil na sociálních sítích krátce po vpádu Ruska na Ukrajinu v únoru 2022. Tehdy uvedl, že jde o „důsledek rozšiřování EU a NATO“. Válku na Ukrajině údajně předvídal už v roce 2014.

„Bylo mi jasné, že neustálé rozšiřování NATO a Evropské unie na východ zavdává tomuto muži (Putinovi) důvod, aby svým Rusům řekl ‚Zase jdou po nás‘ a šel do války,“ řekl Farage v rozhovoru s BBC. „Tuto válku jsme vyprovokovali – samozřejmě je to jeho (Putinova) chyba – využil záminky, kterou jsme mu dali,“ dodal Farage.

Rusko ospravedlňuje svou agresi, kterou nazývá speciální vojenskou operací, jako součást širšího boje se Západem, jenž údajně chce Rusko oslabit. Británie patří k nejdůležitějším dodavatelům vojenského materiálu pro bránící se Ukrajinu.

Farage, který byl dlouhou dobu jednou z hlavních tváří kampaně za vystoupení Británie z EU a proti masové imigraci, patří mezi nejvýraznější a také nejkontroverznější britské politiky. Jeho překvapivý vstup do nynějšího volebního soupeření dále oslabuje konzervativce premiéra Rishiho Sunaka, jimž průzkumy předvídají jasnou porážku od labouristů.

Poslední Farageovy výroky vyvolaly okamžité odsouzení. Premiér Sunak řekl, že Farage se „naprosto mýlí“ a obvinil ho z appeasementu, politiky ústupků, která ohrožuje bezpečnost Británie a jejích spojenců. Labouristický poslanec a expert strany na obranu John Healey označil Farageova vyjádření za hanebná a populistického politika za Putinova obhájce.

Lídr labouristů Keir Starmer, který je všeobecně považován za příštího britského premiéra, Farageovy výroku rovněž označil za ostudné. „Každý, kdo usiluje o vstup do parlamentu, by měl mít opravdu jasno v tom, že Rusko je agresor,“ prohlásil Starmer.

Farage se k debatě vyjádřil i na platformě X. „Putin udělal špatně, když vpadl do suverénní země a EU udělala špatně, když se rozšířila na východ. Čím dříve si to uvědomíme, tím více se přiblížíme ukončení války a dosažení míru,“ napsal.

  X X X

KONEC  MACRONA  VE  FRANCII?

SKONČÍ  I  ŠTVANÍ  MACRONA  PROTI  RUSKU?

NEBUDE  ŘÍDIT  PROTI  RUSKU  I  LEYENOVOU  A  CELÉ  VEDENI  EU?

Hollande: Macronismus skončil

Macronismus, který Francii přišel velmi draho, skončil,“ řekl včera v rozhovoru s AFP bývalý francouzský prezident Francois Hollande.

Podle jeho názoru je čas zemi znovu vybudovat, protože makronismus přišel Francii politicky draho, poškodil strany a veřejné mínění. Hollande by rád takové obnově pomohl a minulý týden oznámil, že se zúčastní předčasných voleb do francouzského Národního shromáždění.

Je třeba uvést, že prezident země Emmanuel Macron a jeho liberální strana Renaissance (Obnova) čelí po evropských volbách kolapsu a nic nenasvědčuje tomu, že ve volbách do Národního shromáždění, které se budou konat ve dvou kolech – první 30. června a druhé 7. července, by se situace změnila.

Podle výsledků průzkumu Institutu Odoxa na objednávku časopisu Le Nouvel Obs by volby mělo vahrát Národní sdružení Marine Le Pen ziskem 250-300 parlamentních křesel. K získání nadpoloviční většiny přitom potřebuje 289 mandátů., server vsevec.cz

X X X

DR  MARVANOVÁ:  ODPOVĚDNÝ  FIALA  NAŘÍDIT  ŠÉFOVI  POLICIE  SDĚLIT,

KDO  VELEL  ZÁSAHU  POLICIE  NA  FF  UK  V  PRAZE

Marvanová: Ať zasáhne Fiala, chceme odpovědi. Ani nevíme, kdo na fakultě velel policii

Rodiny obětí střelby na filozofické fakultě půl roku čekají na informace, policie ale mlží. Je to vůči nim neuctivé a traumatizující, řekla v rozhovoru pro CNN Prima NEWS senátorka Hana Kordová Marvanová, která některé pozůstalé zastupuje. Podle ní vše stojí na ministrovi vnitra Vítu Rakušanovi (STAN) a policii, aby pochybnosti definitivně rozsekla, to se ale ani po jednání před poslanci nestalo. „Ať zasáhne premiér,“ navrhla Marvanová s tím, že kabinet Petra Fialy (ODS) má v gesci Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) a může si říct o informace, které chybí k vyplnění bílých míst.

Stínová ministryně vnitra Jana Mračková Vildumetzová (ANO) v naší Partii požadovala zveřejnit záznam komunikace operačního důstojníka, který řídil zásah na filozofické fakultě. Vrhlo by to světlo na to, kde mohla policie pochybit?
Určitě, je to jedno z bílých míst tohoto tragického případu. Teď je asi zjevné, že nebylo optimální, když policisté prohlédli jen dvě patra budovy fakulty na Palachově náměstí a následně se přesunuli do Celetné ulice. Někdo jim to musel přikázat. Ztotožňuji se tedy s tím, co říkala paní Vildumetzová. Doteď nemáme informace, kdo a jak celou operaci řídil a kdo policistům velel.

 x Když se vrátím ke slovům šéfa pražské policie Petra Matějčka, ten na bezpečnostním výboru tvrdil, že kvůli zastaralému kamerovému systému nebylo možné okamžitě přehrát záznam. Vedení Filozofické Fakulty Univerzity Karlovy to tvrzení ale rozporuje. Jak to tedy je?

Musí se tam rozlišovat dvě věci. Vygenerování a stažení záběrů z kamer trvá déle, to ano. Ale puštění záznamu on-line zpětně – třeba o 10 nebo 15 minut – by mělo jít hned. Jen by si o ně policie musela říct. Mohla říct vrátnému nebo přímo mluvit s vedením fakulty.

V pátek ze strany univerzity oficiálně zaznělo, že by nebyl problém. Na místě byl pracovník, který by policistům přístup k záběrům okamžitě umožnil. To, co říká pan Matějček, že k záznamům nebylo možné se hned dostat, není pravda. Celá debata pak vypadá jako zamlžování.

 x Není poněkud nešťastné a necitlivé, že se takhle nejednoznačná diskuze vede zrovna půl roku od tragické události?

Myslím si to. Rozhodně to nebylo citlivé vůči rodinám obětí, které chtěly informace. Říkalo se, že to kvůli probíhajícímu vyšetřování nelze. Veřejnost samozřejmě nemusí vědět veškeré okolnosti, ale s pozůstalými policie běžně při vyšetřování komunikuje a odpovídá na otázky. Tady na to bylo velmi dlouhé embargo, což nepovažuji za dobrý krok. Příbuzní obětí tím pádem jenom čekali a nikdo s nimi nemluvil.

x Ani s vámi? Když zastupujete některé rodiny obětí?

Sama jsem policii oslovovala a vždy mi bylo vysvětleno, že mi teď nemohou nic říct, protože čekají, až to uvolní státní zástupkyně. Mělo se o věcech diskutovat, když to bylo ještě živé, kvůli tajení informací tím akorát znovu otevírají debatu. A to je pro pozůstalé traumatizující – navíc, když se to komunikuje způsobem, že tu stále máme nezodpovězené otázky.

x Opatrně se našlapovalo také kolem pachatele a jeho motivech, kdy se veřejnost přela, nakolik by se mělo pídit po detailech. Nakonec o tom byla řeč i na výboru či na tiskové konferenci filozofické fakulty. Je to ovšem věc, o kterou se zajímají i rodiny obětí?

Určitě, i ve stížnosti jsme zmiňovali, že motiv pachatele nemusí být zcela jasný. Tam bylo požádáno také o právní pomoc ze zahraničí na jeho sociální sítě, takže se možná ještě něco zjistí. Zajímá nás samozřejmě motiv, ale primární je především došetření všech okolností zásahu. Škola oslovila všechny poškozené, takže jsme stížnost též dostali a v kooperaci ji i podali. Uvidíme, jak zareaguje státní zástupkyně.

 x Jsou ty nezodpovězené otázky a rozvleklá debata to, co rodiny obětí nesou nejhůře?

Ano, protože nejsou zodpovězené už půl roku. A pořád jsou tam bílá místa. Je to pochopitelně taková ztráta, která nejde odestát ani s případnými odpověďmi, ale pozůstalí mají právo je mít. Říkají, že by se mělo udělat vše pro to, aby se něco podobného už nemohlo stát. Vnímají, že tam došlo k selhání a chybám velení, když do budovy univerzity přijel střelec a vedení fakulty na to nebylo upozorněno, aby mohlo varovat studenty. Věřím, že by alespoň nezahájilo výuku.

x Pokud si pamatuju dobře, do budovy vcházeli i další studenti, třebaže už se pátralo po pachateli…

Vím o případech, kdy do budovy vešli lidé těsně předtím, než začala střelba. Což znamená, že tam nebyla ani hlídka, která by lidi odháněla. V této části příběhu opravdu nebylo něco v pořádku. Mohlo se toho udělat víc.

 Můžeme si z toho vzít poučení, to ano, ale nejdříve bychom měli vědět, kdo za ty pokyny a velení nese zodpovědnost. Ministr vnitra by měl žádat policii, aby tyto okolnosti sdělila, a zastat se tak pozůstalých. Až se odstraní všechny nejasnosti, teprve pak se s tím budou moci vyrovnávat.

x Čili je podle vás na panu Rakušanovi, aby definitivně prolomil mlčení?

Policie jistě ví odpovědi na otázky, které jim veřejnost klade, akorát je nesděluje. Proti slovům o zastaralém kamerovém systému bych se dokonce ohradila, protože to zkrátka není pravda. Takhle ale přece policie nemá jednat. V protokolu je uvedeno, že v Hostouni policie zjistila, že se na místě odehrála vražda. Tam pochybení není, ale co ta pražská policie?

 Problematická je ta část, kdy se začalo pátrat po pachateli. Pořád všichni komunikovali, že hledali sebevraha, nikoliv vraha. Od 13. hodiny měli dvě hlášení, že se pátrá po velmi nebezpečné ozbrojené osobě. Ministr vnitra samozřejmě ten spis nemá, ale policie ano. Mohli některé informace říct poslancům na bezpečnostním výboru.

x A to se nestalo.

Místo toho vzniká politická přestřelka. To je prostě špatně. Dá se to vyřešit velice rychle, ale musí konat ministr vnitra a policie. Pak by se měla koalice a opozice zasazovat o opatření, aby se nic podobného už nestalo. Lidem, kterých se to dotýká, to dlužíme. Někteří uživatelé na internetu psali, že jim jde o materiální odškodnění, ale to není pravda. Dokonce mnozí pozůstali si o to ani nepožádali. Neměli na to zatím sílu.

x Kdy si myslíte, že dojde k rozuzlení?

Až se odstraní bílá místa, řekne se pravda a vyvodí odpovědnost, na základě čehož se pak udělají další opatření. Nikdy takovým situacím nejde zcela zabránit, to víme i ze světa. Ale leccos přece jen udělat můžeme.

Je to na panu ministrovi, policii a případně i na panu premiérovi Petr Fialovi (ODS). Ať zasáhne – i on by mohl o informace požádat, spadá pod něj GIBS. Jistě celou situaci sleduje a dokáže ji i empaticky vnímat.

X X X

Skandál izraelské armády na okupovaném území

Příslušníci izraelské armády při nájezdu na okupované město Jenin na západním břehu Jordánu přivázaly zraněného Palestince ke kapotě vojenského džípu. Záznam incidentu koluje po internetu a ukazuje izraelský džíp s přivázanou obětí projíždějící kolem sanitek. Portál televize Al Jazeera uvádí, že ke skandálnímu incidentu došlo v sobotu.

Podle rodiny postiženého Palestince při útoku okupačních izraelských sil došlo k jeho zranění. Když rodina požádala o sanitku, izraelští vojáci Azmiho přivázali ke kapotě džípu a odjeli. Palestinský řidič sanitky uvedl, že izraelští vojáci jim odmítli Azmiho vydat. „Projeli kolem nás. Pacienta nám odmítli vydat,“ zdůraznil.

Izraelská armáda reagovala na dokument o jednání jejich příslušníků uvedla, že vojáci porušili hodnoty izraelské armády. Bylo zahájeno vyšetřování, vasevec.cz

X X X

Ukrajinci poslali do Česka 115 miliard. Banky zjišťují, zda nejsou z korupce

Od začátku ruské invaze na Ukrajinu se mluví hlavně o tom, kolik peněz evropské státy posílají do napadené země. Proud financí, které začaly od předloňského jara mířit opačným směrem, tedy z Ukrajiny do zemí EU, je přitom srovnatelně velký.

Důvod je jednoduchý: miliony uprchlíků si do zahraničí převedly své úspory. A tamní firmy, ale i státní instituce, se snažily dostat své finance do bezpečí. Česko, kam směřovala po Polsku druhá nejpočetnější skupina uprchlíků, příliv ukrajinských peněz zaznamenalo také. Jak zjistila MF DNES, za poslední dva „válečné“ roky přišlo z Ukrajiny do tuzemského bankovního sektoru v přepočtu přes 115 miliard korun.  Do Evropy mohly zamířit i peníze z korupce, se kterou se Ukrajina dlouhodobě potýká.

X X X

Za reportáž povolávací rozkaz. Ukrajinští novináři se obávají o svobodu tisku

Ukrajinští novináři se v poslední době setkávají s případy pokusů ovlivnit jejich zpravodajství ze strany vysoce postavených činitelů státních institucí. Někteří zažili i sledováním ze strany tajné služby SBU. Upozorňují též na podezřelé případy obdržení povolávacích rozkazů po zveřejnění reportáží poukazujících na korupční či jiné nestandardní praktiky.

 Na začátku dubna zastavili ukrajinského novináře z portálu Slidstvo.Info Jevhena Šulhata v supermarketu dva muži. Uvedli, že jsou z kanceláře pro vojenské odvody a dali mu lístek, aby se hlásil, protože mu už bylo 27 let.

Novinář si jej nevzal. Měl podezření, že se na něj oba muži zaměřili schválně, protože psal zprávu o korupci ženy šéfa oddělení pro kyberbezpečnost ukrajinské tajné služby SBU Iljy Vitjuka.

Na videu, jež později portál zveřejnil, je vidět muž, který v obchodě ukazuje mužům z kanceláře, kdo je Šulhat. Novinář je přesvědčen, že jde o agenta SBU. Kontrarozvědku konfrontoval. „Po této žádosti jsme začali dostávat signály od SBU, že by bylo dobré materiál změkčit,“ řekl.

Záležitost začal vyšetřovat Úřad generálního prokurátora Ukrajiny. Následně byl Vitjuk dočasně zbaven výkonu funkce a poslán na frontu, vedoucí úřadu pro nábor byl degradován na nižší pozici.

Případ ukrajinskou novinářskou obec znepokojil. „Tohle je o používání mobilizace jako rozsudku smrti pro novináře. Na jedné straně můžeme jako novináři psát, co chceme, ale když to děláme, mají špatní aktéři ve vládě více nástrojů než kdy jindy, aby se nás pokusili zastrašit,“ sdělila listu The Guardian Olga Rudenková, editorka anglojazyčného ukrajinského portálu Kyiv Independent.

Ukrajinští novináři tvrdí, že se setkávají se silnějším tlakem ze strany ukrajinských institucí a politiků, aby se určitým tématům a lidem nevěnovali. Reportéři státní tiskové agentury Ukrinform, jež má být neutrální, dostali koncem loňského roku od svého vedení seznam zástupců politické opozice, kteří byli označeni za „nežádoucí pro citování v článcích“, uvádí list The New York Times, který zmíněný soupis viděl.

„Není demokratické diktovat médiím, co mají publikovat a s kým mluvit,“ uvedla bývalá zástupkyně generálního ředitele Ukrinformu Marina Sinjavskajová, která letos rezignovala kvůli pravidlům o rozhovorech s členy opozičních stran.

Rudenková tvrdí, že „od října a listopadu začalo mnoho redakcí pociťovat tlak v době, kdy si někteří lidé začali myslet, že by mohly být (parlamentní) volby“. Ty připadaly na říjen, kvůli válečnému stavu se stejně jako ty prezidentské nekonaly.

The New York Times uvádí, že v Oděse dostali novináři pokyn, aby v některých případech citovali pouze prezidentem jmenované jedince. Ve Lvově bylo reportérům nařízeno, aby necitovali starostu Andrije Sadovije, jenž je považován za možného budoucího kandidáta na prezidenta.

Trest, nebo podivná náhoda?

Reportér Ukrinformu v Černihivu Jurij Stryhun upozornil na případ, kdy instrukce pro státní tiskovou agenturu uváděly jako „nežádoucí“ citování radního a úřadujícího starosty města, který kvůli obecným výdajům kritizoval gubernátora jmenovaného Zelenským. „Pokud jmenujeme žádoucí a nežádoucí mluvčí, je to velký krok zpátky pro demokracii,“ uvedl Stryhun.

Novinář o celé záležitosti mluvil i na stanici Suspilne. Krátce poté obdržel předvolání k vojenské službě. „Mohl to být trest za to, že jsem nemlčel, nebo to mohla být podivná náhoda,“ řekl Stryhun s tím, že jeho přátelé věří první verzi a radí mu, aby si dával pozor na jazyk.

Nový ředitel Ukrinformu Serhij Čerevatij řekl, že proces s povolávacími rozkazy, který se týkal Stryhuna a dalších čtyř novinářů z agentury, začal za bývalého vedení a on je musel předat. Portál Ukrajinska pravda v rozsáhlém článku uvádí, že seznam „nežádoucích“ respondentů poslal právě předchozí ředitel Oleksij Macuka, jenž je znám jako velký zastánce Zelenského administrativy s blízkými vztahy k prezidentské kanceláři.

Nejmenovaný činitel z prezidentské kanceláře řekl Ukrajinské pravdě, že Macukova pravidla byla jeho iniciativou a kancelář s nimi nemá nic společného. Macuka v květnu rezignoval poté, co se nespokojení novináři z agentury setkali se zástupci ekonomicky vyspělých zemí G7, které patří mezi hlavní vojenské a hospodářské spojence Kyjeva. Společenství vydalo společné prohlášení, ve kterém se vyslovuje pro svobodu médií jako „základní pilíř úspěšné demokracie“.

Americký Výbor na ochranu novinářů žádal ukrajinskou vládu, aby dala novinářům z povolávání do armády výjimku. Ani přes apely ji však nedostali. Šéfredaktorka Ukrajinské pravdy Sevhil Musajevová uvedla, že od počátku války do armády nastoupilo osm členů redakce.

X X X

Štefan Nižňanský: Deň trpaslíkov v RTVS

Po atentáte som sa stíšil, odmlčal. Potreboval som ticho a pokoj uvedomiť si, v akej spoločnosti a v akom štáte žijeme dnes – s hrobmi našich predkov. A kam kráčame popri našich vnukoch. A potreboval som dokončiť i rukopis novej knihy. .

21. .jún je celosvetový deň trpaslíkov a ako autor rozprávkových kníh „O dvanástich trpaslíkoch“a „Záhorácki permoníci“, nemohol som ostať ticho. Najmä preto, že jeden živý – bez charakteristickej brady, no s bradou v mene – ma hlasno spomínal ako klebetnice na trhovisku. Napriek tomu, že slovenská vláda poslala do parlamentu „lex atentát“, RTVS a niektorí jej najaktívnejší aktivisti spomedzi zamestnancov (s muničnou podporou mainstreamu) naďalej šírili klebety, lži a nenávisť. Zámienkou bol opozičný protivládny boj za slobodu novinárov a proti snahám o údajné ovládnutie verejnoprávnych médií. Schváleniu zákona o STVR sa snažili niekoľko týždňov zabrániť zmanipulovanými štúdiovými diskusiami „Machajovho strihu“.

Nasledovali selfíčkazamestnancov v čiernom pred Obrátenou pyramídou aj v televíznom areáli, kde pozadie tvorilo „Čudo medzi ZOO a cintorínom“ (titul mojej knihy). Popri chrlení nenávistných statusov (v pracovnom čase), popri bleskovom podpisovaní zmlúv nekrytých rozpočtom, scenár predpisoval vytváranie tlaku cez médiá, žalovanie v Bruseli až po spektakulárne akcie, ktoré budú môcť dokola prinášať titulky a vysielať i zahraničné televízie. Takými boli smútočné pochody zamestnancov cez Bratislavu,  protestný štrajk až po teatrálne prelepovanie úst.

Zaujímavé, že ústa si neprelepovali Eduard Chmelár, Ľuboš Blaha, Ján Čarnogurský, Igor Bukovský a mnohí ďalší občania Slovenskej republiky, ktorých progresivistickí aktivisti nevpustili roky do verejnoprávne rozhlasového, nieto ešte do televízneho štúdia RTVS… To sa jednoducho zmenilo na obrnenú pevnosť protiprávneho a protivládneho vysielania. Sám som „verejnoprávnosťou“ – v chápaní slovenských liberálov a progresívcov – trpel od mojej účelovej profesionálnej likvidácie v januári 2011 až doposiaľ. Napriek tomu, že bývalý minister SaS Daniel Krajcer, jeho politickí miništranti v umelo a narýchlo zlúčenom „mačkopsovi“ (Zemková, Machaj, spolu s prisluhovačmi v reláciách a na námestiach (Jančkárová, Makara, Brada) si ma brali (s prepáčením) do huby, že ma stokrát okydávali, nepozvali ma ani raz do tých slávnych „slobodných a vyvážených diskusií“… Až prišiel 20. jún 2024 a najvyšší zákonodarný orgán Slovenskej republiky 78 hlasmi schválil zákon o zániku RTVS prinášajúci novú verejnoprávnu inštitúciu s názvom: Slovenská televízia a rozhlas. Možno všetkých aktivistov v RTVS oslobodí z tej klietky otrokov liberálnej demokracie prerastajúcej do progresívnej totality.

A večer mi zazvonil telefón. Slušný človek Jozef Šivák (môj kolega-redaktor spred takmer 20-rokov, keď som šéfoval spravodajstvu v Rádiu OKEY) ma pozýval do diskusie spravodajskej televízie TA3. Prvé pozvanie po 14-tich rokoch cenzúry a diskriminácie! Žiaľ, musel som sa ospravedlniť. Presnejšie odmietnuť. Lebo o verejnoprávnosti som mal diskutovať nielen s predsedom výboru NR SR pre kultúru a médiá Romanom Michelkom, no tiež s Ľubošom Machajom (ktorý vo funkcii generálneho riaditeľa RTVS už strihá meter s desiatimi políčkami) a s poslankyňou Progresívneho Slovenska Zorou Jaurovou. Oboch menovaných totiž považujem za asistentov chirurgického operačného zákroku, počas ktorého na stole verejnosti zomrela slovenská žurnalistika. Nie, nechcel som legitimizovať svojou účasťou Machaja, nechcel som vo verejnosti potvrdiť fámy, že za zrušením RTVS som ja s nejakou mojou údajnou pomstou a už vôbec nie vyvolať dojem, že by som mal ambíciu vrátiť sa do manažérskej funkcie.

Slovenská žurnalistika bola isté obdobie (po politickom prevrate v roku 1989 aj po štátnom osamostatnení sa Slovenska v roku 1993) rastúcim obrom. V malej krajine pod Vysokými Tatrami vychádzalo množstvo mienkotvorných denníkov, týždenníkov, obyvatelia si vyberali z desiatok mesačníkov, zaujímavých magazínov, vysielať začínalo množstvo súkromných rozhlasov aj niekoľko nových televízií. Poľský spisovateľ Stanislav Jerzy Lec upozorňoval: „Najlepšie vedia podrážať nohy trpaslíci – je to ich zóna.“ Rastúcu žurnalistiku otrávili a napokon zabili zlomyseľní mainstreamoví škriatkovia. Liberáli a progresívci si za pomoci novodobých technológií a svojských postupov plnením 3D tlačiarne pastou nenávisti postavili svojho golema. Obra so šémom jedinej pravdy. V posledných rokoch ho na Slovensku vládna kamarila nevzdelancov, plagiátorov a babrákov uctievala ako jediného Boha. Lebo nečítali knihy. Z nich by možno poznali aj nemeckého básnika Novalisa, ktorý by im pošepol: „Keď vidíš obra, pozri si najprv pozíciu slnka, aby to nebol iba tieň trpaslíka.“
Vraví sa, že trpaslík v záhrade je gýč. No v politike a v médiách tragédia!

Štefan Nižňansk,  (Nové slovo), server vasevec.cz

X X X

Neznámí útočníci stříleli v Rusku, cílem byla synagoga, kostel a policejní post

Při nedělních útocích neznámých pachatelů v ruském Dagestánu zahynulo devět lidí včetně sedmi policistů a údajně i kněz a strážce kostela. Vyplývá to ze zpráv ruských tiskových agentur, které informují o útocích v regionální metropoli Machačkale, městě Derbent a nově také o střelbě na policejní vůz ve vesnici Sergokala.

Situace je poměrně nepřehledná a ze zpráv médií vyplývá, že v Machačkale i Derbentu zřejmě pokračují střety mezi bezpečnostními složkami a útočníky. Úřady informují o likvidaci několika pachatelů, nicméně podle serveru Kommersant není jasné, kolik jich útočilo.

Neznámí útočníci stříleli z automatických zbraní na synagogu a pravoslavný kostel v Derbentu, informovala v podvečer státní agentura TASS s odvoláním na místní úřady. Podezřelí údajně uprchli ve vozidle. Později agentura Interfax informovala o obnovení střelby ve městě. „V Derbentu vypálili synagogu a kostel. Podle aktuálně dostupných informací se přestřelka obnovila,“ cituje agentura tiskovou službu dagestánského ministerstva vnitra. Později napsala, že útočníci se skryli v jedné z budov a bezpečnostní složky se chystají proti nim zasáhnout.

Nedlouho po střelbě na kostel a synagogu v Derbentu ruská média informovala také o útoku v Machačkale, která se nachází asi 120 kilometrů severně od Derbentu. Podle Interfaxu, jenž se odkazuje na regionální ministerstvo vnitra, neznámí lidé zaútočili na policejní stanoviště. Agentura TASS informovala v tomto případě o střelbě a Interfax, že po útoku na policejní post pokračoval střet v jedné z místních ulic.

TASS krátce po 21:00 napsal, že v Machačkale skončila přestřelka v místním kostele, kde byl zabit nejméně jeden z útočníků. Vzápětí agentura uvedla, že v jedné z ulic města pokračují střety mezi ozbrojenými útočníky a policií. Regionální ministerstvo vnitra mezitím popřelo zprávy médií, že by v kostele někdo držel rukojmí. „Uvnitř se kvůli bezpečnosti zamklo 19 lidí. Už jim nehrozí nebezpečí,“ uvedl úřad.

Dagestánské úřady později informovaly také o střelbě neznámých lidí na policejní auto ve vsi Sergokala, která se nachází asi 70 kilometrů jižně od Machačkaly.

Machačkala a Derbent

Při nedělním útoku ozbrojenců v Machačkale a Derbentu zemřelo devět lidí, sedm z nich jsou členové bezpečnostních složek, píše TASS, podle něhož bylo dalších 25 zraněno. Média zároveň už dříve informovala o zabitém knězi při útoku na derbentský kostel a mrtvém strážci kostela v Machačkale. Dříve média psala o šesti zabitých a 12 zraněných policistech, Interfax o šesti zabitých a 23 zraněných policistech.

Regionální ministerstvo vnitra mezitím informovalo o likvidaci čtyř útočníků v Machačkale. Další dva bezpečnostní složky podle dřívějších informací Interfaxu zadržely. Celkový počet útočníků ale není znám, podotkl server Kommersant.

K útokům se zatím nikdo nepřihlásil. Server Kommersant píše, že se do nich zapojili dva synové šéfa dagestánského Sergokalinského okresu Magomeda Omarova, které bezpečnostní složky „zlikvidovaly“. Podle agentury TASS policisté Omarova zadrželi a na policejní stanici podává svědectví.

Jihoruský Dagestán se nachází na severním Kavkaze a je to převážně muslimský region, jenž býval dříve místem častých útoků islámských separatistů, jejich intenzita však před lety výrazně klesla.

X X X

Moldavská dráha oslaví v příštím roce 140 let. Němci bojují za dostavbu kolejí k českým hranicím.

V roce 1885 vznikla Moldavská dráha. Vedla z Mostu přes Osek, Dubí a Moldavu v Krušných horách do saského Holzhau a Freibergu. V minulosti sloužila k přepravě dřeva, uhlí i stříbra. V roce 1945 vytrhala Rudá armáda na německé straně osm kilometrů kolejí. Češi se posledních 30 let snaží opravovat a zachraňovat bývalé nádražní budovy, které k trati patřily. Němci bojují za dostavbu kolejí k českým hranicím.

 Podle vedení Českojiřetínského spolku, který se na české straně o propojení železnice zasazuje, nejprve komplikovalo dostavbu kolejí rozhodnutí českého i saského ministerstva dopravy. Oba úřady se před zhruba 20 lety nezávisle na sobě shodly, že nebudou podporovat malé regionální tratě. Postupem času ale svá stanoviska přehodnotily.

Moldavská dráha oslaví v příštím roce 140 let. Zatím se ale nedaří vrátit zpátky koleje, které kdysi vytrhala Rudá armáda

Na české straně spolky usilují o obnovu starých nádraží při trati, v Sasku bojují za dostavbu železnice k českým hranicím. Saská vláda má dokončenou studii proveditelnosti, ta ale opomněla řešit majetkové a právní otázky.

„Studie obsahuje většinu otázek, které bylo potřeba řešit, ale soustředí se zejména na ekologii a finance, ale bohužel se nesoustředila na právní a vlastnické otázky. Teď bude objednána analýza právních a majetkových poměrů – ta by měla odstartovat další kroky,“ říká za Českojiřetínský spolek Petr Fišer.

Jednání, na jehož konci by měla být všechna potřebná povolení k dostavbě tratě, se tedy opět prodlouží.

Ústecký kraj získal dotaci

Českojiřetínský spolek usiluje dlouhodobě o obnovu starých nádražních budov u Moldavské dráhy. Obnovu nádraží na Moldavě v Krušných horách komplikují majetkové a právní záležitosti, budovu na dolním nádraží v Oseku zřejmě čeká demolice. Podaří se ale zachránit asi nejdůležitější historické nádraží v Louce u Litvínova.

Jde o stanici, kde se setkávaly historické železnice – Moldavská dráha a Duchcovsko Podmokelská, takzvaná Kozí dráha. Ústecký kraj budovu získal od Správy železnic a teď i dotaci ve výši více než pěti milionů korun na projektovou dokumentaci k obnově budovy.

„V tuto chvíli jsme dostali zprávu, že dotace na projektovou dokumentaci byla schválena, takže je evidentní, že by ta dokumentace měla připravit revitalizaci celého nádraží i připravit vnitřní expozici, včetně nábytku. Jsme už za polovinou našeho snažení, tak doufáme, že to všechno vyjde,“ popsal náměstek hejtmana Jiří Řehák za Spojence pro kraj.

V bývalé budově nádraží v Louce u Litvínova se počítá s turistickým infocentrem, museální železniční expozicí i kavárnou. Hotovo by mělo být v roce 2029.

X X X

Němci v závěru zachránili remízu proti Švýcarsku a vyhráli na Euru skupinu A, Maďaři udolali 1:0 Skotsko

Němečtí fotbalisté v závěru zápasu proti Švýcarsku zachránili remízu 1:1 a na domácím Euru ovládli skupinu A. Favorit prohrával od 28. minuty po premiérovém reprezentačním gólu Dana Ndoyeho, ve druhé minutě nastavení vyrovnal Niclas Füllkrug. Švýcaři postoupili do osmifinále z druhé příčky. Třetí skončilo Maďarsko po výhře 1:0 nad Skotskem.

 Němci, kteří měli jisté osmifinále už před utkáním, přišli o stoprocentní bilanci na šampionátu. Švýcaři prodloužili proti dnešnímu soupeři sérii bez porážky na čtyři vzájemné zápasy a na Euru jsou potřetí za sebou ve vyřazovací fázi. V součtu s mistrovstvím světa prošli do play off na šestém velkém turnaji v řadě.

O osmifinálových soupeřích obou mužstev se teprve rozhodne. Domácí výběr čeká 29. června v Dortmundu druhý tým skupiny C. Švýcarsko nastoupí ve stejný den na Olympijském stadionu v Berlíně proti druhému celku skupiny B.