„Je třeba vyvinout veškeré úsilí, abychom se vyhnuli vystupňování a rozšíření ukrajinského konfliktu, což by mohlo vést k nezvladatelné situaci,“ prohlásil Si ve videohovoru se Scholzem. Si rovněž vyzval Německo, aby se podílelo na iniciativě globální bezpečnosti, kterou čínský prezident představil minulý měsíc.

Iniciativa staví na principu „nedělitelné bezpečnosti“, podle nějž nelze bezpečnost státu oddělovat od bezpečnosti v regionu. Ruský prezident Vladimir Putin na základě tohoto principu ospravedlňuje ruský útok na Ukrajinu, píše Reuters.  Čína, která je považována za jednoho z nejbližších spojenců Moskvy, nevyprovokovaný ruský vpád na Ukrajinu odmítá odsoudit.

Scholz ocenil přátelství s Francií a označil ho za vzor pro Evropu

Německo-francouzské přátelství je vzorem pro Evropu, a to obzvláště v nynějších těžkých časech, kdy na kontinentu kvůli ruské agresi opět zuří válka. Dnes to v Berlíně na setkání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem prohlásil německý kancléř Olaf Scholz. Podle Macrona, pro kterého je návštěva německé metropole první zahraniční cestou po zahájení druhého prezidentského mandátu, je společným cílem Německa a Francie silná Evropa.

„Německo-francouzské partnerství a přátelství je inspirací a motorem Evropy a v době ruské agrese je potřebnější než kdy jindy,“ řekl Scholz. Zdůraznil, že Evropa musí posílit svou bezpečnost, a to nejen vojenskou, ale i klimatickou a energetickou. Stejně se vyjádřil i Macron. „Máme společný cíl, kterým je jednotná, silná a sebevědomá Evropa,“ uvedl Macron.

Scholz rovněž vyjádřil podporu Ukrajině, která čelí ruskému vojenskému vpádu. „Stojíme pevně na straně Ukrajiny,“ řekl. „Jsme jednotní i v tom, že Ukrajina patří do evropské rodiny,“ řekl kancléř. Macron následně připomněl, že standardy pro vstup do Evropské unie jsou velmi přísné, proto nelze očekávat rychlé přijetí Ukrajiny.

„Potrvá to roky, možná desetiletí,“ řekl francouzský prezident. Na toto téma dnes hovořil během návštěvy Štrasburku, kdy řekl, že EU by měla zvážit vytvoření paralelního společenství, které by umožnilo zapojit neunijní státy do evropských struktur.

Macron se po znovuzvolení prezidentem vydal na první zahraniční návštěvu do Berlína, se kterým má Paříž mimořádně úzké vazby. Také Scholz se po loňském uvedení do kancléřské funkce na první zahraniční cestu vydal do Paříže za Macronem. Scholz na tiskové konferenci řekl, že dnešní Macronova návštěva, která připadá na Den Evropy, je mimořádně symbolická.

X X X

Jsme v pasti a nikdo nemá cíl. Diplomacie jde na Ukrajině stranou, shodli se experti

Konflikt na Ukrajině musí skončit kompromisem. Je o tom přesvědčen exministr zahraničí Cyril Svoboda (KDU-ČSL). Ve speciálním vysílání pořadu 360° na CNN Prima NEWS se s dalšími experty shodl na tom, že na Ukrajině se aktuálně rozhoduje zejména na bojišti a ani jedna strana nemá snahu a prostor vést diplomatická jednání.

„Ani jedna ze stran není připravena na jednání. Doufají, že se rozhodne na bojišti. Považuji to za znepokojivý postoj Ukrajiny. Rétoricky je to srozumitelné, ale pak je zde trend, že válku mohou vyhrát. Ale to nemůžou,“ uvedl ve vysílání CNN Prima NEWS bývalý náměstek ministra zahraničí a bývalý velvyslanec ve Francii Petr Drulák.

 

Reagoval tak na pondělní projev Ukrajinského prezident Volodymyra Zelenského. „Bojujeme za svobodu našich dětí, a proto vyhrajeme. Nikdy nezapomeneme na naše předky bojující ve druhé světové válce, která si vyžádala životy více než osmi milionů Ukrajinců. A velmi brzy bude Ukrajina slavit dva Dny vítězství,“ řekl Zelenskyj s tím, že jeho země nepostoupí Rusku žádnou část svého území.

Nikdo nemá realistický cíl

Exministr zahraničí Cyril Svoboda míní, že ani jedna strana nezvítězí. „Bude to muset skončit kompromisem. Rusové se drží zásady, že mrtvé nesčítají. I kdyby je boje stály oběti, budou tam pořád. A pokud je cílem Ukrajiny vytlačit Rusy i z Krymu, tak jsem skeptický. Samozřejmě ale budu rád, když se to Ukrajině podaří,“ prohlásil.

Ředitel Knihovny Václava Havla a bývalý velvyslanec ČR v USA nebo Velké Británii Michael Žantovský doplnil, že většina konfliktů tohoto druhu skončí nějakým příměřím, takže po bojích bude následovat diplomatická fáze. Válka do posledního vojáka podle něj není pravděpodobná.

Další bývalý šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek (ČSSD) zdůraznil, že na Ukrajině se používá síla, ale politický výsledek chybí. „Bavíme o politických cílech. Má tady snad někdo realistický cíl? Jsme v nebezpečné, vážné situaci, je nejnebezpečnější od roku 1962 od karibské krize. Nikdo nemá realistický cíl. Jsme v pasti a ve slepé uličce,“ konstatoval.

Lepší tři roky jednat než týden válčit

Rusko na Putinův rozkaz napadlo Ukrajinu 24. února, čímž rozpoutalo největší pozemní konflikt v Evropě od konce druhé světové války. Boje, v nichž ruské síly nejsou dosud příliš úspěšné, si podle odhadů už vyžádaly desítky tisíc mrtvých, včetně vysokého počtu ukrajinských civilistů. Kyjev a Západ obviňují ruská vojska z válečných zločinů.

Moskva to přes množství důkazů popírá a tvrdí, že neútočí na civilní cíle. Západní země, včetně USA a států Evropské unie, na Rusko uvalily tvrdé hospodářské sankce a stupňují svou vojenskou a další pomoc Ukrajině.

„Neprobíhají žádná vážná jednání mezi Ukrajinou a Ruskem. Strany jsou připraveny válčit,“ dodal ve speciálním vysílání CNN Prima NEWS Pavel Drulák. „Je lepší tři roky jednat než mít týden válku. Teď se rozhoduje na bojišti a diplomacie jde bohužel bokem,“ poznamenal Zaorálek.

X X X

Zelenskyj posílá stále Ukrajince jen na smrt. Dojde i na jeho manželku? S lidmi země nemá žádné slitování.

Zabraňte masakru, prosí svět manželky bojovníků z oceláren Azovstal

Manželky bojovníků ukrajinského pluku Azov, jenž před ruskou ofenzívou brání hutní komplex Azovstal v obléhaném Mariupolu, žádají mezinárodní společenství o záchranu svých mužů. Pád do ruského zajetí se podle nich rovná rozsudku smrti a jejich partneři jsou údajně odhodláni se raději zabít vlastní rukou. „Pokud jste z Azovu, není šance, že se vrátíte,“ líčí jedna z nich.

„Držíme se,“ napsal velitel pluku Azov Denys Prokopenko ve své nejnovější zprávě své sedmadvacetileté manželce Kateryně. „Dělám vše pro to, aby textovka, kterou mi poslal v pátek večer, nebyla poslední,“ líčí žena, která se nyní nachází v bezpečí polského Krakova.

Ukrajinská vicepremiérka Iryna Vereščuková v sobotu uvedla, že z Azovstalu se již podařilo evakuovat všechny starší lidi, ženy i děti, kteří se zde před obléháním ukrývali. Naděje několika set vojáků v útrobách závodu, z nichž mnozí jsou ranění, ale podle jejich partnerek rychle uhasíná.

„Napsala jsem manželovi, že udělám vše, co je v mých silách, abych ho zachránila,“ řekla listu The Guardian Kateryna, která společně s dalšími ženami vojáků Azovu žádá o extrakci bojovníků za mezinárodního dohledu.

„Umírají tam a trpí. Neexistuje žádná šance, že s nimi budou Rusové zacházet humánně. Mezinárodní společenství má povinnost zabránit masakru,“ prohlásila žena s tím, že k obráncům Azovstalu se kvůli ruské blokádě nyní nedostane žádná voda, jídlo ani lékařská péče.

„Jsou tam i mrtví. Pro vojáky je důležité zachránit těla svých kamarádů, ale ledničky tam sotva fungují, takže podmínky jsou hrozné,“ uvedla Kateryna, podle které mužům zbývá „pár dní“ než zemřou hlady.

„Inspirovala nás evakuace v Dunkerku. Potřebujeme odvážné země, které evakuují naše muže po moři nebo letecky,“ dodala s odkazem na operaci Dynamo z roku 1940, při které se spojencům podařilo evakuovat z přístavu Dunkerk statisíce vojáků, které obklíčila německá armáda.

Zástupce velitele pluku Azov Svjatoslav Palamar v neděli uvedl, že vojáci v ocelárnách nutně potřebují podporu ukrajinské vlády a třetí strany, která by garantovala příměří, aby bylo možné evakuovat alespoň zraněné.

„Budeme bojovat, dokud budeme naživu, abychom odrazili ruské okupanty,“ ujistil také Palamar. „Vzdát se je pro nás nepřijatelné. Nemůžeme dát nepříteli tak velký dar,“ poznamenal pak jeho kolega Ilja Samojlenko. „Nechat se zajmout pro mě znamená být mrtvý,“ doplnil.

„Na svatbě jsme měli místo ohňostroje bomby“

Toto přesvědčení sdílí i manžel šestatřicetileté Natalije Zarytské, který se rovněž nachází uvnitř oceláren. „Napsal mi, že se všichni raději zastřelí, než aby padli do ruského zajetí,“ řekla Zarytská listu The Telegraph.

Svého muže, Bogdana Semeněceva, si vzala přes internet 17. dubna. Ceremonii vedl jeho velicí důstojník. Internet v ocelárnách nestačil na videohovor a snoubenci si poslali podepsané formuláře přes aplikaci Telegram. „Jeho byl ručně psaný a velitel ho opatřil razítkem,“ uvedla.

„Neměli jsme obřad, žádné šaty ani obleky. Rusové poté opět zaútočili. Místo ohňostroje jsme měli na svatbě kazetové bomby,“ dodala Zarytská, která se v minulém týdnu připojila k dalším manželkám bojovníků Azov na demonstraci v Kyjevě a prosila vládu, aby udělala více.

Azov je pro Kreml nástroj propagandy

O mezinárodní akci na záchranu vojáků po boku Prokopenkové z Krakova usilují další tři ženy bojovníků pluku. Jednou z nich je devětadvacetiletá Julija, jejíž manžel, seržant Arsenij Fedosjuk, ji z oceláren napsal naposledy v pátek.

„Podle současné situace to vypadá, že jim zbývá tak pět dní. Manžel uvedl, že jsou s ním dva ranění vojáci, kteří ztratili hodně krve a mají těžkou gangrénu. Mohou zakrátko zemřít, nemají žádné léky,“ popsala.

„Rusové Azov nenávidí, je s ním spojená propaganda. Pokud jste z Azovu, není šance, že se vrátíte živý a zdravý,“ konstatovala.

Dobytí oceláren má pro Kreml důležitý propagandistický aspekt. Někteří členové pluku Azov jsou totiž označováni za krajně pravicové radikály, což Moskvě dává záminku tvrdit Rusům, že ruští vojáci na Ukrajině bojují, aby svého souseda zbavili neonacistů.

Pětadvacetiletá manažerka Anna Naumenková, která se rovněž nachází v Krakově, dostala v sobotu v jednu hodinu ráno od svého devětadvacetiletého manžela Dmytra Danilova hlasovou zprávu. „Říkal, že je v Azovstalu horko a že nemají žádné léky na bolest pro raněné,“ vylíčila.

„Můj partner je pesimistický, protože jim slíbili pomoc, a nic se neděje,“ uvedla pak jednatřicetiletá Olha Andrianová, jejíž přítel je seržantem. „Snažím se ho přesvědčit, aby neztrácel naději,“ řekla.

V celém Mariupolu, z něhož je velká část srovnaná se zemí, od začátku ruské invaze podle ukrajinských vojáků zemřelo kolem 25 tisíc obyvatel.

Bojovníci pluku Azov také odhadují, že v dosavadních bitvách v Mariupolu jen do 15. dubna zemřelo 2 500 ruských vojáků a 5 000 utrpělo zranění. Tato tvrzení se nedají nezávisle ověřit.

X X X

USA budou moct dodávat rychleji zbraně na Ukrajinu. Biden obnovil program z druhé světové války

Americký prezident Joe Biden v pondělí podepsal zákon, který umožní urychlit a zjednodušit dodávky zbraní Ukrajině, která se již třetí měsíc brání ruské invazi. Biden tak obnovil program z druhé světové války na pomoc spojencům známý jako lend-lease act (zákon o půjče a pronájmu). Zákon posiluje Bidenovu pravomoc uzavírat dohody s Ukrajinou a dalšími východoevropskými zeměmi, uvedl The Washington Post.

 Americký prezident Joe Biden podepsal zákon, který umožní urychlit a zjednodušit dodávky zbraní Ukrajině | Foto: Kevin Lamarque | Zdroj: Reuters

„Cena za boj je vysoká, ale ustoupit agresi by bylo ještě dražší,“ řekl Biden před novináři, kteří přihlíželi podpisu zákona. Prezident také hovořil o „důležitém nástroji na podporu ukrajinské vlády a lidu v jejich boji za obranu země a demokracie“.

Americký prezident je díky normě oprávněn až do roku 2023 půjčovat nebo pronajímat vojenské vybavení Ukrajině a dalším státům ve východní Evropě postiženým ruskou válkou, píše agentura DPA.

Podobný zákon o půjčkách a pronájmu přijal americký Kongres v roce 1941, což Washingtonu umožnilo rychle a ve velkém měřítku dodávat spojencům výzbroj pro boj s nacisty.

Volodin: Washington koordinuje vojenské operace na Ukrajině. Aktivně bojuje proti Rusku

Normu již dříve výraznou většinou podpořila Sněmovna reprezentantů i Senát. Pro zákon ve Sněmovně reprezentantů 28. dubna hlasovalo 417 zákonodárců, proti se jich postavilo jen deset. Jen několik týdnů předtím jej jednomyslně schválil Senát, což je v dnešním rozpolceném Kongresu vzácný projev shody stran, poznamenává The Washington Post.

USA od začátku ruské invaze 24. února Ukrajině přislíbily nebo již dodaly zbraně a munici za více než 3,8 miliardy dolarů (90 miliard korun). Biden požádal Kongres o dalších 33 miliard dolarů (782 miliard korun) na pomoc Ukrajině, z nichž by většina směřovala na nákup zbraní.

Jeho návrh nyní musí schválit Kongres. Tamní demokraté se přitom podle zdrojů amerických médií shodli na balíčku v hodnotě dokonce téměř 40 miliard dolarů (948 miliard korun), o němž možná budou hlasovat již v úterý, napsala agentura Reuters. Polovina navýšení oproti původnímu Bidenovu návrhu by směřovala na nákup zbraní a munice, druhá polovina na humanitární pomoc.

Bílý dům v pondělí rovněž reagoval na projev ruského prezidenta Vladimira Putina při příležitosti oslav výročí porážky nacismu. Jeho tvrzení, že k válce na Ukrajině vedla agresivita Západu, označil za revizionistickou historii. Psakiová před novináři rovněž označila Putinova sdělení za dezinformace.

X X X

ČR na konci roury. Sami problém s ropou nevyřešíme, varují experti a apelují na vládu

Česká republika má zásadní problém – je až na konci ropovodu. V pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima NEWS na to upozornil zvláštní zmocněnec Česka pro otázky energetické bezpečnosti Václav Bartuška. Podle energetického experta Pavla Janečka vláda v současné energetické krizi jedná velmi pomalu.

Evropská unie počítá s odstřihnutím od ruské ropy. „Může klidně nastat cenový výkyv. Ropa dnes stojí více, než stála před rokem. Zažili jsme drobný šok před několika týdny. Máme problém, že nemáme moře. Jsme na konci roury ropovodu. To si myslím, že je společný problém i Slovenska, Maďarska a Rakouska. Ceny budou o něco vyšší než v Německu, jde ale o to, aby to nebylo příliš a aby marže byly únosné a benzin nebo diesel byly pro lidi zaplatitelné,“ vysvětlil Bartuška.

„Společně se Slovenskem jsme v situaci, která je velmi nepříznivá, protože jsme na konci roury. To znamená, že náš přístup bude muset být trošku vybalancovaný a budeme muset trošku spoléhat i na evropskou spolupráci, protože sami nebudeme schopni problém vyřešit,“ má jasno Janeček.

Podle Bartušky ruský prezident Vladimir Putin nyní „hraje o všechno“. „Pokud se rozhodne, že zastaví plyn a ropu, udělá to,“ tvrdí Bartuška. „Bavíme se o fyzické dodávce plynu, ale musíme také mluvit o tom, za jakou cenu je plyn dodáván. Měli bychom mít na zřeteli i cenovou úroveň, která umožní našemu průmyslu přežít,“ upozornil Janeček v pořadu Co na to vaše peněženka.

„Vláda by hlavně měla něco dělat. Připadá mi, že vláda v plynové krizi koná velmi pomalu, nebo tak minimálně, že jsem to ještě nepostřehl. Co se týče cen, domnívám se, že vláda by měla intenzivně jednat s Maďarskem, nebo Německem, anebo s oběma. Mají dlouhodobé kontrakty o nákupech plynu – tisíc kubíků za 270 dolarů, když u nás cena putuje kolem 1 100 dolarů,“ míní Janeček.

X X X

Putin: ‚Země západu nás nechtěly vyslyšet‘. Invaze na Ukrajinu bylo správné rozhodnutí.

Ruský prezident Vladimir Putin přednesl projev u příležitosti 77. výročí Dne vítězství. Ve světě byl velmi očekáván, předpokládalo se, že přinese rozuzlení záměrů při současné válce na Ukrajině. Putin poděkoval vlastním vojákům za nasazení a osočil Západ, že konflikt vyprovokoval. NATO podle Putinova tvrzení rozvíjelo u ruských hranic vojenskou infrastrukturu. Vznikla tak bezprostřední hrozba, chystal se útok a proto prý musel provést invazi.

 Prezident Vladimir Putin na začátek svého projevu vyzdvihl ruské úspěchy za druhé světové války. „Nyní bojujete za naše lidi na Donbase. Pro bezpečnost naší země,“ oslovil nejen válečné veterány, ale také nynější vojáky. Ruští vojáci na Donbase podle něj bojují za vlast a na své půdě, „aby nebylo místo pro fašisty“.

Země Západu podle něj začaly dodávat Ukrajině zbraně a konflikt vystupňovaly. Rusko se podle Putina snažilo o mír, nevyšlo to. „Všechno bylo marné. Ve skutečnosti nás nechtěly vyslyšet,“ pronesl.

NATO podle Putinova tvrzení začalo aktivně připravovat území u ruských hranic a rozvíjet tam vojenskou infrastrukturu. U hranic země vznikla bezprostřední hrozba, chystal se útok, a to i na anektovaný Krym, prohlásil ruský prezident.

Rusko proto podle Putina na svou obranu proti agresi zasadilo preventivní úder. „Bylo to vynucené, včasné a jedině správné řešení,“ zdůraznil.

Po deseti minutách projevu vyhlásil minutu mlčení za lidi, kteří padli v bojích.

„Oddanost cti je pro nás hlavní,“ řekl Putin. Poděkoval všem vojákům, kteří jsou v místech bojů i těm, kteří přijeli z přední frontové linie na Rudé náměstí, aby oslavili Den vítězství.

Pokračuje boj s fašismem

Moskva a další ruská města si každoročně vítězství nad nacismem připomínají velkolepými vojenskými přehlídkami. Letos nebyli do Moskvy pozváni žádní zahraniční představitelé a také vojenské techniky a vojáků bude podle médií na přehlídce méně než v loňském roce. Podle agentury TASS bylo její součástí 11 tisíc lidí a 131 jednotek vojenské techniky.

Součastí oslav měla být také letecká přehlídka nad Rudým náměstím. Jenže ruská tisková agentura krátce před Putinovým projevem oznámila, že kvůli špatnému počasí neproběhne přelet ve formaci Z, jak bylo plánováno.

 Rusko na Putinův rozkaz napadlo Ukrajinu 24. února, čímž rozpoutalo největší pozemní konflikt v Evropě od konce druhé světové války. Válka, v níž ruské síly nejsou dosud příliš úspěšné, si podle odhadů už vyžádala desítky tisíc mrtvých, včetně vysokého počtu ukrajinských civilistů. Kyjev a Západ obviňují ruská vojska z válečných zločinů.

Moskva to přes množství důkazů popírá a tvrdí, že neútočí na civilní cíle. Západní země, včetně USA a států Evropské unie, na Rusko uvalily tvrdé hospodářské sankce a stupňují svou vojenskou a další pomoc Ukrajině.

X X X

 Rusko na Putinův rozkaz napadlo Ukrajinu 24. února, čímž rozpoutalo největší pozemní konflikt v Evropě od konce druhé světové války.

Válka, v níž ruské síly nejsou dosud příliš úspěšné, si podle odhadů už vyžádala desítky tisíc mrtvých, včetně vysokého počtu ukrajinských civilistů. Kyjev a Západ obviňují ruská vojska z válečných zločinů.

Moskva to přes množství důkazů popírá a tvrdí, že neútočí na civilní cíle. Západní země, včetně USA a států Evropské unie, na Rusko uvalily tvrdé hospodářské sankce a stupňují svou vojenskou a další pomoc Ukrajině.

X X X

Kreml chce z dobytých ukrajinských území vytvořit nový celek Jižní Rus

Putinova vládní strana vyzvala k vytvoření nového státu jménem Jižní Rus. Složený by měl být z oblastí Ukrajiny okupovaných ruskou armádou. Píše se v dokumentu připraveném nejvyššími představiteli strany Jednotné Rusko, který získala americká stanice Rádio Svobodná Evropa – Rádio Svoboda.

 Podobně jako na Krymu v roce 2014 chystají Rusové v dobytých oblastech referendum, které je má sjednotit v nový stát. Ostatně Putin už před zahájením ruské invaze prohlásil, že Rusko uzná za nezávislé státy doněckou a luhanskou oblast, které ovládají proruští separatisté.

Dokument získaný Rádiem Svobodná Evropa s názvem Manifest Jihoruské lidové rady s datem 16. dubna, neuvádí ze kterých okupovaných území se má takzvaná Jižní Rus skládat. Název „Rus“ vychází z názvu, který se používal v 8. až 10. století pro volný svazek několika knížectví ovládaný Kyjevskou Rusí před vznikem Ruska.

Manifest tvrdí, že Ukrajina ztratila legitimitu po revoluci Euromajdan v letech 2013–2014, která vyvrcholila svržením proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Rusko se dlouhodobě snaží tvrdit, že tyto pouliční protesty byly státním převratem pod vedením „nacistů“ a „banderovců“.

Lidová rada si bere moc

„V reakci na teror a totalitní vnucování ideologie nacismu a banderovců ze strany bývalého státu Ukrajiny, bereme coby Jihoruská lidová rada moc do svých rukou a zakládáme nový stát Jižní Rus. Uznáváme ruský jazyk i ukrajinské nářečí za mateřštinu i jazyk mezietnické komunikace, přičemž všechny jazyky a národnosti jsou rovnoprávné,“ píše se v dokumentu.

Nástin „Jižní Rusi“ je obdobou dřívějších zmínek Putina a dalších vysokých kremelských představitelů o zřízení takzvaného „Novoruska“, inspirovaného historickým názvem pro oblast pobřeží Černého moře, které koncem 18. století kolonizovala Ruská říše.

„Budujeme stát na základě chápání historické a genetické příbuznosti a jednoty trojstranné ruské národnosti Ukrajinců, Bělorusů a Rusů a bratrského přátelství a vzájemné pomoci,“ uvádí dokument dále.Metadata novinářům ukazují, že autorem je zřejmě místopředseda Ústředního výkonného výboru Jednotného Ruska Roman Romanov. Nebo se na něm alespoň podílel.

Nejmenovaní představitelé Rádiu Svobodná Evropa řekli, že „manifest“ byl později předán poradcům Konstantina Malofejeva, bohatého a vlivného ruského podnikatele, který se už řadu let podílí na financování a podpoře separatistů na Donbasu.

Malofejev je na seznamu amerických a evropských sankcí od roku 2014, a to kvůli roli, kterou sehrál při anexi Krymu. Začátkem dubna byl obviněn z pokusů sankce obcházet. Romanov i Malofejev se odmítli k dokumentu vyjádřit.

Nezávislý ruský server Meduza, který přináší zprávy o Rusku ze svého lotyšského sídla, minulý týden uvedl, že Kreml zvažuje vyhlášení referenda v Doněcku a Luhansku na 14. a 15. května. Zhruba v tutéž dobu prý všelidové hlasování proběhne i v městě Cherson, uzavírá Rádio Svobodná Evropa – Rádio Svoboda.

X X X

Von der Leyenová chce v unii zrušit jednomyslné rozhodování. Řada zemí se ale bojí ztráty vlivu

Šéfové evropských institucí v pondělí přislíbili převést do praxe některé podněty obyvatel, jež vzešly z rok trvající celounijní debaty. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se vyslovila pro zrušení jednomyslného rozhodování sedmadvacítky členských zemí v některých otázkách, stejně jako pro společnou unijní obranu a zdravotnictví. Pokud to bude nutné, Evropská unie by měla změnit své ustavující smlouvy, dodala.

Francouzský prezident Emmanuel Macron prohlásil, že je revizi smluv nakloněn a chce o ní s dalšími unijními lídry hovořit v červnu. Na změnu však nepohlíží příznivě řada členských zemí, které se obávají ztráty svého vlivu na rozhodování evropského bloku.

K desítkám návrhů, s nimiž obyvatelé v rámci rok trvající Konference o budoucnosti Evropy přišli, patří například rušení práva veta, posílení role občanů či změna systému evropských voleb.

„Vždy jsem hájila názor, že jednomyslnost v některých klíčových otázkách nedává smysl, pokud chceme být rychlejší,“ prohlásila během pondělního slavnostního zakončení konference von der Leyenová, jejíž komise již před časem začala hovořit o většinovém rozhodování například ve věcech zahraniční politiky.

Dodala, že pokud bude k přijetí některých návrhů občanů potřeba změnit smlouvy, podpoří to. Sama hodlá v září předložit konkrétní podněty vyplývající z konference.

Francouzský prezident, od něhož nápad uspořádat velkou debatu občanů vzešel, zásah do základních unijních dokumentů rovněž podpořil. „Je evidentní, že bude potřeba reformovat naše texty,“ prohlásil Macron. Doplnil, že navrhne zařadit diskusi o tomto tématu na program červnového jednání šéfů států v Bruselu.

X X X

Země Evropské unie se neshodly na nových sankcích namířených na ruskou ropu. Blokuje je Maďarsko

O úpravě ustavujících unijních pravidel musejí rozhodnout jednotně všechny země a řada z nich pak úpravu potvrzuje v referendu. Zatímco Francie či Německo se k nim dlouhodobě stavějí otevřeně, některé vlády dávají najevo, že v době, kdy se unie po pandemické krizi potýká s dopady ruské invaze na Ukrajinu, nejsou změny smluv na pořadu dne.

Podle bruselského webu Politico se nejméně desítka zemí chystá zveřejnit společný otevřený dopis, v němž se staví proti „neuváženým a ukvapeným“ snahám o změny smluv. Mezi signatáři výzvy skeptické k úpravám smluv figurují zejména menší státy včetně Česka, Slovinska, Bulharska a skandinávských či pobaltských zemí.

Účastníci konference chtějí kromě změn fungování unijních institucí například větší aktivitu Evropské unie v boji proti klimatickým změnám, sociálně spravedlivější ekonomiku, rovné příležitosti pro všechny skupiny obyvatel. Zatímco Evropský parlament již přislíbil, že se jejich podněty pokusí převést do praxe, zástupci států hovoří spíše o analýze a diskusi o výsledcích konference.

X X X

Soudy jdou proti sobě v kauze nezákonného sledování Šlachtovými celníky s vojáky z Prostějova

 Případ nezákonného sledování Šlachtovými celníky se specialisty z prostějovské 601. skupiny speciálních sil se před soudy zašmodrchává. Nejprve Krajský soud v Brně na nasazení vojáků problém neshledal, následně olomoucký Vrchní soud označil sledování za nezákonné. Krajský soud, kterému se případ vrátil, dnes v rozsudku opět tvrdí, že tajná operace byla v pořádku. A to přestože, že vojáci se na sledování v rámci trestního řízení dle litery zákona podílet nemohou. Případ se podle všeho znovu vrátí k odvolací instanci.

Vrchní soud v Olomouci před rokem zrušil v plném rozsahu rozsudek v případu prodeje nelegálních cigaret, ve kterém celníci ke sledování použili nezákonně armádní specialisty z prostějovské 601. skupiny speciálních sil. Někteří aktéři se snažili případ shodit pod stůl a zasáhl až vrchní soud.

„Bez pochybností platí, že postup celní správy a také Armády ČR v dané věci byl vadný,“ zkonstatoval soud v závažné kauze, na kterou před třemi a lety upozornil Ekonomický deník.

Případ vzbuzuje od počátku silné emoce, řešila ho Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) i výbory a komise Poslanecké sněmovny. GIBS nakonec případ odložila. Vše spělo k zametení flagrantního porušení zákona. Až razantně zasáhl Vrchní soud v Olomouci.

Pátrači celníků si v roce 2018 na pomoc při sledování podezřelých z obchodu se nelegálními cigaretami přizvali armádní specialisty z prostějovské 601. skupiny speciálních sil.

Zapojení armády do sledování civilistů ovšem odporuje zákonu, což jednoznačně zkonstatoval nyní zkonstatoval odvolací soud.

Tajnou operaci s krycím názvem Richard posvětil tehdejší náměstek celních pátračů Robert Šlachta, který vojákům dokonce poslal za účast na vyšetřování osobní děkovný dopis. Celníci o případu dlouhou dobu mlžili a existenci Šlachtova dopisu dokonce popírali.

Krajský soud v Brně vynesl tresty v případu prodeje nelegálních cigaret předloni v květnu. „V konkrétní věci, přesto, že se nalézací soud určitým způsobem vypořádal s navrženými důkazy, je vrchní soud toho názoru, že odvolací námitky obžalovaných, že napadený rozsudek je zatížen vadou spočívající v neprovedení navržených důkazů, jsou důvodné,“ zkonstatoval olomoucký vrchní soud.

Případ se vrátil před Krajský soud v Brně a senát stále trvá na tezi, že nasazení vojáků na sledování civilistů bylo v pořádku.

„K námitce obhajoby ohledně nezákonnosti důkazů – sledování osob a věcí, záznam telekomunikačního provozu, resp. nekompletnosti trestního spisu soud konstatuje, že v tomto směru bylo významně doplněno dokazování poté, co věc byla soudu I. stupně vrácena soudem odvolacím. Byli vyslechnuti další svědci – Ing. David Antoš, Ing. Pavel Kolář, Ing. David Franta a Mgr. Romana Pavelcová, kteří vypovídali k rozsahu a způsobu provedení součinnosti mezi celními orgány a Armádou ČR, kdy tyto výpovědi doplnily výpovědí svědků Mgr. Bc. Petra Maška a Ing. Pavla Litavce,“ lze se dočíst v rozsudku.

Současně bylo dokazování doplněno i konkrétními listinami ze spisu GIBS.

„Z těch soud zjistil, že dne 13. 6. 2018 byla vyhotovena žádost č.j. 36162/2018-900000- 751.2 k BN-835120/TS-7/2017 o součinnost při realizaci opatření, týkající se sledování osob a věcí dle § 158d trestního řádu v trestní věci RICHARD, podepsaná plk. Mgr. Robertem Šlachtou, zástupcem GŘ a ředitelem sekce 03 Pátrání Generálního ředitelství cel,“ stojí v rozsudku.

Dohoda o spolupráci mezi ministerstvem obrany – Generálním štábem Armády České republiky a ministerstvem financí – Generálním ředitelstvím cel ze dne 11. 8. 2014 zakotvuje spolupráci zejména v těchto oblastech:
vzájemné vzdělávání příslušníků a zaměstnanců smluvních stran, včetně spolupráce ve služební přípravě a výcviku; služební kynologie, veterinární zabezpečení; výměna operativních, metodických, analytických informací potřebných pro plnění úkolů smluvních stran a výměna zkušeností; využívání technických prostředků, výcvikových prostor a zařízení včetně instruktorů a obsluhy technických prostředků. Uvedená spolupráce má být upravena realizačními dohodami, k jejichž uzavírání jsou za smluvní strany oprávněni jednotliví funkcionáři odpovědní za dané oblasti. O participaci na sledování v ní není ani slovo.

Nařízení ředitele speciálních sil z 13. 6. 2018 ukládá 601. skupině provést
součinnostní výcvik s jednotkou Celní správy v prostoru Moravskoslezského a Olomouckého kraje v termínu od 14. 6. 2018 do 15. 6. 2018 s cílem ujednotit operační postupy a procedury v zastavěné oblasti.

Jenže o žádné cvičení nešlo. Vojáci byli nasazeni v rámci trestního řízení a pro celníky skutečně prováděli sledování.

Dle jmenného seznamu příslušníků útvaru účastnících se tohoto výcviku, výpisu z rozkazu velitele a kopie knih provozu vojenské techniky použitých vozidel má soud za prokázané, že předmětná součinnostní akce proběhla ve dnech 14. – 15. 6. 2018, což doplňuje i poděkování plk. Mgr. Šlachty ze dne 15. 6. 2018 za spolupráci při realizaci opatření, která podstatnou měrou přispívají k následnému ustanovení osob podílejících se na závažné hospodářské trestné činnosti, jež je adresováno generálporučíkovi Ing. Aleši Opatovi, náčelníkovi Generálního štábu Armády ČR,“ potvrdil zjištění Ekonomického deníku soud.

Trestní řád jasně konstatuje, která ozbrojená složka může poskytovat takzvanou součinnost.

Z paragrafu 158 d) trestního řádu, o který se žádost Celní správy dále opírá, a který konkrétně upravuje sledování, pak vyplývá, že se na takovéto operaci může podílet jen a pouze policejní orgán. Tím 601. brigáda z Prostějova také rozhodně není. Výčet policejních orgánů v armádě stanoví paragraf 12 trestního řádu a jsou jimi pouze Vojenská policie a Vojenské zpravodajství, pokud vyšetřuje trestnou svých příslušníků.

Také další ustanovení trestního řádu jednoznačně stanoví, která bezpečnostní složka je takzvaným policejním orgánem a tudíž se může podílet na sledování. Tuto právní analýzu Ekonomického deníku potvrdil vloni vyjma oslovených právníků i zesnulý vedoucí Katedry trestního práva pražské Policejní akademie František Novotný.

„K vašemu dotazu, zda umožňuje trestní řád v rámci takzvané součinnosti dle paragrafu 7 trestního řádu, aby se na úkonech sledování osob a věcí podílely podle paragrafu 158 d) i jiné subjekty mimo policejních orgánů, vám sděluji, že trestní řád tuto možnost nepřipouští. K policejním orgánům viz paragraf 12 odstavec 2) trestního řádu,“ konstatoval František Novotný.

Zametači z GIBSu

Nezákonnou akci ale zametla pod koberec Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).

Opatřením GIBS ze dne 15. 10. 2019 byly ke kázeňskému projednání odevzdány přestupky vojáků z povolání plk. gšt. Ing. Davida Franty (tehdejší velitel 601. skupiny – pozn. red.), plk. Ing. Bc. Ladislava Rebilase, plk. Mgr. Emila Horčičky a brig. gen. Ing. Pavla Koláře (z Generálního štábu – pozn. red.) týkající se naplánování a zorganizování intervence příslušníků 601. skupiny.

„Usnesením GIBS ze dne 15. 10. 2019 byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby a přečinu porušení služební povinnosti vojáka ve formě návodu k tomuto trestnému činu, kterých se mohli dopustit kpt. Ing. David Antoš, mjr. Mgr. Romana Pavelcová a
plk. Mgr. Petr Mašek. Součástí spisu je rovněž množství mediálních výstupů týkající se předmětné spolupráce, kdy má soud za to, že právě tyto výstupy vedly příslušné orgány k rozsáhlému vyšetřování, jehož výsledkem je i předmětný spis GIBS,“ stojí v rozsudku.

Jenže jak Ekonomický deník zjistil, GIBS žádné rozsáhlé vyšetřování neprovedla. Vyslechla aktéry a postupovala zcela proti jasné dikci trestního řádu.

„Soud k tomu doplňuje, že dle pokynu odvolacího soudu vyžádal celý předmětný spis GIBS, který byl doručen v běžném režimu. Po zjištění obsahu spisového materiálu soud shledal, že tento obsahuje velmi citlivé informace např. stran totožnosti příslušníku 601. skupiny speciálních sil aj. Proto byly
k důkazu provedeny jen ty listiny ze spisu, které soud k otázce přípustnosti a zákonnosti dalších důkazů dle svého názoru považoval za nutné. Dále byly zamítnuty návrhy na slyšení dalších svědků – arm. gen. Ing. Aleše Opaty, Ing. Karly Šlechtové či Mgr. Roberta Šlachty, kdy soud považuje jejich
výslech za nadbytečný, neboť tito svědci se neúčastnili žádného konkrétního jednání, které bylo předmětem dokazování, když jejich jména figurují v souvislosti s procedurou, na jejímž základě byla předmětná součinnostní akce schválena,“ napsal soud.

Na základě výše uvedeného soud shledal, že je nepochybné, že ve dnech 14. – 15. 6. 2018 (resp. od 6. 2018, kdy proběhla příprava a plánování) proběhla součinnostní akce mezi celníky a příslušníky 601. skupiny speciálních sil.

„Kdy se jednalo o akci, která byla řádně schválena všemi odpovědnými osobami, včetně tehdejší ministryně obrany. Z výpovědi svědků je zřejmé, a to i s ohledem na dřívější výpovědi svědků Mgr. Bc. Maška a Ing. Litavce, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil obdrželi jednoznačné informace o objektu a prostoru, který mají sledovat, a to na základě předchozího dlouhodobého šetření celních orgánů, jak se mj. podává i z tzv. pomocného
materiálu, který byl k důkazu rovněž proveden,“ lze se dále dočíst v rozsudku

Neoprávněná spolupráce

Jak celníci, tak GIBS, se termínu sledování vyhýbali, ale už i nalézací soud potvrzuje, že o sledování skutečně šlo. Nicméně nasazení armádních specialistů marginalizuje.

„Jak dále soud zjistil, výstupy z předmětné součinnostní akce sloužily pro armádní účely, když bylo zjištěno, že pro tento typ součinnosti
příslušníci 601. skupiny speciálních sil nejsou využitelní. Rovněž má soud za prokázané, že poznatky zjištěné z této součinnostní akce nebyly použity pro další úkony celních orgánů, vyjma snad poznatků stran možného umístění sledovací techniky, která však náležela celním orgánům a byla jimi
obsluhována. Takové zjištění odpovídá zcela i výpovědi svědka Ing. Litavce, který vypovídal asi o čtyřstránkové zprávě, v níž však nebyly uvedeny žádné nové informace, které by neměly celní orgány. Jak bylo zjištěno z výpovědí slyšených svědků i z listin spisového materiálu GIBS (viz výše), výsledkem předmětné součinnostní akce nebylo ztotožnění osob, telefonních čísel či případně vozidel užívaných těmito osobami.

Všemi těmito informacemi již celní orgány disponovaly a pro dané součinnostní cvičení je poskytly konkrétním osobám, které se na součinnostní akci podílely. Je tak zřejmé, že byť došlo k neoprávněné spolupráci mezi celními orgány a Armádou ČR, kdy k takovému závěru dospělo až následné vyšetřování Generální inspekce bezpečnostních sborů, nemůže takový závěr odůvodnit opodstatněnost námitky obhajoby, že veškeré důkazy získané v rámci operativně pátracích úkonů, resp. výsledky těchto úkonů by mohly být nezákonné a tudíž
nepoužitelné pro další úkony trestního řízení,“ tvrdí soud.

Soud zopakoval, že s ohledem na výše uvedené nebylo zjištěno a prokázáno, že by jakýkoli poznatek získaný ze spolupráce celních orgánů a armády byl
použit v rámci trestního řízení vedeného proti obžalovaným. Nebylo ani prokázáno, že by se příslušníci armády podíleli na vícero úkonech v rámci předmětného trestního řízení, jak namítaly obhájkyně obžalovaných Thi Huy Nguyen a Anh Tuan Nguyena.

Soud toto tvrdí i přes nalezený úřední záznam, ve kterém ze dne 14. 6. 2018, ve kterém byl dokumentován příjezd vozidla Citroën Jumpy (10:35 hod.) k rodinnému domu v Havířově, respektive příjezd vozidla Peugeot Partner, v 19:38 hod. Ten ale soud jako důkaz neprovedl.

„Příjezd vozidel byl zaznamenán na záznamovém zařízení, tento úřední
záznam k důkazu v hlavním líčení proveden nebyl. Ze spisu se dále podává, že úřední záznam je doplněn barevnou fotografií, která rovněž k důkazu provedena nebyla. K důkazu byl proveden až protokol o sledování vozidla Citroën Jumpy, ze dne 19. 11. 2018 a 29. 5. Není tedy vůbec zřejmé, že předmětný záznam byl proveden příslušníky Armády ČR, neboť to ze žádné skutečnosti nevyplývá,“ uvedl dále soud.

S námitkou, jež má svoji povahu v interpretaci doktríny „plodů z otráveného stromu“ (the fruit of the poisonous tree doctrine), se vypořádal ve svém rozhodnutí odvolací soud, proto se prvoinstanční soud k této problematice nevyjadřoval.

Případ se podle všeho dostane kvůli odvoláním nepravomocně odsouzených zpátky na odvolací Vrchní soud v Olomouci.

Vydejte celý spis

Vrchní soud ve svém zhruba rok starém rozhodnutí mimo jiné zkonstatoval, že k tíži obžalovaných nebyly u nalézacího soudu provedeny některé důkazy.

„Neprovedení dalších svědeckých výpovědí krajský soud vysvětlil tím, že vyslýchány by byly osoby, které s věcí neměly nic společného. S takovou argumentací lze ale obtížně souhlasit například u velitele speciálních sil brig. gen. Pavla Koláře, který podle dostupných důkazů měl 601. skupině speciálních sil v koordinaci s Ředitelstvím speciálních sil ministerstva obrany nařídit provést součinnostní výcvik s jednotkou Celní správy v prostoru Moravskoslezského a Olomouckého kraje v termínu od 14. do 15. června s cílem ujednotit operační postupy a procedury v zastavěné oblasti. V zásadě totéž se týká plk. Davida Franty, velitele 601. skupiny speciálních sil,“ zkonstatoval soud.

Pokud jde o listinné důkazy, podle Vrchního soudu žádné rozumné důvody nebránily tomu, aby byl vyžádán a jako důkaz proveden celý spisový materiál vedený GIBS ohledně součinnosti celní správy a armády a nikoli jen protokol z odložení věci.

„Naopak, právě takový postup je třeba považovat za přínosný. Minimálně v tomto rozsahu tedy odvolací soud považuje odůvodnění neprovedení navržených důkazů za nedostatečné,“ usnesl se senát.

Další důkazní návrhy v tomto směru pak buď byly zamítnuty, ale soud prvního stupně tento svůj postup nijak neodůvodnil, anebo o nich nebylo rozhodnuto, vytkl nalézacímu rozsudku olomoucký senát.

Účelová manipulace

Olomoucký senát velmi udivilo, proč nalézací soud upustil od výslechu celnice Romany Pavelcové. Ta v době sledování zastávala pozici vedoucí oddělení odhalování celních podvodů a byla nadřízenou zpracovatele spisu Pavla Litavce.

Přitom právě Pavelcová dala Litavcovi poté, co Ekonomický deník na nezákonné sledování upozornil, pokyn, aby dokumentaci k akci s vojáky vyňal ze spisu.

„Vyjádření této svědkyně může být klíčové, protože právě ona měla přijít s tím, že získala kontakt na příslušníky 601. skupiny speciálních sil, kteří by celníkům mohli pomoci se sledováním zájmového objektu, jenž byl vytipován jako sklad neoznačených cigaret a tabáku. Měla to být ona, kdo se účastnil schůzek s velitelem zmíněné skupiny a konečně, v neposlední řadě, to měla být právě ona, kdo se měl dopustit zásadní manipulace se spisovým materiálem, při které byly ze spisu vyňaty listiny ukazující na realizovanou
součinnost Celní správy a Armády ČR,“ vypíchl odvolací senát.

V podstatě totéž se týká dalšího navrženého svědka – celníka Davida Antoše, který měl sjednat schůzku s příslušníky armády.

„Obdobně není zřejmé, proč soud prvního stupně nepodnikl důsledné kroky k vyžádání celého spisového materiálu, pořízeného příslušníky 601. skupiny speciálních sil v Prostějově při realizování předmětného úkonu. Za zjištěného stavu je přitom provedení minimálně označených důkazů nezbytné, upozornil při vracení kauzy k prvnímu stupni soud.

Žádost, kterou v červnu 2018 poslala Celní správa na Generální štáb. O cvičení v ní není ani náznak. Celníci žádají spolupráci v ostré akci.
Foto: Jan Hrbáček

Zjevná absurdnost

Soud dále zkonstatoval, že obhajoba „ještě v průběhu hlavního líčení vedle neoprávněné (a prokázané) manipulace se spisovým materiálem a účelovým nezařazením veškerých listin pořízených Armádou ČR do trestního spisu poukazovala na nevěrohodnost údajů, které ve své výpovědi uvedl svědek Petr Mašek, v té době ředitel odboru pátrání Generálního ředitelství cel v Brně, který měl rovněž participovat na jednáních s Armádou ČR“.

„Nalézací soud konstatoval, že výpověď svědka není nevěrohodná a rozdíly mezi jeho výpovědí a výpovědí svědka Pavla Litavce vysvětlil tím, že každý z nich působil na jiné pozici a disponoval jiným množstvím informací. S takovým hodnocením důkazní situace však lze podle vrchního soudu jen stěží souhlasit,“ pozastavil se dále soud.

Rozdíly ve výpovědích obou svědků totiž dle soudu nezakládá odlišné penzum jejich informací a vědomostí, kterými měli disponovat, ale zcela jednoznačně odlišný popis téže události, ke které se oba před soudem vyjadřovali.

Pavel Litavec otevřeně promluvil o tom, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil se podíleli na sledování, prováděli obhlídku objektu, protože celní správa v té době byla vytížena jinými případy a neměla na tyto úkony vlastní zdroje.

Petr Mašek ve své výpovědi popisoval v zásadě jen konzultační úlohu armády, kdy se vojáci nepodíleli na žádném úkonu. „Soud prvního stupně měla v prvé řadě zaujmout zjevná absurdnost tvrzení, uváděných Petrem Maškem, podle kterého s armádou bylo pouze konzultováno, kam a jakou techniku instalovat, či jestli mimo kamery existuje jiná možnost bezkontaktního sledování. Pokud by totiž skutečně pátrací orgány celní správy nebyly schopny samostatně posoudit tak elementární skutečnosti, které svědek zmiňuje, je potom legitimní otázka, nakolik jsou tyto orgány vlastně vůbec schopny samostatně vykonávat stanovenou činnost,“ opět se pozastavil odvolací soud.

Stejně tak měl dle senátu krajský soud reagovat na rozpor údajů uváděných tímto svědkem s realitou, protože bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil se na sledování skutečně podíleli.

„Výpověď Petra Maška měl nalézací soud jednoznačně hodnotit v kontextu údajů uvedených svědkem Pavlem Litavcem, neboť právě on pravdivě popsal manipulaci se spisem a jeho výpověď plně koresponduje s poznatkem o ingerenci Armády ČR. Z podstaty vadný je pak postup krajského soudu, v rámci kterého námitky obhajoby směřující proti výpovědi Petra Maška odmítl odkazem na usnesení vydané GIBS. Je totiž úkolem soudu, aby primárně na základě vlastní činnosti a nikoli na základě rozhodnutí jiného orgánu působícího mimo trestní stíhání, dospěl k závěru, zda provedený důkaz je věrohodný, či nikoli,“ upozornil soud.

Zkráceni na právech

Odvolací soud také důrazně odmítl tezi vyslovenou krajským soudem, že svědecké výpovědi Petra Maška a Pavla Litavce jsou pouze doplňující důkazy k rozhodnutí GIBS.

„Za popsaného stavu, zejména proto, že byla prokázána účelová manipulace se spisovým materiálem, existují významné pochybnosti o věrohodnosti svědecké výpovědi Petra Maška, který jako jeden z vrcholových pracovníků Celní správy bagatelizuje, až neguje zapojení příslušníků Armády ČR do realizace operativních úkonů v dané věci a z pořízených protokolů nelze zjistit, kdo konkrétně úkony sledování vlastně prováděl, odvolací soud
shledává opodstatněné námitky obžalovaných, že existují pochybnosti o intenzitě, délce trvání a charakteru vlastní činnosti prováděné příslušníky 601. skupiny speciálních sil v rámci prováděného sledování. V dalším průběhu řízení bude třeba tento nedostatek napravit, a to zejména realizací dosud neprovedených důkazů a jejich odpovědným a komplexním hodnocením,“ zkonstatoval soud.

Začerveněná pasáž prokazuje, že informace od specialistů 601. skupiny speciálních sil byly použity v trestním řízení.

Vrchní soud také podotkl, že minimálně listiny související se součinností celníků a vojáků měly být nepochybně součástí spisového materiálu již při prostudování spisu v souvislosti s ukončením vyšetřování. Proto se odvolací soud ztotožnil s argumentací obžalovaných, že došlo ke zkrácení jejich práva na obhajobu, protože jim k seznámení nebyl předložen celý spisový materiál.

Odvolací soud toho soud nalézacímu v rozhodnutí vytýká mnohem více. „Vrchní soud v rámci provedeného přezkumu zjistil, že nalézací soud při utváření skutkových závěrů nepostupoval transparentně a v odůvodnění napadeného rozsudku se nezabýval významnou částí skutečností rozhodných pro vyřešení případné trestní odpovědnosti obžalovaných.

Pokud ovšem krajský soud hodnotil pouze některé skutečnosti a nezabýval se řadou jiných důkazů, které jsou významné pro posouzení trestní odpovědnosti obžalovaných, postupoval vadně, protože je povinen vyčerpat žalovaný skutek v celé šíři. Je povinen zabývat se všemi jeho stránkami, které jsou právně relevantní. Za daného důkazního stavu nelze odpovědně posoudit, zda krajský soud dovodil odpovídající skutková zjištění a s nimi korespondující právní závěry,“ vypíchl soud.

Chyba za chybou

Pokud tedy jde o účast příslušníků 601. skupiny z Prostějova na některém ze sledování, se vrchní soud ztotožnil s argumentací obhájců obžalovaných, kteří poukazovali na to, že takový postup nebyl přípustný.

„Trestní řád totiž jasně stanoví, která složka může poskytovat takzvanou součinnost. Armáda, respektive její specialisté, to rozhodně nejsou, protože podle uvedeného ustanovení jsou v trestním řízení povinny si navzájem pomáhat jen orgány činné v trestním řízení,“ potvrdil soud argumentaci Ekonomického deníku, který na závažný případ upozornil.

Podle trestního řádu se orgány činnými v trestním řízení rozumějí pouze soud, státní zástupce a policejní orgán. Analogický postup, o který celníci svou žádost o součinnost opřeli, podle soudu není přípustný. Účast příslušníků 601. skupiny neumožňuje ani jiný paragraf trestního řádu, podle kterého jsou státní orgány, právnické a fyzické osoby povinny vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů.

„Toto ustanovení se totiž týká pomoci typu poskytování a předávání informací, písemností, výpisů z bankovních účtů a jiné podobné spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, nemůže se však jednat o přímou účast na aktu trestního řízení, v tomto případě sledování. Navíc z paragrafu, o který se žádost Celní správy rovněž opírá, a který konkrétně upravuje sledování, vyplývá, že se na takové operaci může podílet jen policejní orgán. Tím 601. skupina z Prostějova rozhodně není,“ usnesl se soud.

„Výčet policejních orgánů v armádě stanoví trestní řád a jsou jimi pouze pověřené orgány Vojenské policie a Vojenského zpravodajství, pokud vyšetřují trestnou svých příslušníků. Bez pochybností tedy platí, že postup Celní správy a také Armády ČR v dané věci byl vadný,“ stojí jasně v rozhodnutí soudu.

Vydejte celý spis

Vrchní soud také zkonstatoval, že k tíži obžalovaných nebyly u nalézacího soudu provedeny některé důkazy. „Neprovedení dalších svědeckých výpovědí krajský soud vysvětlil tím, že vyslýchány by byly osoby, které s věcí neměly nic společného. S takovou argumentací lze ale obtížně souhlasit například u velitele speciálních sil brig. gen. Pavla Koláře, který podle dostupných důkazů měl 601. skupině speciálních sil v koordinaci s Ředitelstvím speciálních sil ministerstva obrany nařídit provést součinnostní výcvik s jednotkou Celní správy v prostoru Moravskoslezského a Olomouckého kraje v termínu od 14. do 15. června s cílem ujednotit operační postupy a procedury v zastavěné oblasti. V zásadě totéž se týká plk. Davida Franty, velitele 601. skupiny speciálních sil,“ zkonstatoval soud.

Pokud jde o listinné důkazy, podle vrchního soudu žádné rozumné důvody nebrání tomu, aby byl vyžádán a jako důkaz proveden celý spisový materiál vedený GIBS ohledně součinnosti celní správy a armády a nikoli jen protokol z odložení věci. „Naopak, právě takový postup je třeba považovat za přínosný. Minimálně v tomto rozsahu tedy odvolací soud považuje odůvodnění neprovedení navržených důkazů za nedostatečné,“ usnesl se senát.

Další důkazní návrhy v tomto směru pak buď byly zamítnuty, ale soud prvního stupně tento svůj postup nijak neodůvodnil, anebo o nich nebylo rozhodnuto, vytkl nalézacímu rozsudku olomoucký senát.

Účelová manipulace

Olomoucký senát velmi udivilo, proč nalézací soud upustil od výslechu celnice Romany Pavelcové. Ta v době sledování zastávala pozici vedoucí oddělení odhalování celních podvodů a byla nadřízenou zpracovatele spisu Pavla Litavce.

Přitom právě Pavelcová dala Litavcovi poté, co Ekonomický deník na nezákonné sledování upozornil, pokyn, aby dokumentaci k akci s vojáky vyňal ze spisu.

„Vyjádření této svědkyně může být klíčové, protože právě ona měla přijít s tím, že získala kontakt na příslušníky 601. skupiny speciálních sil, kteří by celníkům mohli pomoci se sledováním zájmového objektu, jenž byl vytipován jako sklad neoznačených cigaret a tabáku. Měla to být ona, kdo se účastnil schůzek s velitelem zmíněné skupiny a konečně, v neposlední řadě, to měla být právě ona, kdo se měl dopustit zásadní manipulace se spisovým materiálem, při které byly ze spisu vyňaty listiny ukazující na realizovanou
součinnost Celní správy a Armády ČR,“ vypíchl odvolací senát.

V podstatě totéž se týká dalšího navrženého svědka – celníka Davida Antoše, který měl sjednat schůzku s příslušníky armády. „Obdobně není zřejmé, proč soud prvního stupně nepodnikl důsledné kroky k vyžádání celého spisového materiálu, pořízeného příslušníky 601. skupiny speciálních sil v Prostějově při realizování předmětného úkonu. Za zjištěného stavu je přitom provedení minimálně označených důkazů nezbytné, upozornil při vracení kauzy k prvnímu stupni soud.

Žádost, kterou v červnu 2018 poslala Celní správa na Generální štáb. O cvičení v ní není ani náznak. Celníci žádají spolupráci v ostré akci.
Foto: Jan Hrbáček

Zjevná absurdnost

Soud dále zkonstatoval, že obhajoba „ještě v průběhu hlavního líčení vedle neoprávněné (a prokázané) manipulace se spisovým materiálem a účelovým nezařazením veškerých listin pořízených Armádou ČR do trestního spisu poukazovala na nevěrohodnost údajů, které ve své výpovědi uvedl svědek Petr Mašek, v té době ředitel odboru pátrání Generálního ředitelství cel v Brně, který měl rovněž participovat na jednáních s Armádou ČR“.

„Nalézací soud konstatoval, že výpověď svědka není nevěrohodná a rozdíly mezi jeho výpovědí a výpovědí svědka Pavla Litavce vysvětlil tím, že každý z nich působil na jiné pozici a disponoval jiným množstvím informací. S takovým hodnocením důkazní situace však lze podle vrchního soudu jen stěží souhlasit,“ pozastavil se dále soud.

Rozdíly ve výpovědích obou svědků totiž dle soudu nezakládá odlišné penzum jejich informací a vědomostí, kterými měli disponovat, ale zcela jednoznačně odlišný popis téže události, ke které se oba před soudem vyjadřovali.

Pavel Litavec otevřeně promluvil o tom, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil se podíleli na sledování, prováděli obhlídku objektu, protože celní správa v té době byla vytížena jinými případy a neměla na tyto úkony vlastní zdroje.

Petr Mašek ve své výpovědi popisoval v zásadě jen konzultační úlohu armády, kdy se vojáci nepodíleli na žádném úkonu. „Soud prvního stupně měla v prvé řadě zaujmout zjevná absurdnost tvrzení, uváděných Petrem Maškem, podle kterého s armádou bylo pouze konzultováno, kam a jakou techniku instalovat, či jestli mimo kamery existuje jiná možnost bezkontaktního sledování. Pokud by totiž skutečně pátrací orgány celní správy nebyly schopny samostatně posoudit tak elementární skutečnosti, které svědek zmiňuje, je potom legitimní otázka, nakolik jsou tyto orgány vlastně vůbec schopny samostatně vykonávat stanovenou činnost,“ opět se pozastavil odvolací soud.

Stejně tak měl dle senátu krajský soud reagovat na rozpor údajů uváděných tímto svědkem s realitou, protože bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil se na sledování skutečně podíleli.

„Výpověď Petra Maška měl nalézací soud jednoznačně hodnotit v kontextu údajů uvedených svědkem Pavlem Litavcem, neboť právě on pravdivě popsal manipulaci se spisem a jeho výpověď plně koresponduje s poznatkem o ingerenci Armády ČR. Z podstaty vadný je pak postup krajského soudu, v rámci kterého námitky obhajoby směřující proti výpovědi Petra Maška odmítl odkazem na usnesení vydané GIBS. Je totiž úkolem soudu, aby primárně na základě vlastní činnosti a nikoli na základě rozhodnutí jiného orgánu působícího mimo trestní stíhání, dospěl k závěru, zda provedený důkaz je věrohodný, či nikoli,“ upozornil soud.

Zkráceni na právech

Odvolací soud také důrazně odmítl tezi vyslovenou krajským soudem, že svědecké výpovědi Petra Maška a Pavla Litavce jsou pouze doplňující důkazy k rozhodnutí GIBS.

„Za popsaného stavu, zejména proto, že byla prokázána účelová manipulace se spisovým
materiálem, existují významné pochybnosti o věrohodnosti svědecké výpovědi Petra
Maška, který jako jeden z vrcholových pracovníků Celní správy bagatelizuje, až neguje
zapojení příslušníků Armády ČR do realizace operativních úkonů v dané věci a z pořízených
protokolů nelze zjistit, kdo konkrétně úkony sledování vlastně prováděl, odvolací soud
shledává opodstatněné námitky obžalovaných, že existují pochybnosti o intenzitě, délce trvání a charakteru vlastní činnosti prováděné příslušníky 601. skupiny speciálních sil v rámci prováděného sledování. V dalším průběhu řízení bude třeba tento nedostatek napravit, a to zejména realizací dosud neprovedených důkazů a jejich odpovědným a komplexním hodnocením,“ zkonstatoval soud.

Začerveněná pasáž prokazuje, že informace od specialistů 601. skupiny speciálních sil byly použity v trestním řízení. Foto: Jan Hrbáček

Vrchní soud také podotkl, že minimálně listiny související se součinností celníků a vojáků měly být nepochybně součástí spisového materiálu již při prostudování spisu v souvislosti s ukončením vyšetřování. Proto se odvolací soud ztotožnil s argumentací obžalovaných, že došlo ke zkrácení jejich práva na obhajobu, protože jim k seznámení nebyl předložen celý spisový materiál.

Odvolací soud toho soud nalézacímu v rozhodnutí vytýká mnohem více. „Vrchní soud v rámci provedeného přezkumu zjistil, že nalézací soud při utváření skutkových závěrů nepostupoval transparentně a v odůvodnění napadeného rozsudku se nezabýval významnou částí skutečností rozhodných pro vyřešení případné trestní odpovědnosti obžalovaných. Pokud ovšem krajský soud hodnotil pouze některé skutečnosti a nezabýval se řadou jiných důkazů, které jsou významné pro posouzení trestní odpovědnosti obžalovaných, postupoval vadně, protože je povinen vyčerpat žalovaný skutek v celé šíři. Je povinen zabývat se všemi jeho stránkami, které jsou právně relevantní. Za daného
důkazního stavu nelze odpovědně posoudit, zda krajský soud dovodil odpovídající skutková zjištění a s nimi korespondující právní závěry,“ vypíchl soud.

Chyba za chybou

Pokud tedy jde o účast příslušníků 601. skupiny z Prostějova na některém ze sledování, se vrchní soud ztotožnil s argumentací obhájců obžalovaných, kteří poukazovali na to, že takový postup nebyl přípustný. „Trestní řád totiž jasně stanoví, která složka může poskytovat takzvanou součinnost. Armáda, respektive její specialisté, to rozhodně nejsou, protože podle uvedeného ustanovení jsou v trestním řízení povinny si navzájem pomáhat jen orgány činné v trestním řízení,“ potvrdil soud argumentaci Ekonomického deníku, který na závažný případ upozornil.

Podle trestního řádu se orgány činnými v trestním řízení rozumějí pouze soud, státní zástupce a policejní orgán. Analogický postup, o který celníci svou žádost o součinnost opřeli, podle soudu není přípustný. Účast příslušníků 601. skupiny neumožňuje ani jiný paragraf trestního řádu, podle kterého jsou státní orgány, právnické a fyzické osoby povinny vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů.

„Toto ustanovení se totiž týká pomoci typu poskytování a předávání informací, písemností, výpisů z bankovních účtů a jiné podobné spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, nemůže se však jednat o přímou účast na aktu trestního řízení, v tomto případě sledování. Navíc z paragrafu, o který se žádost Celní správy rovněž opírá, a který konkrétně upravuje sledování, vyplývá, že se na takové operaci může podílet jen policejní orgán. Tím 601. skupina z Prostějova rozhodně není,“ usnesl se soud.

„Výčet policejních orgánů v armádě stanoví trestní řád a jsou jimi pouze pověřené
orgány Vojenské policie a Vojenského zpravodajství, pokud vyšetřují trestnou svých
příslušníků. Bez pochybností tedy platí, že postup Celní správy a také Armády ČR v dané věci byl vadný,“ stojí jasně v rozhodnutí soudu.

Plody z otráveného stromu

Přestože je usnesení odvolacího soud v kauze prodeje nelegálních cigaret, v níž byla ke sledování nezákonně použita armáda, vůči vyšetřujícím orgánům a nalézacímu soudu velmi tvrdé, obžalovaní se a priori nad rozhodnutím olomouckého soudu radovat nemohou.

Odvolací soud se totiž neztotožnil s jejich tvrzením, že toto pochybení ze své
podstaty a paušálně, zakládá procesní nezpůsobilost důkazů, které byly získány v návaznosti na poznatky vyplývající ze sledování. Jde o odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu.

„Obžalovaní závěr o neprocesním charakteru takto získaných důkazů staví zjevně na teorii ´plodů z otráveného stromu´. Vrchní soud dodává, že tato doktrína má svůj původ ve Spojených státech amerických, kde je také rozvíjena a praktikována. Podstata dotčené doktríny v její krajní podobě spočívá v tom, že procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení má za následek absolutní neúčinnost a nepoužitelnost důkazů opatřených na podkladě takového vadného postupu. Kontinentální trestní řízení však vychází z formálně-materiální povahy důkazu, a proto jen takové vady, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k nepřípustnosti takového důkazu,“ upozornil soud.

To prakticky znamená, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny přistupovat k vadám řízení diferencovaně, tedy musí vždy konkrétně posoudit, jak intenzivní bylo dané pochybení a zda mohlo provádění toho kterého důkazu ovlivnit.

„Jinými slovy – ze zásady volného hodnocení důkazů vyplývá, že příslušné orgány musí hodnotit všechny důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Ani právní úprava trestního řádu platného a účinného na území České republiky odkaz na tuto doktrínu neobsahuje,“ upozornil soud.

A dodal: „Pro potřeby řízení vedeného v této věci lze tedy shrnout, že doktrína plodů z otráveného stromu není součástí platného trestního řádu, a proto se na ni nelze odvolávat. I kdyby to neplatilo, tak ani rigorózní interpretace této doktríny nemůže vést k závěru, že výskyt nezákonného důkazu automaticky způsobuje nepoužitelnost všech důkazů opatřených v daném řízení. Uvedené však současně neznamená, že by soud prvního stupně nebyl povinen se s námitkou týkající se procesní použitelností důkazů získaných postupem podle trestního řádu a důkazů navazujících, blíže vypořádat,“ dodal soud.  Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

X X X

Tvrdý střet ministrů Stanjury a Válka s poslancem Farhanem o peníze pro zdravotnictví

 Sérii vyostřených reakcí ministrů financí Zbyňka Stanjury (ODS) a zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09) vyvolal projev opozičního poslance a předsedy sněmovního podvýboru pro léky a zdravotnické prostředky Kamala Farhana (ANO) při projednávání vládního návrhu na snížení plateb za státní pojištěnce minulý týden v Poslanecké sněmovně.

„Projednáváme návrh zákona, kterým se vláda snaží vytvořit iluzi, že v České republice máme na zdravotnictví více peněz, než ve skutečnosti potřebujeme a zahajuje tím dlouhodobější, nenápadný, plíživý a sofistikovaný proces reálného snižování objemu finančních prostředků v českém zdravotnictví s velmi nebezpečnými důsledky. Vláda chce zdravotnictví vzít peníze na základě pochybné argumentace o jejich nepotřebnosti v okamžiku kumulujícího se deficitu v systému veřejného zdravotního pojištění, sprintující inflace, prognózy zpomalující ekonomiky a uprchlické vlny z Ukrajiny, která přináší další požadavky na české zdravotnictví, jež bude potřeba zaplatit. S dalšími těžko předvídatelnými faktory, jako mohou být pozdější vlny infekčních nemocí a jejich důsledky, jakoby se při vládním pouštění žilou financím zdravotnictví nepočítalo vůbec,” zahájil Farhan tvrdě.

To přivolalo do jednacího sálu sněmovny i ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, který se proti Farhanovi následně silně vymezil.

„Pokud někdo vážně myslí, že když se pojišťovnám odebere 14 miliard, že to letos bude mít vliv na zdravotní péči, tak buď systému vůbec nerozumí, nebo vědomě lže. Já bych chápal, kdyby tady byli šéfové pojišťoven a křičeli, neberte nám 14 miliard. Ale já jsem s pojišťovnami jednal a nic takového jsem nezachytil. Mám první informaci, že dohodovací řízení probíhá dobře,“ řekl Válek.

„Žádné zbytečné peníze v systému veřejného zdravotního pojištění prostě neexistují. Lékaři vedou se zdravotními pojišťovnami v podstatě každodenní a nikdy nekončící debatu o tom, co by se mělo a mohlo hradit z prostředků veřejného zdravotního pojištění, ale z důvodu, z definice vždy omezených finančních zdrojů se neplatí a pacienti k tomu tudíž doposud nemají přístup,” vysvětloval Farhan.

„Jen pro ilustraci lze uvést například nasazení účinnějších, ale také dražších léčiv v dřívějších liniích léčby u v populaci rozšířeného diabetu nebo nákladných léčiv pro vzácné diagnózy, jako je třeba achondroplázie. Příkladů samozřejmě existuje bezpočet. Dnes nový lék, který je na migrénu, který si pacienti nemohou dovolit a pojišťovny ho stále nehradí. Zmínil bych zde např. i atopickou dermatitidu, protože ta se týká více než 200 000 lidí. Dneska máme jeden biologický lék, SÚKL ho schválil, na indikace středně těžká a těžká dermatitida, ale fakticky pojišťovny ho neproplácí v těch indikacích, jak byl schválen, proplácejí ho jenom ve chvíli, kdy člověk nezabere na cyklosporin A anebo je na něj alergický nebo prostě jsou tam nějaké jiné kontraindikace,” doplnil Farhan konkrétní příklady.

„Na rezervních fondech pojišťoven peníze jsou. Že by to mělo jakýkoli dopad na centrové léky, orphany je naprostý nesmysl. Opakovaně jsem to řešil s ředitelkou SÚKLu. To je ta, co ji jmenoval pan ministr Vojtěch. Já nevyměňuji zběsile zaměstnance ministerstva ani své poradní sbory,“ oponoval Válek.

Farhan kritizoval Válka také za souhlas s vládním návrhem, který předkládá v parlamentu ministerstvo financí.

„Divím se ministrovi zdravotnictví, že se ministrovi financí nestaví na zadní a za svůj resort vůbec nebojuje. Ministr Stanjura si chce v letošním roce vzít ze zdravotnictví 14 miliard škrtnutím plateb za státní pojištěnce a prohloubit tím deficit systému veřejného zdravotního pojištění. Soudě podle mediální neangažovanosti pana ministra Válka, na to říká jen ´Tak jo.´ a odchází bez boje. Doposud každý ministr zdravotnictví za finance resortu bojoval, protože věděl, že žádné zbytečné přebytky na účtech zdravotních pojišťoven se neválejí. A i když třeba ministra financí nepřesvědčil, nehodil doposud žádný ministr zdravotnictví dopředu ručník do ringu takovým způsobem, jako to udělal pan ministr Válek,” útočil dále Farhan.

Válka se zastal právě ministr financí Zbyněk Stanjura.

„Já nevím, jakou máte představu o fungování vlády. Vláda nefunguje, že jeden ministr bojuje s druhým, vláda rozhoduje vcelku. Já jsem s panem ministrem nebojoval, pan ministr Válek nebojoval se mnou. Debatovali jsme všechny aspekty státního rozpočtu pohromadě, vláda jako celek. Takže vyčítat toto panu ministru Válkovi není na místě,“ uvedl Stanjura.

Rozpory mezi ministerstvem financí a zdravotnictví o výši prostředků pro resort jsou však běžnější vládní praxí než uvádí Stanjura.

V roce 2019 přišla tehdejší ministryně financí Alena Schillerová (ANO) s nápadem platby za státní pojištěnce zcela zrušit a zvýšit odvody zaměstnanců a zaměstnavatelů.

Návrh tehdy kategoricky odmítl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) v rozhovoru pro Zdravotnický deník. Krátce nato ministerstvo financí od svého návrhu upustilo.

O peníze na platby za státní pojištěnce se veřejně dohadovali také ministři zdravotnictví a financí v Sobotkově vládě Svatopluk Němeček (ČSSD) a Andrej Babiš (ANO).

V roce 2013 se o výši plateb za státní pojištěnce přeli dokonce i dva ministři z jedné strany – Leoš Heger a Miroslav Kalousek, oba z TOP 09. I předchozí historie koaličních vlád je plná sporů ministrů zdravotnictví a financí o výši prostředků pro zdravotnictví. Silvie Purmová, ceskajustice.cz

X X X

Koudelka, Samková či Sváček. Nejvíce kandidátů na ústavní soudce odmítli senátoři Klausovi

Nominaci advokáta Petra Poledníka na ústavního soudce, kterou Senátu předložil prezident Miloš Zeman, bude horní komora schvalovat na schůzi, který začne již příští týden. Očekává se, že nominaci senátoři zamítnou. Poledníka tento týden odmítl ústavně-právní výbor. Zachoval se stejně jako výbor pro lidská práva. Která další jména v minulosti Senát odmítl?

Kandidáti neúspěšně navržení Václavem Havlem:

Irena Pelikánová – z úvodních 13 nominací na členy Ústavního soudu ČR zamítla Poslanecká sněmovna (Senát tehdy ještě neexistoval) v červenci 1993 pouze docentku pražské právnické fakulty a členku ODA Pelikánovou.

Ivan Průša – docenta pražských práv a vedoucího Úřadu vlády ČSFR z let 1990 až 1992 nominoval prezident spolu s dalšími dvěma kandidáty v říjnu 1993. Poslanecká sněmovna ještě týž měsíc Průšovu kandidaturu zamítla.

Kandidáti neúspěšně navržení Václavem Klausem:

Aleš Pejchal – advokáta a člena svého poradního sboru prezident navrhl v květnu 2003. V červenci téhož roku Senát Pejchalovu nominaci odmítl. Klaus jej podruhé bez úspěchu navrhl v srpnu 2003.

Bývalý soudce ESLP Aleš Pejchal Foto: Vladimíra Pejchalová Grünwaldová

Vladimír Balaš – někdejšího prvního šéfa plzeňské právnické fakulty a šéfa svého poradního týmu navrhl prezident v červnu 2003. Senát nominaci zamítl v srpnu téhož roku. Zazněly při tom například pochybnosti o Balašově účasti v kauze IPB. Balaš jakékoli spojení s manažery zkrachovalé banky popřel.

Václav Pavlíček – vysokoškolského pedagoga, významného odborníka na ústavní právo a dalšího z členů svého poradního sboru navrhl prezident v červnu 2003. Senátorům však vadila jeho minulost, například členství v KSČ.

Klára Samková – advokátku, známou mimo jiné obhajobou romských klientů, navrhl prezident v červenci 2003. Senátoři ji v srpnu téhož roku neschválili, protože jim vadily její drobné prohřešky z minulosti, které podle nich dokazovaly profesní i osobní nevyzrálost.

Milan Galvas – vedoucího katedry pracovního práva a sociálního zabezpečení na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně navrhl prezident v únoru 2004. Senátoři mu vytýkali příliš vyhraněné profesní zaměření i jeho postoj ke komunistické minulosti. Galvas byl členem KSČ v letech 1967 až 1989.

Jaroslava Novotná – tehdejší viceprezidentku Unie státních zástupců ČR pro mezinárodní styky a vzdělávání navrhl prezident v říjnu 2004. Senátoři ale nominaci v prosinci 2004 odmítli. Důvodem bylo zejména její dvanáctileté členství v KSČ.

Jan Sváček – dlouholetého předsedu Městského soudu v Praze navrhl prezident v prosinci 2011. Počátkem února 2012 Senát Sváčka těsně zamítl. Před hlasováním se zmiňovalo Sváčkovo někdejší členství v KSČ nebo jeho kontakty s kontroverzními pražskými podnikateli. Sváčka na ústavního soudce znovu neúspěšně nominoval prezident Miloš Zeman.

Zdeněk Koudelka – právníka, náměstka ředitele Justiční akademie v Kroměříži a bývalého poslance ČSSD navrhla hlava státu na ústavního soudce počátkem března 2012. V dubnu téhož roku senátoři Koudelkovu kandidaturu zamítli. Kritici mu vytýkali jeho angažmá u bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, jejímž byl náměstkem, nebo obhajobu sporných zákonů.

Kandidáti neúspěšně navržení Milošem Zemanem:

Miloslav Výborný – někdejšího lidoveckého politika a ministra obrany prosadil do funkce ústavního soudce prezident Klaus v roce 2003. O deset let později ale pokus prezidenta Zemana nominovat jej na druhé funkční období skončil nezdarem. Výborný se coby soudce ÚS podílel mimo jiné na zamítnutí stížnosti proti církevním restitucím, což mu někteří levicoví senátoři před červnovým hlasováním připomenuli.

Jan Sváček – ani druhá nominace předsedy Městského soudu v Praze (poprvé jej navrhl Václav Klaus) k ÚS nevyšla. Senát Sváčkovu nominaci zamítl v srpnu 2013. V prosinci téhož roku Zeman řekl, že už Sváčka opětovně navrhovat nebude.

Jiří Nykodým – opětovnou nominaci advokáta a někdejšího ústavního soudce z let 2003 až 2013 odmítla horní komora v květnu 2014. Nykodým se ještě jako člen Ústavního soudu podílel na zamítnutí stížnosti na církevní restituce, což mu v Senátu se sociálnědemokratickou většinou přitížilo, právě jeho postojem k vyrovnání státu s církvemi otevřeně někteří senátoři odůvodnili svůj nesouhlas.

Aleš Gerloch – senátoři odmítl jeho nominaci na ústavního soudce v březnu 2019. Nesouhlas s Gerlochem vyjádřili třeba lidovečtí senátoři, později se k nim připojili zástupci TOP 09. V podpoře Gerlochovy kandidatury se už předtím neshodly senátní výbory – zatímco ústavně-právní ji doporučil, výbor pro lidská práva odmítl. Důvodem odmítnutí byly zřejmě pochybnosti senátorů o Gerlochově morální integritě, kterou vyjádřili hlavně zástupci lidovců, Starostů, TOP 09 a uskupení Senátor 21, ceskajustice,cz

X X X

 Syn diktátora coby prezident Filipín. Bongbong ví, jak ohnout minulost.

Jeho otec byl bezohledný diktátor, jeho matka zase nechvalně proslula obrovskou sbírkou luxusních bot. Jak se tedy mohlo stát, že je čtyřiašedesátiletý Ferdinand Marcos mladší, známý pod přezdívkou Bongbong, favoritem na vítězství ve filipínských prezidentských volbách? Odpověď tkví ve spletité síti dynastické politiky, nezlomné loajality a manipulace sociálních médií, píše zpravodajský portál BBC News.

 V provincii llocos Norte, která je baštou rodiny Marcosových, stojí impozantní budova postavená ve španělském koloniálním stylu. Nese název Malacaňang Severu. Původní palác Malacaňang, který je dodnes oficiálním sídlem filipínského prezidenta, se nachází tisíce kilometrů daleko v metropoli Manile.

Skvostnou budovu rodina dostala od filipínského turistického úřadu, když Ferdinand Marcos starší vládl zemi v 60. letech. Nyní je sídlo Marcosových otevřeno pro veřejnost, která může nahlédnout do pokojů, kde rodina kdysi bydlely, či si udělat selfie s portréty Ferdinanda a jeho manželky Imeldy.

V dětském pokoji Marcose mladšího vedle skvostné sloupkové postele visí zvláštní obraz pravděpodobného budoucího vůdce Filipín. Bongbong má na obraze nasazenou zlatou korunu a jede na bílém hřebci v oblacích. V jedné ruce drží filipínskou vlajku, v druhé bibli.

Rodina diktátora Marcose, svržená lidovou revolucí v roce 1986, se stala celosvětově synonymem pro korupci. Když revolucionáři vtrhli do prezidentského paláce, našli tam mimo jiné velkou vířivou vanu jacuzzi se zlatými doplňky, 15 norkových kožichů, 508 kusů dámských šatů z předních světových módních domů a především 3 000 párů bot Imeldy Marcosové od slavných světových návrhářů.

Teď je Bongbong kandidátem na vítězství ve filipínských prezidentských volbách a jeho stoupenci všechna tato fakta zpochybňují. Podle kritiků Marcosovi využívají sociální sítě k šíření dezinformací a přikrášlování historie, což rodina rezolutně popírá. Jedním z opakovaných tvrzení je, že tyranská vláda Marcosova otce byla ve skutečnosti „zlatým obdobím“ filipínských dějin navzdory tomu, že země byla silně zadlužená u zahraničních bank a hospodářství na pokraji kolapsu.

S korupcí se nesetkal, jen o ní slyšel

Jednasedmdesátiletý Jesus Bautista z Manily je věrným Bongbongovým přívržencem. V minulosti se tento muž živil sbíráním odpadků na skládce, v roce 1983, kdy metropoli vládla Imelda Marcosová, mu nabídli práci na plný úvazek u policie. Bautista říká, že je Marcosovým zavázán vděčností. Přestože byla Marcosová spolu s rodinou usvědčena ze zpronevěry až deseti miliard dolarů, Bautista hlasuje pro jejího syna.

„Nikdy jsem se s korupcí nesetkal. Jen se o tom mluvilo. Myslím si, že nepřátelé Marcosových chtěli poškodit jejich jméno,“ říká muž se širokým úsměvem.

Americký novinář Jim Laurie byl svědkem toho, když rozhořčený dav tehdy vpadl do paláce Marcosových. „Vešli jste do Imeldiny šatny a tam visely stovky šatů ze známých světových módních domů. Mnohé ani nikdy neměla na sobě. V takové chudé zemi to byl obrovský kontrast,“ řekl.

Imeldin šatník byl ovšem jen špičkou ledovce. Dokumenty v paláci ukázaly, jak rodina Marcosových přesunula miliony nelegálně získaných dolarů na švýcarská bankovní konta nebo za ně nakoupila nemovitosti na newyorském Manhattanu.

Oxford nedostudoval, to ale Bongbong popírá

Marcos mladší byl vychováván k vůdcovské roli již od mládí, v jednom z deníkových zápisků si ale jeho otec v roce 1972 postěžoval, že si dělá obavy kvůli synově lenosti a bezstarostnosti. V roce 1975 studoval na Oxfordské univerzitě filozofii, politiku a ekonomiku, což byl obor vnímaný jako brána k politické kariéře. Dokončit studia ale nezvládl, ač to on sám popírá.

Podle zprávy z filipínské webové stránky Verafiles se filipínští diplomaté přimlouvali, aby po dvojím propadnutí u zkoušek Marcos dostal alespoň zvláštní diplom v oboru sociálních věd. Ani tyto nezdary mu nicméně nezabránily v hvězdné politické dráze zahájené již za otcova režimu.

Společně s Marcosem kandiduje ve volbách na funkci viceprezidentky třiačtyřicetiletá Sara Duterteová, dcera současného prezidenta Rodriga Duterteho. Toho kritizují za brutální protidrogovou kampaň, kandidovat na další období již nemůže. Podle uniklých zpráv americké velvyslanectví v Manile v roce 2009 popsalo Duterteovou jako „tvrdohlavou osobu, se kterou je, podobně jako s jejím otcem, těžké vyjít“.

Duterteová s Marcosem nyní slibují, že zemi sjednotí. Politička je kromě jiného pro povinnou vojenskou službu od 18 let, Marco

X X X

Vrba na lavičce Sparty po fiasku v Plzni skončil. Prozatím povede Letenské Horňák

„Nemáte obavy o svou pozici?“ tázali se novináři Pavla Vrby v neděli poté, co teď už jeho bývalý tým vybouchl v Plzni. Sparta rychle prohrávala 0:2, pak měla možnost manko stáhnout, protože Plzeň šla do deseti po vyloučení Pavla Buchy. Přesto Pražané dostali od oslabeného soupeře další gól.

Konečný výsledek 0:3 a k tomu bídný výkon způsobily ve sparťanské komunitě obrovské rozhořčení. „To mám vždycky. Zvlášť, když o tom některá média píšou. Jsem připravený na všechno,“ odpověděl před diktafony Vrba.

Připravenost se hodila, protože už v pondělí ráno dostal vyhazov.

Bývalý reprezentační trenér Vrba převzal Spartu loni v únoru. Minulou sezonu s ní dokončil na druhém místě a v tomto ročníku se s ní probojoval do základní skupiny Evropské ligy a následně do jarní vyřazovací fáze nové Evropské konferenční ligy. Pražany dovedl i do finále domácího poháru, duel na hřišti Slovácka však byl minulý týden kvůli nezpůsobilému terénu odložen na 18. května.

K.O. od bývalého klubu

V lize sparťané předsezonní cíl –⁠ tedy zisk prvního titulu po osmi letech –⁠ nenaplnili. Definitivně o tuto možnost přišli po nedělní prohře v Plzni ve třetím kole nadstavbové skupiny o titul. Sparta zakončí sezonu na třetím místě.

Osmapadesátiletý Vrba symbolicky skončil po porážce s mužstvem, které v minulosti dvakrát trénoval a třikrát s ním vyhráli ligu. V lednu přitom se Spartou prodloužil smlouvu o další rok do léta 2023. Spolu s Vrbou opustili tým i asistent Zdeněk Bečka a trenér gólmanů Martin Ticháček. Naopak zůstali asistent Luboš Loučka a trenér brankářů Michal Špit. Druholigového B-týmu Sparty se do konce sezony ujme trenér Petr Janoušek.

Horňák povede Spartu už ve středu v domácím ligovém souboji se Slováckem. Roli dočasného trenéra si vicemistr Evropy z roku 1996, který s Pražany jako hráč získal sedm titulů, vyzkouší na Letné už podruhé. Před třemi lety dokončil ročník po odvolání Zdeňka Ščasného.

X X X

Ne, nebude líp. Vrba nebyl problém Sparty, těžko teď může všechno šlapat, říká Němeček

Mise Pavla Vrby ve fotbalové Spartě Praha je po pouhém roce a čtvrt u konce. A plejáda vyhozených trenérů z Letné v krátké době zase o něco širší. Klubová ikona Václav Němeček pro CNN Prima NEWS upozorňuje, že se „rudí“ ve Vrbově kapitole nikam neposunuli. „I když bych strašně rád řekl ano,“ dodává.

Totální krach. Tak lze nazvat to, co předvedla Sparta v neděli na hřišti Viktorie Plzeň. Ve Štruncových sadech sice okolnosti hráli pro domácí – jsou blizoučko od senzačního mistrovského titulu a o obrovskou motivaci mají postaráno. Ale nemohoucnost Pražanů, kteří mimochodem hráli takřka půl hodiny v přesile, byla do očí bijící. Prohra 0:3 zase zcela vypovídající.

 „Nedokážu si vysvětlit, proč jsme odehráli tak špatný zápas,“ hlesl po utkání Pavel Vrba. Byl to jeho poslední rozhovor ve funkci sparťanského trenéra. Hned v pondělí klub oznámil, že přerovský rodák na lavičce končí. Paradoxně mu zlomil vaz duel s mančaftem, ve kterém prožil úžasná léta s tituly i účastmi v Lize mistrů. Přesně to měl v ideálním případě zažít i na Spartě.

Vrba se loučil přesně po 460 dnech od svého startu. Tato doba přinesla dílčí úspěchy jako třeba vítězství v derby po nekonečných pěti a půl letech či postup do Evropské ligy. Ale na miskách vah nakonec „zvítězily“ několikanásobné ligové propadáky znemožňující vrátit trofej po osmi letech na Letnou.

„Nechci to brát tak, jestli jsem v nějaké fázi angažmá Pavla Vrby ve Spartě věřil, že je to ten správný trenér pro klub. Už hodně dlouhou dobu konzistentně tvrdím, že žádný progres nevidím,“ říká pro CNN Prima NEWS Václav Němeček.

Aspoň jezdit po zadku. Ale ani to tam nebylo

Člen stříbrného kádru z mistrovství Evropy v roce 1996 a šestinásobný mistr domácí ligy se Spartou nebere vyhazov trenéra jako spásné řešení. Němeček sice zůstává sparťanským fanouškem, ale drží si kritický odstup. Proto nikdy nepropadal přehnanému optimismu například po třech vydařených zápasech, hlavně čekal, zda Sparta potvrdí formu v dlouhodobějším měřítku. A to se ani teď nestalo.

Prý si ani v jeden okamžik neříkal, že je Sparta na správné cestě. „Bohužel ne. I když bych strašně rád řekl ano,“ podotýká. Přiznává, že byly momenty, kdy tým hrál dobře a vyhrávalo se, ale ve většině důležitých zápasů tým klopýtal.

„Je třeba dělat něco jinak. Vypadá to tak, že ozubená kolečka do sebe nezapadají, je třeba skloubit a změnit spoustu věcí, přesunout hráče na jiné posty a nakupovat. Opravdu to není tak, že vedení vyhodí Pavla Vrbu a najednou to bude šlapat. Předtím vyhodili Václava Kotala, a co se stalo?“ táže se Němeček. Byť zdůrazňuje, že některé Vrbovy kroky příliš nechápal. Třeba postavení Ladislava Krejčího staršího – záložníka – na pozici beka.

Vrba, Kotal, Václav Jílek, Zdeněk Ščasný, Andrea Stramaccioni a Petr Rada. To je seznam koučů, se kterými se Sparta rozloučila za pouhých pět let. „Nemůžu mluvit o tom, jestli teď bude líp. Já myslím, že nebude. Ano, rozumím tomu, proč Sparta takto konala, protože ji čeká ještě finále poháru se Slováckem,“ uvádí Němeček s tím, že kdyby „rudou partu“ nečekala příležitost, jak zachránit sezonu trofejí, prozatím by ponechala Vrbu u kormidla. Aspoň do konce ročníku. „Chtějí udělat změnu, aby se aspoň něco nakoplo, aby se někteří chytli za nos. To se tak prostě dělá.“

Po fiasku v Plzni tým potřebuje nakopnout stoprocentně. „Toto utkání mi zase potvrdilo, že se nikam nepokročilo. Sparta byla jednoznačně horší. A když už nic jiného, tak aspoň měli ti kluci jezdit po zadku. To je důležité i pro obyčejného fanouška – když vidí, že tam hráči nechávají vše, leccos jim odpustí. Ale to tam nebylo a k tomu přibyly obrovské chyby. Ty se neustále opakují,“ poznamenává frustrovaně.

Vedení si musí sáhnout do svědomí

Světlo na konci v tunelu vidí 55letý Němeček ve využívání mladých hráčů. „Ačkoliv situace není dobrá, mnoho mladých má velký talent. Jen se tento potenciál musí nějak přetavit. Vždy se mi líbil Adam Karabec. Nejsem na trénincích Sparty, které by mi možná odpověděly, proč tomu tak je, každopádně mi přijde Karabcův potenciál nevyužitý. Čekal jsem, že touto dobou bude někde jinde.“

Němeček narazil také na přestupovou politiku Letenských. Nelíbí se mu, že se spekuluje například o tom, jak by se v létě mohl do Sparty vrátit Slovák Juraj Kucka. Naposledy za ni hrával v roce 2011, pak zažil velmi úspěšné štace především v Serii A včetně slavného AC Milán, ale nyní je mu už 35 let. „Na tom přeci nemůžu stavět Spartu,“ zmiňuje někdejší záložník, který si v 90. letech vyzkoušel angažmá ve francouzském Toulouse, švýcarském Servette Ženeva a čínském Dailanu Shide.

Nechtěl ale říct, do jaké míry je pod aktuálním marasmem podepsaný sportovní ředitel Tomáš Rosický. „Do toho se nechci vůbec pouštět. Vím, jak má složitou pozici. Dovedu si představit, jak složitou pozicí má. Nevím, jakou má svobodu při výběru hráčů a dělání rozhodnutí. Celé vedení Sparty si musí sáhnout do svědomí, aby se něco změnilo.“

X X X

 KRAJ UZAVÍRÁ NOVÉ DOBROVOLNÉ DOHODY, OVZDUŠÍ CHCE U NÁS ZLEPŠIT I LENZING BIOCEL PASKOV

Moravskoslezský kraj navazuje na jednání s velkými podniky v regionu a uzavírá nové dobrovolné dohody. Těmi se zúčastněné strany zavazují ke krokům, kterými nad rámec zákonných povinností pomohou zlepšit ovzduší v regionu. Novou dobrovolnou dohodu kraj uzavřel se společností Lenzing Biocel Paskov.

„Stav ovzduší v našem kraji je velké téma. Vyrovnáváme se s důsledky průmyslové historie našeho kraje, potýkáme se s emisemi, které se k nám dostávají od našich polských sousedů, řešíme lokální topeniště. Chceme použít každý dostupný nástroj, který by situaci u nás pomohl zlepšovat. A zodpovědný přístup velkých podniků, které podniknou aktivity nad rámec zákonných požadavků České republiky i Evropské unie, má rozhodně své pozitivní dopady. Podle nejnovější situační zprávy se ovzduší u nás skutečně významně zlepšilo a my určitě chceme, aby tento trend pokračoval,“ uvedla radní Moravskoslezského kraje pro životní prostředí Zdenka Němečková Crkvenjaš a připomněla, že v minulosti měl kraj uzavřenou dobrovolnou dohodu se sedmi podniky. Každoroční hodnocení potvrdila, že všechny strany své závazky splňovaly. Dohody byly uzavřeny na dobu určitou, jejich platnost již skončila. Kraj proto obnovil jednání a podepisuje dohody nové.

Dalším podnikem, který chce proaktivně přispět ke zlepšení kvality ovzduší v regionu, je společnost Lenzing Biocel Paskov, i přestože emisní stopa společnosti je velmi nízká, zavázala se k dobrovolné dohodě. Dobrovolnou dohodu podepsali radní Moravskoslezského kraje Zdenka Němečková Crkvenjaš a jednatelé společnosti Lenzing Biocel Paskov Kateřina Kupková a Vojtěch Podmolík. 

„Společnost Lenzing Biocel Paskov se v dobrovolné dohodě kromě jiného zavázala každý rok provádět v okolí závodu měření hlukové zátěže a kvality ovzduší nebo každoročně zajišťovat údržbu zeleně a komunikací v areálu společnosti včetně výsadby nové zeleně ve výši minimálně 1,5 milionu korun,“ sdělila předsedkyně představenstva společnosti Lenzing Biocel Paskov Kateřina Kupková.

Ke krokům nad rámec legislativy se v dobrovolné dohodě zavázal také Moravskoslezský kraj. Například slíbil zvýšit náklady na nadlimitní čištění pozemních komunikací, které spravuje. „Také budeme finančně podporovat projekty, které řeší využívání srážkových nebo odpadních vod. Přispějeme i na efektivnější nakládání s komunálními odpady v obcích. Z krajského rozpočtu opět podpoříme výměny starých kotlů za ekologické, nebo se například podělíme o náklady na regionální monitoring kvality ovzduší,“ uzavřela krajská radní Zdenka Němečková Crkvenjaš. Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

X X X