Pravdu měl exprezident Václav Klaus, který hned na počátku bojů na Ukrajině, tak varoval Fialu a spol., aby nezatahovali ČR do války s Ukrajinou, protože to není válka proti ĆR, ale USA, Anglie a celého Západu proti Rusku prostřednictvím Ukrajiny. Ve čtvrtek na to opět upozornil i exministr Svoboda, když se v Praze na Hradě objevil Zelenský. Ukrajina nemůže jen bojovat, ale hlavně i jednat, vyjednávat, aby válka urychleně skončila, nebyla ničena země a další tisíce mrtvých. A to Zelenský a spol. nedělají.

Nesnaží se o to ani gen. Pavel, který už zapomněl, že není šéfem NATO, ale pořád se plete do války na Ukrajině a jedná jen o zbraních pro Ukrajinu. Spíš by se měl staral o prosperitu ČR, podniků, lidé neživořili, ale měli dost peněz a levnou energii, plyn, PHM, levné byty a spokojený život. Všichni lidé měst a venkova nemají statisíce měsíčně, jako generál Pavel.

X X X

SOUDCI  UNIE  PODPORUJÍ  POLITIKY  MADRIDU,  CHTĚJÍ  TRESTAT  POLITIKY  KATALÁNSKA

Soudci unie svolili k represím proti Kataláncům

Soudní dvůr Evropské unie ve středu potvrdil zbavení imunity bývalého vůdce katalánské nezávislosti Carlese Puigdemonta a jeho dvou kolegů z Evropského parlamentu v souvislosti se soudním řízením proti nim ve Španělsku, uvedl lucemburský orgán.

Na žádost španělských úřadů  v březnu 2021 Evropský parlament pozastavil imunitu Puigdemontovi a dalším dvěma poslancům z Katalánska Toni Comínovi a Clare Ponsatíové. Rozhodnutí bylo potvrzeno Soudním dvorem Evropské unie na konci července 2021. Rozhodnutí bylo napadeno europoslanci, což nyní soud zamítl.

Puigdemont a jeho spolupracovníci mají ve Španělsku stanout před soudem kvůli obvinění z pobuřování za svou roli při pořádání  údajně „neústavního“ katalánského referenda o nezávislosti v roce 2017. Bývalý premiér Katalánska byl obviněn z pobuřování, zpronevěry veřejných prostředků a dalších trestných činů. Katalánští politici žijí v exilu v Belgii.

Clara Ponsatiová byla ale letos v březnu po návratu do Španělska zatčena.

Rozhodnutí Evropského parlamentu o imunitě poslanců z Katalánska je v příkrém rozporu s deklarovaným požadavkem lidských práv. Jde o ovšem jen o jeden z více příkladů dvojího přístupu a licoměrnosti. Nyní se k takové licomernosti připojil také Soudní dvůr EU, server vasevec.cz

X X X

POLITICI  UKRAJINY  VZÍT  ROZUM  DO  HRSTI,  DOSTALI  VÝPRASK  OD  NATO,  ZÁPADU

JEDNAT  O  KONCI  VÁLKY,  DOHODĚ,  NEZABÍJET  LIDI,  TO  CHCE  I  PAPEŽ,  IZRAEL

Ukrajinské zklamání je tu. Ještě předtím než summit NATO vůbec začal

Nadcházející summit NATO v litevském Vilniusu bude pro Ukrajince s největší pravděpodobností velkým zklamáním. Ve středu to prohlásil šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov, podle kterého Ukrajina nedostane vytouženou pozvánku do Aliance.

„Je pro mě těžké uznat summit NATO, to z prostého důvodu: očekávání naší společnosti nebudou naplněna,“ řekl Budanov listu The Times.

„Na summitu budou učiněná nějaká ohlášení, ale nic víc. Jsem přesvědčen, že bude pouze předneseno několik předem napsaných projevů. Viděl jsem jejich návrhy,“ dodal Budanov, který podle The Times zřejmě dostává od britských a amerických zpravodajských služeb takové informace, které se ani nedostanou ke všem členům Severoatlantické aliance.

Kyjev usiluje o to, aby NATO příští týden na summitu v Litvě dalo Ukrajině jasný signál, že země bude moci v budoucnu do Aliance vstoupit.

 

 

„Je mi jasné, že se Ukrajina nikdy nestane členem aliance před koncem války s Ruskem. Rozumíme všemu. Ale tento signál je skutečně velmi důležitý,“ podotkl. Podle šéfa aliance Jense Stoltenberga členské státy o formálním pozvání Ukrajiny na summitu jednat nebudou.

Deník Wall Street Journal v květnu uvedl, že západní země plánují nabídnout Ukrajině bezpečnostní model podobný tomu, který je poskytován Izraeli, což by usnadnilo transfer zbraní a pokročilých technologií do Kyjeva jako cestu ke členství v NATO.

X X X

BULHARSKO  KONEČNĚ  ODMÍTLO  UKRAJINU,  ZELENSKÉHO,  STEJNÝ  NÁZOR,  JAKO  JINĚ  ZEMĚ  EVROPY,  SVĚTA

Žádný konflikt, ale válka. Zelenskyj se nepohodl s bulharským prezidentem

Prezident Zelenskyj se během středeční návštěvy Sofie střetl se svým bulharským protějškem Rumenem Radevem. Zelenského popudila Radevova vyjádření, kdy uvedl, že „konflikt nemá vojenské řešení“. „Toto není konflikt, ale válka,“ odvětil Zelenský. Bulharský prezident následně vyzval televizní kameramany k opuštění místnosti, ve které se schůzka odehrávala.

Ukrajinský prezident navštívil Bulharsko zejména pro to, aby se setkal se zástupci nové prozápadní vlády premiéra Nikolaje Denkova. Nový ministr obrany Todor Tagarev před pár dny v rozhovoru se státní televizí BNT uvedl, že Bulharsko letos navýší vojenskou pomoc Ukrajině.

Dodal, že zbraně budou poslány poté, co Sofia dokončí analýzu potřeb ukrajinské armády a rovněž toho, jakou pomoc je bulharská armáda schopna poskytnout.

Bulharský prezident Rumen Radev bývá na rozdíl od vlády označován za proruského a staví se odmítavě k vyzbrojování Kyjeva. Jak popsal server Politico, schůzka s Radevem dopadla ještě hůř, než se čekalo.

Ukrajinská delegace oblečená v khaki zelené seděla u dlouhého stolu s kamennou tváří, občas dělala grimasy a psala si poznámky. Naproti nim seděl Radevův tým a bulharský prezident Ukrajincům mimo jiné říkal, že „neexistuje žádné vojenské řešení“ a že „víc a víc zbraní to neřeší“.

Zelenskyj na jeho slova reagoval odměřeně s náznakem opovržení. „Nedej bože, aby vás potkala nějaká tragédie a vy jste byl na mém místě,“ řekl ukrajinský prezident. „A pokud by vám nepomohli lidé, kteří vyznávají stejné hodnoty, co byste udělal? Řekl byste: Putine, prosím, vezměte si bulharské území?“ pokračoval.

„Ne, vy, jako skutečný prezident, jsem si jistý, že byste nedopustil kompromis s vaší nezávislostí. Je vaším právem nepodporovat pomoc pro Ukrajinu. Ale bych byl opravdu rád, abyste mi správně rozuměl,“ řekl Zelenskyj, podle Politica kousavě ironicky. Radev byl Zelenského reakcí překvapen, a tak raději často koukal do svého papíru s poznámkami.

Ukrajinský vůdce svůj bulharský protějšek zkritizoval i za to, že invazi Moskvy na Ukrajinu popisoval jako „konflikt“ namísto války. Zavrhl rovněž Radevův návrh diplomatického řešení. „Jakou diplomacii bychom měli ještě použít?“ ptal se a jako příklad uvedl situaci v Záporožské jaderné elektrárně, kterou Rusové okupují.

OSN se podle něj snaží s Ruskem jednat, ale k ničemu to nevede. Dalším příkladem je podle něj i obilná dohoda. Tam se rovněž nejde s Moskvou dohodnout a turecký prezident Recep Tayyip Erdogan a generální tajemník OSN António Guterres již podle Zelenského „nevědí, co mají dělat“.

„Vladimir Putin nevede jen válku, nedá si pokoj, dokud nás nezabije. S ním nemůžete vyjednávat,“ uvedl Zelenskyj s tím, že v roce 2014 a 2015 bylo uzavřeno několik dohod týkajících se Ruska a Ukrajiny, ale ukázalo se, že si tak Moskva pouze „kupovala čas k tomu, aby se vybavila zbraněmi a zničila nás“. „My jen chceme žít,“ dodal ukrajinský prezident.

„Ukrajina a NATO by měly sdílet své hodnoty. Nemůže to být jinak. Nemůžete podporovat Rusko a podporovat vyváženou pozici, protože Rusko chce zničit NATO, chce zničit Evropu a Evropskou unii, to jsou jejich cíle. Chápete mě?“ řekl rovněž Zelenskyj. Radev na jeho slova reagoval s tím, že má určitý návrh, ale než bude pokračovat, požádal televizní kameramany, aby místnost opustili.

X X X

UKRAJINA  VYHOSTILA  VELVYSLANCE  GRUZIE,  BUDE  ODVETA?

Vyostřilo se napětí s Gruzií. Ukrajina vyhostila jejího velvyslance

Ve středu musel opustit Kyjev gruzínský velvyslanec na Ukrajině Georgij Zakarašvili. Ukrajinské úřady mu odjezd nařídily v reakci na uvěznění gruzínského exprezidenta Michaila Saakašviliho, který má i ukrajinské občanství. Kyjev obvinil Tbilisi z „mučení“ bývalého prezidenta, který ve vězení zhubnul ze 116 kilogramů na pouhých 58.

 Podle gruzínských médií musel Zakarašvili odjet z Kyjeva na základě rozhodnutí krajinského prezidenta. Volodymyr Zelenskyj již v pondělí 3. července instruoval ministerstvo zahraničí, aby kontaktovalo gruzínského velvyslance a požádalo ho, aby do 48 hodin opustil Kyjev a vrátil se do Tbilisi kvůli konzultacím ohledně Saakašviliho.

„Opakovaně jsme vyzývali Tbilisi, aby zastavili toto zacházení a souhlasili s návratem Saakašviliho na Ukrajinu. Dnes jsem dal pokyn ministerstvu zahraničí, aby si předvolalo gruzínského velvyslance na Ukrajině, vyjádřilo mu náš důrazný protest a vyzvalo ho, aby do 48 hodin opustil Ukrajinu a vrátil se do své metropole kvůli konzultacím,“ napsal tehdy Zelenskyj na Twitteru.

Prezident rovněž v reakci na nově zveřejněné záběry nepřirozeně vyhublého Saakašviliho vyzval gruzínské úřady, aby někdejší hlavu státu vydaly k léčení na Ukrajinu.

Saakašvili se v pondělí poprvé od února ukázal na veřejnosti, když se na dálku přes konferenční hovor zúčastnil jednání soudu, který přezkoumával obvinění, že exprezident zneužil moc při rozehnání demonstrace v roce 2007.

Na videozáznamu ze soudního slyšení zveřejněném gruzínskou televizí bylo vidět, jak moc Saakašvili zhubnul. Exprezident si dokonce v jednu chvíli nadzvedl tričko, aby to ukázal. Stanice Rádio Svobodná Evropa v březnu s odvoláním na jeho matku uvedla, že 195 centimetrů vysoký Saakašvili před uvězněním vážil 116 kilogramů a že nyní zhubnul na 58 kilogramů.

Saakašvili, který stál v čele Gruzie v letech 2004 až 2013, čelí několika obviněním a v různých kauzách už mu byl v nepřítomnosti uložen trest vězení. Exprezident obvinění odmítá a označuje je za politicky motivovaná. Za mřížemi se bývalý gruzínský prezident ocitl po návratu do vlasti z exilu v roce 2021. Po zatčení zahájil protestní hladovku.

X X X

MAĎARSKO   NECHCE  TAKOVÉ  DEMONSTRACE,  JAKÉ  JSOU  VE  FRANCII

 Packalové a paralelní společnosti. Maďaři o Francii a EU

V ulicích Budapešti ani zbytku Maďarska nechceme vidět takové scény, které jsme v posledních dnech sledovali v Paříži, prohlásil ve čtvrtek maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó. Podle něho je za nepokoji ve Francii „zpackaná imigrační politika“ Evropské unie. „Jen země, která ochrání své hranice, je v bezpečí,“ uvedl ministr.

 „V jedné z nejsilnějších zemí v Evropě panují podmínky jako v občanské válce, lidé se bojí jít večer po ulici,“ odpověděl Szijjártó na návodný dotaz novináře, který ho požádal o okomentování současných nepokojů ve Francii.

Výtržnosti vyvolala smrt sedmnáctiletého Nahela Merzouka se severoafrickými kořeny, kterého zastřelil policista při dopravní kontrole. Epicentry násilností byla pařížská předměstí a další velká francouzská města.

„Chcete vědět, co k tomu vedlo? Je jasné, že zpackaná imigrační politika, kterou jsme od Bruselu v posledních osmi letech v Evropě viděli. Pouštění nelegálních migrantů dovnitř se považovalo za skvělé. Vidíme, kam to vede. Jisté je, že podobné scény nechceme vidět v Maďarsku,“ řekl Szijjártó.

Marija Zacharovová: „Ruské ministerstvo zahraničí vyjadřuje krajní znepokojení nad krizovou situací a bezprecedentním nárůstem násilí ve Francii. To jasně ukazuje na rostoucí problémy moderní francouzské společnosti a na to, že v ní jsou přítomny hluboké rozpory. Rádi bychom zdůraznili nutnost striktního zachování dodržování práva orgány činnými v trestním řízení a toho, že jakákoli forma policejního násilí vůči občanům je nepřípustná.“

Podle něho maďarská vláda nechce, aby se ulicemi Budapešti šířil strach. „Nechceme situaci, kdy se budeme bát jít po setmění po ulici, protože nebudeme vědět, jestli nás někdo nenapadne nebo jestli vedle nás nezačne hořet auto, jestli se okna v dětské školce nerozletí na kousky. Výsledkem naší migrační politiky bude, že se nic z toho nestane,“ dodal.

Video jeho vyjádření doplněné o dramatickou hudbu sdílel na Twitteru mluvčí maďarské vlády Zoltán Kovacs, který uvedl, že snahy o sociální integraci v západní Evropě selhaly. „Vznikly paralelní společnosti, jejichž výsledek dnes vidíme v ulicích Paříže,“ prohlásil.

Maďarský premiér Viktor Orbán a jeho vláda už řadu let staví svou kampaň na kritice EU a jejích institucí. Orbán například tvrdí, že chce EU jeho zemi zaplavit uprchlíky a že zasahuje do svrchovaných pravomocí Budapešti.

Maďarsko se společně s Polskem staví proti migrační a azylové reformě, která má ulevit přetíženým zemím a zároveň urychlit návraty neúspěšných žadatelů o azyl. Dohoda vyžaduje od všech států, aby těm nejvytíženějším pomáhaly. Buď přímo převzetím uprchlíků, finančními příspěvky nebo poskytnutím například policistů. Polsko a Maďarsko ale tento princip odmítají a jejich premiéři kvůli tomu minulý týden zablokovali závěry unijního summitu.

X X X

Tunisko deportovalo stovky afrických migrantů

Tuniské bezpečnostní síly zadržely stovky občanů jiných afrických zemí pobývajících ve městě Sfax a deportovaly je do Libye. Podle webu Middle East Eye s odkazem na data Human Rights Watch vyhostily do středy tuniské služby do Libye 400–500 migrantů. Organizace obvinila úřady a služby arabské země z brutality.

Vyhoštění následovalo po dnech nepokojů v Sfaxu, druhém největším městě země, mezi tuniskými občany a černými migranty. K výbuchu došlo po zabití 38letého Tunisana, který byl ubodán k smrti během násilné konfrontace, uvedl v úterý úředník soudu. Oznámil, že byli zatčeni tři subsaharští Afričané podezřelí z toho, že jsou pachateli.

Během nepokojů byly zapáleny budovy, kde se migranti zdržovali.  Zadrženi byli také čtyři   Tunisané za   ilegální ubytování afrických migrantů.  Nelegální migranti, uvedl soud, si pronajali celou budovu k pobytu na mezičas,  než se vydali než se vydali na plavbu směrem k jižnímu pobřeží Evropy.

Prezident Kaís Saíd minulý měsíc řekl, že Tunisko nepřevezme odpovědnost za zastavení nelegální migrace do Evropy a „nechce být tranzitním nebo usazovacím místem pro migranty“. V únoru prezident  spojil lidi ze subsaharské Afriky v zemi se zločinem. Vyzval také k posílení pořádku a   práva ve městě Sfax, které se stalo scénou napětí mezi subsaharskými migranty a některými tuniskými obyvateli ve městě.

„Od začátku století existuje zločinný plán na změnu demografické struktury Tuniska a existují strany, které po roce 2011 dostaly velké sumy peněz na přijetí  nelegálních imigrantů ze subsaharské Afriky,“ uvedl prezident.Tunisko se tak stalo zásadní mezietapou na migrantské cestě  do Evropy, server vasevec.cz

X X X

Emil Višňovský: Kedy bude mier?

Kedy bude mier? Odpoveď na túto životne dôležitú otázku sotvakto pozná, aj keď by sme ju naliehavo potrebovali poznať všetci. Teda okrem tých, čo chcú vojnu. Netreba vôbec pochybovať, že takí tu vždy boli a sú aj dnes medzi nami, ba dokonca v najvyšších politických kruhoch. Stačí sledovať, ako sa naokolo rozmohla vojnová rétorika a politické naratívy, zdôvodňujúce zvyšovanie zbrojenia, ba aj priamo rinčanie zbraňami. A všetky médiá hlavných prúdov, ale aj tie ostatné, nás držia v napätí a pohotovosti, niektoré aj v procese prípravy na to najhoršie. Strach a obavy z vojny nemôžu denno-denne neprenasledovať tých, ktorým záleží na živote a budúcnosti. Hoci značná časť obyvateľstva sa usiluje žiť „ako doteraz” alebo prekrývať akúkoľvek negativitu horúčkovitým užívaním si v duchu antického „carpe diem”. Napokon sú tu tí, čo v súvislosti s vojnou prežívajú dokonca emócie radosti a nadšenia.

Vychádzajme z toho, že vojna je pokračovanie politiky inými prostriedkami. A v politike ide o ciele. Cieľ je požadovaný výsledok a výsledok je naplnený cieľ. Každý politický subjekt má svoje ciele, na dosiahnutie ktorých hľadá alebo si vytvára prostriedky. Vojna bola a je v celých doterajších dejinách jedným z takýchto prostriedkov. Niektorí sa k vojnám uchyľovali a uchyľujú iba výnimočne, najmä v sebaobrane, pre iných to boli a sú štandardné metódy dosahovania takých politických cieľov, ako je dobýjanie cudzieho územia, ovládnutie iného etnika alebo štátu či nebodaj genocída. Celá logika takéhoto politického myslenia spočíva v tom, že vojna sa pre každý takýto subjekt môže skončiť iba dosiahnutím cieľa, resp. cieľov. Iba potom sa môže objaviť možnosť na ukončenie vojny – mier.

Ak teda chceme pochopiť vojnu (vrátane tej súčasnej na Ukrajine), mali by sme sa snažiť pochopiť ciele jej aktérov. Samozrejme, toto vôbec nie je jednoduchá úloha, pretože ciele nemusia byť raz a navždy dané a nemenné, alebo sa môžu rafinovane maskovať a tiež dezinterpretovať.

Okrem oprávnenosti či zdôvodnenosti cieľov je tu aj otázka ich reálnosti. Nie všetky politické ciele sú rovnako reálne, čo závisí práve od politickej sily ich subjektov, ako aj od sily a efektívnosti ich prostriedkov. Vždy však platí, že vojna je zrážkou rôznych politických cieľov, na dosiahnutie ktorých sa nasadzujú prostriedky, zamerané na prekonanie sily protivníka. Politická logika velí, že na dosiahnutie svojich cieľov musíme urobiť všetko, čo je potrebné a nemôžu nám v tom zabrániť ani prekážky, ktoré nám stoja v ceste. To je odhodlanie, vôľa alebo „nasadenie” politického subjektu na dosiahnutie cieľa. Vojnová logika zasa velí, že cieľ dosiahneme iba elimináciou (porážkou) protivníka, teda presadením svojich cieľov bez ohľadu na jeho ciele. Ak je pre politické víťazstvo potrebné vojenské víťazstvo, nemôžeme váhať, lebo dejiny súdia politikov aj podľa toho, či dosiahli svoje ciele (hoci prvoradé je to, aké sú to ciele). Nech je to akokoľvek, bolo by veľmi naivné myslieť si, že politici, ktorí sa rozhodli pre vojnu ako nástroj pre dosiahnutie svojich cieľov, budú schopní uvažovať o mieri inak ako o výsledku vyhranej vojny. Aby začali uvažovať o mieri inak, musel by buď zmeniť svoje ciele, alebo by ich k tomu muselo niečo (niekto) donútiť.

Rusko

Keďže ono začalo „špeciálnu vojenskú operáciu”, treba sa pýtať na ciele, ktorých má byť táto operácia prostriedkom. Rusko oficiálne deklarovalo: 1. demilitarizáciu a denacifickáciu Ukrajiny (ako suverénneho štátu, i keď suseda Ruska) a 2. ochranu ruského etnika. Na tieto ciele môžeme mať rôzne názory, možeme ich aj odmietnuť a označiť za zámienku či chybu. Ak ich však berieme ako fakt, tak Rusko do značnej miery druhý cieľ dosiahlo obsadením Donbasu a ďalších území a ich deklarovaným pripojením. Tento výsledok teraz bráni protiukrajinskej ofenzíve za ich spätné získanie. Prvý cieľ sa však ukazuje ako oveľa problematickejší a vojenskými prostriedkami iba veľmi málo pravdepodobne dosiahnuteľný, fakticky kontraproduktívny, pretože snaha oň dosiahla presný opak (super-militarizáciu Ukrajiny s podporou jej spojencov). Dosiahnutie tohto cieľa vojenskou cestou by bolo možné iba úplným vojenským obsadením Ukrajiny Ruskom a dosadením pro-ruskej bábkovej vlády, alebo vyhlásením neutrality Ukrajiny. Prvá alternatíva sa javí nereálne až absurdne, druhá nepravdepodobne alebo aspoň veľmi vzdialene. Za tejto situácie by sa mier mohol stať pre Rusko cieľom, ak by ustúpilo od svojho prvého politického cieľa, dosahovaného vojenskými prostriedkami a začalo by o ňom diplomaticky rokovať.

Ukrajina

Jej prvoradým logickým cieľom je, samozrejme, obrana proti vojenskej invázii, kým konečným cieľom obnova suverenity a územnej celistvosti spred 24. 2. 2022, či dokonca spred roka 2014 v prípade Krymu. Aj keď vždy existujú viaceré možnosti obrany, Ukrajina vsadila iba na jedinú kartu – vojenskú, riadiac sa starým presvedčením, že proti vojenskej sile treba postaviť zasa len vojenskú silu. Teda proti vojenským cieľom len vojenské ciele. A práve tým sa celá jej politika zmenila na vojnovú politiku s jej hlavným cieľom – vojenskou porážkou Ruska v podobe úplného vytlačenia ruskej armády zo svojho územia (vrátane Krymu). Tomuto cieľu podriadilo vedenie ukrajinského štátu všetko. Keďže od začiatku bolo jasné, že vlastnými silami ho nemôže dosiahnuť, zameralo sa na získanie vojenských prostriedkov zo zahraničia, predovšetkým z krajín NATO. Napriek tomu o reálnosti i racionálnosti dosiahnutia konečného cieľa Ukrajiny eskalujúcou vojenskou podporou zo strany NATO možno pochybovať minimálne preto, že takáto eskalácia v podobe otvorenej vojny medzi Ruskom a NATO reálne hrozí prerásť v globálny nukleárny konflikt. Za tejto situácie, pokiaľ Ukrajina nie je ochotná ustúpiť od vojenskej sily ako jediného nástroja dosiahnutia svojich strategických cieľov alebo nie je schopná modifikovať tieto ciele, nehrozí, že by sa mier stal jej cieľom.

Na obidvoch bojujúcich stranách – ruskej aj ukrajinskej – teda mier nefiguruje medzi ich politickými cieľmi, iba ak ako výsledok víťazstva jednej z nich a porážka druhej. V takom prípade by to bol zbraňami vynútený a nadiktovaný mier, ktorý by si vyžadoval ďalšie silné (zrejme aj vojenské, nielen politické) záruky. Skôr by išlo o prímerie, nevedno aké krehké.

Tento vojnový konflikt však už dávnejšie nie je vojenským konfliktom iba medzi dvoma stranami. Takým sa stal vo chvíli, keď Ukrajina začala dostávať (a požadovať) zbrane od iných štátov, združených v NATO. Vojenská podpora Ukrajiny fakticky znamená zatiaľ nevyhlásenú vojnu Rusku zo strany NATO, čo sa verbálne už viackrát deklarovalo prostredníctvom vyhlasovania sa za nepriateľov na oboch stranách. Je preto namieste otázka, aké sú politické ciele NATO?

NATO

Cieľom tejto „obrannej” aliancie v zmysle jej stanov je obrana členských krajín. Ukrajina nie je takou členskou krajinou, preto treba vôbec vysvetliť, ako mohlo dôjsť k aktívnemu vojenskému zapojeniu NATO do tohto vojnového konfliktu s Ruskom. Medzi cieľmi aliancie nič také nefigurovalo a nemohlo figurovať, dnes sa to však javí ako priorita celej politiky NATO. Tým sa nielen plne odhalil, ale aj potvrdil hlavný cieľ NATO, ktorý sa postupne ukazoval po roku 1990 v jeho rozširovaní na východ a prijímaní nových členských štátov strednej a východnej Európy. Týmto cieľom je „obrana” proti Rusku ako hlavnému nepriateľovi NATO. Všetko, čo slúži tomuto cieľu, teda akékoľvek oslabovanie či porážka Ruska na akomkoľvek poli, tým viac vojenskom, je v súlade s politikou NATO. To platí pre boj Ukrajiny, hoci aj ako nečlena aliancie, proti Rusku. Konkrétnym politickým cieľom NATO je členstvo Ukrajiny v tejto aliancii, ktorá už do jeho dosiahnutia investovala nebývalo obrovské vojenské prostriedky. Takže ani tu nemožno hovoriť o mieri ako o politickom cieli, iba ak znovu v dôsledku vojenského víťazstva NATO nad Ruskom. V súlade s tým sú aj politické ciele USA a EÚ, ktoré sa tým ani netaja.

Ako by teda bol možný mier za situácie, keď všetci hlavní aktéri konfliktu na Ukrajine majú iba vojnové politické ciele? A mier si predstavujú iba ako výsledok vyhranej vojny?

A čo Slovensko?

Aj keď sme priamym susedom Ukrajiny, naše národnoštátne politické ciele by nemali mať nič spoločné s akoukoľvek účasťou vo vojne, ktorú vedie náš sused so svojím iným susedom a ktorá nás priamo vojensky neohrozuje. Zahraničnopolitickými cieľmi Slovenska by určite mali byť mier, bezpečnosť a spolupráca so všetkými, čo majú takéto ciele a neohrozujú nás. Je tu však naše členstvo v NATO. Ak sa vojenská podpora Ukrajiny stala oficiálnou politikou NATO, a to dokonca „pokiaľ to bude potrebné” (čítaj: pokiaľ nezvíťazíme), so všetkými dôsledkami vrátane nukleárnej vojny (či už obmedzenej alebo globálnej), tak máme iba jedinú logickú mierovú možnosť – zvnútra ako člen aliancie kritizovať túto politiku ako iracionálnu, sebadeštruktívnu a globálne katastrofálnu.

Kvadratúra kruhu

Zrážka rôznych, aj protichodných cieľov je v politike bežná záležitosť. Patrí k politike. Riešenie protichodných cieľov vojnou však nie je bežná záležitosť. K politike patrí aj diplomacia a ďalšie nástroje riešenia problémov a konfliktov. Ak si to zosumarizujeme, tak:
1. Politickým cieľom Ruska je neutralita Ukrajiny kvôli vlastnej bezpečnosti.
2. Politickým cieľom Ukrajiny je členstvo v NATO kvôli vlastnej bezpečnosti.
3. Politickým cieľom NATO je „obrana pred Ruskom”.
4. Politickým cieľom Slovenska je mier, bezpečnosť a spolupráca so všetkými.

Mier teda bude možný napríklad za podmienok (koho v takom prípade zaujíma „cena” takého mieru?):
1. Ak zvíťazí niektorá z bojujúcich strán a porazí protivníka „na hlavu”.
2. Ak skrachujú všetky politické ciele všetkých bojujúcich strán, ktoré pochopia, že musia vymeniť armády za diplomatov.
3. Ak sa presadí mierová politika krajín, ako je Slovensko a ďalšie, ktoré nemajú politické ciele, o ktoré by usilovali vojenskými prostriedkami.

Bude potrebná priam neskutočná politická inteligencia a ohromná mierová vôľa na vyriešenie tejto politickej „kvadratúry kruhu”. Inak nad silami mieru zvíťazia sily vojny. Emil Višňovský, (Nové slovo), server vase věc

X X X

Digitalizace postupuje pomalu a hrozí zmrazení platů soudců, hodnotí Brusel justici

 Česká republika v posledním roce zavedla některé přínosné reformy v justici, nadále má však nedostatky ve vyšetřování korupce, zejména u případů týkajících se vysokých míst. V každoročním hodnocení stavu právního státu v členských zemích Evropské unie to ve středu uvedla Evropská komise (EK). Přes pokrok v dalších otázkách podle komise zůstávají v Česku problémy například v podmínkách práce organizací hájících sexuální menšiny či nejasnosti kolem etických pravidel pro zákonodárce.

Unijní exekutiva stejně jako v minulých třech letech rozdělila hodnocení do čtyř kapitol, věnovaných soudním systémům, boji proti korupci, pluralitě médií a celkové kontrole a vyváženosti institucí. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) sdělil, že státní zastupitelství a justice mají podmínky k činnosti na stejné či vyšší úrovni než ostatní státy EU.

Česká vláda sice letos přijala protikorupční strategii na období let 2023 až 2026, její celkový přístup k protikorupční politice ale podle komise čelí kritice. Pozornost upírá unijní exekutiva na vyšetřování korupčních případů na vysokých místech, kde podle ní blokují pokrok některá procesní zdržení a „možné politické zásahy do korupčních případů z vyšších pater vzbuzují obavy“. V tomto bodě Česko na rozdíl od doporučení týkajících se majetkových přiznání či boji proti střetu zájmů neučinilo od loňska žádný pokrok. Experti a zástupci podniků hodnotí podle komise rozšíření korupce ve veřejném sektoru jako nadále relativně vysoké.

Pozitivní vývoj naproti tomu Brusel vidí v oblasti justice. Česko podle komise zavedlo jednotný a transparentnější systém výběru soudců a posunulo kupředu reformu státních zastupitelství, která však stále nebyla definitivně schválena. Soudcům sice mohou od letoška po dosavadním zmrazení opět růst platy, další zaměstnanci soudů a státních zastupitelství však zůstávají s úrovní platů pod celostátním průměrem veřejného sektoru. Digitalizace justice postupuje pomalu, konstatovala EK.

Unijní exekutiva také uvedla, že Česko posílilo nezávislost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, a to díky loňské úpravě zákona, která zbavila premiéra vlivu na jmenování a odvolávání jejích členů. Rovněž rady dohlížející na Českou televizi a Český rozhlas by měly díky dodatkům v zákonech méně podléhat politickému vlivu. Obavy komise nadále vzbuzují hlavně ekonomické problémy, jimž čelí nezávislá média nucená k omezování výdajů a propouštění. Komise upozorňuje také na rostoucí počet on-line útoků a výhrůžek, jímž čelí novináři, zejména ženy.

Zpráva je pro členské země nezávazná, komisi slouží jako východisko pro doporučení a dialog se státními orgány. Dokument vznikl na základě kombinace faktů a toho, jak jednotlivé oblasti právního státu vnímají obyvatelé konkrétních zemí, ceskajustice.cz

X X X

BISKUPOVÉ  ODMÍTAJÍ   MANŽELSTVÍ  HOMOSEXUÁLŮ

„Otec a matka jsou nejlepší“. Biskupové zas brojili proti manželství homosexuálů

Katoličtí biskupové nesouhlasí s manželstvím osob stejného pohlaví. Harmonická rodina tvořená otcem a matkou je nejlepším prostředím pro výchovu dětí, píše se v dokumentu, který Česká biskupská konference (ČBK) ve čtvrtek zveřejnila. Návrh na uzákonění manželství pro homosexuály nyní projednává Sněmovna.

 Biskupové prohlášení vydali 5. července na plenárním zasedání ve Velehradě. „Děkujeme zákonodárcům, kteří takovou úpravu odmítají. Manželství je založeno na věrném spojení muže a ženy, které je otevřeno přijetí dětí a jako takové se těší podpoře státu,“ uvedli.

Podle biskupů neexistuje žádný důvod, který by umožnil stanovit podobnost či analogie, a to ani vzdálené, mezi homosexuálními svazky a „božím záměrem s manželstvím a rodinou“.

„Kde bere naše společnost odvahu upřít budoucím dětem právo na to mít a znát svou matku a otce? Nejedná se o nový druh násilí páchaného na dětech?“ píše se v dokumentu.

Ve Sněmovně je nyní před druhým čtením návrh na uzákonění manželství i pro homosexuály, ale také ústavní zakotvení ochrany manželství jako svazku muže a ženy. Poslanci o předlohách budou znovu jednat nejdříve v listopadu.

Skupina poslanců KDU-ČSL zároveň předložila novely, podle nichž by lidé stejného pohlaví už neměli vstupovat do registrovaného partnerství, ale jen do partnerství, a to při obřadu podobnému tomu, jaký se koná při civilním sňatku. Homosexuální partneři by pak požívali prakticky stejná majetková a sociální práva jako manželé.

ČBK v prohlášení také zopakovala svůj postoj k Istanbulské úmluvě, která odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií a násilí vůči ženám vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci.

Podle biskupů dokument, u kterého vláda na koni června souhlasila s pokračováním procesu ratifikace, slouží plíživému pronikání ideologie genderu. Dokument není pro země jako Česká republika potřebný ani přínosný, uvedli.

„Naopak. Degraduje vztah mezi mužem a ženou na antagonistické měření sil a programově relativizuje hodnoty evropské kultury a jejich předávání dalším generacím,“ píše se v prohlášení ČBK.

X X X

Cestovka vozí turisty k nebezpečné trase pralesem. Migranti trpí jinde, hájí se

Německá cestovní agentura čelí kritice za to, že vozí turisty do panamské pralesní oblasti Darién. Přes ni totiž vede nechvalně proslulá migrační trasa. V oblasti kvete obchod s drogami a uprchlíci se během cesty často setkávají s násilnými přepadeními. Agentura se brání, že její turistická trasa nevede přímo místy, kudy procházejí migranti.

 „Jdeme tam, kam nikdo nechodí,“ zní motto německé cestovní kanceláře Wandermut. U nabízené cesty do Dariénu si ale člověk klade otázku, zda některá místa není lepší neprozkoumat, píše britský deník The Guardian.

Cestovní kancelář prodává cestu do Dariénu jako příležitost spatřit krásu jednoho z nejlépe dochovaných deštných pralesů na světě i jako test přežití. „Dosažení našeho cíle a průběh celé cesty jsou nejisté,“ uvádí agentura.

Příroda v Dariénu, asi 160 kilometrů dlouhém pásu na hranicích Panamy a Kolumbie, je opravdu úchvatná. Nicméně oddávat se turistice v této neprostupné džungli je podle šéfa mise Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v Panamě Giuseppeho Lopreteho lehkovážné kvůli neschůdnému terénu, přítomnosti organizovaného zločinu i skutečnosti, že některé oblasti jsou mimo dosah státu.

„Nejsou tam cesty, přístup pro pohraničí stráž je velmi nebezpečný a ještě nebezpečnější pro humanitární aktéry. I plně vybavená a vycvičená pohraniční stráž, jako je ta panamská, má do dariénské džungle přístup jen do určité míry, tedy jen na panamskou stranu,“ uvedl Loprete.

V loňském roce podniklo nebezpečnou cestu přes Darién rekordních 250 tisíc migrantů. IOM ví o nejméně 36 lidech, kteří tuto desetidenní pouť nepřežili. Mrtvých migrantů ve skutečnosti ale podle organizace bude mnohem více.

Turisty dobrodružný výlet vyjde na 3500 eur (83 tisíc korun). Do džungle se vydávají se satelitními mobilními telefony, průvodci a možností nechat se v případě potřeby z místa letecky odvézt. Migranti ale takové zázemí zdaleka nemají.

„Migranti nemají nic z tohoto vybavení, často trpí závažnou formou průjmu kvůli vodě z řek, poněvadž si nemohou dovolit pitnou vodu,“ sdělil The Guardianu Luis Eguiluz, který řídí pobočku Lékařů bez hranic v Kolumbii a Panamě. Migranti jsou často po cestě okradeni, ženy znásilněny a děti zabity ozbrojenci, uvádí britský deník.

Německá cestovní kancelář se brání, že své klienty bere do trochu jiných míst, než kudy procházejí migranti. „Netrávíme dovolenou tam, kde lidé trpí,“ sdělili zakladatelé kanceláře Tom Schinker a Martin Druschel. Výletů do Dariénu se zastal také panamský úřad pro turismus s tím, že mezi legitimním turismem v jižním Dariénu a katastrofickou humanitární krizí, kterou s sebou nese migrace v jeho severní části, není žádná spojitost.

X X X

Komunistický podnikatel staví největší Stalinovo muzeum v Rusku

V ruském Boru začala stavba muzea věnovaného památce sovětského diktátora Josifa Stalina, které má být největší v zemi. Jeho iniciátor, podnikatel a šéf borovské pobočky Komunistické strany Ruské federace Alexej Zorov, jej vnímá jako duchovní a vlastenecký projekt. Kult sovětského vůdce, který povraždil miliony lidí, je v Rusku stále velmi silný.

 Stavba ve městě nacházejícím se v Nižněnovgorodské oblasti začala 28. června. Zorov hodlá umístit na staveniště speciální kámen, do kterého bude umístěna kapsle se vzkazem budoucím generacím. Tato kapsle by se měla otevřít 9. května 2045, tedy 100 let od konce druhé světové války. Rusové slaví vítězství 9. května, nikoliv jako zbytek světa 8. května.

Podnikatel zpočátku odhadoval cenu projektu na 20 milionů rublů (pět milionů korun). Se stavebními pracemi chtěl začít v roce 2022, kvůli prudkému zdražení stavebního materiálu ale musely být odloženy. Nyní se odhadované náklady pohybují okolo 120 milionů rublů (30 milionů korun), uvádí list Kommersant.

„Je to vzpomínka a projev úcty k sovětské éře, respektive k Josifovi Stalinovi jako státníkovi. Pocta k památce lidí, kteří budovali závody, vodní elektrárny, kolchozy a sovchozy. Bojovali, vyhráli a zemřeli v jeho jménu. S ním jsou spojeny tisíce událostí: atomová bomba, letecký a kosmický průmysl, vědecky náročné podniky a tak dále. Všechno, co jsme během 32 let ztratili,“ uvedl Zorov.

 Podnikatel věnuje do části expozice věci ze své osobní sbírky. Muzeum postaví na svém pozemku.

Další části výstavy chce získat od dárců. Částky, které vyberou, hodlá věnovat na nákup exponátů. Dárci do muzea mohou věnovat předměty z dob kolektivizace, války i poválečné výstavby.

„Stalinovo centrum není komerční projekt, ale vlastenecký, duchovní, vzdělávací projekt. Bude tam kavárna, suvenýry nebo sál na pronájem. Peníze mých kolegů a partnerů půjdou na jeho údržbu,“ představil podnikatel svou vizi.

Stalin nechvalně proslul naprostým nezájmem o lidské životy. Rozsáhlými čistkami si zajistil naprostou kontrolu nad komunistickou stranou, tajnou policií, státními institucemi a celou sovětskou společností. Jeho umělé přesuny národnostních menšin, násilná kolektivizace a posílání „bývalých lidí“ do gulagů stály život miliony lidí. Ve druhé světové válce neváhal obětovat miliony vojáků, aby porazil Němce. Proto Sovětský svaz evidoval největší počet zabitých v důsledku válečného běsnění.

Přesto má v Rusku stále silný kult, udržovaný zvláště Komunistickou stranou Ruska. I režim prezidenta Vladimira Putina se ale podílí na šíření představy Stalina jako zachránce celého světa před nacisty. Aktivně též potírá Stalinovy kritiky, kteří upozorňují na jeho zločiny.

Putin sice přiznal, že někdejší generální tajemník SSSR má na rukou krev, odmítl jej za to však přílišně kritizovat. „Nepřiměřené démonizování Stalina je způsob, jak útočit na Sovětský svaz a Rusko,“ zdůraznil.

Během vzpomínkových akcí na výročí důležitých bojů Velké vlastenecké války, jak Rusové označují druhou světovou válku, Putin přímočaře naznačoval podobnosti mezi bojem Rusů proti německým nacistům a údajným současným „neonacistům“ na Ukrajině. Moskva rozpoutala invazi do země s cílem ji „denacifikovat“, pro svá tvrzení ale nepředložila žádné důkazy. Západ a Ukrajina obviňují Rusko z napodobování Stalinovy imperialistické politiky a snahy o obnovy SSSR.

Část ruské veřejnosti se Putinovi daří přesvědčit, že je novým vůdcem odporu proti nacistické zvůli. „Stalin bojoval proti nacismu,“ řekl listu Politico devatenáctiletý student medicíny Maxim, jeden z účastníků vzpomínkové akce na Rudém náměstí ku příležitosti 70. letého výročí Stalinovy smrti. „A náš prezident se nyní postavil do čela, aby se toho znovu ujal.“

X X X

 PEUGEOT RALLY CUP STARTUJE NA JUBILEJNÍ BOHEMCE

Jubilejní 50. výročí slaví středočeská a částečně severočeská Bohemia Rally Mladá Boleslav. Seriál Peugeot Rally Cup ukončí v Mladé Boleslavi první polovinu letošní sedmé sezóny. Průběžné první místo drží po třech odjetých soutěžích David Štefan před Miroslavem Čížem a René Dohnalem.

 Celkem dvanáct rychlostních zkoušek Bohemky je rozděleno do dvou etap a do soutěže posádky odstartují tradičně už v pátek na divácké superspeciálce v Sosnové. Délka soutěže je 468 kilometrů, z čehož necelých 142 kilometrů tvoří měřené rychlostní zkoušky.

David Štefan bude startovat se svým novým vozem Peugeot 208 Rally4 a startovním číslem 21. Společně s navigátorem Ondřejem Vichtorou bude bojovat nejen o další body v seriálu, ale také do celkového hodnocení ve skupině 2WD. „Na Bohemku se těšíme a finalizujeme přípravy před odjezdem na seznamovací jízdy. Máme to kousek, takže tenhle závod považuji za domácí. Bohemka je náročná, o konečném výsledku často rozhoduje počasí. Ale erzety jsou krásné, hlavně v severní části soutěže. Kromě cupu je naším cílem bojovat o nejvyšší příčky ve dvoukolkách, kde bude naším největším soupeřem Filip Ocelka a Ján Kundlák. Těšíme se a doufáme, že se nám bude v Boleslavi dařit,“ řekl krátce David Štefan.

Bohemia rally je domácím podnikem také pro Miroslava Číže, kterému se letos velmi daří a s původní specifikací vozu Peugeot 208 R2 poráží i soupeře se silnějšími vozy. „V Boleslavi jsme doma a budeme se chtít ukázat v dobré formě. Jako vždy nám půjde také o výsledek ve dvoukolkách, chtěli bychom zajet co nejlepší výsledek. Ale nebude to jednoduché, nejen z důvodu náročných erzet, ale také s ohledem na silnou konkurenci. Takže uvidíme po startu, nechávám tomu volný průběh a budeme se soustředit hlavně na jízdu bez chyb,“ poznamenal Miroslav Číž.

„Jednou z hlavních myšlenek našeho seriálu je příprava a získávání zkušeností posádek před postupem do silnějších tříd. Důkazem toho je například Filip Mareš, Dominik Stříteský nebo Honza Talaš. Na Bohemce usedne do nejsilnějšího vozu specifikace R5 náš pravidelný účastník Dominik Brož. Jsem rád, když vidím postup posádek, které začínaly v Peugeot Rally Cupu a úročí zkušenosti z účinkování u nás,“ dodal Marco Venturini, ředitel značky Peugeot v ČR. PEUGEOT RALLY CUP CZ, Jan Koudelka