Státy EU neberou obranu vážně. Myslí si: Bez Baltu přežijeme, říká litevská europoslankyně a exministryně obrany. Španělští socialisté minulý týden ve Štrasburku zablokovali rozhodnější přístup Evropského parlamentu k reformě unijní obrany, uvedla europoslankyně Rasa Juknevičienė. Mezitím se Moskva snaží zničit nebo si podrobit vše, co není ruské?, varovala bývalá litevská ministryně obrany v nejnovější epizodě podcastu EU Perspectives z Evropského parlamentu v Bruselu.

Debaty se zúčastnili také její kolegové, europoslanci Petras Auštrevičius (Renew) a Markéta Gregorová (Greens/EFA/Piráti), stejně jako bývalý slovenský ministr obrany Martin Fedor.

Obrázek to není vždy pěkný, ale Rasa Juknevičienė ho vidí nekompromisně jasně. Pokud jde o obranu, má litevská europoslankyně rozhodně přehled: působila jako ministryně obrany své země a jako spojka NATO v různých funkcích v Litvě a Evropské unii, takže se tímto odvětvím úzce zabývá po větší část 21. století.

Desítky let služby se příliš neprojevily na tom, že by její projev byl zatížen právnickou hantýrkou, žargonem nebo diplomatickým kličkováním. „Dovolte mi, abych se vyjádřila jasně“ se zdálo být její oblíbenou frází v rozpravě – a jasně se skutečně vyjadřovala.

Společné hodnocení hrozeb

„Když už mluvíme o hrozbách, chci mít jasno, abychom pochopili, kde se nacházíme,“ řekla místopředsedkyně EPP. Důvod, proč se o obraně začalo mluvit, včetně plánovaného zvýšení celoevropských vojenských výdajů, nastal „ne kvůli probíhající válce na Ukrajině, ale kvůli Rusku“, řekla europoslankyně rezolutně.

Současná Ruská federace je podle ní jen směsicí minulých totalitních režimů. „’Russkij mir‘ přichází zničit nejen Ukrajinu, ale i demokracie. A pokud mluvíme jen o válce na Ukrajině, znamená to, že nemáme jasné zhodnocení hrozby. Musíme si uvědomit, že tato válka je (vedena) také proti Evropské unii.“

 Rasa Juknevičienė (EPP, druhá zprava), Markéta Gregorová (Greens/EFA, druhá zleva), Petras Auštrevičius (Renew, vlevo) a Martin Fedor, bývalý ministr obrany Slovenska, diskutovali o evropské obraně s moderátorkou podcastu EU Perspectives Karolínou Novotnou. Foto: Ivo Hartmann

 Juknevičienė pochází z Pobaltí a o rozlehlosti Ruska tak ví své. Rychle odmítla často se objevující představu, že Evropská unie do dnešní obranné krize nějak zaspala. „Snažím se být velmi jasná, když říkáme, že Evropská unie spala a najednou se probudila, některé země nikdy nespaly. Omlouvám se, že to říkám, ale my jsme nikdy nespali. Situace byla před několika lety velmi odlišná, ale není to tak, že bychom se probudili před dvěma lety,“ odmítla část kritiky.

Našla však výtky k přístupu jednotlivých zemí k jejich závazkům vůči NATO. „Základem bezpečnosti a obrany bylo NATO na evropském kontinentu. Na jednom ze summitů Aliance bylo zcela jasně deklarováno, že každý jednotlivý členský stát má vynakládat ne méně než dvě procenta (HDP). Jen velmi málo zemí to bralo vážně.“

Juknevičienė uznala, že některé členské státy EU skutečně zaspaly, což nevěstí nic dobrého pro budoucí efektivní obranné uspořádání EU. „Po jednáních, která jsme vedli – a o kterých jsme minulý týden hlasovali – o usnesení k Bílé knize ve Štrasburku, nejsem příliš optimistická,“ řekla. „Proč? Protože socialisté, zejména ti ze Španělska, kde jsou dnes vládnoucí stranou, vyškrtli dokonce i zmínku o třech procentech (HDP jdoucích na výdaje na obranu). Tehdy jsem pochopila, že někteří lidé to s hrozbou přicházející z Ruské federace nemyslí vážně.“

Jen o něco méně přímočará byla, když přišla řeč na náhle bouřlivé vztahy mezi EU a USA. „Teď, když máme tuto novou situaci za oceánem, vidím v oblasti bezpečnosti a obrany větší krizi v NATO než v EU,“ uvažovala. „EU bohužel ještě není připravena převzít bezpečnost a obranu sama. Stále zoufale potřebujeme NATO, silnou euroatlantickou vazbu.“

Odmlčela se, než vyjádřila pocit nové reality, která se snáší na Evropu. „Do EU nyní přicházejí hrozby z obou stran: z jedné strany je to velmi přímá vojenská hrozba ze strany Ruské federace. Z druhé strany oceánu… nemáme stejnou důvěru, jako tomu bylo dříve,“ dokončila svou myšlenku možná poněkud méně výbušně, než začala.

V zásadní otázce dneška, tedy zda podporuje současné vojenské posilování pod vedením Komise na jedné straně a myšlenku koalice ochotných na straně druhé, byla Juknevičienė neoblomná. „Měli bychom se bránit stejným způsobem, jaký jsme očekávali před několika lety? Není jiná cesta než posílit unijní úhel pohledu na naši obranu. To se nyní stává prioritou. Proto jsme tady a musíme toho hodně udělat a čas běží. Válka proti Ukrajině je pro naši budoucnost otázkou existence.“

Ohledně šancí na úspěch pak se europoslankyně podívala na situaci zeširoka. „Jsme solidární, ale když se podíváme na výdaje na obranu, tak tam žádná solidarita není. Budu upřímná a otevřená: Země jako Španělsko nebo Portugalsko mohou mít pocit, že to není jejich hrozba. ‚Ale ne, my tak soucítíme s těmi Pobalťany nebo Poláky či Rumuny, ti žijí někde blízko hranic. Ale my to nějak přežijeme a máme jiné priority – naši lidé potřebují vyšší důchody a tak dále. My vás samozřejmě podporujeme, my vám pošleme nějaké peníze, nebo něco takového, ale…‘.“

„Přežijeme i bez Pobaltí“

Pak vyjádřila slovy to, co obvykle zůstává ve zdvořile odtažitém prostředí Evropského parlamentu nevyřčeno. „Omlouvám se, ale tohle jsem ještě nikdy, nikdy neřekla. Ale teď to řeknu, protože mám pocit, že si možná někteří lidé v těch zemích myslí, že bez Pobaltí, dobře, možná přežijeme. My jsme bez Pobaltí – nebo jiných – žili více než padesát let. Takže přežijeme i bez nich, jen aby nebyla třetí světová válka, jen aby se neutrácelo víc za obranu. Protože chceme mít vyšší důchody,“ nechala se slyšet.

„Takže se omlouvám, možná jsem příliš otevřená. Nejsem dost zdvořilá, ale musíme se snažit pochopit, že to nebude stejný život. Pokud z mapy zmizí tři malé země jako Pobaltí, nebo z mapy zmizí části Polska, nebo budou opět okupovány části Finska, nebo bude Černé moře ovládat pouze Ruská federace, bude to stejně silná Evropská unie se stejně dobrým životem ve Španělsku nebo Řecku?“ položila otázku, která se v některých kruzích může stále jevit jako pouze řečnická.

Podpobně hovořil i její kolega z Evropského parlamentu Petras Auštrevičius. „Pro mě je slovní spojení ‚koalice ochotných‘ nedostatečné,“ řekl člen frakce Renew. „Ochotný jako ‚víte, mohu se rozhodnout, zda přijdu, nebo ne, aniž bych musel čelit nějakým důsledkům‘?“ ptal se.

Auštrevičius tak žádá více. „Musí to být koalice odhodlaných. Pak můžete mít určité plánování následných investic, určitou odezvu na dosažené výsledky a tak dále a tak dále. Buďme velmi opatrní s tou ‚koalicí ochotných‘, protože je to velmi ambivalentní popis spolupráce. Potřebujeme větší angažovanost a pravděpodobně i větší koordinaci ze strany Evropské komise,“ řekl někdejší velvyslanec ve Finsku, který byl kdysi ve svých 31 letech nejmladším velvyslancem v historii své země.

Evropská obrana potřebuje větší ambice, ne větší očekávání, shodli se europoslanci Markéta Gregorová a Petras Auštrevičius. Foto: Ivo Hartmann

 Bývalá vyslankyně při NATO Juknevičienė se zdála být méně nakloněna důvěře v samotné struktury Unie. „Obrana a bezpečnost, to se netýká jen Evropské unie, ale celého evropského kontinentu. Proto velmi vítám signály z Británie, že se vracejí. Opustili Evropskou unii, ale ne kontinent. Zoufale potřebujeme Británii na palubě; a Norsko s jeho schopnostmi na severském křídle; a dokonce i Turecko a další země, které jsou ochotny mít tuto koalici,“ řekla.

Juknevičienė poté zmínila jeden z důvodů, proč je podle ní EU v současném stavu špatně vybavena pro řešení obranných otázek. „(Koalice) musí být širší než jen na bázi Evropské unie, kde neustále bojujeme s Orbánem. Každá Evropská rada je o Orbánovi. Proto doufám, že Británie a samozřejmě Německo a Francie pochopí důležitost tohoto procesu,“ argumentovala. „Nemůžeme si pořád stěžovat, že Orbán nedovoluje to či ono.“

Debatéři se zjevně zabývali otázkou, jak obejít neústupnost maďarského premiéra v otázkách obrany. Česká europoslankyně Markéta Gregorová se zdála být spíše nakloněna úpravě rozhodovacího procesu v Radě EU než jeho obcházení. „Myslím si, že za současných okolností, víme, že některé evropské vlády, a budu jmenovat a hanět Maďarsko a Slovensko, (které) v současné době poslouchají spíše to, co říká Putinova propaganda, než to, co je evropským zájmem, v tomto scénáři máme bohužel v Radě stále právo veta,“ řekla.

Bývalí ministři obrany Rasa Juknevičienė z Litvy a Martin Fedor ze Slovenska vidí v Rusku vážnou hrozbu pro evropské demokracie. Foto: Ivo Hartmann

Srdce a mysl

„Přesto máme pětadvacet (spojenců) – nebo snad šestadvacet, počítáme-li Slovensko,“ obrátila se pak Juknevičienė téměř omluvně na dalšího účastníka debaty, bývalého slovenského ministra obrany Martina Fedora.

Ten rychle uznal, že současné vedení země je kontroverzní. „(Myslím, že se musíme zabývat také) informačními kampaněmi, za jejichž oběť bych Slovensko vlastně považoval,“ řekl a zároveň zdůraznil, že jako bývalý politik již může ‚svobodně vyjadřovat své názory‘. „Je to také boj o naše mysli a srdce, o to, čemu věříme, zda si budeme uvnitř Unie pomáhat, nebo ne. A (Rusové) vědí, jak k tomu přistupovat. Mohou zničit jednomyslnost uvnitř Evropské unie, takže by nikdo ani nebyl ochoten skutečně bojovat,“ řekl pan Fedor.

Názor Juknevičieně však zůstává jasný. „Putin někdy zná naše schopnosti lépe než my,“ řekla. „Když bezpečnostní oblasti kolem Ruska zůstanou prázdné, bude se to (ruská agrese vůči sousedům, pozn. red.) opakovat,“ nenechala nikoho na pochybách, čemu Evropa čelí. Daniel Deyl, ceskajustice.cz

X X X

AMERIKA   URČILA   PŘÍMĚŘÍ?

KAPITULACE   UKRAJINY,  PŘESTANE  SE  BOJOVAT

ŽÁDNÉ  ZBRANĚ  NA  UKRAJINU,  ZA  VÁLKU  STÍHAT  ZELENSKÉHO

USA určily cílové datum příměří. Rusové dál útočili na civilisty, zabili i pětileté dítě

Spojené státy stále doufají, že se podaří dosáhnout příměří mezi Ruskem a Ukrajinou během několika týdnů. Cílovým datem je 20. duben, tedy na Velikonoce, uvedla dnes agentura Bloomberg s odvoláním na nejmenované zdroje „obeznámené s plánováním“, které hovořily pod podmínkou anonymity.

Bílý dům nicméně podle nich připouští, že se časový plán může posunout vzhledem k velkým rozporům mezi znepřátelenými stranami, které neustávají ve vzájemných útocích.

Američtí představitelé mají počátkem příštího týdne separátně jednat se zástupci Ruska a Ukrajiny v Saúdské Arábii o příměří. Ale Rusko předložilo maximalistické požadavky, včetně ukončení dodávek západních zbraní Ukrajině, což Kyjev a jeho spojenci odmítli.

 Americký prezident Donald Trump se ještě před nástupem do nejvyššího úřadu zavázal rychle ukončit válku, která trvá již déle než tři roky. V pátek hovořil o tom, že dohoda o úplném příměří je už blízko, když se ho novináři ptali na pokračující vzdušné útoky, přestože po telefonátu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem oznámil dohodu ukončující útoky na energetickou infrastrukturu. V sobotu pak znovu vychvaloval své dobré vztahy s vůdci obou válčících zemí.

Evropští představitelé se obávají, aby touha po diplomatickém úspěchu nevedla Trumpa k obětování ukrajinských zájmů, zatímco Kreml nespěchá s uzavřením dohody a zjevně hraje o čas, aby Rusko získalo ještě více ústupků a postoupilo dále na bojišti, poznamenal Bloomberg. Agentura citovala názor litevského prezidenta Gitanase Nausédy, že Rusko jen „imituje“ mírová jednání, ale ve skutečnosti ani nezastavilo útoky na kritickou infrastrukturu, přestože to slíbilo.

 Nejméně tři lidé, včetně pětiletého dítěte, zahynuli během noci při náletu ruských dronů na Kyjev, oznámila vojenská správa ukrajinského hlavního města. Předchozí informace hovořily o dvou mrtvých. Útok způsobil požáry v obytných domech a evakuaci desítek lidí. Jeden člověk v autě pak zemřel při útoku ukrajinského dronu v Rostovské oblasti, napsal na platformě Telegram gubernátor tohoto regionu na jihozápadě Ruska Jurij Sljusar

Rusko vyslalo proti Ukrajině 147 dronů, z nichž ukrajinská obrana sestřelila 97, dalších 25 nedoletělo do cíle, nejspíše kvůli rušení prostředky radioelektronického boje, uvedlo ukrajinské letectvo na telegramu. „Protivzdušná obrana třetí noc za sebou ničí okolo stovky ruských dronů,“ poznamenal server Ukrajinska pravda a připomněl, že v předchozích dnech Ukrajinci sestřelili 100 a 114 dronů.

„(V Kyjevě) podle dostupných informací zahynuli tři lidé, včetně pětiletého dítěte. Dalších deset bylo zraněno. Mezi mrtvými je otec a jeho dcerka. Nejmladšímu ze zraněných při ruském útoku je teprve 11 měsíců,“ uvedla kyjevská vojenská správa.

Ukrajinská záchranná služba na sociální síti Telegram dříve uvedla, že jedna žena zemřela poté, co padající trosky ze zničeného dronu vyvolaly požár ve výškové budově v Dniprovské čtvrti. Z budovy bylo evakuováno nejméně 27 osob. Další člověk zemřel při nočním útoku v kyjevské Holosijivské čtvrti.

Náčelník kyjevské vojenské správy Timur Tkačenko na sociální síti Telegram předtím uvedl, že záchranná služba vyjela do historické čtvrti Podil poté, co drony zasáhly dva výškové domy. Kyjevský starosta Vitalij Kličko na Telegramu upozornil, že útoky způsobily požáry také v nejméně dalších dvou čtvrtích ukrajinského hlavního města.

Svědci agentury Reuters slyšeli několik výbuchů, které podle nich zněly jako činnost jednotek protivzdušné obrany. Podle map ukrajinského letectva byl v Kyjevě, jeho okolí a východní polovině Ukrajiny vyhlášen letecký poplach.

 Dva lidé byli zraněni při náletu ruských dronů v okolí ukrajinské metropole, uvedl šéf Kyjevské oblasti Mykola Kalašnyk.

Ruská protivzdušná obrana během noci zničila 59 ukrajinských bezpilotních letounů, z toho 29 nad Rostovskou oblastí, 20 nad Astrachaňskou, tři nad Voroněžskou a také nad Volgogradskou oblastí, dva nad Krymem a po jednom dronu nad Kurskou a Saratovskou oblastí, tvrdí ruské ministerstvo obrany.

Rusko vyslalo proti Ukrajině 147 dronů, z nichž ukrajinská obrana sestřelila 97, dalších 25 nedoletělo do cíle, nejspíše kvůli rušení prostředky radioelektronického boje, uvedlo ukrajinské letectvo na telegramu. „Protivzdušná obrana třetí noc za sebou ničí okolo stovky ruských dronů,“ poznamenal server Ukrajinska pravda a připomněl, že v předchozích dnech Ukrajinci sestřelili 100 a 114 dronů.

 X X X

 Turecký politik, který předstihl Erdogana v popularitě, skončil ve vazbě

Turecký soud poslal v neděli do vazby istanbulského starostu a jednoho z představitelů turecké opozice Ekrema Imamoglua kvůli obvinění z korupce. Imamoglu je tamními obyvateli považován za hlavního soupeře současného prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, kterého předstihl v některých průzkumech veřejného mínění. Starosta obvinění odmítá. Ve vzkazu, zveřejněném prostřednictvím svých obhájců na sociální síti X, vyzval své příznivce, aby neklesali na mysli. Obhájci řekli, že se proti vazbě odvolají.

 Starostovo uvěznění prohloubilo obavy ohledně demokracie a právního státu v Turecku a je všeobecně považováno za politický krok k odstranění hlavního kandidáta opozice do příštích prezidentských voleb, napsala agentura AP. Dodala, že vládní představitelé popírají, že by podnikali politicky motivované kroky proti opozičním představitelům, a tvrdí, že turecké soudy jsou nezávislé.

„Nikdy nebuďte smutní, nikdy nebuďte skleslí, nikdy neztrácejte naději. Ruku v ruce porazíme tento puč, tuto černou skvrnu na naší demokracii,“ napsal Imamoglu a zdůraznil, že se blíží den, kdy nynější vládci budou muset skládat účty ze svého počínání. Vyzval 86 milionů spoluobčanů, aby hlasováním ve volbách ukázali celému světu boj za demokracii.

Od středy, kdy byl Imamoglu zadržen kvůli obvinění z korupce a napomáhání teroristické organizaci, vyšly do ulic desetitisíce lidí, aby se zúčastnili převážně pokojných demonstrací. Při protestech, považovaných za největší za posledních deset let, policie zadržela stovky demonstrantů.

 Turecké ministerstvo vnitra dnes oznámilo zatčení 323 demonstrantů během sobotní noci. O den dříve policie zadržela 343 lidí. V Istanbulu, Ankaře a dalších městech vyšly do ulic i přes zákazy desítky tisíc lidí. Po starostově uvěznění ve vyšetřovací vazbě pozorovatelé očekávají ještě větší účast na protestech.

Imamoglu byl za velmi početné asistence policie předveden k istanbulskému soudu ještě o sobotní noci spolu s dalšími 90 obviněnými a soud jej během noci dvakrát vyslýchal, uvedla agentura AFP s odvoláním na obhájce.

V obou případech – korupce a napomáhání terorismu – je vyšetřováno 106 osob. Soud vzal do vazby také starostovy spolupracovníky a mnoho dalších lidí, napsala agentura DPA. Připomněla, že Imamogluovo vítězství v Istanbulu v roce 2019 je považováno za hořkou porážku Erdoganovy strany AKP, která městu do té doby vládla. Loni Imamoglu v Istanbulu opět zvítězil.

Istanbul je největším městem v zemi a má zásadní politický i ekonomický význam. Politicky je kontrola nad Istanbulem často považována za symbol obecného politického vlivu v zemi. Erdoganův nástup k moci začal také v Istanbulu, když zde byl v roce 1994 zvolen starostou. Pozorovatelé považují nynějšího starostu za nadějného vyzyvatele Erdogana, ale vyšetřování by mohla zabránit jeho oficiální kandidatuře. Příští řádné prezidentské volby se mají konat v roce 2028.

 X X X

CO  POŽADUJE  VELMOC  RUSKO  U  VELMOCI   USA,  UKRAJINY?

Evropa začíná být skeptická vůči tomu, že americký prezident Donald Trump skutečně vyřeší válku na Ukrajině, jak sliboval. Web Politico píše o „únavě z Trumpa“. Ruský prezident americký návrh příměří odmítl a zdá se, že válku ukončit nechce. Co Vladimir Putin skutečně chce, popisuje ve své analýze americká stanice CNN.

Evropa trpí těžkým případem něčeho, co by se dalo nazvat „únavou z Trumpa“, píše web Politico. Je to teprve pět týdnů, co americký prezident Donald Trump ohromil Západ tím, že zavolal svému ruskému protějšku Vladimiru Putinovi, aby zahájil proces, který, jak slíbil, přinese „konec této strašné války“.

 Lídři EU prohlásili, že se nesmí jednat „o Ukrajině bez Ukrajiny“. Téměř denně ale docházelo k dalším nepříjemným překvapením. Donald Trump například označil ukrajinského prezidenta za „diktátora“ a oznámil cla na dovoz hliníku a oceli. Nakonec USA a Ukrajina urovnaly své pošramocené vztahy natolik, že mohly jednat v Saúdské Arábii a dohodnout se na plánu třicetidenního příměří, které by zastavilo veškeré boje.

Rusko ale muselo souhlasit s tím, že učiní totéž. Když Trump znovu hovořil s Putinem, aby toto příměří prosadil, ruský vůdce to fakticky odmítl a místo toho stanovil řadu nesplnitelných podmínek. Poté okamžitě znovu začalo bombardování ukrajinských měst. Z Bílého domu se neozval ani náznak kritiky.

Druhý den Trump hovořil se Zelenským. „Jsme na dobré cestě,“ tvrdil. Ve čtvrtek Zelenskyj informoval vedoucí představitele EU, že rozhovory s Trumpem byly dobré. Později rozzlobeně odmítl Putinovy požadavky, aby se Ukrajina stala neutrální a snížila své vojenské kapacity. „Jak všichni víme, byl to trochu zmatek,“ řekl k tomu švédský premiér Ulf Kristersson.

V soukromých rozhovorech diplomaté a úředníci uváděli, že v Bruselu tento týden zavládl nový a chmurný pocit „realismu“. Evropané nyní uznávají, že se nikdy nebudou účastnit mírových rozhovorů, které má Trump v plánu. Navíc se zdá, že nebudou schopni nahradit vojenskou pomoc, kterou Amerika poskytla Kyjevu.

Britský premiér Keir Starmer, který se setkal s vojenskými plánovači, si příměřím také není příliš jistý. „Doufáme, že k dohodě dojde,“ řekl. „Ale co vím jistě, pokud k dohodě dojde, je nyní čas na plánování. Ne až poté, co bude dohody dosaženo,“ dodal.

Co Putin skutečně chce?

Ruský prezident sice opakovaně prohlašuje, že stojí o mír, ale když mu byla tato možnost nabídnuta, odmítl. Nabízí se tak otázka, co Vladimir Putin skutečně chce? Pro pochopení odpovědi na tuto otázku je klíčové si uvědomit, že obě strany spolu jednají jen kvůli změně v administrativě USA a politickému obratu Donalda Trumpa. Nikoliv kvůli zásadní změně ruského myšlení.

Putin se netají tím, že by podle něj Ukrajina neměla existovat jako nezávislý stát, a opakovaně prohlásil, že chce, aby se NATO zmenšilo do formátu z dob studené války. Ze všeho nejvíc si však přeje nový globální řád – a chce, aby v něm hlavní roli hrálo Rusko, rozebírá CNN.

Důvod lze hledat v historii. Putin a několik jeho nejdůvěrnějších spojenců totiž vzešlo ze zbytků KGB, zpravodajské agentury sovětské éry. Nikdy nezapomněli na ponížení, které přinesl pád Sovětského svazu, a nejsou spokojeni s tím, jak se svět od té doby vyvíjí.

Podle Kristine Berzinaové, výkonné ředitelky německého Maršálkova fondu Spojených států, je příkladem i to, že Rusku nestačilo členství v G7, která se po jeho vstupu přejmenovala na G8. „Putin to všechno rád zahodil ve prospěch svých občanů kvůli vyšším geopolitickým cílům,“ řekla Berzinaová s tím, že pro Rusko nikdy nebylo dost dobré být „osmým v G7“. „Tak to v rámci ruského chápání vlastní výjimečnosti nefunguje. Je to největší země na světě, nejbohatší na (přírodní) zdroje, tak jak může být jen jedním z hráčů?“ dodala.

Pro Putina je to osobní, míní novinář

Na to, že bojovnost Ruska vůči USA sahá daleko do minulosti, upozornil i Andrej Soldatov, ruský investigativní novinář a bezpečnostní expert, který žije v londýnském exilu. „Je to pro ně velmi osobní, protože tehdy byli všichni mladí důstojníci KGB a ztratili společenské postavení, místo v ruské společnosti i zemi, jak ji nyní popisují. A bylo to nesmírně ponižující,“ upozornil Soldatov. „Oni skutečně věří, že Západu jde o úplné zničení a podmanění Ruska už po staletí. Není to jen propaganda, oni tomu opravdu, ale opravdu věří,“ podotkl.

Putin však svůj plán pro Ukrajinu zarámoval také do svého vlastního – nepřesného – výkladu dějin, který sahá daleko za pád Sovětského svazu. Ruský prezident často tvrdil, že Ukrajina není skutečnou zemí, protože Ukrajina a Ukrajinci jsou součástí většího „historického Ruska“. Podle odborníků je to ovšem nesmysl.

„To, o čem mluví, je skutečnost, že Rusko, Ukrajina a Bělorusko mají společného politického předka, který se jmenuje Rus. Ale to není do značné míry totéž jako jakákoli moderní země. Byl to raně až pozdně středověký politický útvar a říkat, že Ukrajina nemá právo na existenci kvůli tomuto společnému předkovi – žádná země nevypadá stejně jako v 10. století,“ poznamenala Monica Whiteová, docentka rusistiky a slavistiky na Nottinghamské univerzitě.

Podle ní je Putinovou touhou vrátit Rusko na globální scénu s razancí – tím, že vytvoří klín mezi Evropou a USA a spojí se s dalšími protivníky Západu. „Rusko chce být u všech důležitých stolů – takže cokoli přijde příště, možná to nemusí znamenat územní zisky v Evropě, ale myslím, že musí být v hlavní roli v silnějším bloku. Bloku, který je definován jeho ochotou narušovat a destabilizovat,“ upřesnila Whiteová.

X X X

Evropa trpí únavou z Trumpa? Konec války na Ukrajině

kapitulací Ukrajiny, jako Německo.

Bude konec zabíjení lidí a ničení Ukrajiny

TRUMP  ŽÁDAT  KAPITULACI  UKRAJINY,

SPLNÍ  KONEC  VÁLKY  DO  DVOU  DNŮ

NATO  BEZ  UKRAJINY,  ODMÍTÁ  RUSKO

ANI  USA  NEDOVOLÍ  NATO  V  KANADĚ  ČI  JINDE

Evropa začíná být skeptická vůči tomu, že americký prezident Donald Trump skutečně vyřeší válku na Ukrajině, jak sliboval. Web Politico píše o „únavě z Trumpa“. Ruský prezident americký návrh příměří odmítl a zdá se, že válku ukončit nechce. Co Vladimir Putin skutečně chce, popisuje ve své analýze americká stanice CNN.

Evropa trpí těžkým případem něčeho, co by se dalo nazvat „únavou z Trumpa“, píše web Politico. Je to teprve pět týdnů, co americký prezident Donald Trump ohromil Západ tím, že zavolal svému ruskému protějšku Vladimiru Putinovi, aby zahájil proces, který, jak slíbil, přinese „konec této strašné války“.

 Lídři EU prohlásili, že se nesmí jednat „o Ukrajině bez Ukrajiny“. Téměř denně ale docházelo k dalším nepříjemným překvapením. Donald Trump například označil ukrajinského prezidenta za „diktátora“ a oznámil cla na dovoz hliníku a oceli. Nakonec USA a Ukrajina urovnaly své pošramocené vztahy natolik, že mohly jednat v Saúdské Arábii a dohodnout se na plánu třicetidenního příměří, které by zastavilo veškeré boje.

Rusko ale muselo souhlasit s tím, že učiní totéž. Když Trump znovu hovořil s Putinem, aby toto příměří prosadil, ruský vůdce to fakticky odmítl a místo toho stanovil řadu nesplnitelných podmínek. Poté okamžitě znovu začalo bombardování ukrajinských měst. Z Bílého domu se neozval ani náznak kritiky.

Druhý den Trump hovořil se Zelenským. „Jsme na dobré cestě,“ tvrdil. Ve čtvrtek Zelenskyj informoval vedoucí představitele EU, že rozhovory s Trumpem byly dobré. Později rozzlobeně odmítl Putinovy požadavky, aby se Ukrajina stala neutrální a snížila své vojenské kapacity. „Jak všichni víme, byl to trochu zmatek,“ řekl k tomu švédský premiér Ulf Kristersson.

V soukromých rozhovorech diplomaté a úředníci uváděli, že v Bruselu tento týden zavládl nový a chmurný pocit „realismu“. Evropané nyní uznávají, že se nikdy nebudou účastnit mírových rozhovorů, které má Trump v plánu. Navíc se zdá, že nebudou schopni nahradit vojenskou pomoc, kterou Amerika poskytla Kyjevu.

Britský premiér Keir Starmer, který se setkal s vojenskými plánovači, si příměřím také není příliš jistý. „Doufáme, že k dohodě dojde,“ řekl. „Ale co vím jistě, pokud k dohodě dojde, je nyní čas na plánování. Ne až poté, co bude dohody dosaženo,“ dodal.

Co Putin skutečně chce?

Ruský prezident sice opakovaně prohlašuje, že stojí o mír, ale když mu byla tato možnost nabídnuta, odmítl. Nabízí se tak otázka, co Vladimir Putin skutečně chce? Pro pochopení odpovědi na tuto otázku je klíčové si uvědomit, že obě strany spolu jednají jen kvůli změně v administrativě USA a politickému obratu Donalda Trumpa. Nikoliv kvůli zásadní změně ruského myšlení.

Putin se netají tím, že by podle něj Ukrajina neměla existovat jako nezávislý stát, a opakovaně prohlásil, že chce, aby se NATO zmenšilo do formátu z dob studené války. Ze všeho nejvíc si však přeje nový globální řád – a chce, aby v něm hlavní roli hrálo Rusko, rozebírá CNN.

Důvod lze hledat v historii. Putin a několik jeho nejdůvěrnějších spojenců totiž vzešlo ze zbytků KGB, zpravodajské agentury sovětské éry. Nikdy nezapomněli na ponížení, které přinesl pád Sovětského svazu, a nejsou spokojeni s tím, jak se svět od té doby vyvíjí.

Podle Kristine Berzinaové, výkonné ředitelky německého Maršálkova fondu Spojených států, je příkladem i to, že Rusku nestačilo členství v G7, která se po jeho vstupu přejmenovala na G8. „Putin to všechno rád zahodil ve prospěch svých občanů kvůli vyšším geopolitickým cílům,“ řekla Berzinaová s tím, že pro Rusko nikdy nebylo dost dobré být „osmým v G7“. „Tak to v rámci ruského chápání vlastní výjimečnosti nefunguje. Je to největší země na světě, nejbohatší na (přírodní) zdroje, tak jak může být jen jedním z hráčů?“ dodala.

Pro Putina je to osobní, míní novinář

Na to, že bojovnost Ruska vůči USA sahá daleko do minulosti, upozornil i Andrej Soldatov, ruský investigativní novinář a bezpečnostní expert, který žije v londýnském exilu. „Je to pro ně velmi osobní, protože tehdy byli všichni mladí důstojníci KGB a ztratili společenské postavení, místo v ruské společnosti i zemi, jak ji nyní popisují. A bylo to nesmírně ponižující,“ upozornil Soldatov. „Oni skutečně věří, že Západu jde o úplné zničení a podmanění Ruska už po staletí. Není to jen propaganda, oni tomu opravdu, ale opravdu věří,“ podotkl.

Putin však svůj plán pro Ukrajinu zarámoval také do svého vlastního – nepřesného – výkladu dějin, který sahá daleko za pád Sovětského svazu. Ruský prezident často tvrdil, že Ukrajina není skutečnou zemí, protože Ukrajina a Ukrajinci jsou součástí většího „historického Ruska“. Podle odborníků je to ovšem nesmysl.

„To, o čem mluví, je skutečnost, že Rusko, Ukrajina a Bělorusko mají společného politického předka, který se jmenuje Rus. Ale to není do značné míry totéž jako jakákoli moderní země. Byl to raně až pozdně středověký politický útvar a říkat, že Ukrajina nemá právo na existenci kvůli tomuto společnému předkovi – žádná země nevypadá stejně jako v 10. století,“ poznamenala Monica Whiteová, docentka rusistiky a slavistiky na Nottinghamské univerzitě.

Podle ní je Putinovou touhou vrátit Rusko na globální scénu s razancí – tím, že vytvoří klín mezi Evropou a USA a spojí se s dalšími protivníky Západu. „Rusko chce být u všech důležitých stolů – takže cokoli přijde příště, možná to nemusí znamenat územní zisky v Evropě, ale myslím, že musí být v hlavní roli v silnějším bloku. Bloku, který je definován jeho ochotou narušovat a destabilizovat,“ upřesnila Whiteová.

X X X

LEVNÉ  PHM  DÍKY  RUSKU

Levné pohonné hmoty máme i díky ruské ropě, řekl Kovanda. Nastínil budoucí vývoj cen

Cena pohonných hmot je v Česku jedna z nejnižších v Evropě. Podle hlavního ekonoma Trinity Bank Lukáše Kovandy za to může mimo jiné také skutečnost, že se Česko, na rozdíl od některých evropských zemí, zatím neodstřihlo od ruských dodávek ropy. Ekonom ve vysílání CNN Prima NEWS také nastínil možné budoucí vývoje cen.

Příznivé ceny pohonných hmot lze podle Kovandy přičítat víceru faktorům. „Z těch geopolitických jsou to Trumpovy obchodní války, které hrozí snížením globálního ekonomického růstu a tím také snížením poptávky po ropě. Její cena je tak na světovém trhu poměrně nízko,“ popsal ekonom.

 Neméně důležité jsou však podle něj také aspekty, na které nemá globální ekonomika vliv. „Tím klíčovým faktorem je skutečnost, že Česká republika letos v lednu i v únoru stále získávala velkou část ropy a ropných produktů z Ruska. Letos v lednu jsme přes Slovensko dovezli ropu ruského původu v hodnotě 4,8 miliardy korun,“ uvedl Kovanda.

V tom má Česko podle něj výhodu, společně se Slovenskem a Maďarskem je totiž jednou ze zemí, která na dodávky ropy z Ruské federace stále ve velkém spoléhá. „Například Polsko už ani ruskou ropu, ani produkty z ní vůbec neodebírá,“ připomněl.

Jaký vývoj cen pohonných hmot nás však v budoucnosti čeká? Podle Kovandy bude do velké míry záležet na tom, jak se bude vyvíjet válka na Ukrajině. „Pokud by došlo k příměří nebo k úplnému ukončení války, dalo by se spekulovat, že se do Evropy znovu začne ve větší míře dostávat ruská ropa. V takové situaci by se dal očekávat další pokles cen,“ míní ekonom.

V opačném případě se dalšího zlevnění dočkat nemusíme, i tak by ale podle Kovandy měly ceny pohonných hmot během letošní sezóny zůstat příznivé. Závislost České republiky na dodávkách ruské ropy se však podle něj v příštích měsících sníží.

X X X

Závěry Evropské rady k Ukrajině nejsou závazné, upozorňuje analytička. Fico se zlobí na novináře

Lídři 26 zemí EU vyzvali Rusko k ukončení války, se závěry nesouhlasil jen Orbán

 Podle očekávání našlo 26 vedoucích představitelů EU v otázce Ukrajiny shodu. Text sice nepřinesl žádné nové závazky, ukázal ale „nový standard“ silných prohlášení bez souhlasu sta procent členů Evropské rady. „Bohužel to pak ale znamená, že závěry nejsou závazné,“ komentuje výsledek summitu analytička Zuzana Krulichová. Prohlášení podpořilo i Slovensko, jehož premiér Robert Fico se nyní zlobí na novináře, kteří podle něj záměrně tvrdili, že bude vše vetovat.

Standardně jsou jejím hlavním výstupem společně schválené závěry, které – pokud jde o zahraničně-bezpečnostní otázky – musí státy schvalovat jednomyslně. S dlouhodobou opozicí Maďarska ale hledají země cestu, jak to obejít.

Při posledních dvou summitech proto státy zvolily cestu společného prohlášení, pod které se podepsalo 26 hlav států. Čili bez 27. země EU, Maďarska.

Antonio Costa, předseda Evropské rady, na otázku novinářů, zda jde o nový standard, odpověděl vyhýbavě. „Pokud jde o podporu Ukrajiny a dosažení míru, Maďarsko má odlišný postoj než zbylých 26 států,“ řekl na tiskové konferenci po konci jednání. „Musíme tyto rozlišnosti respektovat, ale nesmíme se jimi nechat zablokovat,“ zdůraznil.

Většina EU se shodne, ale nezávazně

Je-li formát 26 států namísto jednomyslného souhlasu všech 27 zemí novou normou, se CNN Prima NEWS zeptala také analytičky Zuzany Krulichové z think-tanku Europeum a Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK).

„Shoda 26 států na závěrech ukazuje, že je EU poměrně jednotná,“ uvedla Krulichová. Vzhledem k tomu, že hrozba vetem je dlouhodobou strategií Maďarska, lze hledání shody v alternativních formátech čekat i na dalších summitech.

„Bohužel to pak ale znamená, že závěry nejsou závazné,“ zdůraznila analytička.

Riskujete licenci, pohrozil Fico televizi Markíza

Fico se před začátkem summitu nechal slyšet, že nepodpoří další sankce Evropské unie proti Rusku, pokud by ohrožovaly mírové řešení konfliktu na Ukrajině. Závěrečné prohlášení však podpořil. „Nerozhodovalo se o žádných sankcích,“ zdůvodnil svůj postoj.

Po konci summitu obvinil slovenskou televizi Markíza, že záměrně vyslala do éteru zprávu, že Evropské radě pohrozil vetem. Jejímu redaktorovi pohrozil, že „vytváří takové podmínky, za kterých budou mít majitelé jeho televize velké problémy s licencí“.

Slovensko se tak na summitu nepřiklonilo k Maďarsku, ale k evropské většině. „Jedním z důvodů může být to, že se mu daří vyjednat některé ústupky v textech závěrů jednání. Anebo že ho v současné situaci nic nenutí, aby pomoc pro Ukrajinu obnovil,“ komentovala to Krulichová.

X X X

V Berlíně demonstrovali neonacisté i jejich odpůrci. Protesty předčasně skončily

Stovky neonacistů se v sobotu sjely do Berlína na demonstraci, proti které přišlo do ulic protestovat asi tisíce lidí. Šlo o největší pochod neonacistů v Berlíně za poslední měsíce. Na místě je nasazených 1 500 policistů, kteří měli oba tábory oddělovat. Nakonec akce předčasně skončila.

Na demonstraci svolané ve čtvrti Freidrichshain pod heslem „Za právo a pořádek – proti levicovému extremismu a politicky motivovanému násilí“ organizátoři nahlásili 1200 účastníků. Podle policie se na ni nakonec dostavilo okolo 850 lidí. Proti pochodu se konalo více než deset protestů, kterých se zúčastnilo přibližně 2000 lidí. Blokovali trasu pochodu, a tak neonacisté dokázali urazit asi jen 200 metrů.

Policie zadržela přibližně 40 lidí, většinu z nich na straně pravicových extremistů. Jde o lidi, kteří porušili zákony o držení zbraní, výbušnin, pyrotechniky a zakázaných předmětů. Jedna žena veřejně vystavovala symboly zakázané organizace, jistý muž před policisty hajloval, uvádí Berliner Zeitung.

Po ukončení demonstrace připadl policii úkol dohlédnout na to, aby její účastníci bez problémů z Berlína odjeli. Mnoho z nich do města přicestovalo vlakem.

Agentura DPA napsala, že šlo o třetí demonstraci pravicových extremistů v Berlíně od loňského prosince uspořádanou pod stejným heslem. V prosinci na ni podle policejních údajů přišlo 60 lidí, před měsícem jich bylo 150. Obě akce vyvolaly protesty levicových skupin. Nálada na těchto shromážděních byla agresivní, jejich účastníci se pouštěli do potyček s policisty.

X X  X

Vznik německé velké koalice se komplikuje, neshody narůstají. Merz naznačuje i případnou rezignaci

 Německá koaliční jednání mezi CDU/CSU a SPD jsou v ohrožení. Sporná změna ústavy sice prošla, ale stranám se zatím nepodařilo dojít ke shodě na důležitých bodech. K největším roztržkám dochází ve finančních otázkách, zejména pak v debatách o rozpočtu a daních. Ačkoliv koaliční strany mají do pondělního odpoledne představit výsledky jednání 16 pracovních skupin, které byly pro vyjednání koaliční smlouvy zřízeny, zdá se, že se tak nestane. Přinejmenším pak nebude panovat shoda v zásadních sporných bodech. V případě, že CDU/CSU a SPD k žádné dohodě nedospějí, budoucí možný kancléř a šéf CDU Friedrich Merz naznačil, že je připraven rezignovat.

K nejvíce rozporům dochází podle deníku Bild v pracovní skupině „Rozpočet, finance a daně“. Zatímco SPD prosazuje vyšší daně pro bohaté a zavedení daně z majetku, unie CDU/CSU je proti. Politici unie pak naopak požadují snížení daní pro podniky. Strany se pak nedokáží shodnout ani v otázce společného zdanění manželských párů.

Během jednání o této položce koaliční smlouvy dokonce došlo ke skandálu, kdy ministryně financí Porýní-Falce Doris Ahnenová z SPD řekla, že společné zdanění manželských párů je důvodem toho, že některé ženy zůstávají na extrémně špatně placených zaměstnáních. Mechthilde Wittmannová z CSU se na to téma po Ahnenové ohnala s tím, zda si opravdu myslí, že jsou ženy tak hloupé. Tato roztržka vedla k tomu, že sedm zástupců SPD se zvedlo a na hodinu a půl jednání opustilo.

 Ačkoliv v otázkách financí, rozpočtu a daní existují nějaké položky, na kterých se zástupci jednotlivých stran dokázali shodnout, jedná se pouze o několik bodů rozsáhlé rozpočtové agendy. Důležitým bodem jednání je rovněž otázka migrace, zatímco CDU/CSU zastává tvrdý postoj v otázkách migrační politiky, SPD je proti.

CDU/CSU totiž požaduje, aby byli migranti, kteří již požádají o azyl v jiné evropské zemi, vráceni zpět přímo na hranicích. Argumentuje tím, že je to nezbytné pro odlehčení německého azylového systému a omezení nelegální migrace. SPD naproti tomu odmítá plošné navracení a upřednostňuje evropská řešení (dodržování Dublinského nařízení). Deportace chce pak provádět pouze v případě, že s tím budou souhlasit sousední země. CDU/CSU chce v případě potřeby postupovat sama, tedy bez souhlasu zemí a práv EU. Shody ale nepanují ani v dalších odvětvích a k nim zřízených pracovních skupinách.

Rezignuje Merz?

Neshody však narůstají i uvnitř samotných stran s tím, jak se strany vzdalují svým předvolebním slibům.. V CDU se hromadí rezignace kvůli nedůvěryhodnosti kandidáta na kancléře Friedricha Merze, který podle některých dokonce klamal voliče. Mimo jiné před volbami trval na tzv. dluhové brzdě, aby po volbách sporně spolu s SPD posadil ústavní změnu, která vyšší zadlužení umožňuje. V SPD se zase najdou tací, kteří velmi zásadně nesouhlasí s migračními plány koaličního partnera. Podle nejnovějšího volebního průzkumu pak prozatímní neshody mezi CDU/CSU a SPD ovlivňují i volební preference veřejnosti a posilují opoziční strany hlavně pak AfD.

 POLITICKÁ SITUACE V NĚMECKU

Merz sice původně tvrdil, že chce, aby nová vláda byla sestavená do Velikonoc, nyní se ale zdá, že tento termín je v ohrožení. Koalice si totiž velmi pravděpodobně nestihne do pondělí 24. března vyjasnit sporné body koaliční dohody, čímž se následně protáhnou koaliční jednání. Počítá se navíc s tím, že se vyskytnou i takové sporné body, které není možné projednat v pracovních skupinách, ale je k nim potřeba projednání na vyšší úrovni.

V případě, že CDU/CSU a SPD k žádné dohodě nedospějí, Merz naznačil, že je připraven rezignovat. „Pokud neuspějeme, moje kariéra skončí tak jako tak v okamžiku, kdy se s tím dokážu vypořádat,“ uvedl Merz podle Berliner Zeitung. Zároveň se také vyslovil proti tomu, aby v Německu vládla menšinová vláda.

 X X X

Univerzita spolkla hrdost a kvůli obřím penězům se sklonila před Trumpem

Kolumbijská univerzita v New Yorku se podřídila požadavkům administrativy prezidenta Donalda Trumpa, aby mohla i nadále čerpat peníze z federálních zdrojů. Uvedla to agentura AP, která připomíná, že před dvěma týdny Trumpova vláda zrušila granty a kontrakty s univerzitou v celkové hodnotě 400 milionů dolarů (9,2 miliardy Kč).

Americké ministerstvo školství to tehdy zdůvodnilo „nečinností“ univerzity „tváří v tvář šikaně vůči židovským studentům“.

Kolumbijská univerzita byla hlavním místem protestů na americké akademické půdě proti válce v Pásmu Gazy. Židovští studenti a vyučující si stěžovali na obtěžování a urážky ze strany protestujících, na druhé straně se naopak objevovala obvinění z islamofobie.

Na vládní krok z tohoto měsíce, který řada akademiků kritizovala jako útok na akademické svobody, univerzita reagovala příslibem spolupracovat s administrativou na obnově financování.

V pátek vzdělávací instituce mimo jiné slíbila, že zakáže protesty uvnitř akademických budov stejně jako nošení masek, jejichž účelem je utajit identitu dané osoby. Univerzita se také zavázala prověřit některé studijní programy, především ten zaměřený na Blízký východ.

Americké úřady na začátku měsíce také zadržely absolventa Kolumbijské univerzity v New Yorku Mahmúda Chalíla, který sehrál vůdčí roli během studentských demonstrací proti izraelské ofenzivě v Pásmu Gazy.

Trumpova administrativa Chalíla viní ze sympatizování s terorismem. Chalílovi, který má povolení k trvalému pobytu v USA a je zadržován v záchytném zařízení pro migranty v Louisianě, hrozí deportace.

Trump tento měsíc pohrozil odepřením federálního financování i dalším americkým školám či univerzitám, které umožní „nezákonné protesty“. Demonstrující slíbil uvěznit, vyloučit ze studia či vyhostit ze Spojených států.

X X X

Před drony budou neviditelní. Vojáky dokáže ochránit speciální maskovací síť, vymysleli ji Češi

Jako z Harryho Pottera fungují pláště, které umějí udělat vojáky neviditelnými před nepřátelskými drony. Vymysleli je a vyrobili čeští experti. V ostrém boji ponča v barvě khaki testovaly a nadále používají speciální jednotky ukrajinské armády. Vojáci mají o speciální maskovací sítě obrovský zájem. Jako první si je objednal projekt Dárek pro Putina.

Odstřelovač leží v mělké jámě zamaskovaný na první pohled obyčejnou sítí zhruba kilometr od ruských zákopů. Na pozici na kraj remízku se doplazil před půlnocí, a kdyby neměl tohle speciální pončo, zářilo by teď ve tmě jeho rozehřáté tělo jako lampion. Právě teplo, které člověk vyzařuje do okolí, detekují drony svými infračervenými kamerami.

Neviditelný plášť otestovaly a nadále používají speciální jednotky ukrajinské armády. Vojáci mají o kouzelný plášť obrovský zájem

Pod pláštěm je odstřelovač schovaný celý a operátor dronů by musel mít velké štěstí, aby muže dokázal objevit. Voják patří do speciální jednotky Kraken s kódovým označením A 0458. Její velitel po testu v ostrém boji poděkoval výrobci české firmě 4M Tactical. A zároveň požádal o dodávku 400 maskovacích sítí.

„Máme od různých ukrajinských jednotek skvělé ohlasy a dohromady žádosti asi o 30 tisíc ponč. Zatím jich vojáci v boji používají asi patnáct,“ říká pro Radiožurnál Radek Duchek, ředitel 4M Tactical, která patří do holdingu Colt CZ.

Firma má pronajatou rozlehlou vilu v okrajové části Prahy, kde se právě sklání dvě ženy nad obyčejnými šicími stroji. Neobyčejný je ovšem materiál, ze kterého plášť šijí a na který právě přišívají třepetavou kamufláž.

„Podle mě je to gamechanger,“ mluví o zásadní změně Duchek, který je bývalý voják speciálních sil české armády a své zkušenosti prodává právě při výrobě vojenské výstroje.

„Měli jsme v Afghánistánu leteckou podporu, lepší vybavení a lepší zbraně. To byla nesymetrická válka. Překvapit ale nepřítele na Ukrajině v současné symetrické válce je skoro nemožné. Takže když oblečete dvě stě lidí do neviditelných plášťů a pošlete je za linie nepřítele, vyvoláte v jeho řadách paniku. To je obrovská výhoda,“ doplňuje.

‚Neviditelní‘ vojáci i auta

Princip speciálního materiálu InfraHex je založený na tom, že nepropouští teplo z vojákova těla do okolí. A ten je tak pro infračervené kamery dronů neviditelný. Materiál vymysleli vývojáři nanovláken z české firmy Respilon a její ředitel Radek Socha s tím úspěšně objíždí zbrojařské veletrhy.

„Máme z toho samozřejmě extrémní radost. Tento materiál je na rozdíl od ostatních velmi tenký a velmi lehký. Je prodyšný a voděodolný, takže funguje i za deště, což mnoho ostatních nefunguje. Takže je unikátní,“ vysvětluje Socha.

Výroba materiálu je složitá. Technologie má osm fází. Materiál musí uzrávat. Vývojáři na něm pracovali téměř dva roky.

„Napadlo nás to právě, když začala ruská válka na Ukrajině. Materiál se dá použít nejenom na maskování vojáků, ale i vozidel. Stačí přehodit přes rozehřáté auto náš plášť a okamžitě se ztratí z dohledu infračervených kamer. Ze začátku vývoje jsme měli dokonce opačný problém. Plášť tak dobře ‚chladil‘, že maskované objekty byly ve srovnání s okolím naopak vidět,“ líčí dál Socha.

Neviditelné pončo a odezva ukrajinských vojáků zaujaly i projekt Dárek pro Putina. Jeho spoluzakladatel Martin Ondráček na ně proto vyhlásil sbírku. V prvních dnech přinesla skoro milion korun. „Celkem vybíráme na 333 plášťů, sbírka je na šest milionů korun,“ upřesňuje Ondráček.

Polovinu maskovacích sítí zaplatí Dárek pro Putina, druhou polovinu podle Ondráčka společnost Colt CZ. „Máme radost také z toho, že materiál vymysleli lidé v české firmě a ponča vyrobila česká firma. Přesně to chceme, abychom za sbírkou byly nejen české ruce, ale i české mozky,“ doplňuje Ondráček.

Zájem ukrajinských vojáků je sice obrovský, ale ponča jsou kvůli náročnému vývoji a testování drahá. Jedno vychází řádově na několik tisíc eur. „Kromě Ukrajinců testují pláště také americké speciální síly, Finové a Dánové. Je to trend. Válka dronů si tohle vyžaduje,“ říká Duchek.

Neviditelné pončo se dá zabalit do malého balíčku. V případě potřeby je možné ho do patnácti sekund rozbalit a použít jako bezpečný úkryt před prolétajícím dronem. Účinnost maskování tepelné stopy je podle výrobce až 96 procent.

X X X

Zemřel jeden z nejdůležitějších špionů, britský „krtek“ v KGB Oleg Gordijevskij

Na začátku března ve věku 86 let zemřel Oleg Gordijevskij, zřejmě nejvýše postavený sovětský špion, který za studené války přeběhl na Západ. Na jeho kariéru měly vliv i události v Československu v srpnu 1968. Gordijevskij zemřel 4. března v Anglii, kde se usadil roku 1985. Policie podle agentury AP informovala, že jeho smrt nevyšetřuje jako podezřelou.

Moskevský rodák a syn pracovníka sovětské tajné služby Gordijevskij vystudoval Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO). Působil v Moskvě, Kodani a Londýně. Byl jedním ze sovětských agentů, kteří ztratili iluze o Sovětském svazu poté, co invaze vojsk Varšavské smlouvy zhatila Pražské jaro. Britská tajná služba MI6 ho získala ke spolupráci v roce 1974 a následujících 11 let byl britským „krtkem“ v KGB.

V 80. letech pomohl zabránit nebezpečné eskalaci jaderného napětí mezi Sovětským svazem a Západem, připomíná AP. V roce 1983 signalizoval Sovětům, že manévry NATO v západní Evropě pod označením Able Archer nejsou zahájením útoku na SSSR. Jako jeden z prvních upozornil Západ na Michaila Gorbačova jako možnou budoucí hvězdu sovětské politiky.

V červenci 1985 se mu podařilo dostat na Západ, usadil se v Británii. V Sovětském svazu byl odsouzen k trestu smrti. Vydal několik knížek, ve kterých kromě jiného popisoval svou deziluzi ze sovětského režimu. V jedné z nich například uvedl, že dospěl k závěru, že komunistický systém jedné strany „neúprosně vede k netoleranci, nelidskosti a ničení svobod“. Nejlepším způsobem, jak bojovat za demokracii, podle něho bylo „pracovat pro Západ“.

„Je to velmi těžké. Nejdřív jsem byl nadšený, cítil jsem, že dělám, co mi velí vlastní svědomí. Vstoupil jsem do KGB v roce 1962, za Chruščova. Věřil jsem v liberalizaci. V průběhu deseti let jsem se dozvěděl spoustu věcí o zločinech, cítil jsem se zahanben, rozhodl jsem se pomáhat Západu. V posledním období jsem ale zjistil, že mne moji náčelníci odhalili. Měl jsem krevní tlak na mrtvici, neusnul jsem bez barbiturátů. Po útěku jsem se tři roky musel léčit ze závislosti,“ popsal později náročnou roli dvojitého agenta.

Po konci studené války dával rozhovory, v nichž se vyjadřoval například o tajemství ruských archivů. „Určitě je tam něco o atentátu na papeže Jana Pavla II., stopy vedoucí na Východ. A mnoho údajů o mezinárodním terorismu: mechanismy jeho řízení, jména těch, kteří poskytovali přímou podporu, peníze, falešné dokumenty,“ řekl v roce 1992 Gordijevskij

V Británii žil Gordijevskij pod ochranou v poklidném městě Godalming asi 65 kilometrů na jihozápad od Londýna. Královna Alžběta II. ho v polovině října 2007 vyznamenala šlechtickým titulem.