V Európe (EÚ plus Veľká Británia) sa dejú podivné veci. Poniektorí politici sa predbiehajú v protiruských výrokoch. Nemecký minister obrany Boris Pistorius plánuje vypuknutie vojny proti Rusku do roku 2030, je to už iba päť rokov. Nemecký kancelár Friedrich Merz chce dodávať Ukrajine nemecké rakety s dlhším doletom Taurus bez obmedzenia použitia pre Ukrajinu. Britský predseda vlády Keir Starmer aj francúzsky prezident Emmanuel Macron (americký prezident Trump ho posmešne nazval Micronom) sa stále pohrávajú s myšlienkou vyslania vojakov na Ukrajinu. NATO schválilo na poslednom summite zvýšenie zbrojných nákladov na 5 % HDP. K tomuto rozhodnutiu sa pripojilo aj Slovensko. EÚ schvaľuje stále nové balíky sankcií proti Rusku.

Podivnosť výrokov aj rozhodnutí nie je v protiruskom zameraní, západná Európa je taká už dávno. Ich podivnosť spočíva v tom, že sa objavujú, keď je Európa osamelá. Spojené štáty ekonomicky Európe škodia a vojensky ju opúšťajú. Prezident Trump pred odletom na summit NATO, ktorý sa konal 25. júna v Haagu v Holandsku, povedal o slávnom článku 5 zmluvy o NATO, že „Záleží na vašej definícii. Existuje mnoho definícií článku 5“. Článok 5 obsahuje princíp „jeden za všetkých, všetci za jedného“ … ale všetci môžu sami rozhodnúť, ako napadnutého podporia. NATO založili v roku 1949 na obranu členov proti sovietskemu bloku, ale bol použitý len raz, v roku 2001 – na obranu Spojených štátov proti Afganistanu (po útoku Talibanu na dvojičky a ďalšie ciele v USA). Výrok Donalda Trumpa jasne hovorí, že Spojené štáty by do vojny pre Európu nešli. Nielen preto, že prezident USA je taký, ale preto, že na vojnu v Európe už nemajú silu. To sa nezmení ani po budúcej voľbe iného amerického prezidenta. USA už nemajú silu na obranu Európy aj Izraela, aj na zápas s Čínou o Tichomorie. USA už nemajú ani na technologickú súťaž s Ruskom v rýchlosti a manévrovateľnosti rakiet, zdá sa, že ani na dokonalosť protivzdušnej obrany (viď S-500 v Iráne). V takej situácii by Európa nemala sama prilievať olej do ohňa.

Súčasné západoeurópske elity a ich pobaltskí žiačikovia zabúdajú na storočnú európsku skúsenosť. V priebehu 1. svetovej vojny Západ zistil, že ju nemôže vyhrať bez vonkajšej pomoci. Po odpadnutí Ruska po boľševickej revolúcii zostali len Spojené štáty. V roku 1918 ich získali a vďaka nim Anglicko, Francúzsko a spojenci vyhrali vojnu. Po vojne však USA neratifikovali Versaillskú zmluvu, ani nevstúpili do Spoločnosti národov, utiahli sa na svoj kontinent. Ďalšiu vojnu Západ opäť nevyhrával, pokým sa nepridali Spojené štáty a Sovietsky zväz. Ale Berlín ešte nepadol, keď Winston Churchill nariadil vypracovať plán útoku na Sovietsky zväz (operácia Unthinkable). Zrušil ju až keď Sovietsky zväz vyskúšal vlastnú atómovú bombu. Počas studenej vojny Spojené štáty stáli na strane západnej Európy a iné porovnateľne vážne výzvy nemali. Po páde komunizmu ruská inteligencia predpokladala, že Západ a Východ si teraz padnú do náručia. Nepadli si. Západ potreboval nové zdroje po rozpade koloniálneho systému (na záver aspoň ekonomického), po úpadku dolára a zadlžovaní sa celého Západu. Rusko má ďaleko najviac bohatstva v zemi. Západnú technológiu, ktorú nemá vlastnú, si môže kúpiť. Už sa to začalo, viď západné automobilky v Rusku, pokým to Západ nezatrhol. Rusko sa znovu stalo cieľom. Ale Západ, a už vôbec nie sama Európa, nie je schopný sám bojovať proti Rusku. Nemá také a toľko zbraní ako má Rusko, nemá strategickú hĺbku pre dlhšiu vojnu a najmä nemá vlastenecké obyvateľstvo ako má Rusko. Rusko západné územie nepotrebuje, potrebuje len, aby západné územie sa nestalo základňou proti Rusku. Ako to robili ukrajinské zradcovské elity. Ale to sa dá dosiahnuť aj medzinárodnou zmluvou.

Pomerne pravidelne sledujem ruské televízne diskusie na politické témy, sú na vysokej úrovni. Ich účastníci sa nestačia diviť, prečo Európa vystupuje tak provokatívne proti Rusku. A v poslednej dobe v nich pribúdajú hlasy, že Európu treba priučiť. Nech je každému jasné, že v Rusku prezident Putin nie je v skupine radikálov. Ale radikáli sa ozývajú. Ozývajú sa asi takým štýlom, že Európe je treba „slomať chrebet“, zlámať chrbát. Zlámať chrbát môže znamenať aj zničenie miest, ktoré všetci milujeme – Paríž, Londýn, Prahu, Florenciu. V prípade vážnej vojny Západ nemá technické možnosti na ich záchranu. Prípadné zničenie Petrohradu či Moskvy by západné mestá nezachránilo. A ľudí v nich. Tieto západné elity si to nikdy neuvedomia. Súčasná európska politika s formálnym centrom v Bruseli je pre normálnych ľudí iracionálna a to je ešte dobré slovo.

Patrím ku generácii, ktorá z diaľky pozorovala ostnatý drôt na rakúskej hranici. Z diaľky, pretože bližšie drôtu bolo zakázané pásmo. Večer som počúval rakúske správy. V Bratislave bolo potrebné televízor osobitne technicky upraviť (boli na to majstri) na chytanie západnej televízie. Ale teraz  v slovenských médiách vystupujú účastníci z Rakúska a Nemecka, ktorí hovoria, že na Slovensku je väčšia sloboda vyjadrovania než v Rakúsku alebo v Nemecku.

Konflikt, do ktorého nás ženú súčasné vládnuce európske elity, nie je naším konfliktom. Stredoeurópske štáty zatiaľ nemajú silu, aby sa konfliktu úplne vyhli. Ale snažme sa ho čo najviac sabotovať. Robert Fico v Bratislave a Viktor Orbán v Budapešti sú zatiaľ dobrými príkladmi. Možno ide o záchranu Európy.

Ján Čarnogurský, politik Slovenska, server vasevec.cz

X X X

GEN.  PAVEL  HODNOTÍ  STANJURU

ZA  VLÁDU  ZODPOVĚDNÝ  I  FIALA

Bitcoinová kauza? Situace je absurdní a škodlivá, zhodnotil Pavel. Promluvil o Stanjurově roli

Situace kolem bitcoinové aféry je jednak absurdní, jednak opravdu velice škodlivá, zhodnotil třaskavou kauzu prezident Petr Pavel ve speciálním vysílání Partie Terezie Tománkové. Podle něj měl stát k bitcoinovému daru přistupovat jinak a přijmout peníze až v momentě, kdy by si byl stoprocentně jistý jejich nezávadností. Vyjádřil také údiv nad tím, že o kryptoměnách v hodnotě několika miliard korun nevěděl dopředu šéf státní kasy Zbyněk Stanjura (ODS). „Tohle mi přijde natolik zásadní, že bych se divil, kdyby o tom ministr financí informován nebyl. Do svědomí mu sahat nemůžu, ani tam nevidím,“ poznamenal prezident pro CNN Prima NEWS.

Když se bitcoinová aféra dostala do Poslanecké sněmovny, prezident Pavel ji označil za „velký průšvih“. Podle něj může kauza znevěrohodnit instituce státu v očích občanů, snížit důvěru ve spravedlnost obecně i poškodit Českou republiku v zahraničí. I po několika týdnech považuje situaci za vážnou. „Vidím to stále stejně. Zatím se objevují nové informace, tak si počkám, až budeme mít nějaké ucelenější. Můj principiální pohled se nijak ale nemění,“ řekl prezident ve speciálním vysílání Partie.

 Podle něj měl stát k bitcoinovému daru přistupovat jinak. Zatímco již bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) hájil přijetí peněz slovy, že podle soudů nejsou důkazy o pochybném původu peněz, Pavel by dal přednost opačnému postupu – stát měl přijmout bitcoiny až v momentě, kdy by si byl stoprocentně jistý, že jsou „čisté“.

„Pokud by stát dospěl k tomu, že tyto prostředky pocházejí z jakékoliv závadné činnosti, tak je může zabavit. V takovém případě by stejně připadly státu. Celá situace mi přijde na jednu stranu absurdní, na druhou stranu opravdu velice škodlivá, a to z mnoha pohledů. Proto bych byl rád, aby se okolnosti vyjasnily co nejdříve – abychom si mohli říct, co bylo špatně, a přijali taková opatření, aby se nic podobného v budoucnu nemohlo nikdy opakovat,“ zdůraznil Pavel na CNN Prima NEWS.

 Nemůžu Stanjurovi sahat do svědomí, míní Pavel

Od vlády Petra Fialy (ODS) ani nové ministryně spravedlnosti Evy Decroix (ODS) nicméně nedostává žádné dodatečné informace o průběhu kauzy, vše se tak dozvídá až z médií. „S ministryní spravedlnosti jsem naposledy hovořil při jmenování, ale samozřejmě sleduji velice pečlivě, co se děje. Rád si počkám na oficiální zprávy,“ pokračoval prezident.

Největší turbulence vyvolaly spekulace, zda o bitcoinovém daru věděl dopředu i ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Jeho resort měl obdržet i dopis od právníků, kteří varovali před přijetím peněz, šéf státní kasy ho ale podle svých slov nečetl. Kolem jeho role v celé kauze tak panují pochybnosti. Prezident je přesvědčený, že ministerstvo financí o záměru Pavla Blažka muselo vědět přinejmenším na úrovni úředníků.

„Nejsem schopen posoudit, do jaké míry je ministr financí informován o detailech. To je asi na manažerském přístupu každého ministra. Také nevím do posledního detailu o všem, co se děje na Hradě, přestože se snažím být informován o spoustě věcí. Ale tohle mi přijde natolik zásadní, že bych se divil, kdyby o tom ministr financí informován nebyl. Do svědomí mu sahat nemůžu, ani tam nevidím,“ poznamenal prezident na konto Stanjury.

Dar přijalo ministerstvo spravedlnosti od Tomáše Jiřikovského, který v roce 2017 skončil ve vězení za zpronevěru, obchod s drogami a nedovolené ozbrojování. Opozice kvůli případu vyvolala ve Sněmovně hlasování o nedůvěře vládě, které kabinet ustál. Podle opozičních politiků Stanjura poslancům lhal, když tvrdil, že o kontroverzním daru pro ministerstvo spravedlnosti předem nevěděl. Stanjura obvinění ze lži odmítl, uvedl, že postupoval v zákonných mezích a vyšetřování se neobává.

Počkejme na soudy, řekl Pavel k Čapímu hnízdu

Pavel se během rozhovoru vyjádřil také k táhnoucí se kauze Čapí hnízdo, která se vrací k soudu nižší instance. Jakou roli může sehrát letitý spor, když šéf opozičního hnutí ANO Andrej Babiš bude stále v pozici obžalovaného a nejspíše si půjde v říjnových sněmovních volbách pro vítězství? Podle prezidenta je potřeba počkat na rozhodnutí soudu, předpokládá ale, že do voleb bude jasno. Teprve pak se dá bavit o tom, zda by Babiše pověřil sestavením nové vlády, pakliže by jednoznačně vyhrál volby do Poslanecké sněmovny.

„Velice nerad bych spekuloval. Spekulování je možná dobré pro analytiky – případně pro novináře – ale ne pro politiky a zvlášť ne pro prezidenta v době vrcholící kampaně. Rozhodně bych nerad vstupoval jakýmkoliv spekulativním prohlášením do volebního boje,“ nechal se slyšet Pavel v rozhovoru na půdě Pražského hradu.

X X X

AKTIVISTÉ  BRÁNÍ  ZMĚNĚ  V  ČR

Ekoteroristi a ekopošuci

Andrej Babiš byl poražen. Nevyhrál Zelenou perlu výrokem: „Nemůžeme jen jít na ruku pošahaným klimatickým aktivistům, kteří by nás všechny nejraději nahnali do jeskyní, zakázali nám jezdit autem, létat na dovolenou, topit dřevem a diktovali nám, co máme jíst.“ Větší grády měl Petr Macinka s nabídkou, že poteče „zelená krev“.

Už 30 let sledujeme, jak ekoteroristy potírají jejich úhlavní nepřátelé hájící ideu, že sysel není víc než člověk. Padají z nich i jiná moudra, která pak jsou posuzována odbornou porotou, aby mohla být vyzdvihnuta ta nejlepší. Jsem v té porotě taky, hlasuje každý sám za sebe, ale vítěze jsem snad ještě nikdy netrefil. Tolik se zas nestalo. Perel je tolik, že kdyby je tahal papoušek z klobouku, kvalita výběru neutrpí.

Letošní ročník soutěže o Zelenou perlu roku vyhrál Petr Macinka, předseda strany Motoristé sobě, a když se nad jeho výroky opravdu zamyslím, je jasné, že na něj nikdo neměl.  Prosadil se snivou úvahou, že kdyby volby vynesly Motoristy až do vlády a svěřili jim Ministerstvo životního prostředí, „asi by chvíli tekla zelená krev, ale pak by skončila doba všemožných blokád a obstrukcí, nejenom při stavbách silnic a dálnic.“

Zeleným perlením ať se probírá na zmíněném odkazu kadý sám. Já se chytnu vítězného výroku a budu jej ilustrovat vzpomínkou na pěknou blokádu stavby dálnice D8 Českým středohořím, kde moji přátelé ekoteroristé v čele s Mirkem Patrikem z Dětí Země varovali, že když se dálnice přes všechny jejich protesty postaví do zářezu stráně v notoricky sesuvném území, tak se nejspíš sesune.

Připomíná to starý vtip, kdy povídá dinosaur dinosauřici: „Nebuď taková! Vyhyneme!“ Jenže ona byla taková, a vyhynuli… V červnu 2013 se stalo něco podobného. Postavili dálnici zrovna tam, a sesula se.

Nebýt to tragédie, byla to krása. Tenkrát nad Prackovicemi jsem natočil snad nejneuvěřitelnější záběry své kariéry. Zachycují, jak rozzlobená krajina vtrhla na rozsáhlou betonovou plochu se vším, co měla k dispozici – stromy, keři, kusem louky, s mravenci, a dokonce i tím ptactvem, které cvrlikalo, jakoby nic. Spodní blátivá vrstva rozpadlého čediče, která vznikala před miliony let střetem žhoucí sopečné lávy s vodami mělkého moře, byla jako namydlená, takže ten zelený ostrov přistál na rychlostní komunikaci docela něžně. Co tu vlastně melu o zlobě krajiny – tenhle zelený posel dálnici doslova pohladil, když jí domlouval.

Ve starém dokumentu České geologické služby, která v prosinci 2004 odpovídala Dětem Země na podnět veřejného ochránce práv Otakara Motejla, se porovnávají podmínky pro povrchovou a tunelovou variantu této stavby, ale klíčové je následující zjištění, že „doposud nebyla hodnocena technická a nákladová stránka povrchové varianty z pohledu nutných vyvolaných prací – tedy jako důsledek průchodu trasy dálnice sesuvnými územími“.

Teď už víme, že to nebylo nic levného. Zavalilo to půl kilometru dálnice půl milionem kubíků zeminy a stálo to půl miliardy korun, aby se to dobře počítalo. Plný provoz se opozdil o další čtyři roky. Mezitím probíhaly soudy, kdo za to může, kdo je větší pytlík. Skončilo to plichtou, stát dostal 100 milionů zpátky, ale vzhledem k celkovým nákladům si moc nepomohl.

O takové částky se tedy jedná, když se rozumná úvaha překřtí na blokády a obstrukce. A jak nás tak častují ekoteroristy, můžeme jim to vracet výkřiky o ekopošucích. Macinka obsadil na bedně hned první dva stupínky, když se hluboce zamyslil a pravil: „Představa, že je možné klima na Zemi ovlivňovat nebo stabilizovat, je naivní, falešná a nevědecká.“

Řekl to loni v prosinci, takže se nemůže vymlouvat na ochablost vedrem a mozkový úpal.

S tím klimatem je to samozřejmě obtížně pochopitelné, když se vezmou do úvahy miliony měření, analýzy kilometrových vrtů antarktickým ledovcem nebo usazenin na dně oceánů, aby se doložil vztah mezi koncentrací skleníkových plynů a globálním oteplováním. Argumentaci, že teď je zrovna venku pěkná výheň, lze odkopnout námitkou, že počasí není klima. Jenže ta výheň je na stále větších územích a stále častěji.

Komu to není málo, ať si počká na zimní rozpad vortexu, kruhových větrů v horních vrstvách atmosféry, které tvořily bariéru proti vylití mrazivého arktického vzduchu až k nám. Pomáhal nám zmírňovat zimní sezónu ve spolupráci s Golfským proudem, ale ten už taky jede jen na půl plynu. A tak v současných teplotních podmínkách, kdy nic nefunguje jako dřív, mohou v zimě důsledky oteplování přinést krutou ledovici.

Teď se ale bavme o vedru a suchu, kdy je každá rada drahá. Ale proč drahá? Připomněl se mi Jiří Malík, předseda spolku Živá voda, který se svým zaníceným ekoterorismem vypracoval až do Rady vlády pro udržitelný rozvoj. Mimochodem, byl to on, kdo spolu s náchodským socanským starostou Janem Birkem zabránil vtrhnutí frakovacích souprav na břidličný plyn do vzácných podzemních vod české křídové tabule.

Živá voda je ta voda, která v krajině zůstává. Dělá z ní živou krajinu. Léčí ji obnovou zátočin a tůní, a třeba i mokřadů, takže dešťovka zpomalí a vrací se malým vodním cyklem – tady se vypaří, tady hasí žízeň rostlin rosou, tady se snáší z korun stromů jako chladivý výdech a sráží teplotu v lese o deset nebo i více stupňů pod pouliční žár. Jedná se o sadu přírodě blízkých opatření, která ani nemohou být drahá. Jenže proto se asi do nich nikdo nehrne. Faktura pod sto milionů, nebo radši miliard, není zajímavá. Stíhačky jsou důležitější než potůčky a mokřady.

Tak to aspoň vidí ti, kdo peníze mají. Co kdybychom ale jednou vzali do úvahy i ty, kdo peníze nemají? Pro ně může být to levné mimořádně atraktivní.

Jirka píše na adresy přátel, kteří to mohou poslat dál, že Krajinný plán adaptace ČR na změnu klimatu, ve kterém je použit i model Živá krajina, vznikl už roku 2016, ale přes veškerou snahu se jej nedaří dostat do státní politiky.

Klíčem jsou vodní toky, jednotlivé studie proveditelnosti se dělají po povodích. Pak se postupně na sebe napojí, až vnikne obří, zcela unikátní mapové dílo, pokrývající celý stát, které přesně vymezí: kde je co špatně, a jak a kde to napravit. Každý vlastník, zájemce, obec, úředník, bude moci vidět na webové prohlížečce, jak by měla náprava krajiny v zájmové lokalitě vypadat.

Navržená opatření jsou přírodě blízká – meze, větrolamy, terénní vlny, mokřady, malé vodní nádrže a malé poldery a jejich kaskády, využití melioračních vod, revitalizace toků, řízení rozlivy a mnoho dalšího, podle druhu pozemku, svažitosti a kultury.

Pocaď dobrý, a teď náraz do zdi:

Požaduje zanechat část zemědělské půdy v klidu, „což umožní omezit erozi zemědělské půdy, která je nyní neúnosně vysoká, a v konečném součtu to překvapivě zvýší výnosy a zkvalitní pitnou vodu a potraviny. Je to již na mnoha místech vyzkoušeno a garantováno výzkumy.

Přesně to obecně nová politika EU navrhuje!

Pokud tedy naběhne nová politika krajiny dobře, omezili bychom masivně sucho, povodně, pomohli silně zádrži vody i přírodě a rovněž velmi zlepšili životní pohodu obyvatelstva a stav zemědělství a lesnictví, jako dosud nikdy v historii. Máme opravdu na to, společně historii přepsat. A Vy můžete být u toho právě tím kliknutím,

nabádá Jirka a nabízí link

Zdůrazňuje, že se nejedná o komerční výzvu. Dělá na tom hned několik nevládních neziskových skupin. Na zmíněném FB postu lze vidět katastry na desítkách km2, na kterých už jsou připraveny studie proveditelnosti Krajinného plánu adaptace, plošné zádrže vody a jiné. Jsou připraveny pro obce, které nemohou čekat a snaží se řešit sucho či povodně samy. „Je to jen několik studií z desítek, které jsme už na území ČR i SR udělali,“ zdůrazňuje Jiří Malík.

Kde je tedy ten teror? V pomoci obcím, aby řešily velké a vystačily s málem, nebo v hájení bezohledného agrobyznysu, který nehodlá změnit chlup na stávajíc praxi a řeší sucho žádostí o náhradu škody? Co v krajině, když tam nepřežije ani sysel? Zbyněk Fiala, server vasevec.cz

X X X

EU  SE  POTŘEBUJE  ZBAVIT  LEYENOVÉ

Doktorka Ursula řeže do Green Dealu. Je to nutnost, už ji kritizuje i její vlastní strana

Největší projekt Ursuly von der Leyenové se začíná drolit. Před lety zavelela k následování takzvané zelené politiky, jenže unijní země kvůli tomu přestávají být konkurenceschopné. Šéfka Evropské komise tak od svých původních cílů couvá a své politické dítko pod tlakem okolností a neúprosné reality současného rozložení Evropského parlamentu ořezává až na kost.

Měl to být sice pouhý zlomek z masivní Zelené dohody, ale pro současnou pozici von der Leyenové to je symptomatické. Aktuálně se musí potýkat s vnitrokoaličním pnutím ohledně takzvané směrnice o ekologických tvrzeních. Ta měla bránit marketingovým strategiím, kdy firmy klamaly spotřebitele nepravdivými tvrzeními, že jejich produkty a služby jsou ekologické a dobré pro planetu.

X X X

Z prezidentské rezidence v Tbilisi byla odstraněna vlajka EU

Na nádvoří rezidence gruzínského prezidenta v Tbilisi už nevisí vlajka Evropské unie, která tam byla vyvěšena v roce 2018. Vlajka není ani na střeše budovy.

Vlajka EU byla ostatně již v lednu odstraněna z obřadní síně poté, co Salome Zurabišvili skončil prezidentský mandát a do úřadu nastoupil Michail Kavelašvili.

Odstranění vlajky Evropské unie v souladu s protokolem, podle kterého musí hlava státu vystupovat před státní vlajkou a znakem. V rozporu s tím Zurabišvili vystupovala také před vlajku EU.

Jana Putzlacher, server vasevec.cz

X X X

Pašinjan stupňuje teror proti Arménské apoštolské církvi

Represe arménského režimu premiéra Nikoly Pašinjana vůči místní národní církvi se rozšiřují. Představený diecéze Širakat Arménské apoštolské církve Mikael Ajapahyan byl zatčen a byla na něj uvalena vazba. Státní zástupci ho obviňují z výzvy k protiústavní změně moci, informuje armeniatoday.am.

Podle prokuratury arcibiskup 21. června 2025 během rozhovoru potvrdil svá slova, pronesená v rozhovoru ze dne 3. února 2024, o nutnosti provést státní převrat a uchopit moc způsobem, který ústava Arménie nepředpokládá, s pomocí vysokých vojenských představitelů, a označil za nezbytnou změnu moci v Arménii prostřednictvím bezpečnostních složek“.

Trestní řízení bylo zahájeno 26. června. Rozhodnutí o jeho zatčení bylo vykonáno následující den. Do arcibiskupské rezidence vniklo asi 30 maskovaných osob. Poté, co ho bezpečnostní složky nenašly, se ho pokusily zadržet v rezidenci nejvyšší hlavy Arménské apoštolské církve – katolikose, která se nachází v Ečmiadzinu.

Důstojníci dali arcibiskupovi dvě hodiny na to, aby se vzdal, a pohrozili, že vtrhnou do centra národní církve. Ajapahyan se sám dostavil k vyšetřovacímu výboru, kde byl zadržen.

Toto je další krok úřadů proti arménské národní církvi. 25. června bezpečnostní složky prohledaly domy a zadržely příznivce opozičního hnutí „Svatý boj“. Jeho vůdce, arcibiskup Bagrat Galstanian, byl zadržen Národní bezpečnostní službou na základě obvinění z výcviku paramilitárních skupin bývalých vojáků s cílem svrhnout současnou arménskou vládu. Soud Galstaniana vzal do vazby na dva měsíce.

Poté, co Pašinjanova vláda v květnu 2024 souhlasila s takovým vymezením hranice , které ponechalo na ázerbájdžánské straně čtyři vesnice dříve držené Arménií, toto a širší politika dohody s Ázerbájdžánem a konečné uznání příslušnosti Náhorního Karabachu k tomuto státu vyvolaly v Arménii sociální protesty.

Protestní hnutí vedl Bagrat Galstanian z diecéze Tavu Arménské apoštolské církve , který dokonce prohlásil, že je připraven převzít funkci premiéra země. Pašinjan na to reagoval slovními útoky na arménskou národní církev . Arcibiskup osobně vedl loňské protesty v ulicích arménské metropole celé týdny. Od té doby nepřátelství premiéra vůči národní církvi roste.

Drtivá většina obyvatel Arménie jsou stoupenci Arménské apoštolské církve, která je předchalcedonskou východní církví, a proto nemá žádné doktrinální ani organizační spojení s katolickou ani pravoslavnou církví. Kavkazský stát je s největší pravděpodobností nejstarším existujícím křesťanským státem. Arménie přijala křesťanství jako své státní náboženství kolem roku 301 n. l.

Jana Putzlacher, server vasevec.cz

X X X

ŘECKO  CHCE  ŽÍT  BEZ  MIGRANTŮ

V moři tu už neplavou mrtvoly. Obyvatelé Lesbu chválí tvrdý postup Řecka proti migrantům

Nelegálních přechodů na řeckém ostrově Lesbos výrazně ubývá, ukazují data Frontexu. Místní to připisují drsnému postupu řecké vlády, který migranty od cesty do Evropy odrazuje. Podle britského bulvárního deníku The Sun mnozí věří, že přijatá opatření uchránila jejich malebný ostrov nejen před hospodářským kolapsem, ale především přispěla k záchraně životů samotných migrantů. S kroky Řecka ale nesouhlasí lidskoprávní aktivisté, podle kterých je takový způsob nezákonný.

V roce 2015 dorazil do Evropy více než milion migrantů a uprchlíků – většina z nich po moři. Část přistála i na ostrově Lesbos, jehož severní pobřeží je od Turecka vzdáleno pouhých deset kilometrů, informuje agentura AP.

 Příliv mužů, žen a dětí prchajících před válkou a chudobou vyvolal humanitární krizi, která otřásla Evropskou unií v základech. O deset let později se následky stále projevují na ostrově i mimo něj.

 Není úniku. Na Floridě vzniká „Alcatraz“ pro migranty, ostrahu obstarají aligátoři a hadi

Pro mnohé bylo Řecko jen přestupní stanicí, odkud pokračovali dál do severní a západní Evropy. Mnozí z těch, kteří požádali o azyl, získali mezinárodní ochranu a tisíce z nich se staly evropskými občany. Nespočet dalších bylo odmítnuto a roky živořili v táborech pro migranty nebo na ulici. Někteří z nich se vrátili do svých domovských zemí, jiní byli vyhoštěni z Evropské unie.

Pokles příchodů do Řecka o 30 procent

Migrační politika v Řecku, stejně jako ve většině Evropy, se však během deseti let od krize posunula směrem k odstrašování a takzvaným pushbackům. Během nich dochází k násilnému vracení migrantů zpět přes hranice, aniž by jim bylo umožněno požádat o azyl.

Nelegálně do země přichází mnohem méně lidí. Dokazuje to také nedávná statistika Frontexu, která na trase mezi Tureckem a Řeckem ukazuje pokles přílivu migrace o 30 procent.

Řecké ministerstvo při této příležitosti pochválilo svou strategii zaměřenou na nelegální migraci a obchodování s lidmi, která vedla k poklesu počtu příchozích. Označilo to za „pozoruhodné ve srovnání s nárůstem tohoto jevu pozorovaným jinde, například v Itálii, Chorvatsku a také ve Španělsku“.

Sun: Obyvatelé Lesbu vzpomínají na těla v moři

Politici trvají na tom, že jsou potřeba pevné hranice. Kritici tvrdí, že odstrašování uprchlíků zachází příliš daleko a porušuje lidská práva. Například norská nevládní organizace Aegean Boat Report, která situaci v oblasti dlouhodobě sleduje, vícekrát popsala kruté zacházení s migranty i jejich dětmi.

Obyvatelé Lesbu ale podle The Sun tvrdí, že zásahy zachránily malebné prázdninové útočiště před ekonomickou katastrofou – a hlavně zachránily životy samotných migrantů. Redakce deníku se v uplynulých dnech vydala na místo a ptala se místních, jak vnímají současnou situaci.

Fotografie ze 17. dubna 2024 ukazuje hroby na nově zrekonstruovaném hřbitově věnovaném uprchlíkům, kteří se utopili při pokusu dostat se do Evropy v Egejském moři poblíž vesnice Kato Tritos na řeckém ostrově Lesbos.Zdroj: Manolis Lagoutaris / AFP / AFP / Profimedia

Rybář Thanassis Marmarinos popsal pro Sun hrůzu, kterou sám zažil. „Dřív to bylo extrémně špatné, nedokážu si představit, že by to bylo ještě horší,“ říká.

„Každý den se přes moře dostávaly tisíce migrantů. (…) Pět měsíců jsem si nemohl vydělat žádné peníze, protože jsem trávil veškerý čas tím, že jsem se snažil zabránit jejich utonutí,“ vzpomíná.

„Po roce 2015 byl cestovní ruch na několik let zcela zničen,“ uvedl pro Sun číšník Kristos Condeli. „Výletní lodě sem přestaly jezdit, protože nechtěly, aby cestující viděli mrtvoly plovoucí v moři.“

„Přicházely sem tisíce migrantů a někteří z nich se uchýlili ke krádežím, aby přežili,“ vysvětluje.

Obyvatelé uprchlického tábora v řecké Malakase severně od Athén velmi emotivně reagují na návštěvu spolkového prezidenta Steinmeiera, 30. října 2024.

Zásadní pokles uprchlíků přicházejících do Řecka se nutně propsal i do počtu úmrtí, ke kterým mezi Lesbem a Tureckem docházelo.

Zásluhy má postup vlády, říká místní

Dvaasedmdesátiletý Thanassis je jedním z řady obyvatel ostrova, kteří se domnívají, že zlomem bylo zvolení strany Nová demokracie v roce 2019, kdy se řeckým premiérem stal Kyriakos Mitsotakis.

„Je to pro mě velká změna,“ uvedl pro Sun. „Všechno se změnilo, když byla zvolena Nová demokracie a začala posílat migranty zpět do Turecka,“ myslí si. „Poté se stalo nevýhodným platit za přechod do Řecka, protože byste skončili tam, kde jste začali.“

Klíčovou roli podle něj sehrálo rozhodnutí označit Turecko za „bezpečnou třetí zemi“ pro žadatele o azyl.

Organizace zaměřené na lidská práva nicméně trvají na tom, že odsun je nezákonný, a agentura Frontex v současnosti vyšetřuje obvinění z porušování lidských práv ze strany řecké pobřežní stráže. Evropský soud pro lidská práva už v lednu rozhodl v neprospěch Řecka a konstatoval, že Atény porušují evropské úmluvy o lidských právech.

X X X

Rusové rozšiřují používání motorek na frontě, nasadí je i v příštích konfliktech

 Ruská armáda rozšiřuje používání motocyklů na ukrajinské frontě, uvádí americký Institut pro studium války (ISW). Podle analytiků úsilí o začlenění taktických inovací, jako je používání motocyklů, naznačuje, že Moskva se učí moderním poznatkům z pozemní války, které hodlá využít v budoucích konfliktech, včetně operací proti státům NATO.

„Ruské motocyklové formace už neútočí podél silnic, ale převážně přes otevřená pole a snaží se obejít ukrajinské ženijní zátarasy podél fronty,“ cituje ISW nejmenovaného ukrajinského vojáka.

Podle ukrajinského projektu Frontelligence Insight (FI) ruská armáda používá motorky především jako dopravní prostředek pro útočící pěchotu k podpoře průzkumných, infiltračních či obkličovacích misí.

Ruští motocyklisté operují ve skupinách po šesti až osmi strojích s jedním nebo dvěma jezdci na každém z nich.

Každé družstvo má podle FI jedno zařízení pro vyhledávání ukrajinských dronů a obvykle nejméně dva přenosné systémy elektronického boje, které slouží k detekci, rušení či klamání nepřátelských signálů.

Okupační armáda údajně využívá motocyklů také pro evakuaci raněných z bojiště nebo jako logistickou podporu.

Ukrajinský expert Kosťantyn Mašovec v květnu uvedl, že Rusové používají motorky hlavně společně s obrněnými vozidly. Podle ISW se ale zdá, že Moskva v posledních týdnech na motorky spoléhá jako na způsob dopravy a postupu nezávislý na tancích a obrněných vozidlech.

Rusové podle FI za tímto účelem od jara cvičí své muže na motocyklech na motokrosových tratích v Rusku a na okupované Ukrajině. Používají stroje zahraniční provenience – hlavně z Číny. Motorky zajišťují ruské armádě především dobrovolnické organizace v Rusku.

„Odhadujeme, že ruské síly budou stále více záviset na motocyklech a dalších rychlejších neobrněných vozidlech,“ míní ISW.

Podle analytiků úsilí o začlenění taktických inovací, jako je používání motocyklů, naznačuje, že ruská armáda se učí moderním poznatkům z pozemní války, které hodlá využít i po skončení války na Ukrajině.

X X X

VELENICE  POTŘEBUJÍ  NEMOCNICI

Obyvatelé Českých Velenic se bojí zrušení nemocnice v Gmündu. Ošetření by se jim výrazně vzdálilo

Nemocnice v rakouském Gmündu, jen pár minut od Českých Velenic, se těší oblibě českých pacientů už řadu let. Pomáhá při akutních zdravotních potížích, menších úrazech i vyšetřeních. Teď však čelí zásadní změně, rakouská Dolnorakouská zemská zdravotní agentura oznámila, že končí s její lůžkovou částí.

 Pro místní obyvatele to znamená výrazné zhoršení dostupnosti péče. „Čtyři dny jsem tam ležela se srdcem. A když vnuk spadl a rozsekl si obočí, jeli jsme tam hned,“ říká paní Marie z Českých Velenic. Stejně tak paní Naďa: „Bylo špatně vnukovi, malíček jsem měla zlomený, vždycky jsme jeli tam. Teď bych musela vlakem do Českých Budějovic nebo do Jindřichova Hradce.“

Nemocnice v rakouském Gmündu pomáhá českým i rakouským pacientům. Teď ale hrozí, že se nemocnice zavře

Podle vedení města by případné uzavření lůžkové péče znamenalo, že pacienti budou odkázáni pouze na ambulantní služby nové Zdravotní kliniky Gmünd. Místostarosta Českých Velenic Pavel Chabiniok upozorňuje, že to není plnohodnotná náhrada: „Obáváme se, že nové ordinace nebudou mít smlouvy s českými pojišťovnami. Vše se bude platit a pacienti přijdou o možnost rychlého a dostupného ošetření.“

Obavy sdílí i rakouská strana. Místostarosta Gmündu Jürgen Trsek potvrdil, že nemocnice je klíčová nejen pro pacienty, ale i pro ekonomiku regionu: „Zaměstnává 430 lidí, nemocniční kuchyně vaří pro školy i seniory. Je tu mnoho lokálních dodavatelů. Pokud lidé přejdou pracovat jinam, třeba do Zwettlu, odstěhují se i z Gmündu.“

Města na obou stranách hranice proto spustila petice a společně se snaží přesvědčit zřizovatele, aby nemocnici v původním rozsahu zachoval. Zastupitelé Českých Velenic zároveň oslovili i vedení Jihočeského kraje s výzvou k podpoře. Budoucnost nemocnice ale zatím zůstává nejistá.

X X X

Vláda počítá pro příští rok se schodkem 280 miliard. ANO ho chce přepracovat, pokud vyhraje volby

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) řekl, že v příštím roce by schodek rozpočtu mohl vzrůst zhruba o 40 miliard korun k 280 miliardám. Důvodem prohloubení deficitu podle něj budou stavba nových bloků jaderné elektrárny Dukovany a zvýšené výdaje na obranu. ANO podle 1. místopředsedy hnutí Karla Havlíčka rozpočet přepracuje, vyhraje-li volby. Ke konsolidaci financí pod taktovkou budoucí vlády vyzývá i prezident Petr Pavel.

 „Nová vláda, která vzejde z voleb, bude muset pokračovat v konsolidaci veřejných financí a snižování deficitu, jinak bude státní rozpočet stát na vodě,“ řekl prezident Pavel stanici CNN Prima News a pokračoval: „Systémové problémy, které jsou ve státním rozpočtu, se přijetím vládního konsolidačního balíčku z roku 2023 jen odsunuly“.

Stát letos plánuje hospodařit se schodkem 241 miliard korun, na konci května deficit činil 170,5 miliardy korun. Rozpočtový plán pro letošní rok musela vláda přepracovat a počítat s desetimiliardovými výdaji po zářijových povodních v Česku.

Za vyšší deficit pro příští rok – 280 miliard korun – podle ministra financí Stanjury může plánovaná výstavba nových bloků jaderné elektrárny Dukovany (24 miliard korun) a vyšší výdaje na obranu (17 miliard korun).

„Téměř s jistotou lze tvrdit, že se návrh rozpočtu bude přepracovávat. To není nic neobvyklého, když se mění vlády, budou si chtít upravit rozpočet,“ řekl Havlíček (ANO) v neděli v České televizi. Jeho hnutí je favoritem říjnových voleb, průzkumy mu připisují zhruba třetinu hlasů.

Rozpočet si přepracoval i kabinet Petra Fialy v roce 2021, když se ujal moci po vládě Andreje Babiše.