Na Slovensko přestal proudit plyn přes Ukrajinu, ale z Česka sousední země plyn nechce. Premiér Robert Fico dává přednost maďarskému potrubí, jímž zřejmě proudí zemní plyn z východu. Ukrajina od Nového roku podle očekávání zastavila tranzit ruského plynu do Evropy přes své území. Stalo se tak po ukončení pětiletého kontraktu mezi ukrajinskou společností Naftohaz a ruským Gazpromem.
Slovensko bylo do předminulého týdne křižovatkou plynovodů. Měsíčně dovezlo zhruba dvě miliardy kubíků zemního plynu, z nichž až 90 procent posílalo dál. Kvůli tomu země přijde ročně o více než 400 milionů eur (asi deset miliard korun) na tranzitních poplatcích. Navíc musí nakupovat dražší plyn, který z rozpočtu země ukousne další miliardu eur.
Slovensko podle odhadů ztratí kvůli přerušení dodávek 0,3 procenta HDP.
X X X
Chorvatský prezident Milanović obhájil mandát. Spojují jej s Orbánem a Putinem
Chorvatský prezident Zoran Milanović v druhém kole prezidentských voleb obhájil svůj mandát. Vyplývá to z průběžných výsledků po sečtení 98,65 procenta okrsků. Podle nich Milanović získal 74,58 procenta hlasů. Jeho protikandidát, genetik a forenzní vědec Dragan Primorac kandidující za vládní Chorvatské demokratické společenství (HDZ), obdržel 25,42 procenta hlasů.
Milanović po zveřejnění povolebního průzkumu na svém Facebookovém profilu poděkoval voličům. Již při odevzdávání svého hlasu médiím řekl, že úřad vykonával „v nejlepší víře“. „Doufám, že to lidé viděli,“ dodal.
Oznámila to televizní stanice HRT s odvoláním na průzkum u volebních místností, podle něhož Milanović získal 77,86 procenta hlasů. Draganovi Primoracovi stejný průzkum přiřkl 22,14 procenta hlasů.
Agentura AP o Milanovičovi psala jako o otevřeném kritikovi západní pomoci Ukrajině, která se skoro tři roky brání ruské invazi. Jde o nejoblíbenějšího politika v Chorvatsku, který bývá kvůli svému bojovnému stylu komunikace s oponenty přirovnáván ke zvolenému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Posledních pět let byl Milanović téměř neustále v konfliktu s premiérem Andrejem Plenkovičem (HDZ), jehož obviňuje ze systémové korupce a o němž mluví jako „o vážné hrozbě pro chorvatskou demokracii“.
Podle Plenkoviče šlo v nedělních volbách o budoucnost Chorvatska v Severoatlantické alianci a v Evropské unii. Milanoviče označuje za proruského politika a za ohrožení pro ukrajinskou mezinárodní pozici. Podobně se vyjádřil i Primorac, když šel dnes hlasovat. Volby podle něj rozhodovaly „o budoucnosti Chorvatska, … o budoucnosti naší vlasti, našich občanů a směru, kterým se země vydá“. O Milanovičovi říká, že jeho jedinými zahraničními spojenci jsou bosenskosrbský separatistický lídr Milorad Dodik, maďarský premiér Viktor Orbán a ruský prezident Vladimir Putin.
Funkce prezidenta je v Chorvatsku převážně reprezentativní. Prezident nemůže vetovat zákony, pouze je může vrátit parlamentu k opětovnému projednávání, ale má právo rozhodovat o zahraniční politice, obraně a bezpečnostních otázkách a je vrchním velitelem vojenských sil.
Primorac vstoupil do politiky začátkem tisíciletí a působil jako ministr školství ve vládě vedené HDZ. V roce 2009 bez úspěchu kandidoval v prezidentských volbách, pak se soustředil zejména na svoji akademickou kariéru a přednášel na univerzitách ve Spojených státech, Číně a Chorvatsku.
Milanović odmítá, že by zastával proruské názory, ale AP připomíná, že loni zablokoval vyslání pěti chorvatských vojáků na misi NATO v Německu nazvanou Bezpečnostní podpora a výcvik pro Ukrajinu. Slibuje, že by nikdy neschválil nasazení chorvatských vojáků v rámci případné alianční mise na Ukrajině. Podle Plenkoviče a jeho vlády přitom žádný takový návrh neexistuje.
X X X
V POLICII ČR DNES CHYBÍ NA 6 TISÍC LIDÍ
Policejní odborář Červenka je pro změnu výsluh, sejde se se Stanjurou
Místopředseda Odborové organizace bezpečnostních sborů Martin Červenka je pro změnu systému výsluh, která by se ale netýkala již vysloužilých policistů. Podle něj by policisté měli mít odslouženo nejméně 20 let namísto současných 15, než na výsluhy dosáhnou. O personální situaci ve sborech a jejich stabilizaci bude v blízké době jednat s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS), uvedl dnes v České televizi v diskusním pořadu Otázky Václava Moravce.
Policisté nyní mají po 15 letech služby nárok na výsluhu ve výši 20 procent měsíčního příjmu. Procento se zvyšuje za další odsloužené roky, přičemž celkově může výsluha činit maximálně polovinu měsíčního služebního příjmu. „Patnáct let je málo, my chceme, aby tady ten příslušník byl delší dobu. Minimálně by měl mít odslouženo 20 let,“ míní Červenka. Současný systém je podle něj nelogicky nastavený. Ekonomický deník o problematice výsluh opakovaně informoval.
Stanjura už dříve uvedl, že systém výsluh příslušníků bezpečnostních sborů by se měl do budoucna změnit, v současném volebním období se tak ovšem podle něj určitě nestane. „Já myslím, že na systém výsluh určitě dojde. S panem ministrem vlastně docela souhlasím,“ řekl odborář ke své schůzce s ministrem, která by se měla podle České televize uskutečnit příští týden. „Je to ožehavé téma. Stoprocentně bychom se nemohli bavit o tom, že bychom výsluhy změnili policistům, kteří už mají odslouženo, protože pravidla hry se v průběhu nemění,“ podotkl Červenka.
25 odsloužených let?
Na potřebě změnit systém výsluh se shodl s dalším účastníkem diskuse, bývalým policejním prezidentem, senátorem Martinem Červíčkem (ODS), který by hranici zvýšil na 25 odsloužených let. Podle něj je potřeba, aby nastupující policisté měli motivaci vydržet u sboru co nejdéle.
Červenka a Červíček také shodně míní, že stát by měl obdobně jako u armády jasně deklarovat, kolik objemu z HDP chce vynaložit na vnitřní bezpečnost. Podle Červenky by to mělo být jedno procento. Zmínil, že platové nůžky mezi armádou a dalšími bezpečnostními sbory se nadále rozevírají poté, co se vojákům zvýšil náborový příspěvek a benefity. Zatímco personální situaci u policie označil za velmi vážnou, u Vězeňské služby je podle něj kritická. Odborář se domnívá, že situaci by pomohl zlepšit platový automat, tedy navázání policejního platu na průměrný plat. Podle Červíčka to ale není řešení.
Policii nyní chybí k naplnění tabulkového stavu 5843 lidí. Červenka upozornil, že reálně je toto číslo vyšší, protože jsou v něm započítaní i policisté na rodičovské dovolené nebo v odborné přípravě. Odborář se k tématu vnitřní bezpečnosti podle vlastních slov setká také s ministrem vnitra Vítem Rakušanem (STAN) i s předsedou opozičního hnutí ANO Andrejem Babišem.
X X X
Konvalinka: Vysoké školy se bojí nepopulárních změn. Mohly nabírat méně doktorandů a lépe je platit
Je za problémy českých vysokých škol hlavně nedostatek peněz, anebo je na vině i jejich způsob řízení a hospodaření? „Peněz je málo a mělo by se přidat. Ale rozdělování prostředků je na vysokých školách. Rozpočet určuje rektor a schvaluje akademický senát, kde si zástupci fakult pečlivě hlídají, aby ta jejich nebyla šizená. A tím pádem se nedá skoro nic změnit,“ kritizuje Jan Konvalinka, někdejší prorektor pro vědu a výzkum Univerzity Karlovy.
Moc akademických senátů se podle něj projevuje například tím, že se rektory nestávají lidé zvenčí, ale bez výjimky dlouholetí pracovníci dané školy, velmi často právě předsedové senátu.
Dění na Národohospodářské fakultě VŠE označuje za dokonalý příklad únosu instituce, který je umožněn mimořádnou autonomií českých vysokých škol. Ta je výsledkem jinak legitimní porevoluční snahy ochránit je před zásahy státu.
„Já si uvědomuji, že zde jsme mezi Skyllou a Charybdou. My se také musíme připravit na situaci, kdy ministrem školství bude Tomio Okamura (SPD). Pak bude autonomie vysokých škol strašně zapotřebí,“ podotýká ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky.
Zároveň ale zdůrazňuje, že současný systém je nefunkční, což prý soukromě potvrdí snad každý rektor či děkan vysoké školy, kteří se to ovšem bojí říct otevřeně. „Dělají vše pro to, aby byli zvoleni, a pak se vymlouvají na to, že nemají peníze a nechávají věci běžet. Jen naprosté minimum dělá nepopulární opatření, které jako šéf instituce dělat musíte. Problém je, že odpovědnost má rektor a v zásadě všechny pravomoci mají orgány typu akademického senátu.“
Zásadním problémem je podle Konvalinky fragmentace, konkrétně Univerzita Karlova má 17 fakult. „Tři teologické, ty jsou maličké, takže to tolik nevadí. Ale máme pět lékařských fakult. A v jejich rámci máme násobně víc oborů než srovnatelné vysoké školy, třeba univerzita v Heidelbergu. Já opravdu nevidím důvod, proč by Karlova nebo Masarykova univerzita měly být slabší než ona. Ten důvod je systémový,“ tvrdí.
Továrna na absolventy
V souvislosti s novelou vysokoškolského zákona Konvalinka upozorňuje na problematiku doktorandů. Dosud mohly školy přijmout v podstatě kohokoli a dostat na něj peníze. V praxi tak někteří pedagogové měli až dvě desítky studentů, které viděli v lepším případě jednou měsíčně.
„Dostali stipendium, které jim ale nestačilo na život, takže všichni někde pracovali. Tak to dělali osm devět let a výsledkem byl diplom. A pak dál dělali to, co předtím. A všichni jsme se jim na to složili. Je třeba motivovat školy, aby si vybíraly ty nejlepší. Dát jim celkové peníze a přinutit je dávat vyšší stipendia,“ radí.
Školy ale podle něj jen čekají na to, co udělá ministerstvo školství, a neprovádějí vlastní změny. „Bylo by to hrozně nepopulární. Ale mohly to udělat. Nikdo jim nebránil, aby přijaly o třetinu méně studentů a o třetinu lépe je platily. Teď jim to přikazuje zákon, takže to musí dělat,“ konstatuje.
Háček ale vidí Konvalinka v tom, že balík peněz, který budou vysoké školy dostávat, se má odvíjet od takzvané úspěšnosti u studia, tedy kolik studentů úspěšně absolvuje.
„To je příšerné kritérium. Škola, která bude ochotněji rozdávat diplomy, bude dostávat víc peněz. Na špičkovém pracovišti je těžké udělat Ph.D., na experimentálních oborech jste zavřený v laborce 20 hodin denně a nakonec musíte publikovat originální práci v zahraničním časopise, jinak vám to oborová rada nedá. Jsou školy, které tak přísné nejsou. A jestli se to takhle nepovede, tak na tom budou moci vydělávat. To je nebezpečné,“ varuje.
X X X
Tálibán se upnul na smaragdy. Vydává licence, chce vydělat chybějící miliardy
Radikální islamistické hnutí Tálibán se naplno pustilo do byznysu s drahokamy. V Afghánistánu, kterému vládne od svého návratu k moci v roce 2021, jsou obrovská naleziště smaragdů či rubínů, ale i vzácných kovů. Tálibánci proto pořádají pravidelné aukce drahých kamenů, vybírají daně z jejich prodeje a vydávají licence k těžbě. A doufají, že jim to přinese miliardy dolarů, které do země dřív proudily v rámci humanitární pomoci.
„Jen málo Afghánců si může dovolit tisíc až dva tisíce dolarů za drahokam do prstýnku,“ krčí rameny obchodník se smaragdy Azizulláh Nijází. V malém krámku v Kábulu má i rubíny, safíry či lapis lazuli. Na svého prvního zákazníka toho rána ještě čeká. Vzpomíná, že před návratem Tálibánu k moci mohl své produkty nabízet i na americké vojenské základně.
Každý pátek se tam před ním vyrojila fronta zájemců z řad vojáků i civilních kontraktorů, kteří na rozdíl od Afghánců či Arabů o ceně nesmlouvali. Ze svých výdělků tehdy Nijází platil sedmiprocentní daň. Aby nyní vůbec něco prodal, musí pravidelně vyjíždět do Číny. Přímo v Kábulu za ním nejčastěji chodí klienti z Dubaje, Pákistánu nebo Íránu.
Na časy, kdy se za ním hrnuli Američané, Britové, Francouzi či Australané, vzpomíná i jeho konkurent Hadží Ghází. V obchodě má drahokamy odhadem za 300 tisíc dolarů (7,2 milionu korun). Vítr se však pro něj obrací správným směrem. Už i islamisté z Tálibánu upírají zraky na lesklé kamínky.
Smaragdy, rubíny, safíry, granáty, lapis lazuli… zájemci mají z čeho vybírat. Afghánistán je bohatý i na měď, zlato, zinek, chromit, kobalt, lithium a průmyslové nerosty. Americká vláda odhaduje, že se na afghánském území nacházejí ložiska nerostných surovin v hodnotě nejméně jednoho bilionu dolarů (24 bilionů korun).
Podle amerického Úřadu zvláštního generálního inspektora pro rekonstrukci Afghánistánu, který letos v zemi svou činnost ukončí, má země rovněž bohaté zásoby vzácných kovů. Ty jsou stavebním kamenem moderních technologií s čipy – od mobilů až po elektromobily. A Tálibán se nyní snaží dosáhnout toho, co se Američanům za dvacet let správy země nepodařilo, píše list The New York Times.
Vláda Spojených států v Afghánistánu v souvislosti s těžebními projekty utratila necelou miliardu dolarů, „hmatatelný pokrok byl však zanedbatelný a neudržitelný“, konstatoval generální inspektor předloni v lednu. Objektivní překážky těžby přitom nikam nezmizely. Práce je to stále nebezpečná, infrastruktura nestačí požadavkům těžkého průmyslu, v zemi i po nástupu Tálibánu frčí korupce a jasná pravidla také chybí. Vedení teroristického hnutí to však musí zkusit.
S odchodem amerických vojáků totiž vyschly i zdroje příjmů. Podle NYT do Afghánistánu z USA do roku 2021 přiteklo 143 miliard dolarů (3,4 bilionu korun) ve formě humanitární pomoci. Od léta 2021, kdy se Američané neslavně stáhli, tato pomoc klesla na pouhých 2,6 miliardy dolarů (62 miliard korun). A za poslední dva roky se tamní ekonomika snížila o 26 procent, uvedla loni v dubnu Světová banka s tím, že návrat afghánských emigrantů a zemětřesení v Herátu tyto problémy ještě prohloubily.
Prudký pokles mezinárodní pomoci způsobil, že Afghánistán „nemá žádné vnitřní motory růstu“, dodala tehdy. Ve zprávě o vývoji v zemi z konce roku pak Světová banka píše, že afghánská ekonomika vysílá signály o mírném růstu, zhruba 2,7 procenta, stále však čelí mnoha překážkám. Experti upozorňují, že se budou muset zapojit i schopné podnikatelky, aby se situace zlepšila – v současném Afghánistánu nepředstavitelné.
Tálibán po svém nástupu začal znovu vyžadovat dodržování práva šaría a ženy vyhnal z ulic i od oken. Zakázal také produkci opia, která držela nad vodou afghánské zemědělce. Ty podle Světové banky zákaz připravil o 1,3 miliardy dolarů (31 miliard korun) – 8 procent afghánského HDP. O práci v souvislosti s bojem proti drogám přišlo na 450 tisíc lidí a mák se nyní pěstuje jen na pěti procentech původní rozlohy, dodává OSN.
Právě vzácné nerosty by toto všechno mohly zachránit, doufají tálibánci. Zájem už prý projevili v Turecku, Kataru, Číně či Íránu. Vlády těchto zemí již investovaly do železných, měděných, zlatých a dalších dolů. Uzbecké firmy se pak zavázaly, že budou těžit ropu na severu Afghánistánu, pochlubilo se tálibánské ministerstvo dolů a ropy.
Tálibán také z prodeje smaragdů vybírá daně. Pod palcem má všechny probíhající aukce, které nyní pořádá každý týden, a žádný nákupčí své kameny nedostane, dokud nezaplatí desetiprocentní poplatek. Kromě smaragdů dani podléhají i rubíny a safíry. Obchod s drahokamy přitom dosud podle NYT probíhal výrazně volněji, byznysu dominovali vojenští vůdci a lidé s patřičnými konexemi, přičemž výběr daní byl „přinejlepším nahodilý“.
Dealer Rahmatulláh Šarífí, který si na aukci koupil už dva sety smaragdů, k tomu říká, že mu daň nevadí. „Vláda ty peníze potřebuje, aby mohla zemi rozvíjet. Otázkou však je, zda je věnuje na pomoc afghánskému národu,“ dodává. Většina afghánských smaragdů se těží v provincii Pandžšír severně od Kábulu. Ta byla mimochodem poslední, která během tálibánského vítězného tažení Afghánistánem v roce 2021 padla do rukou islamistů.
Právě do Pandžšíru také uprchli policisté a vojáci, kteří sloužili za předchozí vlády. A aby se uživili, začali brzy hledat smaragdy v tamních horách. Lovci pokladů podle Rádia Svobodná Evropa pak popisovali, že bojovníci Tálibánu dělali „přepadovky“ ve smaragdových dolech a kontrolovali ruce přítomných mužů. Na každého, kdo je neměl dostatečně mozolnaté a upracované, hned padlo podezření, že je bývalý muž zákona.
Současná vláda v provincii místním i zahraničním investorům vydala více než 560 licencí a hlásá, že to vytvořilo přes 10 tisíc nových pracovních míst. Tamní tálibánský šéf pro těžbu podle portálu Afghanistan International oznámil, že nelegální těžba a pašování drahokamů byly tímto eliminovány. V plánu jsou pak licence i v dalších regionech. A to i tam, kde doly teprve čekají na svou příležitost anebo není dost expertů.
Tálibán si nicméně slibuje, že část know-how Afgháncům předají ti, které si do země přivezou zahraniční investoři. Ti nicméně musejí počítat s tím, že spolupracují s režimem, na který jsou uvalené mezinárodní sankce. Těch ještě přibylo s tím, jak islamisté ve vedení více a více izolují ženy a dívky a porušují lidská práva.