Většina občanů ČR i odborníků se domnívala, že když Fiala, který tvrdil papežovi, že je věřící a nenávidí násilí, se urychleně přičiní při setkání se Zelenským 19. března 2022 o to, aby byl konec bojů, vraždění lidí, a Ukrajina dodrží dřívější dohody západních politiků a Ruska.

Usilovala o to i Izrael, protože z Hitlerovy války má velice smutné zkušenosti. A Zelenský, jako Žid, jak se o tom píše v médiích, by měl mít také k smrti lidí velký odpor a všemožně bránit jen spolupráci lidí a zemí Evropy a světa bez válek a násilí.

Fiala se ale dal do služeb teroru a vraždění lidí na Ukrajině, ničení země, a dodávání zbraní na Ukrajinu spolu s USA, Anglií a dalšími zeměmi Západu, což několikrát tvrdě odsuzoval i zakladatel ODS a exprezident Václav Klaus, a řada jiných odborníků ČR i světa.

Vinou Fialy je dnes ČR na mizině, má velké ekonomické problémy, protože je bez levného plynu, PHM, ropy, energie a dalších surovin, bez nichž se neobejdeme, protože jiné, náhradní jsou drahé. ČR má bilionové dluhy, musí živit přes 300 tisíc Ukrajinců v ČR a obyvatelé ČR i firmy jsou v nesnázích a klidného dřívějšího spořádaného a levného života v nových domech, bytech, chatách a chalupách. Ve školách a na sportovištích je zima, nejsou finance na kulturu, výstavy, plesy, cestování.

Do ČR se stále přes Slovensko hrnou noví uprchlíci z Ukrajiny, i když sportovci Ukrajiny už jezdí po světe a sportují, rozjíždí se fotbalová liga a další dřívější život. Mnozí lidé v ČR i v jiných zemích se tomu podivují, protože za Hitlerovy války nic takového nebylo, ale všichni bojovali, včetně žen a mladých lidí.

Dnes mnozí jsou v ČR nebo SR, Polsku i jinde ve světě a mnozí vojáci Ukrajiny ještě bojují v misích v cizině. Takže, co je to za válku na Ukrajině?

Před časem do ČR i jinam přijížděli Ukrajinci a kupovali drahá, luxusní západní auta. V Hitlerově válce si to nikdo nedovolil a nebyl na to čas, protože všichni museli bojovat. Dnes zbraně Ukrajině dodává celý Západ, do čehož ČR zatáhl i Fiala od 19. března 2022, proti čemuž varoval několikrát i exprezident Klaus.

X X X

NA  OBRANU  RUSKA  MOBILIZACE

Mobilizace dopadne i na etnické Rusy, tomu se Kreml zatím vyhýbal, říká expert

Ruský prezident Vladimir Putin oznámil částečnou mobilizaci. Ta se má týkat až 300 tisíc rezervistů. Podle Zdeňka Petráše z Univerzity obrany má tento krok pro Putina i jistá rizika. „Jakákoliv mobilizace, která je vyhlášena – ne ve smyslu obrany vlasti a zajištění bezpečnosti země, s sebou nenese velké nadšení těch, kteří jsou povoláváni,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz.

X Pro ČTK jste řekl, že vyhlášení mobilizace by mohlo ochromit Putinovu pozici. A také, že tento krok naznačuje, že mu to nevychází podle plánů. Jak tohle celé vnímají v Rusku?

Těžko mohu samozřejmě mluvit za ruské obyvatele. Nicméně ono z hlediska mobilizace se něco očekávalo od Putinova vystoupení ke Dni vítězství už v květnu. To ještě ale nebyla situace na Ukrajině tak vyhrocená, ve smyslu iniciativy Ukrajiny a defenzivní činnosti ruské armády.

Teď se seběhlo několik faktorů. Blíží se zima, což vlastně snižuje operační činnost na frontě. Ukrajinská armáda má poměrně velkou iniciativu a ta se z taktické úrovně přenáší do operační. To s sebou nese i určité strategické výhody.

Vypadá to, že západní země nepoleví ve své iniciativě dodávat zbraně a materiál na Ukrajinu. Navíc početní stav jednotek ruské armády se nejeví jako dostatečný pro to, aby mohl zvrátit stávající vývoj. Především v té severovýchodní části – Charkov, ale i v jižní části.

X Je tedy mobilizace pro Putina jakési východisko?

Vypadá to tak. Vyhlásit částečnou mobilizaci s sebou ale nese riziko. Jakákoliv mobilizace, která je vyhlášena – ne ve smyslu obrany vlasti a zajištění bezpečnosti země, s sebou nenese velké nadšení těch, kteří jsou povoláváni.

Pro něho je vlastně teď situace taková, že musí vytvořit jakousi zástěrku, že je mobilizace nutná z hlediska zachování nebo ochrany hodnot Ruska a obrany vlasti. K tomu mu pomáhá zástěrka ohrožení Ruska západním světem, třeba jadernými zbraněmi.

V podstatě se uchýlil k tomu, že bude povolávat i etnické Rusy. Tomu se snažil vyhnout, protože tam je to těžiště popularity. Na Ukrajině v jednotkách vesměs bojují Rusové z etnických menšin, což se ale ukázalo jako nedostatečné. K částečné mobilizaci tak musel chtě nechtě přistoupit. Teď je otázka, jak to ruská veřejnost přijme.

X Mobilizace se týká zhruba 300 tisíc rezervistů. Kdo tedy narukuje? Jedná se o vojáky v aktivní záloze, jaké máme my v Česku?

Víceméně ano. Plány na mobilizaci jsou dávno, je to v podstatě součástí obranného plánování. Každá země, která má armádu, plánuje mobilizaci v případě nebezpečí, nemusí to být jen válka. Mohou to být různé krizové situace nebo živelné pohromy. Tou první částí je vždy povolání rezervistů. Tedy jedinců, kteří sloužili v armádě, mají zkušenosti s působením v armádě a mají nějaké znalosti nebo u nich nebude zas tak těžké vyučení pro dané operační nasazení.

To je případ této částečné mobilizace. Těžko říci, jak to mají plánováno. Z dostupných zdrojů víme, že mobilizace je vyhlášena k dnešnímu dni. Daní jedinci dostanou povolávací rozkaz. Tam to není tak, jak to bylo u nás v roce 1938, kdy se lidé hlásili dobrovolně, aniž by je někdo vyzýval.

Povolaní se pak budou dostavovat na příslušná místa, kde budou materiálně vybaveni, zajištěni a přiděleni k daným jednotkám, ke kterým patří.

X Musí dojít k nějakému secvičení a přípravy

x Budou nasazeni do bojů hned?

Ještě před tím, než budou nasazeni na Ukrajinu, musí dojít k nějakému secvičení a přípravě. To s sebou samozřejmě nese potřebu času.

X Takže je to otázka měsíců či týdnů, než je Rusko na Ukrajině nasadí?

Měsíců ne, ale možná týdnů. Otázkou je, zda-li se mezi těmito jedinci nenachází příslušníci speciálních jednotek, u kterých se počítá, že průběžně absolvovali nějaký výcvik a jsou de facto schopní být okamžitě operačně nasazeni. To jsou ale spekulace.

X Takže teoreticky nemůžeme ani říci, zda jsou ruští rezervisté bojeschopní?

No tak bojeschopní samozřejmě nejsou. Jak říkám – dostaví se na příslušné místo, kde budou vybaveni materiálem a tím, co voják potřebuje. Samozřejmě musí dojít k seznámení s jednotkou, co budou dělat a podobně. To není otázka pár hodin.

x Jak těžké bude pro Rusko tolik vojáků na frontu dostat?

Otázkou je, jestli budou vytvořeny zcela nové jednotky z těchto rezervistů, nebo budou přidělovány k jednotkám, které již existují. Vlastně po tom secvičení a přípravě je právě otázka dopravy jednotek na místo určení a jejich zařazení. Jednotky, které jsou takzvaně prvosledové, a které jsou nasazené do bojové činnosti, jsou staženy a nahrazeny jednotkami čerstvými.

Lze předpokládat, že tomu tak bude i v tomto případě. Tedy, že jednotlivci nebudou přiřazováni k jednotlivým jednotkám, ale nahradí bojující jednotky. Zřejmě velení ruské armády naznalo, že tohle je jediná možnost, jak zvrátit dosavadní vývoj.

X Jestli má dostatečné zásoby, to nikdo neřekne.

x Jak na tom je asi ruská armáda technicky? Má ještě něco v záloze?

Toť otázka. Kvantita a kvalita toho materiálu je překvapující pro západní svět i západní vojenské odborníky, kteří očekávali, že ruská armáda je velmoc a je na tom výrazně lépe. Je to poněkud diskutabilní. Určitě to není tak, že by si ruská armáda schovávala něco do zálohy, že by teprve až nastane čas, s něčím lepším vyrukovala. To by už udělala, protože vývoj se nedaří od počátku operace.

Jestli má dostatečné zásoby, to vám nikdo neřekne. Putin jezdí do Indie a dalších zemí, získává různé zbraňové systémy, které jsou ochotné Rusku poskytnout. Jak na tom je a bude, se těžko teď odhaduje.

X Když tohle celé nevyjde, myslíte si, že vyhlásí celkovou mobilizaci?

Já bych nerad nějak předjímal další vývoj. Mobilizace je poměrně svízelná záležitost, pokud se má odehrávat z hlediska agresivní války. Když se nedaří a nemá to souvislost s existencí dané země, nesetkává se tento akt s přílišnou odezvou. Dá se říci, že pro Putina by to bylo veliké riziko. To by muselo být opravdu nějakým způsobem zdůvodněno jako existenční ohrožení Ruské federace.

X X X

Před 24. únorem 2022, kdy Rusové zahájili invazi na Ukrajinu, ruští emisaři létali po Evropě a čelní evropští politici létali do Kremlu. A Rusové měli vlastně jediný čitelný požadavek. Ten požadavek zněl, aby se Ukrajina nestala členskou zemí NATO, cítili to jako hrozbu pro bezpečnost Ruska.

Jens Stoltenberg, generální tajemník NATO, mluvil tehdy cosi o tom, že si každá země, a tedy i Ukrajina, může pro sebe zvolit řešení, jaké chce. Představme si tedy, že by Mexiko chtělo uzavřít spojeneckou smlouvu o vojenské spolupráci s Čínou nebo s Ruskem. Nemyslím, že by to Spojené státy připustily. Tak, jako svého času nepřipustili sovětské rakety s jadernými hlavicemi na Kubě, namířené na americká velkoměsta. Samozřejmě, že invaze Ruska na Ukrajinu je agresí podle mezinárodního práva. Ale podobným porušením mezinárodního práva jsou i jednostranné sankce vyhlášené vůči Rusku bez schválení Rady bezpečnosti.

Západ krátce po zahájení konfliktu začal masivně dodávat Ukrajině zbraně. Postupně se zvyšovala palebná síla ukrajinské armády, kterou v posledních letech cvičili britští a američtí instruktoři. Ukrajinská armáda mohla ve svých vojenských operacích využívat v plném rozsahu zpravodajských informací dodávaných z amerických satelitů, z výzvědných letounů AWACS, které se pohybují těsně za ukrajinskou hranicí. A z jiných zdrojů. Řekněme si otevřeně, že Západ přispěl k internacionalizaci konfliktu. Ze států Západu nedodávají na Ukrajinu zbraně jen Maďarsko a Izrael.

Expediční sbor Ruska na Ukrajině čítá 150 tisíc bojovníků plus dalších 50 tisíc vojáků, kteří jim zajišťují servis. Proti nim stojí ukrajinská armáda v počtu 600 – 700 tisíc vojáků. Při ústupu ruských vojáků z Charkovské oblasti, byla převaha Ukrajinců nad Rusy v poměru 8 : 1. Ruský prezident Putin, který dlouho trval na omezeném, lokálním, charakteru operace v dnešním projevu k ruskému národu oznámil, že k 21. září bude povoláno v částečné mobilizaci 300 tisíc záložníků.

Protože v Rusku nebyla prezenční vojenská služba zrušena a trvá nejméně jeden rok, nebudou tito záložníci po krátkém zacvičení postrádat bojeschopnost. Charakterizovat je, jak to dnes činí některá západní média jako „špatně vyzbrojené a vycvičené“, je formulace, kde vítězí přání nad realitou. Ministr obrany Ruska Šojgu dále sdělil, že potenciál ruské armády představuje cca 25 mil. vojáků.

Ruské zbrojovky kromě toho dostaly od prezidenta příkaz, aby pracovaly s plnou intenzitou na dodávkách zbraní. Očekávat tedy, že ukrajinská ofenziva zažene Rusy na třináct set kilometrů dlouhé ukrajinské frontě do Černého moře, je v nastalé situaci nerozumné.

Prezident Putin také projevil vůli připojit po lidových referendech Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblast k Ruské federaci.

I když nemusíme brát úplně vážně bývalého prezidenta a premiéra Ruska Medveděva, že Rusko pak útoky na své území (tedy to původní rozšířené o čtyři další oblasti) může brát jako důvod k nasazení jaderných zbraní, tak bych tato slova vůbec nepodceňoval. Prostě Rusko dává najevo, že si nemůže dovolit tuto válku prohrát a že použije všech dostupných prostředků pro to, aby svého cíle dosáhlo. Na druhé straně Medveděv již není ani prezidentem, ani premiérem a o eventuálním nasazení jaderných zbraní rozhoduje v Rusku prezident.

V žádném případě bych však toto vyjádření zcela neignoroval, stejně tak jako neignoruji vyjádření nynější britské premiérky Trussové, že by neváhala nasadit v eventuálním konfliktu jaderné zbraně. Dobře, tato její slova padla v nějakém kontextu a možná v zápalu boje v rámci primárních voleb o vůdcovství britské konzervativní strany. Ale nikdo z jejích předchůdců od skončení studené války taková slova nepoužil. Bylo by špatné, kdybychom dnes balancovali na pokraji jaderného konfliktu….

Putinovo dnešní vyhlášení se okamžitě projevilo na poklesu kurzu eura ve vztahu k dolaru, na poklesu koruny, na růstu cen ropy a růstu cen plynových futures pro Evropu, jež stouply okamžitě o 6,6%.

Rusko tedy velmi rázně odpovědělo na aktivity zemí Západu, podporující Ukrajinu dodávkami zbraní, a to často i té nejmodernější techniky, která pochopitelně může změnit poměry sil na ukrajinské frontě.

A co dál?

Rusko podle očitých svědků, s nimiž jsem měl možnost hovořit, nyní nezažívá na svém vnitřním trhu situaci, že by ruské obyvatelstvo pociťovalo nedostatek nějakých podstatnějších druhů zboží. Do Ruska proudí dodávky mj. také západního zboží přes Čínu, Indii, Turecko. Ruský rubl je pevný, obchodní bilance Ruska je v přebytku, příjmy státního rozpočtu převyšují výdaje.

Prostě, pokud „stratégové“ a politici Západu předpokládali, že se ruská ekonomika a Rusko zhroutí během několik týdnů a dojde k palácovému převratu v Kremlu, při němž bude vystřídán Putin někým povolnějším, tak tyto předpovědi zatím nevycházejí a obávám se, že ani nevyjdou…

Zejména také proto, že Rusko má vlastně k dispozici všechny potřebné suroviny pro svou existenci, včetně ropy, plynu, pšenice, kterou vyveze v letošním roce v rekordním objemu. A řekněme to otevřeně, ropovody a plynovody nesměřují ze západu Evropy na východ, ale z východu Evropy na západ. Otázkou také je, kolik bude stát plyn, který Evropa bude dovážet z jiných zemí nežli z Ruska. Je možné odhadnout, že tento plyn bude zhruba pětinásobně dražší, nežli byla cena ruského plynu před covidovou krizí. A to vše bude muset evropské a tedy i české obyvatelstvo zaplatit. Podle mého názoru nastal čas k jednání o míru.

Je také potřeba dodat, že provoz Ukrajiny něco stojí. Hovoří se o 5 až 9 mld. dolarů měsíčně. Ukrajinská ekonomika spadla pod polovinu svého běžného výkonu. A statisícovou armádu, chod státu a další nutné výdaje, je potřeba pravidelně platit. Zatím to vesměs platí Spojené státy. Je otázka, kdy Spojené státy požádají EU, aby se na těchto platbách více účastnila.

Hlavní ale je, že v celé Evropě se projevuje zejména v důsledku války na Ukrajině vysoká inflace. V průměru kolem 10%, v Česku je to oficiálně něco nad 17%. Ale pokud bychom brali nějakých 30 až 40 položek skutečně základních potravin a zboží plus plyn a elektrickou energii, teplo a nájemné, došli bychom k číslu inflace mezi 20 – 25%. Jistě, dochází také k růstu nominálních mezd i důchodů, ale zdaleka ne v rozsahu té faktické, reálné inflace.

Prostě české obyvatelstvo bude strádat drahotou, a pokud budou zastaveny dodávky ruského plynu a ropy, bude situace ještě vážnější.

Česká republika, momentálně předsedající země EU, by tedy měla spíše začít mluvit o míru než o podpoře války. Pokračování války na Ukrajině nic dobrého nikomu nepřinese.

Rusko ukázalo dnešním rozhodnutím svého prezidenta, že je ochotno a schopno v případě potřeby zapojit do konfliktu na Ukrajině větší počty vojáků a nasadit více zbraní nežli dosud. A na jeho hospodářské vyčerpání to zatím nevypadá, server vasevec.cz

X X X

Ekonom: Jaderné zbraně by daly válce jiný rozměr. Koruna by reagovala úplně jinak než dolar

Ruská invaze na Ukrajině citelně ovlivňuje i ekonomiku celého světa. Pokud by se ruský prezident přiklonil k jaderným zbraním, válka by získala úplně jiný rozměr. Podle ekonoma Lukáše Kovandy by hrozilo, že se česká koruna ocitne „ve volném pádu“, protože trh by dramaticky znejistil, uvedl v pořadu Co na to vaše peněženka.

„Obchodní vztahy jsou hluboko pod bodem mrazu, nelze je dále zhoršit. Předělem by bylo použití jaderných zbraní, to by dalo celé válce nový rozměr,“ komentoval možný vývoj na frontě z ekonomického pohledu Kovanda.

 Posílil by dolar

„Najednou by to byla válka, která nemá v historii obdoby. Trhy by dramaticky znejistily, dočkali bychom se ještě většího posílená dolaru jakožto bezpečného uložiště zlata a česká koruna by se naopak mohla ocitnou ve volném pádu,“ varoval Kovanda.

Investoři by se prý vyděsili a investovali by do bezpečnějších aktiv. „Rizikové měny jako českou korunu by odhazovali v dáli,“ dodal ekonom. Už nyní je koruna vůči dolaru nejslabší za více než dva roky, kurz se blíží 25 korunám za dolar.

X X X

STANOVISKO  GENERÁLA  ŠEDIVÉHO

Generál Šedivý: Sladění vojáků bude Rusku trvat nejméně měsíc. Kvalitnější vojska mít ale nebudou

Vyhlášení částečné mobilizace v Rusku je zlomový bod, domnívá se bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. Na frontě se vytvoří pro Ukrajinu poměrně složitá situace, kdy Rusko nebude mít k dispozici kvalitnější vojsko, ale bude mít převahu v kvantitě. Záležet ale bude, jak Rusové mobilizované útvary použijí. Šedivý reaguje na projev ruského prezidenta Vladimira Putina, ve kterém vyhlásil částečnou mobilizaci.

 „Rusko je dneska v kritickém bodě, kdy muselo udělat některé kroky, aby neztratilo dobyté území na Ukrajině,“ říká Šedivý | Foto: Kateřina Cibulka | Zdroj: Český rozhlas

„Je to zlomový bod. V tomto okamžiku je zřejmé, že Rusové dospěli k závěru, že jsou vyčerpány všechny možnosti posilování vojsk, které jsou nasazené na Ukrajině,“ řekl a připomněl předchozí snahy Ruska posílit armádu vytvořením praporů z jednotlivých oblastí, zapojením žoldnéřů z takzvané Vagnerovy armády nebo vězňů ochotných válčit.

„Rusko je dneska v kritickém bodě, kdy muselo udělat některé kroky, aby neztratilo dobyté území na Ukrajině,“ dodal generál. Putinův krok je podle Šedivého navázán na referenda, která by se měla konat na územích okupovaných Ruskem. Díky ním bude mít před ruskou společností důvod částečnou mobilizaci vytvořit.

Šedivý očekává nasazení novodobých záloh, které má Rusko k dispozici. Vybírat může z vojáků základní služby, kterých je každoročně povoláváno asi 300 tisíc a kteří prochází dvanáctiměsíčním výcvikem.

Podle Šedivého z nich může ruské vedení vybrat ročníky a odbornosti, které potřebuje. Mohou být mezi nimi třeba ženisté, spojaři, letečtí technici nebo i třeba piloti. Zároveň bude Rusko zřejmě aktivovat starší bojovou techniku, na kterou jsou vojáci vycvičeni. „Můžeme čekat, že se objeví například starší typy tanků T-72 a podobně,“ dodal.

Řekl, že na frontě částečná mobilizace znamená vytvoření pro Ukrajince poměrně složité situace. „Rusové v tomto okamžiku nebudou mít asi kvalitnější vojska, ale budou mít převahu v kvantitě. Což se na některých směrech může zdát jako poměrně významné,“ uvedl.

„Uvidíme, jak ta vojska použijí a jestli budou mít nějakou dobu na stmelení těch mobilizovaných útvarů a jejich přípravu před nasazením,“ dodal bývalý náčelník generálního štábu.

Potřeba je podle něj nejméně měsíční sladění vojáků. Záleží ale na tom, jaká vojska bude Rusko připravovat. Poukázal na to, že během roční základní služby vojáci nedostanou hluboký výcvik a mají spíše základní znalosti a schopnosti. Na ovládání složitější techniky by potřebovali mnohem delší výcvik i dobu na stmelení, uvedl Šedivý.

„Já si myslím, že Rusové udělají, co udělali vždycky – bez ohledu na stav připravenosti útvarů v relativně krátké době pošlou vojáky na frontu, což si myslím, že bude určitě ještě na podzim,“ doplnil.

Zároveň poukázal na to, že ruští velitelé dělají některé věci, které by normální velitel neudělal. Je tak podle něj těžké v současné době předvídat, jak budou nové jednotky použity.

Pokud by ale absolvovaly v rozumném rozsahu stmelení a byly nasazeny na přesně definované směry, vytvořilo by to pravděpodobně pro Rusko poměrně výhodnou situaci, dodal Šedivý.

X X X

Rusko propustilo cizince zajaté na Ukrajině, včetně Brita odsouzeného k smrti

Rusko ve středu propustilo deset cizinců, které zadrželo na Ukrajině jako válečné zajatce. Oznámilo to saúdskoarabské ministerstvo zahraničí. Jejich propuštění podle něj zprostředkoval korunní princ Muhammad bin Salmán. Mezi propuštěnými je i Brit Aiden Aslin, kterého v červnu soud v Doněcku nepravomocně odsoudil k smrti.

 Na seznamu propuštěných zajatců jsou podle prohlášení Rijádu občané Spojených států, Británie, Chorvatska, Maroka a Švédska. Britská premiérka Liz Trussová ve středu večer potvrdila, že bylo propuštěno pět Britů. Agentura Reuters píše, že na svobodu se dostali i dva Američané.

Letoun s propuštěnými podle saúdskoarabské diplomacie již přistál v Saúdské Arábii a příslušné úřady pracují na jejich repatriaci. Nejmenovaný představitel řekl, že jde o pět Britů, dva Američany, Chorvata, Maročana a Švéda.

Britská premiérka Trussová propuštění pěti Britů uvítala. V této souvislosti na Twitteru napsala, že „Rusko musí ukončit bezohledné zneužívání válečných zajatců a civilních vězňů k politickým cílům.“

Britský zákonodárce Jenrick uvedl, že mezi propuštěnými je Brit Aslin. V červnu soud v Doněcku nepravomocně odsoudil k smrti dva britské občany, Aslina a Shauna Pinnera, a Maročana Ibráhíma Sádúna

Švédská ministryně zahraničí Ann Lindeová uvedla, že mezi propuštěnými je občan Švédska, který byl zadržen v Mariupolu a kterému podle zákonů samozvané separatistické Doněcké lidové republiky (DNR) hrozil trest smrti.

Trest smrti na základě zákonů proruských separatistů hrozil Švédovi Mathiasu Gustafssonovi, Chorvatovi Vjekoslavu Prebegovi či Britovi Johnu Hardingovi. Všichni tři byli zajati u Mariupolu, který letos na jaře po dlouhých bojích ovládly ruské síly.

Mezi propuštěnými jsou také dva Američané-sedmadvacetiletý Andy Tai Ngoc Huynh a devětatřicetiletý Alexander Drueke, píše Reuters s odvoláním na zástupce rodiny. Oba muži jsou z Alabamy a byli zajati v červnu, když bojovali na východě Ukrajiny, kam odjeli pomoci ukrajinské armádě.

Na Ukrajinu se od únorového zahájení ruské invaze vydalo bojovat mnoho cizinců. Některé z nich ruské síly zajaly, stejně jako další cizince, kteří tvrdí, že nebyli bojovníky. Ukrajinské i ruské síly od začátku konfliktu zajaly stovky nepřátelských bojovníků a od té doby došlo k několika výměnám zajatců.

X X X

‚Nejnebezpečnější žena Evropy‘ Meloniová za pomoci Berlusconiho a Salviniho míří za volebním vítězstvím

Mezi jinými evropskými krajně pravicovými lídry vyniká tím, že není proruská a podporuje vojenskou pomoc Ukrajině. Giorgia Meloniová a její strana Bratři Itálie ale zároveň vychází z dědictví Benita Mussoliniho. Po letošních volbách, které přicházejí symbolicky přesně 100 let od nástupu fašistického diktátora k moci, se může právě ona stát první ženou v čele italské vlády.

 Od posledních parlamentních voleb v březnu 2018 se v Itálii vystřídaly tři vlády. I mimořádně populární nestranický premiér Mario Draghi a jeho kabinet národní jednoty situaci uklidnil jen na rok a půl. Už v neděli Itálii čekají předčasné parlamentní volby.

Podle toho, jak se strany seřadily do předvolebních koalic, je nyní nejpravděpodobnější vláda s převahou konzervativní až krajní pravice v čele s Giorgiou Meloniovou. Ve zmíněném březnu 2018 dosáhli Bratři Itálie jen na 4,4 % hlasů, tehdy šlo o stranu na okraji italského politického spektra.

Silná politická osobnost Giorgii Meloniové, nedostatek jiných alternativ i klíčové rozhodnutí nepodílet se jako jediná partaj na Draghiho široké vládě nakonec Bratry vystřelila k preferencím kolem 25 %.

 „Oproti Salvinimu neudělala ústupky a vystupuje soustavně opozičně. On do Draghiho vlády vstoupil, ona ne, což velká část Italů oceňuje,“ hodnotí italský novinář Andreas Pieralli.

Fašistické kořeny

Meloniová se označuje za konzervativní středopravici, zatímco její oponenti, politologové a jiní pozorovatelé ji často řadí na samý okraj politického spektra.

Ona nálepku fašistky zásadně odmítá. „Když jsme založili Bratry Itálie, zakládali jsme středopravou stranu. Kdybych byla fašistka, řekla bych to a neskrývala, to nedělám. Nejsem fašistka,“ říká Meloniová dnes.

„V DNA Bratrů Itálie není žádná nostalgie po fašismu, rasismu nebo antisemitismu. Namísto toho odmítáme jakékoliv diktatury – minulé, současné i budoucí. Ve straně nechci žádnou imbecilní nostalgii po fašismu. Ti, kdo tak činí, jsou nám k ničemu, jsou to jen užiteční idioti pro levičáky,“ řekla britskému časopisu The Spectator.

V předvolebním čase se však znovuobjevila reportáž francouzské televize Soir 3 z dubna 1996, která tehdy 19letou Meloniovou ukazuje jako zatvrzelou aktivistku, která už na škole distribuovala letáky, manifestovala proti levici a neskrývala svůj obdiv k Mussolinimu.

„Myslím si, že Mussolini byl dobrý politik. Všechno, co dělal, bylo pro Itálii. A to se o politicích, které jsme měli v posledních padesáti letech, říct nedá,“ prohlašovala tehdy.

Na svých kořenech, které vychází z fašismu, Meloniová už nic nezmění, jsou dobře zmapovány. V roce 1992 se jako patnáctiletá stala aktivistkou mládežnické organizace neofašistického Italského sociálního hnutí (Movimento Sociale Italiano, MSI), které založili po válce Mussoliniho přívrženci, a účastnila se roztržek mezi levicovými a pravicovými studenty, které často přerostly i ve fyzické potyčky.

„Měla odvahu jako lev. Násilí ani urážky ji neděsily. Staly se jen dalšími důvody k tomu, aby si trvala na svém,“ popisuje v reportáži Financial Times její souputník z MSI a dnes z Bratrů Itálie Marco Marsilio.

Stranická historie

Bratři Itálie už jsou jejím čtvrtým politickým dresem. Transformací neofašistického MSI se dostala do Národní aliance, která se fašismu oficiálně zřekla. V jejích barvách se v roce 2006 stala poslankyní, a dokonce místopředsedkyní dolní komory italského parlamentu.

Následně patřila pod Berlusconiho projekt Lid svobody (Il Popolo della Libertà). Tehdejší premiér z ní dokonce v jejích 31 letech udělal historicky nejmladší italskou ministryni. Na starosti dostala agendu mládeže a sportu.

V roce 2012 se ale od Berlusconiho osamostatnila a spoluzaložila Bratry Itálie. Posledních osm let tak v opozici pracovala na tom, aby se dostala až tam, kde je dnes.

„MSI bylo přímým následovníkem Mussoliniho fašistické strany. Bratři Itálie, kteří z MSI vychází, ale fašismus zavrhli a na době Mussoliniho vlády sice vidí nějaká pozitiva, odmítají ale ty nejextrémnější věci jako spojenectví s Hitlerem, rasismus a tak dále,“ popisuje novinář Pieralli.

V posledních letech se Bratři Itálie spolu s růstem preferencí alespoň rétoricky přesouvají z extrémních pozic k národnímu konzervatismu.

Aby tento posun potvrdili, vstoupili v Evropském parlamentu v roce 2019 do skupiny Evropských konzervativců a reformistů (ECR), kterou sdílí například s českou ODS, slovenskou SaS, polským Právem a spravedlností (PiS) nebo španělským Voxem. Silnou roli Bratrů v rámci frakce potvrzuje i fakt, že je od roku 2020 šéfkou ECR právě Giorgia Meloniová.

Přesto dále používají symboliku používanou neofašistickým MSI – plamen v barvách italské trikolory. Do evropských voleb 2019 pak strana například nasadila vnuka fašistického diktátora Caia Giulia Cesare Mussoliniho.

 „Nejenom že Meloniovou neustálé diskuse o fašismu nebo neofašismu z politické soutěže nediskvalifikují, v docela velkých vrstvách italské populace jí to naopak přidává body. Mnoho Italů si myslí, že debata, jestli existuje riziko návratu opravdového fašismu, je přehnaná. Že se tím levice zaobírá, aby nemusela řešit problémy obyčejných lidí,“ uvažuje novinář Pieralli.

Jak stoupají preference a blíží se vidina vládnutí, Meloniová se v posledních týdnech a měsících snaží odkaz fašismu a Mussoliniho ve své straně potlačit a nabídnout domácím voličům a zahraničním pozorovatelům a trhům novou přijatelnější tvář.

V srpnu reagovala prohlášením v angličtině, francouzštině a španělštině, v němž popřela, že Bratři Itálie představují nebezpečí pro demokracii. „Italská pravice před mnoha desetiletími učinila fašismus minulostí a jednoznačně odsoudila zbavení země demokracie a hanebné rasové zákony,“ uvedla.

Pravicové spojenectví

K moci ji má vynést předvolební koalice tří pravicových stran – kromě Bratrů v ní působí i antiimigrační, populistická a krajně pravicová Liga Mattea Salviniho a liberálně-konzervativní a populistický Berlusconiho politický vehikl Forza Italia.

Spolupráce je domluvena na bázi společné kandidatury bez předem určeného lídra a kandidáta na premiéra, tím se stane lídr nejsilnějšího uskupení.

Potenciální kabinet těchto tří pravicových populistů může být například pro Brusel noční můrou, zvlášť v dnešní době, kdy je kvůli mnoha krizím kladen velký důraz na zachování evropské jednoty. A na paralyzování unie přitom stačí jen časté obstrukce středně velkého Maďarska, nemluvě o tom, co by mohl přinést odpor třetí největší unijní země.

První náznaky už ostatně přišly v minulém týdnu, kdy Meloniová v reakci na usnesení Evropského parlamentu, podle něhož Maďarsko již nelze označit za demokratickou zemi, prohlásila, že Orbán své zemi vyhrál volby, a proto je demokratickým lídrem.

„V případě takovéto vlády by sice nehrozilo vystoupení Itálie z eurozóny, EU nebo NATO. To už ty strany nechtějí. Určitě by se ale změnil přístup v tom, že už by z Itálie nebyl na unijní úrovni konsenzuální partner, mohl by začít být konfliktnější,“ domnívá se Pieralli.

I když v minulosti z úst Giorgii Meloniové zaznívaly výroky mířící proti společné evropské měně nebo obviňovala EU z „nedemokratického směřování“, nyní nasadila smířlivější masku. Trhy se snaží upokojit například prohlášením, že v případě, že se stane premiérkou, jakýkoliv vážný spor s evropskými institucemi nehrozí.

„Chceme odlišný způsob dialogu s Evropskou komisí. Nechceme ale zničit Evropu, nechceme ji opustit, nechceme dělat žádné bláznivé věci,“ ujišťuje. Minulý týden v debatě deníku Corriere della Sera ale Meloniová do Bruselu vzkázala, že v případě jejího vítězství „končí legrace“. Evropská unie by podle ní měla být politickým, a nikoliv byrokratickým gigantem, který členským státům přenechává „otázky nejbližší životu občanů“.

Spojenci, či soupeři?

Že se však tři italské pravicové strany spojily do předvolební koalice, neznamená, že by spolu nakonec musely vládnout. I v minulých parlamentních volbách kandidovaly společně, když ale žádný z bloků nezískal většinu, Salviniho Liga se od pravicových spojenců odtrhla a vytvořila vládu s antiestablishmentovým Hnutím pěti hvězd.

Meloniová a Salvini se navenek prezentují jako velcí spojenci, ještě na konci srpna zveřejnili společnou fotku ze Sicílie a Meloniová jejich vztah v minulosti přirovnala k Romeovi a Julii.

 Jak ale upozornil list Financial Times, v poslední době mezi nimi roste rivalita. To do značné míry vychází i z proměnlivých preferencí. Ještě v létě 2019 se Salviniho Liga slunila na čele žebříčků s bezmála 40% preferencemi, zatímco v posledních sondážích se propadla až k 12 %. Většina podporovatelů se přesunula právě k Meloniové a jejím Bratrům Itálie.

„Ačkoliv k sobě mají názorově blízko, co se týče Salviniho a Meloniové – on nikdy nedopustí, aby se stala premiérkou, kdyby měl být součástí vlády. Je mezi nimi silná konkurence i v osobní rovině,“ uvedl před časem pro iROZHLAS.cz odborník na jižní Evropu Martin Mejstřík z Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy.

Vztah k Rusku

Zatímco ve společném programu má pravice slib zachovat podporu Ukrajině a pevné ukotveni v EU a NATO, jednotní nejsou. Salvini a Berlusconi chovali před válkou velmi blízké vztahy s Putinem, lídryně Bratrů Itálie se v tomto od nich lišila.

„Meloniová má chytřejší přístup. Zvlášť když viděla izolaci, která obklopila Salviniho a Berlusconiho, když vyšly najevo jejich úzké vztahy s Putinovým Ruskem,“ popisuje Pieralli.

Přitom ještě v roce 2014 reagovala na evropské sankce vůči Rusku za anexi Krymu prohlášením, že „masakrují“ italský byznys.

Dnes však Meloniová za protiruskými sankcemi jasně stojí, zatímco podle Salviniho nefungují. „Do dnešního dne ti, proti kterým jsou sankce zavedené, vydělávají, zatímco ti, kteří je zavedli, jsou na kolenou,“ uvedl nedávno lídr Ligy.

 Názorová paleta

„Ať už se to ‚falešným demokratům‘ líbí, nebo ne, národní konzervativci jsou jedinými opravdivými demokraty, protože pouze obranou národních států bráníme politickou suverenitu patřící občanům našich států,“ prohlásila Meloniová v únoru 2020 na nacionálně konzervativní konferenci v Římě.

Ve svém projevu se také vyslovila z obdivu k bývalému papeži Janu Pavlu II., zastává jeho tezi o křesťanství jako prazákladu Evropy. Varovala také před sekularismem, který údajně ohrožuje evropské křesťanské tradice a otevírá brány „nejneústupnější formě islámu, která chce zavést v našich evropských domovinách právo šaría“.

Veřejné projevy jsou možností, jak se dozvědět o paletě jejích názorů. Letos v červnu tak například na mítinku španělské krajně pravicové strany Vox sugestivně vyvolávala svůj odpor k masové migraci, islámskému radikalismu nebo LGBT lobby, byť i to v poslední době obrušuje – registrované partnerství homosexuálů schválené v Itálii v roce 2016 akceptuje a rušit nehodlá.

Její zřejmě nejslavnější projev přišel v říjnu 2019. Ve své dnes již legendární promluvě doslova vykřičela vstříc davu svou sebeidentifikaci: „Chtějí nás nazývat rodičem 1 a rodičem 2, občanem X, kódovými čísly. Ale my nejsme tato čísla… A budeme naši identitu bránit. Jsem Giorgia! Jsem žena! Jsem matka! Jsem Italka! Jsem křesťanka!“

Na projev vznikla řada remixů, které se ji možná snažily zesměšnit, ve skutečnosti se tím ale dostal k ještě více lidem.

Meloniová následně úspěch svých slov zúročila do té míry, že v roce 2021 vydala autobiografii právě s názvem Já jsem Giorgia. Mé kořeny, mé myšlenky (Io sono Giorgia. Le mie radici le mie idee).

Kniha se v Itálii stala bestsellerem a možná budoucí premiérka v ní mimo jiné popisuje, jakým překážkám v životě jako svobodná matka vychovaná matkou samoživitelkou čelí. Vypráví o svém dětství v Římě, pracích chůvy, číšnice či novinářky i problémech s otěhotněním.

Bojovnice proti potratům

Vlastní prožitá zkušenost pak zřejmě vede k tomu, že jsou její Bratři Itálie jedněmi z největších italských oponentů potratů. Meloniová sice považuje potrat za „prohru“, zákon umožňující legální interrupce však rušit podle svých slov v plánu nemá.

Program Bratrů Itálie namísto toho slibuje podporu tradičním rodinám pro zajištění větší porodnosti, boj s „genderovou ideologií“ nebo omezení údajně nadměrného zvýhodňování menšin.

„Bratři Itálie jsou jako strana hodnotově daleko bohatší než třeba Salviniho Liga. Mají mnohem jasnější rysy toho, co chtějí. V tématech potratů, rodinné politiky nebo práv LGBT jsou jasnější než Liga. To je další věc, kterou mnoho Italů preferuje,“ vysvětluje Pieralli.

Bratři ostatně stojí za plíživým zpřísňováním potratové politiky na místní úrovni. V regionech Umbrie, Abruzzo nebo Marche ve střední Itálii, kde mají od posledních lokálních voleb silnou pozici, se v tomto tématu silně angažují.

Nabízejí například peněžní podmínky ženám, které od umělého přerušení těhotenství upustí, v Abruzzu dokonce prosadili zákon, který nařizuje pohřeb do hrobu pro všechny nenarozené plody, a to i navzdory přání ženy. Více si můžete přečíst v nedávném analytickém přehledu evropské potratové politiky serveru iROZHLAS.cz.

A spolu se Salviniho Ligou se předhánějí v tom, kdo zastává silnější protiimigrační názory. I letos – sedm let od vrcholu migrační krize – na jih Itálie připlouvají ze severu Afriky tisíce lidí. „Nikdy mě neomrzí říkat, že jediným řešením nelegální migrace je námořní blokáda – unijní mise se souhlasem severoafrických úřadů,“ nabízí řešení Meloniová.

Mezi její politické vzory a potenciální partnery patří maďarský premiér Viktor Orbán, polští konzervativci z vládní partaje Právo a spravedlnost, britští konzervativci, izraelská konzervativní pravice v čele s Likudem, a především američtí republikáni a exprezident Donald Trump.

Na základě tohoto všeho se proto v srpnovém vydání The Spectator ptá, zda je Giorgia Meloniová „nejnebezpečnější žena Evropy“?

X X X

Japonec se zapálil před kanceláří premiéra, protestoval proti pohřbu Abeho

Před kanceláří japonského premiéra se pokusil upálit muž. Udělal to zřejmě na protest proti státnímu pohřbu expremiéra Šinzó Abeho, který v červenci zahynul při atentátu.

 Zhruba sedmdesátiletý muž policii sdělil, že se úmyslně polil hořlavinou. Kvůli rozsáhlým popáleninám skončil v nemocnici, stejně tak jako jeden zasahující policista, uvedl server The Guardian.

Japonský premiér Fumio Kišida v kanceláři nebyl, protože se nachází v New Yorku na zasedání Valného shromáždění OSN.

Lidé přivolali policii k incidentu kolem 7:00 (půlnoc SELČ), podle fotografa AFP na místě zůstal spálený trávník. Podle japonských médií byl nedaleko místa činu nalezen vzkaz, ve kterém muž napsal, že je silně proti státnímu pohřbu pro bývalého premiéra Abeho. Policie i hasiči se k věci odmítli vyjádřit s odkazem na probíhající vyšetřování, píší zahraniční agentury.

Státní pohřeb bývalého premiéra se má uskutečnit 27. září a zúčastní se ho na 6 000 hostů z Japonska i zahraničí. Postoj Japonců k této poctě se v poslední době výrazně změnila a podle průzkumů jen menšina podporuje uspořádání slavnostního pohřbu.

Postoje Japonců ovlivnily informace o těsných vztazích mezi části politiků vládnoucí Liberálnědemokratické strany (LDP) a Církve sjednocení, známé jako Moonisté. Za vazby s organizací, kterou založil v roce 1954 v Jižní Koreji reverend Sun Myung Moon, se omluvil i samotný premiér Kišida.

Kritici se také domnívají, že Kišida rozhodl o státním pohřbu, který je v Japonsku velmi vzácnou poctou, aby si naklonil Abeho příznivce v LDP. V posledních týdnech klesá podpora veřejnosti vládě i samotnému premiérovi.

Muž, kterého úřady podezírají ze smrtelného útoku na Abeho, odůvodnil svůj čin tím, že považoval bývalého premiéra za člena Církve sjednocení. Muž se domníval, že jeho matka přišla o většinu rodinných prostředků právě kvůli členství v této organizaci, což ale její mluvčí popřel.

Abe odstoupil z pozice premiéra v roce 2020 s odvoláním na svůj špatný zdravotní stav. Byl nejdéle sloužícím japonským premiérem. Na jeho pohřeb by podle informací deníku The Guardian měla dorazit například americká viceprezidentka Kamala Harrisová nebo australský premiér Anthony Albanese.

X X X

Dopad krize na volby bude omezený, míní expert. Rozvedl, jaké faktory sehrají hlavní roli

Popularita vládních stran opadá, ukazují průzkumy. Podle politologa Lukáše Jelínka se však jedná o pochopitelnou věc v době krize. Je však toho názoru, že se tento trend do komunálních voleb zásadně nepropíše. V pořadu Nový den sdělil, podle čeho se budou lidé zejména v obcích rozhodovat.

Podle Jelínka je pokles podpory u vládních stran pochopitelný. „Lidé jsou vždy k vládě náročnější, než co může udělat. Kabinet premiéra Petra Fialy (ODS) v řadě otázek postupuje pomalu či nedůsledně, což se na celostátní úrovni v preferencích projeví. Nemyslím však, že by to zásadně vstupovalo do výsledků komunálních voleb,“ podotkl.

 Krize a kroky vlády se podle něj v nadcházejících volbách promítnou zejména ve větších městech. „Není náhodou, že Andrej Babiš (ANO) objíždí pražská sídliště, okolí metropole či lokality v Česku, kde jsou největší ekonomické a sociální problémy. Nesmíme však zapomenout, že se volí i v malých městech a nejmenších obcích. Tam jsou kandidátky mnohdy nezávislé,“ pokračoval.

Právě v těchto obcích se budou podle Jelínka voliči rozhodovat, komu dají svůj hlas, podle toho, jak blízko mají k radnici, starostům či zastupitelům. „Budou hodnotit jejich práci a výkony, což je nejjednodušší cesta. Ke klasickým tématům jako je doprava či bydlení vstoupí i energetika. Občané budou zvažovat i manažerské schopnosti starostů a primátorů – jak dokážou město v krizi řídit, zda je zajištěná levná energie nebo jestli vymýšlí dodatečné formy sociální podpory,“ sdělil.

STAN v Praze může překvapit

Ve velkých městech však může rozhodnutí voličů ovlivnit například kauza Dozimetr. „STAN pokles popularity postihne zejména ve větších městech. V těch menších se příliš bát nemusí, tam budou stavět na ostatních kontaktech. V Praze, kde se kauza odehrává, však STAN rychle změnilo kampaň a postavilo se za Hlaváčka. Ten staví na nových tématech, aby Dozimetr zastínil,“ pokračoval s tím, že se ukazuje, že výsledky hnutí v Praze nakonec nemusí být tak špatné jako na celostátní úrovni.

Osobně si nemyslí, že by soud Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo výrazně ovlivnil výsledky hnutí ANO na komunální úrovni. „Spíše dlouhodobě pracuje na posílení voličského jádra. Jak moc se to na výsledcích projeví, je otázka. Bude zajímavé sledovat, jak hnutí dopadne v senátních volbách,“ uzavřel.

X X X

Česku bych plyn dávno vypnul. Ještě se k nám připlazí, má jasno ruská biatlonová legenda

Už je jasné, že Ruska se nebude týkat kvalifikace na fotbalové Euro, které v roce 2024 hostí Německo. Z aktuálnějších akcí Rusy mine kvůli rozpoutání války na Ukrajině i blížící se biatlonová sezona. A to u sankciovaného národa způsobilo pořádné rozhořčení. Ozvala se i legenda sovětské éry Alexandr Tichonov.

 Kongres Mezinárodní biatlonové unie (IBU) v Salcburku rozhodl o tom, že ruští a běloruští závodníci nebudou nadále vpuštěni do Světového poháru ani na mistrovství světa. Přítomní delegáti hlasovali téměř jednomyslně, přičemž prostor k vyjádření dostali i prezidenti suspendovaných federací.

Ruský šéf Viktor Majgurov kolegům vyčetl, že jednají pod vlivem emocí a rusofobie, prezident běloruské asociace Andrian Cybulski biatlonové famílii zase vzkázal, že takhle se rodina nechová.

Ostatní ale neobměkčili, což v Rusku způsobilo značné podráždění. I když se objevila i výjimka – tabu prolomil Anton Babikov, jenž uvedl, že nevidí smysl v tom zlobit se na IBU a chce, aby byl svět přátelský. To ale byla kapka v moři frustrace. Do verdiktu mezinárodního biatlonového orgánu se opřel i Alexandr Tichonov, čtyřnásobný zlatý olympijský medailista ze sovětské éry.

Kontroverzní osoba, která po kariéře zastávala pozici viceprezidenta IBU a také byla odsouzena spolu s dalšími lidmi včetně bratra za plánování vraždy Amana Tulejeva, bývalého gubernátora Kemerovské oblasti. Žádný čas ve vězení ale Tichonov nestrávil díky okamžité amnestii. Rovněž byl usvědčený z korupce, když se snažil úplatkem zajistit, aby se ututlala dopingová kauza.

Pro státní zpravodajskou agenturu RIA Novosti uvedl, že je naprostý nesmysl, když IBU chce, aby se ruský biatlon distancoval od armády. „Měli by se starat o vlastní věci, a to o rozvoj biatlonu. Teď je tam historicky nejslabší složení výkonného výboru,“ podotkl.

Všechny potrestáme

A pak spustil drsnější rétoriku. „My je potrestáme. V Evropě už jenom prší. V České republice a Německu brzo nebude žádný sníh. Ještě se sem k nám připlazí. Já už bych jim všem dávno vypnul plyn,“ pohrozil.

Jedenáctinásobný mistr světa rovněž zmínil, že začíná vnímat „oteplení“ vztahů s Američany. „Chtějí, aby se Rusové mohli účastnit mezinárodních soutěží. Američané vládnou a všechny tyto sankce nebudou mít dlouhého trvání. Jsem si jistý, že před námi pokleknou,“ konstatoval 75letý Tichonov.

X X X

Polka označila autory Bible za opilce pod vlivem marihuany a dostala pokutu za rouhání. Polsko podle ESLP porušilo svobodu slova

 Bibli psal někdo opilý a zkouřený trávou. Poselství Bible sice má hodnoty, ale nereflektuje vědecké poznatky. Například tam není zmínka o dinosaurech, uvedla polská pophvězda v rozhovoru. Za rouhání dostala pokutu 5 000 zlotých podle polského trestního zákona. Za porušení práva na svobodu projevu zaplatí ženě Polsko deset tisíc euro v konvertované měně, rozhodl Evropský soud pro lidská práva (ESLP).

Rozhovor s popovou zpěvačkou, která si říká Doda a prohlašuje se za věřící křesťanku, byl publikován v polském Deníku v srpnu roku 2009, poté přetištěn v tabloidu Super Expres pod názvem „Doda: Nevěřím na Bibli“. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva v případu stížnosti Rabczewska v. Polsko byl vyhlášen třináct let poté 15. září 2022. Úplné znění rozsudku je zde.

Hvězda: Všichni ti opilci, co sepsali Bibli

Jedna z otázek v rozhovoru zněla takto: „Říkáte, že papež je pro vás autorita, jste věřící, tak proč vidíte někoho, kdo znesvěcuje Bibli a vyjadřuje protikřesťanské nálady? (Jde o přesný překlad – pozn. autorky).

V odpovědi novináři zpěvačka popsala svůj vztah se svým tehdejším partnerem A.D. Poté vysvětlila, že biblické poselství má určitou hodnotu; fakta v něm zobrazená však nereflektují vědecké objevy. „Například v popisu stvoření světa není žádná zmínka o dinosaurech. Stěžovatelka věří ve vyšší moc (siła wyższa), má náboženskou výchovu, ale má na tyto věci své vlastní názory,“ popisuje Evropský soud pro lidská práva ve faktech případu.

Hvězda dále uvedla, že ji více přesvědčily vědecké objevy, a ne to, co popsala jako „spisy někoho poznamenaného pitím vína a kouřením trávy“ (napruty winem i palący jakieś zioła). Na otázku, koho tím měla na mysli, odpověděla, že „všechny ty chlapy, kteří napsali ty neuvěřitelné [biblické] příběhy“.

Víno? Mešní. Tráva? Léčivé rostliny

Dvě osoby, R.N. a S.K., podali proti publikovanému rozhovoru podnět státnímu zástupci s tím, že zpěvačka se dopustila trestného činu podle článku 196 polského trestního zákona. Případ byl nejprve odložen, ale posléze v říjnu 2009 bylo toto rozhodnutí varšavským okresním prokurátorem zrušeno. Naopak varšavská prokuratura s ní zahájila trestní řízení. „Dne 30. dubna 2010 vydal varšavský okresní prokurátor proti stěžovatelce obžalobu za urážku náboženského cítění těchto dvou osob urážkou předmětu jejich náboženského uctívání – Bible svaté,“ stojí ve faktech případu.

Zpěvačka ve vyšetřování prohlásila, že neměla v úmyslu urážet, že respektuje náboženství každého, že její rozhovor nemá být brán vážně, protože pouze používá jazyk mladých lidí plný metafor.  Vínem prý myslela mešní víno a trávou léčivé rostliny, které se v době sepsání Bible používaly. Její názory prý vycházejí z historických a vědeckých televizních pořadů, kterých je fanynka.

Polský soud: Mimo meze svobody projevu

Vyslýchán byl rovněž novinář, který se zpěvačkou vedl rozhovor. Případ skončil až v roce 2012 před Okresním soudem ve Varšavě. Soud zpěvačce udělil pokutu ve výši 5000 zlotých, což je v přepočtu asi 1 160 euro.

Varšavský soud uvedl, že v případu došlo ke konfliktu dvou ústavních svobod: Svobody svědomí a víry a svobody projevu. Podle varšavského soudu rovnováhu těchto dvou svobod zajišťuje článek 196 trestního zákona, uvádí se doslova v popisu faktů případu. Poté Evropský soud pro lidská práva cituje stanovisko polského soudu: „Její výroky by neměly být chápány jako spadající do [mezí] svobody projevu.“

Ustanovení § 196 polského trestního zákoníku stanoví:

„Kdo uráží náboženské cítění jiných osob tím, že veřejně uráží předmět náboženského uctívání nebo místo určené pro veřejné náboženské obřady, může zaplatit pokutu, být omezen na svobodě nebo být svobody zbaven až na dobu dvou let.“

Mešní víno nebo víno domácí? Zesměšnění víry

Podle soudu zpěvačka i během vyšetřování pokračovala v zesměšňování víry: Posměšně vysvětlila význam svých prohlášení. Při analýze jejího vysvětlení jako celku bylo dokázáno, že [výroky] nebyly konzistentní: když mluvila o víně, nejprve naznačila, že má na mysli mešní víno, ale poté [řekla] domácí víno, které údajně pili apoštolové cestující s Ježíšem, napsal dále v rozsudku se zpěvačkou varšavský soud.

Soud dále uvedl, že Bible spolu s Tórou představují v křesťanství a v judaismu předmět úcty a jsou inspirovány Bohem. „Zpěvaččiny výroky, že Bible byla napsána pod vlivem narkotik jsou znehodnocením a že její chování přesáhlo chování přesáhlo rámec analýzy nebo kritiky a stalo se nástrojem ubližování jiným osobám. Vyjádřila své názory způsobem, který urazil křesťany a Židy a projevil pohrdání věřícími,“ uvedl varšavský soud, který dospěl k závěru, že prohlášení byla urážlivá a nelze mít za to, že byla učiněna pro umělecké nebo vědecké účely.

„Jednání stěžovatelky bylo záměrné. V souhrnu její jednání naplnilo podmínky trestného činu stanoveného v § 196 trestního zákoníku,“ uvedl polský soud.

Ústavní soud: Trestání urážek kultu je nezbytné

V roce 2012 podal obhájce zpěvačky ústavní stížnost pro neústavnost předmětného článku 196 polského trestního zákona. U polského Ústavního soudu neuspěl. „Ústavní soud shledal …, že trestání přečinu urážení náboženského cítění veřejným urážením předmětu náboženského kultu je z hlediska čl. 31 odst. 3 Ústavy nezbytným omezením ústavní svobody projevu chráněného čl. 54 odst. 1 Ústavy, a tedy použitá opatření jsou nezbytná k ochraně zájmů, s nimiž jsou spojena. V demokratickém státě je nutné omezit svobodu projevu, která napadá nebo uráží náboženské cítění druhých. Co je však třeba posoudit, je způsob vymezení hranic svobody projevu a intenzita omezení samotných,“ uvedl polský Ústavní soud.

„Opatření omezující ústavně chráněnou svobodu projevu použité podle § 196 trestního zákoníku nelze považovat za nepřiměřené, to znamená ne zbytné a nevedoucí k zamýšlenému účelu,“ uzavřel polský Ústavní soud.

Ordo Iuris: Svoboda obsahuje povinnost neurážet

Evropský soud pro lidská práva nejprve shrnul relevantní mezinárodní úmluvy: Mezinárodní konvenci OSN o občanských a politických právech a rezoluce Výboru pro lidská práva jakožto i doporučený Parlamentního shromáždění Rady Evropy o rouhání, náboženských urážkách a nenávistných projevech na základě víry.

Poté Soud znovu připomněl znění článku 10 – právo na svobodu projevu Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

Článek 10 zní takto:

Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Tento článek nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem.

Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti a odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.

Jako vedlejší účastník řízení se vyjádřila Ordo Iuris, polská katolická právní organizace a think- tank, označovaný jako „ultrakonzervativní“. „Ordo Iuris poznamenal, že osoby požívající práva podle článku 10 Úmluvy mají zejména povinnost vyvarovat se projevů, které jsou bezdůvodně urážlivé pro ostatní, porušují jejich práva a nepřispívají k veřejné diskusi. Poznamenal, že státy mají pozitivní závazek podle článku 9 Úmluvy zajistit mírové soužití všech náboženství a těch, kteří nepatří k žádné náboženské skupině, zajištěním náboženské tolerance. Vedlejší účastník dále poukázal na to, že není možné v celé Evropě rozlišit jednotné pojetí významu náboženství ve společnostech,“ stojí v rozsudku Soudu.

„Argumentovali také tím, že článek 196 polského trestního zákoníku, zpracovaný podobně jako článek 188 rakouského trestního zákoníku, trestá výroky směřující k urážce náboženského cítění týkající se předmětů nebo míst náboženského uctívání,“ shrnuje Soud.

O případu trestu podle rakouského článku 188 za označení Alláha za pedofila Česká justice už dříve informovala. Tento trest v případě E.S. v. Rakousko Evropský soud pro lidská práva potvrdil a neshledal porušení Úmluvy Rakouskem.

Rada OSN i Rady Evropy však doporučily trestný čin blasfemie v Rakousku zrušit.

ESLP: Lidé víry musí tolerovat její popírání

Poté Evropský soud pro lidská práva shrnul jádro konfliktu: Jde o Článek 10 – právo na svobodu projevu, které stát poruší vždy, kdykoli omezení tohoto práva není předepsáno zákonem, který sleduje legitimní cíle v demokratické společnosti. Poté soud vyslovil své závěry.

Soud v této souvislosti opakuje, že zatímco rozhovor se stěžovatelkou obsahoval výroky, které mohly některé lidi šokovat nebo znepokojit, Soud při několika příležitostech rozhodl, že takové názory samy o sobě nevylučují požívání svobody projevu (viz De Haes a Gijsels proti Belgii,). Soud opakuje, že náboženská skupina musí tolerovat popírání své náboženské víry ostatními, a dokonce i šíření doktrín nepřátelských jejich víře ze strany ostatních, pokud sporná prohlášení nepodněcují k nenávisti nebo náboženské nesnášenlivosti, uvedl doslova ESLP.

Soud: Polské soudy selhaly

Soud poté konstatoval, že stěžovatelka se nezúčastnila veřejné debaty o náboženství, jen odpovídala na otázky novináře v souvislosti s protináboženským postojem jejího přítele. Své argumenty zakládala na informacích z televizních pořadů, vyjadřovala se barvitě, aby oslovila mladé publikum.

Podle závěrečného stanoviska ESLP, polské soudy selhaly: „Soud poznamenává, že vnitrostátní soudy řádně neposoudily na základě podrobné analýzy formulace výroků, zda napadená prohlášení představovala faktická prohlášení nebo hodnotové soudy. Soud dále poznamenává, že vnitrostátní soudy nedokázaly identifikovat a pečlivě zvážit konkurenční zájmy, o které jde. Nediskutovaly ani o přípustných mezích kritiky náboženských doktrín podle Úmluvy oproti jejich znevažování. Vnitrostátní soudy zejména neposoudily, zda stěžovatelčiny výroky mohly vyvolat oprávněné rozhořčení nebo zda měly povahu podněcovat k nenávisti či jinak narušovat náboženský mír a toleranci v Polsku,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva doslova s tím, že předmětné ustanovení Článku 196 o rouhání neobsahuje žádná kritéria tohoto skutku.

Disent: Soud měl jednat stejně jako v E.S. v. Rakousko

Trest, který byl zpěvačce uložen na základě trestní obžaloby pak Evropský soud pro lidská práva nazval nikoli bezvýznamným.

Závěrem Soud konstatoval, že vnitrostátní soudy nedokázaly komplexně posoudit širší kontext stěžovatelčiných prohlášení a pečlivě vyvážit její právo na svobodu projevu s právy ostatních na ochranu jejich náboženského cítění a zachování náboženského míru v společnosti. Nebylo prokázáno, že zásah v projednávané věci byl nutný k zajištění mírového soužití náboženských a nenáboženských skupin a jednotlivců pod jejich jurisdikcí.

Soud má navíc za to, že zkoumané výrazy nepředstavovaly nepatřičný nebo hrubý útok na předmět náboženské úcty, který by mohl podněcovat náboženskou nesnášenlivost nebo porušovat ducha tolerance, který je jedním ze základů demokratické společnosti, uzavřel Evropský soud pro lidská práva, který vyhověl návrhu stěžovatelky a nařídil Polsku vyplatit jí dese tisíc euro za nemajetkovou újmu v konvertované měně.

Disentní stanovisko k rozsudku sepsal soudce Krzyzstof Wojtyczek. Polský soudce vyjmenoval společné rysy případu Rabczewska v. Polsko s rakouským případem E.S. v. Rakousko a vyjádřil přesvědčení, že soud měl stejně postupovat i v tomto rozhodování a konstatovat, že Polsko neporušilo Úmluvu, jak to učinil v případu potrestání výroků proti islámu v Rakousku. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Razie při loučení s Alžbětou: Harmonikář protestsongem strhl dav, zatkli ho za pobuřování

Policie zadržela před britským konzulátem v Hongkongu muže, který během vigilií za zesnulou královnu hrál na harmoniku. Hudebník, který zanotoval protestsong zvaný Sláva Hongkongu, je podezřelý z pobuřování. Podle zákona v této někdejší britské kolonii stále hrozí za urážku královské rodiny dva roky vězení.

Před britským konzulátem v Hongkongu se sešly v pondělí večer stovky lidí, aby vzdaly hold královně, jejíž státní pohřeb se tou dobou konal v Londýně. Událost se stala rafinovanou formou protestu proti současným poměrům a čínské centrální vládě v Pekingu, informuje CNN.

Během pondělního smutečního aktu někteří lidé před konzulátem drželi v rukou telefony, na nichž sledovali pohřeb, jiní měli v rukou svíce nebo květiny. Jeden z přítomných mužů využil situace, aby zahrál píseň Sláva Hongkongu, která vznikla před třemi lety během protivládních protestů v této autonomní oblasti. Video s tímto popěvkem, jehož text požaduje mimo jiné „aby v Hongkongu zavládla svoboda“, má na internetu miliony shlédnutí.

Poté, co harmonikář zanotoval melodii, lidé rozsvítili své telefony a začali s ním zpívat. Někteří také začali skandovat hesla z dob protivládních demonstrací. Nedlouho poté zasáhla policie, muže naložila do antonu a odjela s ním na policejní služebnu. Na dotaz CNN později informovala, že zadržený 43letý muž příjmením Pang byl skutečně zadržen kolem půl desáté v noci a je podezřelý z pobuřování. Po výslechu měl být propuštěn na kauci.

Hongkongský zákon o pobuřování je součástí vyhlášky z roku 1938, kterou původně využívala koloniální vláda k potírání pro-čínských a komunistických aktivistů. Pobuřování definuje jako projev, který vyvolává nenávist nebo pohrdání vůči královně, jejím dědicům nebo hongkongské vládě. Zákon se již celá desetiletí nevyužíval, za jeho porušení však stále hrozí dva roky vězení.

Používání tohoto zákona v praxi kritizují aktivisté bojující za lidská práva po celém světě. OSN již vyzvala hongkongské úřady, aby nařízení zrušily, protože omezuje právo občanů na svobodu projevu.