Vláda premiéra Petra Fialy (ODS) se dostatečně nestará o své občany a nastolila v tuzemsku atmosféru, že kdo fanaticky nepodporuje Ukrajinu, je až zločinec a podporuje Rusko. S těmito slovy vystoupil ve vysílání pořadu na CNN Prima NEWS exministr financí Vlastimil Tlustý. Prohlásil navíc, že Fialův kabinet zjevně nezvládá situaci a měl by být nahrazen „vládou národní záchrany“. Fiala a jeho ministři se o občany dostatečně nestarají ani podle bývalého jihomoravského hejtmana Michala Haška. Fiala ničí, devastuje populární stranu předsedy ODS Václava Klause, premiéra a prezidenta ČR. Bez ní by se nikdy Fiala nedostal do čela vlády ČR, která jde proti lidem českého národa.

„Všechny vlády světa mají mít na prvním místě svoje vlastní občany a my jsme tu tlačeni do atmosféry, že pokud nejsme fanatičtí podporovatelé Ukrajiny, tak jsme zločinci,“ prohlásil Tlustý. Fialově vládě vyčítá, že se v současné době, kdy řada Čechů pociťuje důsledky energetické krize, vysokých cen pohonných hmot či rostoucích cen takřka veškerého zboží, o občany dostatečně nestará.

Poukázal na to, že lidem přicházejí vysoké doplatky za elektřinu, ale vládní pomoc v tomto směru není dostatečná. To si myslí i Hašek, podle kterého budou trpět zejména obyvatelé s nejnižšími příjmy.

Podle Tlustého však situace bude ještě horší. „Dopadne to skoro na všechny. Jde o problém tak obrovský, že se týká 90 procent a možná dokonce ještě víc lidí. Fialova vláda nechá utopit i svoje vlastní voliče,“ řekl ve vysílání CNN Prima NEWS exministr financí.

Kabinet Petra Fialy podle jeho mínění vsadil na jinou kartu. „Vláda všechno vsadila na propagandu, která zní: ‚Kdo není s Ukrajinou, je s Ruskem,‘“ pokračoval Tlustý s tím, že pro vládu by na prvním místě měli být zejména čeští občané. „Otázka není, kdo není s Ukrajinou či s Ruskem. My máme být sami se sebou,“ dodal exministr.

 Ať přijde vláda národní záchrany, říká Tlustý z ODS

Série krizí je podle obou bývalých významných tváří tuzemské politiky na současnou vládu až příliš velké sousto. „Vláda evidentně nebyla připravená a neví si rady,“ pronesl v pořadu Co Čech, to politik! Hašek. Zmínil, že nechápe například snahu vlády zajistit nouzový stav kvůli situaci s ukrajinskými uprchlíky. „Vláda tím říká, že neví, jak si poradit s pár stovkami lidí, u kterých není jasné, zda jsou, či nejsou občany Evropské unie,“ pokračoval Hašek s odkazem na romské uprchlíky z Ukrajiny, z nichž někteří mají kromě ukrajinského také maďarský pas.

Tlustý dokonce pronesl myšlenku, že by to Fialův kabinet měl pod náporem krizí lidově řečeno zabalit. Myslí si totiž, že vláda katastrofy prostě nezvládne. „Pokud to nezvládne, něco bych jí doporučil. Aby rychle začala přemýšlet a požádala prezidenta republiky o zformování vlády národní záchrany. Prostě vlády, která by si s tím věděla rady,“ prohlásil Tlustý ve vysílaní CNN Prima NEWS.

Hašek na jeho slova pokyvoval hlavou. I on na závěr přidal své doporučení. „Pan Fiala říká, že chce příštího půl roku řešit Marshallův plán pro Ukrajinu. Já mu vřele doporučuji, ať řeší Marshallův plán pro Českou republiku a české občany,“ zakončil bývalý jihomoravský hejtman.

X X X

Čtvrtině Čechů po zaplacení všech účtů nezbyde téměř nic

Čtvrtině Čechů z výplaty nezbude téměř ani koruna. Vyplývá to z exkluzivního průzkumu společnosti STEM/MARK pro CNN Prima NEWS. Podle ekonomů i politiků je na vině válka na Ukrajině a s tím související inflace, která do problémů uvrhá řadu lidí.

Opozice za rostoucí inflaci kritizuje vládu. Už před covidem měla část lidí problém ušetřit, pandemie to ještě zhoršila a válka na Ukrajině dostala do obtíží další skupinu lidí. „Problém je vysoká inflace, přesahuje 14 procent… Domácnosti, které i v minulosti dokázaly něco ušetřit, to nyní moc nedokážou,“ říká ekonom Vladimír Pikora. Potvrzuje to i exkluzivní průzkum pro CNN Prima NEWS.

 Nepůjde spořit

Z něho vyplývá, že čtvrtině Čechů po zaplacení všech účtů nezbyde téměř nic. „Jsou to častěji ženy, lidé s manuální profesí, koreluje to se vzděláním a socioekonomickou aktivitou,“ popisuje autor průzkumu Jan Burianec. Právě na tyto skupinu by se podle sociologů měla vláda zaměřit.

Nízkopříjmovým domácnostem se snaží vláda pomáhat třeba příspěvkem na bydlení. Podle opozice je ale pomoc stále nedostatečná. „Kdyby alespoň pomáhala cíleně nízkopříjmovým domácnostem, což je až 30 procent z nich. Ona ale nepomáhá ani jim. Pomoc míří lopotně ku pěti procentům domácností,“ kritizuje vládu bývalý ministr obchodu a průmyslu Karel Havlíček (ANO).

Další druhy pomoci vláda chystá. Plošné řešení by ale podle ní zhoršilo. „Podnítilo by inflaci. Jsem rád, že Fialova vláda k tomu od začátku přistupuje s rozumem a každou korunu převrací,“ hodnotí poslanec ODS Jiří Havránek.

„Je těžké radit něco ve smyslu – najděte si další ‚job‘, protože v České republice je sice hodně pracovních příležitostí, ale většina je špatně placená,“ přiznává ekonom Pikora. Univerzální řešení podle ekonomů není. Vládní politici proto doufají, že brzy skončí válka na Ukrajině a příští rok se inflace začne snižovat.

X X X

 Hejtman Schiller odmítá romské uprchlíky: Není to rasismus a neochota, nedokážou se přizpůsobit

Hejtman Ústeckého kraje Jan Schiller (ANO) v Partii na CNN Prima NEWS zopakoval, že ve svém regionu už nechce přijímat další romské uprchlíky z Ukrajiny. Podle něj nejde o žádný rasismus, ale důvodem jsou specifické potřeby, které tito běženci mají. Kraj na to ale nemá zejména personální kapacitu.

„Čtyřicet let nám někdo říká, jací jsme rasisté, ale nejde o rasismus. Říkáme, že jde o specifickou skupinu s určitou péči. V kraji máme 18 tisíc válečných uprchlíků, ani o jednoho jsme se nemuseli postarat. Oni se naopak s neskutečnou vervou starají o sebe, některé ženy si do týdne najdou práci,“ popsal Schiller situaci v Ústeckém kraji a potvrdil svá dřívější slova, že s přerozdělováním uprchlíků po České republice problém nemá, ale ukrajinské Romy už v kraji nechce.

 „Naši lidé, kteří žijí 10 nebo 20 let na sociálních dávkách a umí jazyk, si práci nenajdou. Specifický člověk potřebuje, aby se o něj jeden další staral. Nemáme ale sociální nebo jiné pracovníky,“ řekl hejtman a dodal, že v současnosti v kraji 84 přebývá romských běženců.

Rozmisťovat je ale musí po malých skupinách, aby se nestalo to samé jako v Janově, kde na jednom místě v jednu chvíli žilo přibližně sto problémových běženců. Ti mají podle Schillera jinou kulturu než čeští Romové. Například nejsou schopni používat základní věci a obecně se pohybovat v naší společnosti. „Není to neochota, ale nejsme schopni se o ně postarat,“ zdůraznil hejtman.

  Politici nerespektují referendum o uprchlících

Účastníkem debaty byl také poslanec SPD Radek Koten. Který citoval otevřený dopis starosty obce Kramolín na Třebíčsku, kam byli relokováni uprchlíci právě z problémových sociální skupin. Zdejší objekt vytipovalo a bude spravovat ministerstvo obrany, respektive vnitra. Ze strany vedení kraje i místních však začaly zaznívat obavy kvůli bezpečnosti.

„I přes místní referendum tam byli uprchlíci umístěni ministerstvem vnitra. Občané to vnímají negativně. Ať se jedná o jakékoliv politiky, měli by hájit zájmy občanů a až poté se starat o celosvětové blaho,“ zdůraznil Koten. V Kramolíně by se mělo jednat o 24 osob, z toho 19 dětí a pět matek. „Tohle máme my v Ústeckém kraji v jednom paneláku,“ reagoval ihned Schiller, aby mírnil Kotenova tvrzení.

 K výskytu běženců z Ukrajiny či Maďarska v Česku, kteří neprchají před válkou, ale jen zneužívají situace, je dlouhodobě kritický také hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD). Během získávání základních informací o uprchlicích jim prý dotyční často tvrdili, že v Česku chtějí pracovat a chodit zde do školy.

„Tak jak je možné, že jedna skupina po získání dávek nasedla na vlak a odjela neznámo kam. Další jeli do Vyšních Lhot se podívat a řekli, že tam bydlet nebudou. Pak odešli do Ostravy na nádraží a také odjeli. Hodně těchto lidí přichází za sociální dávkou,“ potvrdil Netolický.

 Se specifickou skladbou uprchlíků se musí v  asistenčních centrem vypořádávat především neziskové organizace a dobrovolníci. „V minulosti přicházeli lidé, kteří byli unavení a vděční opravdu za málo. Ale dnes polovina ze sedmdesáti za den jen čeká na dávku. Není to motivační ani pro pracovníky. Jak to má na ně působit?“ podotkl Netolický.

X X X

Když Rusko vypne plyn, energie bude na příděl. Gavor prozradil detaily státní pomoci

Pokud dojde k zastavení plynu z Ruska, energie budou na příděl. Uvedl to ředitel Asociace nezávislých prodejců energií Jiří Gavor v pořadu K věci na CNN Prima NEWS. Prozradil, jak má vypadat pomoc vlády v době zdražovaní pomocí tzv. zvláštního energetického tarifu. Gavor potvrdil, že opatření by se nemělo týkat jen lidí s nízkými příjmy a mělo by obyvatele České republiky motivovat ke spoření.

 Ministerstvo průmyslu a obchodu pracuje na zvláštním energetickém tarifu, který má lidem pomoci s vysokými cenami energií. I když mnoho detailů vláda zatím neprozradila, některé nastínil Gavor, který je účastníkem připomínkového řízení. Základ by měl spočívat v tom, že se pomoc nerozprostře jen na sociálně nejpotřebnější.

„Drahota postupuje a dopady už zasahují větší počet odběratelů. Jde o tíživé břemeno pro celou střední třídu, která je základem společnosti. I když se vláda z pochopitelných rozpočtových důvodů bránila, je potřeba přinést plošnou úlevu. Kabinet se snaží o spojení s motivačním efektem. Vše směřuje k tomu, že úspora na ceně bude omezena na část spotřeby. Souhlasím, že nelze snižovat administrativně ceny energie na celou dodávku,“ nastínil Gavor.

 Co to v praxi znamená? Mohlo by se jednat o energetický voucher, jehož hodnota se nebude odvíjet od sociální situace dané domácnosti. „Sleva bude omezena na určitý objem energie nebo plynu, nad tento rámec by platila vyšší tržní cena. Jedná se o psychologický efekt, že do určité úrovně platím nižší cenu,“ uvedl expert. Nemělo by záležet na denní době, kdy lidé elektřinu odebírají. Pokud bude čtvrteční jednání ministerstva úspěšné, následuje cesta přes vládu a schválení ve Sněmovně. Gavor se obává, že celý proces, i s vyřešením technických a administrativních záležitostí, může trvat ještě tři měsíce.

Nabízí se i další opatření, kterými může stát lidem v ekonomické krizi pomoci. Vše ale záleží na chování Ruské federace. „Pokud dojde k černému scénáři a zastavení plynu z Ruska, bude to konec trhu a smluvních vztahů, v jakých žijeme. Energie by byly na příděl. Na krizový scénář bychom museli reagovat jinak,“ podotkl host pořadu K Věci.

Rok 2022? Žádné dobré zprávy

V současné situaci se Gavorovi zamlouvá ještě například odpuštění příspěvku na obnovitelné zdroje energie. Jednalo by se o plošnou úlevu, která by příliš nezasáhla státní rozpočet. Domácnosti by ušetřily na každé megawatthodině 495 korun. „To je rozumný peníz, ale výhoda spočívá hlavně v tom, že by nebyla žádná nová administrativa, jen by se eliminovala dosavadní platba,“ konstatoval.

 Bez ohledu na chování Ruska není na další období příliš optimistický. Obchodníci totiž nakupují komodity s časovým předstihem. Z let 2020 nebo 2021, kdy byly ceny nízké, mají ještě zásoby na současný rok a část toho následujícího. „Zásoby se ale vyčerpávají a obchodníci zase musí nakupovat za nesrovnatelně vyšší ceny. Pro druhé pololetí roku 2022 nemám žádné dobré zprávy, spíše naopak,“ upozornil Gavor.

X X X

 Možná neobnovíme vztahy se Západem, zní z Kremlu. Rusko se zaměří na Čínu

Moskva možná neobnoví vztahy se Západem, zaměří se na Čínu, řekl Lavrov. Nálet na ukrajinskou ves Desna z minulého týdne si vyžádal 87 životů, oznámil Zelenskyj. Šéf Pentagonu uvedl, že kolem 20 zemí Ukrajině poskytne další zbraně. Ukrajinský soud vydal zatykač na bývalého prezidenta Viktora Janukovyče, který byl v nepřítomnosti obviněn z vlastizrady.

Válka podle Ukrajiny přešla do dlouhodobé fáze. Podle Ukrajinců ruská armáda soustředí své síly u Severodoněcku. Zelenskyj oznámil, že nálet na ukrajinskou ves Desna z minulého týdne si vyžádal 87 životů. Ukrajinský soud vydal zatykač na bývalého prezidenta Viktora Janukovyče, který byl v nepřítomnosti obviněn z vlastizrady. Moskva uvedla, že možná neobnoví vztahy se Západem.

 Moskva ještě zváží, zda bude mít zájem obnovit vztahy se Západem, uvedl v pondělí ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Jeho země se chce ještě intenzivněji orientovat na spolupráci s Čínou, která „neskáče, jak ostatní pískají,“ řekl Lavrov. O obsahu projevu předneseném na Primakovově střední škole informovala agentura TASS. Vztahy Ruska a mnoha zemí se výrazně zhoršily po ruské invazi na Ukrajinu, která začala před třemi měsíci.

Válka, kterou rozpoutalo Rusko na Ukrajině, podle ukrajinských a západních vojáků přešla do „dlouhodobé“ fáze. Poradce ukrajinského prezidenta Oleksij Arestovyč napsal v aplikaci Telegram, že „skoro po celé linii fronty se ruští vojáci začali zakopávat a připravovat k obraně“.

Ruský prezident Vladimir Putin se stal před časem terčem atentátu. K pokusu došlo po ruské invazi na Ukrajinu, ale akce podniknutá Kavkazany se vůbec nepovedla. Uvedl to náčelník ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov v rozhovoru, jehož úryvek zveřejnil na svém webu list Ukrajinska pravda. Tvrzení není možné ověřit z nezávislých zdrojů.

Ruská armáda soustředí své síly u Severodoněcku a ze severního směru chystá další útok na Slovjansk. Ve svém hlášení o tom informoval Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny.

Americký kavárenský řetězec Starbucks odchází po téměř 15 letech z ruského trhu. Firma to podle médií v pondělí oznámila svým zaměstnancům. Následuje tak další západní podniky, jako fastfoodový řetězec McDonald’s.

Ruský letecký úder na ukrajinskou obec Desna v Černihivské oblasti z minulého týdne si vyžádal 87 mrtvých, uvedl v pondělí podle agentury Reuters ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v projevu k účastníkům Světového ekonomického fóra v Davosu (WEF). Bilance zveřejněná ukrajinskými úřady dosud činila 11 mrtvých.

 Jak můžou vypadat další dny války?

Pád poslední ukrajinské bašty v Mariupolu – závodu Azovstal – podle vojenského experta Martina Svárovského (KDU-ČSL) svědčí o dvou věcech. Tou první je splnění úkolu, který nejen vojáci z pluku Azov obdrželi od vedení ukrajinských ozbrojených sil. Druhou je pravděpodobná dohoda mezi oběma stranami. V pořadu 360° na CNN Prima NEWS následně nastínil možný vývoj války.

X X X

Opičí neštovice se šíří světem. Nákazu už potvrdilo 15 zemí

Opičí neštovice se šíří světem. Nákazu už potvrdilo 15 zemí včetně Belgie, která jako první na světě nařídila pro infikované 21denní karanténu. Velká Británie, která potvrdila dalších 36 případů, doporučuje izolaci i pro lidi, kteří se s nakaženým pouze setkali. První podezření na nákazu opičími neštovicemi prošetřovali lékaři i v Česku, a to ve Fakultní nemocnici Bulovka. Nakonec se však nepotvrdilo. Odborníci teď navíc vyvrátili, že by se vir přenášel jen pohlavním stykem.

Svět se ještě nevzpamatoval z covidu a už čelí další výzvě. Průběh nákazy je přitom v tomto případě poměrně pomalý. „Inkubační doba onemocnění opičích neštovic je zhruba jeden až dva týdny a průběh nemoci zhruba dva týdny až měsíc,“ uvedl pro CNN Prima NEWS virolog Jiří Černý.

Příznaky se přitom objevují postupně. Nejprve je to horečka, bolesti hlavy, svalů, dušnost a pak se začnou objevovat i první vyrážky. Ty se postupně změní v hnisavé boláky, která pak prasknou. Proces praskání puchýřků je podle epidemiologa Romana Prymuly navíc poměrně nebezpečný.

Nechráněný pohlavní styk, ale i ložní prádlo

Jedním z hlavních způsobů přenosu viru je nechráněný sex. Tím to ale nekončí. „Vylučuje se i hlenem dýchacích cest. To znamená, že se jedná i o kapénkovou nákazu, ale kontakt musí být poměrně úzký,“ uvedla v reakci primářka Kliniky infekčních nemocí na Bulovce Hana Roháčová.

Opičí neštovice se ale přenáší i samotným dotykem s nakaženým, nebo s kontaminovanými materiály, jako je ložní prádlo. Prodělané dětské neštovice nás přitom rozhodně neochrání. Ty totiž způsobuje úplně jiný vir.

Na světě je momentálně zhruba 180 potvrzených nebo domnělých případů – z toho 50 ve Španělsku. Mimo Evropu hlásí infekce také Austrálie, Kanada a USA. Podle Prymuly by lidé neměli panikařit, ale vzácná nemoc se musí hlídat. „Řada lidí může opičí neštovice zaměnit za klasické plané. Důležité je nepanikařit – diagnostiku musí provést až odborník,“ řekl s tím, že lidé očkovaní proti pravým neštovicím by měli mít asi 80procentní ochranu proti nákaze. Povinná vakcinace ale v případě této nemoci skončila v roce 1980. V případě starších ročníků už je ochrana i přes očkování minimální. „Postvakcinační imunita už, předpokládáme, vyvanula. Takže se nemůžeme radovat z toho, že bychom byli imunní,“ dodala Roháčová.

Opičí neštovice veřejnost zatím děsí spíš svým zjevem než dlouhodobými následky. Například v Evropě se v souvislosti s nemocí neobjevil žádný případ úmrtí, ale třeba taková středoafrická varianta má smrtnost až 10 procent.

X X X

Budějovický dopravní podnik opět nemá řidiče, některé spoje proto nevyjedou

Září roku 2020. Českobudějovický dopravní podnik má málo řidičů MHD, za volant musí manažeři i opraváři. Září v roce 2021. Do ulic krajského města nevyjela řada spojů, opět chybí řidiči, cestující čekali na některé linky marně. Nyní v roce 2022 nastává stejný problém ještě dříve, už v květnu.

Dopravní podnik (DP) tentokrát na situaci předem upozornil, cestujícím se omlouvá. V každém případě ode dneška dočasně omezuje provoz na linkách 1, 3 a 9.

„Bude to znamenat prodloužení intervalů mezi spoji. Tento stav je způsobený zejména zvýšenou nemocností řidičů a také tím, že nemáme naplněné stavy,“ vysvětluje Barbora Smudková, mluvčí DP.

V případě linky 1 se redukce týká jen vybraných spojů v úseku mezi sídlištěm Máj a nádražím. Trolejbusy páteřní linky 3 mezi sebou budou mít asi jen o minutu delší interval, tedy nic tak drastického. Přesto je to pro českobudějovického dopravce velká nepříjemnost, která se navíc až příliš často opakuje.

Smudková upřesnila, že z počtu přibližně dvou stovek řidičů jich kvůli nemoci vypadla zhruba dvacítka. Do plného stavu jich pak chybí dalších 16 a to už je hodně znát.

„Na jaře se nám sice podařilo nabrat desítku nových zaměstnanců na tuto pozici, ale ti ještě nejsou naplno za volantem, protože dělají autoškolu,“ konstatovala mluvčí.

Podnik je stoprocentně vlastněný městem České Budějovice a vedení firmy se snažilo omezení provozu zabránit třeba tím, že mnoho zaměstnanců jezdí přesčasové směny a pomáhají opět i kolegové z jiných profesí, kteří mají potřebná oprávnění.

Sníží počty o čtyři procenta

Problémem však zůstává, že už roky platí obecný nedostatek řidičů, a pociťují to i jiní dopravci. Navíc se také stává, že se někteří zaměstnanci v DP zacvičí, udělají si potřebná oprávnění a po čase odcházejí na lépe placená místa.

„Omezení části spojů u linek 1, 3 a 9 vybral podnik i s ohledem na jejich obsazenost v posledních týdnech. Nemělo by tak docházet ke kapacitním problémům,“ zmínila také Smudková. V celém systému českobudějovické MHD to bude znamenat snížení počtu spojů o čtyři procenta. Ostatních linek ani víkendového provozu se to netýká.

Dočasné jízdní řády omezených linek jsou na webových stránkách DP, na dotčených zastávkách a budou dostupné ve vyhledávačích spojení na webu i v aplikaci dopravního podniku či v systému IDOS. „Jak dlouho tento stav potrvá, nyní nedokážeme přesně sdělit,“ dodala mluvčí.

X X X

   Supertajný tým v BIS existoval. Prozradil to žalobce v kauze odposlechů lobbisty Janouška

V Bezpečnostní informační službě fungoval léta supertajný tým, do kterého přitékaly ty nejcitlivější informace. Tým podléhal bývalému řediteli Jiřímu Langovi a dle svědectví mu takzvaně kryl záda. Členové týmu měli přístup do všech databází BIS, a přestože byli zařazeni do odborů služby, jejich vedoucí neměli o náplni jejich práce ani ponětí. Tým sbíral informace, které by se dnes daly bez obtíží označit jako kompro materiály.

Tajná služba tuto skutečnost léta bagatelizovala. Nyní ale byla existence týmu potvrzena v obžalobě úniku odposlechů lobbisty Romana Janouška. Soudní líčení bylo vedeno z velké části v utajovaném režimu, ale informaci o existenci týmu zmínil v neutajené obžalobě žalobce Městského státního zastupitelství v Praze Michal Muravský.

Byl to nejtajnější tým, který kdy v českých zpravodajských službách existoval. Sice se o něm léta šuškalo, ale jeho existence nebyla nikdy oficiálně potvrzena.

Bezpečnostní informační služba zprávy o existenci supertajného týmu Z bagatelizovala. Nyní ale byla existence týmu Z oficiálně potvrzena v soudním líčení ohledně úniku odposlechů lobbisty Romana Janouška, kde před senátem stanuli bývalý předseda Věcí veřejných Vít Bárta a exzpravodajec a policista Jan Petržílek. Podle obžaloby měl Petržílek předat Bártovi na večírku Bártovy bezpečnostní agentury ABL (dnes M2C – pozn. red.) CD s odposlechy Romana Janouška. Proti Bártovi a Petržílkovi svědčili dva utajovaní svědci.

Tým podle informací od bývalých příslušníků BIS vznikl v roce 2003. Informace z něj plynuly přímo k tehdejšímu řediteli služby Jiřímu Langovi a tým vedl bývalý příslušník komunistické Státní bezpečnosti (více podrobností níže – pozn. red.)

Autor textu byl důvěrníkem Jana Petržílka, proto nesmí prozradit informace, které se objevily v utajovaných částech soudního líčení. Existenci supertajného týmu ale potvrzují dostupné, neutajované výstupy ze soudu s Vítem Bártou a Janem Petržílkem.

Jan Petržílek (zády) a Vít Bárta (v zelené roušce) u soudu kvůli odposlechům lobbisty Romana Janouška. Foto: Jan Hrbáček

Nestandardní tým

Nyní Ekonomický deník cituje z neutajované obžaloby Michala Muravského, ve které zmiňuje fungování Jana Petržílka v BIS.

„Pokud jde o utajovaného svědka, jeho výpověď z června 2013 ho (Petržílka – pozn. red.) hrubě uráží, když tvrdí, že měl předávat nějaké CD disky veřejně, na večírku ABL, navíc před několika dalšími svědky. Pokud by toto jako důstojník BIS se 17-letou praxí udělal, bylo by to na psychiatrické vyšetření. Pokud jde o jeho odchod od BIS, na přelomu let 2011-2012 cítil potřebu změny. Měl také konflikty s vedením BIS. Náměstek pro operativu vykonával, co mu nařídil ředitel. To se týká i zřízení jistého nestandardního týmu v rámci BIS,“ napsal v neutajované obžalobě pražský žalobce Michal Muravský.

Dále pak Muravský řešil, kdo všechno mohl mít přístup k odposlechům Romana Janouška, které ze služby unikly.

Bývalý příslušník BIS a policie je od obvinění postaven mimo službu. Udělal si rekvalifikační kurz a pracuje jako řidič záchranář v Mělníku. Rozpadla se mu rodina.

„K okolnostem pořízení předmětných informací se obviněný Petržílek vyjádřil ve výpovědi ze dne 9. 12. 2014. Označuje současně osoby, které měly přístup ke zpracovávaným datům v digitální podobě – členové (jeho – pozn. red.) týmu (8-10 osob), vedení odboru (2 osoby), analytici odboru (cca 12 lidí) a pracovníci IT v rámci odboru (cca 4 osoby) na objektu v Praze 8 a v Brně. Do složek mohli vstupovat i jiní důstojníci, pokud jim byla omylem ponechána přístupová práva. K datům měli také přístup pracovníci jednoho z odborů a domnívá se, že i nejvyšší vedení služby. Samozřejmě pak operátor a policejní útvar ÚZČ. Bylo také veřejným tajemstvím, že k jejich informacím a datům mají přístup pracovníci již dříve zmíněného nestandardního týmu. Kolegové z odboru často upozorňovali na porušování vnitřních předpisů pracovníky tohoto týmu. V souvislosti s odchody některých kolegů do civilu očekával vznik možného bezpečnostního rizika,“ napsal dále v neutajované obžalobě Michal Muravský.

Žalobce tedy existenci super utajovaného týmu Z, který nazývá nestandardním, jako vůbec první osoba „natvrdo“ potvrdil.

Už konkrétně o týmu Z promluvil ve veřejné části soudního líčení s Vítem Bártou a Janem Petržílkem obhájce Michal Sýkora.

„Pan státní zástupce uvádí, že jediný, kdo měl neomezený přístup k těmto
odposlechům, byl pan Petržílek. To vyloženě není pravda, to je rozporováno provedeným dokazováním. Já bych rád upozornil na svědky pana Vránu (šéf ekonomického odboru BIS Stanislav Vrána – pozn. red.) a pana Rožnovského (člen ekonomického odboru BIS David Rožnovský – pozn. red.), kteří obecně k práci s nahrávkami uvedli, že přístup k nim měla řada osob. Bylo to vedení odborů, celý operativní tým, jejich nadřízení, jiné útvary jako například IT, servisní útvar BIS. Nevyloučil ani přístup týmu ´Z´. Navíc uvedl, že někdo mohl do svazku přistoupit i bez oprávnění,“ zkonstatoval Michal Sýkora, na líčení, na které měla přístup veřejnost.

Existence utajovaného nestandardního týmu, pracujícího ve prospěch tehdejšího ředitele služby Jiřího Langa tím byla definitivně potvrzena, i s jeho krycím jménem.

Šéf z StB

Jiří Lang po svém nástupu do křesla šéfa BIS v roce 2003 začal budovat silnou organizaci. Prostřednictvím svého náměstka Petra Špačka řídil celý zpravodajský výkon, což nebylo zcela standardní. Kvůli získávání citlivých informací vznikl zmíněný superutajený tým Z.

„Šlo o maximální a okamžitou informovanost o tom, co operativci nasbírají. Nečeká se na standardní zpracování analytiky, ale ihned se ve svodných událostech v týdenní frekvenci informuje Jiří Lang. Ten pak informace využívá při komunikaci s politiky. Ke svodce má samozřejmě přístup náměstek Petr Špaček i tým Z, druhá řídící struktura Langa,“ vysvětlil autorovi tohoto textu nejmenovaný bývalý příslušník kontrarozvědky v roce 2012, kdy autor o týmu Z poprvé informoval. Z taktických důvodů, protože byl zaměstnán ve státní službě, nechtěl tento zdroj veřejnosti prozradit identitu.

Tým Z byl podle dalšího bývalého příslušníka BIS zřízen kvůli utajení některých nepříliš obvyklých aktivit příslušníků služby. Členové týmu byli sice papírově vedeni na jednotlivých operativních odborech, ale v podstatě na svá oficiální pracoviště nedocházeli.

Tým dlouhou dobu vedl bývalý důstojník Státní bezpečnosti Vladimír Paleček (tomu se bude Ekonomický deník věnovat v dalším textu – pozn. red.), ten měl v roce 2012 odejít do penze a jeho místo měl zaujmout Jan Čech.

BIS v roce 2012 zprávy o týmu Z, který disponuje řadou poznatků, použitelných ke kompromitaci, popírala.

„Mohu ujistit, že v BIS neexistuje – a ani neexistoval – pracovní tým, který by se zabýval nezákonným sledováním politiků, lobbistů a novinářů. V této souvislosti doplňující poznámka. Nikdo, ať je jakékoli profese a v jakémkoli postavení, pokud není špion, terorista, neohrožuje demokratický systém, bezpečnost a ekonomické zájmy státu, nevyzrazuje utajované informace, není ve spojení s organizovaným zločinem ani v kontaktu s lidmi, kteří ve zmíněných oblastech nemají čisté svědomí, se nemusejí sebemenšího zájmu BIS o svoji osobu obávat,“ tvrdil tehdy mluvčí bezpečnostní služby Jan Šubert.

Myšlenka na tým Z – zvláštní – byla inspirována Holandskem, vznikla jakási kapesní tajná služba v tajné službě. Tým čítal kolem deseti příslušníků, těch nejprověřenějších a nejloajálnějších. Tým byl údajně zřízen kvůli konkrétním dysfunkcím státní správy a korupci. Měl široký záběr. Polovina týmu byla obsazena operativci, druhá analytiky.

Boční přístupy do spisů

„Měli boční přístupy do složek, takže se často zpracovatel svazku nedozvěděl, že mu v něm někdo listuje. Dlouhou dobu se to vůbec nevědělo,“ uvedl další ze zdrojů Ekonomického deníku.

Odposlechy se podle něj realizovaly mimo systém, bokem Útvaru zvláštních činností.

„Zařizovali je technici BIS,“ doplnil.

Utajovaný tým tajné služby měl sídlo v pražských Modřanech, v areálu odboru sledování BIS.

„K dispozici měl samostatnou počítačovou síť, především datový server, který byl umístěn v sedmém patře hlavní budovy BIS v pražských Stodůlkách. Čtyřicet až padesát procent pracovní náplně týmu tvoří odposlechy telefonních hovorů čelných představitelů státu, významných osob státní správy a byznysmenů. Druhou část práce, dvacet až třicet procent, tvoří informace ostatních operativních odborů BIS, k nimž má tým neomezený přístup. Třetí a nejproblematičtější částí je působení zpravodajských důstojníků týmu v prostředí. Kontrolní mechanismy jsou minimální, a proto dochází k některým selháním, kdy tito příslušníci realizují soukromé obchody,“ popsal už v roce 2012 bývalý zpravodajský důstojník.

Mluvčí BIS Jan Šubert nicméně v roce 2012 namítl, že služba nedisponuje žádnými závažnými poznatky o nestandardním chování svých příslušníků, jak naznačovala svědectví bývalých příslušníku služby.

„Důstojníci zpravodajské služby se při své práci běžně setkávají s lidmi z různého, tedy i z takzvaně rizikového prostředí. Služba nemá žádný poznatek, žádnou informaci, že by někdo ze zpravodajských důstojníků pracoval ve svůj prospěch – nebo ve prospěch jiných osob – proti bezpečnosti nebo ekonomickým zájmům státu, porušoval zákony, přísahu a interní předpisy služby. V tomto smyslu existuje v BIS řada kontrolních mechanismů. Patří mezi ně například odbor vnitřní bezpečnosti, zaměřený na odhalování postojů a činů, které odporují interním předpisům služby a jsou neslučitelné s postavením zpravodajského důstojníka,“ tvrdil v roce 2012 mluvčí služby Jan Šubert.

Zahlazení stop po činnosti supertajného týmu ale prý bylo podle svědků zevnitř služby technicky velmi jednoduché a při případné kontrole nebylo možné jeho aktivity zdokumentovat.

Bezpečnostní informační služba s k existenci super tajného týmu nechce vyjadřovat ani dnes.

„Na tento typ dotazů bohužel ze zákona odpovědět nemůžu bez ohledu na to, zda je jejich obsah reálný či nikoliv. Nevím, jakého období se dotazy mají týkat, ale zřejmě by šlo o něco staršího. Pak bych doporučil se obrátit na bývalého ředitele BIS pana Langa, který je nyní ředitelem NBÚ,“ zareagoval na aktuální otázky současný mluvčí zpravodajské služby Ladislav Šticha.

„Dobrý den, pane šéfredaktore, ve věci Vašich dotazů se, prosím, obraťte na Bezpečnostní informační službu. S pozdravem genmjr. Jiří Lang, ředitel Národního bezpečnostního úřadu,“ zareagoval následně bývalý šéf BIS Jiří Lang, dnes ředitel Národního bezpečnostního úřadu.

„Dobrý den vážený pane řediteli. Ta mne odkázala právě na vás. Co tedy s tím? Děkuji za reakci,“ odvětil autor tohoto textu.

„Dobrý den, pane šéfredaktore, nemůžu Vám radit, jak máte dělat svoji práci. S pozdravem genmjr. Jiří Lang,“ uzavřel komunikaci s Ekonomickým deníkem, druhdy informačně jeden z nejvlivnějších lidí v České republice. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

X X X

Ředitel AAVIT Jaromír Hanzal: Práce z domova není v ČR uspokojivě ošetřena zákonem

 Práce z domova tedy tzv. „homeoffice“ není v Česku dostatečně legislativně vyřešena. „Mimochodem, „home office“ je specificky český czenglish termín, kterému zahraniční kolegové nerozumějí,“ říká ředitel Asociace pro aplikovaný výzkum v IT (AAVIT) Jaromír Hanzal. V IT je přitom práce z domova velmi žádaná. Nízká je také flexibilita zaměstnání.

x Jakou měrou se podílí IT sektor na HDP České republiky a zaměstnanosti?
IT je nejdynamičtěji rostoucím sektorem v Česku. Data ČSÚ ukazují podíl na HDP na úrovni skupin CZ-NACE, kde IT spadá spolu s vydavatelskými a dalšími kreativními sektory do tzv. „sekce J“. V roce 2022 dosáhla tato sekce úrovně 7,8 % HDP, od roku 2010 se jedná o nárůst na úrovni 57 %. Z hlediska zaměstnanosti máme data očištěná už přímo na ICT profese. Pro jednoduchost je můžeme rozdělit na dvě základní skupiny – „vývojáře“ a „techniky“. Dohromady tvoří asi 4 % zaměstnané populace. Od roku 2010 se počet pozic navýšil téměř dvojnásobně, více v kategorii „vývojářů“, po kterých je celosvětově velká poptávka a vytvářejí větší přidanou hodnotu. Z nárůstu počtu pracovních míst vidíme, že právě IT sektor je tahounem rozvoje podílu sekce J na HDP.  Zároveň platí, že 90 % všech zaměstnanců v IT tvoří – podíl mužů v IT máme vůbec nejvyšší v celé EU. Tady je hodně prostoru pro zlepšení, protože ženy přinášejí do IT vítanou odbornou perspektivu v mnoha profesích. I kdyby nic jiného, tvoří polovinu uživatelů všech IT řešení.

x Má IT sektor exportní potenciál? Můžete uvést konkrétní příklady?
I tady musíme přemýšlet ve dvou kategoriích – vývoz ICT zboží a vývoz ICT služeb. V obou případech ale platí, že exportní výsledky každoročně narůstají. Naším cílem je tedy především maximalizovat potenciál. V oblasti ICT zboží se jedná zejména díly a součástky, jejich největším příjemcem je Německo. Přestože se jedná o stabilní obchodní odvětví, nenabízí prostor pro exponenciální růst. Ten musíme hledat především v sektoru služeb. Příkladem může být např. společnost kiwi.com, která v tomto měsíci slaví 10 let výročí. Její podnikatelský model v zásadě přesměrovává globální finanční toky, které by ve světové ekonomice byly stejně utraceny, přes Českou republiku. Tím se zde vytváří přidaná hodnota, pracovní místa a další benefity – firma je čistým exportérem služeb až do 99 % svého obratu. A i když je vnímána především jako prodejce letenek, disponuje nejkomplexnější sadou dat o letecké přepravě na světě. Je tak výborně připravená na nástup datové ekonomiky. Skvělých výsledků ale dosahujeme i v oblasti exportu bezpečnostního software. I v kontextu aktuální situace na Ukrajině bychom se tímto směrem měli jako Česko ještě více profilovat.

x Má Česká republika potenciál na to, aby se podíl IT sektoru na HDP ve střednědobém a dlouhodobém horizontu zvýšil? Jak si na tom stojíme v mezinárodním srovnání?
Částečnou odpověď najdete už v předchozí otázce. Potenciál má Česko významný, je ale třeba podnikat praktické kroky, aby se ho podařilo naplnit. A tam máme zatím největší rezervy. Klíčová je podpora lídrů, kteří na ICT trhu nabízejí koncové softwarové produkty a služby s největší přidanou hodnotou. Takové, které už ve své koncepci počítají s globální konkurencí a přeshraniční expanzí. Pouze 8 % evropských malých a středních podniků obchoduje alespoň v jedné sousední zemi. Výmluvným ukazatelem je například počet tzv. „unicorns“ v jednotlivých zemích EU – v Česku najdeme dva (Rohlík.cz a Productboard), v Izraeli 17, ve Švédsku 8 a v Estonsku S 1,3 milionem obyvatel také dva. Zajímavé mezinárodní srovnání přinášejí i data o podílu tzv. datové ekonomiky na HDP. Tam dodnes vládne „železná opona“, státy východní Evropy celkem výrazně zaostávají za tou západní. V Česku byl podíl ohodnocen na úrovni 1,6 %, evropský průměr je 3 %. Očekává se, že do roku 2025 by taková ekonomika mohla tvořit až 6 % HDP. Tam leží opravdu velký potenciál.

x Jaké přínosy by to mělo pro ekonomiku?
Přínosy pro ekonomiku vidíme jako zásadní a jednoduše měřitelné – vyšší mzdy a s nimi spojený spokojenější život, to je první pilíř. Druhým, makroekonomicky významnějším pilířem, je samozřejmě přidaná hodnota. Pracovní místo v ICT vytváří až 2,6x větší přidanou hodnotu, než třeba v průmyslu, který je často závislý na rizikových dodavatelských řetězcích a v poslední době zažil řadu otřesů. Naopak ICT v postpandemickém světě nadále akceleruje. Výsledkem poté může být znalostní ekonomika a přesun struktury českého HDP.

Asociace pro aplikovaný výzkum v IT (AAVIT) se k 1. březnu stala pod vedením Jaromíra Hanzala prvním českým členem evropské platformy DIGITALEUROPE Foto: Eva Paseková

x Může to pomoci přiblížení české ekonomiky západoevropským ekonomikám z pohledu produkce zboží a služeb s vyšší přidanou hodnotou a lépe placenými pracovními místy?
I tady jsem asi s odpovědí trochu předběhl Vaši otázku. Jednoduchá odpověď je ano. Myslím ale, že bychom měli přemýšlet také v globálnějším měřítku – v Evropě utratíme hodně peněz za skvělý výzkum, ale nevznikne z něj tolik prakticky uplatněných produktů a služeb. Ty nejlepší z nich pak často skoupí velké americké firmy a přidanou hodnotu přesouvají do USA. Obrovské kapitálové injekce do digitální ekonomiky také posílají čínské nebo japonské společnosti, byť v současné krizi burzovních valuací technických společností všichni hodně utrpěli. Nejlepší by bylo vytvořit v Česku skutečné evropské lídry.

x Co tomu brání?
Praktické nastavení politik, podpůrných programů, smýšlení sociálních partnerů je stále zatíženo „průmyslovým“ přemýšlením – a to na všech úrovních. V Česku historicky vznikla řada velkých zaměstnavatelů v průmyslu, kteří jsou ze své podstaty velmi konzervativní, protože jejich vstup na trh provázely velké kapitálové investice do konkrétních lokalit. Samozřejmě platí, že průmysl prochází velkou digitální transformací a pro ICT je to také příležitost.

Podporuje stát IT sektor rovnocenně jako třeba zpracovatelský průmysl?
Když „průměrný úředník“ zavře oči a představí si český podnik, většinou ho napadne fabrika. Máme sice slušné digitální strategie, ale v programech podpory se stále může objevit hned na první straně věta o podpoře „zejména výrobních podniků“ – mimo jiné proto, že jsou na to „všichni zvyklí“. Poslední takový případ jsme zaznamenali v minulém měsíci. Pokud už stát podporuje digitalizaci, většinou přemýšlí o hardware, např. 5G sítích. To určitě přinese velkou digitální transformaci průmyslu, která je potřebná. Nejvíce problémů ale přinášejí digitální služby, resp. jejich podpora v oblasti výzkumu a vývoje. Třeba i proto, že nemají „hmatatelné výsledky“. Nový vřeteník se zkrátka úřadům kontroluje lépe, než nový software. IT má stále ještě negativní pověst „trendového oboru“, zatímco v průmyslu „jsme dlouhodobě silní“. Část hodnotitelů projektů také nerada vidí „vysoké“ mzdy, které mají v projektech mladí vývojáři v IT. Myslím, že by se o tom mělo více a se vzájemným respektem diskutovat – revoluce není nutná, ale na evoluci už je nejvyšší čas. Svět se mění rychlým tempem. I z dat ČSÚ jasně vyplývá, že výdaje na výzkum a vývoj v ICT se mezi roky 2015-2020 zdvojnásobily. Už dnes tvoří celou čtvrtinu výdajů podniků na VaV. Čtvrtinu rozpočtů podpůrných programů ale rozhodně netvoří.

x Jak můžou rozvoji digitálních služeb, exportnímu potenciálu a většímu podílu IT sektoru na HDP přispět konkrétní ministerstva?
Stačí opravdu malé, jednoduché a praktické kroky a více spolupráce. A také trochu změnit přemýšlení, což bývá nejtěžší. Velkým tématem je například digitalizace zdravotnictví, řada nemocnic jsou přitom firmy. Na MPO o nich ale donedávna jako podnicích příliš nepřemýšleli, protože „to spadá pod zdravotnictví“ – i resortismus je pořád obrovským problémem. Zrovna ve věci zdravotnictví ale musím ocenit velmi otevřenou diskusi, kterou jsme s ministerstvem v této věci vedli a s konkrétními výsledky. Evropský prostor pro zdravotní údaje (EHDS), tedy možnost sdílet data ve zdravotnictví napříč EU, představuje zásadní příležitost pro české ICT firmy. Stát by ji neměl prováhat, byť se jedná jen o jeden konkrétní případ z mnoha. Velmi také vítáme povýšení digitální agendy na úroveň náměstka předsedy vlády, to dodává průřezové digitální agendě větší váhu, než měla dosud. Samozřejmě vždy budeme jako AAVIT hledat možnosti přímé, oborově specializované podpory pro ICT služby, resp. pro producenty koncových výrobků a služeb v ICT. Takový program se nám ale zatím prosadit nepodařilo. Poslední program tohoto typu existoval v roce 2016 a neskončil velkým úspěchem. Od té doby, jak vyplývá nejen ze statistik, se toho stalo opravdu hodně.

x Jak podporuje stát inovační potenciál IT sektoru? Má dostatečně robustní programy podpory aplikované vědy a výzkumu, které jsou použitelné pro firmy? Dáváme do této oblasti dostatečný objem finančních prostředků nebo je potřeba je posílit? V jakém objemu?
Programy podpory jsou hodně navázané na veřejné instituce. Pokud mám správné informace, více než třetina z prostředků určených pro podniky v programech TAČR se tak či onak vrátí veřejným subjektům. Hodně času také trávíme vysvětlováním, že sousloví „aplikovaný výzkum“ v sobě zahrnuje také část vývoje, které už může být opravdu blízko uvedení na trh. „Cordon sanitaire“ mezi univerzitami a tržní aplikací technologií se daří zasypávat také jen velmi pozvolna. Velmi proto vítáme iniciativu paní ministryně Langšádlové, jejíž prioritou je usnadnění transferu technologií. Tady bychom si určitě dovedli představit i posílení finančních prostředků, které do této oblasti směřují. I tady musím zmínit zkušenosti, že „proof of concept“ projekty v oblasti ICT mají statisticky menší úspěšnost při získávání podpory, než tradiční průmyslové obory. Otázka objemu prostředků je složitá – stát vydal hodně prostředků v souvislosti s pandemií, velkým problémem běžících projektů je inflace. Je tedy především nutné maximálně využít prostředky z kohezních fondů nebo Národního plánu obnovy. A přestat v nich na ICT koukat „skrz prsty“.

x Jak bychom měli zaměřit programy vědy a výzkumu v oblasti IT byznysu v budoucnu, abychom posílili konkurenceschopnost ekonomiky?
Otázka řízení programů je obecně nesmírně složitá. Naší ambicí není vyjadřovat se k programům základního výzkumu, to je věcí RVVI a dalších dotčených subjektů. IT chceme podpořit ve fázi aplikovaného výzkumu. Fandíme kolaborativním projektům i projektům, které čistě stojí na experimentálním vývoji – právě ty bývají nejblíže trhu. Naším cílem je rychlá komercializace a mezinárodní přesah projektů, na úrovni projektů i aplikovaných výsledků. Právě sem budeme chtít směřovat podporu. V úvahu připadá vytvoření nových programů i modifikace těch stávajících. Jiné obory si již oborově specifické výzvy prosadily.

x Naráží IT sektor na nedostatek kvalifikovaných pracovníků? V jakých oblastech nejvíce? Dají se nedostatky kvantifikovat?
Ano, naráží všude v Evropě. Česko má relativně vysoký podíl „ICT techniků“ ve srovnání s průměrem EU, ale nižší podíl „ICT vývojářů“. Právě tady chybí nejvíce pozic, byť Česko zřejmě zaplní část kapacit novými zaměstnanci z Ukrajiny. Problémy jsou s vízovou politikou, resp. se zaměstnáváním odborníků z tzv. „třetích zemí“. V každém případě platí, že teze o tom, že „chybí lidi“ je v ICT koloritem oboru. Zvlášť je to znát v exponovaných lokalitách, jako třeba Brno. Celkový počet chybějících specialistů – vývojářů odhadujeme na cca 10 000 – 15 000 pozic, tedy asi 10 % celkového počtu. Statistické vyhodnocení ale komplikuje mimo jiné fakt, že řada vývojářů preferuje úkolovou práci pro více firem. Statisticky jsou tak vedeni jako OSVČ.

x Odpovídá český školský systém kvalitou a kvantitou svých výstupů potřebám IT byznysu? Kde vidíte největší nedostatky?
Ani tady neleží naše primární kompetence. Vycházíme z toho, že o české odborníky je setrvalý zájem v zahraničí. Jejich znalosti tedy musí odpovídat mezinárodním standardům. Vzhledem k dynamice oboru je někdy otázkou vybavení, které je na školách k dispozici. Některé ho mají špičkové, některé naopak těží z minulosti. Vzhledem k tomu, jak průřezová ICT agenda je, vždy bude hrát velkou roli sepětí akademického vzdělání s praxí – vývojář zdravotnických prostředků potřebuje umět řešit jiné problémy, než vývojář pojistných software nebo software pro cenotvorbu. Zaznamenali jsme dílčí problémy s akreditací magisterských oborů, které akreditační komise někdy považuje za „málo akademické“. To potom snižuje počet absolventů magisterského studia, kteří pak vzdělávací sektor kvůli velké poptávce praxe opouštějí dříve, než by museli.

x Odpovídá legislativa v pracovně právní oblasti potřebám rozvoje IT byznysu?
Podobně jako v jiných oblastech i tady je velmi konzervativní. Zejména tzv. „homeoffice“ – mimochodem jedná se o specificky český czenglish termín, kterému zahraniční kolegové nerozumějí – není legislativně uspokojivě řešen. V ICT je po něm přitom velká poptávka. Druhý problém leží ve flexibilitě zaměstnávání, která je nízká. I proto řada specialistů volí režim OSVČ. To ale pro firmy není ideální například z hlediska duševního vlastnictví. Část problému určitě leží v tom, že velcí zaměstnavatelé z řad výrobních podniků tyto problémy v podstatě neřeší. Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

Zkušený ruský diplomat v OSN rezignoval

Představitel ruské mise při OSN v Ženevě Boris Bondarev v pondělí odstoupil kvůli nesouhlasu s válkou na Ukrajině. V dopise, ve kterém zdůvodnil svůj krok, napsal, že se za svou zemi nikdy nestyděl více. Bondarev je patrně prvním ruským diplomatem, který se oficiálně vzdal funkce kvůli invazi na Ukrajinu. Ruské ministerstvo zahraničí případ dosud nekomentovalo

„Putinova rozpoutaná agresivní válka s Ukrajinou a vlastně s celým západním světem je nejen zločinem proti ukrajinskému lidu, ale pravděpodobně i nejtěžším zločinem proti ruskému lidu,“ uvedl Bondarev v dopisu, jenž v plném znění zveřejnila ukrajinská agentura Unian.

Jednačtyřicetiletý Bondarev pracoval v Ženevě jako poradce ruské stálé mise a věnoval se především tématu odzbrojení. V diplomatických službách byl podle svých slov 20 let. „Bohužel, za těch dvacet let se míra lží a neprofesionality v práci ministerstva zahraničí neustále zvyšuje,“ uvedl.

Podle Bondareva se ruské ministerstvo zahraničí již nevěnuje diplomacii, ale „rozsévání lží a podněcování války a nenávisti“.

„Rusko už nemá žádné spojence,“ dodal. Řekl, že by rád pokračoval ve své kariéře diplomata, což by se však nyní rovnalo vlastizradě.

Bondarev v telefonickém rozhovoru s agenturou AP potvrdil, že písemnou rezignaci předal velvyslanci Ruska při OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě Gennadiji Gatilovovi.

Na dotaz, zda se nyní obává reakce Moskvy, odpověděl, že se přirozeně musí obávat. Nemíní však opustit Ženevu.

  „Ne všichni ruští diplomaté jsou váleční štváči. Jsou soudní, ale musí mlčet,“ dodal s tím, že jeho případ by mohl ostatním posloužit jako příklad. Připustil však, že pokud bude za svá vyjádření trestně stíhán, další diplomaté jej následovat nebudou.

„Statečný diplomat. Více ruských diplomatů by mělo být tak čestných a odpovědných a nést důsledky ruské agrese,“ reagoval na Bondarevovo rozhodnutí André Haspels, velvyslanec Nizozemska v USA.

Začátkem dubna vyzvalo české ministerstvo zahraničí ruské diplomaty, aby se dále nepodíleli na zastupování ruského politického vedení, které se rozhodlo provést „apokalyptickou destrukci“ svého souseda.

Ruské vyslanectví v Ženevě v reakci na to ironicky poděkovalo za „velkorysou nabídku“ a dodalo, že ruští diplomaté mají svědomí dostatek.

X X X

 Biden: Čína si hraje s ohněm. Při obraně Tchaj-wanu jsme připraveni použít vojenskou sílu

Spojené státy by byly ochotny vojensky zasáhnout v případě útoku na ostrov Tchaj-wan, který si Čína nárokuje jako součást svého území. Na tiskové konferenci v Tokiu to uvedl americký prezident Joe Biden. Agentura AP hovoří o jednom z nejsilnějších vyjádření podpory Tchaj-wanu z posledních desetiletí. Peking podle očekávání Bidenova slova ostře kritizoval a zdůraznil, že americký prezident nemá „podceňovat jeho odhodlání“.

Nejmenovaný představitel Bílého domu uvedl, že Bidenův výrok neznamená změnu americké politiky vůči Tchaj-wanu. Washington respektuje politiku jedné Číny a udržuje oficiální diplomatické vztahy pouze s Pekingem, zatímco oficiální vztahy s Tchaj-pejí přerušil v roce 1979. S Tchaj-wanem mají ale Spojené státy čilé neoficiální styky a nadále mu dodávají zbraně. Uvádějí, že tak činí proto, aby mu pomohly udržet obranyschopnost.

Čína demokratickému Tchaj-wanu hrozí vojenským zásahem v případě vyhlášení nezávislosti. Biden učinil výše zmíněné prohlášení při společné tiskové konferenci po jednání s japonským premiérem Fumiem Kišidou, kde byl tázán, zda by USA poskytly Tchaj-wanu vojenskou pomoc, kdyby ostrov čelil čínské invazi. Americký prezident odpověděl kladně a následně dodal: „To je závazek, který jsme učinili.“

„Souhlasíme s politikou jedné Číny. Podepsali jsme ji… Ale myšlenka, že by mohl být (Tchaj-wan) obsazen silou, je nepatřičná,“ prohlásil Biden podle agentury Reuters. Dodal nicméně, že nečeká, že by k něčemu takovému došlo nebo že by se o něco takového někdo pokusil.

Podle šéfa Bílého domu by jakékoli snahy Číny použít proti Tchaj-wanu sílu celý region rozvrátily a „byly by podobné tomu, co se teď děje na Ukrajině“. Čínská letadla v poslední době opakovaně narušují tchajwanský vzdušný prostor a Peking vyvíjí tlak na ostrov i dalšími způsoby. „Tyto přelety a všechny ostatní manévry, které (Čína) podniká, jsou zahráváním si s ohněm,“ podotkl Biden.

Čína protestuje

Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Wang Wen-pin uvedl, že Čína proti Bidenovým výrokům „rezolutně protestuje“. „Čína není ochotna přijmout žádné kompromisy a ústupky v klíčových otázkách, které se týkají její suverenity a územní celistvosti,“ prohlásil Wang. „Čína je připravena podniknout rozhodné kroky, aby ochránila svou svrchovanost a bezpečnostní zájmy,“ dodal.

Tchajwanské ministerstvo zahraničí Bidenovi a americké vládě poděkovalo za to, že znovu potvrdili podporu Tchaj-wanu. „Tchaj-wan bude nadále zlepšovat své obranné schopnosti, prohlubovat spolupráci s USA a Japonskem a dalšími podobně smýšlejícími zeměmi, aby společně bránily bezpečnost v Tchajwanském průlivu a mezinárodní pořádek. Chce také podporovat mír, stabilitu a prosperitu v Indicko-pacifickém regionu,“ sdělilo ministerstvo.

Podle Bílého domu se Biden s Kišidou shodli na spolupráci v souvislosti s „čím dál více nátlakovým chováním Číny“. Kišida uvedl, že získal Bidenovu podporu pro to, aby se Japonsko stalo stálým členem Rady bezpečnosti OSN, která by podle řady názorů potřebovala reformu. Stálými členy RB OSN jsou v současné době USA, Británie, Francie, Rusko a Čína.

Biden na tiskové konferenci rovněž oznámil spuštění Indopacifického hospodářského rámce (IPEF), což je nový druh obchodní dohody, čítající více než desítku partnerů. Podle Bidena pro obyvatele regionu z dohody vyplynou „konkrétní přínosy“.

Setkání s císařem

Před jednáním s Kišidou se šéf Bílého domu setkal s japonským císařem Naruhitem. Bílý dům uvedl, že Biden pozdravil císaře jménem amerického lidu a zdůraznil sílu americko-japonských vztahů.

Bidena během dvoudenní návštěvy Japonska čeká v úterý summit lídrů zemí čtyřstranné bezpečnostní aliance Quad, v níž jsou kromě Japonska a USA také Indie a Austrálie. Biden do Japonska přiletěl v neděli z Jižní Koreje, zpět do Spojených států odletí v úterý.

X X X

Rusové se zakopávají. Začíná třetí, dlouhodobá fáze války na Ukrajině

Válka na Ukrajině přešla podle ukrajinských a západních vojáků do „dlouhodobé“ fáze. Poradce ukrajinského prezidenta Oleksij Arestovyč napsal, že „skoro po celé linii fronty se ruští vojáci začali zakopávat a připravovat k obraně“. Ruská redakce BBC se za pomoci vojenských expertů pokusila zodpovědět, jaké závěry lze udělat z ukončení druhé fáze války.

Válku, která začala 24. února, lze rozdělit do dvou fází. Během první se Rusko pokusilo zmocnit se Kyjeva a také zahájilo útok hned ve čtyřech směrech na jihu a jihovýchodu Ukrajiny. Dobýt ukrajinské hlavní město se nepovedlo.

Zástupce velitele vojsk Západního vojenského okruhu Rustam Minnekajev 22. dubna – pro mnohé nečekaně – prohlásil, že začíná druhá fáze války, jejímž cílem bude „úplně ovládnout Donbas a jižní Ukrajinu“. V Kyjevě tvrdí, že tato fáze nyní skončila a ruský útok uvázl v ukrajinské obraně.

Nicméně ve zprávách se každým dnem objevují informace o bojích a postupu ruských vojsk. Postup není rychlý, ale bylo by předčasné hovořit o zákopové válce. Pozorovatelé a západní analytici v mnohém souhlasí s ukrajinským hodnocením. Podle jejich názoru se tempo ruského útoku přinejmenším silně zpomalilo.

Izraelský vojenský expert David Gendelman míní, že po ústupu ruských sil ze severu Ukrajiny – z Kyjevské, Černihivské a Sumské oblasti – se veškeré úsilí ruského uskupení vojsk soustřeďuje na východě a na jihu země.

„Pouze u Izjumu, Severodoněcka a Lysyčanska, Avdijivky a ve směru na Záporoží se (Rusové) ještě pokoušejí útočit,“ popsal situaci na frontě Arestovyč. Na jižní frontě je útok veden ve směru na Záporoží a také na Mykolajiv a Kryvyj Rih. Ale podle Gendelmana „je ruský postup na některých místech nevelký a pomalý a na některých místech ani nepostoupili“.

Nedávnou ukrajinskou ofenzivu u Charkova expert objasnil taktických tahem ruské armády, která zjevně místy stahuje své jednotky. Ale ruské uskupení u Charkova nebylo velké. Ústup lze podle Gendelmana vysvětlit přáním zkrátit frontu, ale Rusové by neměli ustupovat příliš, aby neohrozili pravé křídlo svého izjumského uskupení.

Je poměrně těžké odhadnout, jak vážný je neúspěch ruské armády v první a druhé etapě, protože vojenské cíle této „speciální vojenské operace“ nebyly vůbec vyhlášeny. Experti se jen pokoušejí odhadnout, čeho ruská vojska zamýšlela dosáhnout.

Soudě podle toho, že ruský vpád po pohraničních potyčkách postupoval maximálně rychle, Rusko se zřejmě snažilo co nejdříve dobýt hlavní město Ukrajiny, ovládnout jih Doněcké oblasti, postoupit k Charkovu a možná obklíčit ukrajinské síly v Donbasu. Ale tento záměr se úplně nezdařil: výsadek na letišti Hostomel u Kyjeva nevedl k úspěchu a kolony obrněné techniky, které vyrazily z Běloruska, se nedokázaly probít do Kyjeva.

Ve výsledku ruská vojska koncem března ustoupila od Kyjeva, soustředila síly na jihu Ukrajiny a v Donbasu. Ale ani tam se útok nerozvíjel rychle. Pro mnohé v Rusku byl takový výsledek vpádu překvapením. Mnoho let se v Rusku vytvářel obraz armády schopné vést velké pozemní útočné operace. Teď to mnozí pokládají za propagandu a klam.

Rusové se připravovali na krátkou válku

Ale problém tkví v tom, že se ruské síly připravovaly na jinou válku, než v jaké se ocitly, předpokládá Gendelman. „Ruská armáda si po čečenských válkách dala za úkol připravit se na krátké války. Takové, jakou svedla s Gruzií v roce 2008. Za pět dní byl konec. Tady (na Ukrajině) se to nepovedlo a válka se protahuje. Vidíme, že celý výcvik, organizační struktura a všech 168 praporních taktických skupin bylo připraveno na krátkou kampaň,“ vysvětluje.

„Během dlouhodobé kampaně se ukázaly všechny tradiční problémy – jak s logistikou, tak se spojením, průzkumem a součinností. Sázka byla na krátké tažení, při kterém by problémy – hlavně s logistikou – nestihly vzniknout.“

Obraz ukrajinské armády v ruském tisku nebyl před válkou moc hrozivý. Komentátoři odhadují, že tento přístup ovlivnil i rozhodnutí ruského vedení vpadnout na Ukrajinu. Ale odpor, jaký kladly ukrajinské síly, přiměl mnohé změnit názor. Četní experti poukazují na pružný systém velení v ukrajinské armádě, umění uplatňovat moderní prostředky vedení války a výskyt takových prostředků v ukrajinském arzenálu.

Ale hlavním faktorem ovlivňujícím průběh bojů se podle Gendelmana stala velikost ukrajinských sil. Rusové podle něj narazili na tak velkého nepřítele, že prostě fyzicky uvázli na místě.

„Hlavní problém ruské armády na Ukrajině tkví v enormní početnosti ukrajinské armády. Nejde o kvalitativní ukazatele, o důmyslné použití zbraní, ale hlavní je masa. Velikost má význam,“ míní izraelský expert. Ukrajinské síly svou početností převyšují uskupení invazních sil a z toho pramení všechny ruské problémy ve válce.

Odhad početnosti sil na frontě silně komplikuje skutečnost, že ji obě strany tají. Před invazí byl celkový počet ruských sil odhadován na 150 až 200 tisíc mužů. Ukrajina má v současnosti ve zbrani 261 tisíc lidí, ale dalších 100 tisíc je v územní obraně.

Podle Gendelmana obě armády vycházejí ze společné sovětské minulosti, ale během let se jejich cesty rozešly. Odhaduje, že klady ukrajinské armády, o kterých se tolik píše na Západě, se poněkud přehánějí, především proto, že se ruská armáda dlouho držela zastaralých plánů.

Americký expert Rob Lee upozorňuje, že úspěšná ofenziva vyžaduje nejen početní převahu, ale i drtivou převahu v konkrétním místě, což ukrajinské velení Rusům nedovolilo. Rusko sice místy mohlo dosáhnout převahy, ale ta výrazně nepřesahovala poměr jedna ku jedné, namísto doporučovaného poměru tři ku jedné. Ruské akce také komplikuje skutečnost, že Ukrajina dokázala Donbas dobře připravit k obraně a že dokáže na ohrožené úseky přemisťovat jednotky.

O nezbytnosti posílit vojska na frontě se hodně hovoří i na ruské straně. Skrytá mobilizace v Rusku již začala, ale dosud se nestala zjevnou. V separatistické Doněcké a Luhanské lidové republice, jejichž jednotky bojují na ruské straně, pokračuje masová mobilizace i opravdový hon na muže, které vrhají do boje skoro bez výcviku a dokonce i bez zbraní. Rusko využívá také soukromé vojenské společnosti.

V Rusku je mobilizace podle Gendelmana dosti komplikovaná, a to jak z vnitropolitických důvodů, tak kvůli poškození mobilizačního systému v postsovětském období, protože se země na velké války nechystala.

„Je to paradoxní situace. Historicky hlavní výhodou ruské a sovětské armády byla možnost vrhnout do boje obrovské masy lidí a techniky. Všechny ostatní problémy – logistika, spojení, průzkum a součinnost vždy byly, jsou a budou, protože tkví v samém charakteru válečné mašinérie. Teď mají všechny zápory, ale nedokážou využít výhodu, protože nemohou zmobilizovat obrovské masy lidí. Výhody nemají, na rozdíl od nevýhod, a tak rovnice nevychází,“ poznamenal.

Zákony války platí pro všechny. Pokud se Ukrajina pustí do útoků proti bránícím se ruským vojskům, bude potřebovat sama vytvářet drtivou převahu.

Ukrajina také mobilizuje a zvětšuje své síly. Ukrajinský ministr obrany Oleksij Rezenikov psal o potřebě postarat se o milion lidí ve zbrani. V ruském tisku si vyložili ministrova slova doslova, jako plány na milionovou armádu. Ale ukázalo se, že se nejednalo o konkrétní mobilizační plán, ale o cíl, na jaký by se měl připravit ukrajinský stát a zbrojní průmys

Lze odhadnout další průběh války? To je dost obtížné, ale každá zásadní změna situace je podle expertů možná jen v případě, že si jedna strana zajistí drtivou převahu v živé síle a technice. Rob Lee předpokládá, že čas hraje pro Ukrajinu, která dostává vojenskou pomoc z ciziny a ta se zvětšuje.

Na druhé straně Ukrajina zažívá obrovské ekonomické problémy, které časem budou jen růst. Rychlost ruského postupu zatím Ukrajincům nedělá velké potíže. Mají čas připravit obranné pozice a stáhnout zálohy k ohroženému směru.

Ale stoprocentně jasných předpovědí se žádný expert neodváží.

Kreml ztratil tolik vojáků jako v Afghánistánu

Rusko na Ukrajině soustředí své síly u východoukrajinského Severodoněcku, od Izjumu chystá další útok na Slovjansk, uvedl v pondělí ukrajinský generální štáb. Za první tři měsíce od únorové invaze do sousední země Rusko už přišlo pravděpodobně o podobný počet vojáků jako Sovětský svaz za devět let války v Afghánistánu, napsala na Twitteru britská vojenská rozvědka.

Ruská armáda na Donbas stahuje jednotky z Charkovské oblasti, Mariupolu, proruské separatistické milice i nově mobilizované vojáky ze Sibiře, uvedl gubernátor Luhanské oblasti Serhij Hajdaj. Zároveň varoval, že Severodoněck se ruským jednotkám podařilo už téměř odříznout. Město je pod neustávající palbou ruských jednotek.

Ty podle generálního štábu podnikly útočné operace u obce Toškivka, která se nachází jižně od Severodoněcku. Hajdaj uvedl, že ruské síly město se zhruba 100 tisíci obyvateli záměrně ničí. Jižně od Izjumu se Rusko pokusilo o útočnou operaci v okolí obce Dovhenke, kterou však ukrajinské síly odrazily.

Intenzita útoků na východní frontě se však v posledních 24 hodinách snížila, dodává BBC. Aktivitu ovšem ukrajinská armáda zaznamenala v Bělorusku, které podle generálního štábu na hranici s Ukrajinou nasadilo další jednotky a provádí průzkumné operace.

Rusko podle Londýna od počátku invaze na Ukrajinu 24. února zaznamenalo vysoké ztráty, za kterými stojí mimo jiné kombinace špatné strategie, nedostatečného pokrytí vzdušného prostoru a přístupu velení, „které je připraveno opakovat chyby“.

Moskva o svých ztrátách oficiálně informovala jen dvakrát, na začátku a na konci března, kdy přiznala 498, respektive 1 351 zabitých vojáků. „Za první tři měsíce své ‚speciální vojenské operace‘ Rusko pravděpodobně utrpělo podobný počet ztrát jako Sovětský svaz během devítileté války v Afghánistánu,“ píše britská vojenská rozvědka.

V důsledku konfliktu z let 1979 až 1989 zahynulo podle oficiálních záznamů na 15 tisíc sovětských vojáků. Americká CNN připomněla, že na stejný počet ruské ztráty na Ukrajině odhadli dva nejmenovaní, vysoce postavení činitelé NATO už v březnu, měsíc po začátku invaze.

Ukrajinský generální štáb uvádí, že Rusko od zahájení agrese přišlo o zhruba 29 200 vojáků, stejně jako o tisíce tanků a dalších obrněných vozidel, téměř 400 letounů a vrtulníků a 13 válečných lodí a dalších plavidel. Tyto údaje nelze nezávisle ověřit.

S pokračujícím konfliktem bude podle britské rozvědky pro Moskvu těžší množství obětí utajit před ruskou veřejností. „Veřejná nespokojenost s válkou a ochota dát ji najevo může vzrůst,“ píše k situaci v Rusku.