Zmrzačený veterán objal dcerku. Říká se, že válečná fotografie se zrodila za krymské války. K pochopení hrůz a lidského utrpení v zákopech notně přispěly i portréty zmrzačených veteránů, které zburcovaly povědomí britské veřejnosti. Příběh toho nejznámějšího vám přinášíme v dalším díle seriálu Slavné fotografie.

Městečko Inkerman je dnes v Rusku spojováno hlavně s bělostnými vápencovými skalami, prastarým jeskynním klášterem svatého Klementa a proslulými vinařskými závody, kterých se po anexi Krymu a vypuzení ukrajinských majitelů a zahraničních investorů „laskavě“ ujali Putinův bankéř Jurij Kovalčuk a oligarcha Gennadij Timčenko.

V britské kolektivní paměti je desetitisícové předměstí Sevastopolu spojeno s jednou z největších řeží krymské války. Ruští generálové se v listopadových mlhách roku 1854 pokusili prolomit obležení klíčového přístavu, jejich manévr však narazil na technologickou převahu početně slabších Britů a Francouzů i vlastní neschopnost. Car tak během jediného dne přišel o 12 tisíc mužů.

Na straně vítězů bylo přes čtyři tisíce mrtvých a zraněných. Jedním z nich byl seržant Thomas Dawson, který při chaotických šarvátkách v neprostupné mlze přišel o levou ruku. O čtyři měsíce později se mu spolu s dalšími granátníky dostalo nečekané pocty: v Buckinghamském paláci ho přijala královna Viktorie.

Pětatřicetiletá panovnice byla při pohledu na první skupinku zmrzačených veteránů v šoku. Připravený proslov jí uvázl v krku a z recepce se rychle omluvila. Bála se, že se zhroutí. Jen co se z nečekaného pohledu oklepala, napnula všechny síly k zaopatření a rehabilitaci vojáků, kteří za zájmy jejího impéria bojovali kdesi ve východní Evropě.

„Královna se snažila potkávat s co největším počtem raněných a projevovala osobní zájem o jejich uzdravení. S princem Albertem často navštěvovala vojenskou nemocnici v Chathamu, od personálu vyžadovala podrobné zprávy o zdravotním stavu mužů a úkolovala fotografy, aby pořizovali jejich portréty,“.

V jedné z největších soukromých uměleckých kolekcí na světě je uschován i portrét seržanta Dawsona. Tvář orámovanou působivými licousy natáčí k fotografovi, na hlavě mu sedí vojenská lodička. Levý rukáv je prázdný, pravou rukou svírá dcerku v bílých šatech, jež si nervózně cumlá prst a jednou rukou se drží za klopu otcova pláště.

 Smutný portrét otiskl list Illustrated Times, Dawsonovy zážitky z Krymu se zároveň přidaly k záplavě otřesných svědectví dalších vojáků. Nástup masových médií totiž způsobil, že konflikt mezi carským Ruskem na jedné straně a Británií, Francií a osmanskou říší na straně druhé dal vzniknout zcela novému žánru: válečnému zpravodajství. Britové si tak v téměř reálném čase mohli číst o mizerném zásobování, nekompetenci důstojníků a tragických podmínkách vojáků.

Dawson si stěžoval hlavně na nedostatek spánku, mizerné kafe a ubohou výstroj: někteří vojáci prý neměli ani tkaničky do bot. „Při bitvě u Inkermanu utrpěl zranění levé ruky po zásahu z muškety, která mu roztříštila kost. Převezli ho do anglické polní nemocnice u Balaklavy, kde mu paži amputovali. Během převozu velmi trpěl: pravou rukou si musel levou paži držet co nejpevněji u těla, aby ji chránil před otřesy,“ citoval z jeho svědectví list Association Medical Journal.

Snímek jednorukého veterána s poplašenou dcerou pořídil John Jabez Edwin Mayall. Rodák z hrabství Lancashire byl jedním z průkopníků portrétní daguerrotypie, to on fotografické umění vyvedl ze šlechtických salonů a zpopularizoval ho mezi britskou střední třídou. Portrétoval Charlese Dickense, premiéra Gladstonea a v roce 1875 i Karla Marxe.

Pózovala mu i sama královna Viktorie. Bylo to terno, koruna mu povolila portréty královské rodiny prodávat jako cartes-de-visite (malé papírové fotografie na tvrdém kartonu). Královské album se stalo obrovským obchodním hitem. Když princ Albert v roce 1861 zemřel a královna navždy oblékla černou, Mayall během jediného týdne prodal 70 tisíc jeho portrétů.

Byl to ale snímek jednorukého veterána krymské války, jímž fotograf britské smetánky vstoupil do dějin.

„Fotka by byla dojemná už jen kvůli zmrzačení mladého gardisty, osobní ráz jí však dodává postava dcery, která se utíká schovat do jeho klína. Portrét nabývá intimity rodinné fotografie, a zároveň naznačuje širší význam. Seržantův přímý pohled do objektivu spolu s dívčiným znepokojeným výrazem divákovi sdělují: Británie tomuto statečnému a těžce raněnému vojákovi dluží soucit a pomoc,“ píše historik Ulrich Keller v knize The Ultimate Spectacle: A Visual History of the Crimean War.

 X X X

 Rusko má „obnovu“ Mariupolu za hotovou. Nejdřív za 18 let, míní investigativci

Poté, co ruská vojska na počátku invaze na Ukrajinu téměř srovnala se zemí strategické město Mariupol, slíbila Moskva celkovou obnovu do tří let. Ačkoliv nyní ruští úředníci hlásí, že tento úkol už téměř splnili, podle investigativců by jim dokončení obnovy města při současném tempu výstavby trvalo dalších osmnáct let.

„Ve skutečnosti ruští úředníci tisíce obyvatel zbavili práva vrátit se do bytů v lepších čtvrtích Mariupolu a na místě jejich bývalých domovů postavili nové obytné komplexy určené k prodeji,“ uvedl portál Bumaga.

Úřady podle něj obyvatelům, kteří v důsledku bojů přišli o své domovy, místo toho nabízejí bydlení v „nevyzvednutých nemovitostech“ – bytech patřících lidem, kteří je nezaregistrovali v ruské evidenci.

Rusko v Mariupolu systematicky zabavuje domovy Ukrajincům, kteří z města uprchli nebo zemřeli. Konfiskace jsou podle stanice BBC zřejmě součástí většího plánu rusifikace města, která zahrnuje budování nových vojenských objektů a přejmenovávání ulic na názvy schválené Moskvou.

Mariupol se stal jedním ze symbolů utrpení lidí a zkázy během ruské invaze. Rusko Ukrajinu napadlo 24. února 2022, přičemž město u Azovského moře se krátce nato ocitlo v obklíčení, které si vyžádalo životy tisíců civilistů. Ve druhé polovině května 2022 Rusové dobyli poslední baštu ukrajinského odporu v tamních ocelárnách Azovstal a v bojích značně zničený Mariupol tím zcela padl do jejich rukou.

Podle organizace Human Rights Watch ruské obléhání zničilo nebo poškodilo 93 procent výškových budov v Mariupolu. Ačkoli místopředseda ruské vlády Marat Čusnulin tvrdí, že Rusko od té doby „většinu“ bytových domů obnovilo, data tomu neodpovídají.

Z města, kde před válkou žilo asi 425 tisíc obyvatel, kvůli invazi uprchlo odhadem na 350 tisíc Ukrajinců. Okupační úřady nicméně tvrdí, že město má dnes 280 až 300 tisíc obyvatel a další se hrnou z Ruska.

„To by znamenalo, že by Moskva musela město přestavět na původní ubytovací kapacitu,“ míní Bumaga s tím, že při současném tempu by to trvalo osmnáct let, tedy do roku 2043.

Ruští stavební úředníci podle ní k demolici určili 527 domů (podle Kyjeva je skutečné číslo dvojnásobné), znovu se ale postavilo jen 79 z nich, přičemž 70 z nich slouží k ubytování vysídlených místních obyvatel a zbytek pro ruské kupce. „Potřeba je nejméně 448 dalších,“ podotkli investigativci.

Ukrajinci by museli kvůli domům riskovat život

Zprávy o tom, že Rusko zabavuje majetek na okupovaných ukrajinských územích, se objevují už delší dobu. Nový zákon tento proces urychlil a ztěžuje ukrajinským vlastníkům nemovitostí domoci se svých práv.

BBC uvádí, že nejméně 5 700 domovů v Mariupolu je určeno ke konfiskaci. Úředníci používají termín „bez vlastníka“, ale zmíněné byty mají zákonné majitele, jimiž jsou právě Ukrajinci, kteří uprchli před Rusy, nebo dědici po těch, kteří zahynuli při obléhání.

Aby Ukrajinci své domovy zachránili, museli by čelit nebezpečnému návratu do Mariupolu přes Rusko, vyčerpávajícím bezpečnostním kontrolám, složitému byrokratickému procesu a obrovskému tlaku na přijetí ruského pasu.

Ačkoliv majetek musí být registrován v Rusku, dekret ruského prezidenta zároveň zakazuje občanům „nikoliv přátelských“ zemí – mezi něž patří i Ukrajina – registrovat majetek na okupovaných územích bez zvláštního povolení. Konfiskované domy mohou v rámci systému podle BBC získat jen obyvatelé samozvané Doněcké lidové republiky (DNR), kteří přišli o majetek a mají ruské pasy.

Tento plán podle expertů jasně porušuje válečné zákony stanovené v Ženevských a Haagských úmluvách, které zakazují zabavování civilního majetku. Podle profesora z Edinburské univerzity Nehala Bhuty jsou konfiskace nezákonné, neboť pramení z nelegální anexe území.

„Je to legalizovaná krádež majetku,“ uvedla Halyna, jež uprchla z Mariupolu, kde žila v domě, který ruská invaze těžce poškodila. Podle BBC se dozvěděla, že v jejím bytě opravili okna a dveře a nyní tam někdo bez jejího svolení bydlí.

x X X

FBI obchází strach. Trumpův muž kvůli únikům do médií vytáhl detektor lži

 Americké tajné služby, mezi nimi třeba FBI, se potýkají s únikem informací. A jejich šéfové se s tím rozhodli zatočit. Aby zjistili, kdo si přespříliš povídá s novináři, uchýlili se i k jedné sofistikované metodě – vytáhli polygrafy neboli detektory lži. Kanceláře bezpečnostních agentur teď obchází atmosféra strachu, tvrdí současní i bývalí představitelé služeb s tím, že to může mít důsledky i pro bezpečnost USA.

 „Závažnost konkrétních úniků informací byla důvodem k provedení testů na detektoru lži, protože se týkaly možného poškození bezpečnostních protokolů úřadu,“ říká mluvčí FBI bez dalších podrobností. Polygrafy se přitom až do nástupu nového ředitele Federálního úřadu pro vyšetřování Kashe Patela nepoužívaly, píše list The Washington Post (WP).

Výjimkou byly jen testy způsobilosti při nástupu do zaměstnání a následně potvrzení, že dotyčný může znovu dostat přístup k utajovaným materiálům. Takový test se provádí zhruba co pět let. Novou praxi nyní podporují i pravidla vydaná ministryní spravedlnosti Pam Bondiovou.

Ta rozhodla, že novináři mohou být předvoláni k soudu i na základě jejich soukromé komunikace a že se potenciální trestní řízení může týkat nejen úniků utajovaných informací, ale také informací „privilegovaných a jinak citlivých“, jejichž cílem je „zasít chaos a nedůvěru“ ve vládu.

Podle lidí, které WP pod podmínkou anonymity vyzpovídal, to tak v budoucnu mohou být informace, které jsou prostě jen trapné nebo v rozporu s názory hlásanými Trumpovou administrativou. Utišit vlastní kauzy se pomocí výhrůžky polygrafem snaží také ministr obrany Pete Hegseth, napsal deník The Wall Street Journal.

A další média informovala, že se s detektory už minulý měsíc začalo i na ministerstvu vnitřní bezpečnosti, které se tak snaží zjistit, kdo médiím vyzvonil detaily o operacích proti nelegálním migrantům. Stejné testy už údajně museli podstoupit rovněž pracovníci Federální agentury pro řízení mimořádných událostí.

Kanceláře tak obchází strach. Mluvit se bojí i ti, kteří už ze svých pozic odešli, ale ještě čekají na poslední výplatu. Ani externí zaměstnanci s bezpečnostní prověrkou prý nechtějí riskovat pro případ, že by se jich při příštím testu pravdomluvnosti zeptali, zda v poslední době mluvili s novináři.

 „Lidé se snaží zůstat pod radarem. Morálka je v háji. Když vidíte lidi, kteří jsou vyšetřováni, nebo jména, která jsou předávána ministerstvu spravedlnosti, tak… Co to sakra je?“ popisuje jeden z šéfů terénních kanceláří FBI s odkazem na jména tajných agentů, kteří pracovali na případech vzpoury z 6. ledna 2021. Tehdy do sídla amerického Kongresu násilím vtrhly davy Trumpových fanoušků a snažily se zvrátit výsledky prezidentských voleb.

„Je to toxické prostředí. Nejdřív tu byla nejistota, jestli náhodou nedostanete padáka. Pak přišel hon na čarodějnice ve snaze najít whistleblowery, kteří odhalují neschopnost a špatné řízení těchto agentur. Snaží se umlčet ty, co nedrží stranickou linii,“ říká další člověk z prostředí tajných služeb.

Detektor stresu, nikoliv lži

Příkladem desítek propuštěných zaměstnanců napříč tajnými službami je třeba generál Timothy Haugh, který donedávna vedl americkou Národní bezpečnostní agenturu a agenturu USCYBERCOM. Výpověď podle WP dostal bez udání důvodu kromě toho, že je prý neloajální vůči prezidentu Trumpovi – alespoň podle krajně pravicové aktivistky Laury Loomerové, jež Trumpa k odstavení Haugha vyzvala.

 Koktejl vyhazovů, hrozeb detektorem lži a vyšetřování úniků informací tak mezi zbývající osazenstvo zasel strach. „Ten rozdíl je, že dnes už nehledají jen lidi, kteří vyzrazují utajené informace. Hledají lidi, kteří vyzrazují negativní informace, což není nutně protizákonné,“ potvrzuje další exzaměstnanec.

Pracovník resortu obrany pak líčí, že ze strachu z výpovědi začali někteří generálové papouškovat Hegsethovu rétoriku a neustále teď mluví třeba o tom, že je potřeba mít bojovníky-vlastence. „Volí správná slova tak, aby je nevyhodili,“ dodává.

The Washington Post podotýká, že se s úniky informací intenzivně bojovalo i za prezidenta Baracka Obamy nebo v době, kdy byl Trump v Bílém domě poprvé. Nic se však prý nevyrovná současné atmosféře hrůzy a frustrace, kterou jeho administrativa vyvolává. „Jako by každý výrok Bílého domu byl posvátný. Je to jako říkat, že nesouhlas nebude tolerován. Je to absurdní a urážlivé,“ míní expert na zpravodajskou politiku Steven Aftergood, jenž dříve pracoval pro Federaci amerických vědců.

Upozorňuje také, že polygrafy ve skutečnosti nejsou detektory lži. „Jsou to detektory stresu. Pokud vás z nějakého důvodu položené otázky rozruší, může se vám zrychlit tep, i když jste neudělali nic špatného. Polygrafy tedy neměří pravdu nebo lež. Měří stres,“ vysvětluje a připomíná případ bývalého důstojníka CIA Aldricha Amese.

Ten detektorem lži úspěšně prošel hned dvakrát v době, kdy zároveň pracoval pro Sovětský svaz a udal nejméně desítky svých kolegů působících na území SSSR. Dodnes si za to odpykává doživotí.

Razie proti „neloajálním“ zaměstnancům tak mohou ohrožovat i samotné fungování světa tajných služeb, obávají se bývalí i současní představitelé agentur. „Nezávislé prostředí je velmi důležité. Pokud zpravodajská komunita nemůže zpochybňovat převládající názor, podkopáváte tím schopnost vlády kriticky uvažovat o některých vysoce důležitých otázkách,“ uzavírá jeden z nich.

X X X

 Zrušíme většinu radarů. Obce jen kasírují, říká pražský lídr Motoristů Boris Šťastný

 Po kauze zběsilé jízdy svého čestného prezidenta Filipa Turka vyrukovali Motoristé s návrhem, že po volbách prosadí na dálnicích plošné zvýšení maximální povolené rychlosti na 160 km/h. A jen u toho nemá zůstat. Podle pražského lídra Borise Šťastného se zasadí i o hromadné rušení takzvaných stacionárních radarů ve správě radnic.

 „Pokládám za zvrhlé, že existují města jako Říčany, kde je 66 radarů měřících rychlost, jejichž hlavním smyslem je přinést desítky milionů do městské pokladny. My jsme pro zásadní rušení těchto kamer s tím, že by se mělo velmi pečlivě zvažovat, kde mají zůstat,“ říká v rozhovoru pro MF DNES Šťastný.

Voličům bývalé ODS – záměrně říkám bývalé, protože ODS už v té podobě, jakou jsem znal, neexistuje.

 X X X

 Ľuboš Blaha: NESIAHATE NETREBKOVEJ ANI PO ČLENKY, VY BARBARI!

 Hnedí fašisti kedysi pálili knihy židovských autorov, tí dúhoví dnes protestujú proti operným divám, lebo sú ruskej národnosti.

Ide o stále to isté barbarstvo, ten istý fašizmus, tú istú nenávisť voči iným národom. Predtým boli terčom Židia, dnes sú to Rusi. Prepáčte, ale protestovať proti vystúpeniu jednej z najslávnejších operných speváčok na svete Anne Netrebkovej – iba kvôli tomu, že je Ruska a miluje Rusko?

A to budeme akože zakazovať filharmónii, aby hrala Čajkovského? A v divadlách zakážeme Čechova? A Dostojevského knihy rovno spálime? Aj Lenina, Bucharina a Šolochova? Všetko ruské, všetko sovietske, všetko východné. A čo príde ďalej – postavíte sochu Adolfovi Hitlerovi?

Zvláštne, že počas americkej vojny v Iraku, kvôli ktorej zomrelo vyše milióna ľudí, nemal nikto potrebu zakazovať diela Gershwina.Americkí umelci tu veselo vystupovali a žiadne liberálno-nacistické úderky neprotestovali. Aké pokrytecké.

Odrazu tu niekto na rasovom či etnickom princípe útočí na ruskú umelkyňu a prokuratúra je ticho – tu odrazu nevadí, že niekto šíri nenávisť z národnostných dôvodov. Kde ste, pán sudca Paluda? Božechráň, aby niekto protestoval proti koncertu nejakej izraelskej kapely – to by bol okamžite antisemitizmus a strčili by vás do väzby.

Ale ak šírite extrémnu rusofóbiu ešte aj v kultúrnej oblasti, tak z vás ešte urobia hrdinu. Nečudoval by som sa, keby tí nekultúrni barbari na dnešnom proteste vrieskali fašistické pozdravy „Sláva Ukrajine“. Oni môžu všetko.

Ak niekto útočí na kultúru takýmto nechutným rasistickým spôsobom, nadväzuje na tie najstrašnejšie tradície nacistického Nemecka. Ja som si v tejto súvislosti takisto zažil svoje. Zakazovali moje knihy, sťahovali ich z predaja, za knihu Che ma dokonca chceli trestne stíhať.

Hovorili sme o tom v Bruseli s kubánskym veľvyslancom, mojim priateľom a súdruhom Juanom Antoniom. Hovoril mi, ako veľa pre Kubu znamenalo, keď som si v parlamente zavesil obraz Che Guevaru. Fandila mi celá Kuba. Výborne sme sa na tom nasmiali.

Vysvetlil som mu, že Brusel, to je dnes čierna diera. Nerešpektuje sa tu žiaden iný názor. A bruselskí lokaji v členských štátoch EÚ útočia už aj na kultúru. Majú mentalitu Hitlerjugend. S absolútnym fanatizmom by najradšej upálili všetko, čo je ruské. A vsetko, čo nie je liberálne.

Títo malí zakomplexovaní barbari nesiahajú Anne Netrebkovej ani po členky. Kiež by som bol v Bratislave a mohol si ju ísť vypočuť – pre Slovensko je česť, že takáto osobnosť zavítala do našej vlasti.

Sovensko: Ľuboš Blaha, europoslanec, server vasevec.cz

X X X

 Izrael začal posílat desítky tisíc povolávacích rozkazů. Dle Reuters mobilizuje armádu pro ofenzivu v Gaze

Izraelská armáda začala v sobotu rozesílat desítky tisíc povolávacích rozkazů. Děje se tak poté, co v pátek premiérovi Benjaminu Netanjahuovi představila plán nové ofenzivy v Gaze, pro níž je nutná rozsáhlá mobilizace, uvedla agentura Reuters. Jde o další eskalaci konfliktu mezi Izraelem a palestinským teroristickým hnutím Hamás, který vyvolal útok Hamásu na jih Izraele v říjnu 2023.

 Desetitisíce záložníků, kteří budou povoláni v sobotu večer, se podle armády začnou zapojovat již tento týden. V neděli se má sejít izraelský bezpečnostní kabinet, aby ministři mohli hlasovat o schválení vojenských plánů odsouhlasených Netanjahuem.

 V současné době v Pásmu Gazy operují tři divize izraelských ozbrojených sil, jejichž cílem je podle armády přimět Hamás k uzavření dohody o rukojmích, nikoliv teroristickou skupinu zničit.

Izraelští představitelé opakovaně varovali, že pokud nebude brzy dosaženo dohody o propuštění zbývajících 59 rukojmích, zahájí armáda rozsáhlou ofenzívu zaměřenou na porážku Hamásu.

V roce 2023 zahájil Izrael v reakci na útok Hamásu a jeho spojenců vojenskou ofenzivu v Pásmu Gazy. Při útoku na jihu Izraele 7. října 2023 ozbrojenci zabili 1200 lidí a dalších 251 unesli jako rukojmí.

Od počátku války bylo v Pásmu Gazy podle tamního ministerstva zdravotnictví spravovaného Hamásem zabito nejméně 52 418 Palestinců, přičemž od 18. března, kdy izraelská armáda po několikatýdenním příměří obnovila svou ofenzivu, bylo zabito 2326 Palestinců, uvedla agentura AFP.

O obnovení příměří obě strany konfliktu opakovaně jednají prostřednictvím Spojených států, Egypta a Kataru. Právě Katar v sobotu Netanjahu vyzval, aby „přestal hrát dvojí hru“ a rozhodl se, zda je na straně civilizace, či Hamásu.

 X X X

 ODSTRANÍ   KONEČNĚ  FIALU?

UŽ  DÁVNO  TO  MĚLI  UDĚLAT,  JAKO  V  BELGII,  NĚMECKU  I  JINDE  PROTESTY  SPOLU  S  ODBORY,  NÁRODEM  ČR

BABIŠ, OKAMURA  A  SPOL  VÉST  POSLANCE  I  K  PROTSTŮM,  JAKO  V  CIZINĚ

KDYŽ  SE  NĚKDO  BOJÍ,  NEMÁ  V  TÉTO  SKUPINĚ  POLITIKŮ  CO  DĚLAT

Nenápadný půvab společné vlády ANO a SPD, v krajích už se úspěšně testuje

SPD má nejvíce potenciálních voličů v Moravskoslezském kraji. Alespoň to vyplývá z dat, která analytický ústav STEM zpracoval pro CNN Prima NEWS. Na hejtmanství v Ostravě už se přitom testuje i společná vláda ANO a SPD, a vlastně nejen tam. Na úrovni hned čtyř krajů to populistickým partnerům zatím klape, obě hnutí tedy mohou stejný model znova vyzkoušet i po podzimních parlamentních volbách. Nenápadný půvab takového spojení, které by část společnosti dokonce preferovala, ale může na šatech Paní demokracie zanechat skvrny, které nepůjdou jen tak snadno vyprat.

ANO a SPD společně řídí už čtyři kraje: Moravskoslezský, Olomoucký, Královéhradecký a Vysočinu. A je skoro s podivem, že to v daných regionech nevzbuzuje výraznější pohoršení u voličů vládních stran. Když se ale proti různým náznakům utahování šroubů neprotestuje včas, následky bývají o to horší. A SPD by na současné demokracii ráda leccos změnila, přičemž šroubovák má připravený i hnutí ANO.

 SPD v náručí ANO

Hnutí SPD si příznivý výsledek v loňských krajských volbách vysloužilo i částečně xenofobní kampaní. Okamura v ní sbíral body v roli drsňáka, který prostě dělá pořádky. Zatím naštěstí jen na billboardech a plakátech s fotografiemi snědých migrantů anebo s kouřícími romskými chlapci, kteří mají školu na háku.

Že má Tomio Okamura za tuhle kampaň oplétačky se zákonem, je sice pozitivní zpráva o stavu českého práva, zahájení trestního stíhání mu ale dodává i auru mučedníka. Rozhodnutí v této kauze zatím nepadlo.

 Výzkum, který analytický ústav STEM zpracoval pro CNN Prima NEWS, říká, že v Moravskoslezském kraji může při podzimních parlamentních volbách hlasovat pro SPD až 11 procent voličů. To už je na varovný prst. Jenže na ten se v krajích zatím kašle, jinak by hnutí koketující s extremismem nemohlo po loňských krajských volbách vytvořit společně s ANO hned čtyři krajské vlády.

Nejvíce absurdní bylo přitom rozhodnutí moravskoslezských činovníků ANO. V nejvýchodnějším regionu republiky totiž hnutí vygenerovalo tak úspěšný výsledek, že mohlo vytvořit jednobarevný krajský kabinet. Ze zdánlivě nepochopitelných důvodů ale přizvalo k moci i SPD. Tak nepochopitelné to ale asi není, možná v tom byla intervence Andreje Babiše, který si chtěl vyzkoušet, jak se s těmi Okamurovci dělá společná politika.

 Zamítá se.“ Smetl soud žalobu SPD

Co to znamená? Přinejmenším důkaz, že populistické ANO si spojenectví s hnutím SPD na vládní úrovni dovede představit. Ale v SPD nesedí žádní svatoušci, jak to potvrdila i tuzemská justice. Když totiž týdeník Respekt napsal, že SPD je „parlamentní fašistické hnutí“, Okamura podal na časopis žalobu. Prý jde o nepravdivé tvrzení, které nelze veřejně uvádět.

Jenže podle soudu nepravdivé není. „Zamítá se,“ prohlásil v únoru 2023 Městský soud v Praze, když žalobu SPD odmítl a v rozsudku mimo jiné uvedl: „Soud po zhodnocení všech okolností případu dospěl k závěru, že použití výrazu ‚parlamentní fašistické hnutí‘ je v souladu s požadavkem proporcionality.“

Krajské volby se konaly rok a půl po zveřejnění citovaného rozsudku. ANO se ale soudním rozhodnutím nenechalo nijak zviklat a s kolegy za SPD sestavilo krajské kabinety. Když se někde v Horní Dolní starosta za ANO rozhodne, že místostarostou bude kolega za SPD, není to v pořádku, ale přece se dají zamhouřit oči. Když se ale v zemi, která má krajské uspořádání, dostane SPD hned do čtyř regionálních vlád ze čtrnácti, je to na pováženou.

A nikdo neprotestuje

Třeba v Moravskoslezském kraji už to začíná smrdět na kulturním poli, neboť krajské kulturní organizace teď reprezentuje za barvy SPD jistý Peter Harvánek. A je až tragikomické, když tento Harvánek například zaštituje květnové krajské kulturní Ceny Jantar, tedy ocenění pro divadelníky, alternativní hudebníky nebo nezávislé spisovatele.

Trofeje požehnané radním z partaje, která má xenofobní či extremistické nálepky, by asi moravskoslezští umělci měli spíše demonstrativně odmítat, nikoli se jimi chlubit. Třeba i proto, že krajská vláda složená z radních ANO a SPD zbytečně opulentní galavečer spojený s předáváním cen dotuje výraznou finanční částkou. Bude to tedy taneček na oslavu dvou nevládních hnutí, která možná usednou ve Strakově akademii. Holt i takoví politici mohou mít jistý půvab…

Ústupky a kompromisy ale nikdy nejsou dobrým řešením a hodně o tom vědí třeba dnešní Slováci. Když podivuhodní politici srocení kolem neonacisty Mariana Kotleby ovládli Banskobystrický kraj, mnoho slovenských demokratů to považovalo jen za ojedinělý bizár, který prostě vyhnije. Nevyhnil, a někdejší Kotlebovci dnes sedí ve slovenské vládě nebo ministrům radí z nejvyšších pozic, konkrétně třeba místopředseda Ficovy vlády a ministr životního prostředí Tomáš Taraba, státní tajemník ministra životního prostředí Štefan Kuffa nebo státní tajemník ministerstva kultury Lukáš Machala.

X X X

  Slovensko mě nezajímá, Ukrajince pošlu domů. Babiš řečnil ve Stanjurově Opavě

Tak dáme jim třeba kulturu a místní rozvoj

Pokud Andrej Babiš a jeho ANO parlamentní volby vyhraje, SPD se opravdu nabízí jako logický spojenec. I proto už zkoušejí vládnout jaksi nanečisto, na úrovni krajů. „Tu kulturu v Ostravě vedli kolegové za SPD moc dobře. Osvědčili se, tak jim dáme ministerstvo kultury. A taky místní rozvoj,“ už slyším Andreje Babiše, až bude na podzim sestavovat vládní koalici s hnutím SPD.

Co z takového spojení vyplyne pro české umělce, zatím nevíme  Možná nic katastrofického, ale zároveň se v Praze může zrodit další Martina Šimkovičová, nekompetentní a zároveň nebezpečná slovenská ministryně kultury.  Zdaleka ale nepůjde jen o kulturu, taková vládní koalice může zasadit vážné rány celé české, a pořád docela křehké, demokracii.

 X X X

 Vance a Rubio kritizují extremistické označení pro AfD. Dojde na zrušení německé strany?

Americká administrativa se tvrdě opírá do rozhodnutí německé civilní kontrarozvědky označit Alternativu pro Německo (AfD) za pravicově extremistickou stranu. Viceprezident J. D. Vance to dokonce považuje za „obnovení Berlínské zdi“ a ministr zahraničí USA Marco Rubio pro změnu hovoří o „tyranii v přestrojení“. Německá diplomacie taková slova odmítá a tamní politici mimo AfD zároveň hlásí, že by označení nemělo vést k jejímu zrušení.

Označení pro AfD od kontrarozvědky nenechalo americké politiky klidnými. „AfD je nejpopulárnější stranou v Německu a zdaleka nejreprezentativnější stranou východního Německa. Nyní se ji byrokraté snaží zničit. Západ společně strhl Berlínskou zeď. A ta byla znovu postavena – nepostavili ji Sověti, ani Rusové, ale německý establishment,“ uvedl na sociální síti X Vance.

„Německo právě dalo své špionážní agentuře nové pravomoci sledovat opozici. To není demokracie – to je tyranie v přestrojení. Skutečně extremistická není populární AfD, která v nedávných volbách skončila druhá, ale spíše smrtící imigrační politika establishmentu v podobě otevřených hranic, proti které se AfD staví. Německo by mělo změnit směr,“ napsal na X pro změnu šéf amerického resortu zahraničí Rubio.

Právě na Rubia zareagovala německá diplomacie končící vlády kancléře Olafa Scholze. „Toto je demokracie. Rozhodnutí je výsledkem rozsáhlého a nezávislého vyšetřování, aby chránilo naši ústavu a vládu práva. Jsou to nezávislé soudy, které budou mít poslední slovo. Z naší historie jsme se poučili v tom, že pravicový extremismus musí být zastaven,“ uvedla německá diplomacie.

Vedení AfD označilo rozhodnutí kontrarozvědky za „politicky motivované“ a s kritikou pochopitelně přispěchala i spolupředsedkyně partaje Alice Weidelová, která byla v nedávných volbách kandidátkou na německou kancléřku. „Špionážní agentura pracuje pro vládu, která je zodpovědná za nelegální masovou migraci, rychle se zvyšující úroveň kriminality, vysoké daně a nejvyšší ceny energií. Jelikož je dnes AfD nejsilnější stranou v průzkumech, tak se snaží umlčet opozici a svobodu slova,“ napsala na X Weidelová.

Dojde na zrušení AfD?

V souvislosti s označením od kontrarozvědky se začalo spekulovat o možnosti, že by AfD mohla být zrušena. „AfD je útokem na Německo. Chtějí jinou zemi, chtějí zničit naši demokracii a musíme je brát vážně,“ nechal se podle deníku Bild slyšet spolupředseda sociálních demokratů z SPD a budoucí ministr financí Lars Klingbeil.

Ten má usednout v kabinetu nastupujícího kancléře z CDU/CSU Friedricha Merze. Klingbeil na dotaz, zda by měla být AfD přímo zrušena, odpověděl, že před dramatickými kroky je třeba vše náležitě promyslet.

 Před zákazem AfD jinak varují sami rivalové partaje. Například končící kancléř Olaf Scholz podle Deutsche Welle prohlásil, že takové rozhodnutí „nesmí být uspěchané“.

Proti se pak staví kandidát na lídra FDP Christian Dürr. „Nemyslím si, že je správné jít procedurou zákazu, to už narazilo u NPD,“ cituje Dürra Berliner Morgenpost. Politik k tomu zmínil neonacistickou stranu NPD, která se odkazuje na Třetí říši Adolfa Hitlera. K tomu Dürr dodal, že německé politické strany musí AfD jednoduše porazit a učinit ji marginální.

AfD skončila v únorových předčasných volbách v Německu druhá za vítěznou konzervativní unií CDU/CSU. Vance před hlasováním otevřeně podpořil AfD, stejně jako miliardář a blízký spolupracovník šéfa Bílého domu Elon Musk.