Po osvobození RA a Ameriky Evropu USA pověřily emigranta dr. Pecháčka z ČR založit Svobodnou Evropu v Německu, která vysílala hlavně do socialistických zemí. Především komentáře. Do Svobodné Evropy nastoupil i syn ředitele Pecháčka Pavel, který v Praze vystudoval žurnalistiku, pracoval v Čs. rozhlase. Na praxi byl i v Hlasu Ameriky v USA a poté nastoipil do Mnichova, kde byl dokonce vedoucím stanice. Z Prahy tam odešli i redaktoři Sláva Volný, Rakušanová, zpěvák Kryl a řada dalších novinářů, umělců. Kromě politiky informovali i o sportovních událostech a jezdili na významné závody v Evropě i světě.

TEĎ  JE  KONEC  SVOBODNÉ  EVROPY

EU  V  ČELE  S  LEYENOVOU  NEUDĚLALA  NIC  PRO  JEJÍ  ZÁCHRANU,  NEBOŤ  JE  NA  DNĚ,  BEZ  MILIARD

TOTÉŽ  I  ANGLIE  NEBO  JINÉ  ZEMĚ  ZAPADU,  POTOŽE  BY  SVOBODNOU

EVROPU  MUSELY FINANCOVAT,  A  TO  SE  JIM  NECHTĚLO  VYHAZOVAT  MILIONY  LIBER,  DOLARŮ  NEBO   EU

A  TAK  VŠECHNY  BÝVALÉ  ZEMĚ  SOVĚTSKÉHO  SVAZU  NECHALI  BEZ  POMOCI

GEN  PAVEL  PŘESTAT  VYHAZOVAT  MILIONY  UKRAJINĚ,  PROTOŽE  JE  POTŘEBUJE  ČR

CHOVAT  SE  JAKO  RAKOUSKO,  ŠVÝCARSKO,  BELGIE,  KANADA,  USA,  TRUMP,  PROTOŽE  MYSLí  HLAVNĚ  NA  AMERIKU

Soud zrušil příkaz k obnovení Hlasu Ameriky. Trumpova exekutiva má volné ruce

Americký federální odvolací soud v sobotu zablokoval rozhodnutí nižší instance, které nařizovalo administrativě prezidenta Donalda Trumpa vrátit více než 1 000 zaměstnanců Hlasu Ameriky zpět do práce. Federální okresní soudce Royce Lamberth 22. dubna nařídil, aby administrativa podnikla „veškeré nezbytné kroky“ k obnovení pracovních pozic zaměstnanců a externistů tohoto státního média a zároveň obnovila rozhlasové, televizní a online vysílání a některé granty.

Odvolací soud v rozhodnutí poměrem 2:1 uvedl, že Lamberth pravděpodobně neměl jurisdikci k tomu, aby vládě nařídil návrat zaměstnanců do práce a obnovení grantů ve výši 15 milionů dolarů určených pro Rádio Svobodná Asie a Middle East Broadcasting Networks. Tato média spadají pod Agenturu Spojených států pro globální média (USAGM), která v březnu náhle pozastavila vysílání podle přímého příkazu prezidenta Trumpa. Následně bylo více než 1 000 zaměstnanců postaveno mimo službu a 600 externistům bylo sděleno, že s nimi bude ukončena spolupráce.

Proti rozhodnutí se postavila odvolací soudkyně Cornelia Pillardová, podle níž verdikt „prakticky zaručuje, že v době, kdy bude případ plně rozhodnut, tyto stanice již nebudou existovat v žádné smysluplné podobě“. Dodala, že opatření povede k „umlčení Hlasu Ameriky v dohledné době“ a znemožní Rádiu Svobodná Asie a Middle East Broadcasting Networks dotáhnout případ do konce.

 Zajímavé je, že vláda nezpochybnila část Lamberthova rozhodnutí, která jí ukládá obnovit zákonem vyžadovanou úroveň vysílání Hlasu Ameriky. Podle několika zpráv z pátku se stanice připravovala na obnovení vysílání v příštím týdnu. USAGM se v sobotu k vývoji nevyjádřila.

Na základě březnového exekutivního příkazu Hlas Ameriky poprvé ve své více než osmdesátileté historii nepřináší zpravodajství. Webová stránka nebyla aktualizována od 15. března a zahraniční stanice, které čerpají z jejího vysílání, buď zcela umlkly, nebo přehrávají pouze hudbu. Podle rozhodnutí soudce Lambertha neměla exekutiva pravomoc jednostranně vysílání ukončit, protože Kongres jej stanovil jako povinné.

 Trumpova poradkyně Kari Lake, která 15. března oznámila uzavření agentury a postavení většiny zaměstnanců na nucenou dovolenou, označila na sociálních sítích rozhodnutí odvolacího soudu za „obrovské vítězství pro nás“. Tvrdila, že USAGM byla „nenapravitelně rozbitá“ a zaujatá vůči prezidentovi.

Eva Paseková, ceskajusticr.cu

X X X

Sblížení Trumpa s Moskvou, izolace i nový mediátor. Co by mohlo přinést stažení USA z jednání o Ukrajině?

Do jednání o příměří mezi Ruskem a Ukrajinou „vletěl“ Donald Trump v podstatě ihned po své inauguraci, a to plnou parou. Zprvu válku sliboval ukončit do 24 hodin, poté do Velikonoc. Boje ale stále pokračují a americký prezident nyní obrátil – Spojené státy by se podle něj z hovorů mohly stáhnout, nedojde-li k výraznému posunu. Otázkou tedy zůstává, jak by krok ovlivnil dění na frontě, mírová vyjednávání i kdo by mohl mediátorskou pozici převzít.

 „Vladimire, přestaň,“ reagoval Donald Trump na velikonoční ruský útok na Kyjev. V porovnání se sbližovací politikou vůči Kremlu, kterou od opětovného nástupu do funkce na konci ledna razí, se nabízí, že výtka by mohla být náznakem vychýlení z dosavadní rétoriky. Podle analytiků se nicméně nezdá pravděpodobné, že by se Trump měl vůči svému ruskému protějšku nějak výrazněji vymezit.

Zároveň ale Spojené státy začaly ustupovat ze své role mediátora rusko-ukrajinského konfliktu. První zmínku o možném stažení z vyjednávání nadnesl v polovině dubna při schůzce v Paříži americký ministr zahraničí Marco Rubio s tím, že by Washington mohl „přestat během několika dní, pokud nedojde k pokroku“.

Ten zatím nepřišel, z vyjednávání se ale Spojené státy rovněž nestáhly. Trump nicméně jejich účast stále podmiňuje tím, že chce na obou stranách vidět „snahu dohodu uzavřít“, což se podle jeho vyjádření neděje.

„První otázka je, co to bude znamenat pro americkou podporu Ukrajině, kdy obecně předpokládáme, že současná administrativa nebude moc ochotná jí dodávat zbraně, munici a vojenskou podporu obecně. Otazník visí i nad klíčovou zpravodajskou podporou,“ nastiňuje pro iROZHLAS.cz bezpečnostní analytik Michal Smetana.

Sblížení Bílého domu s Kremlem zamávalo po začátku roku s geopolitickou scénou zleva doprava. Americký prezident vůči svému předchůdci výrazně změnil směr a rétoriku vůči Kremlu, stejně jako zmírnil i prohlášení o jeho roli agresora, zatímco zanedlouho poté naznačil, že na konfliktu nese vinu rovněž Ukrajina a Zelenského označil za diktátora.

Jak pro iROZHLAS.cz poukázal politolog Karel Svoboda, americkému prezidentovi však nedochází, že mu Moskva může jen „mazat med kolem pusy“.

Černý scénář pro Ukrajinu

Tlak na Kyjev i Moskvu, umocněný výroky o možném konci mediátorské „funkce“, může také do jisté míry kromě motivace k dojednání příměří pramenit i z Trumpovy frustrace, že konflikt nevyřešil ani do 24 hodin, jak sliboval během předvolební kampaně, ani do Velikonoc, kam „deadline“ následně posunul.

Podle amerického návrhu podoby příměří by Washington mohl de iure uznal Krym jakožto součást Ruska, což je pro Ukrajinu nepřijatelné. K agresorské straně se naopak Trump nedávno obrátil s tím, že s ní možná bude nucen jednat jinak, protože nebudí dojem, že by válku chtěla ukončit.

„Vzhledem k tomu, že Putin v posledních dnech neměl žádný důvod posílat rakety na civilní oblasti, mě to nutí k myšlence, že možná ani válku zastavit nechce a jen tak mě ,vodí za nos’,“ napsal americký prezident a dodal, že bude „možná muset na Rusko jít přes sankce“. Otázka však je, do jaké míry je pro něj přístup Kremlu již reálně za hranou, či zda jde opět jen o část taktiky.

Pokud by nicméně Spojené státy svému v podstatě ultimátu dostály a roli mediátora opustily, následovala by pravděpodobně další fáze dlouhotrvající opotřebovávací války, prohloubení napětí a deziluzí mezi běžnými Ukrajinci i vojáky na frontě a oddálení příměří s podmínkami a garancemi, jaké Kyjev požaduje.

Kromě budoucnosti americké pomoci Ukrajině a zpravodajské podpory je podle analytika Smetany další důležitou proměnou i vztah mezi Moskvou a Washingtonem.

„Tam si dokážu představit onen černý scénář, kdy se Spojené státy rozhodnou postupně uvolňovat vztahy s Ruskem, protože jej budou vnímat jako strategického partnera z pohledu diplomatického i ekonomického, kde může dojít k uvolňování sankcí a posílení ekonomické spolupráce. Současná administrativa Rusko vnímá jako potencionálního partnera v rámci širší geopolitické šachovnice, kde významnou roli hraje i Čína jakožto ruský spojenec a zároveň klíčový soupeř Spojených států,“ vyjmenovává analytik.

Ustoupení Spojených států od vyjednávání a především omezení či úplně přerušení jejich pomoci, byť se ji další spojenci včetně těch evropských snaží nahradit, by ve spojení s oteplením rusko-amerických vztahů hlavně přinášelo dohady, jak moc by bojové linie byly pro Ukrajinu a vidinu jejího vítězství udržitelné.

Situace na bojištích

Rusko v současné době ovládá zhruba pětinu území, nejtvrdší boje se podle ukrajinského velení odehrávají u Pokrovsku či Kramatorsku na východě napadené země a zároveň její jednotky stále operují v Kurské a Belgorodské oblasti na ruském území.

„Pokud by Ukrajina sama nepřistoupila na nějakou formu americké nabídky nebo nezprostředkovala komunikaci s Moskvou a nedosáhla uzavření příměří diplomatickou cestou nebo dokonce mírového ujednání, znamená to samozřejmě pokračování války se všemi negativními důsledky, ať už pro armádu či civilisty,“ popisuje Smetana a připomíná, že boje by pro Kyjev kvůli absenci klíčové podpory byly mnohem komplikovanější.

Neznamenalo by to však podle něj okamžitý kolaps linií, Ukrajina by i v dané situaci měla velmi pravděpodobně být schopna se nadále bránit.

„V tuto chvíli je stav takový, že nehrozí zásadní průlom, který by v horizontu měsíců znamenal konec války vojenskou silou. Nutně by to tedy neznamenalo okamžitou porážku, situace by ale byla velmi náročná. Ukrajina může zvolit takovou strategii, že než by akceptovala podmínky technicky téměř srovnatelné s kapitulací, bude se snažit Rusku uštědřit co největší ztráty a doufat, že se prohloubí jeho ekonomické problémy. Musíme to ale všechno do jisté míry brát jako spekulace, válka je nevypočitatelná a odehrát se může cokoli,“ upozorňuje analytik.

Rozdělení Západu

Zároveň také připomíná, že pro Vladimira Putina je přátelštější politika vůči Bílému domu způsob, jak Rusko vymanit z izolace, do níž na straně Západu spadlo po anexi Krymu, a ještě hlouběji po invazi na Ukrajinu. Také je podle něj třeba brát v potaz to, jak moc se už Putinovi podařilo západní společenství rozdělit.

„Dokážu si představit, že pro Rusko jde o velkou výhru. Už samotný fakt, že Putin byl svým přístupem schopen přispět k rozdělení západní aliance, jež se vůči Rusku vytvořila, a dosáhnout toho, že Spojené státy se svým přístupem zcela liší od západní Evropy, může on sám považovat za značné vítězství,“ podotýká odborník.

Ačkoli Rusko tvrdí, že na jeho ekonomiku sankce nedopadají, chce se z izolace vymanit. Otazník visí zatím nad tím, do jaké míry se do ní naopak kvůli méně kritickému přístupu vůči Kremlu a zprávám o odstoupení z vyjednávacích kol mohou částečně ponořit Spojené státy, a jak by krok zamíchal s jejich mezinárodní reputací.

Je obecně známo, že Trump s Putinem ke vzájemným hovorům přikročili i vzhledem k tomu, že mají-li už s někým jednat, preferují představitele globálních mocností, což si navzájem splňují.

Nový mediátor?

V očích evropských a aliančních spojenců by se však obraz Bílého domu mohl z toho nejvíce klíčového partnera měnit na toho méně důvěryhodného. Jak nastiňuje Smetana, v rámci NATO to znamená dlouhodobý rozkol. „Se svým přístupem v očích evropských spojenců sice zůstávají i nadále spojencem, ale poměrně nespolehlivým, jenž nečiní v souladu s prioritami zbytku Aliance,“ podotýká analytik.

I když Washington svému příslibu zatím nedostál, není jasné, kdo by roli nového mediátora – pokud by se naskytl – mohl hrát. Variant se nabízí několik, od Evropské unie, arabských států, Turecka po například Čínu.

S Unií by však zcela jistě odmítal mluvit Vladimir Putin, jaderný deštník francouzského prezidenta Emmanuela Macrona například přirovnal k neúspěšnému Napoleonově tažení do Ruska a výroky na adresu Evropy vůbec po Trumpově nástupu výrazně zostřil. Turecko, a především Čína, se zase tradičně kloní k ruské straně.

„Pokud by konflikt nadále pokračoval a Rusko by začalo být vyčerpanější, dokáži si představit, že by se oné diplomatické iniciativy někdo chtěl zmocnit, jde o prestižní věc. Můžeme spekulovat, že by se jí mohla ujmout Čína jakožto velmocenský vyzyvatel Spojených států. Mohlo by to ale také být Turecko, k němuž Rusko chová větší důvěru než k západní Evropě. Zatím ale nevidíme náznak, že by tak mělo nastat okamžitě, a stále by to také záviselo i na dynamice na bojišti v příštích měsících, možná letech,“ uzavírá Smetana.

X X X

Zrušení sankcí, pětina Ukrajiny a žádné zahraniční mise. Čím vším Rusko podmiňuje ukončení války

Donald Trump sliboval válku na Ukrajině ukončit během jednoho dne. Jenže frontová linie se stále drží a podoba příměří zůstává i přes několik vyjednávacích seancí nezodpovězená. Na současné podmínky, které si dlouhodobě Moskva klade, by Kyjev byl jen těžko ochoten přistoupit. Rusko totiž požaduje například záruku demilitarizace a neutrality země, že za žádných okolností nevstoupí do NATO či že na území Ukrajiny nebudou zahraniční mírové síly.

 Více než třicet mrtvých, přes sto zraněných. Když minulou neděli Rusko zaútočilo na ukrajinské město Sumy, řada evropských státníků opět volala po nutnosti přimět Moskvu k uzavření příměří. Ta podmínky po několikatýdenním jednání s Washingtonem předložila v polovině března, americká strana je v souvislostí s tím označila mimo jiné za obecné a podobné těm, které Vladimir Putin diktoval již dříve.

Zjevnou radost v Kremlu nicméně administrativa staronového šéfa Bílého domu Donalda Trumpa kromě jiného vyvolala například po prohlášení, kdy se postavila proti budoucnosti Ukrajiny v Severoatlantické alianci.

Požadavky se podle bezpečnostního analytika Lukáše Dyčky nesou hlavně v tom duchu, že „jako při každém vyjednávání je nadsadíte, abyste pak měli z čeho slevovat,“ což by pro Ukrajinu mohla být „dobrá zpráva“ vzhledem k tomu, že jejich obsah zatím do jisté míry ztělesňuje její noční můru a je na hony vzdálený podobě, již by podle svých vyjádření byla ochotna akceptovat. Čím vším si tedy Moskva ukončení invaze podmiňuje?

NATO bez Ukrajiny

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov nedávno uvedl, že „NATO po rozpadu Sovětského svazu ztratilo význam a mělo by se rozpustit“. Putin zároveň neskrývá názor, že pokud má existovat, tak jedině v takovém složením, v němž fungovalo před rokem 1997. To znamená v době, než se rozšířilo o východní křídlo, včetně Česka nebo Polska.

Členství Ukrajiny je pak pro něj scénářem zcela „mimo mísu“. Zárukou, že se tak nestane a země navíc zůstane neutrální a demilitarizovaná, si podmiňuje případné příměří a možností dalšího rozšiřování NATO mimo jiné zdůvodňoval i invazi. Do karet mu nyní hraje také odmítavé stanovisko Bílého domu, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj garanci členství naopak požaduje jako bezpečnostní záruku, která by Rusko odradila od dalšího útoku.

Šéf Aliance Mark Rutte připomněl, že její lídři vstup napadené zemi v případě mírové dohody s Ruskem nikdy neslíbili, byť loni na podzim prohlásil, že se členem stane a je jen otázkou kdy. Takovou budoucí podobu vojenského paktu předpovídá i Dyčka.

„Myslím, že Ukrajinci jednou do NATO vstoupí, jen to nebude v té horké fázi konfliktu s Ruskem. Pro ně je ,výhodné‘ určitým způsobem situaci urovnat třeba i za ztrátu území a poté do Aliance vstoupit s tím, že by se to udělalo podobně jako například kdysi s Francií a koloniemi v Africe. Alianční bezpečnostní záruky a článek 5 by pokrývaly jen ta území v současné době kontrolovaná Kyjevem a nevztahovaly by se na ta pod vládou Moskvy,“ nastiňuje analytik pro iROZHLAS.cz.

Mírové síly ‚rozhodně ne‘

Rozmístění zahraničních vojáků na Ukrajině Kreml odmítá a opakuje, že by se z jeho strany neobešlo bez reakce. Několik států takzvané koalice ochotných již naznačilo, že by v návaznosti na příměří na účast svých jednotek v mírové misi na Ukrajině eventuálně přistoupilo, nikoli však k případné účasti v přímých bojích.

V čele iniciativ stojí Velká Británie a Francie, o možnosti vyslání vlastních vojáků se prezident Emmanuel Macron zmínil vůbec jako první. Podle Dyčky je však třeba pamatovat, že ani na straně Evropy v tom moc velká ochota nepřevažuje.

„Velmi malé množství států, asi šest, říká, že by vojáky vyslalo. Pouze Francie tvrdí, že by k tomu přikročila v podstatě bez konzultace či nějaké formy souhlasu Ruska. To znamená, že pokud tento ,domácí úkol‘ Evropa nevyřeší, je spíše předčasné mluvit o příslušné podobě. Může se stát, že to nakonec Ukrajinci budou muset zvládnout sami se vzdálenější podporou Západu,“ uvažuje expert.

Od Krymu po Záporoží

Tím, že chce Putin kromě Krymu oficiálně anektovat další čtyři části Ukrajiny – Doněckou, Luhanskou, Chersonskou a Záporožskou oblast, se ve svých podmínkách příměří netají. Nepokrytě to dal najevo už necelého půl roku po vypuknutí invaze, kdy podle neoficiálních a mezinárodně neuznaných referend měli jejich obyvatelé upřednostnit ruský pas před tím ukrajinským.

Moskva momentálně ovládá přibližně pětinu ukrajinského území, žádnou ze zmíněných oblastí pak ne kompletně. I přesto však požaduje jejich plnou anexi a zároveň vylučuje, že by se jakéhokoli z kontrolovaných území vzdala.

„To, že při vyjednávání požadavky nadsadíte, abyste pak měli z čeho slevovat, je taková jedna pointa skutečnosti, proč do nich vůbec jdete. Na druhou stranu si ale vůbec neumím představit, že by Rusům stačilo se spokojit pouze s Krymem. To už je nyní mimo realitu. Spíše je představitelná nějaká dohoda na tom, že se současná linie kontaktu stane jakousi provizorní hranicí,“ předjímá analytik Dyčka.

Kyjev podle něj jen těžko ztrátu území ústavně uzná, nevylučuje však možnost, že by mezi zeměmi fungoval podobný stav jako mezi Srbskem a Kosovem, kdy by „Ukrajinci tak nějak mlčky akceptovali, že území je ruské“.

Sankce pryč, aktiva zpět

Ačkoli si Kreml stojí za tím, že na jeho ekonomiku žádné z amerických a evropských protiruských sankcí nedopadají, jejich důsledky může přehlížet jen těžko. Ke zmírnění ekonomických opatření se již v případě jednání o mírové dohodě lehce přiklonil Donald Trump, Evropa takovéto ústupky odmítá. Nesoulad mezi představiteli Západu v ochotě oslabit sankce tak Moskvě, jež je dlouhodobě označuje za protizákonné, může přicházet vhod.

„Rusové samozřejmě mají zájem, aby restrikce zmizely. Byť to nahlas neříkají, jejich ekonomiku poškozují. Myslím, že jsou jedním ze zádrhelů, proč zatím ani na příměří samotné nejsou ochotni přistoupit. Kdyby Američané a Evropa byli ochotní sankce, embarga a všechno ostatní zrušit nebo výrazně omezit, asi by se také zvedla ochota Rusů na určité nové uspořádání přistoupit,“ doplňuje Dyčka.

Ruskou ekonomiku bolí i zmrazená aktiva v zahraničí v řádu několika set miliard eur, Evropa zvažuje jejich roli v pomoci Ukrajině. Pro jejich využití například na rekonstrukci země se již vyslovily i evropské velmoci jako Francie či Německo, jež se k tomu dříve kvůli obavám z porušení mezinárodního práva stavěly zdrženlivě.

X X X

Paul Craig Roberts: Po 100 dnech, kde jsme?

 Američtí historici, akademici, kteří si zajišťují kariéru ospravedlňováním různých zvěrstev, kterých se jejich vlády dopouštějí, seřadili pět nejvýznamnějších amerických prezidentů v tomto pořadí: Abraham Lincoln, George Washington, Franklin D. Roosevelt, Theodore Roosevelt a Dwight D. Eisenhower. https://www.c-span.org/presidentsurvey2021/?page=overall

Lincoln zničil ústavní rámec založený na právech států, jak jej navrhli Otcové zakladatelé. Lincoln zavedl válku proti civilistům jako nezbytnou součást války proti nepřátelské armádě. Dnes by Mezinárodní trestní tribunál uznal Lincolna za válečného zločince a vydal by na něj zatykače.

Thomas Jefferson, autor Deklarace nezávislosti, se umístil na 7. místě za Harrym S. Trumanem, který shodil jadernou bombu na dvě japonská civilní města, zatímco japonská vláda prosila Washington o mír.

John F. Kennedy je na 8. místě, Ronald Reagan na 9., Barack Obama, který bombardoval 7 zemí, na 10. a prezident Lyndon Johnson – „LBJ, LBJ, kolik dětí jste dnes zabili“ – na 11. místě.

Vidíme zde liberály, kteří nejsou ochotni sesadit z trůnu prvního amerického prezidenta, ani Otce zakladatele, který napsal Deklaraci nezávislosti, ani Johna F. Kennedyho jako mučedníka, ani Reagana, jehož popularita zůstává vysoká, a chrání se před stranickou angažovaností tím, že Jeffersona, Kennedyho a Reagana zařazují do druhé řady úspěšných prezidentů.

Lincoln zničil Ústavu Spojených států, která je založena na právech států. Vedl válku válečných zločinů proti zemědělské společnosti, která si nemohla dovolit platit Morrillovo clo, aby industrializoval Sever na úkor Jihu. Jakmile byl Jih zničen, Unie zahájila vyhlazovací válku proti původním americkým indiánům z plání. Titíž generálové Unie – Sherman a Sheridan – titíž vojáci Unie, kteří znásilňovali a drancovali Jih, zopakovali stejnou metodu na zbývající původní Američany. Jako Lincolnovu odměnu za genocidu ho američtí historici zvolili nejlepším prezidentem všech dob – číslem jedna – ze všech amerických prezidentů.

Franklin D. Roosevelt se umístil na třetím místě, přestože nahradil moc Kongresu mocí regulačních agentur.

Theodore Roosevelt se umístil na 4. místě, protože zavedl americkou politiku impéria a hegemonie.

Dá se předpokládat, že Eisenhowerovo páté místo je dáno tím, že údajně vyhrál druhou světovou válku pro USA.

Truman je šestý, protože shodil atomovou bombu na Japonsko, čímž varoval Sovětský svaz.

Pokud se podíváte na tyto úspěchy, pomineme-li Washingtona a Jeffersona, Ronald Reagan na devátém místě seznamu je jediný, kdo zachránil Ameriku před ekonomickou katastrofou a studenou válkou, která se mohla zvrhnout v horkou.

Liberálové a ti, kteří se vydávají za levicové, říkají, že Reagan byl jen další falešný člověk, další válečný štváč oddaný zničení Sovětského svazu. Ale prezident, který byl falešný, by mě nikdy, ale nikdy, nesvěřil do čela své hospodářské politiky, ani by mě nejmenoval do tajného prezidentského výboru, který by potvrdil nebo vyvrátil argument CIA proti ukončení studené války. Jsem poslední člověk na světě, kterému by falešný prezident chtěl předat prezidentské jmenování nebo rozhodnutí o kritické otázce zahraniční politiky.

Takže, když teď máme všechny ty blahopřejné a odsuzující zprávy o Trumpových 100 dnech, co vlastně znamenají?

Trump udělal dobrou věc ve prospěch spravedlnosti, když omilostnil a propustil z vězení americké občany, které Bidenův protiamerický režim fauloval a kteří využili svých ústavních práv k protestu proti ukradeným prezidentským volbám. Zkorumpovaní, které znásilnili nevinné Američany, však nebyli zatčeni a obžalováni, jak by měli být. Proč se Trump zaměřuje na Ukrajinu, a ne na ty, kteří z nevinných Američanů vykřičeli „povstalce“?

Demokraté ukázali, že se budou silně bránit Trumpovu zrušení zákonných privilegií, která demokraté vytvořili pro osoby označené DEI a pro imigranty-vetřelce. Demokratičtí soudci okresních soudů, ti nejnižší z nejnižších, si nárokovali právo rozhodovat o pravomocech prezidenta Spojených států vládnout. Trumpova odpověď zní, že se řídí soudními rozhodnutími. Trump se spoléhá na to, že Nejvyšší soud zruší rozhodnutí okresních soudů, ale pokud se tak nestane, bude Trump bojovat?

Sám Trump uzavírá dohody se Zelenským a tvrdí, že jsou to dohody, které musí Putin přijmout. To je nesmysl. Konflikt je mezi USA a Ruskem. Dohoda musí být uzavřena mezi Trumpem a Putinem.

Skutečným problémem je neokonzervativní doktrína americké hegemonie. Dokud bude americká zahraniční politika založena na doktríně Paula Wolfwitze, nemůže existovat mír.

Trump nezavrhl doktrínu americké hegemonie. Dokud to neudělá, jak mu může Putin věřit?

Paul Craig Roberts, Připravila J. Putzlacher, kráceno

X X X

Waltzovo odvolání: Co bylo jeho skutečnou příčinou…

J.V. Co se děje ve Washingtonu je nepochybně vždy zajímavé, když jde o otázku, která poutá pozornost médií a zároveň budí otazníky. Když se jako v daném případě ukáže, že Donald Trump uprostřed válečnických nálad, které momentálně až hystericky hýbou Evropou zůstává stále příznivcem neválečných postojů, je to alespoň jedna dobrá zpráva. Článek dále poodhaluje různé vazby v okruhu Donalda Trumpa a ukazuje, jak to není vždy jednoduché. (The Washington Post, 3. května 2025, Michal Birnbaum a další)

Rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa odvolat svého poradce pro národní bezpečnost Michaela Waltze bylo výsledkem pomalu se hromadící frustrace z bývalého důstojníka Zelených baretů, který byl vnímán jako mnohem dychtivější k použití vojenské síly než jeho šéf v Oválné pracovně.

Waltzův osud začal být pečetěn tím, že v březnu zařadil novináře do citlivého skupinového chatu na platformě Signal. V pátek však uvedli vysocí úředníci a Trumpovi poradci, že se s dalšími vysokými představiteli střetával, a to i ohledně toho, zda podniknout vojenské kroky proti Íránu.

Tato epizoda vedla některé vysoce postavené úředníky Bílého domu k otázkám potřebnosti tradiční Rady národní bezpečnosti a spokojeně ponechali ministra zahraničí Marca Rubia, kterého Trump ve čtvrtek jmenoval Waltzovým prozatímním nástupcem. Toto rozhodnutí pravděpodobně oslabí instituci, která hrála významnou roli při formování zahraniční politiky moderních prezidentských období. A odsunulo to na vedlejší kolej klíčovou postavu v Bílém domě s dlouholetou historií upřednostňování vojenské intervence, uvedli úředníci.

Trump nominoval Waltze na svého velvyslance při OSN, takže zůstane ve vládě.

Waltzovy problémy se časem nahromadily a šéfka kanceláře Bílého domu Susie Wilesová měla stále větší pocit, že se na funkci nehodí, uvedl v pátek vysoký úředník Bílého domu, Trumpův poradce a jedna další osoba obeznámená s touto záležitostí. Tito lidé a další hovořili o interních personálních záležitostech pod podmínkou anonymity.

Waltz ale také Trumpa rozrušil po návštěvě Oválné pracovny izraelského premiéra Benjamina Netanjahua začátkem února, kdy poradce pro národní bezpečnost zřejmě sdílel přesvědčení izraelského vůdce, že nastal čas k útoku na Írán, uvedly dva zdroje.

Zdá se, že Waltz se před schůzkou izraelského vůdce a Trumpa v Oválné pracovně intenzivně koordinoval s Netanjahuem ohledně vojenských možností proti Íránu, uvedly obě zdroje.

Podle jednoho z lidí „chtěl Waltz nasměrovat americkou politiku směrem, se kterým se Trump necítil dobře, protože se USA nepokusily o diplomatické řešení“.

„Dostalo se to k Trumpovi a prezident s tím nebyl spokojený,“ řekla dotyčná osoba.

Mluvčí společnosti Waltz na žádost o komentář nereagoval. Wiles také na žádosti o komentář nereagoval.

„Prezident stanoví program a je na jeho administrativě, aby tyto zásady zavedla. Všichni veslovali stejným směrem, a proto měl nejúspěšnějších prvních 100 dní v historii,“ uvedl v prohlášení po vyšetřování deníku Washington Post ředitel komunikace Bílého domu Steven Cheung.

Někteří členové administrativy se domnívali, že se Waltz snaží převážit nad vojenskou akcí a že jedná ruku v ruce s Izraelci.

Tato změna snižuje počet protichůdných vizí, které se objevují u prezidenta, jenž touží zanechat svou stopu doma i v zahraničí. Během svého prvního funkčního období neměl Trump jinou možnost než čerpat z tradičních republikánů, aby doplnil svůj Bílý dům. Nyní, díky širšímu generačnímu posunu v Republikánské straně, mladší kohorta nezná jako svého vůdce nikoho jiného než Trumpa.

Rubio, dočasný nástupce, pochází ze stejného tradicionalistického (a upřímně neoconovského křídla Republikánské strany jako Waltz. Podle úředníků se však ochotněji zbavil svých starých názorů a stal se důrazným mluvčím Trumpa.

Waltzovo odvolání přišlo v době, kdy se mu někteří další prominentní členové administrativy, včetně viceprezidenta J. D. Vancea, snažili hodit záchranné lano, uvedli v pátek dva vysoce postavení úředníci Bílého domu. Vance vzal Waltze v březnu na cestu do Grónska, které si Trump prý chce získat. Rozhodnutí vzít ho s sebou bylo částečně proto, aby se podpořil tento těžce potýkající se situace poradce několik dní poté, co deník Atlantic informoval, že Waltz neúmyslně zapojil redaktora časopisu do plánovacího rozhovoru o koordinaci vojenské akce v Jemenu, uvedl jeden z úředníků.

Viceprezident – který je v otázkách zahraniční politiky mnohem skeptičtější k vojenským akcím než Waltz – se také pokusil představit poradce pro národní bezpečnost dalším konzervativcům, kteří se přiklonili k Vanceově táboře, uvedl úředník.

Nakonec však Wiles a další členové vyššího vedení Bílého domu začali mít pocit, že Waltz se do Západního křídla – a zejména k Trumpovi – nehodí. Ještě před kauzou Signalgate byl poradce pro národní bezpečnost na tenkém ledě a někteří představitelé Bílého domu varovali, že by mohl být jedním z prvních vedoucích poradců, kteří budou vyměněni. Jeho přístup k citlivým diskusím o Signalu – který není uvnitř vlády schválen pro utajované rozhovory – mohl být konečným faktorem, přestože se udržel déle než měsíc poté, co byl případ zveřejněn, uvedli úředníci.

„Signal je schválená aplikace pro vládní použití a je nahrána na vládních telefonech,“ uvedla ve čtvrtek mluvčí Bílého domu Anna Kellyová a obecněji obhajovala Waltzovo používání aplikace.

V zahraniční politice, ale obecněji v průběhu svého prezidentství, Trump najal věrné stoupence MAGA na pozice, které v jeho prvním funkčním období připadly tradicionalistům. Kroky z tohoto týdne byly dalším posunem tímto směrem, nejenže odsunuly poradce, jehož názory se přikláněly k tradičním, ale také oslabily vliv Rady národní bezpečnosti tím, že dočasně předaly dohled Rubiovi.

Waltz byl pro tuto roli vždy překvapivou volbou. Ačkoli byl loajální k prezidentovi, jeho preference v zahraniční politice se přikláněly k jestřábím názorům. V otázce Ruska upřednostňoval tvrdý přístup k prezidentu Vladimiru Putinovi. Trump zvolil mnohem smířlivější přístup k Moskvě a Teheránu a v obou případech vyslal jako svého vyslance blízkého přítele Steva Witkoffa ve snaze o uzavření dohod.

J.V. Uprostřed jistých pochybností, kam hodlá Trump kráčet mimo jiné ve vztahu k Rusku a řešení ukrajinské otázky, tento příspěvek alespoň trochu působí konejšivě.

JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X X X

V prvním kole rumunských prezidentských voleb vyhrál proruský Simion, ukazují odhady

 V prvním kole opakovaných prezidentských voleb v Rumunsku podle odhadů výsledků zvítězil proruský politik George Simion. Hlasování skončilo po 20. hodině. Na druhém místě skončil podle jednoho z průzkumů Crin Antonescu, kandidát proevropské vládní koalice. Podle jiného je na druhém a třetím místě Antonescu společně s bukurešťským primátorem Nicošurem Danem.

Simiona podpořilo 30 až 33 procent hlasujících, Antoneska a Dana 21 až 23 procent. Odhady nezohledňují hlasy početné rumunské komunity v zahraničí, jejíž oblibě se těší Simion a Dan.

O konečném vítězi prezidentských voleb se pravděpodobně rozhodne ve druhém kole naplánovaném na 18. května. Podle politických analytiků by Simionovo vítězství mohlo přivést Rumunsko do izolace, znejistit soukromé investory a vnést nestabilitu na východní křídlo Severoatlantické aliance.

Simion mimo jiné prohlásil, že zastaví vojenskou pomoc Ukrajině, která se déle než tři roky brání ruské agresi. Zároveň však popírá, že by byl orientován prorusky. Slíbil, že pokud se stane prezidentem, jmenuje do nějaké významné funkce Calina Georgeska. Krajně pravicového proruského politika, který loni nečekaně zvítězil v později zrušeném prvním kole prezidentských voleb. Z opakovaného hlasování byl ale vyřazen.

V sobotu Georgescu a Simion dorazili do volební místnosti společně. Georgescu podle Reuters uvedl, že volby jsou podvod, a vyzval, aby si lidé vzali zemi zpátky.

Ústavní soud první kolo prezidentských voleb zrušil, když vyšlo najevo, že Georgescu v nich mohl zvítězit díky ruské vlivové operaci spočívající v kyberútocích na počítačový systém pro organizaci voleb a zapojení tisíců účtů na sociálních sítích TikTok nebo Telegram do jeho propagace.

Rozhodnutí kritizovali zástupci krajně pravicových a populistických stran v Evropě i americký viceprezident J. D. Vance či miliardář a blízký spolupracovník amerického prezidenta Donalda Trumpa Elon Musk.

Osmatřicetiletý Simion, šéf Svazu pro sjednocení Rumunů (AUR), druhé nejsilnější strany v parlamentu by mohl v nedělních volbách získat hlasy díky rozčilení značné části veřejnosti kvůli zrušení listopadových voleb. Rozhodnutí ústavního soudu označil za puč a pošlapání demokracie.

George Simion (uprostřed), prezidentský kandidát za Alianci za svaz Rumunů (AUR), stojí během protestu požadujícího odstoupení premiéra Marcela Ciolacua v Bukurešti. (1. března 2025)

Simion, který je stoupencem Trumpova hnutí MAGA (Udělejme Ameriku opět skvělou), vystupuje proti poskytování vojenské pomoci Ruskem napadené Ukrajině a kritizuje vedení EU. Slibuje, že pokud bude zvolen, zveřejní, „kolik jsme přispěli na válečné úsilí na Ukrajině na úkor dávek pro rumunské děti a penzí pro naše seniory“. Rád by viděl Rumunsko v jeho hranicích z roku 1940, které zahrnovalo části dnešního Bulharska, Moldavska a Ukrajiny. Kišiněv a Kyjev tomuto politikovi zakázaly vstup na své území.

„Je velmi jasné, že vyrostl silný protizápadní trend a směřování Rumunska je v nebývalém ohrožení,“ citovala agentura Reuters politologa Cristiana Pirvuleska.

Podle analytika Valentina Naumeska, jehož citoval britský The Guardian, se ve volebních výsledcích s velkou pravděpodobností odrazí „frustrace, revolta a vztek vůči současnému systému“. Mediánový příjem domácností je oproti průměru EU třetinový, potraviny za posledních pět let zdražily o polovinu, skoro třetině z 19 milionů obyvatel hrozí chudoba a sociální vyloučení a významná část lidí v produktivním věku hledá lepší příležitosti v zahraničí.

O prezidentský post se ucházel také expremiér Victor Ponta, kterého v roce 2015 přiměly k rezignaci obrovské protesty proti korupci vyvolané tragickým požárem v bukurešťském hudebním klubu. Tento někdejší člen sociální demokracie se také přiklonil ke krajnímu nacionalismu, nezpochybňuje však závazky vyplývající z členství Rumunska v EU a NATO.

Prezident se v Rumunsku volí na pět let. Hlava státu má vliv především na zahraniční politiku, zastupuje Rumunsko na summitech EU a Severoatlantické aliance. Vede nejvyšší radu obrany, která odpovídá za obrannou strategii a národní bezpečnost Rumunska.

Představitelé EU a NATO vývoj v Rumunsku sledují s napětím, protože podle The Guardian po Maďarsku a Slovensku nechtějí mít v regionu dalšího odbojného politika, jehož postoje by mohly ohrozit pomoc Ukrajině. Západní spojenci Kyjeva si přejí, aby Rumunsko, na jehož území roste největší základna NATO v Evropě, zůstalo strategickým partnerem.

X X X

Německo chce ukončit ‚ping-pong‘ migrantů na hranicích. Zpřísní kontroly i odmítání

Budoucí německý ministr vnitra Alexander Dobrindt chce po středečním nástupu do funkce ihned nařídit přísnější odmítání migrantů a zintenzivnění kontrol na hranicích. Řekl to deníku Bild. „Čísla nelegální migrace musí klesnout. Pro úspěch lidskosti i pořádku je nutná kontrola, jasnost a důslednost. Připravujeme národní a evropská rozhodnutí, abychom toho dosáhli,“ prohlásil politik bavorské Křesťanskosociální unie (CSU).

 Odmítání migrantů na hranicích chce nová německá vláda koordinovat se sousedními zeměmi. Budoucí německý kancléř Friedrich Merz proto ještě před nástupem do funkce jednal s vrcholnými představiteli sousedních států včetně Česka. Spolková policie má již teď na hranicích dlouhodobě nasazeno 11 000 policistů. Nyní se jich několik tisíc přidá jako posila, uvedl Bild. Spolkové země kromě toho posílají posily do příhraničních oblastí.

Kontrola ze země i ze vzduchu

K plánům na výrazné zvýšení počtu policistů hlídajících hranice se v neděli vyjádřily německé policejní odbory GdP, které prý sice podporují opatření omezující ilegální migraci, zároveň jsou ale přesvědčeny, že při současném počtu policistů není dlouhodobě udržitelné, aby jich u hranic působilo tolik.

Šéf odborů Andreas Roßkopf navíc požaduje právní jistotu při vracení uprchlíků do sousedních zemí, není s nimi podle něj možné hrát „ping-pong“.

Thomas Strobl (CDU), ministr vnitra Bádenska-Württemberska, Bildu sdělil, že zemská policie „opět výrazně zvýší kontroly v příhraničí“. Policie této spolkové země se podílejí zejména na zesílených silničních kontrolách v podhůří u hranic se Švýcarskem.

Kromě toho se podle Bildu zintenzivňuje letecký dohled. Ten spočívá v nasazení vrtulníků pro monitorování tras používaných pašeráky v blízkosti hraničních kontrol.

Zpřísnění Schengenu?

Konzervativní unie CDU/CSU budoucího spolkového kancléře Friedricha Merze a koaliční sociální demokraté (SPD) se dohodli, že zpřísní migrační a azylovou politiku země. Chtějí mimo jiné častěji odmítat migranty přímo na hranicích, a to i když budou chtít podat žádost o azyl.

V programu má příští německá vláda také zefektivnění deportací a začít chce vyhošťovat i do Sýrie a Afghánistánu. V úterý Merz rovněž řekl, že jeho vláda bude na úrovni Evropské unie podporovat mnohem restriktivnější migrační politiku.

Německo kvůli nelegální migraci kontroluje už od roku 2015 hranice s Rakouskem. V říjnu 2023 přibyly kontroly na hranicích s Českem, Polskem a Švýcarskem. Loni v září se spolková policie objevila také na hranicích s Francií, Lucemburskem, Belgií, Nizozemskem a Dánskem, a kontroluje tak více či méně intenzivně celou německou pozemní hranici. Německo je přitom členem takzvaného schengenského prostoru volného pohybu, v němž by na vnitřních hranicích kontroly být neměly.

X X X

 Propálené oblečení, popáleniny, dezorientace. Blesk v sobotu na Ústecku zasáhl dva turisty z Německa

Dva turisty z Německa, muže a ženu, zasáhl při bouřkách v sobotu v Tisé na Ústecku blesk. Záchranáři je oba přepravili do ústecké nemocnice. Muž skončil s vážnějším zraněním v tamním traumacentru. České televizi to potvrdil mluvčí krajské záchranné služby Prokop Voleník.

 „Staršího muže jsme s vážným zraněním transportovali do ústeckého traumacentra a ženu se středně vážným zraněním jsme transportovali do ústecké nemocnice. Jedná se především o zranění způsobená tím výbojem,“ doplnil Voleník.

U neštěstí v odpoledních hodinách zasahovali také krušnohorští záchranáři. Horská služba o tom informovala v tiskové zprávě. Událost se odehrála mezi Tisou a Rájcem. Zranění byli podle ní silně dezorientovaní.

„Po prvotním vyšetření jsme u obou turistů zjistili popáleniny v oblasti hrudníku. Zcela průkazně byly nalezeny vstupy blesku na základě propálených otvorů na oblečení. Muž si mimo jiné stěžoval na silnou bolest tváře a zhoršené vidění na jedno oko. Oba poraněné turisty jsme následně předávali do péče posádek záchranné služby k dalším ošetření a následnému transportu do nemocnice v Ústí nad Labem,“ sdělil k zásahu náčelník oblasti Miroslav Račko.

Horská služba prosí návštěvníky horských oblastí, aby nepodceňovali přípravu na túry a nezapomínali si do svých mobilních telefonů nainstalovat kromě aplikace Záchranka a mapových podkladů také aplikace s aktuálními informacemi o meteorologické situaci. Vývoj bouřek se dá díky těmto aplikacím dobře zjistit a umožní turistům dostat se včas do bezpečí.