Varoval ho před eskalací války. Nově zvolený americký prezident Donald Trump hned ve čtvrtek telefonoval s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, napsal v neděli deník The Washington Post s odvoláním na několik zdrojů obeznámených s věcí. Podle jednoho z těchto zdrojů Trump doporučil šéfovi Kremlu, aby neeskaloval svou válku proti Ukrajině, a připomenul mu rozsah americké vojenské přítomnosti v Evropě.

Podle zjištění The Washington Post (WP) přišel hovor den poté, co Trump mluvil s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Dva zdroje deníku sdělily, že Kyjev byl o rozhovoru informován a že proti kontaktu s Putinem neměl výhrady. Ukrajinská diplomacie podle agentury Reuters reagovala prohlášením, že Kyjev o telefonátu nevěděl předem.

Trump v kampani sliboval, že v případě zvolení bude schopen ruskou agresi na Ukrajině rychle ukončit. „Promluvím s jedním, promluvím s druhým, svolám je dohromady,“ popisoval svůj plán v zářijové televizní debatě.

Nikdy však veřejně nevysvětlil, jak by dvě strany dotlačil k vyjednávání a jaké vyústění takovéhoto jednání by preferoval.

Při telefonátu s Putinem vyjádřil podle zdrojů WP budoucí americký prezident zájem o další rozhovory věnované „brzkému ukončení ukrajinské války“. V zákulisí pak dal Trump najevo, že by podpořil dohodu, která by přiřkla Rusku alespoň část aktuálně okupovaného území na Ukrajině, a v telefonátu se o teritoriální otázce zmínil, píše deník.

Ruský prezident ve čtvrtek poblahopřál Trumpovi ke znovuzvolení a řekl, že je připraven s ním hovořit. Dodal, že jakýkoli návrh, který by mohl pomoci ukončit konflikt na Ukrajině, si zasluhuje pozornost.

Západní představitelé i ukrajinský prezident Zelenskyj dlouhodobě uvádí, že válku může Putin kdykoli ukončit zastavením bojů a stažením ruských vojáků z Ukrajiny.

Se stažením Rusů počítá i „mírový vzorec“ prosazovaný Zelenským na mezinárodních jednáních. Spojené státy pod končícím prezidentem Joem Bidenem Ukrajinu nevyzývají k jednání s Putinem a posílají jí vojenské vybavení za desítky miliard dolarů.

Trump podle zdrojů webu Axios při středečním telefonátu řekl Zelenskému, že Ukrajinu bude podporovat, podrobnosti ale nepřidal. V kampani opakovaně dával najevo, že současnou míru pomoci od USA považuje za příliš vysokou.

„Musí se to zastavit,“ uvedl v jednom ze svých prohlášení, kde si stěžoval na válečné výdaje, přičemž nebylo zcela jasné, zda odkazoval na americkou pomoc nebo celou válku.

Další neznámou je vývoj v Kongresu, kde by mohli Trumpovi republikáni po Novém roce mít většinu v obou komorách. Mnozí republikánští zákonodárci při tom již delší dobu vystupují proti uvolňování dalších peněz na podporu Kyjeva.

X X 

Prosadí Trump razantní zvýšení dovozních cel? Českou ekonomiku by to velmi zasáhlo

 Pokud se znovuzvolený americký prezident Donald Trump vydá po své vlastní stopě a prosadí razantní zvýšení dovozních cel, které nestihl ve svém prvním prezidentském období, negativně se to dotkne celé globální ekonomiky včetně Česka.

Nastávající americký prezident Donald Trump je na rozdíl od své neúspěšné demokratické rivalky Kamaly Harris zastáncem nízkých daní, fosilních paliv i zbrzdění zelené tranzice, kterou rozjel jeho předchůdce ve funkci Joe Biden, a odstraňování byrokratických překážek pro domácí firmy obecně. Jiné je to ovšem s jeho postojem k mezinárodní obchodní a hospodářské kooperaci. Tam v duchu svého volebního hesla „America First“ prosazuje ochranu domácího trhu a tvrdou ruku vůči konkurenci. „Většina slibů Donalda Trumpa, která zazněla v průběhu jeho prezidentské kampaně, má potenciál evropskou a potažmo českou ekonomiku spíše poškodit.

Tím hlavním je protekcionistická obchodní politika uvalování dovozních cel. Cla obecně patří k destruktivním ekonomickým nástrojům, které sice mohou přinést úlevu konkrétním sektorům v dotyčné zemi, ovšem děje se tak za cenu poklesu blahobytu zbytku její populace a také okolního světa. Obvykle pak nová cla bývají následována recipročními opatřením protistrany – v tomto případě tedy Evropy či Číny – což celý problém násobí,“ konstatuje hlavní ekonom investiční společnosti Cyrrus Vít Hradil.

Také zkušenosti z prvního prezidentského období Donalda Trumpa naznačují, že staronový americký prezident nebude mít problém arzenál těžkého kalibru v podobě dovozních cel využívat. Ve hře jsou cla 60 procent i vyšší na dovoz zboží z Číny a deseti až 20procentní cla na dovoz zboží ze zbytku světa.

Čísla hovoří o škodlivém potenciálu takového kroku pro Evropu dostatečně. Spojené státy jsou pro Evropskou unii nejdůležitějším vývozním trhem. Směřuje tam asi pětina veškerého unijního vývozu, což lze vyčíslit na 500 miliard eur ročně. Spojené státy jsou rovněž významným partnerem unijní sedmadvacítky i na straně dovozu. Hodnota amerického zboží dováženého do Evropy představuje asi 350 miliard eur ročně, což znamená 14 procent veškerého dovozu. Pro Česko jsou Státy v oblasti exportu druhým nejvýznamnějším regionem mimo EU. Představují klíčový trh zejména pro automobilový průmysl, strojírenství, elektroniku, ale i IT technologie. Pokud dojde na cla, budou české firmy silně znevýhodněny.

České firmy ale, pokud na cla dojde, budou inkasovat dvojí ránu. Ta druhá by přišla ze strany našeho nejdůležitějšího partnera Německa. Spojené státy totiž dlouhodobě figurují mezi třemi nejvýznamnějšími německými exportními destinacemi. Do států každoročně směřuje okolo desetiny celkového vývozu a pro mnoho německých firem jsou právě prodeje na americkém trhu hlavním zdrojem jejich tržeb. Česko v Německu dlouhodobě uplatňuje asi třetinu svého vývozu. Nejvíce na ráně jsou opět automobily a strojírenská výroba. V loňském roce směřovalo z Německa do USA 11,4 procenta všech exportovaných aut, přičemž řada německých automobilek v čele s koncernem Volkswagen využívá řadu subdodavatelů z českých firem. Největší česká firma s tržbami přes 500 miliard korun, Škoda Auto, je součástí německého koncernu Volkswagen.  Netřeba asi připomínat, že automobilový průmysl se na českém hrubém domácím produktu podílí asi desetinou.

 Riziko pro unijní ekonomiku přitom představují i potenciální cla uvalená na Čínu ze strany USA. V takovém případě by se podle přesvědčení řady ekonomů Čína snažila uplatnit své zboží ve výrazně zvýšené míře na evropském trhu, čímž by oslabila pozice domácích výrobců. Mimochodem – my v Česku máme tendenci vidět za čínským dovozem jen textil či papírnický sortiment. Ve skutečnosti však odtamtud dovážíme ve významném množství také elektroniku a stroje. 

Evropské firmy také mohou řešit problém s vysokými cly tím, že do USA přestanou vyvážet své výrobky, nýbrž je budou vyrábět přímo na místě. Již nyní má mnoho německých firem v Americe své výrobní závody, vývojová centra a obchodní zastoupení. Například automobilové koncerny jako Volkswagen, BMW a Mercedes-Benz mají v USA rozsáhlé výrobní kapacity. „V případě, že dojde na realizaci některých avizovaných opatření na ochranu amerického trhu, jako je například zavedení dodatečných 20procentních cel, mohlo by dojít ke značnému poklesu transatlantického obchodu. Potom patrně budeme svědky zvýšení zájmu evropských společností o investování v USA,“ uvedla po zvolení Trumpa americkým prezidentem viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR Milena Jabůrková.

Tím ale nekončí výčet faktorů, které mohou vést evropské firmy k posílení jejich angažmá na evropském trhu a přesunu investic za oceán. Pro evropské firmy jsou potenciálně přitažlivé také – vedle pravděpodobného dalšího snížení korporátních daní i zdanění fyzických osob, což by mohlo snížit náklady na zaměstnance – Trumpovy plány zvýšit těžbu fosilních paliv, včetně ropy a zemního plynu, a odstranit „zelené“ iniciativy, jako je podpora elektromobilů. To by mohlo vést k nižším cenám energií a přesunu i toho posledního zbytku průmyslu, který zde zbyl. Již dnes už řada evropských zemí, v čele s Německem, čelí odchodu svých firem za Velkou louži kvůli vysokým cenám energií, rychle rostoucím mzdovým nákladům a nárůstu byrokracie.

Ivana Pečinková, ceskajustice.cz

X X X

 Kennedy navrhne Trumpovi obsazení zdravotnických úřadů. Během pandemie vystupoval proti očkování

Tým zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa požádal exkandidáta na prezidenta Roberta Kennedyho o návrhy na personální obsazení federálních zdravotnických úřadů. Píše to v sobotu agentura Reuters s odkazem na dva zdroje. Kennedy, který nakonec podpořil Trumpa, je známý mezi jiným odmítavým postojem k očkování. Jakou bude mít on sám roli v nové Trumpově administrativě, není zcela jasné.

 Trumpův tým nyní řeší předání moci a mimo jiné také obsazení několika tisíc vysokých postů ve federální administrativě. Část návrhů bude schvalovat Senát, kde budou mít republikáni většinu. Trump vstoupí do úřadu 20. ledna.

Blízký Kennedyho spolupracovník Del Bigtree agentuře Reuters řekl, že Trumpův tým Kennedyho vyzval, aby předložil návrhy na obsazení postů ve zdravotnických úřadech. To agentuře Reuters potvrdil i další zdroj obeznámený s jednáními. Má se to týkat například ministerstva zdravotnictví i například Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA).

Člen známé americké politické dynastie a advokát za životní prostředí Kennedy během pandemie covidu-19 vystupoval proti očkování. Letos registroval v několika státech svou kandidaturu na prezidenta, které se však později vzdal a podpořil Trumpa. V některých státech však přesto oficiálně zůstal kandidátem, protože kandidaturu nestáhl včas.

Stále není jasné, jakou roli by mohl mít Kennedy v nové Trumpově administrativě. Podle Bigtreea není vyloučeno, že Kennedy dostane oficiální funkci, nebo bude poradcem. „Prezident Trump mu (Kennedymu) dá dva roky na to, aby ukázal, že má úspěch,“ uvedl Bigtree. Podle něj chce Kennedy do federálních úřadů prosadit lékaře a lidi, kteří nejsou spojení s farmaceutickým průmyslem.

Samotný Kennedy odmítá, že by byl proti vakcínám. Tvrdí, že chce jen přísnější kontroly při autorizaci jejich používání, v čemž hraje důležitou roli FDA. V předvolební kampani uváděl, že chce uzdravit Spojené státy.

X X X

 Eduard Chmelár: Prečo vyhral Donald Trump

 Hoci som odpoveď na túto otázku čiastočne naznačil už v predchádzajúcom statuse, nateraz to najpodstatnejšie, čo potrebujete vedieť o charaktere týchto volieb, je závratná výška finančných nákladov.

Je známe, že celková výška vložených finančných prostriedkov sa s každým volebným cyklom zvyšuje, no tieto náklady už nie sú len závratné, ale aj zvrátené. Obrovský skok zaznamenali tieto výdavky v roku 2020, keď kandidáti vložili do kampane neuveriteľných 14,4 miliardy dolárov, čím sa stali tieto voľby nielen historicky najdrahšie, ale bol to viac ako dvojnásobok sumy z roku 2016. K tomu pripočítajte takmer 10 miliárd dolárov, ktoré stáli kampane kandidátov do Kongresu USA. Mnoho miliárd investovali do kampane kandidáti aj tento rok, takže sa dá očakávať ďalší rekord.

Najväčším zdrojom príspevkov kandidátov je finančný sektor. Pre Trumpa to bol najmä ťažobný priemysel (ropa a plyn), pre Harrisovú to bol hlavne IT priemysel a televízne a filmové spoločnosti. Až 40 percent finančných darov venovalo 1 percento najbohatších ľudí USA. A tu sa dostávame k pointe: Všetci máme právo podporovať svojich kandidátov. Ale len máloktorý z nás má takú finančnú silu, aby mohol reálne ovplyvniť zastúpenie svojich záujmov v politickom systéme. Pravidlá teda určuje ten, kto má peniaze. Ale to už nie je demokracia ani teoreticky. To je plutokracia.

Tieto voľby niesli v sebe falošnú emóciu, že víťazstvo Trumpa spôsobí novú vlnu pravicového extrémizmu v Európe a víťazstvo Kamaly Harrisovej povedie k tretej svetovej vojne. Lenže ako ukázali prieskumy, pre ľudí neboli dôležité obavy o demokraciu a už vôbec nie strach z migrantov, ale sociálno-ekonomické otázky. Čakali by ste, že toto musí byť jasná téma pre demokratickú kandidátku podobne ako v Európe by to mala byť jasná téma pre ľavicu. Ale nie. Kamala Harrisová mohla uspieť jediným spôsobom: že ponúkne antielitný protipól pravicového populizmu Donalda Trumpa a zaútočí na ekonomické elity. Ale to sa nestalo. Harrisová sa obávala, že odradí umiernených voličov a namiesto radikálnejších riešení (ustúpila dokonca aj z predchádzajúcich záväzkov demokratov týkajúcich sa regulácií cien či daní z kapitálových výnosov) ponúkla sterilné prísľuby o rozširovaní príležitostí, ekonomických stimuloch, možnosti voľby pre ženy – skrátka oživila zastarané neoliberálne zaklínadlá z deväťdesiatych rokov.

Podčiarknuté sčítané – v čase, keď dôvera v politické zriadenie nikdy nebola nižšia, keď až 70 percent Američanov verí, že záujmy oligarchie podkopávajú ekonomický systém a keď takmer nikto neverí, že krajina ide správnym smerom, Harrisová sa radila s konzultantmi z Wall Street, chvastala sa, že ju podporuje Dick Cheney (Bushov viceprezident, vojnový zločinec a mäsiar z Iraku, zodpovedný za smrť státisícov ľudí a mučenie zajatcov) a na novinársku otázku, čím sa bude jej administratíva líšiť od Bidenovej, prostoducho odpovedala: „Nič mi nenapadá.“

Tá zásadná zmena, ktorá sa tu udiala nie počas tejto volebnej kampane, ale za posledné desaťročie, bola, že demokrati sa vzdali svojich starých spojencov – pracujúcich ľudí, s ktorými bojovali proti skorumpovanému systému – a obrátili svoju pozornosť k čoraz užšej strednej triede. Ba čo viac, Harrisová namiesto toho, aby demaskovala Trumpa, že plánuje ďalšie daňové úľavy pre miliardárov, splietala niečo o tom, že „aj rozumní miliardári chápu nebezpečenstvo Trumpa pre demokraciu“. Zmýlila sa aj v tom, že jej posun doprava v otázke imigrácie pomôže získať umiernených republikánov. Harrisová nebola schopná odpovedať ani na elementárne otázky a navyše sa zosmiešnila tým, keď sľubovala zmeny, akoby nepatrila k vládnucemu establishmentu.

Naproti tomu sa Donald Trump od začiatku svojej politickej kariéry štylizoval do úlohy ochrancu obyčajných Američanov, a to napriek tomu, že jeho politika zvyšuje moc korporácií. Využíval to, že demokrati zostali pripútaní k mienkotvorným elitám – médiám, univerzitám, mimovládnym organizáciám – a že nedokázali sformulovať politiku, ktorá osloví nižšie vrstvy. Trump vedel osloviť práve tých, ktorí sú čoraz viac rozčarovaní zo súčasného systému a považujú sa za porazených. Trump im však nedodá zlepšenie ich ekonomického postavenia, ale ponúkne im ópium vo forme nacionalizmu, rasizmu a šovinizmu, ponúkne im fiktívneho vinníka ich reálnych problémov. My zasa od neho môžeme čakať tlak na zvyšovanie vojenských výdavkov, ktoré budú ochotne plniť aj tí, ktorí ho nenávidia. Bude tlačiť USA do obchodnej vojny nielen s Čínou, ale aj s Európskou úniou. Bude naďalej podporovať etnické čistky v Gaze, ale bez pokryteckých liberálnych sĺz. Ale stúpla nádej, že ukončí vojnu na Ukrajine, aj keď to určite nebude „do 24 hodín“, ako chvastúnsky sľuboval, dokonca si myslím, že to pre neho vôbec nebude priorita v najbližšom období.

Takže ešte predtým, ako sa pôjdem konečne trochu vyspať: boli tieto voľby fenomenálne? Boli. Uvedomte si, ako strašne všetky tie prieskumné agentúry a mediálne korporácie podcenili Trumpa. Médiá ho osočovali, na televízne debaty (bez ktorých sa doteraz nedali vyhrať voľby) sa vykašľal, polovica jeho bývalého vládneho kabinetu ho opustila, podobne ako Kisku ho odsúdili za daňové podvody, sústredil sa iba na priamy kontakt a sociálne siete – a napriek tomu je v tejto chvíli už jasné, že triumfoval, a to výraznejšie ako sa predpokladalo. Nielen osobným výsledkom, ale ovládol aj Kongres USA. Harrisovej nepomohlo ani nasadenie Taylor Swift a podpora Georga Clooneyho. Ale ak si demokrati doteraz neuvedomujú, ako katastrofálne sa minuli s očakávaniami voličov a namiesto toho oslavujú ako cenu útechy, že majú prvú transrodovú kongresmanku, prosím…

Čakajú nás veľké zmeny, ale nejasám z nich. Jednak preto, lebo Donald Trump je extrémne nepredvídateľný človek a jednak preto, lebo obaja kandidáti reprezentujú krízu systému v tej najhoršej podobe. A práve preto by sa mala Európa spamätať a nenechať sa takouto upadajúcou veľmocou, ktorá ju už nemá čo naučiť, strhnúť do priepasti.

Eduard Chmelár, (Status na FB, 6. novembra 2024), servervasevec.cz

 X X X

Proč je BRICS tak populární mezi zeměmi globálního Jihu?

„Od 22. do 24. října se lídři a vysocí představitelé z 33 zemí globálního Jihu a 6 mezinárodních organizací zúčastnily XVI. summitu BRICS v Kazani v Rusku, kde přivítaly nové členy do rodiny BRICS a pozvaly mnoho zemí, aby se staly partnerskými zeměmi. Dosud se o vstup do skupiny jako partnerské země přihlásilo více než deset zemí a více než 30 vyjádřilo zájem o připojení ke spolupráci BRICS. S rostoucím vlivem a přitažlivostí na mezinárodní scéně v posledních letech se BRICS stal velmi vyhledávaným mechanismem mezi zeměmi globálního Jihu. To není v žádném případě náhodné, ale spíše důsledkem různých příčin,“ hodnotí situaci v redakčním komentáři China Daily.

Nejpřesvědčivějším důvodem rostoucího vlivu BRICS je pevnost jeho kompozitu. Po přijetí zemí jako Egypt, Spojené arabské emiráty (SAE), Írán a Etiopie nyní BRICS pokrývá téměř polovinu světové populace. HDP BRIC, měřeno paritou kupní síly, dosáhl 63,2 bilionu USD, což daleko převyšuje 52,3 bilionu USD G7.

Podle nejnovějších předpovědí Mezinárodního měnového fondu (MMF) se světová ekonomika bude v příštích pěti letech více spoléhat na BRICS, aby poháněl růst, a samotná Čína přispěje 22 % celosvětového růstu, více než všechny země G7 dohromady.

China Daily uvádí, že ve výrobním sektoru země BRICS představují více než 40 % celkové světové produkce a hrají nepostradatelnou roli v globálním dodavatelském řetězci. Pokud jde o produkci potravin, země BRICS produkují 42 % světové pšenice, 52 % rýže a 46 % sóji, což slouží jako pilíř globální potravinové bezpečnosti. Jak se často říká: „Kdo se přiblíží k dobrému stromu, bude mít dobrý stín.“ Tato fakta dostatečně vysvětlují, proč země globálního Jihu přirozeně tíhnou k BRICS.

Spolupráce BRICS, protože přináší nesmírné výhody, má pro země globálního Jihu jedinečnou přitažlivost. Nová rozvojová banka (NDB), jako zářivá značka spolupráce zemí BRICS, již schválila více než 100 projektů s půjčkami v celkové výši více než 34 miliard USD, čímž poskytuje silnou podporu zemím globálního Jihu tím, že rozšiřuje jejich kanály financování a pomáhá jim s financováním. na slabá místa v infrastruktuře. Například NDB financovala projekty udržitelného zemědělství v Brazílii, což zemi pomohlo zlepšit produktivitu zemědělství a podpořilo její venkovskou ekonomiku. Také obchod mezi zeměmi BRICS se stal dynamičtějším. V posledních letech je tempo růstu celkového objemu obchodu v rámci zemí BRICS mnohem vyšší než celosvětového obchodu ve stejném období. To vneslo silný impuls do hospodářského oživení a rozvoje ostatních členských zemí.

Podle China Daily je BRICS platformou pro země s podobnými historickými zkušenostmi a rozvojovými výzvami, aby hledaly sílu prostřednictvím jednoty. Nabízí těmto zemím jedinečný kanál, jak se osvobodit od nespravedlivého zacházení, mluvit samy za sebe a bránit svá práva. Země globálního Jihu po dlouhou dobu postrádaly moc a mechanismus spolupráce, který by mohly skutečně nazývat svým vlastním. Mechanismus spolupráce BRICS situaci změnil. Spojením síly globálního Jihu, prosazováním míru, rozvoje, inovací, zeleného rozvoje a rovnosti, BRICS učinil globální vládnutí spravedlivější a inkluzivnější.

Několik zemí například využilo přílivu amerického dolaru k opakovanému odčerpávání bohatství ze světa na úkor globálního Jihu. Založením finančních institucí, jako je Contingent Reserve Arrangement (CRA), BRICS učinila mezinárodní finanční systém diverzifikovaný, čímž účinně brání vykořisťování zemí globálního Jihu.

Spolupráce BRICS poskytuje zásadní příležitosti pro solidaritu a spolupráci mezi zeměmi globálního Jihu. BRICS zastává principy otevřenosti, rovnosti a solidarity a nestaví žádné hranice založené na ideologii nebo geopolitických zájmech. Každá země může požádat o připojení, pokud splňuje kritéria. To je důvod, proč mnoho zemí globálního Jihu stojí ve frontě na podání žádosti. Tato otevřená povaha je bezprecedentní. Pro země globálního Jihu je pro ně téměř nemožné vstoupit na multilaterální platformy ovládané Západem. I když jsou občas pozváni, jsou často bezvýznamní účastníci bez skutečného „místa u stolu“ a mohou dokonce skončit uvedením „na jídelním lístku“. Ustavení a rozvoj mechanismu spolupráce BRICS rozbilo model „centrum-periferie“ v mezinárodních vztazích. Umožňuje zemím zapojit se do mechanismu na stejné úrovni a podle jejich vlastní vůle, což jim dává silný pocit identity a sounáležitosti.

Země BRICS budují partnerství založená na rovnosti, otevřenosti, spolupráci a vzájemném prospěchu. To je v souladu se základním trendem k větší demokracii v mezinárodních vztazích a naplňuje základní zájmy globálního Jihu. Naproti tomu některé země budují exkluzivní kruhy za zavřenými dveřmi a pokoušejí se zablokovat zemím globálního Jihu cestu k rozvoji. To, co dělají, je ve skutečnosti izolovat se. Globální Jih proto musí učinit správnou volbu a aktivněji se zapojit do širší spolupráce BRICS. Jen tak můžeme mít lepší vyhlídky na rozvoj, hodnotí China Daily.

X X X

O  RYCHLOSTI  NA  SILNICI  ROZHODOVAT  EXPERTI,  DOPRAVNÍ  INŽENÝŘI,  POLICISTÉ  DOPRAVY,  JAKO  DŘÍVE

ROZHODOVALY  O  TOM  I   AUTOŠKOLY,  EXPERTI  SVAZARMU

BYLA  VÝCHOVA  ŘIDIČŮ  PRO  ARMÁDU  A  PODNIKY

DPRAVA  MUSÍ  BÝT  RYCHLÁ  A  BEZPEČNÁ,  POLICISTÉ  TOLEROVALI  PŘEKROČENÍ  JÍZDY  O  1O  PROCENT

POMALÁ  JÍZDA  NIČÍ  ŽIVOTNÍ  PROSTŘEDÍ,  VZDUCH,  ULICE  PLNÉ  VÝFUKOVÝCH  PLYNŮ

POLICISTÉ  POKUTOVALI  ŘIDIČE  ZA  POMALOU  JÍZDU

VNITRO,  AUTOŠKOLY  ZAKÁZAT  STAROSTŮM  RADARY

POLICISTÉ  ŘÍDIT  DOPPRAVU  V  ULICÍCH,  KDE  JE  VELKÝ  PROVOZ

V  PRAZE  ZA  GEN  CARDY  PROVOZ  VŠUDE  POLICISTÉ,  REGULČÍCI

Pokuty za rychlost jako stroj na peníze, už za 51 km/h. Radarů v obcích přibývá

Z Česka se stává radarová velmoc. Počet silničních radarů podle statistik Českého metrologického institutu stále roste. V roce 2018 jich bylo 120, letos jich je už skoro 400. Aplikace mapy.cz dokonce hlásí 751 měření, mnohdy ale jde o radar měřící oba směry a je tak počítaný dvakrát.

Pro řadu měst je to lukrativní zdroj příjmů, který ale pomalu vysychá, neboť informace o radaru se mezi řidiči rychle rozkřikne. Ve středočeských Říčanech a okolí, kde je 66 rychlostních kamer, vybrali loni 74 milionů korun. Letos prý vyinkasují půlku. Sedmitisícový Vimperk, který měří radary rychlost na deseti místech, si na pokutách loni vydělal 39 milionů, letos přibližně 17 milionů. Slavkov u Brna z radarů loni získal 36 milionů korun, letos to podle starosty vypadá jen na polovinu této částky.

X X X

LUXUSNÍ  ZBOŽI  V  RUSKU

Trh si našel cestu. Rusové mají stále luxusní zboží ze Západu, sankce válku nezastavily

Několik evropských, amerických a britských balíčků protiruských sankcí se týká nejen ropy či letadel. Výrazně omezují i prodej luxusních západních výrobků, které se tolik líbí ruským elitám. Luxusní automobily, hodinky nebo šperky by se do Ruska vůbec neměly dostat. Realita je ale jiná a nejbohatším Rusům ani po téměř třech letech nic nechybí, zdůrazňuje španělský deník El País.

Obchody jako Hermès nebo Moët Hennessy Louis Vuitton odešly z Ruska hned po začátku války. Brzy následovali i prodejci automobilů Maybach a Rolls-Royce, a ruská menšina tak už neměla přístup ke svým rozmarům – ale jen nakrátko, píše El País.

Špičkové výrobky do Ruska proudí přes sousední země. Naznačují to i nejnovější mezinárodní celní údaje, které vykazují silný nárůst dovozu ze zemí jako Gruzie nebo Kazachstán.

Evropská unie zakázala Rusku i dovoz šperků a automobilů v hodnotě vyšší než 50 tisíc eur. Téměř okamžitě se však objevily alternativy, jak je tam dopravit. První trasa vedla přes Turecko. Následovalo Bělorusko, jehož vláda se s Moskvou přátelí. Brusel se loni pokusil tuto mezeru zacelit novým balíčkem sankcí, aby Minsku zabránil jejich zjevnému obcházení. Teprve se však ukáže, zda bude úspěšný.

Zakázané zboží se dnes přepravuje do Ruska z jihu: přes Gruzii, Ázerbájdžán a Kazachstán. Nedávné šetření gruzínského portálu iFact nazvalo jejich hranice s Ruskem „rájem automobilové dopravy“, protože v impozantních horách Kavkazu se prohánějí vozy Porsche nebo Lamborghini. Takové auto pak ještě musí ujet dalších 1800 kilometrů do Moskvy nebo 2500 kilometrů do Petrohradu, kde žijí skoro všichni bohatí Rusové. Tento černý trh má mnoho vítězů a jednoho poraženého – Ukrajinu.

Auta z Gruzie

V Gruzii se usadilo více než 100 tisíc Rusů, kteří utekli před mobilizací ze strachu, že skončí na ukrajinské frontě, ale nechovají nutně odpor vůči vládě Vladimira Putina. Jeden člen gruzínské opozice konstatoval, že „Rusové si v Gruzii za poslední dva roky otevřeli více podniků než za předchozích 30 let“.

Oficiálně žádný obchod s automobily mezi Gruzií a Ruskem neprobíhá, alespoň v oficiálních statistikách. Údaje Národního statistického úřadu však ukazují výrazný nárůst vývozu vozidel z Gruzie, která ovšem žádné vozy nevyrábí. Zatímco v letech 2012 až 2021 vyvážela v průměru 50 tisíc automobilů ročně, v roce 2022 jich bylo skoro 80 tisíc a loni 108 tisíc. Zisky země prudce vzrostly – dříve tento reexportní trh vynášel Gruzii zhruba 400 milionů eur ročně a nyní přesahuje dvě miliardy.

Západní vozy směřují i do Arménie, Ázerbájdžánu, Kazachstánu a Kyrgyzstánu, které se zakázaným zbožím rovněž čile obchodují. Nejjednodušeji se dá pašované auto získat tak, že se zájemce obrátí na prodejce nebo prostředníka s kontakty v Evropě. Někdo auto koupí a dopraví na hranice, další ho zaregistruje na celnici a jiný ho doveze.

V moskevském obchodním domě Gum také nadále fungují oficiální obchody západních značek, například Karl Lagerfeld, Hugo Boss, Dolce & Gabbana nebo Dior. K dostání jsou i mobilní telefony, jen jsou dražší.

 K mání jsou však i výrobky značek, které Rusko opustily. Nový iPhone 16 se tam začal prodávat dokonce několik dní před oficiálním uvedením na trh, přestože firma Apple v zemi ukončila činnost.

Ruský hrubý domácí produkt tak zdaleka nedosahuje hospodářské apokalypsy, kterou mnozí lidé na začátku invaze očekávali. Po poklesu o 1,2 procenta v roce 2022 loni dosáhl 3,6 procenta a podle nejnovější prognózy Mezinárodního měnového fondu zřejmě poroste stejným tempem i letos.

Méně zboží, dražší zboží

Podle profesora madridské IE Business School Maxima Mironova sankce ekonomický dopad měly, ale ne takový, aby zastavily válku.

„V Rusku je sice mnohem méně západních výrobků, ale jejich cena prudce vzrostla, takže největší ztráty utrpěli obyčejní lidé a rodiny. Vzrostla chudoba, ale Putinovy výdaje na válku zůstaly stejné,“ vysvětluje Mironov a zdůrazňuje, že samotná omezení nestačí.

Evropská unie v současnosti své hospodářské sankce proti Rusku přezkoumává, aby zacelila mezery, zejména ty, které umožňují dovoz kriticky důležitého materiálu pro Kreml přes Čínu. Je to další oříšek, který je třeba rozlousknout, uzavírá El País.

X X X

Námluvy na levici: Ve hře je společná kandidátka. SOCDEM však nechce hrát KSČM druhé housle

Měsíc po zvolení do čela Sociální demokracie se nová předsedkyně Jana Maláčová věnuje ostré palbě do řad vlády a dotazy na možnou koalici s KSČM odmítá s tím, že konkrétní strategii spolupráce na levici představí v lednu. Podle informací CNN Prima NEWS si totiž dala za cíl zkusit do té doby zvednout preference své strany sama. O spolupráci SOCDEM s komunisty se nicméně uvnitř obou stran mluví a jako jedna z pravděpodobných možností se jeví společná kandidátka pod dohodnutým názvem.

Jana Maláčová si nyní buduje pozici hlasité kritičky vlády a je vidět v médiích i na sociálních sítích. Opakuje hesla, jako je „ožebračování lidí vládou Petra Fialy“. Zda se jí podaří zvednout preference strany, teprve ukážou průzkumy.

 Křeslo předsedkyně nicméně získala se silným prohlášením o spolupráci na levici včetně KSČM, potažmo jejího projektu Stačilo!. „Z pohledu SOCDEM je to jediná realistická možnost, jak se vrátit do Sněmovny. Po tom, jak dopadla v krajských a evropských volbách, se samostatná kandidatura nezdá příliš realistická,“ řekl k tomu pro CNN Prima NEWS politolog z Masarykovy univerzity Lubomír Kopeček. Několik známých jmen nicméně kvůli možnosti aliance s komunisty stranu opustilo, třeba exministři Tomáš Petříček nebo Petra Buzková.

KSČM na koni

Podle informací CNN Prima NEWS je spolupráce na levici živou variantou, nicméně se Maláčová pokouší o zvednutí preferencí SOCDEM nejdříve vlastními silami.

„Myslím, že nějaká jednání probíhají, ale co vím, Jana chce mít čas to zkusit zvednout sama. Dala si čas tři čtyři měsíce,“ uvedl mimo záznam pro CNN Prima NEWS jeden z dobře informovaných členů Sociální demokracie s tím, že pokud dojde na spolupráci, bude SOCDEM chtít rovnoprávné postavení a v případě, že prolomí dveře Parlamentu, nejspíš i samostatné kluby v Poslanecké sněmovně.

Potvrzuje to i druhý zdroj ze SOCDEM. „Upřímně si myslím, že to bude společná kandidátka. Nemůžeme jít do koalice, to bychom museli získat nikoli pět, ale osm procent, abychom se dostali do Sněmovny. Budeme si muset založit jiný subjekt. Slyšel jsem ale slib, že nebudeme na kandidátce Stačilo! a KSČM. Mně z toho vychází, že se založí nový projekt,“ uvedl pro CNN Prima NEWS.

 Rozložení míst mezi sociální demokraty a komunisty na případné společné kandidátce tak bude nejspíš jeden z hlavních sporných bodů. Komunisté za sebou totiž mají úspěch v evropských i krajských volbách. „KSČM potřebuje SOCDEM méně, než potřebuje SOCDEM KSČM,“ dodal politolog Kopeček.

Konečná: Jsem pro nějaké spojení

Šéfka KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná na dotaz CNN Prima NEWS uvedla, že s Janou Maláčovou ani s nikým dalším nejedná. Zároveň otevřeně říká, že o partnera pro sněmovní volby stojí. Vyjednávat ale začne – dá-li k tomu strana na vnitrostranickém jednání 16. listopadu souhlas – nejen se SOCDEM. „Jsem proto, aby k nějakému spojení došlo. Nepředjímám ale, jak rozhodnou spolustraníci, zda a s kým se dohodneme,“ řekla Konečná.

 Krajské volby totiž ukázaly, že samostatná kandidatura KSČM nemusí hranici pěti procent překročit, příkladem je Karlovarský kraj. Ve zbytku regionů kandidovali komunisté v koalici Stačilo! a krajská zastupitelská křesla získali s jedinou výjimkou ve všech krajích.

Konečná zároveň preferuje, aby se případná dohodnutá aliance vyhnula nutnosti překonávat hranici osmi procent, nutných pro vstup dvojkoalice do Sněmovny. „Nejhorší varianta je vzbudit se druhý den po volbách se 7,9 procenty. To prostě nechcete,“ řekla. Proto se i z pohledu Konečné jeví jako rozumnější společná kandidátka.

Variantu kandidatury členů SOCDEM na kandidátce KSČM vyloučila už na sjezdu sama Maláčová a opačná možnost, tedy komunisté na kandidátce SOCDEM, není vzhledem k rozložení sil pravděpodobná.

Maláčová chce na svou stranu i odboráře

Zároveň se ale zdaleka nemusí jednat pouze o spolupráci sociálních demokratů a komunistů. Maláčová už několikrát zmínila, že by do široké levicové koalice ráda vtáhla i odbory. Ty mají tradičně k Sociální demokracii velmi blízko. A jak bylo řečeno, Konečná rovněž zdůrazňuje, že KSČM nemusí vyjednávat jen se SOCDEM.

Pro největší odborovou centrálu v Česku ČMKOS v posledních letech Maláčová pracovala jako expertka a předseda Josef Středula se netají, že ji v čele strany vidí rád. Pro CNN Prima NEWS Středula uvedl, že by si návrat SOCDEM do Sněmovny přál, on sám ale nikam kandidovat nebude a odbory podle něj zůstanou nadstranické.

„Pokud se SOCDEM vrátí k základu obhajovat zájmy zaměstnanců a jejich rodin, může to znamenat příjemný refresh. Není žádným tajemstvím, že řada členů kandidovala v minulosti na kandidátkách SOCDEM, tak to je jedna z možností,“ řekl CNN Prima NEWS.

Co bude se značkou Stačilo!

Při úvahách o možnostech, které SOCDEM a komunisté mají, zůstává otazník nad tím, zda bude KSČM ochotná opustit úspěšný projekt Stačilo!. Ten v sobě zahrnuje kromě KSČM Českou stranu národně sociální (ČSNS), ale i Českou suverenitu sociální demokracie, která po změně názvu sociálních demokratů na SOCDEM využívá zkratku ČSSD. V některých regionech v podzimních volbách Stačilo! kandidovalo i s dalšími uskupeními.

Na Jižní Moravě například s uskupením DOMOV, jenž mělo v programu pro pražské komunální volby pro oblast zahraniční politiky mj. „ukončení všech kolaborantských a vazalských vazeb na zahraniční diktát a nacistické a militantní režimy“. Proti dohodě se Stačilo! by se tak pravděpodobně zvedlo uvnitř sociální demokracie daleko více hlasů než proti alianci se samotnou KSČM.

„S rétorikou a s lidmi, s jakými kandidovala KSČM a Stačilo! do Evropského parlamentu, si spolupráci neumím představit. Ale záleží, co se vyjedná,“ uvedl pro CNN Prima NEWS předseda mládežnické organizace SOCDEM Lukáš Ulrych, jenž byl součástí minulého vedení strany.

Sama Konečná na dotaz CNN Prima NEWS, zda bude o předvolebním spojenectví vyjednávat za KSČM, nebo za Stačilo!, odpověděla, že za KSČM.

X X X

POZOR  NA  OSLEPNUTÍ  LÉKY

Oslepli, ochrnuli, někteří i zemřeli. Stovky lidí žalují v USA výrobce oblíbeného léku

Lék Ozempic se v posledních letech stal velmi populárním. Je sice určen k léčbě cukrovky, ale jeho vedlejším účinkem je pomoc při hubnutí. Nicméně se ukazuje, že užívání Ozempicu může přinést i vážné vedlejší účinky. Lidé tak podle zahraničních médií podávají stovky žalob.

Web USA Today News informuje o případu Monicy Churchové z Michiganu. „Nemohla jsem nic jíst ani pít. Cítila jsem hrozné pálení v žaludku a v hrudníku, ale nic nepomáhalo,“ popisovala žena, která po užití léku i zvracela. Churchová dokonce na dva týdny skončila v nemocnici.

 Žena ovšem není jediná, kdo měl po Ozempicu zdravotní problémy. Diabetik Bob Tuttle z Tennessee začal lék brát kvůli cukrovce. Zhruba po dvou letech užívání ale začal v roce 2018 pociťovat vedlejší účinky – ranní nevolnost a průjem. Ozempic sice užívat přestal, následky má ale podle svých slov i nyní. „Jsem méně aktivní. Nejsem schopen běhat ani střílet jako dřív,“ nechal se slyšet.

Web Daily Mail upozornil, že případů je daleko víc. Právníka Roberta Kinga oslovilo kvůli problémům s Ozempicem zhruba 400 lidí. Nejčastěji se podle něj potýkají s potížemi se žaludkem, ale někteří i oslepli, ochrnuli nebo jim vypadaly zuby.

Ozempic je ale spojen i s několika úmrtími, jak v týdnu informoval web CNN. „Upřímně řečeno jsem docela znepokojen tím, co nyní vidíme v USA,“ řekl podle webu Lars Fruergaard Jørgensen, prezident společnosti Novo Nordisk, která lék vyrábí.

Lék nicméně společnost dál považuje za bezpečný. „Novo Nordisk si stojí za bezpečností a účinností všech našich GLP-1 léků, pokud jsou používány správně a podávány pod dohledem licencovaného zdravotnického odborníka,“ stojí podle zahraničních webů v prohlášení firmy. Ta údajně úzce spolupracuje s americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv a bezpečnost léků monitoruje.

X X X

Skandál v srdci Afriky. Úředník měl v práci sex s ženami ministrů i neteří prezidenta

Rovníková Guinea řeší neobvyklý skandál. Úřady zjistily, že generální ředitel Národní agentury pro finanční vyšetřování Baltasar Engonga tajně natáčel videa svých sexuálních schůzek ve své kanceláři. Mezi jeho partnerky údajně patřily i manželky ministrů či neteř a sestra prezidenta. V reakci na skandál vydal viceprezident zákaz sexuálních aktivit ve státních kancelářích.

V srdci skandálu je syn prezidenta Hospodářského a měnového společenství střední Afriky. Podle portálu Africa Report je též synovcem prezidenta Rovníkové Guiney. Pro svůj pohledný zevnějšek získal přezdívku „Bello“ neboli „krásný“ ve španělštině.

Přestože zastává vysokou funkci, stal se terčem vyšetřování kvůli podezřelým převodům peněz z veřejných účtů na Kajmanské ostrovy. Během vyšetřování však úřady narazily na šokující objev: přes 400 videí sexuálních schůzek tohoto afrického Casanovy, ve kterých se objevují i manželky vysoce postavených činitelů, například šéfa policie, asi dvaceti ministrů, prezidentovy neteře a sestry.

 Engonga, ženatý otec šesti dětí, údajně natáčel některá z těchto setkání přímo ve své kanceláři, kde byly na videích vidět i státní symboly, včetně vlajky země. Generální prokurátor Nzang Nguema uvedl, že styky probíhaly dobrovolně a nejsou tedy trestné. Pokud se však prokáže, že Engonga trpí pohlavně přenosnou nemocí a ohrožoval tím veřejné zdraví, soud mu uloží trest.

Únik videí na veřejnost vyvolal značné pobouření. Viceprezident Teodoro Obiang Mangue oznámil, že jakýkoli státní zaměstnanec přistižený při sexuálních aktivitách v kanceláři bude přísně potrestán. Také nařídil instalaci kamer na ministerstvech a soudech, aby zabránil „neslušným a nezákonným činům,“ jak informuje BBC.

Aby zamezil dalšímu šíření „pornografických videí“, nařídil Mangue minulý týden omezit internetové připojení v zemi, což způsobilo výrazné problémy v internetovém provozu, především při stahování obrázků.

Podle portálu Africa Report vede Mangue s Engongem mocenský boj, protože „Bello“ byl považován za možného nástupce prezidenta. Dvaaosmdesátiletý Teodoro Obiang Nguema Mbasogo, který se dostal k moci krvavým pučem v roce 1979, dosadil mnoho členů rodiny do vládních funkcí, zatímco jeho političtí oponenti jsou potlačováni či mizí

X X X

Musíme držet kurz, říká kandidátka na eurokomisařku pro životní prostředí ke Green Dealu. Poslanci z ČR byli skeptičtí

 Po „grilování“ plném kritiky schválili europoslanci kandidátku na eurokomisařku pro životní prostředí, odolnost vody a pro soutěživou a cirkulární ekonomiku Jessiku Roswall. Předcházet tomu musela podle bruselského deníku Politico domluva tří frakcí o vzájemné podpoře kandidátů. Roswall totiž z jedné strany čelila kritice kvůli Green Dealu, k jehož dalšímu prosazování se zavázala, z druhé pak proto, že se vyhýbala konkrétním slibům. Otázky kladli i čeští europoslanci, kteří byli ke klimatické politice Unie spíše skeptičtí.

„Je vidět, že máte jasnou agendu, že je pro vás důležité brát ochranu klimatu jako celospolečenský úkol,“ řekla na slyšení třeba europoslankyně z německých křesťanských demokratů, tedy stejné politické rodiny jako Roswall, Christine Schneider. „V uplynulém legislativním období jsme čelili problému, že jsme přišli o mnoho důvěry a že jsme se často snažili regulovat pomocí zákazů, což přispělo k nárůstu skepse,“ dodala. Zdůraznila také, že je třeba deregulovat, pokud „skutečně chceme dostat lidi na naši stranu“.

Ursula von der Leyen v září přivítala kandidáty na eurokomisaře v bruselském Berlaymontu. Zdroj: sociální síť X/Ursula von der Leyen

Roswall v reakci řekla, že chce podpořit evropské udržitelné podniky. Zazněla také slova o zjednodušení pravidel, podrobení současných pravidel zátěžovým testům a o digitalizaci.

Skeptičtí byli ve svých dotazech i čeští europoslanci. Alexandr Vondra z ODS, která na evropské úrovni spadá do rodiny evropských konzervativců a reformistů, se ptal například na dovoz a poptávku po kritických surovinách. „Evropská unie čelí obrovskému riziku, když spoléhá na nejisté dovozy ze třetích zemí,“ řekl.

To chce kandidátka na eurokomisařku řešit třeba zvýšením recyklace, a tedy opakovaným užitím. „Jak posílit systém recyklace a opětného získávání tak, aby sekundární trh pro materiály byl levnější než u nových, nedotčených materiálů – zvýšíme cenu druhých, nebo zajistíme snížení ceny u první skupiny?“ ptal se Vondra. Poukázal tak na nepříjemnou realitu, že se používání recyklovaných kovů dnes mnohdy nevyplatí. Roswall v odpovědi řekla, že se na tuto problematiku podívá.

Kritika ze strany Patriotů pro Evropu

Největší kritika klimatických opatření přišla ze strany frakce Patrioti pro Evropu. Česká europoslankyně Jana Nagyová (ANO) se zeptala, jak Roswall plánuje sladit ambice Green Dealu s potřebou zajistit financování, když zásada zvaná „do no significant harm“, neboli nezpůsobit významnou škodu, která v podstatě diktuje, že evropské peníze nelze utrácet na projekty, které by poškodily celkové environmentální cíle bloku, brání spuštění některých projektů.

„Tento princip je důležitou součástí financování a je obsažen v řadě legislativ,“ odpověděla Roswall a zdůraznila, že podporovány by měly být především udržitelné projekty.

Nagyové frakční kolegyně, europoslankyně Susanna Ceccardi, se Roswall zase zeptala, zda je podle ní třeba přehodnotit zelená opatření, která podle ní „penalizují byznys“. „Pokud jde o Green Deal, musíme držet kurz,“ odpověděla švédská kandidátka na post europoslankyně s tím, že současně je důležité přesvědčit o jeho potřebnosti i lidi a firmy.

Problematická účast ve švédské vládě

Naopak strany, které jsou klimatické politice více nakloněny, měly pochybnosti o tom, zda Roswall skutečně povede Evropě směrem k větší environmentální odpovědnosti. Europoslanec z frakce Renew Pascal Canfin se třeba ptal, zda bude Roswall skutečně nezávislá na švédské vládě, které byla součástí. Švédsko se totiž v posledních letech opakovaně stavělo proti klíčovým legislativám, jako je nařízení o obnově přírody nebo nařízení o odlesňování. Roswall řekla, že ano. Udělá prý vše, co je v jejích silách, aby zajistila jejich správnou implementaci. „Pokud přijdeme o přírodu a biodiverzitu, přijdeme také o odolnost. Bez přírody se nemůžeme posunout ani v oblasti konkurenceschopnosti,“ řekla.

Švédský europoslanec z frakce Levice Jonas Sjöstedt zase žádal zhodnocení toho, jak dobře si tamní vláda vedla v dosahování klimatických cílů, a ptal se, jak by Roswall postupovala proti zemím, které nechtějí environmentální zákony dodržovat. „Je důležité, aby všechny členské státy implementovaly evropskou legislativu,“ řekla Roswall, přičemž se vyhnula otázce na Švédsko.

V otázce, kdy navrhne úpravu chemické politiky Evropské unie, se zase vyhnula konkrétním datům. Nezavázala se ani k úplnému zákazu takzvaných věčných látek, které jsou spojovány s řadou chorob., ceskajustice.cz