Šikanu u ženistů řeší i generalita. Ukrajinská armáda řeší nepříjemný problém v jedné z ženijních brigád. Novináři vyšťourali, že její velitelé systematicky šikanovali a bili vojáky. Ministerstvo obrany už do jednotky poslalo inspekci, skandál však v době zrychleného ruského postupu v Donbasu poškodil obraz armády. V písčitém úvozu dřepí vousatý voják v hučce a dívá se zpříma do kamery. Za ním na dřevěném kříži visí přivázaný muž v rozepnuté uniformě, rukávy má vyztužené klackem. Chlapík v popředí se jmenuje Vladyslav Pastuch a ještě nedávno sloužil jako velitel jedné z čet 211. pontonové a mostové brigády Ukrajinských ozbrojených sil.
Nešťastníkem na kříži je voják, který se provinil popíjením alkoholu ve službě. Podobný osud nepotkal jen jeho, jak dokazují výpovědi dalších šikanovaných příslušníků ženijní brigády z Ternopilu.
Měl nahoře silné krytí. Jeho kmotrem je totiž velitel brigády, jehož zástupce a náčelník brigádního štábu je zase Pastuchovým otcem.
X X X
Charkov vypadá jako Berlín v roce 1945. Mír si na Ukrajině přeje stále více lidí, popisuje reportér
Ukrajinu čeká třetí zima ve válečném stavu a Rusové dále pokračují v ničení civilní infrastruktury. „Psychicky je to strašně náročné. Evidentně to má své dopady i dovnitř ukrajinské společnosti – průzkumy teď naznačují, že výrazně přibylo lidí ochotných k mírovým jednáním s Ruskem,“ upozorňuje v pořadu Interview Plus reportér serveru Aktuálně.cz Martin Novák.
Situace je složitá zejména v Doněcké oblasti kolem města Pokrovsk. Jeho hlavní strategický význam tkví zejména v infrastruktuře, protože město plní roli důležité silniční křižovatky a dříve též železničního uzlu.
Celý rozhovor s reportérem Martinem Novákem
„Mluvil jsem se dvěma důstojníky a oba počítali s tím, že Pokrovsk padne,“ tvrdí Novák. „Ukrajincům jde hlavně o to, aby vyčerpávali ruské síly techniku.“ Protože právě početní zastoupení je aktuálně ukrajinskou největší slabinou.
„Rusové postupují i za cenu velkých lidských ztrát, protože nasadili vojáky, kteří tam jdou s tím, že si vydělají a nijak zvlášť doma chybět nebudou,“ shrnuje. Přílivům nových vojáků je velikostně menší Ukrajina těžko schopná konkurovat a debaty o posílení armády pravidelně čeří vodu tamní společnosti.
„Nad Ukrajinou se vznáší otázka, jestli by se neměl snížit věk pro mobilizaci,“ dokládá Novák. „Teď je snížený na 25 let a ve hře je, že by se snížil na 18 let. Ale je to velice těžké rozhodování, protože to znamená obětovat velkou část jedné generace.“
Téma navíc rozděluje Ukrajinu na ty, kteří bojují dobrovolně nebo v rodině někoho takového mají. A na ty, kteří se vojenské službě spíše snaží vyhnout.
„Mezi těmito dvěma složkami společnosti vzniká napětí. Ti, kteří o někoho přišli nebo kteří tam bojují, se na ty druhé dívají jako: vy si tady užíváte v týlu a naši kluci riskují životy a umírají tam,“ přibližuje reportér.
Ukrajina, nebo smrt
Náročným bojům odpovídá i stav oblastí nejblíže fronty. „V Charkovské oblasti je to zaminované a denně je tato oblast ostřelovaná ruskými klouzavými bombami a drony. Je tam cítit, že ta oblast funguje v nouzovém režimu a některé její části vypadají jako Berlín nebo Německo v roce 1945,“ říká Novák a srovnává: „Je to výrazně jiné, než když přijedete do Kyjeva.“
Ukrajinci se přesto nevzdávají a v některých oblastech – třeba v Záporožské – dokonce dosahují alespoň částečných úspěchů. Významný podíl na tom mají i členové speciálních jednotek Kraken.
„Jsou to lidé, kteří o sobě tvrdí, že možná nemají lepší výcvik než ostatní ukrajinské oddíly, ale jsou pro Ukrajinu schopní udělat v podstatě cokoliv. Řídí se heslem Ukrajina, nebo smrt,“ popisuje novinář.
Jejich úkolem je pronikat do šedých zón okupovaného území, mapovat ruské rozložení sil nebo osvobozovat dobyté oblasti. K těmto jednotkám se řadí několik tisíc vojáků, ale pro svůj specifický cíl příliš nevystupují z anonymity a nemluví s médii.
Vydržet do dohody
Navzdory odhodlání ale roste psychická únava a stále více Ukrajinců je podle průzkumů ochotno přistoupit na mírová jednání s Ruskem.
„Ukrajinci ztratili naději, že je v tuto chvíli reálné okupovaná území vrátit. Asi budou ochotni smířit se s tím, když se formálně řekne, že území jsou okupovaná dočasně a v budoucnosti, třeba až v Rusku nebude Vladimir Putin, se vrátí diplomaticky,“ domnívá se Novák. Do té doby převládá pocit, že to nějak vydrží.
Trump nesouhlasí s využitím amerických raket k ukrajinským úderům v Rusku. ‚Je to šílené,‘ řekl
Předpokládá se, že mírovou dohodu nastíní Donald Trump po své inauguraci. Jak přesně bude vypadat nebo jak se bude vymáhat, zatím není jasné.
„Ze signálů vysvítá, že Trump chce, aby se v určitém okamžiku zastavila frontová linie tam, kde je, a aby vzniklo demilitarizované pásmo, které by hlídali vojáci evropských zemí,“ podotýká Novák. „Kreml řekl, že to je předčasné. A to když si přeložíme z jazyka Kremlu, znamená, že nejsou úplně proti tomu.“
Je však jasné, že aby byla dohoda oboustranně přijatelná, nebude moct pro Rusko vyznívat poraženecky a Ukrajině zabrat více území, než sama ztratila.
„Pokud bude výsledek sportovní terminologií remíza, tak to mnoho Ukrajinců může přijmout,“ uzavírá Novák.
X X X
UKRAJINA NEBUDE V NATO, ZELENSKÝ ZBYTEČNĚ ZNIČIL UKRAJINU,
STATISÍCE ZBYTEČNÝCH MRTVÝCH, MILIONY LIDÍ MIMO UKRAJINU
POSTIHNOUT I FIALU, GEN PAVLA, DALŠÍ POLITIKY, KTEŘÍ BLÁZNIVÉHO
ZELENSKÉHO PODPOROVALI, DODÁVALI MU ZBRANĚ, MUNICI
VOJENSKÁ PROKURATURA VŠECHNY STÍHAT
Ukrajina nebude v NATO a přijde o území, řekl Fico. Média nařkl z propagandy
Ukrajina nedostane pozvánku do NATO a přijde o část území, řekl ve středu slovenský premiér Robert Fico. V projevu před poslanci evropského výboru slovenského parlamentu rovněž přirovnal práci evropských médií k ruské propagandě a zpochybňoval evropskou solidaritu ohledně dodávek zemního plynu. Bratislava prý má zájem na zachování tranzitu plynu přes Ukrajinu, byť by nebyl ruský.
„Ukrajina nedostane pozvánku do NATO. Rusko nikdy neodejde ani z Krymu, ani z území, která kontroluje. Kdo nezná ruskou duši, tak ať zapomene, že ji dokáže porazit,“ tvrdil Fico o ambicích Kyjeva na vstup do Severoatlantické aliance a o možném výsledku války na Ukrajině.
Slovensko za nynější Ficovy vlády, podobně jako Maďarsko, na rozdíl od jiných zemí Evropské unie kritizuje například dodávky západních zbraní na Ukrajinu a protiruské sankce. Ficův kabinet po loňském nástupu do úřadu zastavil vojenskou pomoc Ukrajině ze státních zásob, umožnil však pokračování komerčních dodávek vojenského materiálu.
Vláda v Bratislavě ve středu schválila balík humanitární pomoci Ukrajině v hodnotě 7,5 milionu eur (188 milionů korun), který kromě jiného zahrnuje pět odminovacích systémů slovenské produkce, stroje pro provádění zemních prací, cisternové přepravníky a přívěsy či dva detektory toxických látek.
Fico dále přirovnal práci evropských médií k ruské propagandě, když tvrdil, že tupé propagandě z Ruska věnuje stejnou pozornost jako tupé propagandě ze Západu. Zpochybňoval například zprávy o vysokém počtu úmrtí ruských vojáků na Ukrajině a dřívější způsob informování médií o průběhu války.
Slovenský premiér opět obhajoval snahu o zachování tranzitu plynu přes Ukrajinu, která po skončení platnosti stávajícího kontraktu s Ruskem na konci letošního roku už nehodlá dál přepravovat ruský plyn. „Ukrajina má zájem, aby byly zachovány tranzitní trasy. Oni říkají, že nechtějí přepravovat ruský plyn. Nebude to ruský plyn, bude to jiný,“ řekl.
Dodal, že dodávky plynu ze západu na Slovensko by byly dražší, a to i kvůli tranzitním poplatkům. Připomněl pak, že na tranzitu plynu z Ukrajiny dále do západní Evropy jeho země vydělávala. Bratislava už dříve odstartovala sérii jednání s cílem dosáhnout pokračování tranzitu plynu přes Ukrajinu na Slovensko i v příštím roce. Fico také řekl, že ve čtvrtek o této záležitosti bude jednat se šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.
Ukrajinský premiér Denys Šmyhal v pondělí uvedl, že pokud se Evropská komise obrátí na Kyjev ohledně tranzitu jiného plynu než ruského, ukrajinští činitelé o tom budou diskutovat a jsou připraveni dosáhnout příslušné dohody.
X X X
Zemřel pilot a bývalý velitel českých vzdušných sil Ladislav Klíma
Zemřel pilot a bývalý velitel českých vzdušných sil Ladislav Klíma, bylo mu 75 let. Na sociální síti Instagram to oznámily vzdušné síly české armády. Klíma v jejich čele stál od července 1997 do září 2001, tedy mimo jiné v době, kdy Česko vstoupilo do Severoatlantické aliance. Následně na vlastní žádost odešel do civilu.
Klíma se v roce 1976 spolu s Vladimírem Remkem, Oldřichem Pelčákem a Michalem Vondrouškem dostal do užšího výběru čtyř československých pilotů pro program Interkosmos. Do vesmíru se nakonec v roce 1978 podíval Remek.
„Skvělý pilot, neustále klidný a vyrovnaný. Výborný kamarád, skvělý člověk, špičkový odborník, který sloužil po boku prvního československého astronauta a přiblížil naše letectvo standardům aliance. Velitel, na kterého se nezapomíná,“ uvedly vzdušné síly.
X X X
CNN: Soudruh Fiala se mstí lidem spravedlnosti za protesty
Ministerstvo spravedlnosti nebude mít v příštím roce jistotu, zda zvládne ze schváleného rozpočtu pokrýt platy svých zaměstnanců. V tiskové zprávě to uvedla Eliška Hronová, předsedkyně odborové platformy ministerstva. Odbory zkritizovaly přijatý pozměňovací návrh poslance Vojtěcha Munzara (ODS), který označily za odvetnou reakci na jejich protestní happening před ministerstvem. Munzar v reakci řekl, že obvinění považuje za nesmyslné.
Munzar dnes uvedl, že svým návrhem chtěl peníze přidat výhradně platově poddimenzovaným zaměstnancům justice a ve Vězeňské službě. Pokud by na samotném ministerstvu spravedlnosti na úředních pozicích nastalo další navýšení platů nad rámec centrálního rozhodnutí vlády o růstu platů ve veřejné sféře, mohlo by to podle něj znamenat precedens pro ostatní ministerstva.
„Ministerstvo nedostane do dalšího roku dost peněz ani na pokrytí stávajících platů, a už vůbec ne na jejich požadované dorovnání na úroveň jiných úřadů. Podle platformy tento způsob odpovědi zaměstnavatele, nota bene státu, na varování před palčivými problémy zaměstnanců do vyspělých demokracií nepatří,“ napsala Hronová.
Stávková pohotovost
Připomněla, že Listina základních práv a svobod garantuje jak sdružování se na ochranu hospodářských a sociálních zájmů v odborových organizacích, tak i právo zaměstnanců na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky.
Odbory ministerstva jsou od července ve stávkové pohotovosti kvůli platům a personální situaci v úřadu, kterou označují za kritickou. Hronová zrekapitulovala, že ministr Pavel Blažek (ODS) s platformou letos opakovaně jednal a následně uplatnil pozměňovací návrh k rozpočtu, který mimo jiné přesouval 25,7 milionu korun na platy zaměstnanců ministerstva.
„Přesun těchto prostředků nepředstavoval trvalé a systémové řešení, ale pouhé zajištění toho, aby ministerstvo vůbec mělo dostatek prostředků na pokrytí stávajících platů na rok 2025,“ konstatovala Hronová s tím, že i kvůli tomu platforma 14. listopadu uspořádala veřejný protest. O šest dní později vznesl Blažkův spolustraník Munzar konkurenční pozměňovací návrh, který už s navýšením peněz na platy státních zaměstnanců ministerstva nepočítal.
„Platforma považuje za důležité vyjádřit, že uplatnění a schválení pozměňovacího návrhu poslance Vojtěcha Munzara vnímá jako mstu za happening zaměstnanců ministerstva spravedlnosti. Jednak kvůli blízké časové souvislosti obou událostí, jednak kvůli způsobu, jakým (ne)byl později schválený pozměňovací návrh odůvodněn a komunikován vůči platformě i vůči veřejnosti,“ uvedli odboráři.
Vládní poslanci podle odborů vědomě riskují ohrožení kvality a rychlosti agend, které má ministerstvo na starosti. Hronová dodala, že podobné kroky navíc vyvolávají obavy, že politici budou odvetné reakce při dalším upozornění na nesystémové záležitosti v oblasti státní správy stupňovat, ceskajustice.cz
X X X
Geopolitika BRICS
Na portálu infoBRICS byl publikován zajímavý pohled analytičky Evy Seiwertové z Mercatorova institutu pro čínská studia na směrování BRICS z geopolitického pohledu. Zásadní pro text je již titulek: Protizápadní nebo nezápadní?
První summit BRICS+ po rozšíření skupiny v lednu 2024 umožnil ruskému hostiteli Vladimiru Putinovi stylizovat se do role neizolovaného světového vůdce, ale nedostatek podstatného vývoje v klíčových tématech zdůrazňuje rozdíly mezi ambicemi devíti členských států, a to spíše než jejich jednotu. Zatímco BRICS je třeba brát vážně jako rostoucí ekonomickou organizaci zahrnující mnoho zemí globálního Jihu, bylo by chybou interpretovat ji jako jeden pól oboustranné geopolitické soutěže mezi Čínou a Ruskem a Západem.
Summit v Kazani, který se konal ve dnech 22. až 24. října, získal velkou mezinárodní pozornost, částečně díky tomu, že jej Putin představil jako jednu z „nejrozsáhlejších zahraničněpolitických událostí vůbec“ v Rusku a nepochybně působivý seznam účastníků. Kromě osmi z devíti řádných členských států (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika, Egypt, Etiopie, Írán, Spojené arabské emiráty) přítomných (brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva se zúčastnil online kvůli nedávnému zranění hlavy), přes 20 dalších bylo zastoupeno více než dvacet zemí, mnohé z nich hlavami států. Mezi prominentní hosty patřili turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan, palestinský prezident Mahmúd Abbás, běloruský prezident Alexander Lukašenko a generální tajemník Spojených národů António Guterres.
Jak je na multilaterálních summitech běžné, několik vůdců se také sešlo bilaterálně na okraj summitu, přičemž Putin měl na programu 17 bilaterálních setkání. Pozoruhodné bylo středeční setkání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga s indickým premiérem Naréndrou Módím, které bylo prvním mezi oběma vůdci po pěti letech, usnadněné průlomovou dohodou o sporu o čínsko-indické hranice, den před začátkem summitu.
Nezápadní nebo protizápadní BRICS?
Mnoho západních pozorovatelů považuje BRICS za stále více protizápadní organizaci, přičemž poznamenali, že summit se konal ve válečném štvaní v Rusku, zatímco skupina v lednu 2024 přivítala Írán jako řádného člena. Je pravda, že země BRICS sdílejí výslovnou ambici snížit dominanci Západu v globálním vládnutí a posílit mezinárodní vliv zemí globálního Jihu. Nastolení „spravedlivějšího a demokratičtějšího světového řádu“ bylo hlavním zájmem, který zdůrazňovali všichni členové, staří i noví. BRICS jako skupina také kritizuje používání sankcí západními zeměmi a chce zvýšit používání místních měn ve finančních transakcích členských států, aby se snížila jejich závislost na dolaru.
Ale číst taková opatření jako celoorganizační proklamaci zřetelného protizápadního sentimentu je hrubé zjednodušení. I když to pro některé – především Rusko, Írán a v menší míře Čínu – pravděpodobně platí, jiné členské státy si nepřejí být považovány za součást protizápadního klubu. Členové jako Indie, Brazílie a Spojené arabské emiráty ve skutečnosti nadále úzce spolupracují se západními partnery – vyjádřeno mimo jiné v účasti Indie na čtyřstranném dialogu o bezpečnosti spolu s Austrálií, Japonskem a Spojenými státy. Tyto země pravidelně tlačí zpět na iniciativy, které nejsou v souladu s jejich vlastními programy zahraniční politiky. Například počátkem tohoto měsíce uspořádalo silně sankcionované Rusko setkání ministrů financí BRICS, na kterém ruský ministr financí Anton Siluanov vyzval k vytvoření alternativy k Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF), stejně jako ratingové agentury BRICS, zajišťovny a komoditní burza. Většina ministrů financí a šéfů centrálních bank zemí BRICS se však ani neobtěžovala zúčastnit se a místo toho vyslala pouze nižší úředníky.
Deklarace ze summitu podobně vyzývá k reformě brettonwoodských institucí spíše než k vytváření plnohodnotných alternativ. Kromě toho se členské státy dohodly, že „prodiskutují a prostudují proveditelnost zřízení nezávislé infrastruktury přeshraničního vypořádání a depozitáře, BRICS Clear, iniciativy k doplnění stávající infrastruktury finančního trhu, jakož i nezávislé zajistné kapacity BRICS, včetně BRICS (Re)Insurance Company, s účastí na dobrovolném základě“ . I když dojde na snížení prvenství dolaru v mezinárodním obchodu – což většina členských států obecně upřednostňuje – existuje mnoho rozdílů v tom, jak toho lze dosáhnout, a očekávaný vzestup čínského jüanu jako alternativy k dolaru nesedí spolučlenské Indii i dalším zemím.
Brát zájmy členů vážně bez přehánění vlivu skupiny
BRICS skutečně zaznamenalo nárůst počtu kandidátských států a zahrnují působivá ekonomická čísla. Členské země tvoří 29 procent světového HDP a 40 procent produkce ropy. Není ale třeba se bát rozvoje velkého geopolitického protizápadního bloku. Na to jsou jejich zájmy až příliš různorodé a zahrnují příliš mnoho zemí, které si organizace cení pouze jako nezápadní než protizápadní skupiny.
Evropa by se měla zaměřit na to, aby brala vážně kritiku, která spojuje všechny země BRICS+, „nezápadní“ i „protizápadní“, což zahrnuje nespravedlivou dominanci západních států v klíčových mezinárodních institucích, která již neodráží současnou mezinárodní mocenskou realitu. Ale nepřehánějme domnělou „hrozbu“ této volné platformy. Vzhledem k přitažlivosti zemí BRICS jako alternativy k institucím vedeným Západem existuje jasná potřeba, aby evropské země přehodnotily své strategie pro spolupráci se zeměmi globálního Jihu. Udržování vztahů s jednotlivými zeměmi BRICS – jako to v současnosti dělá německý kancléř Olaf Scholz při své návštěvě Nového Dillí na 7. mezivládních konzultacích mezi Německem a Indií – je zásadní pro to, aby se BRICS+ nikdy nestal skutečně protizápadním pólem.
Eva Seiwert, Zdroj: merics.org, Jana Putzlacher, server vasevec.cz
X X X
Trump podporuje převzetí Sýrie Erdoğanem
Podle Politico.eu Donald Trump, jako vždy originálně a mimo tuctové západní mainstreamové uvažování při tiskové konferenci v Mar-A-Lago zhodnotil jednání Erdogana v Sýrii. Podle Trumpa to bylo Turecko, které zorganizovalo svržení Asada v Sýrii.
Proud jeho úvah byl místy zdánlivě protichůdný, ale výsledek po celkovém přečtení je jasný. Aniž by se na rozdíl od módního tónu současných probidenovských pisálků zabýval otázkou, zda Rusko bylo či nebylo poraženo (konec konců bude potřepovat se s Putinem domluvit na ukončení konfliktu na Ukrajině, což je zjevně jeho rozhodující prioritou na rozdíl od ostatního Západu – NATO či EU, kteří by chtěli proti Rusku bojovat do nekonečna) Trump konstatoval:“
Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan provedl „nepřátelské ovládnutí“ Sýrie, o které Turecko toužilo „po tisíce let“.
Poté volně navázal, na dotaz ohledně 900 amerických vojáků amerických vojáků, kteří jsou v současné době v Sýrii, že je chtěl stáhnout země během svého posledního působení ve funkci prezidenta a po chvíli pokračoval, že Turecko kontroluje militanty, kteří svrhli syrského Bašára Asada. „Ti lidé, kteří vstoupili (a patrně měl na mysli ozbrojené islámské povstalecké síly, jsou kontrolováni Tureckem. „A to je v pořádku, to je další způsob boje.“
(To, že to tak úplně nebylo víme z jiných zdrojů, protože nakonec útěk Asada zorganizovaly ruské tajné služby, když Putin seznal, že Asad není schopen účinně zavelet svým vojskům a hrozí mu bezprostředně osud Kaddáfího. Litovat ho ovšem nemusíme, protože si odvezl miliardy, takže zcela určitě to žádný dobrodinec nebyl. A Putin si skvěle uvolnil ruce pro dokončení mnohem důležitější operace na Ukrajině)
A Trump ke svým úvahám ještě dodal.
„Mimochodem, Turecko je hlavní síla,“ řekl. „Erdoğan je někdo, s kým jsem si skvěle rozuměl, a má velkou vojenskou sílu. A ta jeho není opotřebována válkou. Vybudoval velmi silnou a mocnou armádu.“ „Za tím je Turecko. Je to velmi chytrý chlap, chtěli to tisíce let a on to dostal.“
Na otázku, zda se obává dalších nepokojů, Trump odpověděl: „Nikdo neví, jaký bude konečný výsledek v regionu. Nikdo neví, kdo bude ve finále vládnout. Věřím, že to bude Turecko. Erdogan je chytrý, je to velmi chytrý chlap a je velmi tvrdý a zopakoval : Turecko provedlo nepřátelské převzetí bez ztráty mnoha životů.
J.V. To mě přivádí ke třem souběžným myšlenkám.
1, Především je zajímavé a podle mne i kladné, jak jsem již uvedl v úvodě, že se nedotkl jakkoliv úlohy Ruska, že by snad mělo být poraženo v Sýrii. To nehodlá komentovat
2, Ani slovem se rovněž nezmínil i Izraeli, které podle současných postupů naopak se snaží situace využít, protože, přes svůj kladný vztah k této zemi, důrazně vybídl Natanjahua, aby skončil se svými vojenskými výboji, ale ten to nerespektuje…
3, Bude zajímavé, jak se bude chovat k vlastním ozbrojeným rebelům, které Biden naopak vítá coby vítěze nad Putinem, ale Trump coby vítěze Erdogana…a toho Biden nemusel.
V každém případě se s Trumpem jistě nebudeme nudit. JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz
X X X
Čínský Národní statistický úřad v pondělí zveřejnil zprávu o pokračujícím zotavování čínské ekonomiky, informuje portál Global Times. Tento trend je podle analytiků možný díky synergii vytvořené stávajícími podpůrnými politikami a postupným zaváděním nových stimulů. Zrychlený růst s týká výrobního sektoru a sektoru služeb, což take souvisí se zlepšeným očekávání veřejnosti.
Celková přidaná hodnota průmyslových podniků nad určenou velikost v listopadu meziročně vzrostla o 5,4 procenta, o 0,1 procentního bodu rychleji než před měsícem, resp. o 0,46 procenta meziměsíčně. Index produkce služeb minulý měsíc meziročně vzrostl o 6,1 procenta. Služby informačních technologií, leasing a obchodní služby a finanční zprostředkování meziročně podle úřadu vzrostly o 9,3 procenta.
Celkový maloobchodní prodej spotřebního zboží dosáhl v listopadu 4,38 bilionu jüanů (601 miliard dolarů), což je meziroční nárůst o 3,0 procenta nebo meziměsíční nárůst o 0,16 procenta.
Mezi lednem a listopadem dosáhly hrubé investice do fixních aktiv v zemi 46,58 bilionu jüanů, meziročně o 3,3 procenta více. Bez zahrnutí investic do sektoru nemovitostí vzrostly celkové investice do stálých aktiv za prvních 11 měsíců o 7,4 procenta, uvedl Národní statistický úřad.
V prvních jedenácti měsících byla míra nezaměstnanosti ve městech v průměru 5,1 procenta, což je o 0,1 procentního bodu méně než ve stejném období loňského roku. Nezaměstnanost ve městech v listopadu činila 5,0 procenta, oproti říjnu se nezměnila, server vasevec.cz
X X X
Zaměstnanci okresních soudů dostanou o 1200 Kč méně než u krajských soudů
Průměrný rozpočtovaný plat pro zaměstnance okresních soudů bude od Nového roku 41.170 korun, tedy o 1200 korun méně než u zaměstnanců krajských soudů. Rozhodnutí Kolegia předsedů krajských soudů ministerstvo vzalo podle mluvčího Vladimíra Řepky na vědomí. Zároveň potvrdil předchozí informaci justičních odborů, že zaměstnanci krajských soudů budou mít průměrný rozpočtovaný plat 42.370 korun.
„Oproti průměrnému rozpočtovanému platu k 1. 1. 2024, který činil 37.370 Kč, se jedná o meziroční navýšení ve výši 5000 korun. Pokračuje tak pozitivní trend navyšování platů zaměstnanců v justici, který navazuje na skutečnost, že se v průběhu letošního roku podařilo zajistit navýšení o 8400 Kč na každé tabulkové místo v justici,“ napsal k rozpočtovanému platu pro krajské soudy Řepka.
Ponížení částky o 1200 korun pro okresní soudy se týká jak zaměstnanců ve správě, tak i v administrativě a ve výkonu. První skupina personálu se stará o chod soudů jako účetní, personalisté či informatici, druhá se bezprostředně podílí na vyřizování soudní agendy z pozic zapisovatelů, vyšších soudních úředníků, asistentů soudců či soudních tajemníků. O rozhodnutí Kolegia Česká justice již dříve informovala. „Kolegium se dohodlo na sjednocení výše krácení průměrného rozpočtovaného platu určeného MSp krajským soudům na jedno systemizované místo o částku 1.200 Kč pro administrativu a správu okresních soudů a POP (pomocný obslužný personál) bez krácení,“ uvedli předsedové soudů. Praxi rozdílného odměňování na krajských a okresních soudech už dříve zaměstnanci opakovaně kritizovali.
Místopředsedkyně Odborového svazu justice Marie Šafrová minulý týden řekla po jednání s ministrem spravedlnosti, že z částky 5000 Kč by mělo jít 2100 korun do nenárokových, motivačních složek platů a zbytek do nárokové části. Zdůraznila, že tyto částky jsou průměrné. Jaké konkrétní peníze zaměstnanci soudů dostanou, zjistí až po Novém roce z výplatních pásek. Odbory zůstávají ve stávkové pohotovosti, zaměstnanci soudů v květnu a v říjnu kvůli stávajícím mzdovým podmínkám stávkovali.
Odboráři stále trvají na vytvoření samostatných platových tabulek pro zaměstnance soudů, které by byly vzhledem k náročnosti práce justičního personálu oddělené od ostatních pracovníků státní správy. Případně požadují jiné vládní opatření, které by zavedlo systémovou změnu. S ministerstvem hodlají dále jednat i v příštím roce. Eva Paseková, ceskajustice.cz
X X X
Soud zprostil žďárského soudce obžaloby z křivého obvinění
Brněnský krajský soud dnes zprostil obžaloby žďárského soudce Romana Švaňhala, kterého v srpnu Okresní soud v Třebíči uznal vinným z křivého obvinění bývalé partnerky. Pokud by odvolací soud potvrdil původní peněžitý trest, Švaňhal by jako soudce skončil, napsal server Seznam Zprávy. Švaňhal byl už dříve několik let zproštěný výkonu funkce, protože stanul před soudem kvůli údajnému vydírání a vyhrožování partnerce. V tomto případu Nejvyšší soud rozhodl, že šlo spíše o přestupek. Dnešní rozhodnutí brněnského soudu je pravomocné.
„Cesta spravedlnosti je někdy klikatá. Jsou s tím spojené i emoce,“ uvedl k verdiktu Švaňhal. Státní zástupce ani zmocněnec ženy neuvedli, zda využijí mimořádný opravný prostředek a dovolají se k Nejvyššímu soudu.
Třebíčský soudce do písemného prvoinstančního rozsudku napsal, že Švaňhal nemluvil pravdu, když v trestním oznámení tvrdil, že ho někdejší partnerka týrala a že se v říjnu 2017 vloupala do jeho domu. Odvolací soud uvedl, že se ztotožnil s námitkami obhajoby. „Lze mít značné pochybnosti o tom, zda ke křivému obvinění vůbec došlo. Kromě výpovědi poškozené nebyl v průběhu dokazování zjištěn žádný přímý důkaz, který by dokazoval, že inkriminovaného dne nedošlo k neoprávněnému vniknutí poškozené do domu obžalovaného,“ uvedl soudce odvolací instance Josef Teplý.
Zmocněnec bývalé Švaňhalovy družky Ladislav Prošek uvedl, že dnešní verdikt vnímá jako chybný a nespravedlivý. „Poškozená má za to, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Mimo jiné odvolací soud dospěl k názoru na věrohodnost svědka a poškozené, který je odlišný od názoru soudu prvního stupně, aniž by svědka a poškozenou vyslechl. Odvolací soud tak odlišně hodnotí výslechy osob, které sám nevyslechl a ani je neviděl,“ uvedl.
Bývalý předseda žďárského soudu Švaňhal byl zproštěný výkonu funkce soudce od 1. července 2018 do letošního 24. ledna. V loňském roce byl Švaňhal odsouzený za to, že vydíral svou někdejší partnerku a vyhrožoval jí. Podle obžaloby v letech 2015 až 2017 hrozil své tehdejší partnerce tím, že ji vyhodí na ulici nebo že z ní udělá blázna. Vyhrožoval jí svým vlivem a tím, že ji připraví o možnost stýkat se se synem.
Obvodní soud pro Prahu 4 a Městský soud v Praze se případem zabývaly opakovaně. Nejprve byl Švaňhal odsouzen za týrání osoby žijící ve společném obydlí. Rozhodnutí však tehdy Nejvyšší soud zrušil kvůli nesprávné právní kvalifikaci. Muž se prý choval bezohledně a celkově morálně nepřijatelně, nešlo však o týrání.
Poté si Švaňhal vyslechl dvacetiměsíční trest vězení s podmínečným odkladem na 30 měsíců za vydírání a nebezpečné vyhrožování. Letos v lednu Nejvyšší soud i tento rozsudek zrušil. Soudcovo jednání podle něj bylo spíše přestupkem proti občanskému soužití, který je oprávněný řešit městský úřad. Švaňhal se tak letos na přelomu ledna a února vrátil k výkonu funkce soudce. Ta podle zákona zaniká až v případě pravomocného odsouzení. Eva Paseková, ceskajustice.cz
X X X
Elektronické náramky hlídaly za první půlrok jen 79 lidí. Kapacita je mnohem vyšší
Nový elektronický monitorovací systém hlídal za první půlrok svého fungování v Česku 79 lidí. Uvedl to mluvčí Probační a mediační služby (PMS) Martin Bačkovský. Služba má přitom k dispozici 350 náramků a další může dokoupit. Soudy zatím zařízení využívají nejčastěji pro domácí vězně, v části případů ale náramky nahrazují i vazbu.
Probační služba představila nový systém letos 25. června, fungoval ovšem začal už o týden dříve. Od té doby si hlídací náramky nasadilo 64 domácích vězňů, v dalších 12 případech dal soud náramkům přednost před eskortováním obviněného do vazební cely. Zbývající tři náramky pak zajišťovaly takzvaná přiměřená omezení uložená soudem, mezi nimiž může být i povinnost zdržovat se v určeném čase ve stanoveném obydlí.
Náramky mají přispět ke snížení počtu vězňů, kterých je nyní ve věznicích 19.524. Elektronický systém aktuálně monitoruje 61 lidí. „Spolupráce s dodavatelem je bez problémů a systém funguje podle dohodnutých parametrů,“ popsal Bačkovský zkušenosti s českou firmou Forsolution CZ. Pražská společnost byla jediná, která se přihlásila do výběrového řízení. Za dodání 700 kusů náramků a zajištění jejich sedmiletého provozu jí stát zaplatí 93,6 milionu korun s DPH, přičemž probační služba má opci na dalších 1000 náramků.
Fiasko předchozího projektu
Představitelé PMS i ministerstva spravedlnosti v posledních měsících opakovaně uváděli, že počet lidí hlídaných náramky je nízký a kapacita monitoringu podstatně vyšší. Náměstek ministerstva Karel Dvořák řekl minulý týden na zasedání sněmovního bezpečnostního výboru, že justice je konzervativní a potřebuje si vyzkoušet, zda monitoring funguje. Připustil, že ukončení předchozího monitorovacího systému bylo šrámem na důvěře soudců, kterou je zapotřebí dál budovat. Připomněl ale také, že trest domácího vězení zdaleka nelze uložit každému pachateli – není jím možné potrestat člověka bez domova.
Trest domácího vězení v Česku existuje od ledna 2010. Soudy jej v minulosti příliš neukládaly i proto, že domácí vězně hlídali jen namátkově probační úředníci. Státu dlouho trvalo najít dodavatele nepřetržitého monitoringu. Nakonec vybral izraelskou firmu SuperCom, která systém provozovala od září 2018 do listopadu 2021. Její náramky nosilo 617 lidí, ročně tedy zhruba 206. PMS ale s firmou přestala spolupracovat, což zdůvodnila neplněním smluvních povinností, ceskajutice.cz
X X X
Britové na poštu spoléhají, s omezováním služeb bude mít Křetínský problém, upozorňuje novinář
Britská vláda souhlasila s tím, aby Královskou poštu koupil český miliardář Daniel Křetínský. Instituce s několikasetletou tradicí má v posledních letech problémy, mimo jiné kvůli klesajícímu počtu posílaných dopisů. „Po desetiletí je ve velkých potížích, ať už se jedná o peníze nebo o spolehlivost. Privatizovaná je už od roku 2013, ani tak ale nebyla schopná dosáhnout zisku,“ podotýká novinář Ivan Kytka, který v Británii dlouhodobě žije.
„Komentátoři upozorňují na to, že on se specializuje na odvětví, která jsou tak trochu v posledním tažení a větší investoři je už hodili přes palubu. Křetínský si ale myslí, že předčasně a že z těchto odvětví ještě lze vytěžit nějaké peníze,“ uvádí Kytka s poukazem na rozsáhlé investice do výroby energie z fosilních paliv, nebo i do základních spotřebních služeb, jako jsou například potravinové řetězce ve Francii.
Ivan Kytka, novinář, který dlouhodobě žije ve Spojeném království
Královská pošta dosud patří konsorciu investičních fondů, více než čtvrtinový podíl pak už od roku 2020 vlastní také Křetínský. Ten směrem k britské vládě argumentoval tím, že jako jediný vlastník bude moci klíčová rozhodnutí přijímat rychleji.
Kytka zároveň vyzdvihuje význam pošty pro britskou společnost – spoléhá se na ni veřejné zdravotnictví i úřady.
„Pokud chcete nový pas, řidičský průkaz nebo registrovat auto, vlastně jakýkoli úřední výkon, tak nemusíte na úřad, ale můžete se spolehnout na poštu. Ovšem v situaci, kdy nebyla schopna do druhého dne doručit asi 30 procent zásilek, tak vůči ní jako uživatel získáte jistou nedůvěru,“ podotýká.
Součástí vládního souhlasu je proto i dlouhý seznam toho, co pošta musí dále plnit. Mimo jiné například zachovat doručování šest dní v týdnu na všech 30 milionů adres ve Velké Británii za stejnou cenu.
„Poslat pohlednici z jednoho londýnského obvodu do druhého stojí stejně jako na nejsevernější cíp Shetlandských ostrovů, které jsou 300 kilometrů od pevniny,“ ilustruje novinář.
Nejistá investice
Nad Křetínského obchodem se prý mnozí novináři a investiční bankéři podivují, Kytka ale zároveň poukazuje na to, že pošta vlastní i velice lukrativní pozemky a budovy. Český miliardář také z velké části vlastní nizozemskou poštu a možná tak věří, že již osvědčenými metodami může fungování té britské zefektivnit a zlepšit tak návratnost své investice.
„Královská pošta ovšem čelí velké konkurenci menších doručovacích společností, a pokud Křetínský nebude moci přijmout některá zásadní rozhodnutí a nenainvestuje další možná stovky milionů liber, půjde o velice riskantní investici, z níž bude mít potíže dostat peníze,“ hodnotí novinář.
Křetínský své plány zatím příliš nerozvádí, už v červnu se ale nechal slyšet, že pro zachování konkurenceschopnosti bude muset pošta pořídit boxy, do kterých si lidé chodí pro balíčky a kde je také mohou odevzdávat. Tedy podobnou infrastrukturu, jakou už v zemi má například Amazon a další konkurenti.
Výhodou Královské pošty je podle Kytky to, že jde o poslední instituci, která doručuje zásilky až domů i do nejzazších míst.
„Myslím, že Křetínský může mít problém, pokud by chtěl tuto službu omezovat. Poštovní doručovatelé jsou součástí sociální struktury, a pokud sáhne na doručování každý den, může mít potíže s odbory i s britskou veřejností,“ upozorňuje.
X X X
Tažení za záchranu automobilového průmyslu. Změnu pravidel chtějí poslanci i automobilky
Evropský automobilový průmysl zažívá nelehké období. Ocitl se v sevření asijské konkurence i regulací Evropské unie. Současné propouštění v automobilkách, uzavírání provozů i úsporné plány a výhledy na blížící se sankce zmobilizovaly k záchraně automotive část evropských států, mezi nimi je i Česká republika, ale i europoslance. Politici přesto nejsou jednotní ohledně názoru na to, jak situaci řešit, a to ani ve stejných frakcích.
Příkladem může být vyjádření nizozemského eurokomisaře pro klima a čisté hospodářství. Wopke Hoekstra koncem minulého týdne odmítl, že by Evropská komise uvažovala o změně pravidel u snižování automobilových emisí. „Ne. Odpověď je ne,“ prohlásil, jak Ekonomický deník informoval. Nizozemec Wopke Hoekstra je přitom stejně jako předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová součástí frakce Evropské lidové strany (EPP). Frakce v polovině minulého týdne zveřejnila návrh pozičního dokumentu k zajištění konkurenceschopnosti evropského automobilového průmyslu i s konkrétními požadavky.
Podle člena frakce EPP a europoslance Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL) si musí komisař Hoekstra uvědomit, že je nutná změna v aktuální politice a že nebude mít finální slovo. „Ze své pozice by měl vést debatu nejen s představiteli autoprůmyslu, ale i členskými zeměmi, kde se ten postoj mění. Slepě trvat na přístupu, který je z mnoha stran kritizovaný, není nejlepší start v nové funkci. Věřím, že bude naslouchat všem stranám a k nutným úpravám nakonec dojde,“ upozornil. Zdechovský také dodal, že Evropská lidová strana minulý týden přišla s kvalitními návrhy, které utlumený evropský autoprůmysl podpoří.
Změnu by uvítal i další člen lidovecké frakce EPP a europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09). „Vhodnou reakcí na kolísající poptávku po nízkoemisních autech by mohlo být rozložení propočtu flotilových emisí do více, přesněji tří let,“ sdělil Ekonomickému deníku.
Jednání Euroskupiny se zúčastnila britská ministryně financí. Poprvé od brexitu
Uvedl také, že z jeho jednání s vedením mnoha automobilek vyplynulo, že obavy z plnění přísnějších emisních cílů od roku 2025 souvisí s nestabilní poptávkou po nízkoemisních vozech v kombinaci s tím, že cíle se hodnotí ročně. S alternativou rozložení plnění emisních cílů do tří let se ztotožnila i Asociace evropských výrobců automobilů (ACEA).
K vyjádření nizozemského eurokomisaře pro klima a čisté hospodářství Ekonomickému deníku Niedermayer sdělil, že debaty o možném rozvolnění emisních cílů pro automobilky se pro mnohé staly symbolem snahy přenastavit klimatické závazky, které země Evropské unie přijaly a odpověď komisaře Hoekstry může být v tomto ohledu jasným signálem, že cíle v ochraně klimatu plnit musíme. „S tím souhlasím, stejně jako s tím, že bez snížení emisí v dopravě těchto cílů nedosáhneme. V automobilovém průmyslu však došlo k mnoha změnám. I proto EPP vyzývá k revizi dlouhodobých cílů pro rok 2035,“ poznamenal.
Dodal, že sám osobně považuje za klíčové, aby revize neohrozila ambice v oblasti dekarbonizace. „Jednání s automobilkami mě navíc přesvědčují o tom, že cíle pro rok 2035 splnitelné jsou. Co se příštího roku týče, jsem přesvědčen, že případné prodloužení období pro propočet flotilových emisí z jednoho na tři roky by mělo pouze minimální dopad. I z tohoto důvodu jsem tento návrh aktivně vyjednával,“ doplnil.
Úplně jiná situace
Vyjádření nizozemského eurokomisaře pro klima a čisté hospodářství pobouřilo europoslance Ondřeje Krutílka (ODS) z konzervativní frakce ECR. „Stanovisko komisaře Hoekstry mne štve. Měl by si uvědomit, že jsme v úplně jiné situaci, než když se zákaz přijímal. Stačí se podívat, v jakém stavu je evropský automobilový průmysl. Pokud na zákazu bude Komise dál trvat, nestane se ničím jiným než prodlouženou rukou čínských automobilových lobbistů,“ sdělil Ekonomickému deníku europoslanec Ondřej Krutílek.
ECR by podle Krutílka měla jednat s EPP, ale i dalšími frakcemi, o společném textu k automobilovému průmyslu, který podle něj půjde do Evropského parlamentu na lednovém plénu. Evropská komise by měla podle Krutílka co nejdříve přijít se zacílenou legislativní změnou, která odvrátí mnohamiliardové pokuty hrozící za neplnění přísných emisních limitů oxidu uhličitého a následně by měla komplexně přehodnotit celou regulaci. „Podle mě není fér trestat automobilky za zpomalující se prodej elektromobilů v EU, se kterým se nepočítalo,“ poznamenal Krutílek.
Za skupinu ECR Krutílek společně s kolegou europoslancem Alexandrem Vondrou (ODS) připravili rezoluci se třemi požadavky na Komisi. „Jde jednak o zmíněné urychlené řešení otázky pokut, uspíšení revize nařízení o emisích již na příští rok, a v jejím rámci zrušení faktického zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory od roku 2035, voláme po technologické neutralitě,“ zmínil.
Směrem ke konkurenceschopnosti
Evropský automobilový a dodavatelský průmysl čelí podle dokumentu frakce EPP nebývalému tlaku v důsledku vnějších i vnitřních výzev. Dochází k narušení hospodářské soutěže, zejména ze strany silně dotovaných čínských výrobců, spolu s obtížnými lokalizačními faktory, jako jsou vysoké náklady na energii a rozsáhlé regulační požadavky.
„Navíc poptávka po automobilech obecně – a zejména po elektromobilech – rychle klesá. Současně se odvětví přizpůsobuje cílům EU v oblasti klimatu a životního prostředí – nejvyšším na světě – a zároveň zvládá naléhavou potřebu přechodu na digitální technologie,“ zmiňuje dokument.
Píše se v něm, že skupina EPP podporuje návrh předsedkyně Komise zahájit strategický dialog o budoucnosti automobilového průmyslu. Debat, které povede předsedkyně Ursula von der Leyenová, se mají účastnit i zástupci automobilového průmyslu, Evropského parlamentu, Evropské komise a Rady EU. „Skupina EPP požaduje, aby na základě tohoto dialogu byla definována ucelená strategie EU, která pomůže odvětví zvládnout různé výzvy a přezkoumá platný regulační rámec EU,“ uvádí se v dokumentu.
Ten zároveň řeší, že by zákaz Evropské unie pro rok 2035 týkající se prodeje nových automobilů produkujících oxid uhličitý „měl být zrušen“, aby bylo možné prodávat auta se spalovacím motorem, která jezdí na biopaliva a další alternativní paliva, i po tomto datu.
Zákon by měl být také změněn tak, aby podporoval plug-in hybridní automobily, které obsahují elektrickou baterii a spalovací motor, uvádí se v návrhu. EPP požádala Brusel, aby v příštím roce provedl včasnou revizi politiky a provedl změny.
„Revizi zákazu spalovacích motorů považuji za nutnou a nevyhnutelnou. Jsem moc rád, že EPP má stejný postoj jako my v ODS a ECR. V Evropském parlamentu se tak po dopise Ursule von der Leyenové, který jsem dal dohromady s Alexandrem Vondrou a jejž podepsalo celkem 117 poslanců z 23 členských států, začíná formovat slušná skupina poslanců, kteří budou tlačit na přehodnocení zákazu,“ konstatoval Krutílek.
Dokument EPP řeší i cenovou dostupnost elektromobilů, rozvoj elektrické sítě, zajištění a funkčnosti nabíjecí infrastruktury a také na instalaci nabíjecích míst v budovách.
Nutné je podle EPP zajištění rovných podmínek pro domácí a zahraniční výrobce. Pokud dochází k nekalým praktikám, jako je dumping nebo nespravedlivé subvence, musí Evropská unie podle dokumentu přijmout vyrovnávací opatření. „Automobilový průmysl EU je zároveň vysoce závislý na kritických surovinách (CRM) pro výrobu baterií, které jsou z velké části dodávány z malého počtu zemí. EU musí diverzifikovat a zabezpečit své dodavatelské řetězce, aby zajistila dlouhodobě udržitelnou výrobu,“ konstatuje se v dokumentu.
Evropa ale zároveň podle něj musí posílit své celosvětové prvenství v oblasti inovací v automobilovém průmyslu investicemi do perspektivních technologií, jako je autonomní řízení, umělá inteligence a alternativní paliva. Posílení kapacit v oblasti výzkumu a vývoje má pak umožnit Evropské unii účinně konkurovat na globálním trhu.
Česko po boku Itálie
Na zmírnění pokut automobilkám za neplnění emisních cílů a udržení konkurenceschopnosti evropského automobilového průmyslu apeluje také Česká republika spolu s Itálií. Takzvaný non-paper, který souběžně publikovala i Itálie, má podle mluvčí resortu dopravy Aleny Mühl tři hlavní cíle.
Požaduje urychlení revize nařízení o emisních normách oxidu uhličitého pro nové osobní automobily a lehká užitková vozidla na rok 2025, odložení sankčního mechanismu za nedodržení emisních cílů, aby se zabránilo sankcím, které by výrazně omezily schopnost průmyslu znovu investovat do inovací a realistické přehodnocení konečného emisního cíle pro rok 2035 s důrazem na technologickou neutralitu.
„Naší snahou obecně je podpořit konkurenceschopnost evropského automobilového průmyslu, víc zohlednit princip technologické neutrality a také samozřejmě zachovat cenovou dostupnost aut,“ uvedla mluvčí. Dodala, že společný non-paper byl na konci října distribuovaný vybraným členským státům s tím, že cílem bylo oslovit podobně smýšlející partnery. V současnosti má podle mluvčí Česko podporu Slovenska, Bulharska, Rumunska a Chorvatska.
„Intenzivně jednáme s Rakouskem a dalšími státy. Víme také, že otázku pokut chce řešit i Francie. Věříme, že pokud se najde dostatečná podpora, podaří se nám zabránit pokutám, které by automobilkám znesnadnily investice do inovací a v důsledku tak ohrozily technologický vývoj nutný pro zelenou tranzici,“ zakončila mluvčí. Tereza Čapková, ceskajustice.cz
X X X
Moc bezmocného rekordmana. Pavel z českých prezidentů asi nejvíce zapadá do škatulky „bezzubý symbol“
Úhel pohledu
Prezident Petr Pavel by měl oznámit, zda podepíše, či vetuje zákon o státním rozpočtu. Všeobecně se očekává první varianta, poněvadž tou druhou mnoho nedosáhne, leda prohloubí zmatek.
Prezident nemůže zákon vrátit s pozměňovacími návrhy a při opětovném hlasování o vráceném zákonu nejsou pozměňovací návrhy přípustné ani v Poslanecké sněmovně. A hlavně: Fialova vláda disponuje ve sněmovně dostatečnou většinou potřebnou k přehlasování prezidentského veta, tedy více než 101 hlasy.
Opozice by pak opětovného projednávání mohla snadno využít a různými procedurálními průtahy ba obstrukcemi způsobit vládě opět jedno „malé peklo“. Leč vláda by z takového souboje nakonec vyšla vítězně a rozpočet by začal platit. I když asi po mezičase rozpočtového provizoria, které by mohlo vyvolat nikoliv snad fatální problémy, ovšem řadu dílčích nepříjemností ano. Nízká popularita vlády by se ještě o něco propadla, nicméně hlava státu by se mohla řadě občanů začít jevit jako zdroj potíží ne-li přímo chaosu.
K jisté dramatizaci procesu schvalování státního rozpočtu tudíž prezidenta nejspíše vede snaha o větší emancipaci od stávající vládní sestavy, přání vymanit se z klišé v zásadě kamaráda Petra Fialy a jeho vládnoucí party. V úterý uvidíme, ba třeba zažijeme překvapení. Ale tak jako tak, po téměř dvou letech v úřadu Petr Pavel z dosavadních českých prezidentů asi nejvíce zapadá do škatulek „bezzubý symbol“ nebo „kladeč věnců“. Přitom ve druhém kole velmi emotivní prezidentské volby obdržel rekordních 3 359 301 hlasů, tedy zdaleka nejvíc v české polistopadové historii. Ani Miloš Zeman nikdy nedostal tolik, natož nějaká politická strana.
Petr Pavel je vlastně živým paradoxem: získal nejvíce hlasů, avšak reálně je zatím asi mocensky nejslabším prezidentem. Včetně nepřímo volených, Václava Havla a Václava Klause. Přímá volba se přitom skoro všeobecně považuje za magický generátor politické energie, díky němuž hlava státu dovede ledacos prosadit i navzdory chudší paletě pravomocí. Pavel ale ukazuje, že žádná poučka není absolutní, respektive, že o skutečné síle konkrétního prezidenta rozhoduje spíše souběh řady faktorů a okolností, nikoliv pouze široký lidový mandát odvozený od přímého hlasování.
Miloš Zeman rád poukazoval na počet hlasů, který ve volbách získal. Často s dovětkem, že se žádná politická strana nemůže podobným skóre pochlubit. Šlo o tvrzení v podstatě demagogické, poněvadž Zeman vytahoval z kapsy výsledek druhého kola, kdy soupeří již jenom dva kandidáti, zatímco v parlamentních volbách se o voličskou přízeň uchází mnoho stran, a příděl hlasů se tedy logicky tříští.
Ale i tak měla jeho argumentace ve veřejném prostoru svou váhu. První český přímo zvolený prezident byl totiž homo politicus, ostřílený politik, zkušený rétor, navíc s dosti obhroublými verbálními manýry. Už jen ústy si dokázal zjednat prostor, udat tón, navodit téma. Samozřejmě, jeho hodnocení nelze oddělit od věcného obsahu jeho politiky, od záměrů, které prosadil či chtěl prosadit. Avšak pro účely tohoto komentáře ano, poněvadž cíl textu je v zásadě technický – snaží se nastínit základy mechaniky působení českého „prezidentského stroje“.
A jako první významný parametr se už v předchozím odstavci paradoxně vyjevilo, obrazně řečeno, nikoliv ocelové soukolí, ale maso, osobní vlastnosti konkrétního člověka, jenž do prezidentského křesla usedne. Miloš Zeman disponoval obrovskou vůlí k moci. Petr Pavel se nechal přemluvit, aby sehrál roli „Antibabiše“. Sice s úspěchem, leč již v kampani se právě rétorické schopnosti ukázaly jako jedna z jeho největších slabin.
Zemanova moc kulminovala v době vlád Andreje Babiše, zejména té druhé. V její konstrukci i ve shánění podpory pro ni se angažoval tak mohutně, že se Hrad fakticky stal jednou z koaličních stran. Petr Pavel oproti tomu postrádá síť pevnějších vazeb s určitými politickými stranami nebo vůbec nějakou hustou osobní vlivovou síť. Při navrhování kandidátů na ústavní soudce dokonce čelil kritice, že působí jako pouhý přenašeč jmen od poradců do Senátu. Hodlal intenzivně cestovat za občany do všech koutů země, hlavně tam, kde se při volbě zrovna nesetkal s velkou láskou. Což sice činí, avšak oproti povolebním avízům poněkud mdle.
Ale proč ho vlastně hanit? Vždyť se chová dle ústavy, povinnosti plní svědomitě, svému úřadu vrátil důstojnost, kterou jeho předchůdce žlučovitě poplival. S ním naprosto utichly diskuse, zda se Česká republika nepřeklápí od parlamentního k poloprezidentskému systému, tedy fakticky mimo rámec ústavy. Současný český prezident tak dokládá, že přímá volba nemusí generovat katastrofu.
Už to samo o sobě znamená velké plus. Nicméně Petra Pavla ještě čekají náročné zkoušky. Jedna z největších příští rok, při výběru premiéra po parlamentních volbách.