Kdo se pohybuje kolem transakcí kampeličky? Tim by se už měli zabývat odborníci útvaru korupce a bank, policisté a NSZ dr. Stříž. Nelze stále nechat v klidu i premiéra Fialu, který nadále rozhazuje státní miliardy, které pak chybějí na důchody důchodců, pracovníků všech oborů, zemědělců, policistů, soudců, pracovníků průmyslu. železáren a provoz Liberty v Ostravě a dalších podniků. Fiala, ani Pavel se nestarají o nápravu, čímž se zbytečně vyhazují další miliardy státu. Tady už musejí zasáhnout policisté a žalobci.
Kdyby přišel premiér Petr Fiala na některou z členských schůzí Podnikatelské družstevní záložny, do které si uložil na pět let necelý milion korun a stal se tak podílníkem, asi by se hodně divil. Část lidí by musel znát, protože to byli členové ODS, a část lidí by jej musela zarazit: kolem kampeličky se totiž pohybují lidé, kteří jsou přes různé další firmy spojováni s nepodařenými akcemi rozvědky – Úřadu pro zahraniční styky a informace, ve kterých tajná služba utopila stovky milionů korun.
A potkal by tu ještě jednoho člověka: důchodce Lubomíra Hromádku, na kterého musí strana dodnes v dobrém vzpomínat. V dobách, kdy partaj Fiala převzal, měla dluhy a potácela se okolo pěti procent volebních preferencí, jí Hromádka v roce 2015 poslal z účtu v záložně nebývalý a vůbec první větší dar: 850 tisíc korun. Ve stejném roce si do kampeličky uložil premiér 950 tisíc korun. „Pan Bahbouh se mi představil jako manažer záložny,“ tvrdí premiér Fiala.
X X X
PŘEDSEDA SOUDCOVSKÉ UNIE DR VÁVRA: SOUDCI, ŽALOBCI PODVEDENI POLITIKY U MOCI
FIALA NEMÁ SCHOPNOSTI ZBRÁNIT DALŠÍMU ROZKRÁDÁNÍ STÁTU
Cítíme se opakovaně podvedení výkonnou mocí. Vláda opět útočí na soudcovské platy, říká šéf unie Vávra
Soudci plánují podat žaloby kvůli zpomalení růstu platů, které ve svém úsporném balíčku prosadila vláda. „Tři roky po sobě čelíme snaze naše platy snížit, aniž by došlo k podobnému vývoji u ostatních zaměstnanců, takže nejde o žádnou solidaritu, ale o trvalé snížení soudcovských platů vůči ostatním,“ říká Radiožurnálu šéf Soudcovské unie Libor Vávra.
X Soudci nesouhlasí se zmrazením svých platů. Vláda říká, že je potřeba šetřit a že máte být solidární. Proč se nechcete uskromnit?
Tak já vás především musím opravit. Ono se nejedná o žádné zmrazení, ale o trvalé snížení platů, a není to o tom, že bychom se nechtěli uskromnit.
Za 20 let jsme zažili několik útoků na naše platy, tahle úprava je nejhorší, říká šéf Soudcovské unie Libor Vávra. Kolik soudců se kvůli platům obrátí na soudy?
Právě proto, aby soudcovské platy odpovídaly vývoji ekonomické situace v České republice, jsou nastaveny tak, že se odvíjejí od příjmu všech ostatních zaměstnanců tohoto státu. Čili pokud mzdy klesají nebo stoupají, tak naše mzdy se pohybují úplně stejně.
Tři roky po sobě čelíme snaze naše platy snížit, aniž by došlo k podobnému vývoji u ostatních zaměstnanců, takže nejde o žádnou solidaritu, ale o trvalé snížení soudcovských platů vůči ostatním.
X A kolik soudců se podle vás kvůli tomu obrátí na soudy?
Za posledních 20 let jsme zažili několik útoků na naše platy, ale tenhle je zdaleka nejhorší. Čili očekávám, že to bude opravdu velmi mnoho lidí, ale nerad mluvím za ostatní v takové věci, jako je soudní žaloba, to je individuální nárok každého, ať se každý sám rozhodne.
X Sám připomínáte, že to není poprvé, co vláda o změnách platů rozhodovala. Ono to bylo třeba i v době covidové krize, kdy jsme o tom také mluvili. To ale moc soudců tenkrát žaloby nepodalo. Proč to tedy teď má být jiné?
Obávám se, že ta nálada je důsledkem právě covidového opatření. Tehdy Soudcovská unie vyzývala soudce, aby nepodávali žaloby, protože jsme chápali, že ta mimořádná situace vyžaduje mimořádná vydání ze státního rozpočtu. Chtěli jsme ne být solidární, to by ten zákon nemusel být vůbec změněn, ale chtěli jsme dát nějak najevo, že se snažíme prostě pomoct.
Skončilo to tak, že po nějakých deseti jedenácti měsících Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval, že 90 procent peněz, kterých jsme se vlastně skoro až vzdali, tak vláda užila na úplně jiné věci, než byl boj s covidem. To znamená, že odůvodnění tehdejší úpravy zákona, že zmrazení našich platů, respektive ty ušetřené peníze půjdou na pomoc těm, na které dopadl covid, byla lež. Nešly.
My se cítíme opakovaně podvedeni výkonnou mocí. Vidíte, že šlo o jinou vládu, čili to nemá nic společného s politikou, ale vláda intenzivně několik let po sobě útočí na soudcovské platy a ohrožuje tím budoucnost naší justice.
„Nejde o to, že bychom se nechtěli uskromnit. Aby soudcovské platy odpovídaly vývoji ekonomické situace v ČR, jsou nastaveny tak, že se odvíjejí od příjmů všech ostatních zaměstnanců tohoto státu. Když mzdy klesají nebo stoupají, naše mzdy se pohybují úplně stejně.“
X Politické zásahy do vašich platů se v minulosti dostaly taky až k Ústavnímu soudu. Ten v roce 2015 rozhodl ve váš prospěch a řekl, že krácení platů soudců není možné. Věříte si tedy, že budete úspěšní i tentokrát?
Nechci mluvit za Ústavní soud. Pokud bude soud rozhodovat tak, jako rozhodoval minimálně v pěti nebo sedmi rozhodování v minulosti, tak uspějeme. Ale pochopitelně i ústavní soudy se mění a počkáme si, jak posoudí tyto nároky.
X A vy jste jednali o dalším postupu ve vedení Soudcovské unie. Doporučíte jakožto organizace soudcům, aby se proti úpravám v platech bránili?
Ano, my jsme o tom jednali minulý týden a doporučíme, aby žaloby podalo co nejvíce soudců, kteří se domnívají, že to opatření je protiústavní, prostě proto, že mnoho žalob je jeden z argumentů, které Ústavní soud v minulosti zdůrazňoval.
X X X
HUTĚ LIBERTY V OSTRAVĚ PRACUJÍ TVRDĚ BEZ POMOCI FIALY
ZBYTEČNĚ SE VYHAZUJÍ MILIONY LIDEM, KTEŘÍ NEMOHOU BÝT V PRÁCI
TRESTAT VLÁDU ZA TO, ŽE TO DOVOLUJE
Neteče teplá voda a netopí se tu. Zaměstnanci hutě Liberty pracují v tvrdých podmínkách
Již od 2. ledna dostává většina zaměstnanců hutě Liberty Ostrava každý týden stejnou zprávu: Zatím vás nepotřebujeme, zůstaňte ještě týden doma. Aktuálně v ostravské huti pracuje pouze 600 ze šesti tisíc zaměstnanců. Štáb CNN Prima NEWS se podíval přímo dovnitř – do jednoho z fungujících provozů.
„Dneska ohýbáme důlní výztuže pro Polsko. Práce máme zatím hodně,“ řekl pro CNN Prima NEWS zaměstnanec Petr Bryndáč. V ostravské huti pracoval jeho otec i děda. On sám na provoze důlních ocelových výztuží působí už 35 let.
Stejně jako většina zaměstnanců říká, že podmínky pro práci na huti aktuálně nejsou ideální. Během natáčení reportáže bylo na provoze asi jen sedm stupňů. Topení funguje jen v šatnách, ve svačinárně a kantýně. „Je to trošku tvrdší, cítíte, že je tady zima. Máme infrazářiče, které jsou jenom na místo,“ dodal Bryndáč.
„Teplá voda neteče, netopí se tu, i na hale je poměrně zima. Od toho železa se chlad šíří víc. Mám na sobě mnoho vrstev. Tričko, mikinu, mikinu, blůzu a vestu,“ řekl další zaměstnanec Ladislav Pindur.
Zaměstnanci provozu důlních ocelových výztuží se vrátili do práce všichni, aktuálně se však na směnách střídají. „Pracuji tady více než 25 let. Tento stav, který je tady dneska, nepamatuji za celou dobu. Jsem i docela rád, že se provoz v současné době rozjel a jsou zakázky,“ řekl mistr expedice Tomáš Borový.
„Byli jsme materiálově předzásobeni, takže jsme schopni vyrábět. Plníme požadavky našich zákazníků podle potřeb,“ řekl ředitel válcovny Ladislav Šindel.
Přestože se situace na evropském trhu s ocelí v posledních několika týdnech mírně zlepšila, Liberty Ostrava se zatím stále nedohodla se svým dodavatelem energií, společností Tameh Czech. Bez ní se většina provozů ostravské huti znovu nerozjede.
X X X
FIALA, STANJURA BEROU PENÍZE POLICISTŮM
Stát bere peníze policii, řekli Rakušanovi v Sokolově. Uvedl, že požádá o tři miliardy na vnitřní bezpečnost
Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) požádá vládu o tři miliardy korun na posílení vnitřní bezpečnosti. Peníze by měly jít i na vrácení stravovacího příspěvku pro policisty, který letos v lednu nedostali. První krokem bude, že ministr s návrhem ve středu seznámí Bezpečnostní radu státu. Rakušan to v pondělí řekl v Sokolově při Debatě bez cenzury. Uvedl také, že vláda jedná o vyplacení minoritních akcionářů energetické společnosti ČEZ
Na dotaz, kdy český stát odkoupí ČEZ, uvedl, že doufá, že to ještě současný kabinet stihne. Na síti X později napsal, že uvedl nesprávnou informaci a že „žádné takové kroky neprobíhají“.
Rakušan na debatě podotkl, že odkoupení ČEZ není úplně jednoduchá transakce. „Ale o tom tahle vláda jedná, připravuje se to, jsou tam minoritní akcionáři, ti se nějakým způsobem samozřejmě musí vyplatit, já doufám a myslím si to dlouhodobě, že to ještě naše vláda stihne,“ řekl.
Později informace dementoval: „Během debaty s občany v Sokolově jsem řekl, že naše vláda chystá stoprocentní ovládnutí energetické společnosti ČEZ. Vláda uvažovala o odkoupení výrobních částí společnosti v době extrémně vysokých cen energií. V tuto dobu žádné takové kroky neprobíhají. V zápalu debaty jsem uvedl nesprávnou informaci a za to se omlouvám,“ napsal.
Premiér Fiala loni v říjnu v rozhovoru pro Hospodářské noviny (HN) uvedl, že transformace energetické společnosti ČEZ je nezbytná mimo jiné kvůli rozvoji jaderné energetiky a že vláda hledá vhodný model i čas, každopádně ale nechystá vytěsnění minoritních akcionářů, zestátňování nebo kroky, které by byly pro někoho nevýhodné.
Otázku, zda na podzim 2025, kdy má končit mandát Fialovy vlády, bude výrobní část ČEZ pod stoprocentní kontrolou státu, nechal tehdy premiér bez odpovědi.
Stát nyní drží zhruba 70 procent akcií ČEZ.
Vláda v květnu schválila návrh zákona o přeměnách obchodních společností, podle něhož by místo dosud potřebných 90 procent hlasů všech akcionářů mělo pro rozdělení firem stačit 75 procent hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě. Podle analytiků návrh usnadní možné rozdělení a zestátnění části skupiny ČEZ.
Příspěvek na stravu
Ministr a předseda STAN Rakušan tak reagoval na výtky z řad přítomných, že ministerstvo sebralo peníze policistům. Zopakoval, že od loňského ledna dostali policisté přidáno deset procent.
„Ve středu na Bezpečnostní radu státu ponesu návrh na posílení vnitřní bezpečnosti o tři miliardy korun. Jedna z těch věcí je i návrat stravovacího příspěvku policistům. Letos v lednu je jediný měsíc, kdy ho nedostali,“ řekl.
Dodal, že, mezi navrhovanými opatřeními jsou i další kroky k posílení ochrany takzvaných měkkých cílů, tedy míst s velkou koncentrací lidí, veřejných institucí a podobně, a provozní výdaje pro policii a hasiče. Podle Rakušana by vláda v případě, že to podpoří bezpečnostní rada, měla návrhy posuzovat v únoru.
Do Malého sálu Hornického domu v Sokolově se v pondělí vešla sedmdesátka lidí, asi stejný počet jich zůstal před dveřmi. Debata byla hlavně zpočátku značně emotivní. Poté, co odešlo několik nejhlasitějších odpůrců, se uklidnila.
Podle Rakušana byly sály vybírány ještě před debatou v Karviné a organizátoři nepočítali s tak velkým zájmem. Po debatě řekl, že v Sokolově byla akce klidnější možná i proto, že se zde sedělo a nepodávalo se pivo.
Otázka uprchlíků
Dotazy, často spíše formulované jako prohlášení, se týkaly například migračního paktu a toho, že Rakušan zradil vlast, když ho podepsal. Na to reagoval ministr tím, že samotný pakt ještě schválen nebyl.
Osobně považuje za výhodné, že by si státy Evropské unie mohly vybrat, zda migranty přijmou, odmítnou po příslušné finanční kompenzaci, nebo poskytnou logistickou pomoc na hranicích. Dokument má Evropský parlament schvalovat podle Rakušana za dva až tři měsíce.
Řada dotazů se týkala Ukrajinců. Nesly se v duchu toho, proč Česko živi ukrajinské migranty na úkor českých občanů. Rakušan oponoval tím, že sedm z deseti ukrajinských uprchlíků už v Česku pracuje, a tak naopak přinášejí na daních více, než jaká je sociální pomoc od státu.
Poukázal také na to, že průměrná kriminalita u ukrajinské menšiny je podobná jako u české populace, Ukrajinci tak nezvyšují v Česku kriminalitu.
Prostor dostali zastánci různých názorů, jeden účastník debaty například kritizoval odstraňování pomníků po sovětských vojácích či prohlašoval, že ukrajinský režim je nacistický.
Skupinka nejaktivnějších kritiků, kteří slovně napadali i ostatní účastníky debaty, po nějaké době opustila sál. Konkrétní dotazy týkající se hodně problémů regionu, pak ministrovi kladli další lidé.
X X X
PAVEL NA HRADĚ BÁSNÍ O TRUMPOVI,
SÁM NEDĚLÁ NIC PRO UKONČENÍ BOJŮ NA UKRAJINĚ, VRAŽDĚNÍ LIDÍ
Trump vyhraje a domluví se s Putinem nevýhodně pro Evropu, načrtl Pavel
Evropa by se měla připravovat na možnou výhru Donalda Trumpa v prezidentských volbách ve Spojených státech amerických. Prezident Petr Pavel to řekl v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál. Trumpovo vítězství by podle něj mohlo znamenat uzavření dohody s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Donald Trump, který stejně jako současný americký prezident Joe Biden usiluje o znovuzvolení v letošních volbách, tvrdí, že by za jeho vlády nedošlo ani k teroristickému útoku na Izrael ze strany palestinského hnutí Hamás, ani k ruskému vpádu na Ukrajinu. Uvedl také opakovaně, aniž by byl konkrétnější, že by dokázal ruskou invazi ve velmi krátké době ukončit.
Podle Pavla je naprosto legitimní uvažovat v Evropě o možnosti, že Trump ve volbách zvítězí a velice rychle uzavře s ruským prezidentem Vladimirem Putinem dohodu, která nemusí být vůbec výhodná pro Ukrajinu a Evropu. „V tom případě budeme postaveni před hotovou věc, se kterou se budeme muset umět vypořádat,“ míní prezident.
„To není nic o narušovaní transatlantické vazby, zpochybňování Spojených států jako spojence. Ale měli bychom realisticky připustit, že Donald Trump se na řadu věcí dívá jinak,“ podotkl Pavel. Pokud bude Trump legitimně zvolen v demokratických volbách, je nutné respektovat rozhodnutí amerických občanů, míní. „Ale měli bychom na to být připraveni, protože z toho určitě poplynou nějaké důsledky,“ doplnil.
Ukrajina na rozdíl od Ruska má v aktuální situaci na bojišti limity především v živé síle, řekl prezident. Je to faktor, na který Ukrajina musí myslet. I z toho důvodu podle Pavla dostává od spojenců doporučení, aby pokud možno omezila ofenzivní akce, a naopak posílila obranu. K tomu země nepotřebuje pouze čistě obranné zbraně, ale také takové, které umožní narušit zásobovací trasy ruské armády, například dělostřelectvo, případně řízené střely delšího dosahu či letouny F-16, míní Pavel.
„Jedině vyrovnání sil může vést k tomu, že obě strany pochopí, že dalšího úspěchu už nedosáhnou, a že tedy nastal čas k nějakému jednání,“ dodala hlava státu.
Pavel se také vyjádřil pro rozšíření Evropské unie o Ukrajinu, případně Gruzii, Moldavsko, ale například i o země západního Balkánu. Pokud nemají v Evropě být místa, kde se protínají různé vlivy, které přispívají ke zhoršení bezpečnostní situace v těchto zemích a mohou vyústit v nějaký konflikt, pak by měla být podle Pavla snaha s těmito státy více spolupracovat jak ekonomicky, tak bezpečnostně.
Svět se v poslední době podle prezidenta nepochybně stal nebezpečnějším místem. Mnoho tenzí se projevilo s větší intenzitou, protože se svět změnil z bipolárního modelu do multipolárního, kde se navíc přelévají spojenectví, podotkl. Uvedl také, že se v posledních letech sblížily pozice Ruska s Čínou, s Íránem a nyní jsou viditelné snahy Ruska o lepší vztahy se Severní Koreou.
X X X
NA UKRAJINĚ ZATKLI PRACOVNÍKA ARMÁDY LIJEVA
Trpělivost došla. Ukrajinská tajná služba zatkla bývalého zaměstnance armády, viní ho ze zpronevěry
Problémy nejspíše Oleksandr Lijev očekával. Když do jeho bytu v sobotu vstoupili protikorupční policisté, choval se zcela klidně a bez odporu se nechal odvézt. Při pohledu na policejní záběry by málokdo odhadl, že skromně vypadající čtyřicátník v šedivé teplákové soupravě byl ještě před rokem tím, kdo rozhodoval o nákupech pro ukrajinskou armádu. Nyní policie Lijeva obvinila ze zpronevěry 1,5 miliardy hřiven.
Oleksandr Lijev, někdejší náčelník odboru vojensko-technické politiky a rozvoje výzbroje ministerstva obrany, jak zněl jeho plný titul, svou vinu popírá. Tvrdí, že soud dokáže, že se ničeho nedopustil.
Den před zatčením Lijeva ukrajinská tajná služba SBU oznámila, že odhalila skupinu pracovníků ministerstva obrany a zaměstnanců společnosti Lvivskyj Arsenal. Oleksandr Lijev měl podle informací ukrajinských investigativních novinářů celou skupinu řídit nebo přinejmenším s ní spolupracoval.
Sám Lijev už více než rok na ministerstvu obrany nepracuje. V únoru loňského roku musel odstoupit poté, co se ukázalo, že armáda nakupovala jídlo pro vojáky za předražené ceny.
Tehdy novináři zjistili, že například vajíčka stála armádu o třetinu více, než kdyby si je koupila v nejbližším supermarketu řetězce Silpo. Lijev se k tomu ještě bránil tak neobratně, že mu ministr obrany Oleksandr Reznikov důrazně doporučil rezignaci.
Teprve po jeho rezignaci se na veřejnost dostal další skandál spojený s jeho jménem. V říjnu 2022 ministerstvo obrany podepsalo kontrakt se společností Lvivskyj Arsenal na dodávku nábojů do minometů ráže 120 a 82 milimetrů.
Ministerstvu nevadilo, že Lvivskyj arsenal vznikl jen o pár měsíců dříve a neměl žádné zkušenosti s obchodem se zbraněmi. Náboje měly být chorvatské výroby a obchod měl ještě proběhnout pomocí slovenské firmy Sevotech.
Zaplatilo, ale nedostalo
Ministerstvo sice zaplatilo 97 procent dohodnuté ceny, žádné náboje do minometů ale ukrajinská armáda nedostala.
Při vyšetřování jeden z představitelů Sevotechu Oleksandr Chorošejev řekl televizi Hromadske, že zástupci Lvivského Arsenalu mu tvrdili, že Lijev od nich chtěl zvýšit cenu o třicet procent a rozdíl by byl jeho výdělek.
„Povídám, to nejde, tyhle peníze kontrolují z Bruselu, můžu dát navíc maximálně pět procent,“ vzpomínal Chorošejev. Lijev něco podobného odmítá.
Zatčení Oleksandra Lijeva a dalších podezřelých ukazuje, že Kyjevu došla trpělivost s neustálými skandály. V září loňského roku se novým ministrem obrany stal Rustem Umerov, který byl předtím předsedou Fondu státního majetku.
Tam byl jmenován kvůli své pověsti neúplatného managera, aby vymýtil korupci. Nyní má stejný úkol na ministerstvu obrany.
X X X
ITÁLIE MILIARDY AFRICE
ZABRÁNÍ EMIGRACI DO EVROPY?
Aby nikdo nemusel emigrovat. Itálie dá na projekty pro Afriku miliardy eur
Celkem 5,5 miliardy eur (asi 136 miliard korun) hodlá Itálie vyčlenit na zlepšování školství, zemědělství či přístup k vodě a energiím v afrických zemích. O plánu své vlády pro Afriku, jehož důsledkem by mělo být snížení migrace z tohoto kontinentu, informovala v pondělí italská premiérka Giorgia Meloniová.
Na prezentaci do Říma přijeli zástupci 25 afrických zemí či předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, píše agentura AFP.
Meloniová o plánu, který nechala pojmenovat po zakladateli ropné společnosti ENI Enricovi Matteimu, mluví již několik měsíců, dosud ale konkrétní nebyla. Cílem je podle premiérky přispět k rozvoji Afriky, a snížit tak migrační tlaky z kontinentu. „Je nutné zaručit právo na to, aby nikdo nebyl nucen emigrovat a přetrhat své kořeny při hledání lepšího života,“ uvedla.
Meloniová v pondělí některé detaily plánu odhalila. „Matteiho plán může počítat s počátečním prostředky ve výši 5,5 miliardy eur mezi půjčkami, dary a garancemi,“ řekla s tím, že část prostředků půjde z italských klimatických programů. Za priority označila podporu vzdělání, efektivnější zemědělství, lepší přístup k pitné vodě a energiím. První projekty by se mohly uskutečnit v Tunisku, Maroku či Pobřeží slonoviny.
„Nežebráme o pomoc“
S prioritami souhlasil předseda komise Africké unie Moussa Faki, podle kterého však Itálie obsah plánu s africkými zeměmi předem neprojednávala. „Afrika je svolná k tomu diskutovat o obsahu a uvedení v činnost (plánu),“ uvedl šéf komise Africké unie, který zdůraznil, že jeho kontinent nežebrá o pomoc.
„Jsme připraveni nabídnout více příležitostí pro to, aby bylo možné do Evropy přijet legálním způsobem,“ řekla v Římě předsedkyně Evropské komise von der Leyenová. Evropská unie připravila svůj plán na rozvoj Afriky už v roce 2022.
Meloniová čelí kritice, že v loňském roce do Itálie připlulo o 50 procent více migrantů více než v roce 2022. Když byla v opozici, krajně pravicová politička označovala za viníky nelegální migrace příliš měkký postup vlád a údajné plány na nahrazení původního italského obyvatelstva.
Italská opozice kritizuje i pondělní setkání jako pouhou vládní propagandu. Podle ní Matteiho plán nepřináší nic nového. „Konkrétním cílem (plánu) je využití afrických přírodních zdrojů, ropy, plynu a další surovin, což vede k dopadu na životní prostředí, korupci, chudobě, nestabilitě, konfliktům a v konečném důsledků nárůstu migračních toků,“ uvedli členové zahraničních výborů Sněmovny a Senátu z opozičního Hnutí pěti hvězd.
Uprchlická centra v Albánii
Albánský ústavní soud dal zelenou dohodě s Itálií, na jejímž základě by balkánská země mohla v budoucnu hostit tisíce migrantů, informovala albánská agentura ATA. Očekává se, že po pondělním verdiktu dohodu schválí také albánský parlament, v němž má většinu Ramova socialistická strana.
Již minulý týden plán schválili italští poslanci. Souhlas musí vyslovit také italský senát, kde ale mají vládní síly pohodlnou většinu, a proto se jeho odmítnutí neočekává.
Dohoda o dočasném ubytování migrantů, kteří v Itálii čekají na rozhodnutí úřadů o udělení azylu, předpokládá, že v Albánii vzniknou zařízení, která by se ročně měla postarat až o 36 000 utečenců. Jedno z nich má být v přístavu Shëngjin a druhé na nedaleké bývalé vojenské základně Gjadër. Celkem mají mít kapacitu pro 3000 osob.
Fungovat mají pod italskou jurisdikcí a Řím si od nich mimo jiné slibuje zrychlení úředních procedur. Dohoda byla podle albánských médií uzavřena na pět let s možností prodloužení.
Albánie v minulých letech souhlasila s přijetím několika tisíc Afghánců, kteří utekli z vlasti po nástupu Tálibánu k moci v srpnu 2021. Řada z nich podle médií stále čeká na vyřízení víz do Spojených států. Balkánská země hostí, rovněž na žádost USA, také přibližně 3000 členů íránské exilové organizace Lidoví modžáhedové.
X X X
JADERNÁ VÁLKA KLDR?
Sílí hrozba korejské jaderné války. Kim je teď i víc paranoidní, soudí analytici agentury Bloomberg
Další nepřítel Západu vyhrožuje Spojeným státům a jeho spojencům „naprostým zničením“ | Zdroj: Reuters
Další nepřítel Západu vyhrožuje Spojeným státům a jeho spojencům „naprostým zničením“. Severokorejský diktátor Kim Čong-un dal jasně najevo, že to provede svým „drahocenným mečem“, tedy zvětšujícím se arzenálem jaderných zbraní, píše komentátor agentury Bloomberg Andreas Kluth.
Zdaleka nejde jen o blouznění pološíleného diktátora, který vzbuzuje všeobecné veselí jízdou na bílých koních v zasněžených horách. Experti na Severní Koreu Robert Carlin a Siegfried Hecker jsou přesvědčeni, že „Kim Čong-un učinil stejně jako jeho dědeček strategické rozhodnutí jít do války“.
A nejsou sami. I kdyby měli pravdu jen napůl, vypukla by na Korejském poloostrově krize, vedle které by války na Ukrajině a v Gaze vypadaly jako drobné šarvátky, píše komentátor Bloombergu. Skoro 30 let po skončení studené války usilovaly tři generace Kimů o nějakou dohodu se Spojenými státy. Kimové je považovali za imperialistického nepřítele, ale i potenciální nárazník proti Rusku a Číně, kterým nedůvěřovali.
Taktika cukr a bič
Usoudili však, že Jižní Koreu a Ameriku odstraší pouze jadernými zbraněmi, a tak si je vyrobili. První jadernou zkoušku z celkem šesti provedli v roce 2006.
„Kim je podle nejmenovaných zdrojů přesvědčen, že může s Washingtonem vyjednávat, protože jeho střely dokážou doletět do USA.“
Hlavním americkým cílem je proto denuklearizace. Washington používá směrem k Pchjongjangu taktiku „cukru a biče“, tedy tvrdé sankce a zároveň sliby, že je zruší.
Podle politologa Carlina se však situace začala zhoršovat v letech 2018 až 2019 za Donalda Trumpa. Oba vůdci se třikrát setkali a Trump potom tvrdil, že „žádná severokorejská jaderná hrozba už neexistuje“. Jednání se však proměnila v katastrofu, která se začíná rýsovat až teď.
Kim Čong-un dospěl k závěru, že Trumpovi jde jen o denuklearizaci a společnou fotografii, ale Severní Koreji nic nenabídne. Carlin analyzoval všech 27 dopisů, které si Trump a Kim vyměnili, a usoudil, že Kim měl pocit, že ztratil tvář, Trump ho ponížil a Američané ho vždycky budou chtít zlikvidovat.
V jednom dopise Trumpovi napsal: „Kdybyste naše vztahy nepovažoval jen za cestu k vlastnímu prospěchu, tak byste ze mě nedělal blbce, který bude jen dávat a nic za to nedostane.“
Kim ukončil moratorium a začal jaderné zbraně a rakety vyvíjet rychleji než kdy předtím. Dnes je podle nejmenovaných severokorejských zdrojů přesvědčen, že může s Washingtonem vyjednávat, až jeho střely dokážou doletět do Spojených států – a to už zřejmě opravdu dokážou.
Termonukleární vodíková puma
Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru odhaduje, že Kim má 30 válečných hlavic a dostatek plutonia a uranu k výrobě dalších 70. Většina těchto bomb je mnohonásobně silnější než ty, které Američané svrhli na Hirošimu a Nagasaki. Pchjongjang má i termonukleární vodíkovou pumu.
„Kdyby opravdu došlo k válce, vypukla by krize, vedle které by války na Ukrajině a v Gaze vypadaly jako drobné šarvátky.“
Severní Korea testuje množství raket, které by tyto hlavice donesly k cíli. Některé se odpalují z pevniny, jiné z ponorek a další z podvodních dronů. Některé mají krátký dolet, jiné jsou mezikontinentální.
Kim má i několik hypersonických kluzáků, které se umí vyhnout protivzdušné obraně nebo malé „taktické“ jaderné bomby, které podle své nové doktríny může použít preventivně.
Severokorejský vůdce se řídí prostou logikou: ví, že armády Američanů a jejich spojenců jsou mnohem vyspělejší než ta jeho, a on by nejadernou válku rychle prohrál. Ve své knize tvrdí, že může útok přežít jen okamžitou eskalací k taktickému jadernému úderu.
Situaci ještě zhoršil jihokorejský prezident Jun Sok-jol prohlášením, že je ochoten zvážit preventivní úder a severokorejský režim zničit. Kim tak začal být ještě paranoidnější a připravenější provést preventivní útok proti preventivnímu útoku. Může ho spustit jakýkoli americko-jihokorejský manévr.
Kim teď navíc získal nové protiamerické spojence v Rusku a Číně. Dodává Moskvě zbraně proti Ukrajině, za to dostává technologickou pomoc a potraviny. Západní sankce obchází obchodováním s Čínou, která ho spolu s Ruskem chrání v Radě bezpečnosti OSN.
Carlin a Hecker připouštějí, že Kim možná během americké předvolební kampaně jen vyhrožuje v naději, že vyhraje Trump a obnoví summity, kde by se dala vyjednat nějaká lepší dohoda. Oba politologové to ale nepovažují za příliš pravděpodobné.
Bílý dům toho nemůže moc dělat za žádného prezidenta – západní sankce i sliby už dávno přestaly účinkovat. A zvýšení odstrašení, například opětovným rozmístěním amerických jaderných zbraní v Jižní Koreji, by mohlo Kima naopak přimět k prvnímu úderu.
Nejlepší americkou politikou by bylo upustit od požadavku denuklearizace, ke které stejně nedojde, a soustředit se na zmírnění rizika. Tyto kroky by časem mohly vybudovat dostatečnou důvěru ke zmírnění napětí.
Washington by měl také rozšířit svou obnovenou diplomacii s Pekingem. Oba státy mají společný zájem na tom, aby ve světě nedošlo k ještě většímu chaosu; a ještě víc Čína, protože radioaktivní oblast by se nacházela u jejích hranic, soudí Andreas Kluth z agentury Bloomberg.
X X X
LEGIERSKÁ: PRAVICOVÉ VLÁDY V ČR K MOCI PODVODEM
Yvona Legierská: Pravicové vlády se vždy dostaly k moci podvodem
V devadesátých letech pravicové vlády reprezentované ODS rozkradly národní bohatství pod heslem: „Co bylo ukradeno, musí být vráceno.“. Přitom opak je pravdou. Zejména proslulou kuponovou privatizací byl ukraden veškerý majetek lidu Československa, resp. České republiky. Nevlastníme vodu, energie, v zemědělství jsme se stali nesoběstační a požíváme většinou nekvalitní a dnes již silně předražené potraviny z ciziny. To většinu občanů poškozuje na zdraví, vymíráme. Nedávno nám Český statistický úřad radostně hlásil: „Počet občanů ČR se zvýšil.“. Ano, ale jen přílivem občanů z Ukrajiny, kteří se již do své vlasti vrátit nechtějí.
V roce 2006 se náhle těsně před volbami do Poslanecké sněmovny jako blesk z čistého nebe objevil přísně tajný dokument šéfa policejního útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Jana Kubiceho. Informoval v něm o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy nebo o tom, že politici sociální demokracie, jež tehdy vládla, ovlivňují vyšetřování ve svůj prospěch. Výsledkem bylo vítězství ODS o tři procenta nad ČSSD. Po volbách se ukázalo, že zpráva měla znemožnit pokračování vlády tehdejšího úspěšného premiéra, Jiřího Paroubka, z ČSSD. Naopak podlým vítězstvím chtěla ODS zajistit beztrestnost pro mnohé své agenty – přisluhovače.
Po volbách v roce 2010 pokračovala ODS ve vládnutí, i když vítězem se stala ČSSD. ODS měla na Hradě svého člověka a ten vyhodnotil vše jinak. Nefér vládnutí tehdejší koalice v čele s ustrašeným Petrem Nečasem v rozporu s přáním občanů přineslo předčasné volby. ČSSD však v té době ztrácí svého jinak úspěšného předsedu a premiéra.
V roce 2013 se ujímá vlády opět ČSSD společně s hnutím ANO miliardáře Andreje Babiše, avšak v jejím čele jsou již progresivisté, adorující EU. Tato koalice pokračuje od roku 2017 společně, avšak ANO je tím silnějším partnerem. Něco se povedlo, něco nikoli, ale přesto si občané ČR nestěžovali. Pokud by zde nebyl uměle vytvořený celosvětový komplot s covidem, vládly by tyto strany společně dále.
V roce 2021 ODS opět vítězí, tentokráte v koalici s koalicí a „požehnáním“ Ústavního soudu. Fialova vláda zcela vládnutí nezvládá. Nevládnou ve prospěch nás občanů včetně malých a středních podnikatelů, ale ve prospěch svůj a nadnárodních uskupení. Ta se o ně v budoucnu zajisté postará.
Původní ČSSD je poprvé mimo Parlament. Strašlivě zklamala, neboť přestala být stranou pro obyčejné lidi, odhazuje svou tradiční značku i znak růže, přejmenovává se na SocDem s gilotinou. Nadále přehnaně podporují EU a dokonce i přijetí eura.
Jako pták Fénix vstává z popela nová ČSSD – Česká suverenita sociální demokracie, hájící obyčejného občana. Fialova ODS a celá vláda si však natolik navykla na moc, že se jí nechtějí v roce 2025 vzdát. A proto vymysleli korespondenční volby. Silou si koalice koalic vše prosadí, ale bude jen na nás „nespokojených“ záviset, zda jim vládnout umožníme. Tak vzhůru k volbám! I k těm letošním. Nesmí mít převahu!
Yvona Legierská, Členka ČSSD, server vasevec.cz
X X X
EURO POSLANEC DAVID: NEJVĚTŠÍM RIZIKEM DEZINFORMACE
Ivan David: Leyenová a Jourová mají pravdu… a strach
Jestliže obě ženy prohlašují, že dezinformace jsou největším rizikem, větším než klimatické změny, mají pravdu. Je však třeba doplnit jednu definici a informaci, pro koho je to riziko.
Z jejich projevů a z projevů jejich stoupenců lze dovodit, že „dezinformace“ je nikoli informace úmyslně nepravdivá, ale informace, která škodí jim. Škodí jim proto, že se jí lidé neměli vůbec dozvědět, aby to neohrozilo protagonisty plánů světového zla, nebo vlastně nejde o informaci, ale názor, nezávislý úsudek zlu nepříznivý.
Konstatují, že „dezinformace“ je největší „krátkodobé riziko“. Lidé se rozhodují podle informací, které se k nim dostaly, ať už jsou pravdivé, nebo nepravdivé. Pravdivé informace představitele světového zla ohrožují dlouhodobě. Jestliže „dezinformace pokládají za „krátkodobé“ riziko, zřejmě předpokládají, že se s demokracií rychle vypořádají, takže pak už občané o ničem rozhodovat nebudou.
Mají strach, ovládá je panika, protože lidé rozpoznávají, že oni (ony) činí zlo. Jejich cílem nutně musí být, aby lidé nerozpoznávali. Například smlouvy s firmou Pfizer jako celek nebyly veřejnosti zpřístupněny, rozhodující údaje v nich jsou začerněny. Kdyby tomu tak nebylo, hnila by už paní Leyenová v kriminále. Kdyby neměla co tajit, tak by netajila.
Leyenová v Davosu konstatovala, že „elity Světového ekonomického fóra musejí nyní všechny spolupracovat na obnovení důvěry a boji proti dezinformacím, které by mohly vést voliče k tomu, že by volili špatné strany“. Obnovení důvěry je zcela nereálné, ledaže si Leyenová myslí, že ji lze obnovit cenzurou, která je ovšem nejen reálná, ale už je realizována. Jejich média se již dlouho činí, aby hanobila strany oponující globálnímu zlu. Média hlavního proudu jsou totiž zcela jejich a ostatní mají být „vyhladověna“, jak stále opakuje Jourová, v naději že nezávislé hlasy zemřou hladem.
Navzdory davoské „elitě“ „špatné strany“ získávají příznivce. V některých zemích Německa mají většinu navzdory demonstracím užitečných idiotů. Globalizované zlo, které se snaží zlikvidovat demokracii a ovládnout svět, je novou reinkarnací Hitlera.
Dalším krokem k ospravedlnění cenzury je nedávné schválení zprávy o potlačování nenávistných projevů. V rozpravě ke zprávě ze strany zastánců tohoto nápadu zaznělo nebývale mnoho nenávisti. Ale oni nenávidí tu nesprávnou nenávist, zastávají nenávist správnou, která samozřejmě trestána nebude. Zpráva byla schválena tříčtvrtinovou většinou. Tolik je teď v Evropském parlamentu darebáků + užitečných idiotů.
Omlouvám se, nehlasoval jsem vůbec. Na začátku hlasování jsem zjistil, že nemám hlasovací kartu, než jsem si ji z kanceláře přinesl, byla tato zpráva schválena. To se mi ještě nestalo .
MUDr. Ivan David, euro poslanec, server vasevec.cz
X X X
Lotyšskou europoslankyni obvinili, že byla dlouhá léta agentkou ruské FSB
Lotyšská politička Tatjana Ždanoková souběžně se svou funkcí europoslankyně léta pracovala jako agentka ruské tajné služby FSB a zájmy Moskvy prosazovala v Lotyšsku i v Evropském parlamentu. Tvrdí to ruský investigativní portál The Insider. Uniklé maily podle něj svědčí o spolupráci Ždanokové s důstojníky FSB, jež trvala minimálně mezi lety 2004 a 2017.
V mailové korespondenci se svými dvěma šéfy v ruské tajné službě Ždanoková podávala detailní zprávy o své práci evropské zákonodárkyně, především o své činnosti, jejímž cílem bylo posílit prokremelské nálady v Pobaltí. Přes mail si také domlouvala schůzky se svými ruskými šéfy v Moskvě či v Bruselu anebo žádala o financování svých politických aktivit.
V jednom případě požádala například o peníze na zorganizování shromáždění, které mělo připomenout úspěchy Rudé armády během druhé světové války, tvrdí The Insider.
Oba důstojníci, s nimiž byla Ždanoková v kontaktu, působili podle zjištění novinářů v FSB, která je nástupnickou organizací sovětské tajné policie KGB. Od roku 2004 zhruba do roku 2013 práci europoslankyně řídil Dmitrij Gladěj a posléze Sergej Belťukov, vystupující pod jménem Sergej Krasin.
Ždanoková, která stále vykonává funkci europoslankyně, odmítla zjištění The Insideru komentovat s tím, že jeho text se zakládá na informacích, k nimž by z definice neměli mít novináři webu přístup. Potvrdila, že zná Gladěje, ale odmítla, že by věděla, že jde o příslušníka FSB. Ohledně Belťukova prohlásila, že si nikoho toho jména nepamatuje.
V roce 2014 se jiný lotyšský europoslanec Karlis Šadurskis obrátil na lotyšskou prokuraturu se žádostí, aby činnost Ždanokové vyšetřila. Tvrdil přitom, že jeho kolegyně podrývá lotyšskou suverenitu ve prospěch Ruska a lobbuje za obnovení Sovětského svazu. Lotyšské úřady však Šadurskisovu žádost zamítly poté, co v jednání Ždanokové neshledaly známky trestné činnosti.
Ždanoková se narodila v Rize v ruskojazyčné rodině v době, kdy Lotyšsko patřilo k Sovětskému svazu. Stejně jako ona má ruské kořeny asi čtvrtina lotyšských obyvatel, podotkl The Insider. V 80. letech byla Ždanoková vůdčí osobností organizace, jež se stavěla proti lotyšské nezávislosti na Sovětském svazu. V roce 2014 se zúčastnila jako mezinárodní pozorovatelka referenda, jímž Rusko odůvodnilo anexi ukrajinského poloostrova Krym.
X X X
Ruské peníze pro Ukrajinu. Konfiskace aktiv Ruské centrální banky se blíží
Velvyslanci při EU se dnes jednomyslně shodli na vyčlenění miliard eur z výnosů z aktiv Ruské centrální banky, zmrazených v Evropě. Jde o první krok v plánu na pomoc financování obnovy Ukrajiny po ruské invazi, informovala agentura Reuters s odvoláním na nejmenovaný zdroj z belgického předsednictví.
Výbor stálých zástupců při Evropské unii (COREPER) podle Reuters v zásadě souhlasil s tímto prvním krokem na dnešním večerním setkání, které se konalo jen několik dní před mimořádným summitem EU, na němž se lídři EU budou pokoušet překonat odpor Maďarska vůči plánu poskytnout Kyjevu 50 miliard eur (1,2 bilionu Kč) na příští čtyři roky. Evropská komise by pak měla navrhnout vyčlenění peněz z revidovaného unijního rozpočtu a jejich převedení Kyjevu, i když není jasné, kdy by je Ukrajina dostala.
Francie a Německo už vyslovily své výhrady vůči plánu a Evropská centrální banka varovala, že by to mohlo oslabit důvěru v euro a zneklidnit globální trhy.
EU, Spojené státy, Japonsko a Kanada v roce 2022 zmrazily na 300 miliard dolarů (přes 6,8 bilionu Kč) aktiv Ruské centrální banky v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu. Zhruba 200 miliard z této sumy je drženo v Evropě, zejména v mezinárodním centru pro vypořádání plateb Euroclear v Belgi
X X X
Centrální bankovnictví pomalu selhává
„Politika helikoptérových peněz v posledních letech rapidně umazává hranici mezi monetární a fiskální politikou. Výsledkem je tedy následující karikatura: monetární politika pod kontrolou populistů,“ říká analytik BHS Timur Barotov.
V průběhu historie přes mnohé strasti a experimenty, ekonomicko-politické uspořádání typické moderní ekonomiky dospělo do bodu, kdy si tržní politiku diktují především 2 instituce – vláda a centrální banka. Vláda zajišťuje setrvalý ekonomický růst a přiměřenou zaměstnanost, centrální banka především pečuje o inflaci. Tyto dvě instituce musí být na sobě nezávislé a je to tak ukotveno i v zákonech, aby se případně populistická vláda nepokoušela na úkor zdraví finančního systému si zajistit hlasy štědrou monetární politikou. Nezávislost těchto institucí fungovala relativně dobře v západních ekonomikách a obzvlášť v dobrých časech. Ovšem nyní se ukazuje, že centrální banka (Fed) největší světové ekonomiky pravděpodobně ztrácí svoji nezávislost. A to je nebezpečné. Pro pochopení toho, proč se tak děje, je potřeba pochopit, jak centrální banky samy sebe do této situace uvrhly.
Velká změna ve světové a americké monetární politice nastala během globální finanční krize v roce 2008. Tehdy se totiž začal ukazovat strukturální problém – klíčové úrokové sazby centrálních bank jsou moc blízko, nebo dokonce na nule. To znamená, že bankéři přišli o svůj primární nástroj k stimulaci ekonomiky v recesi (a tím pádem i regulaci inflace, aby se nedostala do záporných hodnot a držela se kolem 2% cíle). Bankéři tak přišli s do té doby kontroverzním nástrojem – kvantitativním uvolňováním (QE, „quantitative easing“). Pokud úrokové sazby již nelze snížit, sáhli bankéři po QE, což je jednoduše řečeno nákup především státních a také korporátních dluhopisů centrální bankou. To je přímý hotovostní přítok pro velké podniky a vládní instituce, který by ovšem měly časem splatit zpět centrální bance (ano, „měly“). Tyto peněžní prostředky se vytvoří jednoduše z ničeho a zaznamenají se na stranu pasiv centrální banky a pravděpodobně to již navždy zůstane nesplacené, protože splácení dluhu novým dluhem se dnes velice nosí.
V dekádách po globální finanční krizi se úrokové sazby USA po většinu doby pohybovaly na nule a z kdysi nouzového nástroje helikoptérových peněz (QE) se stal běžný nástroj. Od té doby rozvaha Fedu vyrostla až o 8 bilionů dolarů, přičemž většina z toho se natiskla v reakci na pandemií Covid-19. Potřeba neustálého tisknutí peněz byla vyvolaná potřebou držet se 2% inflačního cíle v době, kdy rostly deflační účinky v důsledku globalizace a automatizace. Historické precedenty ukazují, že deflace může vyústit v deflační spirálu, která vedla k nejhorší hospodářské krizi v moderní době (1927). Proto se bankéři snaží za každou cenu deflaci vyhnout. Běžně centrální banka v rámci QE skupuje vládní dluhopisy s delší splatností. Tudíž díky tomu byly výnosy těchto dluhopisů udržovány uměle nízko a vedlo to k dlouhému období prosperity v poslední dekádě. Levný dluh a rostoucí peněžní zásoba vedla ke zvýšené ekonomické aktivitě a výraznému růstu finančních aktiv jako jsou akcie, nemovitosti nebo dluhopisy. Problém je v tom, že se tím fundamentálně zkracuje životnost takového systému, neboť dluh nemůže růst donekonečna a jednoho dne se bude muset celý finanční systém rázně reformovat – a to bude bolet. Vedlejším účinkem dluhově založeného růstu je mimo jiné i výrazný růst nerovnosti v bohatství obyvatel, což podkopává samotné základy celého společenství. A nakonec nespokojenost obyvatelstva se svým (ne)rostoucím bohatstvím vede k populismu, který vede k ještě většímu zadlužování. Centrální banky se tak sice obratně vyhnuly deflační spirále, ale nechtěně spadly do spirály jiné – dluhové.
Kromě výše uvedeného, problém s QE je také v tom, že umazává hranici mezi fiskální (vládní) a monetární politikou. Moderní bankovní systém je extrémně složitý, a to mimo jiné i z důvodu mnohých regulací, které postupem času vznikaly. Tím že centrální bankéři v rámci QE nakupují korporátní dluhopisy (mortgage-backed securities) provádějí stimulaci vybraných sektorů (především nemovitostního). Navíc při nákupu státních dluhopisů se mohou centrální bankéři rozhodnout, zda nakoupí ty s delší, nebo kratší splatností. To znamená, že napřímo ovlivňují profil splatností dluhopisů, což je něco, co má velké dopady na finanční trhy a dříve si to určovaly výhradně trhy a vláda. Jenže stejně tak jak monetární politika ovlivňuje fiskální, tak i fiskální autority mohou využít tohoto mostu na to, aby ovlivnili monetární politiku.
Výrazná stimulace v roce 2020 vedla zcela logicky k inflaci se kterou nyní na západě dosud bojujeme. Součástí tohoto boje je využívání opačného nástroje ke QE, tedy QT (kvantitativní utahování, „quantitative tightening“). QT pomalu zmenšuje rozvahu Fedu a tím pádem to má restriktivní účinky na ekonomický růst, a tedy i inflaci. V důsledku veškeré stimulace a regulatorních požadavků vznikla situace, kdy je nyní vláda Spojených států schopna Fedu zasahovat do rozhodování ohledně QT a navíc odčerpávat přebytečnou likviditu, za pomocí které nyní více než kompenzuje QT ze strany Fedu. Jinak řečeno, americká vláda po celý rok 2023 odčerpávala přebytečnou likviditu z rozvahy Fedu (pozůstatek pandemického stimulu) a tyto peníze využívala ke stimulaci ekonomiky. Za tímto účelem emitují především pokladniční poukázky, čímž se také drží výnos dluhopisů s delší splatností uměle níže. S tím se bude pokračovat i letos a už se mluví o tom, že vláda přiměje Fed zpomalit QT, protože zásoby peněz se v této pomyslné „pokladničce“ tenčí. Reverzní repo trh hostil před rokem přes 2,5 bilionů dolarů. K dnešnímu dni (tedy 26. ledna 2024) je na tomto trhu již pouze 560 miliard dolarů. V tomto odstavci je naznačen mechanismus, kterým vláda Spojených států udržuje ekonomiku a finanční trhy USA v dobré kondici. To i přes obrovský šok výrazně vyšších úrokových sazeb a je to také důvod, proč nenastala recese, kterou experti tolik očekávali a pořád ještě očekávají. Výsledkem je tedy následující karikatura: monetární politika pod kontrolou fiskálních autorit v USA.
Ve shrnutí, tržní ekonomika se pomalu přeměňuje v centrálně kontrolovanou ekonomiku, kdy dnes každý krok centrálních bankéřů je ostře sledován. Fiskální a monetární politika hraje na trzích a v ekonomice čím dále větší roli a dochází k narušení nezávislosti mezi těmito dvěma světy. To vše věští menší stabilitu trhů a ekonomik, větší výkyvy v růstu a nejasnou budoucnost s potenciálně hořkou dohrou. Pokud se regulatorně nevynutí tato nezávislost, budou populisté v čele vlády čím dál více využívat monetární politiku ke svému prospěchu, tak jak se to již nyní děje ve Spojených státech.
Ing. Štěpán Křeček, MBA, Hlavní ekonom
X X X
Velký justiční omyl v Itálii. Muž strávil ve vězení přes 30 let
Odvolací soud zprostil viny osmapadesátiletého muže, který kvůli justičnímu omylu strávil přes 30 let, většinu svého života, ve vězení. Beniamino Zuncheddu, který se před odsouzením živil jako pastevec na Sardinii, byl odsouzen za trojnásobnou vraždu, píše dnes agentura ANSA. Podle advokátů muže se jedná o jeden z nejzávažnějších justičních omylů v Itálii po roce 1946.
Zuncheddu byl v roce 1991 obviněn z vraždy trojice mužů, která se stala v lednu toho roku nedaleko sardinského krajského města Cagliari. Jednalo se o majitele a zaměstnance firmy, která chovala skot. Podle verze tehdejších vyšetřovatelů trojnásobná vražda souvisela se spory mezi chovateli a pastýři. Zuncheddua označil za viníka čtvrtý muž, který přežil útok se zraněním, a s touto verzí pak pracovala i policie a státní zástupci.
Zuncheddu celou dobu tvrdil, že se ničeho nedopustil, což mu však přitížilo při stání u soudu, od kterého dostal doživotní trest, i později při žádostech o podmíněné propuštění, kdy se přihlíží, zda odsouzený přiznal vinu. „Neustále mi říkali, naprav se, doznej se, a my tě pustíme na svobodu, ale já jsem se nemusel napravovat, když jsem nic nespáchal,“ řekl dnes na tiskové konferenci ke svému případu Zuncheddu.
Obhájci odsouzeného pastýře poukazovali na rozpory mezi důkazy a na další okolnosti, které ukazovaly, že se Zuncheddu nemohl nacházet na místě činu, když se stala vražda. Otevření případu dosáhli v roce 2021 a v pátek odvolací soud rozhodl o zproštění viny. Podle nich se jednalo o „nejdelší justiční omyl“ v Itálii od roku 1946, kdy se země stala republikou. Podle tisku je možné, že vražda souvisela s organizací Anonima Sarda, která podnikala únosy politiků, manažerů či podnikatelů na Sardiniiza účelem získat vysoké výkupné.
Zuncheddu řekl novinářům, že necítí zlost. „Před 30 lety jsem byl mladý, dnes jsem starý. Vzali mi všechno,“ řekl Zuncheddu, který si přeje „být svobodným občanem“, cskajustice.cz
X X X
Změny v trestání soudců a žalobců projedná vláda
Kárná řízení se soudci, státními zástupci a exekutory by měla být dvoustupňová, účastníci se proti nim budou moci odvolat. Počítá s tím návrh ministerstva spravedlnosti, který ve středu projedná vláda. Novela obsahuje i řadu dalších změn, týkají se mimo jiné složení kárných senátů nebo zavedení možnosti dohody o vině a kárném opatření.
V současnosti je jediným kárným soudem Nejvyšší správní soud (NSS) a rozhodnutí kárného senátu lze zvrátit pouze návrhem na obnovu řízení či ústavní stížností. Nově by kárná řízení spadala v prvním stupni pod Vrchní soudy v Praze a v Olomouci. Odvolacím kárným soudem pak má být vedle NSS i Nejvyšší soud (NS).
Novela upravuje složení kárných senátů. V prvním stupni by měly být sedmičlenné, zasedal by v nich soudce vrchního soudu jako předseda senátu, dále soudce NS a soudce NSS. U kárných řízení soudců by složení senátu doplnil další soudce z nižších stupňů soudní soustavy a tři přísedící: státní zástupce, advokát a člověk s jiným právnickým povoláním.
U kárných řízení státních zástupců a exekutorů by v senátu byli předseda z vrchního soudu, soudce NS a NSS. U žalobců by pak přísedícími byli tři státní zástupci a advokát, u exekutorů dva exekutoři, advokát a jeden přísedící navržený ombudsmanem.
Odvolací kárné senáty budou podle novely složené z předsedy senátu, jeho zástupce, čtyř soudců a dvou přísedících. Zasedali by v nich tři soudci NS a tři soudci NSS. Přísedícími ve věcech soudců budou dva advokáti, ve věcech státních zástupců dva státní zástupci a ve věcech exekutorů dva exekutoři. Výjimkou by bylo kárné řízení s nejvyšším státním zástupcem, které by řešil senát složený ze šesti soudců. V případě rovnosti hlasů bude mít v odvolacím senátu rozhodující hlas jeho předseda.
NS a NSS podle návrhu budou jednat a rozhodovat také ve tzv. sjednocujícím kárném senátu, jehož cílem bude sjednocovat judikaturu. Má být složený ze tří soudců z kárných senátů z NS a tři soudců z kárných senátů na NSS. Pokud by byli členy kárných senátů na obou soudech více než tři soudci, určí se, kdo bude členem sjednocujícího kárného senátu losem.
Novela dále zavádí možnost dohody o vině a kárném opatření. Ten, proti komu je návrh podán, v ní bude muset prohlásit, že spáchal skutek, který je předmětem dohody. Kárný senát dohodu neschválí, pokud ji bude považovat za nesprávnou či nepřiměřenou.
Návrh chce také omezit okruh případů, v nichž se soudcům a státním zástupcům dočasně zproštěným výkonu funkce zpětně doplácí část platu. Nynější znění zákona totiž umožňuje kárně obviněnému, aby se účelově vzdal funkce – tím zastaví kárné řízení, čímž se nejen vyhne sankci, ale dosáhne také doplacení platu, na které by v případě svého odvolání z funkce neměl nárok. V případě, že ale bude obviněný požadovat pokračování kárného řízení i poté, co se funkce vzdá, nebude mu plat doplacen pouze v případě, kdy senát rozhodne, že se kárného provinění skutečně dopustil.
Ministerstvo chce, aby pravidla k tvorbě kárných senátů nabyla účinnosti od letošního července, ostatní ustanovení by měla začít platit příští rok.
Soudcům i státním zástupcům hrozí za kárné provinění důtka, snížení platu či nejpřísnější odvolání z funkce, soudcům navíc odvolání z funkce předsedy senátu. Exekutora lze za kárný delikt postihnout napomenutím, pokutou nebo odvoláním z exekutorského úřadu, ceskajustice.cz
X X X
Chráněný distribuční kanál zajistí léky pro pacienty nezávislých lékáren
Na 500 majitelů lékáren a desítky odborných zástupců podepsalo petici, v níž požadují návrat chráněného distribučního kanálu do zákona o léčivech. Ten ze zákona vyškrtli poslanci při jeho novelizaci. Nyní se ale projednává ve sněmovně další novela (ve středu je na programu Výboru pro zdravotnictví), k níž připojil svůj pozměňovací návrh na návrat chráněného distribučního kanálu poslanec Jan Kuchař (STAN). Jeho krok vyvolal bouřlivou diskusi. Některé farmaceutické firmy a velkodistributoři, kteří provozují monopolní DTP kanály a zaklínají se přitom volnou soutěží, tvrdí, že Kuchařův návrh je ušitý nikoliv pro pacienty, ale pro jediného distributora. Jenže ve skutečnosti jde v návrhu o nápravu stavu, kdy je omezena dostupnost některých léků ve stovkách menších nezávislých lékáren, a tak diskriminovány stovky tisíc jejich pacientů.
„Lékárníci nemohou poskytovat zdravotní péči bez toho, aniž by měli léky pro své pacienty. … Pokud léky budou k sehnání pouze v řetězcích, malé lékárny zaniknou a lidé přijdou o dostupnou primární zdravotní péči,“ vysvětlila v rozhovoru pro Zdravotnický deník brněnská lékárnice Helena Slámová. Zkušenosti její a jejích kolegů s dosavadní praxí a dodržováním zákonnosti jsou ovšem smutné. „Státní aparát naprosto rezignoval na svou kontrolní funkci u závažného porušování zákona s celospolečenským dopadem,“ řekla nám a měla na mysli praxi posledních několika let, kdy bylo obcházeno ustanovení zákona o léčivech, které definovalo chráněný distribuční kanál. A protože bylo nedávno novelizací dokonce ze zákona vypuštěno, Helena Slámová a stovky dalších lékárníků, podepsaly petici, která požaduje jeho navrácení.
Názor soudu: zákon není a priori neaplikovatelný
Právě při diskusi o vyškrtnutí chráněného distribučního kanálu jeho kritici argumentovali neaplikovatelností příslušného ustanovení. To, zjednodušeně řečeno, ukládalo farmaceutické firmě (výrobci, respektive dle definice zákona držiteli rozhodnutí o registraci) povinnost dodat léčivé přípravky distributorům, kteří se zavázali v rámci veřejné služby dodat je dál lékárnám. Namísto toho si farma firmy zřizovaly DTP/DTH (direct to pharmacy/hospital) distribuční kanály, přes které nasměrovaly část své produkce léčivých přípravků do vybraných lékáren. Zkomplikovaly tak statisícům pacientů přístup k lékům, zejména pak těm, kteří nebydlí ve velkých městech, respektive v místech, kde nejsou velké řetězcové lékárny. V nedodržování zákona výrobce podpořilo ministerstvo zdravotnictví a Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), které razily tezi o neaplikovatelnosti zákona (poprvé tuto tezi zmínil náměstek MZ Radek Policar v dopise výrobcům).
Zdravotnický deník má ovšem k dispozici čerstvé stanovisko soudu, které říká něco zcela odlišného, totiž že soud nevnímá příslušné ustanovení jako neaplikovatelné, protože důležité je naplnění účelu zákona (tedy dostupnost léčivých přípravků pro pacienty). Jedná se o spor o (ne)dodání léčivého přípravku mezi farmaceutickou společnosti Astellas a distributorem Pharmos. V protokolu z 5. prosince loňského roku je obsažen také předběžný právní názor Obvodního soudu pro Prahu 8 předestřený účastníkům, kde se píše: „Jakkoliv není předmětné ustanovení zákona o léčivech §33 odst. 3 písm. g) bod 4 zcela pregnantně vyjádřeno, tak soud toto zákonné ustanovení nevnímá jako a priori neaplikovatelné, kdy případné nedostatky dikce zákona má povinnost soud překlenout výkladem tak, aby byl naplněn účel tohoto zákona.“ Pokud nakonec soud potvrdí svůj předběžný názor, bude to cenné poučení pro další činnost MZ a SÚKL, které snad napříště nebudou ignorovat znění zákona a naopak budou vymáhat jeho dodržování. Ostatně loni je k tomu nabádali poslanci z Podvýboru pro lékovou politiku, přístrojovou techniku a zdravotnické prostředky, když jednomyslně přijali usnesení, jímž oba úřady vyzvali k „přijetí opatření, která zabezpečí dodržování zákona o léčivech… nebo aby ministerstvo při nejbližší novelizaci zákona o léčivech navrhlo takovou právní úpravu, která zajistí vymahatelnost dodávek léčiv do lékáren v případě, že je lék dostupný na trhu.“
Institut veřejné služby – evropské řešení dostupnosti léků
Právě tento požadavek řeší návrh poslance Kuchaře, jenž je mnohem podrobnější a přesnější ve vymezení podmínek, za jakých má chráněný distribuční kanál fungovat v praxi, než jak bylo napsáno v původním zákoně (jenž byl za nejasné formulace kritizován). Odpůrci návrhu jej vykreslují jako cosi exotického, co nemá v jiných zemích obdobu. Jenže institut veřejné služby a z něj plynoucí povinnost pro výrobce dodávat léčivé přípravky všem distributorům, kteří se k ní přihlásí, se nachází v legislativách dalších pěti evropských zemí. Vyplývá to z údajů Evropské asociace distributorů ve zdravotnictví (GIRP), zastřešující organizace pro 750 zdravotnických distributorů ze 34 evropských zemí. Jejími zakládajícími členy jsou i velké nadnárodní společnosti operující také v České republice. GIRP usiluje o zavedení institutu veřejné služby do legislativy Evropské unie. Distributory v tom také podporuje Svaz lékárníků Evropské unie (PGEU). „Zajistit vymahatelné (ze strany vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž) právo pro velkoobchodníky s kompletním sortimentem léčiv, aby jim držitelé rozhodnutí o registraci náležitě a nepřetržitě dodávali produkty v celém rozsahu tak, aby byly odpovídajícím způsobem uspokojeny potřeby pacientů,“ navrhuje GRIP.
Situace v některých zemích a celoevropské aktivity směřující k zajištění dostupnosti léčivých přípravků pro pacienty, ukazují ještě jednu důležitou věc. Jakkoliv působí na trhu s léky soukromé subjekty, jejich aktivity a práva jsou regulovány a případně omezeny. Důvod je jednak strategický, protože jde o zajištění dostupnosti léčiv pro pacienty a jednak hospodářský, neboť jsou financovány z veřejného zdravotního pojištění.
Silně regulovaný byznys
Jenže, opakovaným argumentem proti chráněnému distribučnímu kanálu je, že omezuje podnikatelskou svobodu farmaceutických firem. Ve veřejném prostoru zazněl názor, že v systému tržní ekonomiky není důvod, proč by měl mít soukromý komerční subjekt, tedy distributor garanci, že mu dodá jiný soukromý subjekt, čili výrobce, léčivé přípravky a za jakých podmínek. Zrovna oblast léčiv ale stát (samozřejmě nejen Česko) reguluje velice silně, prakticky od vzniku léku, přes jeho uvedení na trh, distribuci, výdej, předepisování a používání. Regulace je vtělena do zákonů, zejména do zákona o léčivech a zákon o veřejném zdravotním pojištění.
Veškerá činnost farmaceutických firem související s výrobou léčiv a jejich dodáváním na trh se musí požadavky zmíněných zákonů řídit. Pokud zákon o léčivech bude znovu obsahovat ustanovení o zajištění dostupnosti léčiv pro pacienty prostřednictvím státem dozorovaných distributorů, kteří převzali povinnost veřejné služby, budou povinny to respektovat. Farmaceutická firma je totiž nejen „soukromoprávním subjektem“, ale zároveň také „držitelem rozhodnutí o registraci“, jak říká zákon o léčivech, což vyjadřuje, že její podnikání je omezeno veřejnoprávní regulací. Například si nemohou zcela volně tržně tvořit ceny, ale musí respektovat regulaci cen a úhrad ze strany SÚKL.
V právnické terminologii se hovoří o „omezení autonomie vůle“ nebo „smluvní autonomie“ a existují k tomu i nálezy Ústavního soudu. Omezení může plynout z ochrany základních práv, hodnot, principů nebo také z veřejného zájmu. A hned bychom našli několik oblastí, kde regulace výrazně vstupuje do soukromoprávních vztahů – především veřejné zakázky (regulované speciálním zákonem), dále pak spotřebitelské smlouvy, komerční pojištění odpovědnosti, dodávky energií či jiných strategických surovin, obchod se zbraněmi. Například držitel licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie je povinen uzavřít smlouvu a dodávat tepelnou energii každému, kdo to požádá a dodávka tepelné energie je v souladu s územní energetickou koncepcí (energetický zákon, podobná povinnost je u dodávek elektřiny). Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Vlastník vodovodu nebo kanalizace je povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem (zákon o vodovodech a kanalizacích).
Oscilace antimonopolního úřadu
Specificky k celé problematice přistupuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Na jednu stranu uznává, že je farmaceutický sektor nutné regulovat, na druhou stranu ústy svého místopředsedy Kamila Nejezchleba zdůrazňuje, že „stát nemá regulovat trh tam, kde to není nutné“ a tvrdí, že „chráněný distribuční kanál byl protisoutěžní“. Hranici „kam až to není nutné“, ale neurčuje ÚOHS, nýbrž zákon, který vzniká po politické diskusi poslanců a zohledňuje všechny možné aspekty a potřeby, které jsme již zmínili.
ÚOHS si je všech omezení dobře vědom, a také s nimi pracuje když vykládá pravidla veřejné soutěže u nákupu léčiv. „Vysoká míra veřejnoprávní regulace v oblasti distribuce léčiv se projevuje předně tím, že na trhy v oblasti distribuce léčiv mohou vstupovat jen subjekty, které k tomu mají příslušné oprávnění,“ píše ve své Zprávě ze sektorového šetření v oblasti distribuce léčiv. V Metodice ÚOHS zdůrazňuje, že například nákup léčiv nemocničními lékárnami je veřejnou zakázkou a že zadavatel je nemůže nakupovat napřímo od kohokoliv, nýbrž musí umožnit účast co nejširšímu okruhu osob oprávněných léčiva dodávat. „Z důvodu zachování hospodářské soutěže a s tím spojeného hospodárného vynakládání veřejných prostředků je žádoucí, aby byl předmět veřejné zakázky definován obecně pomocí účinné látky, lékové formy atd. takovým způsobem, aby byla umožněna reálná soutěž nejen mezi distributory (z hlediska jejich distribuční přirážky), ale i mezi různými výrobky,“ píše se v metodice ÚOHS.
Antimonopolní úřad je sice kritický k chráněnému distribučnímu kanálu, ale aktuálně praktikovaná alternativa, totiž DTP/DTH kanály, jak sám přiznává, vylučuje jakoukoliv soutěž. „Poté, co je vybrán logistický partner, již v praxi neprobíhá soutěž v rámci jedné značky (konkrétního léčiva), ale pouze mezi značkami (substituty). Za žádoucí v tomto směru Úřad považuje, aby MAH v rámci DTP/DTH systémů distribuce vstupovali do smluvního vztahu s více distributory,“ uvádí se v již zmíněné Závěrečné zprávě ze sektorového šetření. Jenže to je zbožné přání. I běžná léčiva jsou monopolně dodávána pouze přes jediného distributora formou DTP kanálů, jak nám potvrdila lékárnice Helena Slámová. „Je smutnou běžnou praxí, že potřebuju konkrétní lék pro konkrétního pacienta, ale výrobce mi ho odmítne dodat a já nemám žádnou páku na to, abych lék pro svého pacienta získala,“ vysvětlila v rozhovoru.
Dobrou zprávou je, že ÚOHS v šetření pokračuje. „Tím, že jsme napsali zprávu a publikovali jsme ji, svou aktivitu v tomto segmentu ÚOHS rozhodně neskončil,“ slíbil Nejezchleb s tím, že úřad brzdí nedostatek dat. „Nebylo jich k dispozici tolik, abychom mohli udělat opravdu kvalifikovanou analýzu,“ uvedl. Tak snad příště. I bez podrobnějších dat je ale jasné, že více kanálů distribuce znamená větší konkurenci a o tu by antimonopolnímu úřadu mělo jít především.
A ještě krátce poznámka k poslední velké výhradě k chráněnému distribučnímu kanálu, a to že prý povede k reexportům. Zdůrazněme, že nyní reexporty vesele kvetou dál už několik let. Podle dat zveřejňovaných SÚKLem lze konstatovat, že jsou stabilní, měsíčně řádově kolem půl milionů balení. Chráněná distribuce by při současné opakovaně zpřísňované regulaci neměla objemy reexportů zásadně změnit. Hypotetický vývoz centrových léčiv by se nedal zakamuflovat a stát má v současnosti dost pák, jak tomu zabránit. Reexporty jsou slaměný panák.
Tomáš Cikrt, Zdravotnický deník, ceskajustice.cz
X X X
ČUV zahajuje kampaň na podporu tiskových médií
“TISK FUNGUJE”
Česká unie vydavatelů (ČUV) připravila kampaň pro podporu tisku “Tisk funguje”. Cílem kampaně je představit tisk zadavatelům inzerce, zástupcům státní správy i širší veřejnosti jako kvalitní zdroj informací určených k oslovení široké veřejnosti a zároveň jako silné reklamní médium.
Česká unie vydavatelů jako profesní asociace vydavatelů digitálních a tištěných médií v České republice zahajuje od února tiskovou inzertní kampaň s heslem „TISK FUNGUJE“.
V době informačního chaosu a dezinformací chce připomínat, že profesionalita a důvěryhodnost vydavatelského obsahu, srozumitelnost a schopnost intenzivního předání informací jsou pro tisk unikátní. Právě vydavatelské produkty šířené v digitální a tištěné podobě vytvářejí příznivé prostředí pro zajištění kvalitní informovanosti i efektivní vnímání šířené reklamy.
Kampaň se skládá ze šesti grafických vizuálů provedených ve stejném stylu. Účast v kampani potvrdilo 23 vydavatelů, kteří otisknou inzeráty nebo bezplatně umístí reklamní bannery ve více než 100 titulech a na svých webových stránkách. České unie vydavatelů
X X X
Zemřela italská herečka Sandra Milová, múza režiséra Federika Felliniho
Ve věku 90 let zemřela italská herečka Sandra Milová. S odkazem na rodinu o tom v pondělí informovala agentura ANSA. Milová patřila k nejznámějším tvářím italského filmu a televize druhé poloviny 20. století a média ji označují za múzu režiséra Federika Felliniho.
Milová, vlastním jménem Salvatrice Elena Grecová, se narodila v roce 1933 v Tunisku. Filmovou herečkou se stala v polovině 50. let a za svou kariéru hrála ve zhruba sedmi desítkách italských filmů. Obsazovali ji známí režiséři jako Roberto Rosselini, Sergio Corbucci, Dino Risi či Luciano Salce.
Nejintenzivnější vztah však měla s režisérem Federikem Fellinim, který ji obsadil do filmů Giulietta a duchové či 8 a půl. Vedle profesního vztahu byla Milová skoro dvě desítky let i milenkou známého režiséra. „Felliniho jsem obrovsky milovala,“ řekla herečka loni v rozhovoru s deníkem La Repubblica.
V menších produkcích Milová hrála i v posledních letech. V roce 2020 na sebe přitáhla pozornost tisku, když se přivázala před sídlem italské vlády v centru Říma. Chtěla tímto způsobem upozornit na obtížnou ekonomickou situaci, kterou během pandemie covidu zažívali kvůli opatřením proti šíření koronaviru pracovníci ve filmu a kultuře. Tehdy ji přijal premiér Giuseppe Conte.
X X X
V HOSTIVICI U PRAHY PEKÁRNA ATLETKY HEJNOVÉ
Překážková trať Zuzany Hejnové. Slavná atletka za Prahou rozběhla pekárnu
V Hostivici kousek za Prahou v prosinci otevřeli novou pekárnu. Nachází se sice v moderní dřevem obložené modulární stavbě, její produkce však vychází z italských tradic a receptur. Od podobných pekařství, jichž je v republice mnoho, se tento provoz odlišuje ještě jednou zajímavostí. Rozjet byznys tu svému partnerovi pomáhá stříbrná olympijská atletka a dvojnásobná mistryně světa Zuzana Hejnová.
„Je to rozhodně překážkový běh, nějaká překážka se objeví každou chvíli, ale o to je to zajímavější,“ popisuje své podnikatelské zkušenosti bývalá úspěšná atletka, která sklízela největší úspěchy právě na čtyřsetmetrové překážkové trati.
„Tady je překážky potřeba překonávat a zdokonalovat se,“ srovnává svou starou a novou roli Zuzana Hejnová.
Zároveň přiznává, že i kvůli péči o čtrnáctiměsíčního syna Matyáše leží zatím většina starostí o chod rodinného podniku na jejím partnerovi – a Matyášovu tatínkovi – Marku Zúberovi. Ten přibral do pekařského eseróčka jako společníka ještě zkušeného gastronoma Luďka Munzara.
„Stojí za novými recepturami, umí vymyslet neuvěřitelné chutě. Já do podniku přináším ekonomicko-provozně finanční znalost,“ popisuje fungování firmy Zúber.
Kombinací elánu všech tří se pekárna jménem Fermento postupně dostává do povědomí místních. Ti kvalitní pečivo postrádali dlouhodobě a jezdili si pro něj buď do vzdálenější Unhoště nebo až do centra Prahy.
Pekárna na dobrém místě
Nyní si nejenom místní mohou dopřát čerstvou foccaciu, croissanty, bagety, panini či řemeslný chléb dopřát přímo v centru devítitisícového města. Základní receptury vycházejí z tradičních postupů, ovšem majitelé pečou i vlastní alternativy, které se více přibližují českým chutím. Denně se pro ně přijde přibližně stosedmdesát zákazníků.
Zuzana Hejnová*1986, je bývalá česká atletka, jejíž hlavní specializací byl běh na 400 m překážek, běhala i hladkou čtvrtku Na této trati 400 metrů překážek je stříbrnou medailistkou z LOH 2012 v Londýně (původně doběhla bronzová, ale vítězná Ruska Anťuchová byla později za doping diskvalifikovaná) a dvojnásobnou mistryní světa z MS 2013 v Moskvě a MS 2015 v Pekingu. Profesionální kariéru ukončila v květnu roku 2022 ve věku 35 let. V říjnu 2022 porodila syna Matyáše, kterého má se svým partnerem Markem Zúberem. |
Než ovšem v Hostivici roztopili pece, strávil Marek Zúber se svým společníkem dva roky přípravami.
„Naše podmínka byla, abychom měli pekárnu umístěnou na dobrém místě, nemuseli platit nájem za nebytové prostory a hlavně, aby to mělo ekonomickou návratnost,“ popisuje Zúber s tím, že nejdříve požádali město o podporu i vhodný pozemek, kde by mohli začít novou pekárnu stavět.
„Zastupitelé města byli z našeho nápadu nadšení a vyšli nám vstříc i ohledně dlouhodobého pronájmu pozemku,“ říká Zúber. S podporou města v zádech a s dobře vypracovaným obchodním plánem se jim pak v bance snáze vyjednávalo o úvěr.
Během loňského roku pak začali na zelené louce budovat modulární stavbu, což jim do budoucna umožňuje kdykoliv pekárnu nejen přesunout, ale také rozšířit o extra modul, vybourat zeď a zvětšit nejen výrobu, ale i sklady a další zázemí.
Do dalšího rozvoje pekárny se plánuje více zapojit i Zuzana Hejnová, kterou zatím přeci jen zaměstnávají více rodinné starosti. Do budoucna by se ráda postavila i za pult a prodávala.
„Marek mě k tomu zatím nepustí a hlavně kvůli synovi to není zatím možné, ale ráda bych tu vypomáhala. Bavila by mě komunikace se zákazníky,“ říká atletka.
V plánu jsou také chleby podle Zuzky Hejnové. „Ráda by se také podílela na tvorbě nových produktů a spolupracovala i s dalšími sportovci, kteří bydlí tady poblíž. Já bych kolegovi řekla, co mi chutná a on by se pokusil takový chleba upéct,“ prozrazuje.
Vlastní špendlík na mapách
O přísun nových zákazníků se Hejnová s partnerem starají nejen na sociálních sítích, ale i v mapových aplikacích.
„Už jsme konečně vidět i na Google mapách, nově tam máme svůj špendlík,“ pochvaluje si Marek Zúber. „Věříme, že to přitáhne i lidi z okolí, protože když si zadají pekárnu, budeme v seznamu konečně vidět i my,“ přidává se jeho partnerka.
U jednoho špendlíku ovšem zůstat nechtějí a už nyní plánují otevření další pobočky, byť tentokrát o něco skromnější. S plánem otevřít další provoz podle Zúbera počítali od začátku a byl zahrnutý v obchodním plánu.
„Nebude to žádná agresivní expanze, ale menší projekt. Chystáme otevřít Kavárnu by Fermento na Zličíně, kde bude dominantní káva pražená na míru, ale bude se tam také nabízet sortiment z této hostivické provozovny,“ popisuje podnikatel, kterému v jeho první pekárně zatím jde nejvíc na odbyt chléb zvaný Fermenťák ze žitné, pšeničné a celozrnné mouky.
Ze sladkého si zákazníci oblíbili nejvíc skořicového šneka a pistáciový croissant. Těch se denně upečou a prodají tři plechy, tedy asi šedesát kusů. Croissant je přitom jeden z pracnějších druhů pečiva.
„Než se dostanou na pult, trvá to tři dny – musí se udělat těsto, nechat vykynout, zamrazit a poté se teprve válí. Když to zkazíte a správně nevykyne těsto, přijde celá práce vniveč,“ podotýká atletka přeškolená na pekařku Zuzana Hejnová.
S partnerem se pak shodují, že v takovém případě pečivo do prodeje rozhodně nepouštějí. „Pokud se nám várka nepovede, nechutná nám, tak to shodíme a raději necháme ztvrdnout,“ shodují se.
X X X
USK Praha zabojuje o poslední místenku ve FInal 8 proti Brnu
Kolo: 5. kolo Český pohár mužů 2023/24 čtvrtfinále, čas, místo: 1.2.2024 Brno
Utkání: Basket Brno – USK Praha
Pro Brno a USK to bude třetí vzájemný duel v této sezóně. Zatímco v prvním souboji táhly za delší konec Sovy, domácí odveta vyšla svěřencům trenéra Vaňka na výbornou a vzájemná bilance těchto dvou rivalů je 1:1. Basket Brno i USK Praha zažívají v soutěži kolísavé období, oba celky v posledních kolech Kooperativa NBL střídají výhru s prohrou.
Ve hře je však postup na Louda Auto FINAL 8 Československého poháru, kde 4 nejlepší české týmy čeká konfrontace se slovenskou top čtyřkou. Turnaj se bude konat ve špičkovém prostředí haly Královka a slova z kabiny USK ukazují, že by si Sovy v domovském stánku ženských kolegyň z USK další pohárovou část rády zahrály.
Frank Kuhn (trenér USK Praha): Chceme to dotáhnout do Final 8, takže v Brně chceme vyhrát. Víme, že to proti nim bude náročné, navíc na jejich palubovce, ale v tomto „do-or-die“ zápase si věříme.
Dalibor Vlk (USK Praha): Čéká nás zápas s brnem o vstupenku do Final 8, kde budou i slovenské týmy. Konfrontace s nimi by byla určite zajímavá zkušenost.