Trump je připraven vyhovět ruským podmínkám, míní generál Macko. Pro Rusko by to byla odměna. Kontaktní skupina pro Ukrajinu projednala v Bruselu další podporu napadené zemi. Vzrušené reakce vzbudil především výrok amerického ministra obrany Petea Hegsetha, že návrat země do hranic z roku 2014 je nereálný. „Šlo spíš o takové chladné vyjádření z jeho strany směrem k Ukrajině,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál Pavel Macko, bývalý zástupce náčelníka slovenského generálního štábu a bývalý nejvyšší zástupce Slovenska ve strukturách NATO.

 Kontaktní skupina pro obranu Ukrajiny, které se účastnilo více než 50 zemí, včetně Česka, projednala další podporu Ukrajině v podobě vojenského materiálu nebo navyšování kapacit ukrajinského obranného průmyslu. Co z jednání vzešlo?
V první řadě je důležité zaregistrovat ten fakt, že této kontaktní skupině poprvé předsedal britský představitel, tedy že to již nebylo v rukou Spojených států, ale že tu zodpovědnost převzala evropská země, i když je mimo Evropskou unii.

 Rozhovor s generálporučíkem v záloze Pavlem Mackem, bývalým zástupcem náčelníka slovenského generálního štábu a bývalým nejvyšším zástupcem Slovenska ve strukturách NATO

Vzešlo z toho to, že evropští partneři, ale i další partneři z okolního světa jsou odhodlaní pokračovat v podpoře Ukrajiny i nadále. Vzešlo z toho ale samozřejmě také rozporuplné vyjádření Petea Hegsetha, amerického ministra obrany, který následně po rozhovoru prezidenta Trumpa s prezidentem Putinem rokoval s britským i ukrajinským ministrem zahraničních věcí. Šlo spíš o takové chladné vyjádření z jeho strany směrem k Ukrajině.

X Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj připomněl, že když před několika dny Rusko zaútočilo šesti balistickými střelami, spotřebovala ukrajinská obrana na jejich likvidaci deset raket systému Patriot, což přišlo na deset milionů dolarů.

X Je toto dlouhodobě udržitelné?

Bohužel moc jiných možností není. Pasivní obrana, kdy se snažíte zachytit všechny projektily, je extrémně nákladná. Prostředky na ni jsou drahé, a proto Ukrajina dlouhodobě chtěla mít tu schopnost útočit zpětně do hloubky ruského území, aby dokázala eliminovat samotnou hrozbu už u jejího zdroje. Je jednodušší zničit odpalovací zařízení, než se snažit zachytit všechny střely, které toto zařízení může cyklicky vystřelovat.  

 Německá ministryně zahraničí, Annalena Baerbocková, řekla, že není možné, aby bylo přerušení bojů pro Rusko jenom příležitostí připravit se na ofenzivu proti dalším evropským zemím. Ve stručnosti, může něco takového reálně hrozit?
Jednoznačně ano, Rusko je rozběhnuté ve vojenské mašinerii a i ten prvotní dojem z rozhovoru prezidenta Trumpa s Putinem je ten, že Rusové dosud nepřistupovali na jednání i kvůli tomu, že měli nějaké kategorické požadavky, přičemž ta výchozí a vyjednávací pozice Trumpa spočívá ve vyhovění všem těmto podmínkám.

Za těchto okolností by bylo Rusko za svou agresi odměněno a lekce, kterou by si z toho vzalo, by byla ta, že zbrojení, agrese a takovéto razantní uplatňování svých zájmů i skrze vojenskou agresi se mu vyplácí. To znamená, že by se mohlo v blízké budoucnosti po zotavení pokusit vykonat nějakou bleskovou operaci, opět obsadit nějaký kus území možná i v členských zemí NATO a poté se snažit vyjednávat v duchu, že buď budete eskalovat a my jdeme do jaderné výměny, anebo se smíříte s tím, že jsme si odkrojili další kus.

Jde o takovou ruskou salámovou metodu, která je mimořádně nebezpečná. Na výsledku rokování o Ukrajině bude záviset i další ruský postup a to, o čem hovoří německá ministryně, není vůbec nereálné. Spíš tomu všechny zpravodajské odhady nasvědčují.

X X X

AMERIKA,  ANGLIE  VRAŽDILY  V  ČR,  NAHRADIT  ŠKODY

ŽÁDNÝ  OMYL  NESMÍ  BÝT,  KDO BYL  ZA  NĚJ  POTRESTÁN?

Před osmdesáti lety zaskočil Prahu nálet. Spojenci omylem zabili 701 lidí

 Nálet na Prahu vyléčil Čechy z mylné představy, že se jim spojenecké bomby vyhnou. Že sice občas padají na protektorátní průmysl, ale že jim nic nehrozí. Na Škaredou středu 14. února 1945 zasypaly Prahu bomby z amerických letadel, která si ji spletla s Drážďany.

„Podle amerických zdrojů na Prahu zaútočilo celkem 62 letounů B-17 Flying Fortress,“ uvádí historik Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu. Nalétly na Prahu od jihozápadu a za pouhých deset minut na město vysypaly celkem 152 tun pum.

Při náletu bylo poničeno hustě obydlené centrum města. Následky byly tragické – zasaženo bylo dva a půl tisíce pražských domů, definitivní čísla lidských obětí byla zveřejněna až po skončení války. Vyšplhala se na 701 mrtvých a přes 1 180 zraněných.

Byl to první nálet na centrum Prahy a někteří obyvatelé zbytečně dlouho zvědavě postávali v ulicích. Naopak pro ty, kteří se chtěli rychle schovat, bylo málo krytů. Dnešním jazykem řečeno, když si Němci udělali analýzu, pro kolik obyvatel metropole je místo v krytech, vyšlo jim číslo někde kolem 15 procent.

Zbraně pro nacisty

Bomby od 13. do 15. února padaly i na další česká města. „Ze svazu, mířícího původně k Drážďanům, totiž menší skupiny strojů bombardovaly Záluží u Mostu, Duchcov a Plzeň, ze svazu letounů s cílem Saská Kamenice (Chemnitz) pak dopadaly bomby i na Cheb, Tachov či Karlovy Vary,“ uvedl Rajlich.

V polovině února 1945 nešlo zdaleka o první nebo poslední nálet na protektorát. Britské Královské letectvo se snažilo už od roku 1940 o vyřazení plzeňské Škodovky, která vyráběla zbraně pro nacisty. Například v noci na 17. dubna 1943 skončil nepodařený nálet na plzeňskou zbrojovku mylným bombardováním léčebny v Dobřanech.

Společně s německými koncerny Krupp a Rheinmetall patřila Škodovka mezi tři nejdůležitější zbrojní továrny pracující tehdy pro třetí říši. Jejím hlavním válečným programem byla výroba děl, od polních a tankových až po námořní. Nálety na Škodovku trvaly až do 25. dubna 1945, kdy na továrnu zaútočily dvě stovky amerických bombardérů B-17.

Bombami proti benzinu

Dvanáctého května 1944 začala série útoků, pro niž se později vžilo označení „bitva o benzin“. Cílem byla továrna na výrobu syntetického benzinu v Záluží, kterou Němci dokázali opravovat obdobně usilovně, jako ji Spojenci ničili.

Záluží se s téměř dvěma desítkami náletů stalo nejnapadanějším cílem na bývalém území protektorátu. Největší nálet se odehrál ale jinde. 22. března 1945 bylo v osmi vlnách shozeno téměř 300 tun bomb na kralupskou rafinerii.

Cílem spojeneckých náletů byly i průmyslové podniky v dalších městech, v Ostravě, Brně nebo Pardubicích.

Kromě průmyslu i železnice

Častým cílem bombardování byly i dopravní uzly. Koncem března 1945 padaly bomby na sklady a dílny v Českých Velenicích na jihu Čech, kde zahynulo na 1 500 osob, převážně německých vojáků. Začátkem dubna 1945 zničil nálet chebské nádraží a v polovině dubna dopadaly bomby na nádraží v Ústí nad Labem.

A bombardéry se vracely i nad Prahu. Největší nálet zažila metropole pár týdnů před koncem války. Koncentrovaný útok na zbrojní závody ČKD (za války BMM) ve Vysočanech a Libni a kbelské a letňanské letiště se uskutečnil 25. března 1945. Počet tehdejších obětí byl asi 370 mrtvých a 400 raněných.

Ale nebombardovali jen Američané a Britové. V samém závěru války, 8. a 9. května, podniklo sovětské letectvo řadu náletů s úmyslem zastavit německé vojáky, kteří ve strachu před ruským zajetím prchali na západ. V Mladé Boleslavi při něm zahynulo 500 lidí. Na konci války zaútočila na Prahu i německá Luftwaffe, která se pokusila zvrátit květnové povstání.

X X X

TRUMP  UKONČÍ  VÁLKU  NA  UKRAJINĚ  KAPITULACI  UKRAJINY,

ZBYTEČNÁ  VÁLKA

UKRAJINCI  NEHTĚJÍ  BOJOVAT,  NEMAJÍ  ZBRANĚ

UKRAJINCI  NÁROD  SPOJENÝ  S  RUSKEM

Obejde Trump Ukrajinu a nahraje Rusku? V Evropě se bojí „špinavé dohody“, píše CNN

 Šéfka zahraniční politiky Evropské unie Kaja Kallasová varovala před „špinavou dohodou“, při které by USA obešly Ukrajinu i Evropu a dohodly mírovou dohodu s Ruskem. Kyjev už dal najevo, že žádný mír, který se bude kout bez něj, nepřijme, uvedla CNN.

Americký prezident Donald Trump si v týdnu volal s ruským protějškem Vladimirem Putinem a hovor si pochvaloval. Šéf Kremlu je podle Trumpa otevřený jednat o konci války. Evropa ale tápe v tom, za jakých podmínek se konflikt ukončí. K zásadním jednáním a prohlášením totiž zatím dochází mimo starý kontinent.

 Evropská unie už proto formulovala obavy z dalšího vývoje. Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová varovala před „rychlým řešením“ a „špinavou dohodou“. Upozornila na to americká CNN.

 Podle Kallasové by mírová dohoda neměla vznikat „za našimi zády“. Šéfka zahraniční politiky Evropské unie také ubezpečila Ukrajinu, že za ní bude stát i v případě, že Kyjev odmítne mírovou dohodu, která by mu nevyhovovala.

Evropa chce mít slovo

Americká CNN napsala, že Evropa se v lehké panice snaží zajistit, aby získala slovo u jednacího stolu. „Těšíme se na diskusi o dalším postupu s našimi americkými spojenci. Ukrajina a Evropa musí být součástí jakýchkoli jednání,“ uvedlo ve středu ve společném prohlášení šest evropských vlád, včetně německé, britské a francouzské.

Litevská ministryně obrany Dovilė Šakalienė zase upozornila, že loni poskytla Ukrajině pomoc o objemu 125 miliard dolarů (tři biliony korun) a USA „jen“ 88 miliard dolarů (2,1 bilionu korun), takže si Evropa podle ní zaslouží „místo u jednacího stolu“.

Pobaltské státy blízké Rusku jsou ostatně současným vývojem nejvíce znepokojeny. Podle litevské ministryně stojí před Evropou velké rozhodnutí. „Buď se rozhodneme podlehnout iluzi, že Trump a Putin najdou řešení pro nás všechny, a to by byla smrtelná past, nebo se jako Evropa chopíme vlastních ekonomických, finančních a vojenských kapacit,“ řekla.

USA vysílají zmatené signály

Evropští lídři spustili kritiku poté, co Kyjev ve středu opařil americký ministr obrany Pete Hegseth. Ten ze setkání NATO vyslal zprávu, že je nereálné, aby se Ukrajina přidala do Aliance nebo aby se její hranice vrátily do stavu před rokem 2014. Respektive je podle něj nereálné, aby se tyto požadavky staly součástí mírové dohody.

Mnohem ostřejší vůči Rusku byl viceprezident J. D. Vance. „Existují ekonomické formy nátlaku i vojenské formy nátlaku,“ řekl Vance pro Wall Street Journal. Nejvíce ale šokoval tím, když upozornil, že možnost poslání amerických vojáků na Ukrajinu – v případě, že by Kreml odmítl přijmout dohodu – je nadále „na stole“.

 X X X

 Pistorius a další evropští jestřábi: Žádné ústupky Moskvě

 Lídři evropských zemí NATO se snaží získat místo u jednacího stolu o ukončení války na Ukrajině poté, co americký prezident prohlásil, že je začnou s Ruskem.

„Trumpův krok vyvolal otřesy v evropských metropolích, které chtějí hrát ústřední roli v mírových rozhovorech,“ uvedla dnes agentura Reuters. Postoje evropských lídrů zaznamenávají i další sdělovací prostředky.

„Mír v Evropě je v sázce, a proto se my Evropané musíme zapojit,“ řekla německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock v rozhovoru pro rádio Deutschlandfunk. Její vládní kolega,  ministr obrany, sociální demokrat  Boris Pistorius zašel ve své kritice ještě dále a řekl, že by bylo lepší, kdyby Washington neučinil Moskvě před zahájením mírových rozhovorů to, co nazýval ústupky.

Francouzský ministr obrany Sebastien Lecornu při příjezdu na zasedání NATO v Bruselu varoval před „mírem skrze slabost“, což je narážka na slogan „mír skrze sílu“, který oznámila administrativa nového prezidenta USA.

Litevský ministr obrany Dovilė Šakalienė varovala, že Evropa by neměla „propadnout iluzi, že pan Trump a pan Putin najdou řešení pro nás všechny“, protože by to byla „past smrti“.

Evropský diplomatický zdroj uvedl, že ministři se dohodli, že se nyní zapojí do „upřímného a náročného dialogu“ s americkými představiteli na pátek zahajované výroční Mnichovské bezpečnostní konferenci.  Evropští lídři říkají, že jedním z důvodů, proč se musí jednání zúčastnit, je to, že Washington dal jasně najevo, že od nich očekává, že poskytnou bezpečnostní záruky pro jakoukoli mírovou dohodu, což by mohlo znamenat vyslání evropských vojáků na Ukrajinu.

Ministři zahraničí Polska, Francie, Německa, Velké Británie, Itálie, Španělska a Evropské unie reagovali na středeční mírovou iniciativu amerického prezidenta prohlášením, ve kterém deklarovali svůj pokračující závazek k „nezávislosti, suverenitě a územní celistvosti“ a vyzvali Washington, aby Kyjevu společně poskytly „silné bezpečnostní záruky“.

Skutečností ovšem je, že západoevropští představitelé promrhali příležitost konfliktu se vyhnout, když – jak přiznala Angela Merkelová a François Hollande –  při uzavírání Minských dohod měli za jejich cíl získání času pro vyzbrojení Ukrajiny.  Je proto iluzorní, že by  dnes  opětovné záruky mohly být relevantní pro všechny strany konfliktu. Složitá je také možýnost zapojení Volodymyra Zelenského, ukrajinského prezidenta s vypršelým mandátem, který si jednání s Vladimirem Putinem nechal zakázat parlamentem. Rozhodující roli tak sehrají bez diskusí Trump s Putinem, server vasevec.cz

X X X

Gruzínský sen: Je zcela nemožné brát Evropský parlament vážně

„Je třeba poznamenat, že dnes je bohužel zcela nemožné brát Evropský parlament vážně,“ uvedla politická rada Gruzínského snu, vládní gruzínské strany, v reakci na rezoluci, kterou Evropský parlament přijal proti Gruzii a vládě zvolené gruzínským lidem.

Budoucí americký prezident Donald Trump 26. března 2023 při setkání s voliči řekl: „Toto je rozhodující bitva. Buď Deep State zničí Ameriku, nebo musíme zničit Deep State.“  Od svého zvolení prezidentem se Donald Trump aktivně zapojuje do této rozhodující bitvy a my mu přejeme úspěch při zničení Deep State, uvedla politická rada Gruzínského snu.

„Z naší strany bychom v reakci na dnes přijaté usnesení rádi uvedli, že buď „Deep State“ zničí Evropskou unii, nebo Evropská unie najde sílu nějak uniknout vlivu „Deep State“.

V prohlášení dále stojí: „Stejně jako si přejeme vítězství prezidenta Trumpa v boji proti Deep State, přejeme si také, aby Evropa unikla zhoubnému vlivu Deep State. V tomto boji budeme na straně vlasteneckých Evropanů.“

Rádi bychom také veřejnosti připomněli včerejší prohlášení maďarského premiéra Viktora Orbána: „Evropské instituce nelze brát vážně.“, server vasevec.cz

X X X

Zelenskyj pronásleduje svého předchůdce Porošenka? 

Rada národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny uvalila sankce na bývalého prezidenta Petra Porošenka. Informovala o tom 12. února ukrajinská mutace časopisu Forbes. Některé zdroje uvádějí, že Porošenko by mohl být obviněn z velezrady.

„Na dnešním zasedání Rady národní bezpečnosti a obrany byly uvaleny sankce proti pátému prezidentovi Ukrajiny, poslanci a podnikateli Petru Porošenkovi, uvedly dva zdroje, z nichž jeden byl přítomen na zasedání Rady národní bezpečnosti a obrany,“ píše Forbes.

Porošenko na své stránce na sociální síti X   označil uvalení  sankcí  za provokaci a zločin. S tím, že tento zločin má mnoho spolupachatelů, ale zákazníkem, pachatelem a signatářem je prezident Ukrajiny s vypršelým mandáte,  Volodymyr Zelenskyj.

„Tohle mi nepřišlo jako novinka. Měl jsem veškeré informace o přípravě této provokace, ale až do konce jsem věřil, že zvítězí zdravý rozum,“ stojí v prohlášení.

Porošenko několik hodin předtím oznámil, že mu ukrajinské úřady odepřely povolení vycestovat na Mnichovskou bezpečnostní konferenci a předaly mu 15 předvolání před Státní  úřad  pro vyšetřování.

Útok na svou osobu prý Porošenko očekával. „Měl jsem veškeré informace o přípravě této provokace, ale až do úplného konce jsem věřil, že zvítězí zdravý rozum. Ale vyhrál ten nemocný,“ napsal Porošenko  na svůj kanál na Telegramu.

Podle bývalého prezidenta nese odpovědnost za akci proti němu   Volodymyr Zelenskyj . Porošenko ho navíc obvinil z korupce za války a ze snahy přenést odpovědnost za své chyby na jiné, server vasevec.cz

X X X

Útoky, které cílí na ‚životní mízu‘ války. Proč Ukrajina míří na ropné rafinerie v ruském týlu?

Ukrajinské útoky v hloubi Ruska se dříve soustředily hlavně na sklady zbraní a munice, v posledních týdnech ale stále častěji míří na ruská ropná zařízení. Ukrajina si od útoků slibuje, že tak oslabí válečné schopnosti agresora. Přínos této strategie oceňují i vojenští experti. Za úspěšnou ji má také bezpečnostní analytik Martin Svárovský, přestože může nějaký čas trvat, než se efekt promítne i na bojišti. V Moskvě už teď budí nervozitu.

 Když ukrajinský dron na konci ledna zasáhl Rjazaňskou ropnou rafinerii, vzplál tamní sklad s ropou a rafinerie ležící na jihovýchod od Moskvy musela zastavit provoz. Takovýchto úspěšných úderů namířených proti ruským ropným zařízením provedly ukrajinské síly od začátku roku několik.

V lednu to byla například ropná rafinerie ve městě Nižněkamsk v ruském Tatarstánu, ropné sklady ve Voroněžské oblasti a ve městě Engels u Saratova, rafinerie Lukoilu v Kstově poblíž města Nižnij Novgorod a zasažena byla také šestá největší ruská rafinerie ve Volgogradské oblasti. V únoru pak ukrajinský dronový útok zasáhl například závod Albašněfť v Krasnodarském kraji, který se podle ukrajinských sil podílí na dodávkách benzinu a nafty ruské invazní armádě.

To platí také pro strategicky důležitou rafinerii Taneko ve městě Nižněkamsk, která jako jeden z největších a nejmodernějších ruských závodů na zpracování ropy hraje klíčovou roli pro dodávky paliva ruské armádě, píše ukrajinský server RBK-Ukrajina.

Ukrajina si od útoků na ruská ropná zařízení slibuje, že tím omezí válečné schopnosti agresora. Rusko na Ukrajinu zaútočilo před bezmála třemi lety, od té doby zemřely desetitisíce lidí. „Vyřazení rafinerií a ropných skladů má přímý dopad na schopnost Ruska vést intenzivní válku,“ cituje server RBK-Ukrajina šéfa ukrajinského centra pro boj proti dezinformacím Andrije Kovalenka.

Strategii, kdy se stovky kilometrů vzdálené útoky v ruském týlu stále intenzivněji zaměřují na rafinerie a ropné sklady, hodnotí jako přínosnou také mnozí analytici. Mezi nimi je i vojenský expert a bývalý mluvčí ukrajinské armády Vladislav Selezňov, který byl podle svých slov zpočátku skeptický, že je taková strategie správná.

„Mělo by to být chápáno takto: ropné produkty jsou životní mízou války. Bez nich se tanky, obrněné vozy a frontová logistika zastaví a armáda se celkově zasekne. Minulý rok jsem byl trochu skeptický. Zdálo se mi, že dává větší smysl mířit údery na základny, sklady a arzenály – věci, které nám přinášejí smrt. Ale přiznávám, že jsem se mýlil, protože je stejně tak důležité ničit logistické prvky, které podporují ruské síly a schopnosti,“ podotýká pro ukrajinský server.

Chybějící palivo pro armádu

Proměny ukrajinské strategie si všímá také ruská redakce britské stanice BBC, podle které ukrajinské síly během uplynulého roku podnikly nejméně 81 útoků na ruské rafinérie a sklady pohonných hmot. Zatímco na počátku loňského roku byly cílem především rafinerie zásobující ruský domácí trh, na jaře se ukrajinské údery začaly soustředit především na zařízení, která dodávají palivo přímo ruské armádě. Na podzim se pak četnost úderů snížila – podle BBC mimo jiné kvůli požadavku Spojených států zdržet se útoků s cílem snížit globální ceny ropy.

Na konci loňského roku ale Ukrajina údery proti ruským ropným zařízením znovu obnovila a ještě zintenzivnila. Ruská strana komentuje dopady ukrajinských útoků jen zřídka a snaží se vyzdvihovat především úspěchy své protivzdušné obrany, pokud se ukrajinské drony a rakety podaří sestřelit. Jak ale v analýze publikované think-tankem Atlantic Council píše novinář a analytik David Kiričenko, přibývají náznaky, že ukrajinská kampaň působí Rusku značné škody.

Nervozitu vyvolanou úspěšnými ukrajinskými údery v ruské televizi demonstroval i proválečný propagandista Vladimir Solovjov. „V zemi musí být někdo, kdo je za to odpovědný. Neustále o tom debatujeme, ale zas a znovu přilétají a způsobují velké škody,“ stěžoval si koncem ledna po jednom z útoků na ruské rafinerie.

Jak nicméně podotýká ukrajinský vojenský expert Serhij Hrabskyj, bylo to právě Rusko, které – i když neúmyslně – dalo Ukrajině návod, jak efektivně cílit na ropné rafinerie.

„Ukázali nám, že s nástroji, které máme k dispozici, není v tuto chvíli praktické ostřelovat energetickou infrastrukturu. Naproti tomu ropné rafinerie jsou velmi zranitelné a je téměř nemožné je ochránit. Systematické ničení těchto zařízení má na nepřítele významný dopad,“ upozornil po úspěšném úderu na Rjazaňskou ropnou rafinerii, která ročně zpracovala až 17 milionů tun ropných produktů a odkud také pocházelo palivo dodávané na frontové linie.

„Systematické údery, jako jsou tyto, oslabují dodavatelské řetězce ruské armády na Ukrajině. Rozsah takových operací nepochybně rozšíříme a uděláme je ještě systematičtějšími,“ dodává Hrabskyj.

Především vojenský přínos této strategie hodnotí kladně také bezpečnostně-politický analytik Martin Svárovský, podle kterého to je důležité i v kontextu situace na bojišti. Díky technologiím je totiž velmi přehledné. „To znamená, že jakýkoliv pohyb mechanizovaných jednotek je v podstatě nemožný, nepřítel najde tank velmi rychle a zničí ho. Proto téměř přes rok nevidíme na jedné ani druhé straně žádné velké pohyby. Ukrajinci vědí, že obranné linie Rusů neprorazí bez toho, aby v nějakém místě generovali leteckou převahu,“ říká pro iROZHLAS.cz.

Podle něj na tom Ukrajina intenzivně pracuje a také Západ jí k tomu poskytuje prostředky, jako jsou například bojové letouny F-16. Ale ještě to bude trvat.

„Potom budou moct využít F-16, které dostali, aby generovali převahu ve vzduchu a prorazili obranu brigádami, které mají v záloze. Dokud to tak nebude, na zemi nebudou žádné velké pohyby. A jediná možnost, kterou máte, je opotřebovávat druhou stranu, a to dvojím způsobem. Jednak přímým bojem a likvidováním nepřítele – viděli jsme, že Rusové mají v posledních dvou měsících rekordní ztráty co do počtu vojáků. A druhá věc je, že armádu odříznete od jejích zdrojů. Ukrajinci tedy v první fázi zasahovali zbraňové sklady, sklady munice, logistická a řídící centra, to jsme viděli zhruba v listopadu a prosinci. A teď v té další fázi se zaměřují na ropná zařízení, primárně na rafinerie, které zajišťují výrobu paliva pro armádu,“ podotýká Svárovský.

„Může chvíli trvat, než se projeví kritický nedostatek paliva pro armádu. Pokud bude nedostatek paliva, před civilním sektorem dostane vždy přednost armáda. Musíme si proto ještě počkat, než uvidíme, jak se zastavují konvoje kvůli nedostatku paliva, jako to bylo v první fázi války. Určitě to ale je úspěšné, jednak kvůli přesnosti a vzdálenosti těchto zásahů a další důležitá věc je i to, že většina těchto zásahů probíhá prostřednictvím ukrajinských zbraňových systémů. To je podle mě velmi důležitá věc pro budoucnost Ukrajiny,“ podotýká.

Drony i rakety

K útokům v hloubi Ruska ukrajinské síly používají především drony, ale také rakety. Například řízené střely Neptun Ukrajina neustále vylepšuje a jejich modernizace umožňuje údery na větší vzdálenosti. Stejně tak Ukrajina vyrábí vlastní, stále sofistikovanější drony. Na přelomu roku ukrajinští představitelé dokonce uvedli, že země má k dispozici bezpilotní letadla s doletem až 2000 kilometrů.

„Ukrajinci postupují v raketovém výzkumu, ale nevíme, kolik toho mají. Já bych si tipoval, že toho nebude velké množství. Ale tam, kde mají jak kvalitu, tak i množství, jsou především drony. Ukrajinci dnes používají i drony s raketovým pohonem. To už je něco, co připomíná střelu s plochou dráhou letu. Pokud to střílí na vzdálenost 800 kilometrů přesně, zacílení je evidentně dobré,“ upozorňuje Svárovský.

Na ruské straně naopak komplikuje situaci to, že se rafinerie dají jen těžko ochránit. Kombinované útoky, při kterých Ukrajina využívá drony a rakety najednou, ochranu těchto cílů Rusku znesnadňují. Podle RBK-Ukrajina může takový útok vypadat tak, že Ukrajina vyšle k rafinerii drony, které „nasytí“ ruskou protivzdušnou obranu a umožní tak průnik raket. Nebo jsou nejprve vyslány rakety, které zachytí protivzdušná obrana, a drony pak mají volnou cestu.

„Ruská protivzdušná obrana je velmi důležitý komponent celé ruské strategie. Rusové na Ukrajině neaplikují útočnou strategii, ale dosažení cílů pomocí obranné strategie. Stáhli se z okolí Kyjeva, zakopali se na východě a nejde je odsud jen tak dostat. K tomu potřebují protivzdušný deštník. A v momentě, kdy to Ukrajinci narušují, to vypadá tak, že tam pošlou velké množství dronů, kterými zahltí protivzdušnou obranu, útočí na radary, zmatou obranu a pak jde hlavní útok za pomoci raket nebo dronů. To znamená, že ruská protivzdušná obrana na daném místě selže a je přetížená,“ popisuje Svárovský.

„Rusové proto budou mít dilema, kam přesunout některé systémy protivzdušné obrany, na které Ukrajinci také cílí. Jsou extrémně důležité vojenské cíle, kdy je tím nejdůležitějším Kerčský most a letiště na Krymu, kromě toho ale musí kalkulovat, jestli přesunout protivzdušnou obranu a chránit i rafinerie. Na to to je podle mě zacílené, na přetížení protivzdušné obrany,“ uvádí.

Dopady na ekonomiku

Kromě vojenských přínosů mají údery na ropná zařízení v hloubi Ruska dopady také na tamní ekonomiku. Podle BBC totiž ukrajinské útoky vedly ke snížení výroby benzinu a nafty v Rusku a k následnému zvýšení cen pohonných hmot.

„Mají dopady na zvýšení cen. Myslím si ale, že ještě větší dopad na ruskou ekonomiku, která byla léta postavená na prodeji ropy a plynu, mají jiné věci. Zcela zásadní pro ruské výnosy byly dvě rány. Zaprvé to bylo, že se Německo kompletně odstřihlo od závislosti na ruském plynu, nejen Německo, ale hlavně Německo, kde se ho úplně zbavili,“ říká Svárovský s tím, že odstřihnutí Německa jakožto největšího zákazníka znamenalo zcela zásadní ránu pro ruskou ekonomiku. Tou druhou pak bylo zavedení amerických sankcí na ruský ropný a plynárenský sektor.

Tyto sankce zavedla v první polovině ledna končící administrativa tehdejšího prezidenta Joea Bidena. Poslední kolo amerických sankcí dopadlo na velké ruské ropné společnosti Gazpromněfť a Surgutněftěgaz, stejně jako na 183 plavidel včetně takzvané stínové flotily, které Moskvě pomáhají při obcházení cenového stropu 60 dolarů za barel. Podle některých expertů toto opatření významně zesílilo tlak na ruskou ekonomiku, pod tíhou nových sankcí se totiž celkový objem Ruskem vyvážené ropy výrazně sníží.

Jak navíc upozorňuje BBC, ruské společnosti vyrábějící benzin a motorovou naftu musí po ukrajinských útocích utrácet značné sumy peněz na obnovu poškozené infrastruktury, což je vzhledem k uvaleným sankcím obtížné.

Kromě vojenských a ekonomických dopadů mají ukrajinské údery v hloubi Ruska také psychologický efekt, uvádí analýza think-tanku Atlantic Council. „Útoky na energetickou infrastrukturu, jako jsou přístavy a rafinerie, jsou navrženy tak, aby oslabily ústřední pilíř ruské válečné ekonomiky a omezily schopnost Kremlu generovat životně důležité příjmy z vývozu energetických surovin. Nálety hluboko uvnitř Ruska také hrají významnou roli při utváření pohledu na válku,“ píše v analýze David Kiričenko.

Podle něj jsou tyto útoky pro ukrajinskou veřejnost i mezinárodní publikum přesvědčivým důkazem, že Ukrajina dokáže Rusku vracet úder navzdory ohromným výhodám, kterými Kreml disponuje v oblasti lidské i palební síly.

„Nedostatek důrazné reakce z Moskvy také dále narušuje představy o ruských červených liniích a povzbuzuje západní spojence Ukrajiny, aby překonali svůj strach z eskalace. Stále intenzivnější ukrajinské bezpilotní a raketové útoky mezitím vyvolávají v Rusku poplach a přímo podkopávají usilovnou snahu Kremlu chránit obyčejné Rusy před následky invaze. Podobně jako pokračující ukrajinská invaze do ruské Kurské oblasti útoky potvrzují, že válku nelze udržet uvnitř hranic Ukrajiny a bude se stále více šířit do samotného Ruska,“ míní Kiričenko.

Vývoj na bojišti

Právě operace v ruské Kurské oblasti, kam ukrajinské síly překvapivě vpadly v srpnu loňského roku, znamenala pro ruského prezidenta Vladimira Putina ponížení, které se vládce Kremlu snažil bagatelizovat jako pouhou „provokaci“. Od té doby se ruským silám podařilo získat část území zpět pod svou kontrolu, ukrajinské vojáky ale zcela vyhnat nedokázaly.

V minulých dnech navíc ukrajinské síly v Kursku podnikly novou ofenzívu z vesnice Machnovka a podle amerického Institutu pro studium války se jim podařilo postoupit až pět kilometrů za ruské linie. Rusové naopak pokračují v útocích na východě Ukrajiny, především u Pokrovsku, kde ale ruský postup navzdory značným ztrátám výrazně zpomalil.

„Z hlediska poměru sil jsou obě tato bojiště výhodná pro Ukrajince. Samozřejmě nějaké ruské posuny tam jsou, zejména u Pokrovsku. Ale za poslední týden, kdy Ukrajinci udělali protiútok u Machnovky, tak v Kursku postoupili o dva kilometry, tedy stejně jako Rusové u Pokrovsku za posledních pět týdnů,“ říká Svárovský a upozorňuje na výši ztrát agresora.

„Ruské ztráty jsou násobně větší, i když samozřejmě nemáme úplný přehled o těch ukrajinských. Nicméně bude to jedna ku pěti nebo jednu ku sedmi ve prospěch ruských ztrát, které jsou vyšší. Platí to u Pokrovsku a také u Kurské oblasti. V případě Kurské oblasti je také cenné, že tam Rusové nasadili vycvičené jednotky – bojovala tam námořní pěchota, mechanizované jednotky a spoustu jich tam Ukrajinci rozbili. U Pokrovsku Rusové nasazují nevycvičené mobilizované vojáky, kteří tam umírají po stovkách, takže tam je to jednoznačné,“ popisuje.

U Pokrovsku, který pro ukrajinskou armádu představuje klíčový logistický uzel, se v posledních měsících odehrávají ty nejtvrdší boje. Rusové se město snaží obklíčit a získat pod svou kontrolu. Podle ukrajinské armády tam jen v lednu přišli o 7000 mužů, což je víc, než za celou druhou čečenskou válku, během které v letech 1999 až 2009 padlo na 6000 vojáků.

„Ukrajinci si hlídají, co potřebují. Obě dvě tyto bitvy jsou dané tím, že Rusové mají šíleného diktátora, který chce vždy něčeho dosáhnout, aby se tím pak mohl prezentovat. Proto těmi silami strašně mrhají jak v Kursku, tak u Pokrovsku. Pro Ukrajince je to výhodné proto, že nemají možnost, jak někde prorazit obrannou linii. Mají ale možnost nechat Rusy vykrvácet, a to se děje,“ uzavírá Svárovský.

X X X

Stulík: Amerika má priority v Indo-Pacifiku, ne na Ukrajině. Evropa musí být odpovědná sama za sebe

Po telefonátu prezidentů Donalda Trumpa a Vladimíra Putina ze Spojených států zaznívá, že návrat k ukrajinským hranicím před rok 2014 je mimo realitu a že ruská agrese na Ukrajině je evropskou záležitostí. „Řada Ukrajinců vidí v Trumpově přístupu příležitost dosáhnout strategických cílů,“ poukazuje v pořadu Osobnost Plus Českého rozhlasu Plus David Stulík, zvláštní zmocněnec ministra zahraničí pro Východní partnerství.

 „Americká administrativa nebude klást na stůl ultimáta a požadavky, ale bude to výsledek diskuse jak s námi, s Evropou, tak s Ukrajinou. Je cítit vůle poslechnout si i jiné názory, “ odhaduje.

David Stulík, zvláštní zmocněnec ministra zahraničí pro východní partnerství a bývalý diplomat u Delegace EU v Kyjevě

A doplňuje, že Evropa musí přijmout velkou část zodpovědnosti za vývoj svého kontinentu. „Poslední desetiletí jsme žili v představě, že zde je mír na delší dobu. Nechtěli jsme vidět znepokojivé jevy na Východě a věnovali jsme méně prostředků na obranu. To se mění.“

Zdůrazňuje, že investice do obrany jsou investicí do bezpečné budoucnosti, i když to znamená méně peněz na infrastrukturu, platy státních zaměstnanců a další oblasti.

Stulík věří, že v zodpovědném přístupu vůči ruskému nebezpečí bude pokračovat jakýkoliv vládní kabinet, který zasedne po nových sněmovních volbách. Ty se v Česku budou konat na podzim.

„Ať už vyhraje volby kdokoliv, věřím, že zodpovědnost a informace způsobí to, že rozhodnutí budou správná a adekvátní. V případě ignorování nebezpečí nebo jeho zpochybňování to povede k tomu, že to nebezpečí bude fyzické a reálné,“ připomíná.

Lehkovážně ve svých začátcích přistupoval k Rusku i sám prezident Volodymyr Zelenskyj. „Před rokem 2022 neřekl ani jednou, že je Rusko agresor. Vidíme jeho politický vývoj, díky vnějšímu nebezpečí se stal i jakýmsi ztělesněním ukrajinského odporu proti Rusku. Je to strašně draze zaplacená cena za poznání,“ soudí.

Ukrajinské volby

Spojené státy údajně naléhají na Kyjev, aby ještě letos uspořádal volby. Stulík ovšem varuje, že to přinese mnoho komplikací.

 „Kvůli volbám by se musel zrušit válečný stav, to by znamenalo demobilizaci armády, zrušení omezení vycestování mužů do zahraničí a tak dále. Otázkou také je, jak ty volby provést – několik milionů Ukrajinců žije na okupovaných územích, skoro osm milionů je v Evropě. To je další omezení,“ vysvětluje.

Některé extremistické hlasy ve Spojených státech a v Evropě totiž považují prezidenta Zelenského za nelegitimního kvůli tomu, že zatím neuskutečnil. Na tomto narativu mají podle Stulíka podíl ruské dezinformační snahy.

Dodává, že nejen téma voleb, ale i způsob, jakým Spojené státy Ukrajinu informují, tedy až po jednáních s ruskou stranou, jsou témata, která budou evropské státy s USA probírat.

„Musíme mít stejné chápání Ukrajiny a jasně komunikovat naše pozice. Pro americkou administrativu jsou priority jinde – Indo-Pacifik a Čína a hlavně je to otázka technologického soupeření v umělé inteligenci. Tady Evropa zaostává. Pokud chceme zůstat v první lize, musíme zvýšit úsilí,“ soudí na závěr Stulík.

X X X

Orbán i Fico se obracejí do Washingtonu. Trump otevřel Patriotům pro Evropu prostor, těší Vondráčka

Jak by vypadala zahraniční politika České republiky, kdyby o ní rozhodovalo opoziční hnutí ANO? „Krásné je, že vznikl cordon sanitaire. Chtěli nás zastavět v nějakém prostoru a teď se spíš za zdí schovávají sami. A my máme díky Spojeným státům americkým větší prostor,“ hodnotí pro Radiožurnál místopředseda hnutí ANO Radek Vondráček setkání Patriotů pro Evropu, které hnutí spoluzakládalo.

 X Podle některých komentářů se Maďarsko a Slovensko odpoutává od EU a sází na úspěch Ruska a Putina. To si nemyslíte?

Nemyslím. Já si myslím, že Maďarsko a Slovensko posílily svoji nezávislou suverénní politiku, ale jejich zrak je obrácen do Washingtonu. Myslím si, že tuto transatlantickou vazbu posilují a Viktor Orbán je skutečně hlasem Donalda Trumpa v Evropě. Robert Fico, jestli jste zaregistrovali, včera (v úterý) oslovil Elona Muska otevřeným dopisem.

Fica ani nehájím, ani nehaním. Slovensko nemůžete mentorovat, je to samostatná země, říká místopředseda ANO Vondráček

Může to být přínosem i pro ČR, protože Donald Trump samozřejmě ví, kde Česká republika leží, ví, kde je Zlín. My jako střední Evropa bychom teď měli přepnout na vyšší rychlostní stupeň, co se týče vztahů se Spojenými státy. Může to pro nás být opravdu přínos.

X Co myslíte výrazem „faktor Trump“, jak jste o tom mluvil v rozhovoru pro Právo?

Stovky drobností, kterých si všimnete, když čtete denní tisk. Začalo to úplně nenápadně. Sotva byl zvolen, tak se změnila rétorika a vyjadřování o konfliktu na Ukrajině. Viz třeba první rozhovor pana Pojara z Úřadu vlády, že už si umí představit nějaký režim okupovaných území. A tak to pomaličku šlo časem.

Rétoriku změnil a mění i Volodymyr Zelenskyj, rétoriku mění i představitelé EU. Zkrátka už jen nástupem Donalda Trumpa, toho, co on představuje, znamená, že se změnil přístup. Takže faktor Trump – ne že by se to někdy přetavilo přímo v konkrétní ujednání, ale mindset, myšlenkové nastavení se postupně mění a já doufám, že k dobrému.

Zelená dohoda?

X Jak hodnotíte projev Andreje Babiše na setkání Patriotů pro Evropu v Madridu, ve kterém mimo jiné řekl, že EU ničí evropský průmysl, vede členské země k hospodářskému kolapsu a zároveň kašle na lidi?

Bylo to krásné setkání Patriotů v Madridu. Projev se mi líbil, líbily se mi i jiné projevy. On přímo navazoval na projev pana Babiše ze Skotska z listopadu 2021, jestli se nepletu.

X Přiznám se, že ten jsem nezaznamenal.

To byl ještě premiér. To znamená, že říká už několik let to samé.

Zkrátka Brusel s tím, jak konkrétně se zrealizovala kdysi tak ušlechtilá myšlenka, že zredukujeme produkci nebo emise, se úplně zvrhla do Fit for 55 a do timmermansovského běsnění, které, jak jsme se dozvěděli, ale bylo vydatně finančně podporováno a krmeno našimi penězi. To je něco tak absurdního, že bych nevěřil, že toto se stane.

A není to konec. Včera jsem četl další články, že šly americké peníze do velkých mediálních domů, že Politico bylo velkým příjemcem finančních prostředků…

X Abychom se vrátili k tomu projevu, překvapilo vás, že ho bohatě citují ruská a běloruská média?

Nejsme odpovědni za ruskou propagandu. Nenechme si Ruskem deformovat náš právní stát. Nenechme si Ruskem deformovat naši politickou scénu.

X Andrej Babiš řekl, že ho to nezajímá. Není to chyba, že ho to nezajímá?

Ne, to vás nemůže ani nesmí zajímat. Jak ruská scéna s velkou chutí použila třeba Pavla Novotného. On tam snad byl i v nějakém pořadu.

X Rozumím tomu, co jste k tomu řekl. Kromě jiného v tom projevu Andrej Babiš řekl, že Green Deal je mrtvý, že existuje jediná cesta vpřed, zrušit Green Deal. S tím se ztotožňujete?

Já bych to přirovnal k tomu, když jsem rekonstruoval dům. Postavíte příčku, dáte na to obklady, zjistíte, že to fakt nejde a musíte to zbourat. A řemeslník to udělá znova. V takové situaci jsme s Green Dealem.

X Tak si vysvětlujete, že Zelenou dohodu Babiš sám podepsal a ještě v roce 2022 tvrdil, že nezúčastnit se Green Dealu v podstatě znamená nebýt v EU?

Když zůstanu v tom příměru, pan Babiš souhlasil s rekonstrukcí a chtěl to mít nově udělané, ale ne s tak zprasenou, s prominutím, příčkou a škaredými obklady. To znamená, že souhlasil s nějakým rámcem.

Není problém s Pařížskou dohodou, která je něco úplně jiného. Nebylo to o tom, že je zásadní problém snížení emisí oproti roku 1990, ale to, co z toho vzniklo a především jaké dopady to mělo mít na Evropu a že se tady otevřeně začalo mluvit o energetické chudobě.

Tak my se napřed přivedeme do energetické chudoby a pak budeme dávat, budeme přerozdělovat prostředky? Ne my – opravdu Komise. Napřed nás přivedou do energetické chudoby a pak budou přerozdělovat prostředky.

 X Takže Green Deal musí skončit, podle vás.

Špatně se to uchopilo. Nejde to spravit.

X Vy jste víkendové vystoupení Andreje Babiše v Madridu, respektive konferenci samotnou, označil za krásné setkání. Byl tam Viktor Orbán, Marine Le Pen, Geert Wilders a další protisystémoví politici a političky. To byl tedy obraz zahraniční politiky, jak by ji vedlo hnutí ANO?

To byli Patrioti. Hnutí ANO se v případě volebního úspěchu bude snažit hlavně o to mít politiku pragmatickou, pořádně rozkročenou, abychom nebyli jako kůl v plotě. Já jsem o tom mluvil na začátku.

Samozřejmě, z dobrých vztahů s republikány, které teď Patrioti mají, se dá mnohé získat i pro celou ČR. Ale ta politika bude širší. Zahraniční politika nebude o spojencích jenom z tohoto uskupení.

Krásné ale je, že vznikl cordon sanitaire, vypadá to, že nás chtěli zastavět v nějakém prostoru a spíš se teď za tou zdí schovávají sami. A my máme větší prostor díky Spojeným státům americkým. Člověk se neubrání určitým pozitivním pocitům, že to dobře dopadlo.