Samozřejmě, že patřím k té části Čechů, kteří si přejí mír a konec války Západu proti Rusku. Ale protože šílený Zelenskyj, který si dnes diktuje Západu podobně jako nedávno Greta, se potřebuje dostat pod test reality, zůstává ukrajinská protiofenzíva proti Rusku jedinou cestou, jak ukázat, jak je to se schopností Ukrajiny porazit Rusko.

Tajuplnost a zákaz zveřejňovat údaje o protiofenzívě dokonce s předtočeným klipem o zákazu cokoliv svěřovat komukoliv cokoliv působí až směšně a budí dojem, že se ukrajinští předáci obávají selhání.

A právem. Mnozí tvrdí, že tako protiofenzíva je v podstatě poslední možností Zelenského zaútočit na Rusko. Minimálně v tomto roce. A zřejmě možná i navždy.

Informace o útocích jsou velmi kusé. Zatím se objevují jen zprávy z ruských vojenských zdrojů, které dokládají dosavadní poměrně masivní útoky, které však skončili neúspěchem. Do toho přicházejí informace o útocích protiputinovských ruských sil, v podstatě vlastizrádců a nově i polských dobrovolníků kolem Belgogradu.

Podle jedné teorie to Ukrajinci zatím různě zkoušejí, aby zjistili, kde je největší pravděpodobnost průlomu. Možné to samozřejmě je.

Zatím se totiž Ukrajinci nijak nevyznamenali. V každém případě je třeba, aby byla záležitost rozetnuta. Neúspěch Ukrajiny je totiž jedinou cestou k míru, po kterém touží většina světa kromě militaristického Západu. Tak uvidíme, přátelé, JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec,cz

X X X

UKRAJINA  LÁKÁ  RUSKO  DO  PASTI?

Experti: Ukrajinci děsí Rusy a lákají je do pasti, ti panikaří. Odpálení přehrady uspěchali

Vyhození Kachovské přehrady do povětří bylo předčasné, míní bývalý generální konzul v Petrohradě Vladimír Votápek. V pořadu 360° na CNN Prima NEWS vyjádřil své přesvědčení, že Rusové zpanikařili. I podle vojenského analytika Jiřího Vojáčka je na ruské straně vidět nervozita. Před protiofenzivou se ukrajinská armáda snaží podle Votápka o dvě věci.

„Stoprocentně můžeme říct, že na ruské straně existuje velká nervozita. Událost v Kachovce připisuji právě této nervozitě, protože když v současné době neprobíhá generální ofenziva v tomto směru, neměli Rusové strategický důvod, proč přehradu vyhodit do vzduchu,“ řekl Vojáček ve vysílání CNN Prima NEWS.

Podle vojenského analytika by bylo strategičtější přehradu zničit až ve chvíli, kdy by po ní proudily vojenské jednotky směrem na východ. S tím souhlasil také bývalý diplomat Votápek.

 „Kdyby počkali, až budou přes Dněpr proudit mnohem větší síly ukrajinské armády, bylo by to účinnější. Nicméně na fakt, že se ruská armáda nerozhoduje úplně optimálním způsobem, jsme si už zvykli,“ uvedl v pořadu 360°.

Předčasnou explozi na Kachovské přehradě lze podle bývalého generálního konzula přisoudit panice v armádě okupantů. „Zároveň to není úplně černobílá panika, protože oni se na tuto situaci připravovali,“ zmínil Votápek. Své tvrzení podporuje tím, že bylo údajně zaznamenáno, že Putinova armáda stáhla své jednotky a vybavení z první linie.

Na ruské propagandě směřující na obyvatele okupační země však žádná nervozita vidět není. „Propaganda působí velmi kvalitně,“ uvedl spolupracovník CNN Prima NEWS v Moskvě Jiří Just.

Votápek: Ukrajinci se snaží Rusy zmást

Ohledně očekávané protiofenzivy lze podle Votápka vidět dvě snahy ukrajinské armády. První z nich je vyhledat slabá místa ruské obrany a druhou okupanty zmást.

„To bylo krásně vidět minulý týden. Ukrajinci vědomě pustili informace, že povolali všechny důstojníky k jednotkám, čímž ‚nenápadně‘ naznačovali, že se spustí ofenziva. Díky tomu Rusové vyjeli na pozice blíž k čáře dotyku a Ukrajinci je tam začali masově likvidovat dělostřelectvem a raketovými systémy,“ popsal diplomat.

„Myslím si, že můžeme vidět obojí. Jednak vyhmatávání slabých míst obrany a za druhé snahu nalákat okupační vojska do míst, kde mohou být pokud možno bez ztrát na ukrajinské straně ničeny,“ dodal Votápek.

X X X

ŠVÉDSKO  OTOČILO,  ODMÍTÁ  UPRCHLÍKY

Švédové šlapou na imigrační brzdu, inspirovali se Dánskem

 Je už to nějakých osm let, kdy Švédsko přijalo v jediném roce rekordních 163 tisíc imigrantů, což je nejvíc na hlavu v evropské sedmadvacítce. Levicoví aktivisté aplaudovali a Švédové si zvykali na přibývající násilnosti. Časy otevřených dveří už ale ve skandinávské zemi pominuly. Nová vláda, která je od října u moci s podporou protiimigračních Švédských demokratů, obrátila kurz.

Nelegální migraci se nyní Švédové snaží dostat pod kontrolu. Nejnovějším krokem je pravidlo, které váže pracovní povolení pro přistěhovalce na minimální příjem. Německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung cituje švédskou ministryni pro imigraci Marii Malmer Stenegardovou, podle které má nově činit hranice měsíčního minimálního příjmu 26 560 švédských korun, tedy zhruba 54 000 českých korun. Podle Stenegardové poslouží opatření k zastavení proudu ekonomických migrantů do míst s nízkými platy.

X X X

Blízký východ vítá Čínu a dává sbohem USA. Už je nemá za strážce civilizace

Ve snaze zachránit slábnoucí vliv své země na Blízkém východě se americký ministr zahraničí Antony Blinken vydal na třídenní návštěvu Saúdské Arábie, kterou zahájil v úterý. Ale dosáhnout pokroku ve „strategické spolupráci“ s jeho protějšky ze Saúdské Arábie a Perského zálivu nebude lehké, píše server televize Al-Džazíra ve své analýze.

 Když se loni v červenci americký prezident Joe Biden účastnil v Saúdské Arábii summitu Rady pro spolupráci arabských států Perského zálivu (GCC), prohlásil, že USA z regionu neodejdou a nenechají tam vakuum, které by vyplnily Čína, Rusko či Írán. Jenže přesně to se stalo. K nelibosti USA jejich spojenci na Blízkém východě zlepšili vztahy s Pekingem a Teheránem a udrželi si pevné vazby s Moskvou.

A ačkoliv Bidenova administrativa veřejně bagatelizovala význam březnové saúdsko-íránské dohody o obnovení diplomatických vztahů, kterou zprostředkoval Peking, zdá se, že je z rostoucího čínského vlivu v ropném regionu zoufalá.

„Čína představuje nejzávažnější geopolitickou výzvu, které dnes čelíme,“ prohlásil minulý měsíc Blinken. Varoval, že Peking se snaží a „je schopen“ zpochybnit americkou vizi „svobodného, bezpečného a prosperujícího mezinárodního pořádku“. Jenže čínská autokracie možná autokratům na Blízkém východě vyhovuje lépe než americká demokracie, píše Al-Džazíra.

Saúdská Arábie zatím odmítá podstatně zvýšit produkci ropy, aby se snížily její ceny na trhu. Udržuje dobré vztahy s Moskvou a zdráhá se víc podpořit Ukrajinu. „Zdvižený prostředníček“ údajně výrazně zvýšil popularitu saúdského korunního prince Muhammada bin Salmána. Říkat ne Americe je v regionu populární postoj, protože mnozí považují USA za pokryteckou imperiální mocnost, která o boji za lidská práva a demokracii jen mluví.

Blízký východ diverzifikuje své angažmá

Podobný přístup jako Rijád mají v poslední době k Washingtonu i další země regionu, například Spojené arabské emiráty (SAE). Tento další spojenec USA rovněž pěstuje bližší vztahy s Čínou, vylepšuje strategické vztahy s Francií a angažuje se v jednáních s Íránem, Ruskem či Indií.

Blízký východ jako celek diverzifikuje své světové angažmá, což je patrné v obchodu. Zatímco od roku 2000 do roku 2021 obchod tohoto regionu s Čínou narostl z 15 miliard dolarů na 284 miliard, jeho obchod s USA v témže období se zvýšil jen mírně z 63 miliard na 98 miliard dolarů.

Šest blízkovýchodních zemí, včetně Saúdské Arábie, SAE a Egypta, nedávno vyjádřilo zájem připojit se ke skupině BRICS, v níž jsou Čína, Rusko, Indie, Brazílie a Jihoafrická republika. A to v době, kdy Západ rozšiřuje sankce vůči Rusku.

Amerika sice byla dominantní strategickou mocností na Blízkém východě v posledních třiceti letech a zůstává jí nadále, ale bude to tak i v příštích třech dekádách, ptá se Al-Džazíra.

Při návštěvě Rijádu bude Blinken zřejmě tlačit na Saúdskou Arábii, aby normalizovala vztahy s Izraelem, což za předchozí americké vlády udělaly SAE, Bahrajn, Maroko a Súdán. Učinily tak na úkor Palestinců výměnou za americké stíhačky F-35 do SAE či americké uznání marockých nároků na Západní Saharu.

Arabové vidí USA jako zdroj nestability

Palestinská kauza, která se podle Al-Džazíry dotýká srdcí běžných Arabů, není jedinou záležitostí, která přesvědčila arabskou veřejnost o dvojím přístupu mocnosti, kterou by si měli držet od těla.

„Díky satelitní televizi a sociálním sítím lidé na Blízkém východě na vlastní oči viděli zločiny USA v Iráku či jejich ponižující odchod z Afghánistánu a nepovažují Spojené státy za strážce civilizace, natož za neporazitelnou mocnost. Bilance amerických intervencí na Blízkém východě za posledních 20 let od útoků z 11. září rozhodně nehraje ve prospěch Washingtonu,“ míní server arabské televize, která sídlí v Kataru.

Podle ní proto divu, že v průzkumu arabského střediska pro výzkum mínění se sídlem v Dauhá z roku 2022 ve 14 arabských zemích 78 procent respondentů označilo za největší zdroj hrozby a nestability pro region právě USA.

Naproti tomu jen 57 procent z nich za takovou hrozbu označilo Írán a Rusko, ač všichni mají podíl na špinavé práci v oblasti – od Sýrie po Irák a Jemen.

Bývalý expert americké Rady pro národní bezpečnost (NSC) Steven Simon ve své knize s příhodným názvem Velký klam: Vzestup a pád amerických ambicí na Blízkém východě odhadl, že USA utratily přibližně pět až sedm bilionů dolarů na války, které měly za následek smrt milionů Arabů a muslimů a devastaci jejich komunit.

Tyto konflikty způsobily smrt tisíců amerických vojáků, zranění desítek tisíc vojáků a vedly ke 30 tisíc sebevražd amerických veteránů.

X X X

POSLANEC  FIALA:  FIALOVA  VLÁDA  DRANCUJE  LIDI   A  PODNIKY

Vláda ničí a drancuje lidi, prohlásil Fiala z SPD a naznačil taktiku opozice ve Sněmovně

Čtvrteční mimořádné jednání ve Sněmovně o důchodech se může protáhnout do časných ranních hodin. Nastínil to v pořadu K věci na CNN Prima NEWS místopředseda hnutí SPD Radim Fiala, který ostře kritizoval chystané zpomalení valorizace penzí a zároveň nastínil taktiku, s níž SPD vyrazí ve čtvrtek do sněmovních lavic. Chce rozmluvit hlasování části pětikoalice.

„My tady hájíme lidi, které ta reforma nereforma ničí a doslova drancuje. Když se podíváte, co ta vláda dělá, tak zvyšuje daně. Snižuje reálné důchody důchodcům, berou dotace,“ uvedl Radim Fiala a podle něj by se o tom měla vést dlouhá diskuze.

 Do čtvrtečního mimořádného jednání půjde SPD s cílem rozmluvit hlasování části pětikoalice, o obstrukcích je podle Fialy zatím předběžné mluvit, ale nevyloučil je. I když vláda má nadpolovičních 108 hlasů, věří, že situace z pohledu opozice není bezvýchodná. Sám si nepřeje ve Sněmovně u řečnického stolečku dlouhý monolog, ale doufá v dialog. „Myslím, že je důležité o tom mluvit. Nikdy neříkej nikdy, protože my nechceme hodit flintu do žita,“ nastínil průběh jednání.

SPD podle něj udělá cokoliv, co oddálí chystaný konsolidačním balíček vlády, a též využije výzvu ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) k diskuzi během letních měsíců mezi prvním a druhým čtením. „Jsme tu pro lidi, akceptujeme jakoukoliv formu k jednání,“ řekl Fiala s tím, že se již vícekrát s ministrem setkal, ale nikdy však nedošli ke shodě.

Jako legitimní také považuje jednání odborů a nevyvrací možnou spolupráci: „Nikdo jiný než odbory takovou legislativní možnost pořádat stávky nemá. A jestliže odbory, které mají opravdu dobré ekonomy a dobré lidi, kteří tomu rozumí, chtějí pořádat stávky, tak na to mají právo. My jim v tom nemůžeme zabránit. A jestli za námi přijdou, abychom jim s tím pomohli a odvrátili tuto katastrofu nebo vládu národní katastrofy, tak my do toho samozřejmě jdeme.“

 Nevyloučil ani možnost, že by se hnutí SPD vyjádřilo pro uskutečnění generální stávky i přes riziko ochromení chodu státu: „Já myslím, že bychom to podpořili, protože vláda nedělá to, co slibovala lidem před tím, než začala vládnout, slibovala úplně jiné věci,“ sdělil místopředseda hnutí s dodatkem, že by vláda se svým „nekonsolidačním“ balíčkem měla znovu požádat o důvěru Sněmovny.

X X X

VINOU FIALY  EKONOMIKA  V  ČR  NA  DNĚ, VAROVÁNÍ  ODBORNÍKŮ

NEROZHAZOVAT  MILIARDY  DO  ZAHRANIČÍ,  ODBORY  RYCHLE  ŘEŠIT  VEDENÍ ČR  SPOLU  S  AKADEMIKY,  STUDENTY,  ZEMĚDĚLCI,  ZDRAVOTNÍKY A  SPOL

Český statistický úřad zveřejnil údaje z průmyslu, stavebnictví a zahraničního obchodu

Minimální růst průmyslu

Průmyslová produkce v dubnu meziročně reálně vzrostla o 1,2 %, což o je proti březnu významné zpomalení. Ukázalo se, že naprostá většina odvětví zaznamenala pokles produkce, přičemž nad vodou držely průmysl automobilky. Výroba motorových vozidel, přívěsů a návěsů totiž vzrostla v meziročním srovnání o 30 %. Za tímto výsledkem ovšem nestál boom automobilek, nýbrž nízká srovnávací základna z loňského roku, kdy chyběly dovážené komponenty.

Pro analýzu je zajímavé podívat se na hodnotu nových zakázek, která vzrostla o 2,7 %. Zajímavé je přitom rozdělení na nové zakázky ze zahraničí a z domova. Tuzemské nové zakázky vzrostly o 11,3 %, zatímco zahraniční klesly o 1,6 %. Bohužel i tato čísla jsou ovlivněna nízkou srovnávací základnou a vypadají tak optimističtěji než skutečnost.

Raději se dívám na statistiky z většího nadhledu. Vypovídací hodnotu má údaj, podle kterého vzrostl průmysl za první čtyři měsíce o 1,2 %. A tento nárůst je slaboučký.

Stavební produkce klesá

Stavební produkce se v dubnu meziročně snížila o 6,4 %. Úřady vydaly meziročně o 10,9 % stavebních povolení méně, o 24,6 % klesl i počet bytů, jejichž výstavba byla zahájena. Dokončeno bylo naopak o 40,6 % bytů více.

Stavebnictví padá a padat bude i nadále, za celý rok očekávám propad kolem 3 %. Uvedený vývoj signalizuje dramatický propad počtu stavebních povolení a počtu bytů, jejichž výstavba byla zahájena. Developeři zkrátka nerozjíždějí nové projekty, pouze vyčkávají a dokončují rozestavěné byty.

Situace se podle mě otočí teprve v příštím roce, kdy rozmrzne trh hypoték. Úrokové sazby poklesnou a zároveň s tím budou již změkčena pravidla pro poskytování hypoték. Ceny nemovitostí proto mohou letos ještě klesat, ale v příštím roce se vrátí k růstu.

Přebytek zahraničního obchodu

Dubnová bilance zahraničního obchodu skončila přebytkem 8,4 mld. Kč, což byl meziročně o 36,6 mld. Kč lepší výsledek. Výsledky příznivě ovlivnil zejména menší schodek obchodu s ropou a zemním plynem o 21,2 mld. Kč vlivem poklesu cen na světových trzích i nižšího dovezeného množství. Jinými slovy, dovážíme méně ropy a plynu a ten je navíc ještě levnější. Domácí zásluha na zlepšení bilance je tedy pouze minimální. Z čistě technického pohledu stojí za úspěchem to, že vývoz rostl o 2,3 % a dovoz klesl o 7,8 %. Stejná čísla bych si přál vidět u příjmů a výdajů státního rozpočtu.

V lednu až dubnu 2023 dosáhl přebytek obchodní bilance 49,8 mld. Kč ve srovnání s deficitem 40,2 mld. Kč ve stejném období loňského roku. A to je argument, proč letos nevadí, že je koruna silná.

Naopak, díky této statistice může posílit ještě více.

Co bych dělal, kdybych byl centrálním bankéřem?

Z pohledu centrální banky nepřinesla data nic překvapujícího ani nového. Průmysl bude letos slabý, stavebnictví poklesne a ekonomika jako celek proto neporoste. Růst přijde teprve v příštím roce. Očekávám proto, že ČNB sníží své úrokové sazby až na přelomu roku. Velkou nejistotou ovšem zůstává státní rozpočet a vývoj mezd. Tady by mohl nepříznivý vývoj donutit ČNB k jednomu zvýšení sazeb již během nejbližších měsíců. Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group

X X X

ODBORY  SE  STŘEDULOU  PŘIPRAVUJÍ  GEN.  STÁVKU,  ZASTAVÍ  I  LETIŠTĚ

Paralyzované letiště i silniční doprava? I to je možné, říká Středula ke generální stávce

Karty v tuto chvíli neodkryjeme, ochromenou dopravu ale nevylučujeme. Všechno je možné, řekl předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula na konto chystaných odborářských akcí i hypotetické generální stávce. S opozičními stranami ani mimoparlamentními politickými subjekty, jako je PRO Jiřího Rajchla, podle svých slov o žádné spolupráci nehovořil. „Jsme velmi opatrní, abychom se nepřikláněli na žádnou obzvláště extremistickou část politického spektra,“ řekl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

X Na květnové tiskové konferenci jste ještě nechtěl odhalovat karty, co se týče chystaných protestních akcí odborů nebo generální stávky. Ale přesto – co mají vůbec lidé očekávat? Zavřené továrny? Zablokovanou dopravu?

Všechno je možné.

X Takže i paralyzovaná letiště?

Všechno je možné. Z taktických důvodů nikdy dopředu nic nevyloučím – tedy ani stávku, ani demonstraci nebo jakoukoliv jinou formu protestu, která možná může někomu znepříjemnit život v nějaké oblasti.

 X Bude to stačit? Zatím se zdá, že demonstrace s vládnoucími strukturami moc nehýbou. Ani ty mimořádně početné z posledních několika let.

Můj kolega – odborový předák z Bavorska – říká svým lidem, že odbory nejsou opraváři špatných politických rozhodnutí. To, co se děje, je monolog, který hraničí s nebezpečností. Politik si musí uvědomit, že když se některé věci nezmění, projeví se to v jeho volebních preferencích. Možná pak budou koukat, jak dopadnou – volič si bude pamatovat, jak se choval a chová. V momentě, kdy nebude vláda jednal s lidmi a hledat sociální smír, budou voliči hledat někoho jiného, kdo jim takovou možnost slíbí. A v Čechách je forma tichého protestu daleko silnější než kdekoliv jinde.

X Po generální stávce dlouho volal i šéf SPD Tomio Okamura. Nabídl vám spolupráci?

Se mnou se o tom nikdy nebavil. Ani když jsem nesl do Poslanecké sněmovny petici. Generální stávku jsme spolu neprobírali.

X A nezvažujete spolupráci s opozičními hnutími, když sama pořádají protestní akce nebo se jich účastní?

Máme svůj směr. Nejsme politickým subjektem, tudíž netoužíme po moci v této zemi. Pouze chceme eliminovat tvrdé dopady na zaměstnance, a to se vší vehemencí. Pokud dochází k nějaký spontánní podpoře ze strany opozice, je to jejich zodpovědnost. A nemusí jít jen o opoziční politiky, ale také koaliční. Máme členy ze všech politických subjektů, včetně vládních. Byl jsem přizván i na chystaný sjezd ČSSD, kde budu mluvit o svých tématech, ačkoliv nejsem členem strany. Jak se sociální demokraté k těmto tématům postaví, je na nich.

X Společně s odboráři – a s vámi – pár měsíců nazpět protestoval i expremiér Andrej Babiš (ANO) či předsedkyně komunistů Kateřina Konečná.

Byli přizváni i koaliční politici, ale nepřišli. Každopádně to bylo historicky poprvé, co se zmínění představitelé sešli na jednom pódiu. Pro někoho to může být otazník, ale rozhodně je to vykřičník, že k něčemu takovému vůbec došlo. Za normálních okolností tyto subjekty nejsou v aktivní komunikaci. Je to důkaz, že se něco děje.

 X Vlastní sérii protestů či dokonce „blokád vládních budov“ chystá i Jindřich Rajchl a lidé okolo strany PRO. Mezi jeho lidmi jsem zaslechl nejeden apel, že byste spolu měli jednat o spolupráci. Jednali?

Nikdy jsem se s ním nepotkal a nikdy jsme spolu nemluvili. Co se týče politické strany s názvem PRO, respektujeme právo na svobodné shromažďování. Co zazní na jeho akcích, je také jeho zodpovědnost.

X Nebojíte se, že zneužije vaší stávkové iniciativy? Nebo že vám sebere vítr z plachet?

My s nikým nesoutěžíme. Nemáme k tomu důvod, v žádném závodě nejsme. V otázce dopadů na zaměstnance máme podporovatele napříč politickým spektrem, i sympatizanty vládní pětikoalice. Za nás si stále držíme nadstranickost. Pokud se někdo chce přidat k našemu protestu, proč ne, volba je na nich. Ale žádnou koalici, ať už předvolební nebo povolební – s nikým vytvářet nebudeme.

 X Na druhou stranu si asi budete vybírat, s kým budete spolupracovat, ne?

To určitě. Jsou věci, které rozhodně budeme dělat sami. Jsme velmi opatrní, abychom se nepřikláněli na žádnou obzvláště extremistickou část politického spektra. Čímž neříkám, kdo je nebo není extremistický, ale jsme na to velice opatrní. Pokud by někdo podporoval něco, co je v příkrém rozporu se zákonem, nebo fašistické či jiné typy extremistických hnutí, je to důvod pro vyloučení z odborů. Ale jak jsem říkal, držíme se nadstranickosti, já se ani neptám členů, koho volí nebo nevolí.

X Posledně jste dal vládě dvoutýdenní ultimátum. Máme nějaké nové konkrétní datum, kdy chcete rozseknout další postup odborů?

Už teď reagujeme na věci spíše průběžně, takže vyloženě pevné datum nemáme a když bude třeba, dokážeme se hned domluvit. Ale 19. června máme jednání rady ČMKOS, kdy zasedneme, zhodnotíme současný stav a zvolíme další kroky.

X Pokud myslíte nějakou debatu s vládou nad konsolidačním balíčkem, tak ne. Jednali jsme ke konkrétním věcem, primárně třeba s ministerstvem práce a sociálních věcí ohledně minimální mzdy či „těžkých profesích“,. Ta proběhla 22. května.

X  Jinými slovy máte pocit, že kabinet nevyslyšel vaše apely.

Ani ty ze strany zaměstnavatelů. Vláda se tváří, že celý balíček je v podstatě diktátem, nikoliv snahou o hledání nějaké shody. Pan premiér Petr Fiala (ODS) sice řekl, že bude na tripartitě dost času na projednání změn, ale už tehdy bylo rozhodnuto, že připomínkové řízení bude jenom pětidenní. Proto je tam stále celá řada otazníků a novinek, o kterých doposud nikdo nemluvil. Přitom se má měnit přes 50 zákonů.

X X X

 Z  KOMUNISTY  PAVLA   ŠKOLENÉHO  V  SSSR,  VAĹEČNÍK  USA,  NATO

Z  LIDÍ  A  FIREM  ČR  CHUDÍ  UBOŽÁCI

Východní křídlo NATO v zajetí Kachovky. Vyjasněme postoj k Rusku, vyzval Pavel

Na Slovensku se sešli prezidenti zemí východního křídla NATO, takzvané Bukurešťské devítky, včetně českého prezidenta Petra Pavla. Jednání zemí východního křídla NATO za účasti šéfa aliance Jense Stoltenberga poznamenalo zničení Kachovské přehrady na Ukrajině. Členové B9 žádají posílení podpory Kyjeva, k účastníkům schůzky promluvil i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

Zničení Kachovské přehrady na jihu Ukrajiny je otřesným činem, který ukazuje brutálnost Ruska a jeho války na Ukrajině, řekl generální tajemník NATO Jens Stoltenberg v úvodním proslovu na schůzce v Bratislavě.

„Zničení Kachovské přehrady ohrožuje tisíce civilistů a závažné poškozuje životní prostředí,“ uvedl Stoltenberg.

„Všichni spojenci se shodují, že dveře NATO jsou otevřené a že uvítáme Ukrajinu jako člena aliance. Rusko nemá právo veta v tomto směru,“ řekl Stoltenberg.

Hostitelka summitu takzvané Bukurešťské devítky (B9) Zuzana Čaputová uvedla, že nejlepším způsobem, jak obnovit mír v Evropě, je poskytování pomoci Ukrajincům. „Všichni chceme obnovit spravedlivý mír. Přibližuje nás k tomu pomoc Ukrajině,“ řekla Čaputová.

Jasný postoj k Rusku

Podle prezidenta Petra Pavla je důležité, aby spojenci zaujali ještě před koncem války na Ukrajině jasný postoj i k poválečnému Rusku.

„Musí nám být jasné před koncem války, jaký bude náš společný přístup k Rusku,“ řekl. Podobně to podle něj platí i pro Čínu, která také představuje „jednu z proměnných komplikované bezpečnostní rovnice“.

Zopakoval, že pokud aliance na Ukrajině nechá zvítězit Rusko, prohraje i ona sama. Je podle něj důležité to vysvětlit občanům a podotkl, že nejde o otázku volby, ale nevyhnutelnosti. Posílení obranných kapacit NATO není podle něj nutné kvůli nařízení z bruselského ústředí, ale kvůli agresivní politice Ruska.

Zmínil také nutnost připravit se na poválečnou obnovu Ukrajiny, aby tuto úlohu nepřevzaly země jako Čína. Spojenci se musí soustředit nejen na budování armády, ale i na znovuvybudování hospodářství Ukrajiny a její společnosti.

Větší podpora Ukrajině

Devět členských států NATO včetně Česka očekává, že červencový summit aliance ve Vilniusu rozhodne o posílení politické a praktické podpory Ukrajiny, která se od loňska brání ruské invazi.

„Naším cílem je větší, víceletý a komplexní balík podpory pro Ukrajinu, který posílí její obranné způsobilosti,“ píše se v prohlášení prezidentů bukurešťské devítky (B9).

Státníci za opodstatněnou označili iniciativu k vytvoření společného analytického, výcvikového a vzdělávacího centra s Ukrajinou, které bude sídlit v Polsku. S ohledem na ruskou agresi slíbili Ukrajině pomoc nejen s obranou, ale také se zmírněním humanitární katastrofy.

Podpořili také snahy Ukrajiny o integraci do euroatlantických struktur. „V této souvislosti očekáváme, že ve Vilniusu zvýšíme politické vztahy s Ukrajinou na novou úroveň a bude spuštěn nový politický formát, který přivede Ukrajinu k členství v alianci tehdy, když to podmínky dovolí,“ píše se v prohlášení. Někteří prezidenti po jednání řekli, že Ukrajina by měla vstoupit do NATO po skončení nynějšího konfliktu s Ruskem.

K účastníkům schůzky prostřednictvím videopřenosu promluvil i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Podle něj je důležité, aby se Ukrajina stala členem NATO a měla by proto dostat pozvánku ke vstupu.

O členství v alianci Kyjev velmi stojí a formálně o něj požádal loni v září. NATO, stojící na principu, že útok na jednoho člena je vlastně útokem na všechny země bloku, se však podle řady členských států nemůže rozšířit o zemi, která je aktuálně ve válečném stavu.

„Prioritou pro nás všechny je mír v Evropě. Největším ohrožením je ruská agrese u našeho východního souseda,“ prohlásila slovenská prezidentka Čaputová a odsoudila ruský útok na Kachovskou přehradu. Podobně jako její lotyšský kolega Egils Levits se vyslovila pro posílení protivzdušné obrany na východním křídle NATO.

Také polský prezident Andrzej Duda odsoudil Rusko v souvislosti s vyhozením Kachovské přehrady do vzduchu. „Je to další tragédie, kterou Rusové Ukrajině způsobili. Rusko musí zaplatit za to, co udělalo,“ uvedl. Moskva naopak tvrdí, že vodní dílo zničilo ukrajinské ostřelování.

Maďarská prezidentka Katalin Nováková řekla, že Ukrajina má legitimní právo na sebeurčení a že je potřeba udržovat perspektivu členství Ukrajiny v NATO. Maďarsko na rozdíl od řady dalších zemí odmítá vojenskou pomoc Kyjevu a vláda premiéra Viktora Orbána se snaží na evropské úrovni blokovat některé protiruské sankce.

Prezidenti v prohlášení také vyjádřili naději, že Čína v souvislosti s válkou na Ukrajině bude postupovat odpovědně v pozici stálého člena Rady bezpečnosti OSN. „Jakékoliv poskytnutí smrtící pomoci ruskému agresorovi ze strany Číny by bylo nepřijatelné a jen by prodloužilo trvání konfliktu a prohloubilo globální nestabilitu,“ uvedli zástupci zemí.

Rovněž vyzvali Rusko, aby zastavilo všechny vojenské aktivity a bezpodmínečně stáhlo své jednotky z Ukrajiny. Odsoudili také Bělorusko za to, že pomáhá ruské agresi, a vyslovili se pro vyvození odpovědnosti vůči těm, kteří jsou v konfliktu na Ukrajině odpovědní za agresi, krutosti a válečné zločiny.

Prezidenti vyjádřili přesvědčení, že příslib investic ve výši dvou procent hrubého domácího produktu do obrany se na summitu NATO stane základem a nikoliv stropem. Vyjádřili rovněž plnou podporu Švédsku, aby se zanedlouho stalo plnohodnotným členem NATO; vstup Švédska do aliance ještě neschválilo Maďarsko a Turecko.

Členy uskupení B9, které vzniklo v roce 2015, jsou kromě Česka, Maďarska a Slovenska, také Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko a Rumunsko.

X X X

Ministr Blažek: Výběrového řízení na šéfa KS v Praze se v komisi účastní i zástupce prezidenta

 Již během června vypíše ministerstvo spravedlnosti výběrové řízení na nového předsedu Krajského soudu v Praze. Mandát soudce z důvodu věku letos skončí dosavadnímu šéfovi Ljubomíru Drápalovi. Ve výběrové komisi bude zástupce Pražského hradu, řekl dnes ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) s tím, že prezident Petr Pavel se výběr nového předsedy zajímá. Nebude platným členem komise, ale bude mít informace, jak řízení probíhá.

Výběr a následné jmenování nového předsedy by mělo proběhnout v září. Blažek také uvedl, že podle jeho názoru obecně státní zastupitelství a soudy fungují dobře a právě výběr šéfa pražského krajského soudu je nyní jediná velká změna, kterou chystá.

Ministr dále kvitoval, že na Ústavní soud nakonec hlasováním na plénu Senátu prošli soudci Josef Baxa a Daniela Zemanová a akademik Jan Wintr. To, že první dva jmenované odmítl schválit garanční ústavně právní výbor, podle něj bylo mediálně přeceňováno. Zároveň podpořil způsob výběru kandidátů, který prezident Pavel zvolil a zdůraznil, že je to právě prezident, kdo za kandidáty nakonec odpovídá. Podle zákona také v komisi nemůže mít platného člena, ale pouze jakéhosi „informátora“.

Jména kandidátů na Ústavní soud posuzuje sedmičlenný konzultační panel v čele s ústavním právníkem Janem Kyselou. Ten oslovil na dvacet právnických institucí. „Nemám nic proti dnešní ani minulé praxi výběru kandidátů na Ústavní soud. Divím se, že někoho baví o tom diskutovat,“ uvedl ministr.

Způsob výběru kritizovala například Česká advokátní komora nebo místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk. Podle něj je sice na prezidentovi, jaké kandidáty vybere, ale výběr ve skutečnosti není transparentní, ale probíhá „za oponou“.

I prezident Pavel při pondělním ceremoniálu řekl, že nebude skrývat uspokojení ze jmenování první trojice kandidátů. Nechtěl však hovořit o svém vítězství. „Jmenováním tří velice kvalitních lidí do funkcí ústavních soudců jsme vyhráli všichni,“ uvedl. Jde podle něj o úspěch nových soudců, ale také všech, kdo se na jejich výběru podíleli.  Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

 Úřad evropského veřejného žalobce je skvělá investice, říká Laura Kövesi

Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) na příští rok očekává dvojnásobek práce a žádá o zvýšení svého rozpočtu. Unijní fondy obnovy a odolnosti, v Česku vyplácené prostřednictvím Národního fondu obnovy, nezajímají jen státy, ale i zločince a mafii, říká šéfka evropských žalobců Laura Kövesi. V rozhovoru s ČTK v Praze hovořila mimo jiné o skepticismu lidí i českých úředníků vůči svému úřadu, který podle ní může státům ušetřit miliardy ročně, a už tak činí nyní.

„Minulý rok jsme u soudů vyjednali zmrazení majetků spojených se zločinnou činností v objemu 359 milionů eur (asi 8,5 miliardy korun), což je sedminásobek našeho rozpočtu. Jednoduše dáte do EPPO jedno euro a vrátí se vám sedm. Ukažte mi lepší investici,“ uvedla s nadsázkou Kövesi.

Úřad evropského veřejného žalobce zahájil činnost v roce 2021 jako nezávislý orgán EU, který má nyní kanceláře ve 41 unijních městech, z toho pět v Česku, a funguje ve 22 zemích unie. Po začátku fungování v tuzemsku převzal úřad na 60 případů datujících se do roku 2017, včetně případu údajného dotačního podvodu expremiéra Andreje Babiše (ANO).

Nahlásit podezření na zločin k EPPO může každý občan i instituce; evropští prokurátoři se zaměřují na podvody s evropskými financemi zahrnující více než 10.000 eur (asi 2,35 milionu korun), přeshraniční daňové podvody zahrnující škody přes deset milionů eur (asi 235 milionů korun) a řeší také korupci a praní špinavých peněz.

Nejvyšší evropská žalobkyně Laura Codruţa Kövesi navštívila Prahu i v roce 2020. Na fotce s tehdejším náměstkem Michalem Fraňkem Foto: Ministerstvo spravedlnosti

Českých prokurátorů EPPO je deset. Žalobci formálně spadají pod úřad v Lucemburku, kde EPPO sídlí, ale spolupracují s českou policií a případy žalují u českých soudů.

„Ale bez odhalení zločinu není vyšetřování, bez vyšetřování není soud a bez rozsudku není ani navrácení odcizených peněz do státních rozpočtů,“ říká Kövesi, která dnes v Praze jednala se zástupci ministerstva spravedlnosti a vnitra. „Měli jsme velmi konstruktivní jednání…ale u některých pozoruji jistou skepsi. Skepse je jedna věc, ale ignorování reality je věc úplně jiná,“ poznamenala šéfka evropských žalobců.

Kövesi kritizuje především neochotu některých evropských politiků uznat význam EPPO a otevřít více postů žalobce, protože si myslí, že jejich vlastní národní systémy se s hospodářskými zločiny vypořádají dostatečně.

„Dám vám příklad. Při našem doposud největším vyšetřování jsme po 18 měsících odhalili ohromný karuselový (kolotočový) podvod pěti organizovaných kriminálních skupin, do něhož bylo zapojeno na 9000 společností, 600 lidí, a škody, které způsobil, jsou 2,2 miliardy eur (asi 52 miliard korun). A nejzajímavější na tom je, že zločiny byly spáchány na území všech 27 členských států EU a několika dalších,“ uvedla Kövesi.

Skupiny páchající tento typ hospodářské kriminality v dnešní době podle šéfky EPPO svoji činnost diverzifikují. „Řeší, v jakém státě bude nejlepší mít sídlo, v jakém státě vytvoří článek takzvaného chybějícího obchodníka, v jakém státě nejsnáze zneužijí finanční systém…tahle kriminalita už není jen národní,“ řekla Kövesi. „Nebo jednoduše, když budete mít člověka, co se nechá uplatit v České republice, neinvestuje pak v tuzemsku. Raději si koupí pěkný dům na jihu Španělska,“ dodala

Výhoda žalobců sdružených v EPPO podle Kövesi mimo jiné je, že mezi sebou mohou rychle sdílet informace a mají navzájem přístup k datům.

V Česku v roce 2022, za první rok plného provozu, zahájil EPPO 36 vyšetřování za celkové možné škody 200 milionů eur (asi 4,7 miliardy korun), vyplývá z výroční zprávy úřadu, ceskajustice.cz

X X X

Rath a jeho žena mají zpět 1,3 milionu. Netýká se korupční kauzy, řekl soud

Bývalý středočeský hejtman David Rath se dostal k části majetku zajištěnému policisty v květnu 2012. Soud nyní Rathovi vydal víc než 1,3 milionu korun, které podle soudu nepocházely z trestné činnosti. Za korupci tehdy soud udělil bývalému politikovi ČSSD osm let vězení.

 Upozornily na to Seznam Zprávy. „Peníze uložené v úschově nepocházely z trestné činnosti Davida Ratha, v rámci trestního řízení byly zajištěny pouze z toho důvodu, že nebylo zřejmé, kdo je jejich vlastníkem,“ uvedl mluvčí Okresního soudu Praha-Západ Dominik Duchoň.

Informaci potvrdil také Rathův advokát Roman Jelínek. Oba shodně uvedli, že tyto peníze zajištěné při domovní prohlídce s korupční kauzu nijak nesouvisely.

Rozhodnutí o vrácení peněz soud napsal do verdiktu, na základě kterého byl Rath před třemi týdny podmíněně propuštěn z vězení. „Odsouzenému (Davidu Rathovi) byla vydána částka ve výši 657 000 Kč ze soudní úschovy. Stejná částka pak byla vydána i jeho manželce,“ napsal soudce Ondřej Klusák.

V květnu 2012, kdy byl Rath zadržen a obviněn, detektivové našli v jeho domě 8,6 milionu korun a více než milion korun v eurech. To, že se vracená částka netýkala Rathovy rozsáhlé korupční kauzy, rozhodl dříve podle Jelínka krajský i vrchní soud.

„Proto je krajský soud převedl na účet Okresního soudu Praha-Západ do úschovy a ten část z nich vydal manželům Rathovým a o druhé části rozhodne až podle výsledku dědického řízení,“ uvedl Jelínek. V dědickém řízení o majetek po Rathově otci se Obvodní soud pro Prahu 6 zabývá sporem spor mezi jeho syny Davidem a Michalem.

X X X

Bárta dostal téměř milionové odškodnění za nezákonné stíhání v kauze odposlechů

Bývalý předseda Věcí veřejných Vít Bárta uspěl s žádostí o odškodnění za nezákonné trestní stíhání v kauze úniků odposlechů z Bezpečnostní informační služby (BIS). Stát mu zaplatí téměř milion korun, zjistila Česká televize (ČT) z rozhodnutí, které získala na základě zákona o svobodném přístupu k informacím od ministerstva spravedlnosti.

Trestní stíhání trvalo osm a půl roku. Bárta po státu požadoval přes 850 tisíc korun jako náhradu nákladů za advokáta. Ministerstvo spravedlnosti mu podle ČT přiznalo necelých 690 tisíc korun. Náhrada nákladů za znalecké posudky činila 70 tisíc korun, za nepřiměřenou délku řízení požadoval Bárta 225 tisíc korun, úřad mu přiznal polovinu.

Nejvyšší částku Bárta požadoval jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a to dva miliony korun. I když ministerstvo uznalo, že zahájení trestního stíhání vůči bývalému politikovi bylo nezákonné, přiznal mu rezort podle ČT 80 tisíc.

„Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění zdejší úřad přihlédl k bezúhonnosti, potenciální vysoké trestní sazbě a souvislosti trestné činnosti s fungováním žadatele ve společnosti. Ohledně zbývajících tvrzených zásahů má zdejší úřad za nepochybně prokázané, že nejsou v příčinné souvislosti s posuzovaným nezákonným trestním stíháním,“ píše se v rozhodnutí.

Bártovi tak připadlo zhruba 950 tisíc korun. Bývalý zpravodajec Jan Petržílek, který v kauze odposlechů figuroval také, získal kolem 930 tisíc korun, po státu požaduje ale dalších 2,6 milionu korun.

Na případ upozornila MF DNES

Případ vyšel najevo v březnu 2012, kdy Mladá fronta DNES zveřejnila nahrávky, ve kterých spolu komunikovali tehdejší pražský primátor Pavel Bém (ODS) a lobbista Roman Janoušek. Nahrávky naznačovaly Janouškův vliv na kroky hlavního města pod Bémovým vedením. Obžaloba tvrdila, že o obstarání odposlechů požádal Bárta zpravodajce BIS Petržílka v roce 2009. Petržílek Bártovi podle státního zástupce následně předal 159 audiozáznamů, které byly v režimu „důvěrné“. Muži vinu odmítali.

Podle obžaloby mohl Bárta informace získané z odposlechů využít při svých podnikatelských aktivitách a také pro činnost Věcí veřejných. Státní zástupce Michal Muravský předloni u městského soudu pro oba muže žádal podmíněné tresty za ohrožení utajované informace. Soud ale tehdy zpochybnil věrohodnost dvou utajených svědků z prostředí Bártovy bezpečnostní agentury ABL, a to včetně klíčového svědka, který vystupoval pod smyšleným jménem Vlasta Schmidt. Ke stejnému závěru dospěl loni v květnu i odvolací senát.

Bárta byl od roku 2010 ministrem dopravy i poslancem. Post ministra opustil v dubnu 2011 kvůli tvrzení, že poslancům své strany platil za loajalitu. Soudy jej i v této věci pravomocně zprostily viny.

 X X X

 REFORMA  ODBORŮ,   VÍC  DĚTÍ  V  RODINĚ

 Třetí dítě do rodiny i vyšší pojistné, tak vidí odbory penzijní reformu

Místo zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let by měla vláda podle odborů spíš motivovat rodiny, aby měly tři děti. „Proč vláda neudělá kampaň podporující třetí dítě v rodině?“ řekl místopředseda odborové centrály ČMKOS Vít Samek při projednávání petice proti zvyšování věku odchodu do důchodu, jak to chystá vládní pětikoalice.

Reforma vzdělávací soustavy může podle odborů zkrátit nástup do práce až o tři roky a řízená pracovní migrace nahradit chybějící českou populaci.

A když to nebude stačit, měly by být do krytí budoucích důchodů zapojeny další příjmy do odvodů pojistného – tantiémy, kapitálové příjmy i vyšší pojistné pro OSVČ.

„Pojďme hledat jiné zdroje,“ vybídl politiky předseda ČMKOS Josef Středula, aby nezvyšovali věk odchodu do penze nad 65 let.

Petici proti zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let, kterou iniciovaly odbory, podepsalo zatím 81 801 lidí. „Nebylo by tolik podpisů, kdyby to lidé nevnímali jako vážné,“ řekl poslancům Středula. Kritizoval, že vláda chystá „nekonečný“ věk odchodu do důchodu.

Lídři vládní pětikoalice představili v květnu plán, podle nějž se má penzijní věk má nastavovat podle vývoje doby dožití každý rok lidem, kterým je 50 let. Průměrná doba pobírání důchodu má být podle dohody pětikoalice 21,5 roku.

„My, níže podepsaní občané, rozhodně nesouhlasíme se zvyšováním věku odchodu do důchodu nad současnou hranici 65 let. Současně vás vyzýváme, abyste se zasadili o umožnění dřívějšího odchodu do důchodu zaměstnanců v náročných profesích,“ píše se v petici, kterou ve Sněmovně představil Středula.

Těžké profese? Horníci, lesníci…

Petice organizovaná odbory také vyzývá politiky k umožnění dřívějšího odchodu do důchodu zaměstnanců v náročných profesích.

Mělo by jít o profese, u nichž výkon práce je spojen s riziky, která nelze odstranit ochrannými pracovními prostředky. Jde o třetí a čtvrtou kategorii rizika podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Dnes je takto evidováno okolo půl milionu osob.

„Horníci, lesníci, lidé pracující pod vodou, prostě lidé pracující ve třetí a čtvrté kategorii rizika,“ vyjmenoval některé příklady těžkých profesí šéf odborářů.

Vláda chce zpřísnit podmínky pro předčasný důchod. Mělo by být možné jít do předčasné penze až po 40 odpracovaných místo dosavadních 35 letech a nejdříve tři roky před řádným termínem.

To se nemá týkat vyjmenovaných těžkých profesí, přičemž o seznamu nyní jedná s odbory. Českomoravská konfederace odborových svazů už také zřídila celostátní stávkový výbor kvůli konsolidačnímu balíčku a od 26. do 30. června mohou svazy vést své protesty, oznámil na konci květnu Středula.

Budeme bojovat obstrukcemi, říká Okamura

„Sám za sebe si přeji, aby se věk odchodu do důchodu nezvyšoval. Budeme bojovat.“ řekl předseda SPD Tomio Okamura. Oznámil, že jeho hnutí bude bránit všemi prostředky, včetně obstrukcí, zvýšení věku pro odchod do důchodu.

Na čtvrteční schůzi chce vládní koalice projednat zpomalení valorizace penzí, zpřísnění podmínek pro předčasný důchod a zavedení nového přídavku při vyšší inflaci. Podle SPD jsou tyto návrhy asociální.

„My chystáme obstrukční jednání, nechceme, aby se zvyšoval věk odchodu do důchodu,“ prohlásil Okamura.

„Máme připravenou řadu vystoupení. Bude to z naší strany vnímáno velmi kriticky “ řekla poslankyně ANO Helena Válková.

Svou petici přinesli i komunisté

Na veřejném slyšení ve Sněmovně se poslanci petičního výboru zabývali i druhou podobnou peticí, kterou jako zástupce petentů hájil Roman Roun.

„My, níže podepsaní občané, rozhodně nesouhlasíme se zvyšováním věku odchodu do důchodu nad současnou hranici 65 let. Vyzýváme vládu, aby dopřála občanům této země důstojné stáří ve zdraví a dostatek času na odpočinek po celoživotní práci a zachovala stávající pravidla pro odchod do penze,“ píše se v této druhé petici, kterou zatím podepsalo 16 610 lidí.

„Tuto petici iniciovali členové KSČM,“ řekl Roun, který je mluvčím komunistické strany. „Jsme si vědomi, že důchodový systém může skončit podle České správy sociálního zabezpečení v deficitu 80 miliard korun,“ uvedl. Problémy s financováním penzí má podle něj vláda vyřešit tím, že zdaní důsledně všechny příjmy, které vznikají na území České republiky, a že přestane dávat peníze na zbrojení.

„Ať vláda bojuje s inflací a neřeší problémy státního rozpočtu na úkor důchodců,“ řekl bývalý komunistický poslanec Leo Luzar, který také dorazil na veřejné projednávání petice.

X X X

 Kajínek havaroval a zranil dva lidi. Jako dobytek jsem nejel, řekl

Omilostněný dvojnásobný vrah Jiří Kajínek měl o víkendu autonehodu. V sobotu ve svém mercedesu narazil do škodovky. V té jeli manželé, které musela záchranná služba převézt do nemocnice. Utrpěli lehká zranění. Kajínkovi se nic nestalo. „Jako dobytek jsem nejel,“ popřel tvrzení známého zraněných.

Omilostněný vězeň Jiří Kajínek jel v sobotu v půl druhé odpoledne z Osové Bítýšky na Žďársku do Velké Bíteše. „V zatáčce přejel do protisměru a došlo ke střetu se Škodou Roomster s přívěsem. Ten byl nárazem odmrštěn mimo silnici, mercedes narazil ještě do směrového sloupku a zůstal stát v silničním příkopu,“ objasnila nehodu policistka Michaela Lébrová deníku Blesk.cz, který o kauze informoval.

Oba zranění z protijedoucí škodovky byli převezeni do péče lékařů. Podle mluvčího záchranky Petra Janáčka mají zhmožděný hrudník. „Budou v pořádku, byli hlavně v šoku,“ řekl podle Blesku kamarád manželů, podle něhož jel Kajínek jako dobytek. Web totožnost známého zraněných blíže nespecifikoval.

„Rozhodně jsem nejel jako dobytek. Žádní svědci nehod nejsou. Tedy alespoň já o žádných nevím. Je to nešťastná událost. Mrzí mě to. Nejpodstatnější je, aby byli všichni v pořádku,“ řekl Kajínek v úterý redakci iDNES.cz. „Snad ne,“ odpověděl Kajínek na dotaz, zda se neobává, že může jít kvůli nehodě znovu do vězení.

Ukázat na konkrétního viníka ale odmítl. Na místě nehody strávil několik hodin. K bouračce došlo v půl druhé, odtahová služba odvezla Kajínkův vůz až po osmé večer.

Příčinu dopravní nehody policie vyšetřuje. Podle ní nebyl ani jeden řidič v době incidentu pod vlivem alkoholu.

„Já už jsem to říkal tolikrát… Prostě to byla havárka a auto je v servisu. Je mi to nepříjemný. Ale jsem celej. Nic mi není,“ poskytl krátké vyjádření deníku Blesk.

Když nyní již bývalý prezident Miloš Zeman v roce 2017 udělil Jiřímu Kajínkovi milost, stanovil zkušební dobu na sedm let. V ní se Kajínek nesmí dopustit žádného trestného činu. Pokud by ji porušil, o jeho dalším osudu by rozhodovala hlava státu. Tedy aktuálně prezident Petr Pavel.

„Tuto nehodu vidím na přestupek. I kdyby to měl být trestný čin, tak je to pořád skutek z nedbalosti, a tím on tu podmínku neporuší,“ vysvětlil advokát Jan Černý. Případem by se musel zabývat soud. „Ten by to vyhodnotil, informaci předal Hradu, kde by věc posuzoval Petr Pavel,“ dodal.

Kajínek se na svobodu dostal 23. května 2017. Ve Věznici Rýnovice v Jablonci nad Nisou si odpykával doživotní trest za dvojnásobnou vraždu. Souhlasil s podmínkou milosti, tedy tím, že po dobu sedmi let se nedopustí žádného trestného činu. To hlídá plzeňský krajský soud.

Kajínek měl autonehodu také v roce 2017, když u Plzně nedal přednost v jízdě. Policisté tehdy dopravní nehodu uzavřeli blokovou pokutou a udělením čtyř trestných bodů do karty řidiče.

X X X

V  NĚMECKU   SE  SNAŽÍ  ZAJISTIT  DALŠÍ  BLAHOBYT

 Konec předčasných důchodů? Německo se snaží zastavit propad blahobytu

Během dalších generací bude podle propočtů v Německu chybět několik milionů kvalifikovaných pracovníků. Prosperita země je v ohrožení, obává se konzervativní unie CDU/CSU a navrhuje co nejdřív zrušit možnost předčasného odchodu do důchodu, na nějž Němci mají nárok od 63 let. Levicové strany včetně vládních Zelených jsou z této vidiny zděšeny.

Podobně jako Francie má také Německo svou vlastní debatu o tom, od jakého věku je vhodné posílat zaměstnance do zasloužené penze. Francouzský prezident Emmanuel Macron za rozsáhlých protestů nedávno prosadil postupné zvýšení minimálního věku pro odchod do důchodu na 64 let.

V Německu se věk regulérního odchodu do důchodu pohybuje podle data narození mezi 66 a 67 lety. Zároveň tu ale od roku 2014 existuje možnost odejít už od 63 let do důchodu předčasně. A podle analýz socioekonomických institutů tuto možnost využívá celá třetina populace.

To je velký problém, varuje nyní opoziční konzervativní unie CDU/CSU. „Odchody do důchodu v 63 letech nás stojí prosperitu, zatěžují budoucí generace a nastavují špatné hospodářské prostředí,“ domnívá se bývalý ministr zdravotnictví CDU a někdejší kandidát na vedení strany Jens Spahn. „Tyto předčasné důchody je nutné okamžitě zrušit,“ řekl Spahn v rozhovoru pro list Bild am Sonntag.

„Kvalifikovaní pracovníci, kteří odcházejí do důchodu předčasně, už teď značně chybí,“ dodal Spahn. Nedostatek kvalifikovaných pracovních sil je v Německu již nyní a v dalších letech jich bude dál soustavně ubývat.

Třetina nechce pracovat déle, než musí

Možnost odejít do předčasného důchodu už v 63 letech zavedla v roce 2014 třetí vláda Angely Merkelové, složená z CDU/CSU a sociálních demokratů (SPD). V roce 2021 ji využil každý třetí z těch, kdo na ni měli nárok – a podle údajů Spolkového institutu pro populační výzkum je předčasný důchod v Německu stále oblíbenější.

Také předseda CDU Friedrich Merz je stejně jako Spahn k důchodu od 63 let kritický. Pro deník Süddeutsche Zeitung uvedl, že „se stále vyšším průměrným věkem se lidé pravděpodobně nevyhnou rovněž delšímu pracovnímu životu. „V opačném případě náš důchodový systém přestane být brzy finančně únosný,“ zdůvodnil to Merz.

Podobné obavy jako křesťanští demokraté mají také firmy. Koncem roku vyzval prezident svazu zaměstnavatelů Rainer Dulger ke zrušení odchodu do důchodu v 63 letech v jeho současné podobě. „Tato praxe vede k odlivu mozků,“ řekl tehdy Dulger. Mnoho vysoce kvalifikovaných pracovníků ze dne na den přestane být k dispozici, což podle něj oslabuje firmy.

Levice: Nebudeme mít žádné pečovatele

Ovšem zatímco konzervativní střed i zaměstnavatelé v předčasných důchodech vidí riziko pro snížení životní úrovně a postupnou degradaci systému sociálního zabezpečení, odbory a levicové strany včetně postkomunistické Levice i vládních Zelených jsou vidinou jejich možného zrušení zděšeny.

„Mnohé profesní skupiny, jako například zaměstnanci v pečovatelských službách a denních stacionářích, jednoduše nemohou pracovat do 67 let. Pro tyto lidi by měl konec odchodu do důchodu v 63 letech fatální důsledky,“ domnívá se expert vládních Zelených na trh práce Frank Bsirske.

Postkomunistická Levice pak varuje před tím, že tyto obory, v nichž se dlouhodobě nedostává lidí, ještě více ztratí na své už tak upadající atraktivitě.

Vládní proekonomicky orientovaní liberální demokraté (FDP) jsou pak někde napůl: Ať se každý rozhodne, jak chce. Jako motivaci zůstávat v zaměstnání do delšího věku navrhují finanční výhody a další pobídky a motivace.

X X X

Výsadkáři u Zdi nářků. Moment izraelského triumfu fotografovi znárodnili

 Je to fotka tak silná, že podle soudu patří celému národu. Fotografovi Davidu Rubingerovi se přitom ani nelíbila a zveřejnil ji jen díky přímluvě manželky. Izraelské výsadkáře vyfotil u Zdi nářků ve východním Jeruzalémě těsně poté, co čtvrť zbavili jordánské nadvlády. Klíčová šestidenní válka židovského státu proti arabským sousedům byla právě v polovině.

 Z počátku si ani nebyli jistí, že jsou v cíli. Mladíci Zion Karasenti, Jicchak Jif’at a Chajim Ošri u Zdi nářků ve východním Jeruzalémě nikdy předtím nebyli. V okouzleném údivu mlčky hleděli k dobytému kousku Svaté země. A spolu s kolegy za sebou si příliš nevšímali, že je někdo fotí. „Prosím stůjte,“ slyšeli jen.

Psal se 7. červen 1967, vojáci Izraele vstoupili na Chrámovou horu a šestidenní válka proti koalici arabských států byla v tu chvíli v polovině. „Všude byli odstřelovači, hlavně nahoře. Mohli na nás hodit granát a bylo by po všem,“ vzpomíná Karasenti na okamžiky tak zásadní pro další budoucnost Izraelců. Mladým rezervistům přitom tehdy bylo jen těsně přes dvacet a neměli žádné válečné zkušenosti. Původně si navíc mysleli, že poletí na Sinaj.

Až na poslední chvíli, když jordánská letadla začala bombardovat Jeruzalém, se v autobusech vydali opačným směrem. Ve městě je prý ženy a dívky vítaly tolika koláči a kávami, až Jif’ata rozbolel zub. Naštěstí manžel jedné z nich byl zubař. Rámus z padajících bomb přehlušil všechno ostatní. „Zákopy byly velmi úzké a palba skutečně ostrá. Kamaráda přímo vedle mě zasáhli bazukou. Zemřel,“ líčí.

„V jednu chvíli mi došly náboje. Poodstoupil jsem a snažil se dobít. Uviděl jsem jordánského vojáka, jak na mě zblízka míří. Skočil jsem na něj, udeřil ho svou zbraní a kopl mezi nohy. Pak jsem na něj vystřelil. Já byl raněn jen lehce, ale on zemřel. O pár hodin později, někdy nad ránem, jsme dobyli Muniční vrch,“ připomíná Jif’at v rozhovoru pro The Guardian místo, kde se odehrály jedny z nejtěžších bojů.

Trvalo ještě další den, než se izraelští vojáci Lví branou dostali do jeruzalémského Starého města. „Po osmačtyřiceti hodinách bojů jsme byli unavení a zpocení, uniformy jsme měli zaprášené a zakrvácené, ale když jsme sešli schody a uviděli kameny Zdi, mnozí z nás začali plakat. Bylo to něco výjimečného, těžko se to popisuje,“ vypráví Karasenti.

To místo má pro židy – stejně jako pro muslimy – obrovský historický význam, do té doby však bylo pod správou Jordánska. Když se dnes muži a ženy z celého světa odděleně modlí a mezi kameny Hospodinovi nechávají lístečky se svým nejvroucnějším přáním, stojí u západní části hradby kolem někdejšího druhého židovského chrámu. Římané ho zhruba v roce 70 zničili a židům zbyl jen ten kus zdi i její posměšný název, který upomíná na jejich tehdejší stesk.

Sami Zdi nářků či Západní zdi, jak se označuje v angličtině, říkají prostě Zeď. Ostatně ani samotná fotografie z onoho léta 1967 nemá jednotný název. Zatímco ve světě je známá jako Výsadkáři u Západní zdi, v hebrejštině jsou to Plačící výsadkáři. Vyfotil je rakouský přistěhovalec do Izraele David Rubinger, který se postupem času, slovy izraelského prezidenta Šimona Perese, stal „fotografem vznikajícího národa“.

O tom, že se v Jeruzalémě brzy začnou dít velké věci, se fotoreportér magazínů Time a Life dozvěděl v Egyptě, kde fotil izraelské vojáky a zaslechl vzrušené rozhovory velitelů. „Neváhal jsem a prostě jsem se vetřel do vrtulníku, který evakuoval raněné,“ popsal kdysi Rubinger. Z Beer Ševy pak pokračoval po vlastní ose. A fotil.

„Za pár hodin pořídil mnoho emotivních fotografií. Včetně té, kde bývalý vrchní armádní rabín Šlomo Goren na ramenou vojáků drží šofar a svitek tóry. Davidově ženě Anni se však ze všech nejvíc líbila ta fotka se třemi vojáky,“ uvádějí oficiální stránky Izraelských obranných sil (IDF) s tím, že díky manželce do světa ze všech zvažovaných variant vyslal právě Výsadkáře, kteří se pak zapsali do dějin fotografie. „Nesmysl,“ řekl přitom nejdřív své ženě na poznámku, že je tato fotka lepší než ta se šofarem.

Ve chvíli, kdy Rubinger zmáčkl spoušť, ještě Jeruzalém nevypadal tak jako dnes, což se promítlo i do samotné fotky. Mezi Zdí nářků a okolními domy byla jen úzká ulička, fotograf si tak musel lehnout a vojáky zachytit z podhledu, aby se mu do záběru vešli i s posvátnou Zdí. To až později musely domy Palestinců ustoupit velkorysému náměstí, které je dnes plné bezpečnostních přehrazení a lidí. Před spalujícím blízkovýchodním sluncem nemají kam utéct.

Udeřit první

Rubingerův ikonický snímek je dodnes symbolem šestidenní války, jež začala jako preemptivní výpad izraelské armády proti Egyptu. Ten spolu se Sýrií týdny stupňoval napětí a mladému židovskému státu hrozil, že ho vymaže z povrchu Země. Egyptsko-izraelskou hranici sice kontrolovala OSN, Káhira ji však donutila k odchodu. Když pak Egypťané zablokovali Tiránský průliv a tím i jediný izraelský přístav Ejlat v Rudém moři, konflikt byl na spadnutí.

Izraelci s arabskou koalicí, do níž se k Egyptu a Sýrii poměrně nekoordinovaně připojily jednotky dalších států včetně Jordánska, doslova „udělali krátký proces“. Jen v bitvě o Svaté město však podle IDF padlo 182 vojáků. Čtvrtina všech obětí šestidenní války zemřela právě v uličkách Jeruzaléma. Jordánci bojovali statečně, připomíná vždy Jif’at. Proto je fotka, na níž se neplánovaně ocitl, pro jeho národ tak důležitá. Zachycuje totiž jedno velké vítězství.

„Můj soused byl čerstvý imigrant z Polska a po válce mi přiběhl ukázat, že je moje fotka v polských novinách. Byl jsem v šoku,“ řekl Jif’at listu The Times of Israel, když se o padesát let později s oběma přáteli sešel u Zdi, aby společně znovu zapózovali fotografům. „Stali jsme se symbolem naší síly,“ míní muž, který na originálním Rubingerově snímku stojí uprostřed.

„Ukázal jsem to své tehdejší přítelkyni. Nemohl jsem tomu uvěřit. Říkal jsem jí: ‚Podívej se, někdo nás vyfotil!‘“ přidává se Karasenti, slangem filmových scenáristů a klapek „voják stojící vlevo“. V civilním životě se pak osudy trojice kamarádů z armády rozdělily. Z Ošriho se stal chemik, z Jif’ata gynekolog a Karasenti založil taneční soubor. Přáteli však zůstali.

Vojáci z ikonické fotografie se po padesáti letech opět sešli. Uprostřed Jicchak Jifat.

Izrael za pouhých šest dní dobyl Západní břeh Jordánu, Pásmo Gazy, Golanské výšiny a na pár let i Sinajský poloostrov. Navíc si splnil sen o sjednocení Jeruzaléma. Svou měrou k tomu přispěli i výsadkáři. „Ale neslavili jsme. Co jsme měli slavit? Ztratili jsme příliš mnoho přátel,“ zdůrazňuje Jif’at.

Druhou stranou mince izraelského vítězství je dodnes trvající okupace palestinských území. Palestinci si to také každý rok připomínají na den Naksy, druhé největší tragédie hned po Nakbě – vzniku židovského státu. A v pohledu na důsledky krátké války se stejně jako ostatní Izraelci neshodnou ani naši tři hrdinové. „Nemyslím si, že bychom měli vládnout jinému národu,“ říká Jif’at.

„Jak to jako Izraelec, který bojoval za něco, po čem jsme toužili dva tisíce let, vůbec můžeš říct? My jsme této zemi navrátili samotné srdce židovského lidu,“ kontruje Karasenti. „A co mám říkat svým vnoučatům? Že tu každý rok bude válka?“ nedá se však jeho spolubojovník z 66. praporu 55. výsadkové brigády.

Fotograf, který byl u všeho

Talentovaný fotograf Rubinger z rodného Rakouska utekl před Hitlerem a coby člen židovské jednotky britské armády za druhé světové války prošel boji v Evropě i Africe. Jeho otci se podařilo uprchnout do Velké Británie, matku však nacisté zabili. Rubinger se neměl kam vrátit, a tak zamířil do mandátní Palestiny, pozdějšího Státu Izrael. Tam se pak jako jeden z mála dostal i do míst, jež jsou novinářům obvykle zapovězená.

Třeba do jídelny Knesetu nebo na frontu k vojákům, díky čemuž mohl zachycovat silné momenty v drsném terénu i politiky v nestřežených okamžicích. Pro Time a Life pracoval více než padesát let a svého času nebylo události, u které by nebyl, nebo lídra, kterého by nevyfotil. Od Davida Ben Guriona a Goldy Meirové až po Jicchaka Rabina.

David Rubinger, ikona izraelské dokumentární fotografie a prestižních časopisů Time a Life, měl v roce 2014 výstavu na Staroměstské radnici v Praze.

Už svými prvními dílky se do světa novinářské fotografie dobře uvedl. Na jedné z jeho tehdejších fotek je třeba jeptiška držící sadu zubních náhrad pacienta, který je z okna katolické nemocnice upustil přes demarkační linii na jordánské území. Až po dlouhém vyjednávání mohla jeptiška překročit hranice a přinést je zpět. To bylo v roce 1956 a do šestidenní války bylo ještě daleko.

Po ní Rubingerova hvězda samozřejmě stoupala raketovou rychlostí. Jeho konexe ho však také nehezky „vypekly“. Negativy Výsadkářů u Západní zdi podle dohody s armádou předal izraelské vládě, která je všem dalším médiím poskytla za symbolický poplatek dvou tehdejších izraelských lir. Podle portálu The Jewish Chronicle se potom fotka nekontrolovaně šířila dál. Rubingera tak sice proslavila po celém světě, ale nadšený nebyl. Měl pocit, že ho okradli.

A i když se jemu samotnému nelíbila, protože se do stísněného záběru nevešli všichni tak, jak chtěl, Izraelci si jeho nejznámější fotku nakonec zamilovali natolik, že o ni Rubinger přišel úplně. Tamní Nejvyšší soud totiž „v reakci na silný národní sentiment, jenž fotografie evokuje, a její důležitost v izraelské historii“ v roce 2001 rozhodl, že je snímek „majetkem celého národa“.

Oceňovaný reportér žil nicméně naplno i ve svém soukromí. Po padesáti letech manželství se sestřenicí Anni, svazku plného aférek, si ve svých osmasedmdesáti našel novou přítelkyni a strávil s ní dva a půl roku, než ji zavraždil palestinský zahradník. Ve čtvrtek 2. března 2017 odešel i Rubinger. Naposledy si s výsadkáři na bitvu o východní Jeruzalém zavzpomínal v roce 2014. A i když mu bylo přes devadesát, zase si při focení lehl na zem.

X X X

STAROSTA  ODS  NOVOTNÝ  DĚLÁ  POŘÁDEK  VE  STRANĚ

NOVOTNÝ  NESNÁŠÍ   NÁCKA   ZAHRADILA  A  BOJOVNICI  ČERNOCHOVOU

Politik Novotný: Nesnáším nácka Zahradila i Černochovou. Vyděsil se, míní europoslanec

Řeporyjský starosta Pavel Novotný (ODS) se pustil do svých spolustraníků. Europoslance Jana Zahradila označil za „nácka“, který se prý bude chtít s pomocí ministryně obrany Jany Černochové dostat do Sněmovny. „Sehraná dvojka, už mě jednou sekla. Zase nebudu na kandidátce. Nesnáším je,“ dodal svérázný komunální politik s tím, že by chtěl oběma kolegům ublížit. Zahradil v reakci pro CNN Prima NEWS uvedl, že se Novotný zřejmě děsí z jeho případné budoucí kandidatury do Poslanecké sněmovny, kterou dlouholetý europoslanec skutečně zvažuje.

„V pražské ODS se nikdo neraduje, že nácek, pardon, Zahradil končí. Vždycky mi říkali: ‚S*r na něj, proboha, všichni jsme rádi, že jen pendluje přes Benelux a nevys*rá tady.‘ On bude chtít s pomocí Jany (Černochové) do Sněmovny,“ napsal Novotný na svůj Twitter.

Komunální politik, který pro urážky či expresivní výrazy obvykle nechodí daleko, tak reagoval na pondělní tiskovou konferenci ODS, na níž vystoupil premiér Petr Fiala a dva členové Evropského parlamentu – Jan Zahradil a Veronika Vrecionová.

 Zahradil definitivně potvrdil spekulace některých politických analytiků, tedy že příští rok nebude obhajovat mandát europoslance. Členem ODS nicméně zůstává. Politickou dráhu chce ukončit později na domácí scéně. Zahradila v čele klubu europoslanců ODS vystřídá již zmíněná Veronika Vrecionová.

Topolánkova omluva

„Zklamu všechny, kteří mě posílají do Trikolory a SPD. Zůstanu v ODS, kde je třeba posílit národně-konzervativní linii. Nemám v úmyslu odejít rovnou do politického důchodu. Moje politická kariéra začala na domácí půdě a zde ji také hodlám ukončit,“ uvedl Zahradil na sociálních sítích.

Politik, který v Evropském parlamentu sedí od roku 2004, v poslední době čelí časté kritice především pro svůj vstřícnější pohled na Čínu. Například poté, co se Zahradil začátkem června pochlubil „racionální a užitečnou debatou“ s čínským velvyslancem v Česku, se za jeho konání omluvil i expremiér Mirek Topolánek, který byl mezi lety 2002 až 2010 předsedou ODS.

Asi nejviditelnější spory z řad současných členů ODS vede se Zahradilem v posledních letech Novotný. Oba spolustraníci se kromě jiného často vzájemně uráželi na sociálních sítích. Novotný je navíc přesvědčen, že Zahradil společně s Janou Černochovou zabránili tomu, aby se dostal na pražskou kandidátku koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) do sněmovních voleb v roce 2021.

Osobní spor

„Sehraná dvojka (Zahradil a Černochová), už mě jednou sekla. Zase nebudu na kandidátce, tentokrát s čistým rejstříkem. Něco se ale vymyslí. Oni dva vždycky něco vymyslí,“ sdělil Novotný, který v roce 2021 nebyl daleko od vystoupení z ODS.

„Když jsem tehdy po velké a těžké dohodě zůstával v ODS, měl jsem dvě podmínky: Ublížím politicky Černochové, pokud si dokážu vybudovat příležitost, a Zahradilovi i lidsky. Nesnáším je,“ nebral si starosta Řeporyjí servítky v závěru svého prohlášení. Spor s oběma spolustraníky považuje za osobní. Současnou ministryni obrany však označil za velmi schopnou osobu.

 Redakce CNN Prima NEWS požádala o reakci Černochovou i Zahradila. První jmenovaná neodpověděla. „O kandidatuře do Poslanecké sněmovny přemýšlím. Byl bych vlastně historicky první český europoslanec, který se z Evropského parlamentu vrátil do toho národního. Pan Novotný, vidím, se z mé případné kandidatury nějak vyděsil. Což je dobré znamení,“ uvedl pro CNN Prima NEWS Zahradil.

Předtím také přesdílel na svém Twitteru screen starostova kritického příspěvku. K tomu napsal ironicky: „K mé tiskovce bonus z Řeporyjí.“ Zatímco dříve se Zahradil během vzájemných sporů Novotného například ptal, pod vlivem které drogy zrovna je, v poslední době bývají jeho vyjádření klidnější a stručnější.

„Své už jsem si k němu (Novotnému) řekl mnohokrát. Jen podotknu, že v několika podobných případech v minulosti se ODS s takovými osobami rozloučila,“ upozornil Zahradil před časem, když se svérázný komunální politik na sociálních sítích ostře pustil do voličů SPD, ANO a lidí, kteří nesouhlasí s českou podporou Ukrajiny napadené Ruskou federací.