Wagenknechtová: Válka v Evropě by Německo zničila. Chodorkovskij: Mírová jednání na Ukrajině jsou diplomatický chaos. Koalice ochotných Ukrajincům k smíchu.Briti proti Starmerovi, žádají novou vládu. Vyměnit i Leyenovou, odmítá ji i Söder z Bavorska. Zavčas odvolat trenéra Haška. Už po Německu to mělo být

 Německo by se v případě přímého ozbrojeného konfliktu s Ruskem stalo hlavním dějištěm vojenských operací v Evropě. V tom případě by Spolková republika zanikla. Uvedla to předsedkyně strany „Spojenectví Sahry Wagenknecht – pro rozum a spravedlnost“ (BSW). Svou prognózu vyjádřila během projevu v Berlíně na demonstraci proti dodávkám zbraní Ukrajině.

„Jaderná válka znamená konec – konec pro naše města, naše rodiny, naši budoucnost, konec pro Německo, které by v případě takové války bylo hlavním válčištěm.“ – řekla. Zároveň poznamenala, že se úřady země snaží přesvědčit Němce, že je možné porazit jadernou mocnost s pomocí tanků, dronů a dalších konvenčních zbraní.

„Mám pocit, že si mnoho politiků neuvědomuje, o co jde,“  prohlásila  uvedla  Wagenknechtová. Takto komentovala prohlášení šéfa obranného výboru Bundestagu Thomase Röwekampa (CDU), který navrhl v NATO projednat možnost sestřelení ruských dronů nad ukrajinským územím.

Server vasevec.cz

 X X X

 Chodorkovskij: Rusko se stává vazalem Číny. Trumpa zajímá jedna věc a svobodná Ukrajina to není

Mírová jednání na Ukrajině jsou diplomatický chaos, tvrdí Chodorkovskij. Po případném ukončení války hrozí další konflikt, říká bývalý Putinův spojenec. Uzavření míru na Ukrajině je reálné, a to už možná během následujících měsíců. Myslí si to opozičník a někdejší nejbohatší Rus Michail Chodorkovskij. Na uzavření míru podle něj tlačí Ukrajina, Rusko i USA. Každá země k tomu má však své důvody. Specifické postavení má podle něj Čína, která se naopak snaží konflikt prodloužit. Rusko je navíc podle Chodorkovského v jejím područí.

Aktuální jednání o míru na Ukrajině Chodorkovskij popsal jako „diplomatický chaos“. Kyjev i Moskva si podle něj uvědomili, že jejich pozice již nejsou déle udržitelné, a cesta k míru je tedy reálná. „V tuto chvíli míříme k obtížnému urovnání, které nikdo nebude milovat, ale s nímž se všichni budou moci smířit,“ napsal na síti X někdejší oligarcha a spojenec ruského vládce Vladimira Putina.

 Hnací silou směrem k uzavření dohody mezi válčícími zeměmi je americký prezident Donald Trump. Ohledně jeho hodnocení si však Chodorkovskij nebral servítky. „Nezáleží mu na ukrajinské suverenitě ani na ruských bezpečnostních obavách. Záleží mu pouze na jedné věci – informovat své voliče a získat Nobelovu cenu,“ uvedl.

Trump podle něj tlačí na uzavření jakékoliv dohody, neboť se chce soustředit na Čínu. Ruská invaze a neochota Putina válku ukončit však štěpí jeho pozornost. „Čína to dobře chápe a naopak chce, aby se válka táhla,“ popsal Chodorkovskij.

Role Číny je důležitá také z toho důvodu, neboť Putinovi pomáhá dále válčit. Peking totiž mimo jiné ve velkém nakupuje levné ruské suroviny. Již v roce 2023 však list The Telegraph informoval, že Čína, která oficiálně vystupuje neutrálně, Kremlu dodává vrtulníky, drony či optické zaměřovače. „Každým dalším dnem se Rusko více stává vazalským státem Číny. Putin nyní konzultuje důležitá rozhodnutí s (čínským prezidentem, pozn. red.) Si Ťin-pchingem. Brzy bude potřebovat jeho svolení,“ píše Chodorkovskij, který měl před svým uvězněním k Putinovi poměrně blízko.

 Tristní situace na obou stranách zákopů

Obě strany konfliktu se navíc podle něj topí v problémech. „Ruská ekonomika krvácí způsobem, který Kreml už nedokáže skrýt. Rozpočtový deficit exploduje, země dál tiskne rubly. Ve velkých městech je nedostatek benzinu, stovky kilometrů od hranic útočí drony,“ vyjmenoval Chodorkovskij.

Válka se podle kremelské propagandy měla odehrávat „tam“ – daleko od ruského obyvatelstva. Nyní však narušuje život nejen v příhraničních oblastech, ale i ve městech jako je Petrohrad či Moskva. Chodorkovskij v této souvislosti připomněl, že podpora války dosáhla svého minima. V květnu informovala analytická agentura Levada Center, že další pokračování bojů chce jen 30 procent Rusů.

 Koalice ochotných je Ukrajincům k smíchu. Putinův režim ale zranitelný je, popisuje analýza

Problémům však čelí i Kyjev. „Prezident Zelenskyj čelí obzvláště obtížné situaci. Jeho armáda je pod tlakem a ekonomika stojí na nohou výhradně díky západní podpoře. K zajištění budoucnosti Ukrajiny musí prezident zajistit funkční bezpečnostní záruky a zároveň zvládnout obyvatelstvo, které po obrovských obětech oprávněně nesouhlasí s možností územních ústupků,“ popsal.

Putin přijme podmínky, Zelenskyj kompromis

V nezáviděníhodné situaci je podle něj také starý kontinent. „Evropští lídři také chápou jednu krutou skutečnost: pokud Trump opustí jednání, zdědí všechny problémy,“ řekl.

„Tato konfigurace ukazuje jasnou, i když obtížnou cestu vpřed. Trump bude vyvíjet tlak, Putin přijme podmínky, které bude moci prezentovat jako vítězství, Zelenskyj pravděpodobně přistoupí na kompromis výměnou za silné bezpečnostní závazky a Evropa pomůže ‚zaplatit účet‘, aby se USA nadále angažovaly,“ míní. Budou to právě otázky území a bezpečnostních záruk, které jednání o míru rozhodnou. Dohody by se podle něj mohlo dosáhnout již v řádu měsíců.

Rusko provedlo vůbec největší vzdušný útok od začátku války. V Kyjevě zemřelo tříměsíční dítě

Chodorkovskij v červnu v exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS prohlásil, že válka na Ukrajině podle něj nepotrvá déle než rok. „Protože ruská ekonomika je v katastrofálním stavu. Tímto tempem již dlouho nevydrží. Evropa navíc navyšuje výrobu zbraní a začíná svou obranu brát vážněji,“ řekl Chodorkovskij.

Ani utichnutí konfliktu však podle něj nepřinese klid na příliš dlouho. „Po ukončení války se obávám, že za další dva až tři roky by mohla nastat nová válka. V Rusku totiž nastanou velké problémy v ekonomice, mohla by i začít růst nespokojenost mezi lidmi, protože bohatství populace je na stejné úrovni jako před 10 lety. Existuje několik způsobů, jak tento problém vyřešit. Z minulosti ale víme, že do podobných problémů se Putin dostal čtyřikrát – a čtyřikrát začal válku,“ dodal.

X X X

EUROPOSLANEC  DR  DAVID  O  LEYENOVÉ,  EU

LEYENOVÁ   CHCE  VÁLKU,  VĚTŠINA  NĚMCŮ  PROTI  VÁLCE

ŽÁDÁ  TO  I  BAVORSKO,  SÖDER

ŽAŽILI  HITLROVU  VÁLKU

Dr. David: Impeachment von der Leyenové za projev podporující válku

Po projevu k poslancům Evropského parlamentu byly proti Ursule von der Leyenové podány dva návrhy na vyslovení nedůvěry. Důvodem jsou prohlášení předsedkyně Evropské komise v jejím projevu. Kritici to vnímají jako podněcování k válce.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová čelí dvěma novým návrhům na vyslovení nedůvěry po svém projevu o stavu Unie k Evropskému parlamentu tento týden.

Levicová skupina podala svůj návrh na vyslovení nedůvěry ve čtvrtek, den poté, co pravicová skupina Patrioti pro Evropu podala samostatný návrh. Von der Leyenová již v červenci přežila hlasování o nedůvěře.

Obnovené úsilí o odvolání šéfky EU z funkce přišlo poté, co von der Leyenová vyzvala k větší vojenské podpoře Ukrajiny a navrhla, aby se zahraničněpolitická rozhodnutí přijímala bez jednomyslného souhlasu členských států – což nesouhlasné členské státy, jako je Maďarsko, považují za trik, jak znemožnit jejich námitky.

Maďarský premiér Viktor Orbán, který hlasování o nedůvěře podporuje, považuje prohlášení von der Leyenové za „tvrdě proválečná“, uvedl mluvčí vlády Zoltán Kovács. V jejím projevu „zaznělo slovo ‚Ukrajina‘ 35krát a zazněly hrozby zastavením financování fondy EU každému, kdo odmítne řídit se linií Bruselu,“ uvedl na sociálních sítích.

Návrh Patriotů argumentuje tím, že předsedkyně Komise „selhala v obchodu, opustila transparentnost a odmítla odpovědnost“, zatímco Levice – podporovaná některými poslanci Evropského parlamentu za Zelené/EFA – obvinila Němku z „prodávání dělníků a rolníků, investování miliard do zbraní a války, ničení klimatu a sociální ochrany“ a ze „spoluúčasti na genocidě“ v Gaze.

„V Evropské komisi existuje tendence vynucovat věci silou“ na úkor EU, řekla pro Euronews spolupředsedkyně levice Manon Aubry. Poukázala na nedávnou dohodu se Spojenými státy, která podle ní „doslova udělá z EU vazala Donalda Trumpa“.

V předchozím pokusu o odvolání von der Leyenové označila šéfka EU své kritiky za „konspirační teoretiky“ a tvrdila, že jednají jménem ruského prezidenta Vladimira Putina. Řekla, že existuje „dostatek důkazů o tom, že mnozí z nich jsou podporováni našimi nepřáteli a jejich loutkáři v Rusku i jinde“.

Současná Komise se pokouší spustit program vojenské expanze v hodnotě několika miliard eur ve všech členských státech, financovaný z půjček EU, aby čelila údajné hrozbě ze strany Ruska. Dr. Ivan David, europoslanec, (publikováno na Facebooku) Server vasevec.cz

X X X

BRITI  V  LONDÝNĚ  CHTĚJÍ  NOVOU  VLÁDU,  PROTI  STARMEROVI

 Rozhněvaní voliči ve Velké Británii mění historii.

Britský volič se podle posledních průzkumů zcela jednoznačně hlásí ke straně Nigela Farage Reform UK.

Podle politického analytika a bývalého poslance Evropského parlamentu Nicka Griffina je to poté, co po desetiletí sledovali, jak se jejich země mění bez jejich souhlasu a na jejich úkor. Poslední dny navíc ukazují, že jejich pocity se mění v hněv a strach o budoucnost a jsou i ochotní „vyjít do ulic“ v dosud nevídaném počtu.

Kroky kabinetů konzervativce Borise Johnsona a labouristy Keira Starmera proměnily migrantskou krizi v celostátní problém Británie a učinily z ní vážný problém i pro odlehlá města a vesnice, které dříve s imigranty nikdy nesetkaly.

„Nespokojenost veřejnosti v Británii bude mít nyní obrovský dopad na britskou politiku,“ naznačuje Griffin a poznamenává, jak je Farageova strana připravena „z volebního hlediska zcela vyhladit obě přirozené vládnoucí strany, Konzervativní stranu i Labouristickou stranu, a překreslit mapu britské politiky.“ Zároveň poznamenává, že „britská veřejnost nemá žádný mechanismus, jak se zbavit nepopulárního premiéra“, takže Starmera pravděpodobněji „donutí k odchodu palácový převrat v Labouristické straně“.

Stranické preference britských politických stran podle „Find Out Now poll“, sběr dat 10. září, vzorek 2717 respondentů. V závorce je pohyb preferencí od průzkumu 3. září)

REFORM UK: 34% (+2), Labouristé (vládní strana): 19%, Konzervativci: 15% (-2)

Liberální demokracie: 12% (-1), Zelení: 12% (+1) Skotská národní strana: 2%, Server vasevec.cz

X X X

 PO  HITLEROVI  I  NOVÍ  POLITICI  CHTĚJÍ  VÁLKU?

 Německo se připravuje na válku. Reviduje národní zásoby raviol

Německo se obává válečnického Ruska, a proto modernizuje svou armádu, nakupuje zbraně a nabírá vojáky. Uvažuje také o nových strategických zásobách konzervovaných potravin. Tváří v tvář ruské agresi se nyní německá vláda zavázala, že do roku 2029, kdy podle úředníků by Rusko mohlo být připraveno zaútočit na člena NATO, učiní zemi „kriegstüchtig“, tedy připravenou na válku.

Německý ministr zemědělství a výživy vyzývá k přehodnocení národních zásob tak, aby zahrnovaly více hotových jídel. Jeho plán je vytvořit národní rezervu hotových produktů, které lze konzumovat ihned po ohřátí, jako jsou například ravioly v konzervách anebo čočka v konzervách, píše americký web The Washington Post.

„V současné době se nacházíme v bezpečnostní situaci, která nás všechny nutí k zamyšlení,“ řekl ministr Alois Rainer v podcastu Politico Berlin Playbook. „Pro mě je důležité, aby kromě dodávek vojenského vybavení hrála významnou roli také potravinová bezpečnost.“

Hrozba je reálná

Po desetiletí se německé nouzové zásoby skládaly především z nezpracovaných základních potravin, jako jsou obiloviny anebo sušená čočka. Rainer si však myslí, že jejich příprava v krizové situaci by trvala příliš dlouho.

Jeho návrh by stál až 105 milionů dolarů (2,3 miliardy Kč) a spoléhal by na velké potravinové řetězce, které by zajišťovaly logistiku a skladování. Ministerstvo pro výživu a zemědělství na žádost o další komentář zatím nereagovalo.

Ministr zdůraznil, že zásoby jsou potřebné nejen v případě války, ale také v případě jiných krizí, jako jsou přírodní katastrofy nebo jaderná havárie v elektrárně. Přesto je to právě hrozba ruského útoku na Evropu, která je pro politiky a německou veřejnost nejdůležitější. Myšlenka národní rezervy podtrhuje vážné nebezpečí, jemuž v současné době čelí evropská bezpečnost.

Covid všechno změnil

Osmdesát let od druhé světové války zaujímalo Německo převážně pacifistický postoj. Nyní však hrozící riziko války a obava, že Spojené státy možná nepřispěchají na pomoc Evropě, vyvolává ve společnosti jeho zásadní přehodnocení. Největší pozornost se soustředí na zbrojení a vojenskou připravenost. Ale debata o raviolách poukazuje na to, jak válka ovlivňuje téměř všechny aspekty života.

„Naše myšlení se změnilo, takže když mluvíte o obranyschopnosti, neměli byste brát v úvahu pouze vojenskou stránku,“ řekl Florian Weber, vedoucí operací v Technisches Hilfswerk, německé federální organizaci civilní ochrany, která koordinuje technickou pomoc při mimořádných událostech a katastrofách. „Jde také o ochranu obyvatelstva,“ řekl Weber.

„Příklad války na Ukrajině ukazuje, že vojenské kapacity jsou sice velmi důležité, ale pro stát je také zásadní dát najevo, že civilní ochrana může obyvatelstvu i nadále poskytovat základní služby.“

Myšlenka obnovení zásob potravin sklidila chválu, ale skeptici také varují před překážkami, od omezené trvanlivosti až po logistickou a finanční zátěž spojenou s pravidelným doplňováním zásob. Národní zásoby nejsou nic nového, v Německu existují od 60. let, ale často zůstávaly bez většího povšimnutí nebo nebyly doceněny.

Když v roce 2016 tehdejší ministr vnitra Thomas de Maizière doporučil Němcům, aby si doma udržovali nouzové zásoby potravin a vody, sklidil vlnu výsměchu za to, že se přiklonil k mentalitě „prepperů“ spojované s americkými survivalisty nebo dalšími okrajovými skupinami. Kritici ho tehdy obvinili z šíření paniky po řadě teroristických útoků v Evropě.

O něco později, po pandemii covidu, kdy jsou vzpomínky na nedostatek toaletního papíru anebo těstovin stále čerstvé, se k tomuto druhu doporučení přistupuje již jinak. Německá vláda v současné době vyzývá domácnosti, aby si vytvořily zásoby potravin alespoň na tři dny, ideálně však na deset dní, a také základní léky, svíčky, rádio na baterie a další nezbytné věci.

I malé zásoby jsou dobré

Zatímco Německo zvažuje přidání konzervovaných těstovin do svých nouzových zásob, evropští sousedé mají své vlastní priority. Ve Švýcarsku například návrh federální rady z roku 2019 na úplné zrušení povinných zásob kávy v zemi narazil na tak široký odpor, že od něj nakonec upustila. Norsko doporučuje mít po ruce jódové tablety na ochranu před radiací v případě jaderné havárie, stejně jako hrací karty a stolní hry na zkrácení času.

Potraviny a další zásoby jsou však pouze částí problému. Na začátku léta nejvyšší německý úředník pro civilní ochranu prohlásil, že země musí urgentně rozšířit svou síť úkrytů. Z 2 000 bunkrů z období studené války jich zbývá pouze 579, které pojmou pouze 478 000 lidí, což je 0,5 procenta z 83,5 milionu obyvatel. Finsko naproti tomu udržuje asi 50 000 úkrytů, což stačí pro 85 procent z jeho 5,6 milionu obyvatel.

„Dlouhou dobu v Německu panovalo všeobecné přesvědčení, že válka není scénář, na který se musíme připravovat,“ řekl letos v létě deníku Süddeutsche Zeitung Ralph Tiesler, šéf německého Federálního úřadu pro civilní ochranu a pomoc při katastrofách. „To se změnilo,“ říká. Jeho kancelář chce není přeměnit stanice metra, sklepy a podzemní garáže na úkryty, sdělil mluvčí deníku The Washington Post. Sestavuje se také digitální seznam úkrytů.

X X X

 Ze státní kasy do Trumpovy kapsy. USA řeší střet zájmů amerického prezidenta

Návštěvy státníků v zahraničí jsou standardně nákladnou položkou a v případě Spojených států to platí dvojnásob. Agentura Bloomberg zmapovala, kam putují vládní výdaje na zajištění bezpečnosti, stravy, ubytování či dopravy. Překvapivě v řadě případů končí na účtech firem spojených.

Příkladem může být Trumpovo setkání s britským premiérem Keirem Starmerem a předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. To se odehrálo v Trumpově golfovém klubu Turnberry na jihozápadním pobřeží Skotska, píše agentura.

V rámci toho, co Bílý dům nazval „pracovní cestou“, Trump spojil obchodní jednání a diskuse o konfliktech na Ukrajině a v Gaze s propagací svých podniků. Během tiskové konference se Starmerem 28. července Trump hovořil o nákladných renovacích, které v Turnberry uskutečnil. Poslední den své skotské cesty odletěl Trump do Aberdeenu, kde otevřel nové golfové hřiště.

Cesta, jejíž náklady na dopravu, bezpečnost a ubytování v nemovitostech patřících Trumpovi vyšly americké daňové poplatníky na miliony dolarů, je příkladem toho, jak Trumpovy rodinné společnosti těží z jeho prezidentství, píše Bloomberg.

„Neustálé pokusy médií vymýšlet si střety zájmů jsou nezodpovědné a posilují nedůvěru veřejnosti v to, co čte,“ odmítá ovšem výtky tisková mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová. „Ani prezident, ani jeho rodina se nikdy nezapletli do střetu zájmů a nikdy se do něj nezapletou.“

Obchodní zájmy versus úřad

Trump se letos stal prvním americkým prezidentem od roku 1978, který po nástupu do funkce odmítl své podniky svěřit speciálnímu trustu spravovanému nezávislými správci. Své firmy místo toho převedl na syny Erika a Donalda mladšího, kteří od ledna uzavírají nové obchodní dohody i mimo USA.

Trump se léta věnuje byznysu v oblasti nemovitostí i kryptoměn. Jeho firmy v minulých měsících uzavřely několik nových partnerství se společnostmi z Ománu, Kataru či Saúdské Arábie. To jsou všechno země, se kterými Trump i letos několikrát vyjednával o nejrůznějších technologických a obchodních dohodách.

Kritici proto říkají, že motivace pro vyjednávání s těmito státy souvisí také s jeho byznysovými zájmy. To podle agentury Bloomberg potvrzuje i fakt, že společnost Trump letos uzavřela několik dohod o výstavbě hotelů, golfových areálů i dalších komerčních nemovitostí právě na Blízkém východě či v Asii, a to v době, kdy Trump jako americký prezident byl v těchto státech na oficiálních státních návštěvách.

Podle Bloombergu to může mít vliv i na americkou politiku. Prezident totiž může brát v úvahu své soukromé zájmy a rozhodovat se podle toho, co je pro něj a jeho společnosti finančně výhodné.

Existuje nad Trumpem nějaký dohled?

V únoru Trump odvolal šéfa Úřadu pro vládní etiku, tedy agentury, která v USA dohlíží na dodržování zákonů o střetu zájmů. Místo toho do čela jmenoval člověka ze svého okolí Jamiesona Greera. Trump rovněž propustil několik inspektorů, kteří měli léta na starosti dodržování kontrolních mechanismů ve federálních úřadech.

Během února Trump zároveň pozastavil vymáhání zákona proti korupčním praktikám v zahraničí, který zakazuje americkým firmám uplácet cizí úředníky. Své rozhodnutí obhajoval tím, že tato legislativa poškozovala konkurenceschopnost amerických podniků.

Jaká pravidla tedy platí?

Současná legislativa nenutí Trumpa k tomu, aby prodal všechna svá aktiva. Jako prezident je vyňat i z pravidla, které zakazuje federálním úředníkům využívat svůj úřad k osobnímu obohacení nebo propagaci komerčních produktů.

Korupce zůstává trestná, ačkoliv Nejvyšší soud USA loni došel k závěru, že prezident nemůže být trestně stíhán za úřední rozhodnutí. Kdyby Kongres Trumpa obvinil z porušení zákona, mohl by spustit proces impeachmentu. Senát i Sněmovna reprezentantů jsou však ovládány republikány, takže takový scénář je momentálně nepravděpodobný.

X X X

Výzvou k ukončení nákupů ruské ropy se Trump může distancovat od vyjednávání, říká odborník

Americký prezident Donald Trump napsal, že je připraven uvalit zásadní sankce na Rusko, pokud tak učiní všechny státy Severoatlantické aliance (NATO) a pokud přestanou kupovat ruskou ropu. „Válka na Ukrajině pak skončí rychle,“ dodal. Co to znamená a jaké to může mít následky, popisuje pro Radiožurnál Zdeněk Dubský z katedry mezinárodních vztahů z pražské Vysoké školy ekonomické.

 Když se podíváme na podmínky, které Trump adresuje spojencům v NATO, není tam dlouhodobě patrná vůle dále zpřísňovat sankce proti Rusku?
Určitě ano, protože to je dlouhodobé téma prezidenta Trumpa z hlediska zpřísňování, které si kontinuálně drží. Ale na úvod bych řekl něco velmi obecného, co také musíme brát v úvahu a to je skutečnost, že diplomacie Donalda Trumpa i ostatních je velice těžko uchopitelná, protože ona nemusí mít cíl vlastní materializaci toho varování.

Nechci říct, že úplně vyčpí do prázdna, ale upřímně řečeno, mnohdy se ukazuje, že tyhlety postoje jenom upozorňují na něco, mají za úkol dovést ty aktéry k nějakému chování, uvědomění si.

Zdeněk Dubský z katedry mezinárodních vztahů z VŠE o dopise Donalda Trumpa

Přestože prezident Trump dlouhodbě hrozil, tak máme už polovinu září a stále v podstatě sankční režimy proti Rusku a ty sekundární sankce zaváděny nejsou.

On píše třeba, „není to Trumpova válka, je Bidenova a Zelenského válka“, šéfa Kremlu Putina Trump vůbec nezmiňuje, podobné výroky jsme od ně slýchali. Ale není tam tentokrát nějaký posun nebo to americký prezident postupně střídá, proti komu se vymezuje v ruské agresi na Ukrajinu?
To jsme právě u toho, protože prezident Trump mnohé své úspěch a své momenty v mezinárodních vztazích hodnotí jako skvělé a skvělou politiku, poté zase se vyjadřuje k prezidentu Putinovi, že jej zklamal a že teda mu dochází trpělivost a tak dále.

Já bych nepodceňoval úplně tu komunikaci v tomhle ohledu, ale přeci jenom je otázkou, zda se tedy jedná skutečně o změnu nebo je to určitý typ komunikace, který nějakým způsobem plyne.

Občas tím hlavním viníkem nebo ten, kdo brání procesu, je samozřejmě prezident Putin. Nebo se prezident Trump dlouhodobě od té války distancuje, vůči americkým voličům a vůči určitým směrům v USA, kdy konstatuje, že se jedná primárně o Bidenovu válku nebo že je to válka, kterou doteď vede prezident Zelenskyj.

Pokud Trump taky píše, že nákup ruské ropy oslabuje schopnost aliančního bloku přesvědčit Putina, aby ukončil válku, není právě odříznutí se od ruských surovinách jasně daný záměr evropských spojenců?
On je to samozřejmě proklamovaný záměr. Evropská unie proklamuje, že do roku 2027 by státy měly být připraveny se úplně odříznout od ruských energií.

Když se bavíme o státech NATO, tak tam už musíme připočítat Turecko, které se v rámci války na Ukrajině stalo největším hubem ruských energií do Evropy a velkým odběratelem i pro vnitřní vlastní trh, včetně té ropy.

On by skutečně takovýhle typ sankcí zasáhl Rusko, zasáhl by je opět silněji, protože sankce vůči energiím jsou poměrně silné. Ale zároveň Rusko má významné odběratele ve třetím světě, což je právě Indie, Čína.

Tady bychom měli být korektní a říci, že v tom v uvozovkách dopise prezidenta Trumpa, který je dneska diskutován, tak tam samozřejmě bylo konstatováno nejen se odstřihnout a velmi rychle od energií v rámci spojenců západních zcela, ale zároveň se tam hovoří o těch sekundárních sankcí vůči Indii a tentokrát primárně vůči Číně.

To jsou velmi vážné kroky a já se obávám, jestli to není určitá snaha opět se trošičku distancovat.

On vlastně říká, jestli to nedokážete vy, jako spojenci v rámci NATO, popřípadě v rámci G7, jmenoval více uskupení, se na tom shodnout, tak nic nedokážeme a já tady nejsem schopen silově vyjednávat. Ale to berte jako určitý názor.

Dnes uplyne právě měsíc od schůzky Trumpa s Putinem na Aljašce, který skončil příslibem rusko-ukrajinského summitu, ten zatím vyzněl do prázdna. Co tedy může nejnovější Trumpův vzkaz napovídat o dalších vyhlídkách mírových jednání?

Já to řeknu velmi stručně. Mluvčí Kremlu (Dmitrij) Peskov řekl, že teď je přestávka v rámci jednání. Ono to vypovídá o tom, že v současné fázi skutečně jednání de facto neprobíhají, a pokud nedojde k nějaké změně, jak na bojišti, v rámci diplomacie nebo právě sankčních režimů, tak nelze očekávat, že k nějakému výraznějšímu posunu v dohledné době dojde.

X X X

Turci vyjádřili nespokojenost s Erdoganem. Na protest přišlo přes 50 tisíc lidí

Desítky tisíc lidí v neděli přišly v Ankaře protestovat proti vládě prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Podle organizátorů se protestu účastní na 50 000 lidí. Demonstraci svolala největší opoziční strana, jejíž vedení by mohl v pondělí odvolat soud. Ten má totiž rozhodovat o možném zneplatnění výsledků volebního kongresu Lidové republikánské strany (CHP) z roku 2023 kvůli údajným podvodům.

Na náměstí v centru Ankary davy lidí mávaly tureckými vlajkami a vlajkami strany CHP a někteří přinesli i fotografie jejího lídra Özgüra Özela, jemuž hrozí sesazení ankarským soudem, či jeho stranického kolegy a bývalého primátora Istanbulu Ekrema Imamoglua. Ten je od března ve vězení kvůli obvinění z korupce, což opozice označuje za snahu Erdoganovy vlády odstranit hlavního volebního soupeře současného prezidenta.

Özel, který loni v březnu dovedl stranu CHP k vítězství v místních volbách, na dnešní demonstraci obvinil vládu, že se drží u moci represemi vůči opozici a porušováním principů demokracie. Vyzval rovněž k předčasným parlamentním volbám.

Özel přečetl také dopis, v němž Imamoglu z vězení zkritizoval Erdoganovu vládu, že se snaží určit výsledek příštích voleb tím, že odsunuje legitimní soupeře na vedlejší kolej. Po přečtení dopisu dav tleskal a skandoval „Prezident Imamoglu“.

Imamoglu byl primátorem Istanbulu od roku 2019, kdy po dvou desetiletích sebral Erdoganově vládní straně vedení tohoto města, kde žije asi 15 milionů lidí.

Ústřední volební komise se tomu tehdy snažila zabránit anulováním voleb. Imamoglu ale zvítězil i v opakovaném hlasování a anulování označil za hloupé a poškozující mezinárodní pověst země. Za to byl v roce 2022 odsouzen kvůli urážce volební komise k téměř třem letům vězení a zákazu výkonu volených funkcí; verdikt zatím není pravomocný.

Letos v březnu byl Imamoglu s desítkami dalších lidí zatčen krátce předtím, než ho CHP podle očekávání nominovala jako kandidáta do příštích prezidentských voleb. Jeho zatčení vyvolalo v Turecku největší protivládní protesty za deset let.

Podle Reuters bylo v Turecku za poslední rok zatčeno přes 500 lidí, včetně 17 starostů měst a obcí zvolených za CHP. Mnozí kvůli podezření z korupce, což je i případ Imamoglua.

Soud v Ankaře by mohl v pondělí zneplatnit výsledky kongresu CHP z listopadu 2023, na němž byl zvolen předsedou strany Özel a nahradit ho správcem či Özelovým předchůdcem Kemalem Kiliçdarogluem.

Už minulý týden istanbulský soud odvolal šéfa stranické organizace CHP v Istanbulu Özgüra Çelika, když zrušil výsledky provinčního kongresu CHP z roku 2023. Zdůvodnil to korupcí.

X X X

Jak se v Evropě liší právní opatření proti domácímu násilí? Soudci se sešli v Lublani

Domácí násilí, změny právní kvalifikace skutku a pravidla pro zveřejňování soudních rozhodnutí. To byla tři hlavní témata desátého setkání skupiny právních komparatistů. Konalo se 11. a 12. září 2025 na Nejvyšším soudu Slovinska. Do Lublaně přijeli zástupci nejvyšších soudů Německa, Francie, Nizozemska, Finska, Belgie, Slovinska a České republiky.

První blok se zaměřil na roli rodinného a občanského práva při ochraně obětí domácího násilí. Soudci porovnávali právní nástroje v jednotlivých zemích: předběžná a ochranná opatření, příkazy k opuštění obydlí, vykázání agresora i finanční pomoc nebo zajištění bydlení pro oběti. Diskutovalo se o civilní i trestněprávní rovině.

Další téma otevřelo otázku, jak postupovat při změně právní kvalifikace skutku v průběhu trestního řízení. Srovnávaly se kroky státního zastupitelství, pokud považuje skutek za jiný trestný čin, než jak jej kvalifikovala policie. Zaznělo i to, že soud může změnit právní kvalifikaci po podání obžaloby. Vždy je nutné zajistit procesní práva obviněného i dalších osob.

Třetí blok se věnoval zveřejňování a pseudonymizaci soudních rozhodnutí. Podle účastníků investují vlády značné prostředky do projektů otevřených dat. Cílem je, aby se veřejnost i účastníci řízení dostali k rozsudkům online a získali přehled o rozhodovací praxi.

Význam komparace podle předsedy Đorđeviće

Jednání zahájil předseda slovinského Nejvyššího soudu Miodrag Đorđević. Jeho soud se do skupiny připojil před dvěma lety. Zdůraznil, že analytická a komparativní práce nesmí být jen akademickým cvičením. V době nových právních institutů a proměnlivé reality napříč Evropou je srovnávací metoda čím dál důležitější. Přispívá i k posilování důvěry mezi soudními systémy, která je klíčem k evropské spolupráci v civilních i trestních věcech.

Za český Nejvyšší soud do Lublaně odjeli ředitel kanceláře předsedy Aleš Pavel, vedoucí oddělení analytiky a srovnávacího práva Anna Čermáková a poradci Patrik Provazník a Jana Zápotocká.

 Úřady nyní vyzývají občany, aby přispěli svou troškou do mlýna. „Pokud je to možné, vytvořte si zásoby, které vám vystačí na 10 dní,“ řekl Tiesler deníku Süddeutsche Zeitung. „I zásoby na minimálně 72 hodin jsou velmi užitečné,“ uzavřel podle amerického listu.

 X X X

 Český astronaut Svoboda se připravuje na možný let do vesmíru. Ve Francii trénoval ve speciálním airbusu

 Český astronaut ve výcviku Aleš Svoboda pokračuje v přípravách na možný let do vesmíru. Uplynulý týden strávil ve francouzském Bordeaux, kde sídlí společnost Novespace. Ta provozuje speciálně upravený airbus určený pro takzvané parabolické lety simulující stav beztíže. Aleš Svoboda se do něj vrátil po půl roce.

 V březnu se v něm už proletěl nad Českem s mladými studenty, kteří uspěli v projektu Zero G a mohli si simulovaný stav beztíže vyzkoušet. Umožňují jej paraboly, kdy letadlo zjednodušeně řečeno létá střídavě nahoru a dolů. Vrcholu dosáhne pod úhlem 50 stupňů, v tu chvíli zpomalí, zhoupne se a začne klesat

Teď se s českým astronautem ve výcviku potkávám na letišti v Bordeaux, kde stojí ten samý stroj, v jakém jsme se prolétli už na jaře. Letadlo, které dokáže simulovat parabolický let, je totiž jedno jediné v Evropě.

„Mám to rozepsané parabolu po parabole – dneska jich bylo 32. Při každé máme od instruktorů předepsané nějaké cvičení,“ přibližuje Aleš Svoboda, co je jádrem jeho výcviku v Bordeaux. „Budeme se učit, jak se pohybovat pomocí speciálních madel, která jsou na ISS, nebo při výstupu do volného prostoru v neforemném skafandru.“

„Smyslem je naučit se pracovat v podmínkách beztížného stavu nebo ovládat jednoduché nástroje jako třeba vrtačku. Když ji totiž astronaut zapne a roztočí, aniž by byl někde ukotvený, začne se sám točit na opačnou stranu,“ vysvětluje Aleš Svoboda.

 To všechno musí přitom stihnout během 20 vteřin, což je čas, po který trvá stav beztíže během parabolického letu. Víc totiž zatím není možné na Zemi nasimulovat.

Zkušenost, která se nezapomíná

V Bordeaux trénují českého astronauta zkušení experti z Evropské kosmické agentury. Jedním z nich je například Jean-François Clervoy, dnes 66letý francouzský astronaut, který strávil ve vesmíru téměř 700 hodin.

„Aleš už byl na palubě minule, takže ví, co ho čeká. Jeden let stačí, aby se člověk naučil, jak to celé funguje,“ naráží na to, že Aleš Svoboda se v letadle Zero-G proletěl už v březnu s českými studenty. V Bordeaux ho ale čekají jiné lety.

„Teď podruhé zažívá pocit, kdy člověk může volně pohybovat vlastním tělem. Protože už takový let absolvoval, může ostatním kolegům radit, je ve stavu beztíže přesnější a jistější. A určitě víc než minule přemýšlí o tom, jak blízko je svému snu podívat se jednou do vesmíru. Protože tohle je součást přípravy na skutečný vesmírný let,“ dodává francouzský instruktor.

Na celý trénink dohlíží Kris Capelle, vedoucí výcviku astronautů pro Mezinárodní vesmírnou stanici z Evropské kosmické agentury: „Všichni jsou skvělí – užívají si to. Pro mě je velké potěšení s nimi trénovat. Nechci vyzdvihovat nikoho konkrétního. Každý je jiný, ale přitom jsou si dost podobní. A je radost s nimi pracovat.“

Podle Krise je pro Aleše Svobodu velkou výhodou, že je bojovým pilotem a létá se stíhačkami Gripen. „Pilotní praxe mu dává výborné koordinační schopnosti a schopnost rychlého rozhodování – to je hodně důležité. Ale je to jen jeden z faktorů,“ říká vedoucí výcviku.

„Před dvaceti lety bylo skoro nezbytné být pilotem, aby se člověk stal astronautem. To už dnes neplatí. Chceme také inženýry, biology nebo lékaře. Výběr jsme hodně rozšířili. Ale zkušenosti z pilotáže se pořád hodí.“

Nabitý podzim

Podzimní několikatýdenní část výcviku Aleše Svobody ale v Bordeaux nekončí. Přesune se pak zase do Kolína nad Rýnem, kde je Evropské výcvikové středisko astronautů.

„Část je poměrně teoretická, ale už daleko víc spjatá se samotným kosmickým letem. Máme tam předměty jako je orbitální mechanika, navigace, aerodynamika, ale i anatomie nebo fyziologii – kvůli tomu, jak lidské tělo funguje ve vesmíru,“ vyjmenovává český astronaut.

V Baltském moři pak bude Aleš Svoboda trénovat přežití na moři. Další část výcviku ho čeká příští rok na jaře. Podle posledních plánů by se mohl do vesmíru dostat koncem roku 2027.

 X X X

 Krádeže jako výzva z TikToku. Nebezpečný fenomén se objevil už i v Česku

Honba za popularitou na sociálních sítích přivádí mladé lidi stále častěji do konfliktů s okolím i se zákonem. Problémy s TikTokovými výzvami, natáčením u pokladen v obchodech nebo vymlouváním se na „úkol od sledujících“ už řeší i česká policie. Jeden z posledních případů se odehrál v Kuřimi u Brna.

Bylo to začátkem srpna, když se trojice dívek na jihu Moravy pokusila ukrást zboží v hodnotě přes dvacet tisíc korun. Nezletilé zákaznice však na parkovišti zadržel pracovník ostrahy, který následně přivolal strážníky.

Hříšnice se snažily svůj čin obhájit tvrzením, že jde o splnění úkolu pro sociální sítě. Tuto výmluvu však strážci zákona neakceptovali. Případ dále vyšetřuje policie a pachatelkám hrozí v krajním případě až rok vězení.

Jiný incident související se sociálními sítěmi se odehrál koncem srpna v prodejně Albert v brněnských Kohoutovicích.

„Otravné je, když natáčejí i při placení, komentují práci pokladního a jsou při tom drzí.“

 X X X

 Vuelta končí v chaosu. Protestující se dostali na trať, peloton do cíle nedojel

 Slavnostní dojezd poslední Grand Tour sezony přes všechna bezpečnostní opatření změnili propalestinští demonstranti k obrazu svému. 21. etapa španělské Vuelty měla oslavit šampiona Jonase Vingegaarda a vidět poslední souboj o etapové vítězství. Jenže kvůli protestujícím, kteří se v Madridu dostali na trať, skončil závod předčasně.

 Místo sportovního dramatu chaos, místo slavnostní korunovace krčení ramen. 21. etapa začala tak, jak je u závěrečných etap Grand Tour zvykem – s úsměvy, společným focením, symbolickými přípitky šampaňským.

 Jak se ale závod blížil k Madridu, napětí rostlo. Budou slibovaná bezpečnostní opatření a nasazení více než tisícovky policistů k zajištění bezpečného průjezdu hlavním městem stačit?

Bohužel se rychle ukázalo, že nestačí.

Už na 58. kilometru, ještě než se závod dostal do závěrečných okruhů centrem, se na trať vrhli první demonstranti. Zablokovali silnici transparentem a cyklisty, kteří se snažili dostat skrz, hrubě odstrkovali.

Peloton v reakci na to zastavil – v místě, které se zdálo bezpečné – a jezdci začali debatovat s organizátory. Mezitím už navíc přicházely obrázky z blízkosti cílové rovinky, kde aktivisté rozbili bariéry a vyvalili se na trať.

Někteří jezdci otráveně kroutili hlavami, jiní nasadili prázdné výrazy, další si vyměňovali zážitky a názory. Především ale vládly v balíku nechuť a zklamání. To nám vážně zkazí i poslední den závodu…

Za neoficiálního mluvčí balíku se prohlásil Ivo Oliveira a s organizátory i policisty řešil, jak ze situace ven. Netrvalo dlouho a shodli se na v té chvíli jediném bezpečném řešení: musíme ukončit Vueltu rovnou.

A tak začali jezdci odvádět kola k týmovým autům a poplácáním se loučit se soupeřit.

Vingegaard každému ze svých kolegů z Vismy poděkoval. Na kraji silnice, u zadních dveří auta, v jakési aleji vedoucí do madridského centra. Je sice šampionem, ale bez triumfálního průjezdu cílem a také bez vyhlášení na pódiu. I to pořadatelé raději zrušili.

Jakmile bylo jasné, že peloton nepojede už ani o metr dál, stáhli se policisté i z cílové rovinky, na kterou v tu chvíli začaly proudit davy aktivistů. Zcela zaplavili silnici, zdemolovali plůtky, vítězoslavně pózovali.

Tak trpký konec si Vuelta při svém 80. ročníku nezasloužila.

Místo sportovních příběhů strach o bezpečnost

Zásahy do závodu propalestinskými aktivisty provázely Vueltu už od pátého dne, kdy se jela týmová časovka. Tehdy se skupina protestujících vrhla na trať před sestavu Israel PremierTech a snažila se zablokovat cestu transparentem.

Propalestinští aktivisté zablokovali cíl, jedenáctá etapa Vuelty je bez vítěze

V jedenácté etapě do Bilbaa byl dav v cílové rovince tak mohutný a agresivní, že organizátoři raději ukončili závod dřív. Stejně tak v 16. etapě aktivisté zablokovali cílové stoupání na Castro de Herville, cíl se proto opět posouval. Z bezpečnostních důvodů pak zkrátili organizátoři individuální časovku o víc jak polovinu.

A v sobotu se pokusili protestující zablokovat cestu v nájezdu na závěrečné stoupání před skupinou favoritů, těm se však naštěstí podařilo bezpečně projet.

Je proto pochopitelné, že po třech týdnech obav a krajně nepříjemných situací nechtěli cyklisté už další střet s rozlíceným davem absolvovat.

UAE dominovalo, nejcennější vítězství však nemá

Přitom letošní ročník byl připraven k tomu, aby posloužil jako kulisa k dalším velkolepým sportovním výkonům. Vůbec poprvé v historii vyrážela Vuelta z Itálie. Start v Turíně navíc po dlouhých osmnácti letech nabídl boj o červený dres mezi sprintery. Prvním mužem v červené se tak stal Jasper Philipsen, kterému se stejný kousek povedl už letos na Tour de France.

Jasper Philipsen byl vůbec prvním držitelem červeného dresu na letošní Vueltě.

Belgičan se následně radoval ještě v osmé a 19. etapě. Hromadný dojezd ve čtvrtý den závodu ovládl Ben Turner z Ineosu. Britská stáj posbírala celkem tři vítězství, po Turnerovi slavil Egan Bernal v 16. etapě a Filippo Ganna v individuální časovce.

Stejný počet triumfů posbírala i Visma, v tomto případě ale pokaždé zásluhou Jonase Vingegaarda. Mezi vítězné stáje se zapsal ještě Red Bull díky Giuliu Pellizzarimu a FDJ díky Davidu Gaudumu.

Davidu Gaudu nejprve v dojezdu 3. etapy triumfoval, na jeden den si pak oblékl i červený dres.

Suverénem v počtu vítězství však je jednoznačně stáj UAE. Šňůru výher odstartovala v týmové časovce, následovaly dva triumfy Jaye Vinea a Juana Ayusa, přidali se i Joao Almeida a Marc Soler.

Přesto je nakonec sedm týmových vítězství jen cenou útěchy za to, že to největší se sestavě UAE získat nepodařilo. Joao Almeida byl sice po celé tři týdny Vingegaardovi čestným soupeřem, Dán však měl stále přece jen o trošku navrch.

Zásadní náskok získal v 9. etapě na Valdezcaray, kde na Portugalce najel 24 sekund. Definitivně svůj nárok na červený dres potvrdil ve 20. etapě. V prudkém stoupání na Bola del Mundo ustál Almeidovo tempo a v závěru sám zaútočil. Díky tomu má na konci závodu konečnou výhodu minuty a 16 sekund na portugalského vyzyvatele.

TAK CO MÁŠ V PLÁNU, JOAO? Dva největší soupeři letošní Vuelty červený Jonas Vingegaard a Joao Almeida konverzují v 19. etapě.

Podobně vyrovnaná bitva jako o celkové vítězství se odehrála o zbývající místo na pódiu. To překvapivě hájil Tom Pidcock před Jaiem Hindleym. Přestože Brit zatím skončil nejlépe 13. v celkovém pořadí Grand Tour, vítěz Gira z roku 2022 nenašel v jeho výkonu slabinu a musel kapitulovat.

V poslední horské etapě se měnil majitel bílého dresu. Italský mladík Pellizzari neustál náročný profil, naopak Američan Matthew Riccitello se až do cíle držel s těmi nejlepšími, a na poslední chvíli se tak pasoval do role nejlepšího jezdce do 25 let.

Jay Vine se raduje z triumfu v šesté etapě Vuelty.

Australan Jay Vine z UAE slaví vítězství v desáté etapě Vuelty

Naopak už pár dní před závěrečnou etapou bylo jasné, že pokud dojedou do Madridu, bude zelený dres patřit Madsi Pedersenovi a puntíkatý Jayi Vineovi. Pedersen sice vyhrál jen jednu etapu, v náročném terénu ale zvládal sbírat body i na sprinterských prémiích, a mohl tak zopakovat úspěch z roku 2022.

Vine zase obhájil puntíkatý dres z loňska, kdy ho získal díky neúnavnému působení v úniku. Letos k častým pobytům před pelotonem přidal i dvě vítězství v horských dojezdech a prvenství ve vrchařské soutěži díky tomu uhájil i před Vingegaardem.

V jubilejním ročníku startovali i dva čeští zástupci. Jakub Otruba se jako jezdec domácí stáje Caja Rural snažil objevovat v únicích, což se mu nakonec povedlo ve čtyřech etapách. V té devatenácté dokonce strávil před pelotonem téměř 100 kilometrů úplně sám. Nejlépe se mu vedlo v 10. etapě, kdy při výjezdu na Larra Belagua projel cílem na 22. místě.

Druhým českým jezdcem v pelotonu byl Jan Hirt, který měl kvůli příslušnosti ke stáji Israel PremierTech závod ovlivněný propalestinskými demonstranty ještě víc než jiní závodníci. Ve druhém týdnu bojoval s nemocí, přesto se ukázal ve dvou únicích a ve 20. etapě byl v závěrečném stoupání k ruce parťákovi Riccitellovi.

X X X

 Hradec Kr. – Sparta 2:1, lídr poprvé prohrál, oba góly dostal v prvních šesti minutách

 Sparťanští fotbalisté v ligové sezoně poprvé prohráli. V osmém kole v Hradci Králové inkasovali během úvodních šesti minut dvě branky, vzápětí sice Birmančevič snížil, ale přes snahu ve druhém poločase se jim vyrovnat nepodařilo. Domácí třemi skvělými zákroky podržel gólman Zadražil, Hradec si tak náramně užil speciální zápas, kterými vrcholily oslavy 120 let od založení.

 Dosavadní lídr tabulky předvedl především v první půli málo. Velmi špatně bránil, při výstavbě hry i v ofenzívě byl hodně nepřesný a v zakončení bezradný. Měl dvacet střel, z toho sedm na bránu, ale jen jeden gól.

Bez zraněných kapitána Haraslína a Kadeřábka zápas nezvládl a první příčku přenechal Slavii.

Hradec, který v prvním kole remizoval na Slavii, tak obral o body i dalšího favorita ligy.

Hosté úplně zaspali úvod zápasu. Sice v úvodních čtyřech minutách drželi míč, ale jakmile ho ztratili a domácí poprvé zaútočili, padl gól. Nijak nebezpečný centr Daridy stoper Uchenna bez jakéhokoli tlaku usměrnil do vlastní sítě.

Během celé akce sparťané při bránění jen stínovali, což zopakovali také o dvě minuty později. Rrahmani na polovině hřiště šel do tří protivníků, kteří mu míč vzali. Při rychlém brejku Van Buren z pravé strany postupoval sám na bránu, zpětnou přihrávkou našel Daridu, který ze čtrnácti metrů překonal Vindahla. Ten si na míč sáhl, ale vyrazit ho nedokázal.

Sparťanský stoper Emmanuel Uchenna se rozčiluje poté, co obdržel žlutou kartu v utkání s Hradcem Králové.

Ze zápasu uběhlo šest a půl minuty a Hradec vedl 2:0. Vzápětí sice po pěkné akci Rrahmaniho a jeho parádní kličce Daridovi korigoval Birmančevič, ale víc sparťané nedokázali. Že by je rychlé snížení nakoplo? Ne, spíš nao

 X X X

VEDENÍ  FOTBALU  ČR  UŽ  PO  NĚMECKU  HAŠKA  VYMĚNIT

ŠPATNÝ  TRENÉR,  HRÁČI  SE  NEVYROVNAJÍ  HRÁĆŮM  ŠPANĚLSKA,

FRANCIE,  NĚMECKA,  ITÁLIE,  ANGLIE,  DALŠIM  ZÁPADU

ŠPATNÁ  KONCEPCE  TRENÉRA,  DOSUD  NIC  NEDOKÁZAL

Bída se Saúdskou Arábií není první renonc. Hašek pryč. Ano, nebo ne? 

Lepší hráče mít nebude, to je protivný fakt, se kterým se český fotbal dlouhé roky potýká. Sestavu a trenérské pomocníky, kteří mu vytvářejí servis, si však vybírá sám. Proto by měla zaznít zásadní otázka: Čemu prospěje, když Ivan Hašek u reprezentačního týmu zůstane? V pondělí ho národ vypískal za remízu 1:1 se Saúdskou Arábií.

 Výsledek z přípravného utkání by možná až tolik nebolel, kdyby ho nezpůsobil netečný výkon bez energie, šancí a jakéhokoli důvtipu. Pokud jste se nedívali, o nic jste nepřišli. Maximálně jste ušetřili nervy. Jedinou střelu na branku si Češi zapsali ve chvíli, kdy útočník Chorý proměnil penaltu. Víc ani ťuk.

Tak zní Haškova aktuální obžaloba. Je toho ovšem víc, co vadí.Pokažené mistrovství Evropy, během něhož trenér teprve postupně rozklíčoval, jaké typy mu v sestavě chybějí.

Loňský trapas 1:4 v Gruzii, po kterém šmahem a především správně změnil týmové rozestavení ze tří obránců na čtyři. Červnový výplach 1:5 v Chorvatsku, což znamená, že jediné přímé postupové místo na mistrovství světa 2026 do Ameriky je v nedohlednu. Anebo rovnou ztracené, budeme-li upřímní.

 A co když dáme slovo obhájcům?Ukázal nadhled a sílu osobnosti. Jedovatou kritikou po Euru se nenechal zviklat nebo odradit.

Po trapasu v Gruzii, kdy si o sobě mohl kromě jiného přečíst hlášky, že se chová jako trenér z pravěku, mobilizoval tým a nadšenými výkony triumfoval ve skupině Ligy národů.

Po výplachu v Chorvatsku celkem přesvědčivě zdolal Černou Horu, což se v pálivém prostředí Balkánu musí ocenit. Skutečně, žádná sranda to nebyla.

Pondělní přátelák byl jeden velký experiment, před kterým Hašek změnil celou sestavu. Nasadil od začátku dva nováčky Berana s Cedidlou a chtěl vyzkoušet, co se vyzkoušet dá. Nepostradatelného lídra Součka poslal na poslední dvě minuty, věřil náladovému mladíkovi Karabcovi a šikovnému Šulcovi při střídání nepochopitelně pošeptal, ať kmitá po lajně.

Kdybyste byli soudcem, co uděláte?

Nástup týmů před začátkem utkání Česka se Saudskou Arábií.

Je Hašek na odvolání?

Ve 12členném výkonném výboru, který coby vláda nad českým fotbalem rozhoduje, není shoda. Nový a nesmírně vlivný reprezentační manažer Pavel Nedvěd, který může změnu prosadit sám, podle všeho váhá. Už za necelý měsíc přitom světová kvalifikace pokračuje.

NEDVĚD  RADí,  ALE  NIC  NEPORADÍ

ZAVČAS  HAŠKA  VYMĚNIT

NAJDE  SE  VŮBEC  SCHOPNÝ, ODVÁŽNÝ  TRENÉR  V  ČR?

Jestli se chce národní tým pokusit o zázrak, potřebuje doma rozválcovat Chorvaty. Přitom musíte myslet i na to, že baráž čili podstatně těžší (nikoli však nereálnou) cestu na šampionát má Česko téměř jistou.

Pomohl by impulz právě teď? A pomohl by impulz s kým?

S Jindřichem Trpišovským, jenž na milion procent neodejde ze Slavie, kde ho čeká Liga mistrů, a sedět na dvou rozpálených židlích se vydržet nedá? Prakticky vyloučeno.

 Se 74letým doyenem Miroslavem Koubkem, kterého by do strahovské kanceláře musela pustit Plzeň?

Na dobu určitou docela dobrý nápad, který by se uskutečnit dal, ale potřebujete mít zároveň domyšleno, kdo by převzal Viktorii, když má pečlivě rozjetý cyklus a vylosované soupeře do Evropské ligy.

S cizincem, který by mohl (ale taky nemusel) přinést svěží vítr?

Ta situace časem jistě nastane, protože fotbal je globální fenomén a každý mu rozumí i bez znalosti cizích jazyků. Ovšem teď není ideální doba pro nevyzkoušenou nápaditost. Slovákům trvalo půl roku a pět zápasů, než pochopili, jaký systém od nich žádá italský trenér Francesco Calzona. Mezitím se doma ztrapnili porážkou 1:2 s Ázerbájdžánem nebo remízami s Běloruskem a Lucemburskem. Nakonec, o půldruhý rok později, jim chyběla minuta, aby postoupili přes hvězdnou Anglii do čtvrtfinále Eura a před pár dny spláchli Němce.

Trenér českých fotbalistů Ivan Hašek během druhého poločasu kvalifikačního utkání v Černé Hoře.

Co Češi? Jaké mají možnosti? Určitě by neuškodilo podívat se do kabiny. Po vzoru moderních trendů tam pustit kameru a mikrofony, které zachytí, co se děje uvnitř. Ať nesoudíme zvenčí, protože tvář národního týmu je stále nijaká. Ať se ví, jestli taktickou přípravu hráči dodržují. Naposledy v pondělí toho zatraceně moc ošulili.

Takzvaně rezervní sestava hrála mizerně a trenér reagoval přiměřeně: „V nároďáku nikdy nevíte, kdy dostanete další šanci. Možná za dva roky, možná nikdy. Jestli si to někdo na hřišti prohrál, je to jeho chyba.“

Anebo je to Haškova chyba? Média, ani experti moc neradí.

Najděte trenéra ve Španělsku, jinde. Dívejte se, jak se hraje tam.

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Autor a jeho autorem je autor. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.