Západní lídři čelí krizím na všech frontách. Putin v závětří čeká. Jak se může všechno za jediný rok úplně změnit. Lídři demokratického světa se v Německu setkali na summitu G7. A řeší úkoly, které se ještě před dvanácti měsíci, tedy na poslední schůzce elitního mezinárodního klubu, zdály naprosto nepředstavitelné.

Vypadá to jako vzpomínka z jiného století. V červnu 2021 se představitelé G7 setkali v britském Cornwallu. A jelikož šlo o premiérový summit od polevení první vlny covidové pandemie, panoval při potřásání pravic úlevný optimismus.

Vrcholní představitelé demokratického světa se zavázali porazit koronavirovou hrozbu, postavit své země a jejich hospodářství opět na nohy a nadto se též zaměřit na ochranu planety a posílení mezinárodních partnerství.

Jenže od té doby se toho přihodilo až nečekaně mnoho. A vzhledem k okolnostem se nezdá zrovna pravděpodobné, že by teď účastníci cornwallské akce měli dost sil a prostředků na cíle, které si před rokem vytyčili.

Jejich snahu nabourává nejen ruská invaze na Ukrajinu, ale i další potíže.

Vyslanci Japonska, Kanady, USA, Velké Británie, Francie, Itálie, Evropské unie a domácího Německa se tentokrát sjeli do luxusního zámku Elmau, který stojí v rozkošném lázeňském rezortu uprostřed klidného bavorského údolí. Lidé sem obyčejně míří za odpočinkem od každodenních starostí, jenže tentokrát ani malebné sídlo nedokáže VIP návštěvníkům zahnat myšlenky na problémy, jichž mají plnou hlavu.

 Ruský prezident Vladimir Putin hrozí světu jadernou zkázou, Čína si v jednání s ostatními zeměmi přestává brát servítky. Na obzoru se rýsuje hrozba velké potravinové nouze, ceny ropy závratně stoupají a čím dál víc se mluví o obří ekonomické krizi. Nezanedbatelné jsou i dopady klimatických změn, přičemž návrat od pandemie k normálnímu životu brzdí i spousta dalších trablů.

Je jich čím dál víc, poslední má na svědomí sám hostitel loňského summitu. Britové totiž po dubnovém schválení kontroverzního zákona vyhrožují, že navzdory dosavadním mezinárodním dohodám deportují desetitisíce žadatelů o azyl do Rwandy. Tím by mimo jiné popřeli i způsoby řešení migrační krize, na nichž se předtím G7 složitě domlouvala. Na to všechno v Bavorsku jistě dojde řeč.

Lídry G7 může těšit, že tváří v tvář ruské agresi zůstávají jednotní. Někteří to ostatně považují za zhmotnění oné proklamované snahy o „posílení mezinárodních partnerství“. Jenže pokud se proti tomu postaví všechny výzvy, s nimiž se elitní klub ještě musí poprat, o nějaké přehnané euforii nemůže být řeč.

Ne za všechno lze vinit Putina, jeho neospravedlnitelné tažení na Ukrajinu však způsobilo mnohé problémy, o nichž budou vrcholní představitelé v Elmau rokovat. Nebýt války na východě, daly by se leckteré překážky řešit rychleji a efektivněji, jejich následky by nebyly tak ničivé.

Problémy s jídlem

Obrovské obavy vyvolává třeba přepokládaná potravinová krize. Částečně za ni samozřejmě může způsob, jakým po pandemii fungují globální dodavatelské řetězce. Hlavní roli však hrají kremelské válečné choutky. Mamutí ruské rozkrádání ukrajinské pšenice v kombinaci s Putinovou blokádou Černého moře totiž brání tomu, aby se zmíněná komodita dostala klasickou cestou na mezinárodní trhy.

 Může to mít nedozírné následky. Vždyť loni se z Ukrajiny vyváželo okolo pěti milionů tun pšenice měsíčně. Ukrajinské a ruské dodávky se na celosvětovém vývozu obilí podílely z více než třiceti procent. Ukrajina byla navíc dlouho významná i z hlediska exportu kukuřice nebo slunečnicového oleje.

Nyní je ruskou blokádou zadržováno až 98 % ukrajinského obilí. Ceny potravin v závislosti na tom po celém světě stouply o 41 %, až 47 milionům lidí letos hrozí hladovění.

Ukrajinská pšenice míří v běžných časech do zemí, které ji skutečně potřebují: do Libye, Libanonu, Jemenu, Somálska, Keni, Eritreje, Etiopie. To Putinova válka škrtá.

Aby se obilí opět dostalo do zemí trpících největší nouzí, musel by být kremelský vládce sražen na kolena, ať už ukončením celého konfliktu nebo tím, že by Kyjev přinejmenším převzal kontrolu nad celým Donbasem. Jenže od toho jsme zatím daleko.

 Klimatické téma ustupuje

Dalším dopadem Putinovy války jsou vzrůstající ceny ropy. Může s tím G7 něco dělat? Potřebuje přesvědčit ruské partnery v OPEC+ (zahrnující i nečlenské země OPEC spolupracující s organizací), a to především Saúdskou Arábii, aby se k Putinovi obrátili zády a začali produkci ropy koordinovat se Západem.

Právě proto v půlce července míří americký prezident Joe Biden do saúdské Džiddy, právě proto britský premiér Boris Johnson v březnu navštívil Rijád. G7 o spolupráci se Saúdy zjevně stojí, snaha největších hráčů však zatím nepřinesla žádné hmatatelné výsledky.

Nebude to lehké – není žádným tajemstvím, že Saúdské Arábii vysoké ceny ropy vyhovují.

A dějí se i jiné zajímavé věci. Ještě loni byly zásadním tématem summitu uhlíková neutralita a co nejekologičtější oklepání z pandemie. Letos jde západním zemím mnohem víc o ukončení závislosti na ruské ropě a ruském plynu. Což vrací do hry uhlí, nedávno tak zatracované.

Jenže jiné cesty momentálně není. Německo je kvůli snižování dodávek ruského plynu v obrovských potížích. Zhmotňuje se obava, že Putinova říše používá své nerostné bohatství jako nejúčinnější zbraň. Čím dál více se proto ozývají hlasy, že by se hostitel letošního summitu měl vrátit k uhelným elektrárnám. Najednou už není vůbec důležité, co Němci tvrdili ještě v listopadu: Tehdy ubezpečovali, že s uhlím definitivně skončí nejpozději v roce 2030.

Podobné je to ostatně i v Británii, kde se premiér Johnson též k další těžbě uhlí vyjadřoval skepticky. Už to neplatí, před pár dny sám navrhnul, aby se jeho země vrátila k těžbě fosilních paliv; i plánovaná odstávka vybraných, fungujících uhelných elektráren, se prozatím odkládá. Významné ústupky dělá v tomto ohledu navíc i americký prezident Biden.

Ekonomické tlaky

Pakliže si cornwallský summit stanovil za cíl postavit svět po pandemii znovu na nohy a dostat ho pokud možno do ještě lepší kondice, prozatím se to nedaří.

Koronavirové roky se světovým hospodářstvím pořádně zamávaly. Například čínská sázka na strategii nulové tolerance zavřela v boji proti covidu celá města. Lidé se nesměli hnout ze svých domovů, což zásadně poznamenalo globální dodavatelské řetězce. Zmíněný přístup leckde zcela zastavil produkci. Byť to u států G7 vyvolalo napětí, Čína v tomto ohledu neprojevila sebemenší ochotu ke kompromisu.

V zemích G7 mezitím roste inflace, centrální banky zvyšují úrokové sazby. A zdá se, že může být ještě hůř. Třeba nejbohatší muž světa, Elon Musk, je v případě Spojených států o velkém ekonomickém poklesu přesvědčen. „Je to nevyhnutelné,“ mínil.

Leccos probíhá až nebezpečně podobně jako v časech kolem roku 2008, kdy se svět řítil do tíživé hospodářské krize. Ekonomický otřes tehdy vyprovokoval významné geopolitické napětí, jehož konkrétním projevem bylo mimo jiné Arabské jaro. Lidé jsou ochotni vycházet kvůli nespokojenosti do ulic i nyní, masové protesty probíhají na Srí Lance, rostoucí ceny vyvolávají nepokoje též v Pákistánu či Peru. Tohle se může hodně rychle přelít i jinam.

 Putin sází na nejednotu

Vrcholní představitelé G7 se mohou snažit sebevíc, poslední ruské tahy však po světě zažehly tolik ohňů, že je bude tuze nesnadné hasit.

Putin rozehrál velkou šachovou partii. Jen pár týdnů před invazí například vyrazil do Číny za tamním lídrem Si Ťin-pchingem, aby se s ním dohodnul na těsnější spolupráci. Prozradil mu v předstihu své ukrajinské plány? Těžko říct. Si se každopádně střelhbitě přizpůsobil nové situaci a přitvrdil vlastní rétoriku vůči Tchaj-wanu. Díky ruské rozpínavosti se dostal do mnohem výhodnější pozice. Na rozdíl od západních politiků.

Pro ně a pro jejich zvyky z dávných diplomatických učebnic je symptomatické, jak nefunkčně náhle působí jindy respektovaná mezinárodní společenství. Dosáhnout konsenzu na půdě OSN je v podstatě nemožné, přijít s pádnou odpovědí na Putinovu invazi v Radě bezpečnosti je kvůli ruskému vetu a čínské neochotě vyloučené.

Svět je rozdělen. USA a Velká Británie se odmítají zúčastnit listopadového summitu G20 v Indonésii, pokud na něm bude zastoupeno Rusko. Čína se Moskvu odsoudit zdráhá, spolu s Putinovou vlastí naopak napadá západní mocnosti, označuje právě je za viníky eskalace.

Rusko i Čína navíc pochopily, že velké krize typu té migrační postihnou dříve a daleko intenzivněji státy G7 než je samé. Proto se Si s Putinem neostýchají používat globální problémy ve svůj prospěch, mnohdy je dokonce podněcovat. Následně doufají, že západní státy budou ke vzniklým problémům přistupovat odlišně, nejlépe je to rovnou postaví proti sobě.

Prozatím to tak ale není – přinejmenším státy G7 stále drží více méně při sobě. Byť je pravda, že se jejich přístup k Rusku často významně liší. Zatímco francouzský prezident Emmanuel Macron si s Putinem několikrát telefonoval a trvá na tom, že Rusko by výsledkem války na Ukrajině nemělo být poníženo, třeba Biden agresora ostře obviňuje z vyvolávání světové energetické krize.

Z toho je patrné, že na bavorském zámečku bude v těchto dnech i kvůli názorovým rozdílům jednotlivých účastníků pořádně rušno. Těžko čekat, že summit vyřeší všechny zmíněné krize, úspěchem by však bylo už jen to, pokud by dokázal jejich následky alespoň zmírnit. Jedno je jisté: Pokud se to nepovede, bude Putin spokojen.

 X X X

Putinova podpora v Rusku rekordně vzrostla. Kolik lidí mu navzdory válce vyjadřuje obdiv?

Zatímco v mnoha státech světa označují ruského prezidenta Vladimira Putina za válečného zločince a obrací se proti němu i dřívější podporovatelé jeho režimu, doma politikova podpora podle průzkumu nezávislé ruské agentury Levada Center stoupá. Nejvíce občanů má k Putinovi neutrální postoj, obdiv však vyjádřil rekordní počet respondentů.

Postoj Rusů k prezidentovi se v posledních měsících výrazně zlepšil, převažují pozitivní a neutrální hodnocení. Vyplývá to z výsledků květnového šetření nezávislé ruské agentury pro průzkum veřejného mínění Levada Center.

„Respondenti přisuzují Vladimiru Putinovi především pozitivní osobní vlastnosti, manažerské zkušenosti, vůdčí potenciál a budování silného státu. Mezi negativními charakteristikami jsou častěji zmiňována různá selhání v domácí politice a korupce. Většina si přeje, aby byl v roce 2024 znovu zvolen prezidentem,“ shrnuje závěry agentura.

Pojďme se na výsledky podívat detailněji. K Vladimiru Putinovi chová obdiv 19 % Rusů, což je suverénně nejvíce od roku 2000, kdy se poprvé stal prezidentem. Prozatímní maximum bylo 10 % z roku 2015 – zhruba 12 měsíců po anexi Krymu. A co během války v Gruzii? V roce 2008 Putina „obdivovalo“ 9 % obyvatel, ale připomeňme, že v květnu 2008 sestoupil do pozice předsedy vlády a Kremlu se ujal Dimitrij Medveděv.

 Čestný, spravedlivý i tvrdohlavý

Kolonka „sympatie“ pak sice neukazuje rekordní hodnoty, přesto je 25% ukazatel nejvyšší od roku 2019 a oproti srpnu 2021 si polepšil o čtyři procenta. Vůbec nejvíce Rusů (31 %) uvedlo, že o hlavě státu se „nedá říct nic špatného“. Když k tomu připočteme ještě 11 % neutrálních názorů a 4 % naděje, dostaneme výsledek, že 90 % Rusů proti Putinovi nic nemá, nebo s ním souhlasí.

Na druhé straně názory, že „se o něm nedá říct nic dobrého“, že se lidem „hnusí“, nebo jsou k němu antipatičtí, zastává dohromady 8 % Rusů. Zbylá 2 % neví, co si myslet.

Respondenti také odpovídali na otevřenou otázku, jaké jsou Putinovy hlavní vlastnosti, které se jim na hlavě státu líbí. Až třetina těch, kteří Putina podporují, uvedla výrazy jako „čestný“, „spravedlivý“, „tvrdohlavý“ nebo „muž slova“. Za zkušeného, kompetentního, věcného, moudrého nebo znalce ho považuje 32 % příznivců.

Dalších 28 % Rusů stojících za Putinem ho vnímá jako silného politika, který má vše ve svých rukou, nebo charismatického vojevůdce.

Putin znovu prezidentem? Podpora roste

A co ti, kteří muže, jenž před čtyřmi měsíci ohlásil vpád svých vojsk na Ukrajinu, v lásce nemají? Vyčítají mu špatnou domácí politiku, důchodové reformy a příliv migrantů. Dalším se nelíbí, že Putin žije hlavně pro své zahraničněpolitické ambice a pomáhá spíše cizím než vlastním. Padaly i názory, že je zapletený s korupcí, příliš laskavý nebo loajální.

Putin je, až na období mezi lety 2008 a 2012, nepřetržitě ruským prezidentem od roku 2000. V úřadu byl naposledy potvrzen volbami v březnu 2018 na šest let do roku 2024. Loni byla navíc provedena úprava ústavy, která mu umožňuje kandidovat i na funkční období 2024–2030 a 2030–2036.

Ještě před rokem byly odpovědi, zda má být Putin v čele státu i na konci aktuálního funkčního období, relativně rovnoměrně rozděleny mezi ty, kteří si to přáli, a ty, kteří ne (47 % proti 42 %). Nyní už výrazně převažují příznivci jeho znovuzvolení (72 % proti 19 %). Největší podporu má u voličů nad 55 let, naopak u obyvatel mezi 18 a 24 lety je to „jen“ 65 procent.

Když se podíváme do Česka na poslední průzkum, který od března do května provádělo Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), těší se Putin společně s běloruským vládce Alexandrem Lukašenkem a tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem nejvyšší nedůvěře z osobností světové politiky.

U Putina se od prosince 2021 zvýšil podíl nedůvěřujících (84 %) a současně klesl podíl těch, kteří ruskému prezidentovi důvěřují (10 %). U Lukašenka, na kterého se CVVM ptalo naposledy v roce 2015, se nedůvěra zvýšila na 71 % dotazovaných.

X X X

Kyjevem otřásly další výbuchy, město zřejmě zasáhly rakety. Pobořily i obytný dům

Ukrajinské hlavní město v neděli časně ráno zasáhly zřejmě rakety, ze čtvrti nedaleko centra bylo slyšet několik výbuchů. Na místě jsou záchranáři, kteří vyprošťují zraněné, zasažena byla i devítipatrová obytná budova. Rusko ze zásahu obvinilo ukrajinskou protiraketovou obranu. Na jihu města se nicméně dopoledne ozvaly další dva výbuchy.

Podle ukrajinských zdrojů při ranním útoku zemřel nejméně jeden člověk a šest lidí bylo zraněno. Mezi nimi je i sedmiletá holčička, která skončila v nemocnici.

Několik explozí se v neděli po šesté ráno místního času ozvalo v kyjevské Ševčenkivské čtvrti, uvádí agentura Reuters s odvoláním na starostu ukrajinské metropole Vitalije Klička. Svědkové z místa tvrdí, že šlo o ostřelování raketami.

Ruské ministerstvo obrany v prohlášení uvedlo, že cílem útoku byla kyjevská zbrojovka a že zprávy o zasažení obytných budov jsou falešné. Podle Moskvy škody na obytných budovách způsobil pád střely ukrajinské protiraketové obrany.

Na místě zasahují téměř dvě desítky záchranných jednotek, uvedla ukrajinská záchranná služba. Podle ní byla zasažena devítipatrová budova, v níž bylo částečně zničeno několik horních pater. Kličko na komunikační platformě Telegram uvedl, že více informací sdělí později. „Obyvatelé jsou zachraňováni a evakuováni ze dvou budov,“ dodal.

Záchranáři na místě novinářům posléze řekli, že se jim z trosek podařilo vyprostit sedmiletou dívku, která byla odvezena do nemocnice. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba na Twitteru doplnil, že dívka při ruském útoku na dům klidně spala. Pod sutinami zůstává její matka, šestatřicetiletá žena, kterou se záchranáři snaží vyprostit i pomocí jeřábu.

Podle nich v troskách zemřel nejméně jeden muž, pravděpodobně otec dívky. Podle poradce ukrajinského ministra vnitra Antona Heraščenka raketa zasáhla v Kyjevě také školku.

Ukrajinský poslanec Oleksij Hončarenko na síti Telegram napsal, že na Kyjev a Kyjevskou oblast bylo vypáleno 14 střel. Agentura Unian s odvoláním na mluvčího ukrajinského letectva Jurije Ignata uvedla, že Moskva použila vysoce přesné řízené střely Ch-101 vypálené z Kaspického moře, které mají dosah až 5 500 kilometrů.

Agentura AFP s odkazem na své novináře píše, že se kolem 06:30 místního času (05:30 SELČ) ozvaly čtyři exploze. Zasažen podle ní byl obytný komplex nedaleko centra, což způsobilo požár.

V historické čtvrti, která je jednou z centrálních v Kyjevě, se nachází řada univerzit, restaurací a galerií. Ukrajinské hlavní město nebylo bombardováno už několik týdnů, napsala AFP. Americký prezident Joe Biden označil raketové útoky na Kyjev za „další ruské barbarství“.

Podle ukrajinské armády Rusko ostřelovalo Kyjev z Kaspického moře s vysoce přesnými řízenými střelami Ch-101, informovala agentura Unian s odvoláním na mluvčího ukrajinského letectva Jurije Ignata. Podle něj Moskva použila nejpřesnější a nejdražší střely, jaké má ve výzbroji, které mají dosah až 5500 kilometrů.

Ruský prezident Vladimir Putin se chystá příští týden navštívit Tádžikistán a Turkmenistán, informovala dnes podle agentury Reuters ruská státní televize. Jednalo by se o první známou zahraniční cestu šéfa Kremlu od února, kdy spustil válku proti Ukrajině, která pokračuje i po čtyřech měsících bojů.

Letecký poplach byl v noci vyhlášen na řadě dalších míst Ukrajiny, zejména na východě. Ostřelován byl v noci opět i Charkov, podle agentury Ukrinform rakety zasáhly průmyslovou čtvrť.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj řekl, že jen v sobotu Rusko ostřelovalo území Ukrajiny celkem 45 raketami, podle něj si to vyžádalo opět i oběti. Při útoku na město Sarny na severozápadě země podle ukrajinského velení zemřeli tři lidé a další čtyři byli zraněni, napsala DPA.

Některé agentury v této souvislosti připomínají, že ostřelování Kyjeva je hlášeno jen několik hodin před začátkem summitu zemí G7, jehož se v Německu zúčastní i americký prezident Joe Biden. „Je to jejich další barbarství,“ řekl na okraj summitu Biden o útoku.

Město nyní zcela okupuje Rusko

Ukrajinský prezident Zelenskyj v nočním videoprojevu slíbil svým krajanům, že Ukrajina se bude snažit získat zpět všechna města okupovaná Ruskem. Výslovně zmínil město Severodoněck, které v sobotu čtyři měsíce po začátku ruské invaze zcela ovládly ruské jednotky.

Poté, co se jednotky z obléhaného města téměř stáhly jej obsadily ruské a proruské síly. V sobotu to řekl to starosta Oleksandr Strjuk, podle kterého už město nelze opustit skrze území, které by Ukrajina ještě ovládala. Ukrajinci se stahují na výše položené území kolem Lysyčansku, které je snadnější bránit.

„Město nyní zcela okupuje Rusko. Snaží se tam teď nastolit svou vlastní správu, pokud vím, jmenovali už i nějaké vedení,“ řekl Strjuk v ukrajinské televizi. Předtím starosta potvrdil, že ukrajinští obránci se téměř kompletně stáhli.

Kyjev se nyní snaží o přeskupení jednotek, které se přesouvají do výše položených míst v Lysyčansku a okolí, řekl v rozhovoru s agenturou Reuters náčelník ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov. Podle něj už nebylo možné v kompletně zničeném Severodoněcku udržet frontovou linii, protože obránci se už neměli kde ukrýt před útoky.

Rusové poškodili výzkumné jaderné zařízení

Rusové sobotním ostřelováním také poškodili výzkumné jaderné zařízení v Charkově na východě Ukrajiny. Informovala o tom ukrajinská státní jaderná inspekce. Podle ní úder poničil jednu z budov v areálu, nedotkl se však skladu s jaderným palivem a míra radiace na místě je v normálu. Ruské jednotky zařízení několikrát ostřelovaly už v březnu.

„Pravděpodobnost dalších škod… které mohou přímo ovlivnit stav nukleární a radiační bezpečnosti, zůstává vzhledem k ostřelování ruských jednotek vysoká,“ uvedla v sobotu inspekce. Jaderné zařízení s experimentálním reaktorem je součástí charkovského Institutu fyziky a technologie.

X X X

Putin odměňuje lidi. Krasobruslaři Pljuščenkovi dal milionový dar za vlastenectví

Bývalý krasobruslař Jevgenij Pljuščenko vyráží na turné po Rusku. Pořádá lední show s názvem Union of Champions. Tamní prezident Vladimir Putin mu na cestu věnoval štědrou odměnu za vlastenectví v podobě 50 milionů rublů.

Krasobruslař Pljuščenko patří se svou ženou Janou Rudkovskou k jedněm z nejvýraznějších podporovatelů prezidenta Putina a jeho režimu.

Několikanásobný olympijský medailista se aktuálně chystá na exhibiční turné – zavítá do měst Kemerovo, Moskva, Rjazaň, Krasnodar, Soči, Gubkin a Nižnij Novgorod. V rámci grantu z Prezidentského fondu pro kulturní iniciativy obdrží na cestu 50 milionů rublů, což je podle aktuálního kurzu v přepočtu asi 21 milionů korun.

Cílem fondu je podpora kolektivů a kulturních osobností zasažených sankcemi kvůli svému vlastenectví. Většina vstupenek na krasobruslařovo vystoupení má být distribuována zdarma. Lístky by se prý měly dostat mezi rodiny s nízkým finančním příjmem, uprchlíky nebo například mezi děti z dětských domovů.

X X X

VYMĚNIT  MINISTRA  VNITRA  RAKUŠANA,  VOLAJÍ  LIDÉ  A  POLITICI

Poslanec Vondráček ostře ke STAN: Hnutí stojí na prahu trestního stíhání. Vyměňte ministra Rakušana

Není v pořádku, že je šéf hnutí STAN Vít Rakušan v čele ministerstva vnitra. Chci výměnu, rekonstrukce vlády je nevyhnutelná, opřel se do vládního hnutí místopředseda ANO Radek Vondráček. V Partii Terezie Tománkové podotkl, že Rakušanova přítomnost v resortu je „kolosální střet zájmů“. „Poprvé v polistopadové historii je možné, že bude celé politické hnutí trestně stíháno,“ poznamenal ve vysílání CNN Prima NEWS.

„Že je Rakušan na vnitru, není v pořádku. Hnutí STAN to nedochází – bavíme se tu o organizovaném zločinu. Je to v trestněprávní rovině. Jestli policie bude dělat, co dělat má, a potvrdí se informace z médií, tak je potenciálně možné, že hnutí STAN bude jako právnická osoba trestně stíháno,“ řekl v úvodu nedělní diskuse Vondráček.

Konec Rakušana v čele resortu je podle něj nevyhnutelný, stejně jako rekonstrukce celé vlády, v níž rezignoval ministr školství Petr Gazdík. Předseda STAN podle Vondráčka „nic neřídí“. „Je to kolosální střet zájmů. Poprvé v polistopadové historii je možné, že bude celé politické hnutí trestně stíháno,“ opřel se ostře do člena vládní pětikoalice.

Místopředseda hnutí ANO v Partii rovněž potvrdil, že je mimořádná schůze v Poslanecké sněmovně ke kauze Dozimetr jistotou. Podle Vondráčka to bude poslední šance pro premiéra Petra Fialu (ODS), aby se postavil problémům čelem.

„Každý den se dozvídáme něco dalšího. Víme, co bude příští týden? Chci výměnu ministra vnitra, je nevyhnutelné, aby tam byl někdo ze STAN. Doufám, že k hlasování o nedůvěře nebudeme donuceni,“ doplnil v pořadu.

Místopředsedkyně hnutí STAN Věra Kovářová se proti Vondráčkovým slovům důrazně ohradila. „Máme korektní vztahy, ale myslím, že něco musím považovat za nehoráznost, když mluvíte o prorůstání organizovaného zločinu. Jako kdybych říkala, že jste služka oligarchy. Také bych to považovala za nehoráznost,“ řekla ve vysílání CNN Prima NEWS.

Připomněla, že kromě exnáměstka Petra Hlubučka nebyl nikdo další z hnutí STAN obviněn. Taktéž zopakovala, že Rakušan z pozice ministra nemůže zasahovat do policejního vyšetřování. „Vy o střetu zájmů vůbec nehovořte. Nezkoušejte to na mě. Pokusy vašeho předsedy, který říkal, že Rakušan ovlivňoval tehdejšího policejního prezidenta, byly lži,“ kontrovala Kovářová. Poznamenala, že i bývalý policejní šéf Jan Švejdar potvrdil, že se Rakušan před nástupem na post ministra o případ nezajímal.

„Pan ministr Rakušan nic nepovedl. Kauza se v trestněprávní rovině točí kolem jednoho člověka. Nepodsouvejte nám, že hnutí STAN by mělo být vyšetřováno,“ vzkázala v Partii.

Kauza Dozimetr

Policie vyšetřuje bývalého náměstka primátora Petra Hlubučka (STAN), který byl podle policie součástí organizované skupiny. Ta se snažila dle obvinění ovlivňovat veřejné zakázky v pražském dopravním podniku. Hlubuček rezignoval na post v dozorčí radě DPP i náměstka, odvolán byl také zastupiteli Lysolají z pozice starosty. Zastupitelem hlavního města Hlubuček zatím zůstává.

Kauza Dozimetr vedla k rezignaci ministra školství Petra Gazdíka (STAN), který byl s obviněným podnikatelem Michalem Redlem v kontaktu. Europoslanec Stanislav Polčák pozastavil kvůli známosti s Redlem členství v hnutí STAN. Mimo Starosty a nezávislé skončil na své pozici místostarosta Prahy 9 a člen dozorčí rady DPP Marek Doležal (TOP 09).

X X X

Být v pozici Polčáka a Gazdíka? Postů zákonodárců bych se vzdal, řekl senátor Hraba ze STAN

Gazdík v reakci na kauzu Dozimetr rezignoval na post ministra školství, za což sklidil od mnoha lidí chválu. Učinil tak kvůli tlaku po zveřejnění informace, že se osobně stýkal s podnikatelem Michalem Redlem figurujícím v korupčním případu jako obviněný.

Gazdík i Polčák, který v kauze rovněž hraje svou roli, si ale nechávají posty zákonodárců. První jmenovaný v Poslanecké sněmovně, druhý v Evropském parlamentu. „Já být v pozici Polčáka a Gazdíka, tak bych se jich vzdal,“ konstatoval v Partii Hraba.

Senátor ale odmítá nařčení, že by celá politická strana byla spojená s nekalými praktikami. „Musím popřít, že by byl STAN organizovaným zločinem. Musí se ale říct, že jsou zde lidé, kteří byli významnými členy hnutí a stýkali se s Redlem,“ řekl Hraba. Podle něj ale rozhodně není na stole pád celé vlády. „Musela by přijít úřednická vláda, to není dobré na delší dobu,“ míní senátor.

Marek Výborný, předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL, vůči Gazdíkovi tak kritický nebyl. V pořadu CNN Prima NEWS naopak jeho reakci kvitoval. „Gazdík jako ministr, který nebyl vyšetřován ani obviněn, přijal odpovědnost za to, že se stýkal s lidmi, se kterými se stýkat neměl. To je ukázka správné politické kultury a velký rozdíl oproti tomu, na co jsme byli zvyklí z minulých dob,“ pravil Výborný.

Chvála není na místě?

Poslanec Jiří Mašek (za ANO) ale v Partii kritizoval vytváření dojmu, že je zapotřebí Gazdíka a jeho kolegy zapletené do kauzy ještě chválit. „Gazdík o všem dobře věděl už v roce 2017. Informaci měl a měl tu věc řešit. Viník se hledá v Polčákovi, nevím, kdo byl s kým větší kamarád. Je teď tendence za tu rychlou reakci Gazdíka ještě pochválil. Taková kauza tady nebyla,“ řekl Mašek.

To šéf SPD Tomio Okamura v Partii volal rovnou po tom, aby vládu opustilo celé hnutí STAN. „Myslím si, že je zcela nepřijatelné, aby hnutí STAN pokračovalo ve vládě,“ rozčílil se Okamura ve vysílání CNN Prima NEWS. „Kauza zostuzuje celou Českou republiku a miliony slušných občanů. V zahraničí na nás koukají jako na nějakou zkorumpovanou zemi,“ řekl.

Rezignace Rakušana?

Politický komentátor Petros Michopulos v Partii PLUS řekl, že rezignaci by měl zvažovat i ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).

„Rakušan by měl v zájmu dalšího fungování STAN rezignovat alespoň na post předsedy. Starostové by si měli zvolit kompletně nové vedení. Není obhajitelné, že Rakušan o ničem nevěděl. Předseda má vědět o všech problémech vrcholných představitelů hnutí,“ myslí si komentátor.

„Buď to nevěděl, nebo mu to bylo jedno. Funkce předsedy je neobhajitelná. Může sedět na nějakém ministerském křesle, ale z vedení STAN by měl odejít,“ uzavřel Michopulos.

X X X

PORADCE  MINISTRA  SPRAVEDLNOSTI  DR.  BUREŠ  K  PLATŮM  SOUDCŮ

Jaroslav Bureš: V otázce soudcovských platů musí ustoupit obě strany

Nervozita ohledně dalšího možného zmrazení soudcovských platů by se měla utlumit hned v zárodku. Je potřeba začít jednat a ustoupit by měli jak soudci, tak vláda. Myslí si to poradce ministra spravedlnosti Pavla Blažka pro justici Jaroslav Bureš. Někdejší ministr spravedlnosti v roce 2020 skončil jako předseda Vrchního soudu v Praze a oznámil odchod z justice. Že se nakonec ještě vrátí, byť z pozice na opačném břehu, již nečekal. „Těch dnů, kdy nyní zůstávám doma s vnoučaty, je málo,“ říká v rozhovoru pro Českou justici.

X Když jsme spolu dělali náš poslední rozhovor, loučil jste se s tím, že odcházíte v podstatě do výslužby. Co vás přimělo k návratu na Ministerstvo spravedlnosti?

Nevím, jestli je to návrat, ale přimělo mě k tomu zjištění, že pan ministr má stejné představy o tom, jak by se měl napravit vztah předsedů soudů a ministerstva. To mě motivovalo. Stejně jako já on vnímal, že se stala nějaká chyba a nebyla jedna. Vzájemná důvěra byla narušena. Komunikace nebyla odpovídající; ministerstvo přestalo brát předsedy krajských soudů jako své partnery s nimiž se dělí o odpovědnost za výkon státní správy soudů.
Vůbec jsem neplánoval a ani nečekal, že se do justice vrátím. Žil jsem si v klidných poměrech na vesnici s vnoučaty. Něco málo jsem dělal v advokacii, ale už jsem to bral jako definitivní stav. Manželka teď říká, že jsem zase zpět v práci, protože těch dnů, kdy zůstávám doma s vnoučaty, je málo.

X V kuloárech už se říká, že ministerstvo vlastně řídíte vy. Oficiálně jste poradce ministra. Jak to funguje v praxi?

Ministerstvo řídí ministr, já jsem jeho poradcem pro justici. Nikoliv pro ekonomiku, nikoliv pro vězeňství nebo zahraniční vztahy. Justice je ovšem sama o sobě poměrně velký „obor“. Práce přichází velmi rychle sama, aniž by ji člověk mohl příliš plánovat. Z mých úvodních rozhovorů s předsedy krajských soudů vyplynulo, že jsou nespokojeni s tím, jak nová právní úprava vymezuje jejich roli při výběru a jmenování soudců. A nespokojeni jsou právem; je to systém založený na nedůvěře k předsedům soudů.  Vadilo jim též, jakým způsobem ministerstvo určilo počty soudců přidělených jednotlivým krajským soudům v rozhodnutí o systemizaci.

Pan ministr udělal velmi důležitý krok. Hned na začátku roku se sešel s předsedy krajských soudů a nabídl jim svou představu vzájemné komunikace založené na respektu a férovém jednání. Začali jsme přípravou dohody o vyváženém postupu při jmenování soudců; ta byla završena podpisem memoranda mezi ministrem a předsedy v Jindřichově Hradci. Byl to první krok k obnovení vzájemné důvěry. Při těchto jednáních se postupně ukázalo, že pravidla nastavená novelou zákona o soudech a soudcích a prováděcí vyhláškou jsou velmi zdlouhavá a komplikovaná a nemohou vést k plynulému doplňování chybějících soudců. Nyní jsme na konci jednání též o rozumné dohodě o systemizaci.

Takže těmto úkolům jsem se věnoval v prvních měsících nejvíc. Podle rozhodnutí pana ministra jsem také povinen, předtím, než je on sám podepíše, kontrolovat všechna zásadní rozhodnutí a jiné důležité písemnosti náležející do mé agendy. Někdy přitom zjišťuji, že za ta dlouhá léta v justici mám až příliš mnoho zkušeností.

Jaroslav Bureš při kulatém stolu České justice – vlevo vydavatel České justice Ivo Hartmann, vpravo předseda Krajského soudu v Praze Ljubomír Drápal Foto: Radek Čepelák

X Máte zkušeností až moc?

Abyste mi porozuměli. Prostě mám celkem jasnou představu o tom, jakou formální podobu a obsahovou kvalitu by všechny tyto písemnosti měly mít. Bez ohledu na to, v kterém útvaru ministerstva byly dokumenty připraveny, by je měli jejich adresáti vnímat jako dílo jediného člověka. Vždyť je podepisuje pan ministr, člen vlády a ústavní činitel. To ovšem není jednoduché zajistit. Na druhou stranu postupně v budově poznávám mladé a schopné úředníky, kteří to plně chápou a mají ambici se na takové kvalitě podílet. To mne těší. S tím myslím velmi souvisí i další velké téma, a to je využívání soudcovských znalostí ministerstvem spravedlnosti, a to pro potřeby celé justice. Rozhodně bych chtěl udělat mnohem více pro motivaci těch nejlepších soudců, kteří pro věk ukončili svůj mandát a mají ještě chuť do práce, pokračovat v justiční kariéře na ministerstvu. Kombinace zkušeností a mladých lidí, kteří se chtějí něco naučit a něco dokázat, je vždy ideální, a to v každé profesi.

X Neměly by se tedy vrátit na ministerstvo také soudcovské stáže? Ústavní soud je sice v minulosti zakázal, ale objevují se názory, že tento nález už je překonaný.

Určitě je již překonaný. Ve Francie, Rakousku nebo Německu (země tradičně nám blízké) považují za samozřejmost, že soudci nějakou dobu působí na ministerstvu. A nikdo to tam nevnímá tak, že se snad soudce dostává do konfliktu s principy své nezávislosti. To je uměle vytvořená teorie. Je nejvyšší čas k nápravě. Když se bavím s předsedy soudů, tak jsou naladěni na stejnou vlnu. Ostatně nejen náš Ústavní soud v minulosti měnil své názory také podle personálního obsazení. Tehdejší názor jsem vnímal také jako významně podmíněný souhrou okolností. Nemá žádný hluboký, právně filosofický základ.

Stáže soudců jsou spojeny s oboustranným přínosem. Přispívají též k většímu porozumění mezi soudci – předsedy soudů a ministerstvem při společných úkolech na správě soudnictví. Obávám se jakéhokoliv modelu „jedné hlavy“ soudnictví. Náš koncept dělby správy justice je vyvážený a prověřený, obstál a jediné, co potřebuje, je vylepšit kvalitou lidí; právě k tomu mohou též přispět stáže soudců.

X Budete připravovat nějakou novelu zákona o soudech a soudcích? Třeba i kvůli výběru předsedů krajských soudů. I kvůli případu Grosam u Evropského soudu pro lidská práva také zřejmě budete měnit pravidla pro kárná řízení (ESLP tento týden rozhodl, že ČR má upravit systém kárných řízení – vadí například nemožnost odvolání pozn. red.).

Budeme ji podporovat. Zejména postupy při výběru kandidátů a pak soudců jsou tak komplikované a časově náročné a nepraktické, že prostě nemohou sloužit k plynulému doplňování počtu soudců. Pan ministr byl od počátku skeptický k možnosti zásadně novelizovat tuto relativně novou úpravu. Co můžeme vylepšit určitě, je úprava v prováděcí vyhlášce.

Nicméně po poměrně významné poradě s předsedy krajských a vyšších soudů v Kroměříži, které se účastnili též oba předsedové ústavně právních výborů a předsedové nejvyšších soudů, se věci jeví optimističtěji. Rýsuje se určitá společná dohoda mezi Nejvyššími soudy a ústavněprávními výbory, kterou by mohlo ministerstvo podpořit. Výběr kandidátů a soudců musíme postavit na racionálním základu, zabránit duplicitám a zbytečnostem, zbavit se nedůvěry a významně posílit kompetence předsedů soudů. Podobnou cestu jakýchsi předběžných konzultací v klíčovém výboru sněmovny jsme zvolili i u návrhu nového trestní řádu, jehož osnovu ministerstvo předložilo k diskusi ústavněprávnímu výboru. Též v oblasti návrhu nové úpravy kárného řízení se blížíme dohodě. Zejména co se týče návratu dvoustupňového řízení.

X První stupeň by tedy byl opět na vrchních soudech?
Ano.

X Odvolacím soudem by zůstal Nejvyšší správní soud?

O tom se vede diskuse. Nejvyšší soud usiluje o to, aby to byl odvolací instancí. Kárnou kompetenci směrem k soudcům NSS by měl mít sám NSS.  Soudci z úseků správního soudnictví by měli zasedat i v kárných senátech prvního stupně. Samozřejmě víme, že poslanci budou mít své představy o personáliích. Jestli např. v senátech na vrchních soudech mají zasednout i odborníci z praxe nebo osobnosti právní vědy. To ministerstvo prozatím nechává otevřeno.

X A co státní zástupci? Měla by se dvojstupňovost týkat i jich?

Není myslím důvod hledat pro ně jiný model než pro soudce.

X Co se týká vymezení kárných skutků, počítá se s tím, že to bude více konkrétní, anebo to bude více obecné a nechá se volná ruka pro rozhodování kárným senátům?

Myslím, že vhodnější je zvolit vyšší míru obecnosti, avšak návodně formulované. Takový koncept vždy dává větší prostor judikatuře. Ostatně rozhodovací praxe NSS z poslední doby míří správným směrem, a to i co se týče vymezení té hranice, o kterou zřejmě v naší debatě jde, tedy o hranici mezi právem na názor a excesem. K posuzování „běžných deliktů“ typu průtahy, nepřipravenost na jednání, porušení procesních předpisů atd., je judikatura celkem bohatá. Klíčové je postupné judikatorní vymezení excesivního právní názoru a s ním spojeného postupu.

X Co se týká judikatury kárných senátů ohledně soudců, tak i díky tomu, že je několik konkurenčních kárných senátů, tak se judikatura vyvíjí. V případě státních zástupců ale funguje jediný senát, u něhož se ukázalo, že je velmi složité vymezit hranici mezi excesem a právním názorem. Ukazuje se to jako problém i proto, že je to odpovědnost systémová. U případu typu Postoloprty kárný senát řekl, že to je názor excesivní, ale protože je tam mnoho okolností, tak to potrestat nelze. Přemýšlí se o nějakém strukturovaném vymezení kárné odpovědnosti státních zástupců?

Je to složité. Vedoucí státní zástupci hájí aprobační systém a myslím, že právem. Pak ale nemohou stejně právem hájit myšlenku nezávislosti svých podřízených. Nelze mlčet k otázce kde je případná odpovědnost vedoucího státního zástupce, bez jehož rozhodnutí a podpisu a názoru by ten hypoteticky „excesivní“ právní názor státního zástupce nemohl spatřit světlo světa a nemohl by být zastáván a prosazován v řízení. Vždy však jde a půjde o velké vyvažování; postavení státního zástupce by mělo odpovídat potřebě státu naplňovat zákony a trestní politiku. Což je, tedy trestní politika, téma, které by mělo být se vší vážností znovu nastoleno. Ani se nepamatuji, kdy jsem na dané téma slyšel nějako odbornou debatu.

Jednání Kolegia předsedů krajských soudů Foto: Kolegium předsedů KS

Jestliže se však máme vrátit k tématu, pak nelze pustit ze zřetele, že rozhodně nesmíme ztratit zájem mladých právníků o práci v řadách státního zastupitelství a samozřejmě též důvěru veřejnosti.  Představa, že za každou chybu, která je a může být lidským omylem, bude státní zástupce stíhán, je nereálná a především nesprávná.  Ale zjevná systémová selhání a excesy nelze tolerovat. Jde „jen“ o to, jak excesy vymezit. Kauza Postoloprty se tomu vyhnula, protože v té věci nebyl stíhán vedoucí státní zástupce.

Byla stíhána dozorová státní zástupkyně, která se posléze stala vedoucí.

Ale vyhnula se té případné odpovědnosti, protože otázka nebyla nastolena. Můžeme hledat inspiraci v zahraničních úpravách, ale bez toho, že bychom vzali v úvahu, jak její řešení ovlivňuje aprobační systém, ji správně nevyřešíme.

X Jak teď vypadá práce na systemizaci, tedy rozdělení počtu soudcovských míst v rámci justice?

Dohoda v tom smyslu slova, že všichni odcházejí spokojeni, ani nemůže být dosažena. Především proto, že počet soudců, což předsedové uznávají, je tzv. zastropován a pracujeme s finančními omezeními.  Myslím však, že výsledkem je rozumný a férový kompromis. Kolegium předsedů nám dalo svoji představu systemizace, odlišnosti od našeho pohledu nejsou velké. Základním východiskem je, že musíme najít měřítko pro každou soudní agendu i tu nejmenší, a jednotlivé agendy pak správně přepočítat z hlediska zatíženosti jednotlivých soudců. Podle nich pak musíme určit odpovídající počet míst k rukám předsedů krajských soudů. Systemizace počínaje rozhodnutím pro příští rok bude vyjadřovat trendy. Je nezbytné kalkulovat s tím, jak se agendy vyvíjí a plánovat s vidinou odchodů a příchodů soudců jejich očekávanou potřebu. Ta práce byla intenzivní a věřím, že férová. Téměř již neslyším hlasy, že musíme najít nějakou skvělou agenturu, která nám vypočítá, jak to je. Ostatně sám jsem tomu nikdy nevěřil. Justice to umí sama.

X Jakou metodu jste pro přepočet zvolili?

Základní metoda vychází z propočtu na 3-5 let a na 45 kalendářních týdnů. Opticky to vypadá, že je to jedno, ale to, na čem kolegium předsedů krajských soudů bazírovalo, zejména doktor Ljubomír Drápal (předseda Krajského soudu v Praze pozn. red.) bylo, že potřebujeme vidět nápad na jednoho soudce na týden. Je to za prvé nejobjektivnější, a za druhé dáváte soudci jasnou představu, jak si má organizovat práci.

X Kolegium předsedů uzavřelo s ministerstvem dohodu o stážích soudců na vyšších soudech. Proč?

Nechceme, aby to bylo tak, že rozpočtově předseda soudu doplatí na to, že „jeho“ soudce, kterého platí z přidělených prostředků, pracuje pro jiný soud. Pro krajské a nižší soudy máme zafixován počet 2818 soudců. To, co je nad to, do stavu něco přes 3000 soudců, je k dispozici nejvyšším a vrchním soudům, ale ještě jsme položili otázku, zda vytvořit polštář pro mateřské a stáže. Aby to nebylo tak, že předseda krajského soudu je blokován ve využití místa opuštěného, byť dočasně, stážistou. Správnější cesta bude u mateřských posupovat podle pracovně právních předpisů.

X Řešíte s předsedy soudů otázku soudcovských platů? Kolegium předsedů i Soudcovská unie vyjádřili obavy, že by zmrazení platů mohlo pokračovat. Jak to vnímáte z pozice ministerstva? A jak se vy osobně, jako bývalý představitel justice, díváte na některé individuální žaloby?

Asi nebylo šťastné, že záměr zmrazení platů nebyl vládou předem avizován a projednán se soudci. Myslím si, že kdyby tomu předcházelo jednání, byla by tam velká míra porozumění. Prostě proto, že soudci jsou si vědomi komplikované ekonomické situace, v níž se nacházíme. To se bohužel nestalo. Teď probíhají nějaká další jednání, zejména v budově ministerstva práce, a soudci jsou osobami obvykle velmi dobře informovanými. Takže se rodí jistá nervozita. Já jsem příznivcem toho utlumit nervozitu hned v zárodku a začít jednat o podmínkách. Moje představa, která nezavazuje ministerstvo, je že obě strany musí nějak ustoupit. Kdybych mohl uvažovat nahlas, jako bývalý soudce, tak bych řekl: pojďme se na něčem dohodnout do budoucna a my vám teď vyjdeme vstříc.

X Ale část soudců oprávněně namítne, že to už tady bylo. V roce 2015 byla podepsána dohoda o narovnání soudcovských platů a teď po událostech posledních měsíců kvůli tomu v justici panuje atmosféra nedůvěry.

Oba světy si především musí vyjasnit, zda budou chtít, aby spolu šli dále, anebo ne. To je naprosto klíčové. Já nechci stát na žádné z těch stran. Ne proto, že mě platí ministerstvo ze svého rozpočtu. Velmi dobře chápu, že ekonomicky to není jednoduché a nějakou míru solidarity musí přinést každý, kdo může. Na druhou stranu však také vím, že pro soudce, kteří si podle svých platů, jako každý rozumný občan, nastavili své závazky, je představa, že by jim nemuseli dostát, velmi tíživá a problematická. Koneckonců spravedlivé odměňování soudců má za cíl také to, aby se do těchto starostí nedostávali, protože to s sebou pak nese potencionální riziko ohrožení jejich nezávislosti. Jakkoliv byli ti, kteří říkali, že i sebevětší platy tomu nezabrání.

X Jaký by mělo ministerstvo zaujmout postoj co se týče trestní politiky státu?

Díval jsem se do nějakých dokumentů, když jsem začal znovu působit na ministerstvu a zjistil jsem, že diskuze utichla. Pro pana ministra je to velké téma. Tak jsem se začal ptát. Začal jsem u předsedů nejvyšších soudů. Každá vláda má právo a povinnost hlásit se k trestní politice, s tím souhlasil i předseda Nejvyššího soudu a stejně tak i předseda NSS. Slýchávám názory, že když máme formální pojetí skutkových podstat v trestním zákonu, že už není místo pro trestní politiku. Co je trestným činem říká zákon.

X To jsou argumenty státního zastupitelství.

Nevím, možná Ano. Petr Angyalossy, předseda Nejvyššího soudu mi řekl, samozřejmě že je tu prostor pro trestní politiku státu. Řekl mi to i předseda trestního kolegia František Púry, a dokonce oba projevili velký zájem se na vymezení tohoto prostoru podílet. Moje představa od doby, co jsem opustil budovu právnické fakulty, je jasná. Na prvním místě chráněných hodnot je život a zdraví a na druhém je majetek a majetkové vztahy. Protože to druhé se dá reparovat, to první často nikoliv. Třebaže se mluví o náhradě nemajetkové újmy, tak platí, že narušené zdraví nevrátí a nenahradí. Sám jsem jako předseda legislativní rady vlády vracel předlohu trestního zákona k přepracování právě s tímto odůvodněním.

Musíme se například ptát, jak vytvářet podmínky pro to, aby odsouzení byli maximálně motivováni nahradit škodu. Odsouzený, který vykonává dlouholetý trest odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost a venku čeká zástup poškozených, to zpravidla nejde dohromady.  Zjevně tu převážil zájem státu nad zájmem poškozených. To je jedna stránka mince. A druhá, o které se často bavím s místopředsedou Nejvyššího soudu a specialistou na korporátní právo Petrem Šukem, je ta, že reálně existují zdi a bariéry mezi právními disciplínami. Na jedné straně například dojdeme k závěru, že z hlediska korporátní úpravy práva řádného hospodáře je určité jednání (které zpravidla bývá i typové) v pořádku, ale současně přihlížíme tomu, že je kriminalizováno. To není špatné, to je nepřijatelné. Nový Občanský zákoník byl právem ohlašován jako kodex, jehož stěžejní zásada zní „co není zakázáno, je v soukromoprávních vztazích dovoleno“. Stálé zdůrazňování, že prioritu mají v těchto vztazích civilní sankce a trestní sankce je „ultima ratio“, to je také trestní politika.

X Ústavní soudce Jaromír Jirsa čelí nařčení právníka a podnikatele Daniela Palka z toho, že neoznámil svoji podjatost, když rozhodoval o jeho ústavních stížnostech. Palko tvrdí, že se soudcem Jirsou udržoval dlouholetý přátelský vztah, dokonce mu měl půjčovat peníze. Co na to říkáte?

Posoudit to náleží soudcům Ústavního soudu. Institut podjatosti a vyloučení soudce je upraven ve všech řádech na všech úrovních a samozřejmě i pro případ rozhodování u Ústavního soudu. Vždy je v něm nějaká subjektivní míra, pokud jde o skutečnosti, které se dotýkají osobního vztahu účastníka řízení a soudce. Ale co je justice justicí, tak se nikdy nevyplácela změna přístupu. Jestliže se jako soudce z tohoto důvodu v jednom řízení vyloučím, pak to musí platit i pro další řízení. Eva Paseková, Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

V Madridu protestovaly na dva tisíce lidí, vadí jim nadcházející summit NATO i výdaje na zbrojení

Na 2200 lidí v neděli v centru Madridu demonstrovalo za mír, proti zbrojení a summitu Severoatlantické aliance, který se od úterý do čtvrtka koná ve španělské metropoli. Manifestace byla pokojná a kromě španělštiny mezi účastníky zněla i angličtina, němčina a portugalština, napsal deník El Periódico. Už v sobotu se Madridu v souvislosti se summitem NATO konala demonstrace španělských vojáků za „důstojné platy“, informovala televize Telemadrid.

Na nedělní pochod v Madridu dohlížel velký počet policistů, kteří rovněž kontrolovali autobusy, jež svážely demonstranty z různých koutů země. Někteří z policistů budou v následujícím týdnu během summitu součástí největšího nasazení španělské policie, na bezpečnost vrcholné schůzky NATO bude dohlížet na 10 000 příslušníků bezpečnostních složek.

Lidé v průvodu nesli transparenty s nápisy „Ne NATO“, „Vojenské výdaje dejte školám a nemocnicím“ či „Nebudeme platit vaše války“.

Jeden z účastníků, španělský levicový europoslanec Miguel Urbán novinářům řekl, že je proti „americkému imperialismu“ v NATO, který si podle něj „podrobuje Evropu“, ale i proti velmocenské militantní politice ruského prezidenta Vladimira Putina.

Organizátoři v prohlášení před začátkem akce odsoudili ruskou invazi na Ukrajinu a vyzvali španělskou vládu a EU, aby zintenzivnily diplomatické úsilí k jejímu ukončení. Odmítli zároveň další posílání zbraní Ukrajině, napsal deník El País.

Pochod začal v poledne u nádraží Atocha a prošel městem asi tři kilometry na náměstí Plaza de Espaňa, kde organizátoři přečetli krátké prohlášení. V něm mimo jiné vyzvali k rozpuštění NATO, odmítli zvyšování vojenských výdajů a vyzvali k mírovému řešení konfliktů.

NATO jako hrozba pro mír

„Jsme proti konání summitu NATO v Madridu a proti zvyšování výdajů na zbrojení,“ řekl před začátkem pochodu deníku El País ekolog Enrique Quintanilla. Podle svolavatelů akce je NATO hrozbou pro mír, což podle nich prokázaly zásahy v bývalé Jugoslávii, Iráku či Afghánistánu, které podle kritiků aliance tyto země destabilizovaly.

Zvyšování výdajů na obranu členskými zeměmi NATO, k němuž některé země přiměly obavy kvůli ruskému napadení Ukrajiny, podporují i španělští vládní socialisté premiéra Pedra Sáncheze, druhá ze stran vládní koalice Unidas Podemos to ale kritizuje.

Sobotní demonstraci za vyšší platy vojáků zorganizovaly armádní odbory, které se obávají, že chystané zvyšování výdajů na obranu na dvě procenta HDP se nedotkne platů, ale že půjde jen o výdaje na zbraně a vojenské vybavení.

Stovky demonstrantů v sobotu v Madridu nesly mimo jiné transparenty s nápisy „Chceme spravedlivé platy“ či „Hezkými slovy rodiny nenakrmíme“. Organizátoři akce uvedli, že platy vojáků jsou nejnižší z platů španělských státních zaměstnanců. Tento týden podle deníku El País navštívil Madrid také šéf Evropské organizace vojenských sdružení a odborů (EUROMIL) Emmanuel Jacob.

X X X

Země G7 připravují investice do světové infrastruktury ve výši až 600 miliard dolarů. Reagují na čínský vliv

Skupina velkých světových ekonomik G7 investuje v příštích pěti letech do infrastruktury ve světě 600 miliard dolarů (14,85 bilionu korun). V neděli to na summitu G7 v bavorském alpském zámku Elmau oznámil americký prezident Joe Biden. Program nazvaný Partnerství pro světovou infrastrukturu a investice (PGII) je vnímán jako protiváha čínskému megaprojektu označovanému jako Nová hedvábná stezka.

 „Spojené státy do roku 2027 mobilizují do podpory infrastruktury ve světě 200 miliard dolarů,“ řekl Biden.

„Země G7 pak společně vyčlení do roku 2027 celkem 600 miliard dolarů,“ řekl. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová poznamenala, že Evropa do projektu vloží polovinu částky.

Investice do infrastruktury jsou podle Bidena klíčové, neboť moderní technologie vzdálenosti ve světě zmenšily a svět úzce propojily. „Budeme podporovat rozvojové a rozvíjející se země,“ řekl Biden.

Investice podle Bidena nelze vnímat jako akt dobročinnosti bohatých zemí vůči chudším, neboť z nich budou mít užitek všichni. Německý kancléř Olaf Scholz řekl, že program PGII je dalším příkladem jednoty a odhodlanosti zemí G7.

Biden uvedl, že Spojené státy podpoří mimo jiné solární projekt ve čtyřech angolských regionech o objemu dvou miliard dolarů, což zemi pomůže splnit její klimatické závazky.

Další peníze získají například Pasteurův institut v Dakaru pro zařízení na výrobu vakcín, telekomunikační propojení podmořskými kabely mezi jihovýchodní Asií a západní Evropou přes Afriku či studie pro možné první umístění malého modulárního reaktoru v Rumunsku.

Italský premiér Mario Draghi v prohlášení zdůraznil, že v krátkodobém horizontu je s ohledem na současnou situaci nutné investovat do plynové infrastruktury ve světě. Zároveň uvedl, že v budoucnu by mělo být možné tato zařízení využívat pro dopravu vodíku, který Evropská unie považuje za budoucí zdroj čisté energie.

Projekt Nové hedvábné stezky, který se oficiálně nazývá Iniciativa Pásu a cesty, Čína zahájila v roce 2013. Cílem je posílit vzájemný obchod a zvýšit investice i vliv ve většině asijských zemí, ale i na dalších kontinentech.

Řada evropských zemí a Spojené státy projekt vnímají jako nezdravé posilování vlivu čínského totalitního režimu a chtějí jej vyvážit.

X X X

Verdikt o potratech hýbe Amerikou. Má dohru v ulicích, na klinikách i u soudů

Do ulic amerických měst vychází tisíce demonstrantů. Potratové kliniky ve světle nových zákazů ruší naplánované termíny a těhotné ženy rychle hledají alternativní péči. U soudů začíná nové kolo sporů. To vše přináší víkend ve Spojených státech, kde Nejvyšší soud v pátek zrušil ústavní právo na potraty. Umožnil tak jednotlivým státům procedury zakazovat.

 Manifestace se neobešly bez výtržností lidí z obou stran kontroverzní otázky, v Arizoně už v noci na sobotu policie rozháněla dav u státního kapitolu slzným plynem.

Napříč USA se tak prakticky bezprostředně po publikaci verdiktu začaly ukazovat dalekosáhlé dopady dramatické intervence nejvyššího soudu, která podle kritiků ohrožuje i další práva Američanů vybojovaná na soudním poli v posledních dekádách.

Konzervativní většina soudního senátu shledala, že otázka legalizace potratů byla v roce 1973 rozhodnuta špatně a že americká ústava právo na ukončení těhotenství negarantuje. Šlo o velmi vzácný moment, kdy nejvyšší soudní instance v USA zrušením precedentu práva občanů omezila, nikoli rozšířila.

V důsledku verdiktu mohou američtí zákonodárci přístup k potratům libovolně regulovat. Několik států kontrolovaných Republikánskou stranou interrupce ihned zakázalo a očekává se, počet států zakazujících či omezujících možnost žen ukončit těhotenství brzy přesáhne 20.

Pokud v těchto státech ještě fungovaly kliniky poskytující související péči, pak se to rychle mění. Deník The New York Times (NYT) popisuje případ kliniky Women’s Health Center of West Virginia ve městě Charleston, která hned v pátek zrušila všechny dohodnuté termíny. Důvodem údajně byla obava, že v Západní Virginii po zásahu nejvyššího soudu znovu platí norma z předminulého století, která provádění potratů stavěla mimo zákon.

„Když jsem šla spát, měla jsem svůj termín a všechno bylo dohodnuté, a dnes (v pátek) je to jako před rokem 1973,“ řekla jednadvacetiletá žena, která si v dané klinice ve čtvrtek domluvila schůzku na červenec.

Ženy, které chtějí ukončit těhotenství, ale žijí ve státech, kde nyní možnost navštívit potratovou kliniku mizí, teď překotně vyhledávají péči v jiných státech nebo se ohlíží po jiných možnostech, píše NYT. Upozorňuje při tom na nárůst poptávky po pilulkách vyvolávajících potraty.

Zájem o potraty je čtyřikrát větší

Nezisková organizace Just the Pill, která tuto péči v několika státech zprostředkovává, uvedla, že v prvních hodinách po rozhodnutí nejvyššího soudu obdržela asi čtyřikrát tolik žádostí o schůzky než běžně dostává za jeden den.

Před budovou nejvyššího soudu ve Washingtonu i v sobotu pokračovaly protesty proti změně ústavního pořádku, který platil téměř 50 let a který podle průzkumů podporovala většina Američanů. Podle agentury AFP za mimořádných bezpečnostních opatření demonstrovaly tisíce lidí.

„Žádná žena by neměla být nucena stát se matkou,“ řekla jistá devatenáctiletá účastnice protestu. Policie chránící washingtonský Kapitol uvedla, že zatkla dva lidi, zřejmě za vylití červené barvy ke schodům nejvyššího soudu, píše NYT.

Někdo v sobotu rozbil sedm oken na sídle zákonodárného sboru ve Vermontu a na přední straně budovy zanechal nápis „jestli nejsou v bezpečí potraty, pak ani vy“. V Longmontu ve státě Colorado v sobotu ráno hořelo v křesťanském středisku po těhotné ženy, což úřady podle televize NBC News vyšetřují jako žhářský útok.

Asi nejdramatičtější dění zažilo sídlo arizonského parlamentu ve Phoenixu, kde policie v pátek večer použila slzný plyn. Policie po použití slzného plynu hovořila o „anarchických a kriminálních činech“, protestující zase o násilné a přehnané reakci, která přišla bez varování, píše AP.

Část americké veřejnosti páteční verdikt vítá, přičemž zdůrazňuje práva „nenarozených dětí“, jak lidé z takzvaného hnutí pro život hovoří o embryích a plodech. „To, co zastánci názoru ‚moje tělo, moje volba‘ nechápou, je, že potracené miminko žádnou volbu nemělo,“ řekl agentuře Reuters muž při shromáždění u budovy nejvyššího soudu USA.

Celostátní právo na potrat pocházelo z verdiktu v procesu označovaném jako Roeová versus Wade z roku 1973. Jeho zrušení znamená, že rozhodování o interrupcích bude od nynějška v režii jednotlivých států. Prezident Joe Biden označil páteční rozhodnutí soudu za tragický omyl, předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová ho nazvala šokujícím.

X X X

Dovolená v ohrožení: Evropská letiště praskají ve švech, tíží je nedostatek lidí i stávky

Léto je tady a mnoho lidí se jistě chystá na dovolenou. Pokud míříte do ciziny letecky, připravte se na možné komplikace. Větší vytížení evropských letišť a nedostatek personálu může mít za následek nejen zpoždění letů, ale i několikadenní nedobrovolný odklad návratu domů.

Více než tři hodiny před odletem, čekání u přepážky a dlouhé fronty u bezpečnostní kontroly. S tím se v posledních dnech potýkají cestující na evropských letištích a Praha není výjimkou. „Čekáme velmi silné období, které nastane od příštího týdne a také první týden o prázdninách, kdy se může projevit nedostatek zaměstnanců,“ uvedla tisková mluvčí Letiště Praha Klára Divíšková. „Praha na tom není tak špatně, když se podíváte do Amsterdamu, Paříže, Londýna nebo do Barcelony, tam je opravdu panika. Někdy nestačí ani tři až čtyři hodiny na odbavení,“ řekl prezident Asociace cestovních kanceláří Jan Papež.

 V Barceloně uvízla i skupinka Čechů včetně rodin s dětmi. Ti měli odletět už v pátek, ale nečekaně se jim pobyt, podle posledních informací, prodloužil až do pondělí. „Měli jsme odletět v sedm hodin, ale v 18:55 nám ten let zrušili. Zhruba hodinu jsme čekali u vchodu do letadla, než jsme někoho odchytli, aby nám řekl, co se děje,“ popsala česká turistka v Barceloně.

Celou situaci komplikuje stávka letecké společnosti, cestující si stěžují na nedostatek informací. „Dostali jsme hotel, ze kterého nás ráno vykopli zpátky na letiště a teď čekáme. Nevím, kdy poletíme domů, ani nedostaneme žádný další hotel, protože ta letecká společnost má snad nějakou stávku, nemůžeme se tam dovolat,“ sdělila turistka.

V případě problémů s odletem máte právo na kompenzaci jako všichni ostatní v Evropě. „Pokud se jedná o let, který je v Evropě, tak máte nárok nejčastěji na 250 až 300 euro při krátkém letu. U dálkového letu můžete dostat až 600 euro, ale záleží, jak dlouhé to zpoždění bylo,“ vysvětlil Papež.

Pokud má let zpoždění více než šest hodin nebo letadlo neodletí vůbec, vyplatí se mít i pojištění navíc. „Máme takzvané pojištění zmeškání odjezdu. To klientovi umožňuje dostat určitou formu kompenzace. Když na letišti stráví více než šest hodin, tak tam nabíhá za další období konkrétní částka, kterou může využít, když si jde koupit jídlo a pití nebo když je to delší, tak si zaplatí hotel,“ řekl tiskový mluvčí ERV pojišťovny Vlastimil Divoký.

Odborníci doporučují být na letišti minimálně tři hodiny před odletem. Případné kompenzace je potřeba vždy řešit s leteckou společností, nikoliv s letištěm nebo cestovní kanceláří.

 X X X

Snažíme se diváky nalákat, společenské náladě se ale čelí těžko. Říkají pražští divadelníci o končící sezóně

Diváci se pomalu ale jistě vracejí do divadelních sálů. Podle některých pražských scén ale čekají návštěvníci s nákupem lístků až na poslední chvíli a většinou je přitáhnou komedie. Zeptali jsme se divadelníků, jak hodnotí končící sezónu a jak moc jim nakupování lístků na poslední chvíli komplikuje provoz.

První česká scéna uvedla na jevišti historické budovy opakovaně inscenaci Erbenovy Kytice a tu se pokaždé podařilo vyprodat. Podle mluvčího Národního divadla Tomáše Staňka jdou teď lísky sehnat už jenom na pár představení.

„Vstupenky na poslední inscenace divadelní sezóny jsou v tuto chvíli v podstatě vyprodány. Zbývají už jen poslední místa. Sledujeme ale změnu nákupního chování,“ vysvětluje mluvčí divadla.

„Diváci zakupují většinu vstupenek v řádu dní a nikoliv v řádu týdnů a měsíců, jak tomu bývalo v Národním divadle zvykem v období před covidem. Pokles obecně zaznamenáváme u titulů takzvaně ‚turistických‘, protože přeci jenom evropská mobilita ještě není v takové kondici jako bývala,“ vysvětluje chování diváků Staněk.

Marta Kubišová byla světová. Fascinuje mě, že není zahořklá, říká Hana Holišová o roli v Divadle Kampa

Ve státní opeře, která je také součástí Národního divadla, kvůli tomu snížili počet vystoupení.

Méně premiér i představení

Snížil se také počet představení v příspěvkové organizaci magistrátu pražském Švandově divadle.

„V poslední dvou letech rušíme v jednu až dvě premiéry ročně, protože zkrátka nemáme na to, abychom vyrobili více. Všechno, co není nutné dělat, se odkládá, a tudíž se maximálně šetří v provozních nákladech,“ popisuje situaci ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek.

„Hrajeme zhruba o pět až šest představení měsíčně méně, což taky dělá významnou úsporu třeba v energiích, protože ty máme od ledna v průměru asi o 300 % dražší než v loňském roce. To je pro divadlo zásadní položka, jde zhruba o 4,5 milionu korun, které musíme najít v provozu šetřením nákladů,“ dodává.

Diváci jsou ostražití a v grantech není dost peněz. Tuto krizi nemusí část z nás přežít, bojí se divadelníci

Na smíchovskou scénu také chodí méně diváků než před dvěma lety. Asi o šestinu. „Ale návštěvnost není to jediné, co nás zajímá. Důležité jsou samozřejmě tržby, protože jsme závislí na tom, co utržíme. Z těch tržeb my pak vyrábíme veškerý program,“ vysvětluje Hrbek.

Podle ředitele Švandova divadla si teď do divadel chodí lidé hlavně odpočinout. „Pozoruji i u nás na pokladně velkou poptávku po komediálních titulech. Nicméně to, co je podstatné je dramaturgie a témata, která je schopná trefit,“ popisuje.

„Není to otázka žánru. Je to otázka toho, co a jak atraktivně na tu scénu uvedete. Je to ale obtížné. Doba se vyvíjí velmi hekticky a to, co platilo včera, neplatí dnes. Témata se také hledají hůře,“ uzavírá Hrbek.

Osvědčené a známé tituly

Na druhé straně Vltavy ve Vinohradském divadle, kde pracuje jako dramaturgyně Zuzana Paulusová, také sledují změny v chování diváků, lidé si podle ní teď vybírají osvědčené a známé tituly.

Lidé na premiéře Prodané nevěsty bučeli, kritička odešla. ‚Publikum se uvolnilo,‘ reaguje režisérka Nellis

 „U nás je to konkrétně třeba Balada pro banditu, Pygmalion nebo Havlovy aktovky, které uvádíme ve studiové scéně. Ty naše nové inscenace, jako je třeba Je třeba zabít Sekala nebo Dům Bernardy Alby, navzdory tomu, že jsou zajímavé a umělecky kvalitní, tak se teprve rozbíhají,“ popisuje situaci.

Vinohradské divadelníky ale podle dramaturgyně potěšilo, že návštěvníci mají větší zájem o předplatné.

Podle Tomáše Přenosila ze soukromého Studia DVA si i tam našlo cestu do sálu více diváků, i když pomalu.

„Silnější a divácky oblíbené tituly se určitě vyšplhaly až k někam k osmdesáti, devadesáti někdy i stoprocentní vyprodanosti a tituly, které jsou na repertoáru delší dobu, tak se mohou pohybovat kolem poloviční vyprodanosti. Za což jsme velmi rádi, že se daří takováto návštěvnost plnit,“ vysvětluje.

Pražské soukromé divadlo na Jezerce v čele s principálem Janem Hrušínským se zatím nerozhodlo omezit výdaje výpadek příjmů na vstupenkách, ale zaznamenali.

„Příjmy, které jsme rok a půl neměli kvůli tomu, že divadla byla zavřená, kompenzovány nebyly. Ale já pevně věřím, že ta kvalita divadla znovu diváky do hlediště přivede v plném počtu, jinak bych to nemohl dělat,“ dodává Hrušínský s tím, že teď čerpají peníze z rezervy, kterou si našetřili v minulých letech.

x x x

Kuchtovo hostování ve Spartě vyvolalo poprask. Slávisti zuří, internet je plný vtipů

Derby pražských „S“ se v posledních dnech přesunulo na přestupový trh. Z vítězství se nakonec raduje Sparta, která získala hvězdného útočníka Jana Kuchtu. 25letý reprezentant, jenž hrál ještě nedávno za Slavii, přichází na Letnou s opcí z Lokomotivu Moskva na roční hostování. Do Ruska přestoupil od úhlavního sparťanského rivala teprve v lednu. Sparťané a slávisté tak nyní „válčí“ na sociálních sítích. Objevilo se i mnoho tematických vtipů.

„Jakmile se naskytla možnost Honzu získat, okamžitě jsme začali jednat, protože byl v úzkém okruhu útočníků, na které jsme v posledních měsících cílili. Trenér s tímto příchodem ihned souhlasil. Posílit tým o prověřeného střelce bylo v tomto přestupním období důležitým bodem,“ uvedl na klubovém webu sportovní ředitel Sparty a ikona českého fotbalu Tomáš Rosický.

Že půjde o obrovskou posilu, připustil například bývalý český reprezentant Jan Rajnoch: „Kuchta do Sparty? Letní pauza sice ještě bude dlouhá, ale Sparta se už teď hlásí jednoznačně do hry o mistrovský titul.“

S tím naopak nesouhlasil řeporyjský starosta Pavel Novotný. „Sparty se hra o titul roky netýká. Nejste ve výběru,“ uvedl komunální politik, který je znám svou velkou náklonností k pražské Slavii.

Kuchta ještě v sezoně 2020/21 získal v Edenu mistrovský titul, přispěl i k triumfu v poháru. Slavii navíc pomohl do čtvrtfinále Evropské ligy. Díky patnácti nastříleným gólům se též společně s Adamem Hložkem stal nejlepším střelcem ligy. A právě zázračné dítě českého fotbalu Hložka by měl nyní ve Spartě nahradit.

O odkup své bývalé opory stála podle médií i Slavia, sám hráč dal ale přednost Spartě. Letenský klub údajně zaplatil za hostování jeden milion eur. Proto není divu, že na sociálních sítích dochází mezi slávisty a sparťany k vášnivým, někdy až vulgárním výměnám názorů. Nutno zmínit, že Kuchta hrál za Spartu již v mládežnických soutěžích.

Pokrytectví obou táborů vystihl docela přesně jeden z uživatelů na Twitteru: „Plavšić jde do Slavie. Sparťané: ‚Hajzl, žoldák, gauner…‘ Slávisté: ‚Skvělý příchod, nechápeme, jak o něj Sparta mohla přijít.‘ Kuchta jde do Sparty. Slávisté: ‚Hajzl, žoldák, gauner…‘ Sparťané: ‚Skvělý příchod, nechápeme, jak o něj Slavia mohla přijít.‘“

Na internetu se již na toto téma objevilo mnoho vtipů. Jeden z uživatelů na Twitteru „upravil“ v souvislosti s příchodem Kuchty výsledek přátelského utkání s Duklou na 20:0 pro Spartu. Letenští přitom doopravdy vyhráli těsně 2:1. Další vtipálci přirovnávají hvězdného fotbalistu k Mr. Beanovi či legendě MMA – Conoru McGregorovi.

Objevila se také predikce nadcházejícího pražského derby. V něm by si podle odhadů na Kuchtu mohl počíhat slávistický obránce Jan Bořil a dát bývalému spoluhráči co proto.

Kuchta mohl teoreticky z Lokomotivu odejít na rok zadarmo vzhledem k výjimce, kterou FIFA zavedla po vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu pro zahraniční hráče působící v ruské lize. Vzhledem k tomu, že Spartu posílil po dohodě na hostování, představitelé Lokomotivu přislíbili Slavii, že své závazky uhradí.

I v jejich dresu se Kuchtovi dařilo. V ruské lize odehrál deset utkání s bilancí tří branek a dvou asistencí. Další zdejší působení mu však zkomplikovala už zmíněná ruská agrese, která vypukla měsíc a půl po jeho příchodu do moskevského týmu.

Mezitím na sebe výrazně upozornil i ve čtyřech červnových duelech elitní skupiny Ligy národů, v nichž dal za národní tým dvě branky.

X X X

  Filip Salač v Assenu desátý

V neděli 26. června vyvrcholil letošní jedenáctý závod světového šampionátu silničních motocyklů. V závodě nechyběl v kategorii Moto2 Filip Salač, český reprezentant a člen ACCR Czech Talent Teamu Autoklubu České republiky. Ten startoval ze čtvrté řady a předvedl stabilní výkon bez vážnější chyby. Výsledkem bylo skvělé desáté místo, které je nejlepším letošním výsledkem českého jezdce.

 V ranní warm-upu byl Filip klasifikován na osmé pozici. Před závodem tak v panovala v týmu spokojenost, ale také nervozita z úzké trati. Filip naštěstí zvládl nejen první kolo a držel se okolo patnáctého místa. Poté začal stoupat pořadím vzhůru a cílem nakonec projel jako desátý. Ztráta pouhých 7 sekund na vítěze po odjetých čtyřiadvaceti kolech naplnila českého reprezentanta optimismem do druhé poloviny letošní sezóny.

„Ráno se warm-upu jsem měl opět dobré tempo a dojel jsem osmý. Byl jsem spokojený, ale měl jsem velký stres z prvního kola, protože trať v Assenu je hodně úzká a na těch velkých motorkách je důležité se tam složit. Bál jsem se, abych neudělal chybu a závod pro mě neskončil hned na začátku. Nakonec to vyšlo, v závodě jsem měl dobré tempo, povedla se z toho moje první TOP10 v Moto2, mám velkou radost. Tým celý víkend pracoval skvěle, byl to nejlepší závod dosavadní sezóny. Kromě kvalifikace jsem byl pokaždé mezi nejrychlejšími deseti. Musíme ještě zabrat, rychlost máme, je potřeba jít krok za krokem.

Je skvělé, že jsme poslední závod před letní pauzou uzavřeli takhle a nyní mám v plánu se hodně věnovat fyzické přípravě na druhou část sezóny. Děkuji moc týmu za skvělou práci,“ okomentoval jedenáctý závod sezóny Filip Salač. Kolotoč MotoGP teď čeká letní pauza. Sezóna bude pokračovat na anglickém okruhu Silverstone v neděli 7. srpna. Jakub Schimmer, PR a média – sport, Autoklub ČR