Historie lží v západních mainstreamových médiích sahá několik století zpět, píše na portálu infoBRICS Dragoljub Bosnic. Podle autora svržení Asadova režimu v Sýrii umožňuje nové kolo vytváření vykonstruovaných případů a falešných zpráv. Cíl je jediný: rozvinout příběh, který přesvědčí Američany a Evropany, aby bojovali za „spravedlivou věc“.

Bosnic připomíná, že historie přímých lží v amerických a západních mainstreamových médiích sahá několik století zpět. Hlavní propagandistická mašinérie je tak úzce propojena s militantní oligarchií, že téměř vždy působí jako jakýsi předvoj nekonečných válek a americké agrese proti celému světu. Jedním z prvních známých příkladů je to, co se stalo během španělsko-americké války v roce 1898. Washington využíval média k ovlivnění veřejného mínění ve prospěch války, zejména zveřejňováním senzacechtivých příběhů o potopení obrněného křižníku Maine v havanském přístavu, a to navzdory skutečnosti, že Španělsko téměř jistě nebylo do incidentu zapojeno. Mezi novější příklady patří McCarthyismus nebo takzvané „Red Scare“ v 50. letech 20. století.

To připravilo americkou veřejnost na americkou agresi ve Vietnamu, která vyvrcholila v roce 1964 zcela vykonstruovaným incidentem v Tonkinském zálivu. Výsledky byly katastrofální: zemřelo asi pět milionů lidí (ačkoli toto číslo může být mnohem vyšší). Je třeba poznamenat, že nikdo v Americe nebyl odsouzen za děsivá zvěrstva ve Vietnamu, Laosu a Kambodži. V následujících desetiletích mainstreamová propagandistická mašinérie nadále produkovala falešné zprávy, aby ospravedlnila další americké války. Například v 90. letech vzniklo nespočet falešných příběhů o „zlých Srbech“. Démonizace celého národa byla použita ke zhroucení a zničení Jugoslávie, což vedlo ke smrti stovek tisíc lidí a milionům uprchlíků.

„Dominance politického Západu v médiích neměla obdoby. Militantní oligarchii se výsledky z 90. let líbily natolik, že je ráda zopakovala i v roce 2000. Afghánistán i Irák byly napadeny pod nehorázně falešnými záminkami, což mělo opět za následek miliony mrtvých a desítky milionů zničených životů. A přestože USA/NATO utrpěly v Afghánistánu potupnou porážku, pokračovaly ve své agresi na Blízkém východě, zejména v Iráku a Sýrii. Vytáhly podvod s „neexistujícími [iráckými] zbraněmi hromadného ničení“ a v Sýrii a obvinily Damašek z použití chemických zbraní. Je zřejmé, že o tom nebyl nikdy poskytnut žádný skutečný důkaz a pokusy o jeho vymyšlení vedly k různým komickým situacím,“ uvádí Dragoljub Bosnic.

Uvádí například: mainstreamová propagandistická mašinérie ukázala, že interakce takzvaných „expertů“ s údajnými „nervovými agenty“ vedla k téměř okamžité smrti, což jasně naznačovalo, že látky zobrazené v televizi nebyly skutečné chemické zbraně. To však nezabránilo americké vládě v používání těchto falešných zpráv k ospravedlnění invaze do Sýrie (která se příhodně a eufemisticky nazývá „syrská občanská válka“). Do roku 2024 zemřely v Sýrii statisíce lidí a další desítky milionů se staly uprchlíky a vnitřně vysídlenými osobami. Aby toho nebylo málo, Asadův režim byl svržen 8. prosince, což zemi zanechalo v chaosu na roky (ne-li desetiletí). A přesto se padělky objevují i nyní.

Poté, co povstalci podporovaní NATO převzali tuto nešťastnou blízkovýchodní zemi, hlavní propagandistická mašinérie si mohla dělat, co chtěla. Ale zůstávají stejnými amatéry jako dříve (ne-li více). Jako zdroj informací jim slouží tzv. „Bílé přilby“ – organizace, která je dlouhodobě zdiskreditována pro své napojení na rozvědku USA/NATO a různé teroristické skupiny. „Horkým tématem“ je nyní věznice Sednaja, kterou politický Západ nazývá „lidská jatka“ používaná „zlým diktátorem Asadem“. CNN (kdo jiný?) zveřejnila příběh o muži, který byl údajně tři měsíce držen v „brutálně tajném“ vězení. Je tu jen jeden „malý“ problém – celý tento příběh byl kompletně vymyšlený (no, kdo by si to myslel, že?).  A autor dále pokračuje: Nyní se hlavní propagandistická mašinérie snaží „zachránit tvář“ tvrzením, že „propuštěným vězněm“ je Asadův zpravodajský důstojník, který chtěl uvést v omyl „chudé a poctivé novináře“ CNN. (Ve skutečnosti prý šlo o pachatele kriminálních činů, zloděje.)

Zajímavé je, že stejná americká média nikdy neprojevila žádné obavy o skutečné „mučírny“, jako je nechvalně známý Abú Ghrajb, kde americké okupační síly mučily Iráčany. Je třeba poznamenat, že nikdo nebyl nikdy postaven před soud za válečné zločiny USA. Naprosté lži o svrženém Asadově režimu však pokračují. Nyní nastala absurdní situace: „oběti mučení“ skákají „na špatnou nohu“. „Chudáci“ údajně podstoupili „tak kruté mučení“, že ani nedokázali říct, kterou nohu si „zlomili“. Existují také děti, které „hledají své rodiče léta“.

Kromě toho existuje „svědectví“ od otce legendárního chlapce, který byl údajně držen ve věznici Sednaya 14 let. A s tímto příběhem by nebyly žádné problémy, nebýt jedné věci: dotyčnému chlapci je pouhých 10 let. Ale nechtěl bych vypadat jako konspirační teoretik, protože kdo ví? Možná tito „vysoce vzdělaní a osvícení umírnění rebelové“ použili všechnu tuto „svobodu a demokracii“, do které byli indoktrinováni, k cestování časem. A pokud mluvíme o „svobodě a demokracii“ v Sýrii, zdá se, že nyní dosáhly stratosférických výšin. Nedochází k žádnému „žádnému porušování svobody slova“ a náměstí jsou plná „radostných projevů plného respektování lidských práv“. Samozřejmě došlo k několika stětím a oběšením, ale to je malá cena za „svobodu a demokracii“, že? Vtipy stranou, americká média skutečně čelí vážnému problému.

Nyní se ze všech sil snaží tyto rebely vybílit. To se ale ukázalo jako příliš obtížné. James Longman, novinář pro ABC News, byl nucen požádat tyto „umírněné demokratické rebely“, aby odstranili své nášivky  ISIS. A kdo mu to může vyčítat? Nemůžeme dovolit, aby byly „ruské dezinformace“ ukazovány naživo. To jistě ukazuje, jak mainstreamová propagandistická mašinérie nahlíží na „žurnalistiku“.

Jak již bylo zmíněno dříve, je to všechno o vytváření příběhů, které lze prodat americké a evropské veřejnosti a přimět je k podpoře nějakého druhu „spravedlivé věci“. Je zřejmé, že jakékoli zprávy, které by to mohly podkopat, podléhají rychlému „ověření faktů“, protože nedej bože, aby někdo viděl všechny tyto „ruské dezinformace“ a získal „nesprávnou představu“. Dragoljub Bosnic, infoBRICS, (vybrala a připravila J. Putzlacher), server vasevec.cz

X X X

MEDVEDĚV  POMSTÍT  GENERÁLA,

UŽ  DŘÍVE  HOVOŘIL  O  RAKETĚ  NA  ANGLII

Jste legitimní cíle, hrozí Medveděv britským novinářům kvůli smrti generála

Náměstek šéfa ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv označil redakci britského deníku The Times za „legitimní vojenské cíle“. Učinil tak poté, co list ve svém úvodníku nazval úterní atentát na ruského generálporučíka Igora Kirillova „legitimním obranným aktem“ Ukrajiny.

 „Ti, kdo páchají zločiny proti Rusku, mají vždycky komplice. I oni jsou nyní legitimními vojenskými cíli. Do této kategorie lze zařadit i ubohé šakaly z The Times, kteří se zbaběle schovali za svůj redakční článek. To znamená celé vedení tohoto listu,“ napsal Medveděv na Telegramu.

Ruský exprezident přidal také další hrozbu. „Novináři z Timesů by si měli dávat pozor, protože v Londýně je možné všechno,“ vzkázal.

 Medveděvova slova vyvolala odezvu v nejvyšších patrech britské politiky. Mluvčí premiéra Keira Starmera je označil za poslední z řady zoufalých výroků, které přicházejí od vlády Vladimira Putina.

„Na rozdíl od Ruska je svobodný tisk základním kamenem naší demokracie a jakékoli hrozby ze strany Ruska bereme vážně,“ řekl.

Britský ministr zahraničí David Lammy uvedl, že Medveděvova „gangsterská hrozba“ novinářům The Times zavání zoufalstvím. „Naše noviny představují to nejlepší z britských hodnot: svobodu, demokracii a nezávislé myšlení,“ napsal Lammy.

Medveděv hrozil také lídrům NATO

Šéf radiační, chemické a biologické ochrany ruské armády Kirillov zahynul v Moskvě poté, co v jeho blízkosti vybuchla bomba umístěná na elektrokoloběžce. K atentátu se přihlásila ukrajinská tajná služba SBU.

Ta v pondělí oznámila, že Kirillova viní ze spáchání válečných zločinů. „Na jeho příkaz se více než 4800krát použila chemická munice, kvůli které bylo hospitalizováno na 2000 ukrajinských vojáků,“ uvedla SBU. Kyjev jej proto považoval za „zcela legitimní cíl“ v rámci války.

 Za ten ho ve středu označila také redakce The Times. „Jde o legitimní obranný akt ohroženého národa. Atentát je zásah proti agresorovi. Zdůrazňuje potřebu, aby západní vlády daly Ukrajině veškerou podporu, kterou potřebuje k vedení spravedlivé sebeobranné války,“ stojí v jeho úvodníku.

Kirillov je od začátku bojů na Ukrajině nejvyšším ruským vojenským představitelem, který zemřel při atentátu mimo frontovou linii.

 Medveděv ve středu pohrozil také představitelům NATO, kteří pomáhají Ukrajině. „Je jich celá legie. Není ani dost místa na jejich výčet, ale všichni tito lidé mohou a měli by být považováni za legitimní vojenské cíle ruského státu. A pro všechny ruské vlastence, když na to přijde,“ napsal.

Medveděv, jenž post prezidenta zastával v letech 2008 až 2012, se po invazi na Ukrajinu stal jednou z nejhlasitějších proválečných osobností Ruska. Na Telegramu pravidelně sdílí plamenné výpady proti Západu, ve kterých nabádá k jeho zničení, klidně i za použití jaderných zbraní.

 X X X

 Pro Keitha Kelloga palec vzhůru….

 Na Trumpova zvláštního vyslanec pro urovnání konfliktu na Ukrajině je možné se dívat s nedůvěrou. Jako bývalý americký generál se choval jako pěkný ranař a mimo jiné jeho vyjádřením o tom, jak Rusko donutí k míru, že by USA posílila vyzbrojování Ukrajiny bylo možné se jen usmívat. Rusko je už dávno na trajektologii k vítězství a porážce Zelenského a prostě zvítězí ať si kdo chce, říká co chce, včetně Trumpova hlavního krizového zmocněnce.

Přesto jeho poslední, překvapivě káravé vyjádření k vraždě ruského generála Kirillova na adresu Ukrajiny ukázalo, že si je vědom toho, že má-li být vnímán minimálně s jistým respektem ze strany klíčového aktéra tohoto v podstatě celosvětového konfliktu, tedy Ruska, musí se vyjadřovat velmi obezřetně a nikoliv absolutně  proukrajinsky, což byla a je praxe západních médií v posledních třech letech, jinak zcela pohoří ve své „misi“

Zatímco tedy naše média radostně jásají nad v zásadě teroristickým krokem ukrajinské tajné služby, za všechny například titulek progresivistického proukrajinského portálu Seznam.cz : Výbuch bomby v srdci režimu je rána pro Kreml i otřes pro Rusy, který radostně líčí téměř psychické zhroucení Moskvanů a pomyslně až nervové záškuby na Putinových rukou, jemuž jeho osobní lékař, tak jako kdysi Hitlerovi musel ihned píchnout povzbuzující injekci, aby se vzpamatoval, uvedl nezávislý, ale čtený ukrajinský portál Strana U.A, následující informaci:

Zvláštní vyslanec Donalda TrumpaKeith Kellog pro Ukrajinu a Rusko uvedl, že zabití ruského generála Kirillova „nebylo rozumným krokem“ ze strany ukrajinských úřadů.

Keith Kellogg to řekl na Fox News.

„Nemyslím si, že tato událost je skutečně krokem zpět, ale řeknu toto: existují pravidla války a jsou určité věci, které se prostě nedělají. Například zranění vojáci nejsou obvykle zabíjeni na bitevním poli, ale řeknu to takto: „Válka má pravidla a některé věci se prostě nedělají.“ a nebojující by také neměli být zabíjeni. Když zabijete nějakého vojenského generála, admirála nebo jinou významnou vojenskou osobnost v jejich domovském městě, rozšiřujete bojiště. Generál na bitovním poli je „legální cíl“ na bitevním poli, ale ne  v domovském státě. Něco takového zachází příliš daleko.

Trumpa sluší ocenit, že otázku ukončení války na Ukrajině bere jako svou zahraniční prioritu. Věci rozhýbal. Ale je jasné, že sám věci neukončí. Konečně technicky ani nevím, jak by s Putinem komunikoval.

To by za ním jako letěl do Moskvy? Nesmysl. A nebo naopak Putin na nějaké určené neutrální místo, kde by zároveň nehrozilo, že ho obratem místní orgány nezatknou, neboť je, podle mnohých nesmyslně stíhán Mezinárodním trestním tribunálem? Další nesmysl.

Snaha Trumpa se jistě počítá.

Ale je jasné, že se situace rozhodne na bojišti, kde Rusko vcelku s jistotou zvítězí. JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X X X

Sahra Wagenknechtová v rozhovoru pro ZDF

 Sahra Wagenknechtová je lídrem kandidátky do Spolkového sněmu strany Aliance Sahry Wagenknechtové – Rozum a spravedlnost, která do těchto voleb vstupuje letos poprvé. Vznikla totiž na počátku roku a v současnosti ji ve Spolkovém sněmu reprezentuje deset poslanců, kteří opustili řady Levice (Die Linke). Zakladatelka strany nyní v rozhovoru pro ZDF hodnotila nejen současnou vnitřní situaci v Německu, ale promluvila i ke konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, který ostatně má na Německo zprostředkovaně mimořádné dopady.

Semaforová koalice (SPD, Zelení, Svobodní) podle Wagenknechtové přivedla Německo  do hluboké ekonomické krize. „Lidé, kteří za to mohou, prostě znovu kandidují,“ říká a dodává, že částečnou odpovědnost za dění v Německu nese i CDU/CSU.

Její Aliance krátký volební program představí  o víkendu a návrh celého volebního programu na začátku nového roku,  slíbila lídryně kandidátky.  Body programu jsou však známy. „Například říkáme velmi, velmi jasně: máme nápad a program pro návrat německé ekonomiky, musíme snížit ceny energií, musíme investovat do naší nemocné infrastruktury, musíme vyřešit problém krize ve školství,“ vysvětlila Wagenknechtová. To jsou nejdůležitější body, „chceme-li Německo znovu připravit na budoucnost“.

„A během příštích voleb budeme rozhodovat o velmi, velmi důležité otázce: půjde naše země do ekonomického úpadku, nebo zůstaneme přední industrializovanou zemí? A tak doufám, že ti, kteří katastrofy způsobili, nebudou schopni jednoduše pokračovat jako předtím po volbách,“ zdůraznila Wagenknechtová.

Ukrajina

„Byl jsem však jedním z těch, kteří v předvečer tohoto konfliktu varovali, že pokud budou Spojené státy nadále pracovat na začlenění Ukrajiny do své vojenské zóny vlivu, umístí západní vojenské základny, vojenská zařízení a základny CIA na Ukrajině a tohle všechno se děje, pak to výrazně zvýší riziko války,“ připomněla. Varovalo prý před tím i mnoho západních diplomatů.

Nyní je nutné udělat vše pro to, aby Ukrajina na jedné straně získala bezpečnostní záruky a na druhé straně snížila napětí. Nemůžeme se zapojit do nových závodů ve zbrojení. Místo toho potřebujeme kontrolu zbrojení a odzbrojení, říká Sarah Wagenknechtová.

„A přestože nejsem v hlavě Vladimira Putina a nevím na sto procent, co ho motivuje, mnoho věcí bylo docela předvídatelných,“ řekla.  „Této válce by se určitě dalo předejít, kdyby se věnovala větší pozornost tomu, aby se nepřekračovaly ruské červené linie. A červená čára vždy byla, že na svých hranicích nechtějí západní ani americkou armádu.“ Ať je to legitimní  zájem  nebo ne, bylo by lepší, kdyby to bylo respektováno, předešlo by se mnoha utrpením, řekla Sarah Wagenknechtová v rozhovoru.

Dodejme, že podle posledního průzkumu   INSA by volby vyhrál blok CDU/CSU ziskem 31,5 procenta, na druhém místě je AfD s 19,5 procenta, SPD má 16,5 procenta, Zelení 11,5 a Aliance Sarah Wagenknechtov  8 procent podpory. Na hranici vstupu do Spolkového sněmu je FDP s 5 procenty a mimo hru je Levice se 2 procenty, server vasevec.cz

X X X

 ENERGETICKÉ  ČINNOSTI  V ČR  PROSPĚJÍ  OBCÍM  I  MĚSTŮM?

 Konečně taky něco pro lidi

 Větší volnost v kombinaci místních energetických zdrojů podle schváleného Lex OZE III umožní obcím otevřít hospodu nebo prodejnu, kde byly největšími náklady účty za elektřinu.

Sněmovnou konečně prošla další novela energetického zákona s kódovým označením Lex OZE III, která umožňuje vznik energetických komunit, akumulaci i mimo elektrárny a teplárny, a taky agregaci flexibility sítě. Někdo dá dohromady drobné výrobce a spotřebitele, a pak prodává a kupuje podle výkyvu cen, takže ty už potom tolik nelítají. Jak na výrobě a sdílení, tak na flexibilitě proto budou moci vydělat i lidé dole.

Obce dostanou nové příjmy a budou si moci dovolit některé energeticky náročnější činnosti, jako je provoz hospody nebo sportovního klubu, kde je zatím blokovaly horentní účty za světlo a teplo nebo chlazení.

Další pokrok signalizuje finalizující návrh zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie, který umožní vznik tzv. akceleračních zón. Díky těmto oblastem bude povolení výstavby větrných farem, solárních parků včetně souvisejících akumulačních stanic snazší a rychlejší. Také tam je trend aspoň částečného přímého zapojení obcí.

 Zvyšuje se taky snaha využít osvědčených zahraničních zkušeností, jako je platba za distribuci jen podle délky drátu, po kterém to teče.

Celému procesu my nadšenci říkáme energetická svoboda a nadšeně vyhlížíme nadřazené příležitosti v podobě ekonomické demokracie.

Tyhle pravolevé výhybky odrážela i sněmovní debata před závěrečným hlasováním. Havlíček (ANO) vytknul Stanjurovi (ODS), že mluví jako nějaký socan. Ten se rozdurděně ohradil, ale překvapilo mě, že Stanjurova argumentace je mi v tomto případě bližší než ta Havlíčkova. Stanjura byl také lépe připraven, a tak spolehlivě vracel Havlíčkovy smeče.

 Nouze naučila Dalibora housti a Stanjuru zase rozdat si to s mocnou zájmovou skupinou solárních baronů, která chce příliš mnoho za příliš málo:

„Tak si popišme stav, jaký je. Příští rok, když neuděláme nic, se za POZE zaplatí zhruba 50 miliard korun, za produkci necelých 3 procent elektrické energie.

A všechno zaplatí daňoví poplatníci, úplně všechno, ne že něco platí stát, všechno platí daňoví poplatníci.

Ano, jedna část, ta první část, je to, co vidí na složenkách. Tam je naštěstí zastropovaná cena 495 korun bez DPH, což pro domácnost je zhruba 600 korun s DPH za 1 megawatthodinu. To DPH udělá zhruba 11 až 12 miliard příští rok.

Pak máme vysoké napětí, kde pro příští rok se má platit stejně jako letos  (…) zhruba devět až 10 miliard.

A pak je velmi vysoké napětí, kde platí totéž (…),  vybere se zhruba 800 až 900 milionů.

Takže dohromady, když to sečtete, tak to bude mezi 21 a 23,5 miliardami, které zaplatí daňoví poplatníci přímo. Přímo!

Zbytek zaplatí státní rozpočet, ale to jsou peníze všech daňových poplatníků(…) z každé koruny zaplaceného DPH.

Z těch 50 miliard /na POZE/ jde zhruba 30 miliard na fotovoltaiku a 20 miliard jde na ostatní obnovitelné zdroje, a z těch 30 miliard jde většina, zhruba 80 procent, na fotovoltaiku z roku 2009 a 2010.“ 

Trochu jsem to projasnil a zvýraznil klíčovou informaci, že na provoz solárních farem vybudovaných za solárního boomu v letech 2009 –10 jde 80 procent finanční podpory za elektřinu z fotovoltaiky. A ještě nějaký čas půjde, když se něco neudělá. Perspektivně jde o dalších 150 miliard korun do roku 2030.

Havlíček to hájí, ale Stanjura to chtěl omezit. Do zákona byla na poslední chvíli vpašována kontrola, zda podpora někde nepřesahuje zákonnou povinnost. „To by bylo porušení důvěry investorů,“ varoval Havlíček. „Byla by to nedovolená podpora,“ hájil návrh Stanjura. Pytláckou legislativní techniku, která se vyhýbá veřejnému posouzení, aby se neseběhli fořti, kteří ty superzisky hlídají, teď nechme stranou.

Omezení nadbytečné podpory – provozního zisku solárních baronů nad nádherných 8,4 procenta – nám moc neuleví, ale ubude aspoň trochu té naštvanosti, jak jsme se nechali odírat.

Jde taky o smysl těch peněz. Podpora měla urychlit rozvoj obnovitelných zdrojů, ale to, jak byla nastavena, jej ve skutečnosti na celé další desetiletí totálně zablokovalo. Na rozvoj už nic nezbylo. Naštěstí dnes už se cenové poměry mezi stále nižší cenou panelů a dalších součástí solární investice na jedné straně a stále nákladnějšími účty za elektřinu na druhé straně natolik změnily, že soláry mohou být ekonomicky životaschopné i bez podpory. Avšak nebýt solárního boomu, který pohltil všechny prostředky na další rozvoj, mohlo to být už dávno.

Smyslem zákona o podpoře obnovitelných zdrojů přece nebylo, aby nás na deset let zalehl monopol solárních baronů, který za ty obrovské prachy nasytí pouhá 3 procenta elektrické spotřeby. Na druhou stranu, co když ano? Co když to byl pokus, jak zabránit vzniku významnější konkurence pro uhlí a nové jádro?

Debata ve sněmovně ukázala, že dnes už jsme naštěstí trochu jinde.

Nejde jen o to, co se odhlasuje. Uhlí už to má skoro za sebou a ani perspektiva jádra není zářivá jako dřív. Kontrakt s Korejci je nebezpečný kvůli nejistým smlouvám k americkým patentům, které používají, a vlastně i kvůli nejisté budoucnosti země dodavatele. Narůstá také obava, že pro nové jaderné elektrárny v Česku nebude dost chladící vody. Aktualizovaný národní klimaticko-energetický plán, který vláda konečně ve středu přijala, vyžaduje podíl obnovitelných zdrojů násobně zvýšit.

Z debaty ve sněmovně při schvalování Lex OZE III bylo jasné, že o peníze je nouze, ale že teď už víc pomůže postupné odstraňování legislativních bariér, jako jsou ty, které byly právě projednávány.

Tak třeba dosavadní zákonná úprava nám umožňovala jen kostrbaté sdílení elektřiny z obnovitelných zdrojů, které má spoustu omezení. Výroba a spotřeba musí proběhnout ve stejné čtvrthodině, a to se ještě rozpočítává podle toho, po které fázi ten proud teče. Když je elektřina poslána do sítě v jiné fázi, než ve které jste stejný objem použili jinde, nejde o sdílení. A to už není zadarmo, tenhle proud si musíte ze sítě koupit. Proto máme unikátní třífázové střídače, jaké jinde ve světě nenajdete, abychom mohli tuhle flignu na spotřebitele použít.

Těch brzd a brzdiček je tedy v systému spousta, ale povinnost dodržet závazek z národního klimatického plánu vládu přinutí stále více popouštět udidla energetické svobody.

Záleží také na tom, kolik té elektřiny budeme skutečně potřebovat. V současné době výroba elektřiny stagnuje, v říjnu byla asi o půl procenta nižší než před rokem.

Na serveru Datarun si všimli, že nejistota pronikla i do dlouho očekávané zprávy ČEPS o zdrojové přiměřenosti české energetické soustavy (MAF CZ 2024) do roku 2040:

Podle analýzy začne zdrojová nevyrovnanost až v roce 2035, přičemž předchozí zpráva MAF CZ 2022 upozorňovala na možný kritický nedostatek zdrojů již v roce 2030. Situace se zlepšila hlavně díky dramatickému snížení projekcí budoucí poptávky po elektřině, což odráží pomalejší pokrok v elektrifikaci vytápění, dopravy a průmyslu, než bylo původně plánováno. 

On je tu totiž také pokrok v zateplování, který snižuje poptávku po elektřině trvale. Doléhá na nás také rekordní energetická náročnost průmyslu, ve které se prostě už nedá pokračovat. Tyhle změny, spolu s překvapivým tempem instalací solárů v posledních dvou letech, byly hlavním důvodem, proč se strategické klimaticko-energetické dokumenty pro ČR tak zpožďují. Budoucnost se možná bude vyvíjet jinak:

Analýza zmiňuje „významné přebytky elektřiny“ v Německu a Francii, ale upozorňuje na možnost, že tyto přebytky budou využity k výrobě vodíku pro místní průmysl a nikoliv pro export. Bez jasnosti v tomto bodě je obtížné zajistit správnost výpočtů zdrojové přiměřenosti. 

Zbyněk Fiala, server vasevec.cz

X X X

 Sarkozy 2.0. Exprezidentův syn se zhlédl v Trumpovi a chce do politiky

Francouzskou politickou scénu už zanedlouho vezme útokem další ze členů klanu Sarkozy. Někdejšího prezidenta hodlá nahradit jeho syn Louis. Sedmadvacetiletý elegán, který část dětství strávil ve Spojených státech, však inspiraci hledá spíše v přímočarosti Donalda Trumpa. Nebojí se kontroverzních výroků o migrantech i tlacích progresivní levice v současné společnosti.

Je to osvědčený recept na úspěch, agresivní výroky balancující na hraně a odvážné názory na polarizující společenská témata. Přesně to vyhrálo Trumpovi volby a Sarkozy ví, že ve francouzském politickém rybníčku by podobný přístup mohl fungovat. Jeden z prvních výpadů ukázal ve svém sloupku pro belgický server 21News.

„Obzvláště v hlasech od muslimů vidím velký potenciál, podobně jako velká část našeho národa inklinuje ke konzervativismu, v ostrém kontrastu s sexuálním woke naladěním levice,“ míní Sarkozy mladší, který se už v sobotu dočká pomyslného dalšího kroku směrem k vysoké politice, bude jedním z hostů na vánočním večírku republikánů, politické rodiny jeho otce.

Mladé pravicové příznivce si podle francouzských médií již získal a je jedno, že si čas od času protiřečí, nyní se musí osvědčit i coby potenciální lídr. V zákulisí už si buduje kontakty na vlivné osobnosti politické scény, v listopadu se sešel například s končícím ministrem vnitra Bruno Retailleauem, připomíná list Politico. Jeho cílem je vytvořit alternativu k Národnímu sdružení.

Francie obarvená Mohamedem

A z jeho výroků je patrné, že by mohlo jít o poněkud extrémnější podobu. Strana Marine Le Penové se totiž v posledních letech snaží přiblížit i středovým voličům s cílem vystoupit z pozice neustále přehlížené partaje, se kterou nechce nikdo spolupracovat. Sarkozy se naopak nebojí provokovat.

V soukromí například i své okolí překvapil výrokem: „Mohamed už asi bude nejčastěji používaným jménem ve Francii, jestli za pár století bude mít celá Francie barvu jako moje kafe, tak je mi to jedno. Dokud budou pít víno a platit daně, můžeme si gratulovat.“

Jeho výhodou jest, že se už od mládí pohyboval před kamerami, v roce 2007 doprovázel svého otce během prezidentské kampaně a na rodinných fotografiích hrdě pózuje před Elysejským palácem. Následující roky strávil v Americe, kam doprovodil svou matku Cécilii Attiasovou po mediálně propíraném rozvodu.

Jen ať všichni pomřou

Do rodné Francie se před pár lety vrátil a stal se televizním glosátorem zámořské politické scény. V dubnu letošního roku například na televizní stanici LCI komentoval průběh primárek, ve kterých drtivě zvítězil, podobně jako v následných listopadových volbách, jeho politický vzor Donald Trump. Velké osobnosti historie má ostatně v lásce už od mládí, v dubnu příštího roku se na pultech knihkupectví objeví jeho kniha mapující život Napoleona.

 Sarkozy se rázem stal poněkud polarizující postavou, kritici mu mají za zlé vazby na společnost TF1 Group, mateřskou společnost LCI, kde je jeho kmotr Martin Bouygues největším akcionářem. Na nesouhlasné hlasy ambiciózní mladík neodpovídá omluvami, ale rétoricky ještě přitápí pod kotlem. V září vzbudil pobouření rozhovorem, ve kterém o odvetných útocích Izraele na Hizballáh prohlásil: „Hizballáh zabil 58 francouzských vojáků. Izrael zabíjením teroristů Hizballáhu prokazuje lidstvu velkou službu. Nemám s nimi slitování, byl bych rád, kdyby byli všichni zlikvidováni.“

I když svého otce nemá jako hlavní politický vzor, jeden jeho citát s oblibou opakuje. „Aby člověk uspěl, musí se dostat na samou hranici toho, kdy se mu lidi chtějí začít posmívat. Nikdy ale nesmí tuto hranici překročit.“ A přesně tak zatím svou kariéru vede, na balancování mezi ambicemi a provokací. Není tajemstvím, že francouzští republikáni marně hledají novou výraznou osobnost. Možná už za pár let bude v čele strany Sarkozy ve verzi 2.0.

X X X

 Premiérka Meloniová obhajovala své přátelství s Muskem. ‚Od nikoho nepřijímám rozkazy,‘ prohlásila

Italská premiérka Giorgia Meloniová v parlamentu obhajovala své přátelství s americkým miliardářem Elonem Muskem. Předsedkyně vlády přitom zákonodárcům řekla, že se nenechá ovlivňovat v oblastech Muskových ekonomických zájmů, napsala agentura AP.

 „Můžu se přátelit s Elonem Muskem a zároveň stát v čele první italské vlády, která zavedla nový zákon o regulaci soukromé činnosti ve vesmíru,“ uvedla Meloniová, když ve středu odpovídala na otázky během pravidelné parlamentní diskuze před summitem Evropské unie v Bruselu.

Od roku 2022, kdy pravicová vláda Meloniové nastoupila k moci, se premiérka často setkává s Muskem, ředitelem automobilky Tesla a vesmírné společnosti Space X. Meloniová tak chce podle AP do Itálie přilákat investice. Premiérčina vláda v létě schválila rámec působení vesmírných společností v Itálii. Očekává se, že do roku 2026 program vynese 7,3 miliard eur (183 miliard korun) v investicích.

Na adresu svých předchůdců řekla, že předchozí italští představitelé, kteří „si mysleli, že mají dobré vztahy, dokonce přátelství, s nějakým zahraničním lídrem, museli otrocky následovat to, co dělali ostatní“. Meloniová prohlásila, že má dobré vztahy s mnoha lidmi, ale že od nikoho nepřijímá příkazy.

Přátelství Muska a Meloniové vzbudilo pozornost už v minulosti. Musk v září popřel, že by s Meloniovou měl romantický vztah poté, co se na internetu stala populární fotografie, na které se na sebe zdánlivě láskyplně hledí. Snímek byl pořízen na formální akci v New Yorku, kde Musk předával Meloniové cenu.

 Musk se před rokem v Itálii zúčastnil akce pro mladé členy premiérčiny strany Bratři Itálie. Nedávno také na své sociální platformě X kritizoval rozhodnutí italského soudu, které zhatilo plány Meloniové prodloužit zadržení migrantů ve střediscích v Albánii. Muskovy komentáře vyvolaly důraznou kritiku od italského prezidenta Sergia Mattarelly za vměšování do vnitřních záležitostí Itálie.

 X X X

 Situace ve válce proti Ukrajině se zásadně mění, ruská ekonomika je v pořádku, ujišťuje Putin

Situace ve válce proti Ukrajině se zásadně mění, ruské jednotky denně postupují po celé linii fronty, prohlásil ruský prezident Vladimir Putin na výroční tiskové konferenci. Šéf Kremlu tvrdil, že prakticky všechny státy NATO bojují proti Rusku, zároveň je podle svých slov připraven jednat s příštím americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Rusy ujišťoval, že ekonomika jejich země zůstává stabilní.

 „Nevím, kdy se setkáme, protože o tom (Trump) vůbec nic neříká. Nemluvil jsem s ním více než čtyři roky. Samozřejmě jsem na to kdykoli připraven,“ uvedl Putin podle agentury Reuters. Jedním z hlavních témat jednání by podle všeho byla ruská válka na Ukrajině.

Šéf Kremlu přitom tvrdil, že Moskva je připravena k jednání a kompromisům. Trump slíbil konflikt rychle ukončit, plán jeho budoucího zmocněnce pro tuto otázku Keitha Kellogga, počítá s vyvinutím tlaku jak na Kyjev, tak na Moskvu.

Udrží Ukrajina Pokrovsk? Rusové chtějí klíčové město obklíčit a vyhnout se krvavým bojům v ulicích

Ruský prezident zároveň prohlásil, že jeho armáda na Ukrajině bojuje „prakticky proti všem zemím Severoatlantické aliance.“ S podobnými tvrzeními Moskva přišla už v minulosti navzdory tomu, že žádné jednotky ze států NATO na Ukrajině nebojují. Napadenou zemi alianční země podporují finančně a dodávkami zbraní.

Ruské jednotky se podle šéfa Kremlu blíží splnění cílů operace, kterou z Putinova rozkazu ruská armáda zahájila v únoru 2022 vpádem do sousední země. Ukrajina z části svých území invazní vojska vytlačila, ale v posledních měsících její jednotky na východě země pod setrvalým ruským tlakem ustupují.

Putin zároveň nedokázal jednoznačně říci, kdy naopak ruské síly vytlačí ukrajinské jednotky z části ruské Kurské oblasti, kam ukrajinská armáda podnikla vpád letos v srpnu.

Selhání tajných služeb

Prezident, který je odchovancem sovětské tajné služby KGB a byl krátce ředitelem ruské tajné služby FSB, připustil selhání a chyby ruských tajných služeb v případu nedávného zabití náčelníka sil radiační, chemické a biologické ochrany ruské armády Igora Kirillova v Moskvě.

FSB zadržela Uzbeka, kterého viní z jeho smrti, a tvrdí, že se doznal k práci pro ukrajinskou tajnou službu. Tajná služba Ukrajiny SBU se mezitím k činu přihlásila. Ukrajina podezřívala Kirillova z toho, že nařídil použít chemické zbraně proti ukrajinským vojákům. Kyjev ho proto považoval za „zcela legitimní cíl“.

Putin kritizoval Ukrajinu za to, že od nového roku neprodlouží smlouvu s ruskou plynárenskou společností Gazprom a nepovolí distribuci ruského plynu do západní Evropy přes své území. „Tato smlouva už neexistuje, to je jasné, ale my ji přežijeme, Gazprom ji přežije,“ pronesl Putin.

Prezident se vyjádřil také k hospodářské situaci své země, která kvůli invazi na Ukrajinu čelí rozsáhlým sankcím. Ruská ekonomika podle něj zůstává stabilní bez ohledu na vnější tlaky a hospodářský růst může letos dosáhnout 3,9 až čtyř procent, za dva roky pak osmi procent HDP.

Šéf Kremlu zároveň připustil vysokou inflaci, která je podle něj kolem 9,3 procenta. Reálné platy však vzrostly ještě více, tvrdil prezident. Ruská ekonomika podle expertů roste hlavně na účet rozvoje zbrojní výroby.

Ohledně konfliktu v Sýrii Putin tvrdil, že Rusko neprohrálo. Ruská vojenská intervence během tamní občanské války svého času pomohla syrskému prezidentovi Bašárovi Asadovi, jehož režim ale nedávno svrhla blesková ofenzíva několika povstaleckých uskupení.

Rusko v Sýrii neprohrálo, protože už tam nemělo pozemní vojska, ale jen leteckou a námořní základnu, a tak už v Sýrii neválčilo, řekl Putin. Moskva podle něj navrhla novým vládcům Sýrie zachovat ruské vojenské základny v blízkovýchodní zemi.

Ruský prezident se vyjádřil také k nedávnému úniku tisíců tun mazutu ze dvou ruských tankerů, poškozených během bouře v Kerčském průlivu mezi Azovským a Černým mořem. Označil ho za velkou ekologickou katastrofu.

Stejně jako loni i nyní Kreml spojil do jedné jinak dvě Putinovy tradiční mediální akce: výroční tiskovou konferenci a debatu s ruskými občany. Prezident nyní během zhruba čtyř a půl hodin odpovídal na desítky otázek moderátorů, novinářů či spoluobčanů. Francouzská agentura AFP jeho vystoupení zhodnotila jako „pečlivě zrežírované představení“.

X X X

ÚS odmítl návrh Městského soudu v Praze, který se týkal příspěvku na ubytování uprchlík.

Ústavní soud (ÚS) odmítl návrh na zrušení části zákona, na jehož základě se od roku 2022 vyplácel příspěvek lidem za ubytování uprchlíků z Ukrajiny. Návrh podával Městský soud v Praze, který se domníval, že narychlo přijatá norma dostatečně přesně neupravila proces podávání a vyřizování žádostí o příspěvek. ÚS nenašel důvod k zásahu, nedostatky zákona lze překlenout jeho správným výkladem. Usnesení je dostupné v databázi soudu.

Rusko zaútočilo na Ukrajinu v únoru 2022, do Česka pak rychle zamířily desetitisíce uprchlíků, zpočátku hlavně žen s dětmi. Zákon o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a sociálního zabezpečení vstoupil v platnost v březnu 2022. Vedle jiných opatření umožnil také vyplácet takzvaný příspěvek pro solidární domácnost, určený lidem, kteří poskytli ubytování cizincům s dočasnou ochranou.

Ustanovení, které chtěl pražský soud zrušit, říká, že „v řízení o příspěvku se správní řád nepoužije“. Politici tak reagovali na bezprecedentní situaci, chtěli vše zrychlit a vyhnout se zahlcení a kolapsu správních orgánů. „Ani v takovém případě však nelze vykročit z principu právního státu a bez jakékoliv odpovídající náhrady zcela suspendovat procesní úpravu správního řízení v celé její úplnosti,“ stálo v návrhu.

X X X

Prezident Pavel jmenoval Řepkovou soudkyní Ústavního soudu

Podání datovkou

Zákon podle městského soudu vylučuje použití správního řádu, ale neobsahuje jinou adekvátní a komplexní procesní úpravu. Ministerstvo práce a sociálních věcí určilo, že o příspěvek se bude žádat výhradě prostřednictvím speciálních webových stránek. Způsob podávání a vyřizování žádostí popisoval dokument zveřejněný na webu ministerstva, to však podle městského soudu nestačí.

Ústavní soudci v usnesení uvedli, že úmysl politiků chápou, ale upozornili, že veřejnou moc nelze uplatňovat zcela mimo rámec zákona. „Požadavek rychlého a pružného vyřízení nemůže jít k tíži subjektivních veřejných práv jednotlivců, o nichž je ve správních řízeních rozhodováno,“ stojí v usnesení.

Městský soud se konkrétně zabývá žalobou muže, který žádost podal přes datovou schránku a Úřad práce podle jeho tvrzení zůstal nečinný, což byla podle ústavních soudců chyba. „Podání žádosti datovou schránkou k příslušnému správnímu orgánu, namísto podání prostřednictvím elektronického formuláře, jehož existence (a nutnost využití žadateli) je ukotvena toliko v interních předpisech správního orgánu, nemohlo jít žalobci k tíži,“ napsali ústavní soudci.

Městský soud tak nyní bude o mužově žalobě rozhodovat znovu, a to nejen s ohledem na znění zákona o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a sociálního zabezpečení a interních předpisů ministerstva, ale také s ohledem na základní principy dobré veřejné správy, ceskajustice.cz

X X X

Ekonomický deník: Policejní prezident Tuhý naskakuje do diplomacie, už je na školení

Policení prezident Tomáš Tuhý definitivně mění kariéru. Z policajta bude nástupce Livie Klausové v Bratislavě. 

Dlouhou dobu se o tom šuškalo a vedení Policejního prezídia to odmítalo. Teď už je vše potvrzeno. Policejní prezident Tomáš Tuhý by měl nejpozději do konce roku nastoupit na uprázdněný post velvyslance na Slovensku. Některé zdroje spekulují dokonce o tom, že už od 1. listopadu, po oslavách stého výročí vzniku Československa.

Policejní prezident Tomáš Tuhý už obdržel podle informací Ekonomického deníku z hlavního města Slovenska Bratislavy agrément, souhlas ke svému jmenování ambasadorem, a v současné době už absolvuje předvýjezdové diplomatické školení. Zatímco Policejní prezídium dlouhou dobu popíralo informace o konci Tuhého v křesle policejního šéfa, vláda schválila jeho odchod na Slovensko v červnu.

Podle původních předpokladů se měl Tuhý funkce ujmout poté, co mu na jaře příštího roku vyprší mandát ve vedení ozbrojeného sboru. Jenže se objevily spekulace, že by Tuhý mohl naskočit do diplomacie už po oslavách stého výročí založení Československa, v policii by tedy skončil poslední říjnový den. Při té příležitosti se začalo spekulovat také o tom, že by stávající generálmajor Tuhý mohl získat i nejvyšší policejní hodnost, tři hvězdičky, mohl by tedy být jmenován generálporučíkem.

Poznatky z pražského Hradu o případném Tuhého povýšení nejsou zatím veřejně k dispozici a Policejní prezídium nechce poskytnout informace o přesném datu ukončení Tuhého kariéry v policii. „V současné době k vašim dotazům nemáme žádné nové informace, které bychom chtěli zveřejnit. Jakmile nějaká změna nastane, budeme o ní informovat standardní cestou. Co se týče jmenování generálů, tak to je v konečném procesu záležitostí prezidenta republiky,“ odpověděla na otázky ohledně blížícího se konce generálmajora z Města Albrechtic na severu Moravy vrchní komisařka Policejního prezídia Iveta Skupien.

Ministerstvo zahraničních věcí bylo informačně o dost vstřícnější. „Můžu potvrdit, že Tomáš Tuhý již obdržel od slovenské strany takzvaný agrément, to znamená souhlas hostitelské země a v tuto chvíli absolvuje takzvané předvýjezdové školení, jako všichni velvyslanci, než odjedou do země svého působení. Konkrétní datum jeho odjezdu vám teď nejsem schopna říci – vše je odvislé od absolvování tohoto předvýjezdového školení a domluvy se státním tajemníkem ministerstva zahraničních věcí a samozřejmě i s náměstkem evropské sekce ministerstva,“ potvrdila informace Ekonomického deníku tisková mluvčí ministerstva Michaela Lagronová. Podle svých slov předpokládá, že se Tuhý ujme svého velvyslaneckého postu na Slovensku do konce tohoto roku.

X X X

 Zaměstnanci okresních soudů dostanou o 1200 Kč méně než u krajských soudů

Policie není v dobré kondici

Generál major Mgr. Bc. Tomáš Tuhý, Ph.D. Se narodil v lednu 1972, pochází ze slezského Města Albrechtic. Studoval Filozofickou fakultu Ostravské univerzity v Ostravě, Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a Vysokou školu báňskou Technické univerzity v Ostravě. Má bezpečnostní prověrku na stupeň tajné a dle informací portálu Policejního prezídia má ovládat tři jazyky: angličtinu, ruštinu a polštinu.

V policii začal Tuhý sloužit v roce 1991 jako pochůzkář, jeho první manažerskou funkcí byl zástupce ředitele Okresního policejního ředitelství v Jeseníku (2002 – 2007). Poté se stal okresním policejním ředitelem v Bruntále (2007 – 2008), náměstkem ředitele severomoravské policejní správy (2008 – 2009). Od roku 2010 do roku 2013 pak severomoravskou správu vedl. Poté nastoupil na Policejní prezídium, nejprve se stal náměstkem pro vnější službu, posléze prvním náměstkem, a od roku 2014 Prezídium vede. Jeho předchůdci byli Petr Lessy, respektive Martin Červíček, za doby nešťastného dvouvládí policejního sboru.

Tuhý neodchází od sboru, který by se nacházel v dobré kondici. Dodnes jím zmítá válka policajtů, kdy se vedení Prezídia postavili představitelé někdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). V létě 2016 prošly specializované složky – ÚOOZ a protikorupční policie – reorganizací, proti níž se razantně postavili detektivové ÚOOZ a její dozvuky rezonují policií dodnes. Stejně jako dvě kauzy údajných úniků informací a ovlivňování Vidkun a Beretta, které namísto Generální inspekce bezpečnostních sborů vyšetřovali detektivové ÚOOZ za vydatné podpory obou vrchních státních zastupitelství v Olomouci a v Praze, a sílí podezření, že byly oba případy uměle vykonstruovány nebo přinejmenším uměle vyživovány tvorbou některých indicií a důkazů. Dosud se obě nedostaly před soud, ale původní proklamace o důkazně naprosto jasně podložených kauzách dostávají po výsleších svědků řádně na frak.

Nedobré je i rozpoložení mezi policií a Generální inspekcí bezpečnostních sborů, která v poslední době prošla řadou turbulentních změn, včetně nástupů a plánovaných nástupů někdejších detektivů ÚOOZ.

Za Tuhého prezidentování také vázne vyšetřování některých závažných kauz, například fiktivní reklamy za více jak 200 miliónů korun na farmě Čapí hnízdo, patřící do svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše. Tuhý nedokázal také zabránit skandálním tlakům na vyšetřovatele dotačního podvodu při výstavbě Čapího hnízda Pavla Nevtípila, kvůli kterým končí mimo jiné náměstek pražské Policejní správy Ivan Smékal a odešel také šéf správy Miloš Trojánek. Na post ředitele pak byl jmenován v praxi nezkušený, leč loajální policejní úředník Jan Ptáček, mimochodem chráněnec šéfa středočeské policie a někdejšího Tuhého kolegy na pozici náměstka na Policejním prezídiu Václava Kučery.

V bezpečnostních kuloárech se delší dobu spekuluje o jménu Tuhého nástupce. Zatím nejsilněji rezonuje jméno ředitele pardubické policie Jana Švejdara, někdejšího šéfa Služby kriminální policie. Některé zdroje spekulují i o tom, že by na Prezídium mohl zamířit, alespoň do funkce náměstka, někdejší šéf ÚOOZ Robert Šlachta. Za stávající politické konstelace to ale podle většiny bezpečnostních i politických insiderů není příliš reálné.

Jan Hrbáček. Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

 Na Českou poštu míří žaloby za miliardy. Advokáti zjišťují, kolik zásilek pošťáci  měli

Soudy zavalily stovky žalob na Českou poštu. Jejím zaměstnancům vadí, že těm na Moravě nebo třeba ve východních Čechách platí méně peněz, než pracovníkům na srovnatelných pozicích v Praze. To zákoník práce v jedné firmě zakazuje. V prvním případu, který už posuzoval Nejvyšší i Ústavní soud, justice olomouckému řidiči Petru Hradilovi přiřkla stotisícové odškodné. Pošta je nicméně dál přesvědčená, že zákoník práce neporušuje. A tak se advokáti zaměstnanců budu muset před soudy utkat o odškodnění každého jednotlivého pracovníka, který měl odvahu vytáhnout proti svému zaměstnavateli. Podle Sebastiana Macha, partnera advokátní kanceláře Fairsquare, která ve velkém zastupuje zaměstnance pošty, by mohlo v celé kauze jít o více než 3,5 miliardy korun. Jak velkou část z ní se podaří poškozeným získat, závisí i na tom, zda se kanceláři podaří nasbírat dostatečný vzorek lidí pracujících na poště ve srovnatelných pozicích. Tam, kde jich má málo, má podle Macha státní podnik nesmírnou datovou převahu.

X O co přesně v případu České pošty jde? O co se vede spor?

V případu České pošty se střetávají dvě zcela rozdílné hodnoty. Část odborné i laické veřejnosti je přesvědčena, že by odměňování mělo být podřízeno pouze ekonomický parametrům, poptávce a situaci na trhu práce. To znamená, že když společnost poptává zaměstnance a oni jsou ochotni pracovat za určitou mzdu, tak by do toho neměl stát zasahovat. Druhá část veřejnosti má více evropský, sociální pohled. Říká, že ekonomický pohled není spravedlivý, že když lidé dělají stejnou práci, mělo by být jedno, jestli jsou staří, nebo mladí, ženy, nebo muži, jestli jsou z Aše, nebo z Prahy. Tomu nahrává i pohled do životních nákladů. Reálně rozdílné jsou ceny nemovitostí a bydlení, všechny ostatní náklady na život jsou v regionech stejné jako v Praze.

X Právo na stejnou mzdu za stejnou práci ostatně jasně stanovuje i český zákoník práce. Jak je možné se najednou objevuje jiný výklad?

X X X

 ÚS: Soud chyboval při vyřizování stížnosti koalice Stačilo!

Ekonomický výklad je pohledem zaměstnavatelů, Hospodářské komory. Na druhou stranu v procesní argumentaci Česká pošta tvrdí, že zákoník práce neporušuje, že neurčuje mzdy podle regionu. Netvrdí, že má právo dávat různou mzdu za stejnou práci. Argumentuje tím, že zaměstnanci v Praze mají oproti kolegům na menších pobočkách náročnější práci.

X A mají, nebo nemají? Jaké jsou hlavní argumenty, které u soudu používáte?

Chceme, aby prostřednictvím soudů Česká pošta předložila výpis ze svých vnitřních systémů, ze kterých je jasně vidět, kolik kilometrů, kolik zásilek a kolik úkonů ti zaměstnanci provedli. Z těch je v některých případech na první pohled vidět, že tam není žádný dramatický rozdíl, aby došlo k diferenciace mzdy. Dále naším hlavním argumentem je že Česká pošta má sice nastavena pravidla pro odměňování, ale fakticky je nedodržuje. To prokazujeme tím, že předkládáme různé srovnatelné zaměstnance na stejné pracovní pozice na území hlavního města Prahy, kteří všichni, i když mají různou výkonnost, mají v zásadě stejnou mzdu.

Lavinu sporů s Českou poštou spustil případu olomouckého řidiče Petra Hradila, v němž dal Nejvyšší i Ústavní soud za pravdu sociálnímu názoru. Do jaké míry v dalších běžících případech využíváte argumenty z těchto verdiktů?

Používáme z nich mnohé argumenty. Sama existence toho rozsudku a nálezu je pro nás velmi průlomová a důležitá. Ústavní soud totiž jasně odpověděl na otázku, jestli má zaměstnavatel možnost v rámci regionů nabízet jiné odměny, že nemá. Pokud by došlo ke změně názorů, ať už Ústavního nebo Nejvyššího soudu, tak by to pro nás samozřejmě mohlo znamenat problém. Vstupujeme do těch dalších případů s tím, že soudy budou ve svém dalším rozhodování konzistentní.

X Od mluvčího České pošty jsme ale v souvislosti s případem Hradil slyšeli pravý opak: „Protože se případ týká období let 2013 – 2015, nemá podle naší analýzy žádný vztah k ostatním kauzám, které se České pošty v současnosti dotýkají.“ Co si o tomto názoru protistrany myslíte?

Mohlo by to tak být, pokud by Česká pošta změnila svůj přístup k nastavování mezd. Fakticky ale k žádným změnám nedošlo. V několika desítkách případů, kde jsme prošli prvním soudním jednáním, jsme viděli, že Česká pošta má sice formálně nějaký systém nastavený, ale reálně ho vůbec nedodržuje. Jinými slovy má vnitřní předpis, podle nějž v odměňování zohledňuje výkonnost zaměstnanců, vzdělání, kvalitu práce, složitost pracovního prostředí a tak dále, ale reálně tyto ukazatele vůbec nevyhodnocuje a plošně se drží pouze základních tarifních mezd podle regionů. Argumentace České pošty se točí kolem toho, že zaměstnanci s vyššími mzdami tam pracují mnohem déle, anebo mají namáhavější práci, ale když se potom podíváme na jejich srovnání a přístup k odměňování,, tak vidíme, že to pošta vůbec nezohledňuje. Máme třeba dva zaměstnance na dvou různých pobočkách pošty v Praze. První odbaví jednou tolik zásilek než zaměstnanec z druhé pobočky, ale mzdu mají stejnou.

X Jak velkou procesní výhodou tedy pro vás je, že zastupujete více zaměstnanců České pošty?

Tím, jak je ta kauza mediálně známá, na některých pozicích zastupujeme více srovnatelných zaměstnanců. Týká se to například pozice řidič. Díky tomu máme lepší procesní postavení a můžeme vyvracet argumenty České pošty, že odměňují na základě výkonu a kvality práce.

X To znamená, že můžete jako protiargument uvést případ, na kterém ukážete, že to tak není?

Ano. Například Česká pošta neustále argumentuje, že je rozdíl mezi jednosměnným a vícesměnným provozem z hlediska náročnosti kvůli rozvržení pracovní doby. Tím  odůvodňuje rozdílné  odměňování. Ale máme příklad jedné naší klientky, která pracovala nejprve na přepážce v pobočce s vícesměnným provozem a pak byla převedena na pobočku s jednosměnným provozem. Avšak na její mzdě se to vůbec ale vůbec neprojevilo. Na tomto případu je vidět, že Česká pošta sice má pravidla na papíře, ale reálně je vůbec nezohledňuje.

X Nicméně i přesto jste dva případy o mzdy zaměstnanců České pošty jste prohráli. Proč vám v nich soudy nedaly za pravdu?

V těchto případech jsme buď od klientů dostali nedostatečné podklady, například v průběhu času došlo ke změně pracovní pozice a klient nás o tom neinformoval, anebo nemáme další srovnatelné zaměstnance. V takovém případě velmi těžce vyvracíme argumentaci České pošty, že v odměňování zohledňují výkonnost.

 X Znamená to v těchto dvou případech konečný verdikt?

Ne. Pokusíme se ho v odvolání ještě zvrátit.

X Kolik klientů v případu pošty celkem zastupujete?

Teď jich zastupujeme 180, u nichž už máme podané žaloby. V dalších stovkách případů žaloby připravujeme.

X Když máte klientů tolik, neuvažovali jste o podání hromadné žaloby?

V době kdy jsme většinu žalob podávali, zákon o hromadných žalobách ještě nebyl účinný. A myslím si, že ani pro další případy hromadnou žalobu nepůjde použít, ta slouží pouze pro spotřebitelské spory a spory mezi drobnými podnikateli. Obávám se, že zaměstnanecké spory se do jejího legislativního vymezení nevejdou. I když by se tedy tento nástroj nabízel, neplánujeme ho použít a legislativní vymezení zkusit u soudu prolomit. Riziko neúspěchu by bylo příliš velké.

X V již zmíněném případu Hradil se jednalo o rozdíl ve mzdách mezi lety 2013 až 2015. Pravomocný rozsudek o náhradě škody vynesl soud letos. Budou další podobné spory díky existenci judikatury už rychlejší?

Pro další případy to bude velká výhoda, že už nižší soudy mají na odškodnění názor, který je rámován rozhodnutími Nejvyššího a Ústavního soudu a měli by rozhodovat ve stejných věcech stejně. Co je trošku problémem je, že Obvodní soud pro Prahu 1, který je místem příslušný podávání žalob na Českou poštu, jsme zahltili tím, že jsme podali přes sto žalob. Ale řekl bych, že i tak se velmi snaží. Snažili se nás i doptávat, kolik žalob v případu Česká pošta ještě podáme.

X Nicméně třeba v zatím posledním rozhodnutém případu řidiče z Pardubicka, kde vám soud pro Prahu 1 dal za pravdu, se pošta proti rozsudku odvolala. I to zřejmě bude řízení prodlužovat, nebo ne?

Samozřejmě. Česká pošta se tvrdě brání, nepřipouští vůbec žádné pochybení a v první případech očekávám zcela jistě odvolávání, dovolávání a znovu ústavní stížnost. Až pokud rozsudků v neprospěch České pošty bude více, mohlo by se vedení České pošty zamyslet, jestli vůbec z jejich strany ještě jde o postup s péčí řádného hospodáře. Pak doufám, že by s námi mohli navázat diskusi. V tuto chvíli se ale podle mě snaží rozhodnutí vyšších soudů zvrátit. Není to až tak překvapivé, jde o velké peníze. Navíc zaměstnavatelé samozřejmě mají zájem platit zaměstnancům co nejméně peněz, aby jich co nejvíc sami vydělali a odvedli akcionářů, společníkům, managementu, anebo aby je mohli investovat do dalšího rozvoje společnosti. A možná také Česká pošta doufá, že se zaměstnanci nebudou náhrady škody domáhat. Jsou to ostatně poměrně komplikované spory a zaměstnanci mají obavu i z odvetných opatření zaměstnavatele.

X O jakou částku by mohlo jít, pokud by pošta měla odškodnit všechny zaměstnance?

Vedení České pošty vyčíslilo celkovou částku, kterou by muselo zaměstnancům vrátit, pokud by je za mzdovou nerovnost soudně napadli, na více než 3,5 miliardy korun.

X Brzy nabude účinnosti směrnice o transparentním odměňování, která nutí zaměstnavatele rozkrýt výši mezd. Může i tato nová úprava zaměstnancům České pošty pomoci?

Doufám v to. Ostatně soudy již nyní zohledňují, že tato evropská legislativa vznikla, že je platná, že že máme překlopit do českého právního řádu. V našem posledním případu pardubického řidiče soud dokonce využil část směrnice v odůvodnění rozsudku, i když ještě není účinná, a uvedl, že Česká pošta má povinnost škodu nahradit. Existuje totiž judikatura Soudního dvora EU,, který podle které se soudy členského státu musí zdržet výkladu vnitrostátního práva, který by mohl ohrozit dosažení cíle sledovaného směrnicí, ačkoliv směrnice ještě není účinná.

X Jsou nějaké další obory, kde by mohlo dojít k podobným sporům?

Máme indicie, že v oblasti maloobchodu, obchodních řetězců by mohl být podobný problém. Také v oblasti zdravotnictví by mohlo docházet k něčemu podobnému jako u České pošty.

X Uvažujete o tom, že by se i na tyto další oblasti vaše kancelář zaměřila?

Do zdravotnictví vůbec vstupovat nechceme. U maloobchodu bychom o tom možná uvažovali, pokud by se nám sešel nějaký větší počet klientů. Ale momentálně se chceme naplno věnovat České poště. Alžběta Vejvodová, ceskajustice.cz