Podle armádního generála v záloze Jiřího Šedivého to byla z ruské strany zjevná provokace. „Říkají tím, že žádné místo na Ukrajině není bezpečné a že návštěvy, které budou přicházet, mohou být také terčem útoku. Rusové v této fázi říkají: ‚Neděláme rozdíly, kdo je na Ukrajině, je náš nepřítel,‘“ uvedl Šedivý. „De facto říkají všem, kteří pomáhají Ukrajině, že je považují za nepřátele,“ doplnil.

Šéf OSN ještě předtím, než se vydal do Kyjeva, navštívil nejprve Moskvu, kde jednal s ruskými představiteli o vpuštění humanitární pomoci do bojových oblastí na Ukrajině, zejména do obléhaného přístavu Mariupol. Z jeho programu cesty byl ale rozčarován právě ukrajinský prezident Zelenskyj. „Válka je na Ukrajině, v ulicích Moskvy nejsou žádná těla. Bylo by logické jet nejprve na Ukrajinu, podívat se na tamní lidi, na důsledky okupace,“ řekl dříve Zelenskyj.

Zelenskyj není učitelem národů

Podle exministra zahraničí Svobody ale ukrajinský prezident nemá co kritizovat. „Se Zelenským velmi sympatizuji. Je to člověk, který je pod obrovským tlakem. Nicméně zdá se mi, že některá jeho kritická slova, třeba na adresu Německa či generálního tajemníka OSN, jsou za hranou. On není učitelem národů. Generální tajemník moc dobře věděl, proč jede nejdříve do Moskvy a odtud do Kyjeva. Nikoho ani nenapadne, že by byl Guterres podporovatelem Putina,“ řekl Svoboda s tím, že Zelenskyj by tak neměl nikomu diktovat, jak, kdy a kam může jezdit.

„Prezident Ukrajiny by nám neměl diktovat přesné scénáře, kdy a kam máme jezdit. Jsme svobodný svět, který podporuje Ukrajinu a můžeme volit svou strategii,“ uzavřel Svoboda.

X X X

Poslanec Bašta Fialovi: Inspirovali jste se Německou říší?

Během interpelací ve Sněmovně došlo na střet poslance SPD Jaroslava Bašty a premiéra Petra Fialy (ODS) ohledně „udávání“ občanů za šíření dezinformací o válce na Ukrajině. Bašta osočil vládu, že se inspiruje praktikami Němců z roku 1939. Fiala se vůči výroku razantně ohradil, připustil však, že původní formulace na webu vládní iniciativy nebyla šťastná.

„Iniciativa vyzývá občany, aby udávali šiřitele ruských dezinformací. Nedefinuje ale, co dezinformace jsou. Jako historik vidím jedinou analogii, kterou je nařízení rady pro obranu Říše o mimořádných rozhlasových opatřeních z 1. září 1939. To zakazovalo poslech zahraničního rozhlasu a ukládalo až tresty smrti za šíření informací,“ prohlásil Bašta na čtvrtečních interpelacích ve Sněmovně.

Během německé okupace bylo podle Bašty kvůli nařízení popraveno „několik desítek českých vlastenců, které předtím někdo udal“. „Neinspirovali se vaši podřízení tímto říšským výnosem?“ zeptal se předsedy vlády.

Bašta ještě zkritizoval krok tuzemského internetového sdružení CZ.NIC, které na konci února po konzultacích s bezpečnostními složkami státu a na základě doporučení vlády zablokovalo osm dezinformačních webů. Stránky v souvislosti s invazí Ruska na Ukrajinu prý ohrožovaly českou národní bezpečnost.

Fiala byl ve Sněmovně interpelován také ohledně zásob plynu v případě, že by Rusko opravdu zastavilo dodávky do Evropy. Ministr ubezpečil, že to zatím nehrozí, Česko má momentálně zásoby ropy na tři měsíce, zásoby plynu na dva měsíce a zásoby jaderného paliva na dva až tři roky.

X X X

Trumpovi stoupenci chtějí dokázat volební podvod v USA. Pátrají na vlastní pěst

Americké úřady vyšetřují nejméně osm pokusů získat neoprávněný přístup do hlasovacích systémů v celkem pěti státech. Mají je mít na svědomí republikánští politici a aktivisté, kteří propagují konspirační teorie o výsledku Donalda Trumpa v předloňských prezidentských volbách.

Některé z těchto pokusů byly úspěšné a mohly vyústit v únik informací o jednotlivých voličích. Zjistila to agentura Reuters, která pokračuje v mapování dopadů Trumpova příběhu o ukradených volbách na volební infrastrukturu v USA.

Z vyjádření státních a místních činitelů vyplývá, že nejméně pět případů vyšetřují orgány jednotlivých amerických států nebo federální úřady, přičemž byli tři lidé zatčeni a jeden člověk také odsouzen. Ve čtyřech případech volební úředníci usoudili, že je třeba znovu certifikovat či úplně nahradit volební přístroje kvůli obavám o jejich zabezpečení.

Přístroje na sčítání hlasů jsou od prvních dní po prezidentských volbách z listopadu 2020 ústředním motivem ve snahách zpochybňovat výsledky hlasování. Objevily se divoké spekulace o spiknutí dodavatelů volební techniky se zahraničními silami nebo o infikování přístrojů škodlivým softwarem, které se podle všeho probíraly i v Trumpově Bílém domě.

Volební přistroje roztavte, volá Trumpův stoupenec

Relevantní orgány ani volební experti žádné rozsáhlejší nesrovnalosti nezjistili, teorie o podvodech skrze volební přístroje navíc nedávají příliš smysl, protože k drtivé většině odevzdaných hlasů existuje i fyzický záznam.

Trumpovi stoupenci nicméně i rok a půl po volbách pokračují v šíření „velké lži“ a dál pátrají po důkazech, které se podle nich skrývají v elektronických volebních systémech.

Jedním z lídrů těchto snah je Mike Lindell, ředitel firmy My Pillow vyrábějící polštáře a matrace, z něhož se stala po volbách jedna z hlavních tváří konspiračních teorií o manipulacích s hlasy.

„Musíme se zbavit (volebních) přístrojů!“ řekl Lindell agentuře Reuters. „Musíme je roztavit a použít na výrobu vězeňských mříží a poslat za ně každého, kdo s nimi měl něco společného,“ pokračoval. Lindell tvrdí, že na snahy kolem vyšetřování hlasovací infrastruktury vynaložil asi 30 milionů dolarů (téměř 700 milionů korun).

Stopy k němu vedou i od incidentu z loňského srpna, kdy republikánský člen samosprávy v okrese Elbert ve státě Colorado nakopíroval obsah místního volebního serveru.

Podle zjištění Reuters pak disky s citlivými údaji o voličích předal dvěma právníkům, z nichž jeden spolupracuje s aktivistou podporovaným Lindellem. Státní činitelé nyní úředníka jménem Dallas Schroeder vyšetřují pro podezření z porušení volebních zákonů a žalují jej ve snaze získat zpět uniklá data.

Do systémů se snažili dostat i další republikáni

Je to jeden z osmi známých pokusů o nepovolený přístup do volebních systémů, které od posledních prezidentských voleb evidují státy Colorado, Michigan, Ohio, Pensylvánie a Severní Karolína, uvádí Reuters. „Na všech se podíleli republikánští činitelé nebo straničtí aktivisté, kteří propagují Trumpovy nepravdy o ukradených volbách nebo konspirační teorie o podvodných hlasovacích zařízeních,“ píše agentura.

V Severní Karolíně údajně místní republikánský předák vyhrožoval okresní volební činitelce propuštěním nebo snížením platu, pokud mu neumožní přístup k volební technice, na který neměl právo. Na jihu Michiganu zase jistý úředník nakloněný Trumpovi odmítl provést údržbu hlasovacího přístroje a tvrdil, že by tím mohl odstranit důkazy údajného podvodu.

A pak je zde případ Tery Jacksonové ze severu Michiganu, která podle oficiálních záznamů přesvědčila trojici mužů včetně jistého místního činitele, aby pronikli do systému na počítání hlasů.

Jacksonová se vydávala za pracovnici fiktivního „výboru pro integritu voleb“ a vyšetřovatelům později řekla, že se chtěla přesvědčit, zda okresní systém nebyl nástrojem podvodu. Kvůli svému neoficiálnímu vyšetřování byla podezřelá z těžkého zločinu, okresní prokuratura ale nakonec obvinění proti šestapadesátileté ženě stáhla. Jacksonová se v únoru přiznala k přestupku a nestrávila žádný čas za mřížemi, tři muži zapojení do jejího plánu nebyli vůbec stíháni.

Čtveřice oslovených odborníků na volební právo agentuře Reuters řekla, že popsané narušování volebních databází nemá v novodobých dějinách USA obdoby. Uvedli, že obzvláště je znepokojuje prolomení „řetězce“ dohledu nad hlasovacími lístky a sčítací technikou, který je klíčový pro zabezpečení volebního procesu i citlivých osobních informací.

Úřad vrchního volebního činitele v Coloradu v této souvislosti uvedl, že data vynesená Schroederem mimo systém pravděpodobně zahrnovala i snímky hlasovacích lístků, které odhalují, pro koho hlasovali konkrétní voliči.

„Ničí to důvěru voličů ve Spojených státech,“ komentoval situaci znalec volebního práva David Becker.

X X X

 Zeman vyzval odboráře Středulu k prezidentské kandidatuře, stávající uchazeče nazval ‚sbírkou podivných existencí‘

 „Skuteční kandidáti musí být přemlouvání,“ prohlásil na sobotním sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) prezident Miloš Zeman poté, co se na jeho delegáty obrátil s prosbou, aby svého staronového předsedu Josefa Středulu přemluvili ke kandidatuře v lednových prezidentských volbách. Šéf největší odborové centrály v Česku, který svou funkci obhájil během pátečního hlasování, na jeho slova nijak nereagoval. Pouze se usmíval.

 Pokud Středula výzvu přijme, bude podle Zemana jedním z nejsilnějších kandidátů. „Ta sbírka podivných existencí, která se teď hlásí, že chce být prezident, aniž by měla silný životní příběh – čest výjimkám – musí být podle mého názoru kompenzována několika silnými osobnostmi, mezi nimiž si volič může vybrat,“ prohlásil prezident.

„Promiň mi to neuctivé přirovnání,“ řekl pak směrem ke Středulovi, „je to jako vybírat bonbony z bonboniéry. Je možné, že některý bonbon bude otrávený. Ale to už je riziko podnikání.“

Středula se už před třemi lety nechal slyšet, že o účasti v prezidentské volbě vážně uvažuje. Zeman ho mezi možné kandidáty zařadil už letos v únoru. Staronový předseda ČMKOS nyní vystupuje jako kritik postupu a návrhů vládní pětikoalice. Nedávno pohrozil odborářskými protesty.

Prezidentská volba se bude konat na začátku příštího roku, Zeman už kandidovat nemůže. Za největší favority jsou dlouhodobě považování bývalý premiér Andrej Babiš (ANO) a někdejší vysoký představitel české armády a NATO Petr Pavel, kandidaturu ale ještě oficiálně neoznámili.

KANDIDÁTI PREZIDENTSKÝCH VOLEB

Zájem o účast ve volbách mají více než dvě desítky kandidátů. Patří mezi ně podnikatelé Karel Janeček a Karel Diviš, prezidentka České asociace povinných Denisa Rohanová, senátor Marek Hilšer, podnikatel a bývalý poslanec Tomáš Březina, komik Miloš Knor, advokátka Klára Long Slámová, někdejší šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková nebo šéf hnutí Otevřeme Česko – Chcípl PES Jakub Olbert.

Mezi dalšími veřejně známými osobnostmi, které buď projevily zájem kandidovat, nebo o kterých jako možných uchazečích mluví média, jsou třeba právě Středula, dále bývalá rektorka Danuše Nerudová, senátor Pavel Fischer, předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), bývalá předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová (ODS) nebo exministr Michael Kocáb.

Komunisté plánují do boje vyslat bývalého místopředsedu Josefa Skálu, další strany a hnutí oznámí své kandidáty v příštích měsících.

Německo vzorem

Prezident Miloš Zeman během druhého dne sjezdu ČMKOS také vyzval odboráře, aby usilovali o zakotvení vlivu zaměstnanců ve vedení podniků. Byla by to podle něj mimo jiné zvýšená motivace pro pracovníky.

„Zejména malé a částečně střední podniky tím získají i dodatečný kapitál, ale to není nejpodstatnější. Nejpodstatnější je zvýšená motivace, pocit ‚tato firma je moje‘. Pocit reálného spoluvlastníka,“ vysvětlil Zeman. Za dobrý příklad považuje Německo, naopak za špatný pokládá kuponovou privatizaci.

Středulu opět zvolili předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů. Neměl protikandidáta.

Ta byla jednou z metod velké privatizace, kterou si Československo a později Česko prošlo při hospodářské transformaci. Majetek byl privatizován pomocí směny investičních kuponů za akcie podniků. Završena byla v roce 1994. Zeman patří k jejím dlouhodobým kritikům.

„Máme snahu a chceme prosadit větší participaci zaměstnanců. Země jako Německo ukazují, že to je ta nejlepší cesta,“ odvětil Středula. „Účast zaměstnanců přináší nové myšlenky, způsoby, formy a při kreativitě českých zaměstnanců a zaměstnankyň si myslím, že to každému může pomoci,“ konstatoval.

Zeman na sjezdu odborů promluvil po osmi letech. Ve svém projevu zmínil například svůj přátelský vztah k odborům od doby, co byl v čele ČSSD a poté předsedou vlády. Zeman podporuje například snahu odborů o růst jak průměrné, tak minimální mzdy. Nesmí to však podle něj být jediným cílem.

Čtyřiapadesátiletý Středula řídí odborářskou konfederaci od dubna 2014. V páteční volbě neměl protikandidáta. Získal 153 ze 173 odevzdaných hlasů. Místopředsednické posty obhájili Vít Samek a Radka Sokolová. „Je to historicky poprvé, kdy vedení ČMKOS bude ve třetím období v nezměněném složení,“ podotkl Středula.

X X X

Rusko se snaží konejšit věřitele, už v něm ale proběhl polostátní bankrot, říká analytik Havlíček

Rusko v pátek uhradilo v dolarech úroky ze svých dluhopisů, aby se pokusilo vyhnout vyhlášení platební neschopnosti. „Země už nemá dostatečný přístup ke svým rezervám, a proto nedokáže naplňovat mezinárodní závazky,“ řekl v rozhovoru pro Radiožurnál analytik výzkumného centra AMO Petr Havlíček. Platba v dolarech je podle něho úspěchem amerických sankcí, které Rusko zaskočily.

x Transakce v rublech by byla porušením smluvních podmínek. Co by se stalo, kdyby Rusko nezaplatilo do začátku května oněch skoro 650 milionů dolarů, v přepočtu tedy asi 14 a půl miliardy korun?

Ony už některé ratingové agentury oznámily, že v Rusku proběhl, v té zahraniční kapitálové dimenzi, takový minimální polostátní bankrot. Právě proto, že Rusko dnes nemá dostatečný přístup k devizovým rezervám a nedokáže dostatečně, řekněme kredibilně, naplňovat mezinárodní závazky a pohledávky.

Takže opravdu některé agentury, jako Standard & Poor’s, oznámily, že Rusko není schopné splácet dluhy v zahraničních měnách, což je poměrně výrazná ztráta kredibility pro Ruskou federaci.

Analytik Petr Havlíček mluví o schopnosti Ruska splácet mezinárodní zakázky

x Guvernérka ruské centrální banky Elvira Nabiullinová tvrdí, že ministerstvo financí prostředky má, a podle ní tedy nemůže být o platební neschopnosti řeč. Ale přiznává, že tedy mají problém se zahraničními platbami, jak už jste říkal. Jak to tedy vidíte vy?
Myslím si, že ona v tom samozřejmě hraje roli jakéhosi konejšitele mezinárodních věřitelů a to ve snaze udržet makroekonomickou stabilitu celé země. Takže samozřejmě bude vysílat signály tohoto druhu a bude dementovat podobná vyjádření.

Přesto tady spíše budu věřit mezinárodním a kredibilním ratingovým agenturám než ruské státní bance. Právě proto, že všechny ruské instituce tak moc podléhají ruskému politickému vlivu. Takže ona v tomto smyslu vystupuje jako politický hráč, není to nezávislý arbitr, jako je tomu například v Česku nebo některých jiných zemích.

x Co by tedy skutečné vyhlášení platební neschopnosti na mezinárodních finančních trzích fakticky znamenalo?
Myslím si, že už se vlastně mluvilo o té ztrátě kredibility. To má dalekosáhlé důsledky například pro schopnost Ruska si dále půjčovat na mezinárodních trzích, minimálně těch západních, a provádět třeba i transakce v zahraničních měnách, jako je americký dolar nebo euro. Znamená to samozřejmě i to, že Rusko bude hledat spojence v těchto devizových výměnách a operacích jinde po světě.

Samozřejmě víme o spolupráci s čínským režimem, do určité míry i například s Indií, takže je vidět, že Rusko se pod vlivem západních sankcí dále izoluje, respektive je izolováno ze strany západního společenství.

To má velmi důležité důsledky například pro vedení mezinárodního obchodu, provádění takových finančních transakcí. Ale řekl bych, že opravdu nejdůležitější je ta ztráta kredibility a schopnosti nějakým způsobem efektivně obchodovat se západními zeměmi.

x Americké ministerstvo financí označilo páteční transakci za úspěch amerických sankcí. Vidíte to stejně?
Ano, myslím si, že ano. Zmrazení těchto devizových rezerv Ruské federace právě v dolarech, ale i v evropské měně euro, je opravdu možné považovat za krok, který Rusové pravděpodobně neočekávali. Že opravdu sankce dopadnou i na ruskou centrální banku a že bude řekněme polovina všech valutních rezerv, kterými Rusko disponovalo, zablokovaná.

Myslím si, že oni opravdu tento krok nepředpokládali. To, že se to daří, je pro západní země bezesporu úspěch. Vlastně se mluví o tom, že toto byla za celou dobu největší a řekněme nejzásadnější položka, která byla Rusku zmrazena.

Dokonce se mluví o tom, že tyto prostředky by mohly být v budoucnu použity třeba na poválečnou rekonstrukci Ukrajiny. Jde o velmi zásadní sumu finančních prostředků a jak Spojené státy, tak například Kanada začínají postupně adaptovat legislativní rámec, aby tyto prostředky, kterými oni disponují, mohly být na takovou věc vynaloženy.

X X X

V Jižní Rusi se bude platit rubly. Moskva chce zřídit v okupované Ukrajině loutkový stát

Novináři Svobodné Evropy se dostali k dokumentům, které odhalují, že se Kreml chystá v okupované části Ukrajiny vytvořit loutkový stát Jižní Rus. Nutnost vzniku takového útvaru Rusko opět obhajuje pokřivenou teorií, že občané Ukrajiny čelí teroru nacistů a banderovců.

Moskva promítla své plány o vzniku kvazistátu Jižní Rus do dokumentu s názvem Manifest Jihoruské lidové rady. V textu se píše o tom, že Ukrajina po roce 2014 ztratila právo na vlastní legitimitu v rámci „Sovětského svazu“.

Manifest má zřejmě vyvolat dojem, že jeho sepsání iniciovali lidé na jihu Ukrajiny, ve skutečnosti byl ale podle Svobodné Evropy napsán politiky z řad moskevské strany Jednotné Rusko. Kreml v textu opět zneužívá pokroucený narativ, že Ukrajina trpí pod terorem nacismu a banderovců. Tento ruský výklad reality se opírá mimo jiné o existenci extremistů v řadách ukrajinského polovojenského batalionu Azov, což Rusové zneužívají v celonárodním kontextu.

„V reakci na teror a totalitní vnucování ideologie nacismu a banderovců ze strany bývalého státu Ukrajina přebíráme jako Jihoruská lidová rada moc do vlastních rukou a zakládáme nový stát Jižní Rus,“ stojí v textu Manifestu.

X X X

Rostislav Krhut: Právně zajímavých dovolání je spíše menšina

Soudce Rostislav Krhut po třech letech končí svou stáž na Nejvyšším soudu a vrací se na Krajský soud v Ostravě. „Právně zajímavých dovolání je spíše menšina – dovolatelé to často jen zkouší, jestli náhodou neuspějí, a Nejvyšší soud jim v odmítacích usneseních trpělivě vysvětluje, že opravdu neuspějí,“ řekl čtvrtletníku AEQUITAS.

X Tento rozhovor je tak trochu symbolickým rozloučením na konci Vašeho tříletého působení u Nejvyššího soudu v Brně jako soudce stážisty. Vracíte se totiž na Krajský soud v Ostravě, který asi bude Vašemu srdci bližší.
Ano. Vstoupil jsem do justice jako čekatel Krajského obchodního soudu v Ostravě, tehdy soudu se 100.000 nedodělky. Celý svůj profesní život jsem byl formován prostředím justiční bitevní vřavy v první linii, snad jen pro jistotu zdůrazním, že protivníkem soudu nejsou účastníci, ale neprojednané a nevyřízené věci. V insolvenčních věcech jsem byl třeba zvyklý na cca 2.000 svých insolvenčních věcí v běhu, v konkursu Union banky na cca 75.000 přihlášených věřitelů. To utvářelo mé instinkty a návyky, které bych označil jako válečnou chirurgii.
Oproti tomu charakter práce soudce Nejvyššího soudu je diametrálně odlišný, myslím, že na něj docela sedí přirovnání k chirurgii plastické. Kdy jde nejenom o to, aby výsledné řešení bylo správné, ale též, aby bylo esteticky zdařilé. Když k tomu přidáme – pro mne poněkud překvapivou – zkušenost, že právně zajímavých dovolání je spíše menšina – dovolatelé to často jen zkouší, jestli náhodou neuspějí, a Nejvyšší soud jim v odmítacích usneseních trpělivě vysvětluje, že opravdu neuspějí – tak nebude překvapivé, že už se do Ostravy v podstatě těším.

X Upřednostnil jste tedy návrat na Krajský soud v Ostravě proto, že se stále cítíte být spíše „vojínem“ insolvenční fronty na prvním stupni, jak jste se v minulosti opakovaně vyjadřoval a podobné přirovnání jste použil i v odpovědi na moji první otázku…
Ano, i to stále platí. Insolvenční agenda je v mnohém specifická. Mnohé problémy se řeší fakticky, nestanou se ani předmětem soudního rozhodování. A když už se předmětem rozhodování stanou, zdaleka ne vždy se věc dostane před soud odvolací, natož pak dovolací. V tomto smyslu je insolvenční první stupeň mnohem blíž praxi. Otevřené právní otázky naskakují průběžně a musí se ihned řešit. Proto mne to tam táhne, přičemž se vracím s uklidňujícím vědomím, že insolvenční generální štáb je kvalitativně velmi dobře a kvantitativně dosti slušně obsazen tak, aby nadále mohl fungovat ve své roli. A to v čím dál kratších lhůtách, věřím, že to nebude dlouho trvat a insolvenční dovolání budou vyřizována do jednoho roku.

X Jaké pro Vás byly ty tři roky strávené v senátech Nejvyššího soudu? Neovlivní přece jen do určité míry Vaše budoucí působení na soudě, kam se vracíte, respektive styl Vašeho rozhodování?
Určitě mne ovlivní přístup k judikatuře. Nejvyšší soud buduje obvykle svá rozhodnutí tak, že navazuje na právní problémy již vyřešené a myšlenky již vyslovené rozvíjí. Přesvědčil jsem se, že judikatorní korpus je obrovský, mnohé myšlenky jsou k nalezení nejen v právních větách, ale též relativně nenápadně v odůvodněních rozhodnutí. Takže předpokládám, že budu mnohem víc prohledávat judikaturu Nejvyššího soudu.

X Do jaké míry je i v insolvenčních řízeních Ostrava, a to především v návaznosti na sociální skladbu obyvatelstva, výjimečným regionem? Myslíte si, že se tam v posledních třech letech situace na soudech, které v dané právní oblasti rozhodují, nějak výrazně změnila anebo se vrátíte de facto do stejného prostředí, odkud jste odcházel?
Podle mne je nová nemalá únava všech kolegů soudců i zaměstnanců z covidu. Takže doufám, že je svým návratem alespoň trochu potěším a povzbudím, pár veselých historek z justičního natáčení si s sebou z Brna odnáším. Ostrava, a Ostravsko celkově, je nepochybně specifická oblast, vliv Slezska a jeho průmyslové tradice je víc než patrný. Všechno výstižně vysvětluje můj oblíbený příměr básníka Ivana Motýla, který říká, že Ostrava je vlastně New York České republiky.

X Dlouho jste byl soudním funkcionářem, od roku 2002 místopředsedou Krajského soudu v Ostravě. Teď, když jste si od manažerské práce odpočinul, rád byste šel do ní znovu anebo už ne? Pochopitelně vím, že to záleží především na tom, zda-li Vám bude v budoucnu manažerská funkce vedením soudu znovu nabídnuta…
K tomu jsem byl i místopředsedou třídní samosprávy na základní i střední škole… ale vážně,  úplně vyloučit nelze nikdy nic, ale považuji to za velmi nepravděpodobné. Spíš si myslím, že bych se mohl zapojit do dílčích projektů typu eISIR nebo třeba aktuálně k vývoji aplikace restrukturalizačního rejstříku, tedy do aktivit, kde mohu být nejvíce přínosný.

X Z předchozích rozhovorů, které jste poskytoval do médií, se prezentujete jako soudce, který nabádá k tomu, aby přes různé možnosti, které stát, náš právní řád, nově nabízí pro ulehčení života dlužníků, nezapomínal také na věřitele.
Mou oblíbenou právní zásadou je „Každému co jeho jest“, jakkoli jde o výrok v historii zneužitý. Všechny sanační formy řešení úpadku jsou vlastně snahou o řešení střetu legitimních hodnot a zájmů. Zájmů věřitelů na uspokojení svých dluhů, zájmů dlužníků dostat druhou šanci a zájmu společnosti nenutit zadlužené fyzické osoby žít dlouhodobě v poloilegalitě šedé ekonomiky. Konkretizováno pro poměry oddlužení, věřitelům – ekonomicky – patří majetek dlužníka, ale nepatří jim celá ekonomická budoucnost dlužníka, tedy budoucí příjmy dlužníka bez časového omezení. Věřitelům patří příjmy po stanovenou dobu, evropským standardem jsou aktuálně 3 roky. To vše za předpokladu, že se dlužník poctivě snaží ony 3 roky příjmů dosahovat.

X Podle advokáta Michala Žižlavského platili dlužníci před novelou insolvenčního zákona průměrně asi 56 % svých dluhů, loni to bylo snad už jen 23 %. Proč tomu tak podle Vás je?
Hodně záleží, nakolik uváděná procenta zohledňují uspokojení zajištěných věřitelů. Obecně platí, že český zákonodárce začal od roku 2008 s oddlužením spíše opatrněji požadavkem na 30% uspokojení věřitelů. Tato ekonomická laťka pustila v první fázi do oddlužení jen „lepší“ dlužníky. Pořád však zůstává v České republice několik set tisíc dalších zadlužených osob, které na 30 % nejsou schopny dosáhnout. Takže posun provedený novelou insolvenčního zákona z roku 2019 byl logický a podle mne nevyhnutelný. Otevření oddlužení pro „horší“ dlužníky logicky vede k poklesu míry uspokojení. Konečně si též uvědomme, že uváděná procenta uspokojení nelze chápat tak, že bez oddlužení by byly všechny pohledávky uspokojeny zcela. Naopak, v mnoha případech by pohledávky nebyly uspokojeny vůbec.

X Na Konferenci Insolvence 2018 jste mj. uvedl, že Institut oddlužení není v naší republice pro osoby, které se do dluhové pasti dostaly nešťastnou náhodou, ale pro hříšníky, kteří nezvládli svoji situaci. To je jen určitá zkratka pro to, jak byly parametry oddlužení nastaveny v insolvenčním zákoně a jak to následně před více než 10 lety výstižně vysvětlili kolegové z Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí. Náš insolvenční zákon nikdy nestanovoval a nestanoví, že by se při povolování či schvalování oddlužení měly zkoumat příčiny úpadku a že by si dlužník měl oddlužení zasloužit. To považuji za velmi moudrý přístup, protože podle mých zkušeností si téměř všichni dlužníci mohou za svůj stav minimálně částečně sami. Pro oddlužení je důležité jen to, zda dlužník chce změnit svůj přístup ke svému hospodaření a zda bude dodržovat pravidla oddlužení. Právě tento přístup byl snad nejdůležitější pro fenomenální úspěch oddlužení.

X Jak v tom kontextu hodnotíte akci „Milostivé léto“, o které se nyní hovoří také jako o velmi úspěšné a chystá se proto její další pokračování?
Jde o institut práva exekučního, takže nedovedu posoudit jeho efektivitu a vhodnost nastavení jeho parametrů. Každopádně ale tento institut připomněl, že zákonodárce má volbu, zda řešit otázku hodně zadlužených – a obvykle předlužených osob – cestou práva insolvenčního či cestou práva exekučního. Nejméně žádoucí mi připadá nedělat nic.

Na konferenci Insolvence 2008 vystoupil přední odborník na insolvence Rostislav Krhut Foto: Eva Paseková

X Na veřejných fórech často zdůrazňujete, že dluhy se mají platit. A říkáte také, že by se těm, kdo prošli procesem oddlužení, mělo zakázat, aby si znovu půjčovali.

Trochu tu upřesním. Ze statistických údajů plyne, že podstatná část, snad až 90 %, dluhů dlužníků v oddlužení pochází z úvěrů či půjček. V tomto kontextu je potom si nutno uvědomit, že oddlužení je až následným řešením nesplácených úvěrů, prvotní příčinou je jejích poskytování osobám, které jsou coby příjemci úvěru příliš rizikové. Neboli, slovy zákona o spotřebitelském úvěru, nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti dlužníků. Jednou z otevřených právních otázek brzy bude, co o úvěruschopnosti říká to, že určitá osoba úspěšně prošla oddlužením. Na jednom ze seminářů jsem se setkal s popisem situace, kdy v pondělí bylo vydáno usnesení o přiznání osvobození od placení zbytku dluhů a v úterý tato osoba nachází ve schránce dopis, s připojenou kreditní kartou, ve stylu „teď jste oddlužená, jste tedy ideální klient, tady máte naši kreditku, čerpejte úvěr“. To je podle mne úplně špatný přístup. Kdo prošel oddlužením, ten si nese informaci o tom, že svou ekonomickou situaci nezvládl a tato informace by měla být výraznou kontraindikací poskytnutí nových úvěrů. Řekněme po dobu, kdy je informace o proběhlém oddlužení přístupná v insolvenčním rejstříku, tedy 5 let. Potom by došlo k jakémusi „zahlazení“. Poskytovat čerstvě oddluženým nové úvěry je jako čekat na vyléčeného alkoholika u bran léčebny na konci léčby a hned jej zvát na panáka. Míní-li zákonodárce svůj požadavek na zkoumání úvěruschopnosti vážně, klidně by mohl zvážit třeba něco jako podmínění čerpání nového úvěru po oddlužení souhlasem insolvenčního soudu.

X Dočetl jsem se v článku o závěrech jedné z konferencí, kde jste vystoupil, že nejraději byste údajně zrušil i nebankovní poskytovatele půjček.

To zas ne, ale kladu si otázku, zda je – anebo může být – úvěruschopný ten, koho jako rizikového odmítly banky. Samozřejmě vnímám, že někteří nebankovní poskytovatelé se specializují na určité specifické případy financování, třeba na nákup aut, to je v pořádku. Ale zkuste si do vyhledávače na internetu zadat třeba „SMS půjčka“. Napadá mě, zda by třeba zákonodárce neměl stanovit nějaký vzorový test úvěruschopnosti, který by prostě každý poskytovatel musel provést. Obecně důsledné zkoumání úvěruschopnosti bude vždy narážet na nesouhlas poskytovatelů úvěrů. Jak ukázala již finanční krize, která – připomeňme – začala v USA krizí hypoteční, půjčovat si chtějí spíše lidé nemajetní, a tedy  coby úvěroví dlužníci rizikoví, naopak potenciální bonitní zájemci o úvěr si půjčovat až tak nepotřebují. Osobně považuji oddlužení za komplementární doplněk zkoumání úvěruschopnosti. Úvěruschopnost je zkoumána před poskytnutím úvěru, ale stejně se nakonec „pravda ukáže“ až během splácení úvěru. Každý poskytovatel úvěru pravidla oddlužení zná, nemůže se tedy divit, pokud dlužník, jehož úvěruschopnost poskytovatel na začátku chybně posoudil, skončí v oddlužení.

X Dovolte mi ještě připomenout Váš rozhovor pro EPRAVO, který jste poskytl v souvislosti s Vaším oceněním Právník roku 2013 v kategorii Insolvenční právo. Tehdy, před 9 lety, jste pochválil správně nastavený český systém řešení úpadku fyzických osob, který je mnohem lepší, než u našich středo- a východoevropských sousedů. Platí to stále?
Zahraniční úpravy až tak neznám, ale z debat v justiční sekci organizace INSOL Europe jsem vyrozuměl, že mnohé další státy upustily od požadavku, že dlužník si má oddlužení zasloužit, což vedlo k razantnímu nárůstu oddlužení v těchto zemích. Zaměřím se spíše na parametry našeho oddlužení. Pro náš vývoj oddlužení je trochu škoda, že směrnice sjednocující dobu oddlužení minimálně u podnikajících fyzických osob na 3 roky,  přišla pro nás brzy. Po první verzi oddlužení – 5 let, 30 % – vlastně nemáme šanci vstřebat a doladit druhou verzi – 5, někdy 3 roky, minimální splátka cca 2.200 Kč měsíčně – a rovnou se budeme muset posunout do verze tři. Za největší problém však považuji způsob výpočtu postižitelné části příjmu pro oddlužení. Tím, že příjem postihujeme jako při exekuci pro přednostní pohledávku, zůstává dlužníkovi ze střední části příjmu jen jedna třetina. Zatímco v exekuci by mu často zůstávaly dvě třetiny, rozdíl může být i 7.000 Kč měsíčně. To je logicky pro dlužníky demotivující a jde zřejmě o dominantní příčinu současného relativně nižšího počtu nově zahajovaných oddlužení.

X Úpadkové právo je často považováno za jednu z nejzajímavějších soudních agend. Pro řadu právníků je však velmi složité, je prý těžké se „v tom všem vyznat“. Jak byste tomuto názoru oponoval?
Nejprve bych upřesnil, že nejde o jednu z nejzajímavějších soudních agend, ale že jde o agendu jednoznačně nejzajímavější. Tím, že vlastně prostupuje všemi právními odvětvími. A tím, že řeší neřešitelné, tedy stav, kdy dlužník má málo majetku a hodně dluhů, takže nemůže vyjít na úplnou úhradu všech dluhů. Ano, některé vnitřní postupy insolvenčního řízení jsou sofistikované, to uznávám. Proto pro začátek nabídnu jen úvodní tezi. Při úpadku dlužníka nejde už tak o vztah věřitel – dlužník. Úpadek zakládá novou rovinu právních vztahů, a to vztahy věřitel – věřitel. Vztah konkurenční, uspokojení jednoho věřitele vždy zmenší uspokojení ostatních věřitelů. Proto je v insolvenčním řízení možné, co jinde ne.

X Na co budete po odchodu z Brna, v souvislosti s působením u Nejvyššího soudu v roli soudce-stážisty, nejčastěji vzpomínat?
Na tankovou Plzeň v Hostinci U Semináru. Protože jsem ji vždy pil obklopen skvělými kolegy, kteří jsou nejen lidskými osobnostmi a výbornými právníky, ale navíc jsou právem a hledáním spravedlnosti posedlí v tom nejlepším slova smyslu. Konec konců i já sám s oblibou říkám, že insolvenční právo nestačí znát, že je třeba je milovat.

X Kdo je Mgr. Rostislav Krhut?

Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.

Soudcem je od roku 1997, kdy začal působit u Krajského obchodního soudu v Ostravě.

Po spojení obchodního soudu s Krajským soudem v Ostravě byl soudcem tohoto soudu, od roku 2002 pak přímo místopředsedou Krajského soudu v Ostravě. V roce 2019 zahájil tříletou stáž u Nejvyššího soudu, která nyní končí.

Je Právníkem roku 2013 v kategorii Insolvenční právo, člen INSOL Europe a byl dlouholetým členem speciální skupiny expertů na insolvenční právo S22 při Ministerstvu spravedlnosti. Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

Kodaň plánuje posílat uprchlíky do Rwandy. Následovala by Británii, která takové přemisťování už dojednala.

Kodaň vyjednává s vládou Rwandy o přebírání uprchlíků. Přestože je Dánsko členem EU, v oblasti vnitřních záležitostí má výjimku, a severské království tak následuje Velkou Británii, která se na přemisťování migrantů s africkou zemí už domluvila zkušebně na pět let. Jen letos přeplulo přes vody Lamanšského průlivu z Francie do Anglie na šest a půl tisíce běženců.

 Dánský ministr pro uprchlíky, imigranty a integraci Mattias Tesfaye agentuře Reuters sdělil, že dohoda by měla za cíl „zajistit důstojnější přístup než (jaký poskytuje) zločinecká síť obchodníků s lidmi, která dnes charakterizuje migraci přes Středozemní moře“. O nové dohodě má příští týden jednat dánský parlament.

Ten loni schválil návrh zákona, který umožní posílat žadatele o azyl do třetích zemí, a to i mimo evropský kontinent. Proti předloze tehdy protestovaly organizace na ochranu lidských práv, podle nichž se právo na azyl může ocitnout v ohrožení.

Znepokojení vyjádřila také Evropská komise. Kodaň tvrdila, že opatření bude humánnější než dosavadní postupy. Dánsku se nicméně tehdy takovou třetí zemi najít nepodařilo, poznamenala agentura Reuters, nyní ale zvažuje stejnou africkou destinaci jako před nedávnem Londýn.

Británie bude platit za přesun i vzdělání běženců

Velká Británie se už dohodla s vládou v Kigali, že bude posílat do Rwandy migranty z různých zemí zadržené po příchodu do Spojeného království. Rwanda dostane za přijetí uprchlíků v první fázi 144 milionů eur. Kromě zisku finančních prostředků chce Rwanda krokem upevnit svou pozici jako spojence Západu.

„Každý, kdo vstoupí do Spojeného království ilegálně, stejně jako ti, kteří připluli nezákonně od 1. ledna, teď mohou být přemístění do Rwandy,“ prohlásil premiér Boris Johnson, který před brexitem sliboval, že nechtěnou migraci omezí. Jen loni se do Anglie dostalo na třicet tisíc uprchlíků, meziročně třikrát víc. Někteří se na gumových člunech utopí či zraní.

Letadla budou běžence přepravovat do Rwandy, kterou ještě loni Británie v OSN kritizovala za omezování občanských práv a svobody médií. Británie teď bude v uprchlických střediscích platit vzdělání i pracovní příležitosti běžencům. „Tohle nepomůže jen jim, ale bude z toho těžit i Rwanda a její obyvatelé,“ prohlašuje rwandský ministr zahraničí Vincent Biruta.

Kritika církve i Mayové

Také v Británii se Johnsonův plán setkal s ostrou kritiku. Odmítl ho nejvyšší duchovní anglikánské církve, arcibiskup z Canterbury, což Johnsona velmi rozhořčilo. Ozvala se i bývalá premiérka Theresa Mayová, která jako exministryně vnitra sama proslula tvrdým přístupem k ilegální migraci. „Nepodporuji politiku přemístění do Rwandy, a to na základě zákonnosti, praktičnosti a efektivnosti,“ sdělila Mayová.

Opozice Johnsonovi vyčetla, že za každého běžence budou britští daňoví poplatníci platit třikrát víc, než je to stojí doposud. Varuje, že pašeráci budou nabírat víc žen a dětí, pokud mužští běženci poputují do Rwandy. Ochráncům planety zas vadí dlouhé neekologické lety. Johnson si podobně jako Dánové stojí za tím, že jeho řešení překazí výnosný obchod pašerákům. Dohoda posílat migranty.

X X X

Světlo na konci zdražovacího tunelu? Inflace v eurozóně stoupla, ale již ne tak výrazně

 Tempo růstu cenové hladiny v eurozóně činilo v dubnu 7,5 procenta. Inflace tak sice byla o něco vyšší než v březnu, její přírůstek se ale oproti předchozím měsícům výrazně zpomalil. Vyplývá to z rychlého odhadu Eurostatu. Přírůstek inflace v eurozóně je v dubnu nejmenší od ledna letošního roku.

Přírůstek inflace v eurozóně je nejmenší od ledna letošního roku. Zatímco v únoru se inflace zvýšila o 0,8 a v březnu dokonce o 1,5 procentního bodu, dubnový přírůstek tempa zdražování se zvedl jen o jednu desetinu procentního bodu na meziročních 7,5 procenta.

 Za zpomalením dynamiky inflace stojí ceny energií. Ty sice meziročně zdražily o rovných 38 procent, v meziměsíčním vyjádření (tedy oproti březnu) ale došlo k jejich zlevnění o 3,7 procenta. Druhou nejrychleji zdražující položkou zůstaly i v dubnu potraviny, a to ty nezpracované. Jejich ceny stouply meziročně o 9,2 procenta, meziměsíčně o 2,7 procenta. Jde zřejmě o důsledek pokračujícího propisování cen vstupů do cen zboží na pultech obchodů.

Pobaltí na čele inflačního pelotonu

Také v dubnu přetrvávaly velké rozdíly v tom, jak rychle ceny v jednotlivých zemích eurozóny rostly. Tentokrát se do čela dostalo Estonsko, jehož dubnová meziroční míra inflace vystoupala na 19 procent. S 16,6 procenta následuje Litva, třetí Lotyšsko čelí inflaci ve výši 13,2 procenta. Dvoucifernou míru růstu cen má ještě Nizozemsko (11,2) a Slovensko (10,9). Nizozemská inflace se však v dubnu oproti březnu snížila o půl procentního bodu.

Z meziměsíčního pohledu je na tom nejlépe Španělsko, kde ceny v porovnání s březnem o 0,2 procenta klesly. V ostatních zemích eurozóny naopak rostly, nejrychleji opět v Estonsku, a to o 4,1 procenta. Nejnižší meziměsíční růst cen zaznamenaly společně Belgie a Finsko, kde meziměsíční míra inflace dosáhla 0,2 procenta.

X X X

 ČNB: Další zdražení plynu přijde na podzim. Návrat cen do normálu nehrozí ani za pět let

Cena zemního plynu na středoevropské burze se během několika dní po ruské invazi na Ukrajinu téměř zdvojnásobila. Přestože dodávky komodity z Ruska do Evropské unie nebyly prakticky nijak narušeny. Podle České národní banky se můžeme během nadcházejících měsíců těšit na mírné zlevnění. Od drahého plynu si ale neodpočineme na dlouho.

Bezprostředně po skončení topné sezony přijde zlevnění zemního plynu asi o dvacet procent. Ale už ve druhé polovině roku se cena plynu na burze začne opět zvedat. Kulminovat by měla na přelomu let 2022 a 2023 a podstatnějšího zlevnění bychom se měli dočkat nejdříve na jaře příštího roku.

Vyplývá to z aktuálního Globálního ekonomického výhledu, který vydala Česká národní banka. „Dle tržních kontraktů by ale k výraznějšímu poklesu mělo dojít až na začátku příštího roku, přičemž návrat k úrovním, běžným v minulé dekádě, se neočekává ani v horizontu dalších pěti let,“ uvádí centrální banka ve zmíněném dokumentu.

Ropa nepůjde pod 80 dolarů

Cena zemního plynu se v roce 2023 nedostane pod úroveň, na které se ocitla v posledním čtvrtletí roku 2021. To odpovídá přibližně 60 eurům za megawatthodinu, přičemž ještě začátkem března 2021 se plyn na středoevropské burze obchodoval za 17 eur za megawatthodinu. Současná cena se pohybuje na více než pětinásobku této hodnoty.

 Česká národní banka také odhaduje, jak se budou vyvíjet ceny ropy. Barel typu brent se aktuálně obchoduje kolem 108 dolarů, americká ropa WTI je pak o několik dolarů lacinější. Podle tuzemské cedulové banky nás až do konce roku 2023 čeká mírný, leč setrvalý pokles ceny černého zlata, leč ani v tomto případě se nemůžeme těšit na méně než 80 dolarů za barel.

Obilí zůstane drahé

Cenový návrat do doby před ruskou invazí na Ukrajinu, či dokonce před covidem, nás nečeká ani v případě potravin. Pšenice, kukuřice, rýže nebo sója zůstanou i přes mírné zlevnění v průběhu letošního a příštího roku o 40 až 80 procent vyšší, než bylo zvykem ještě předloni na podzim. Nejvyšší cenu si udrží právě pšenice, která bude podle ČNB stát ještě na konci roku 2023 asi dvakrát více než v polovině roku 2020.

Podobný vývoj bychom měli očekávat také v případě vepřového nebo hovězího masa s tím, že u vepřového přijdou výraznější cenové výkyvy. Pouze u bavlny lze počítat s určitým návratem ceny na, či dokonce mírně pod předválečnou úroveň.

X X X

Někteří Ukrajinci se vydávají přes frontovou linii. Neutíkají, ale vracejí se domů

Pro postarší ukrajinský pár bude v noci postelí malý automobil z dob Sovětského svazu. Dvojice se chystá riskovat život přechodem frontové linie na Ukrajině. Ale neprchá – vrací se zpět. Svět už si zvykl na záběry milionů Ukrajinců na útěku před ruskou invazí. V jejich stínu jsou lidé s jiným druhem zoufalství a odvahy, kteří se vydávají na opačnou stranu, píše agentura AP.

Pro některé z nich je motivem snaha dostat se k blízkým, často kvůli nemocným nebo nemohoucím lidem, kteří zůstali. Pro jiné je to cesta z nostalgie a vzdoru, píše ve své reportáži agentura AP.

Rusko muselo sloučit vyčerpané jednotky ze severovýchodu Ukrajiny, píše britské ministerstvo „Je tam všechno. Jsou tam naše kořeny,“ říká 75letý muž. „Dokonce i lidé z Mariupolu se chtějí vrátit,“ dodává. Svá jména dvojice nechce prozradit z obav o svou bezpečnost.

Pokoušejí se absolvovat dlouhou cestu zpět do Doněcké oblasti na východě Ukrajiny, místa jedněch z nejtěžších bojů této války. Do domova v Doněcku se chtějí vrátit, aby se tam alespoň podívali.

Jsou staří. Stýská se jim po domově. Je čas riskovat. „Kam jinam bychom měli jít?“ říká muž. Opírá se o 40 let starý žlutý vůz značky Lada a o dvě hole.

Jeho osobní věci jsou všechno, co manželka nastrkala do kufru, než utekli. „Zapomněla si vzít milence,“ prohlásí muž s rošťáckým pohledem. Jeho žena, s níž žije už 53 let, se zasměje. Vzápětí má blízko k slzám, to když se vrátí realita. „Mohli byste se zbláznit, když si nebudete dělat legraci,“ pronese.

Návrat domů

V posledních týdnech se mnoho Ukrajinců, kteří uprchli ze země, vrátilo domů. V mnoha případech se tak stalo proto, že se ruské síly stáhly z oblasti kolem metropole Kyjeva a přeskupily se k ofenzivě na východě. Není známo, kolik lidí překročilo frontovou linii a vrátilo se do napadených oblastí a obsazených měst.

V jihoukrajinském městě Záporoží je parkoviště, kde dobrovolníci pomáhají tisícům lidí prchajících v otlučených vozidlech. Některá mají rozbitá okna. Dalším chybí dveře. Mnohá mají na čelních sklech přilepen nápis „děti“. Na okraji toho jsou lidé mířící opačným směrem.

USA začaly cvičit ukrajinské vojáky na základně v Německu. Mají se naučit zacházet s novými zbraněmi.

Jedním z nich je Ihor Filko, jenž stojí sám na chodníku a kouří. Třicetiletý muž byl ve středu propuštěn po třech letech z vězení, objevil se ve světě, který téměř nepoznává. „Všechno je jiné. Všechno je špatně,“ říká.

Snaží se dostat do Berďansku ke své ženě, malému dítěti a matce. Přespává na vlakovém nádraží. Nemá telefon, jeden si půjčil od dobrovolníka v přijímacím středisku, aby mohl zavolat rodině. Nemá ani auto, zato má málo peněz a stále silnější pocit, jak nebezpečné je vrátit se domů.

Po propuštění se pokusil vydat na cestu pěšky, ale rychle ho zastavili na kontrolním stanovišti. Vojáci mu řekli, že ho pěšky nepustí, a rozhodně nebude vpuštěn zpět. Tak teď čeká, až se otevře nějaký koridor. Ruské síly svou kontrolu nad Berďanskem upevňují, tvrdí Filko. Obyvatelům říkají, aby si pořídili ruské pasy a že měna se brzy změní na rubl. Jeho rodina chce odejít. On jim chce pomoci.

Bez vidiny návratu

Každá rodina, která se dostane do přijímacího střediska, má svůj vlastní otřesný příběh umocňující touhu utéct. Na automobil Tetjany Vasiljevové kdosi střílel poblíž posledního kontrolního stanoviště na cestě z okupovaného Melitopolu. Přes střechu jim přeletěl granát a ruští vojáci jí ukradli peníze. „Díky bohu jsme odjeli dříve, než to začalo být příliš zlé,““ říká Vasiljevová.

Mnozí z nově příchozích pocházejí z Chersonu, kde nyní vlají ruské vlajky. Vitalij Bizjuk jezdil společně s rodinou po tři dny, aby našli otevřený koridor odtamtud do Záporoží. Po cestě na ně na ruských kontrolních stanovištích tlačili, aby si to rozmysleli. Bizjuk je původem z poloostrova Krym, které Rusko anektovalo v roce 2014. „Ptali se mě: ‚Proč nejít tam?‘,“ tvrdí a dodává, že odvětil: „Proč? Co jsem tam zapomněl?“

Zatímco neupravený stojí vedle svého zaprášeného auta, tak popisuje život pod okupací. V neděli bude zaveden rubl. V ulicích jsou tanky. Televizní kanály a značky na trzích jsou ruské. V rukou drží krabičku ruských cigaret a vypadá nešťastně: „Potřeboval jsem si zapálit.“ Po více než dvou měsících války se také potřeboval dostat ven. Na rozdíl od dvojice v Ladě nevidí návrat v dohledné době.

X X X

 Krpálek získal ocenění pro nejlepšího judistu Evropy

Lukáš Krpálek byl vyhlášen nejlepším judistou Evropy za rok 2021. Cenu získal jako první český judista v historii. V dějišti evropského šampionátu v Sofii mu ji předal prezident Evropské unie juda Otto Kneitinger. „Evropa je opravdu velmi silný kontinent, dovolím si říct, že nejsilnější a konkurence je obrovská,“ řekl po převzetí ceny Krpálek v rozhovoru pro Radiožurnál Sport.

 X Cena pro nejlepšího judistu Evropy za rok 2021. Jaký je to pocit dostat takové ocenění?
Je to krásný pocit, nesmírně si toho vážím. Ta cesta k olympijskému zlatu nebyla úplně jednoduchá a když člověk zohlední podmínky, které jsem měl já, tak byly trochu rozdílné, a proto jsem rád, že se olympiáda povedla. Tohle ocenění jsem získal vůbec poprvé, jednou jsem získal juniorské, tak jsem rád, že jsem získal i seniorskou kategorii. Pro mě je to obrovská motivace zkusit ještě jednu olympiádu v Paříži.

X Jak silná Evropa v judistickém světě je? Dá se to srovnat i s konkurencí světovou?
Evropa je opravdu velmi silný kontinent, dovolím si říct, že nejsilnější, a konkurence je obrovská. Vyhrát světového judistu roku se mi nepovedlo, asi i z důvodu, že hlasovali lidi pomocí nějakého odkazu. Bohužel u nás není tak velká základna jako v dalších státech, takže o to více jsem rád, že jsem získal ten evropský titul. Je to pro mě obrovská čest a něco nádherného.

X Kam přijde tato trofej?
Určitě někam do vitríny. Sportovce roku mám vysoko, protože je ze skla, tak aby mi ho děti nerozbily, tuhle trofej si možná můžu dát o kousek níže, ale rozhodně ji vystavím taky.

X Co té ceně předcházelo a co jste pro ni musel udělat. Myslím to, co bylo před Tokiem, ale všechno předtím?
Vždycky k tomu, abych něco dokázal velkého, tak jsem musel trochu spadnout. Několikrát prohrát, abych zase stoupl na vrchol. Teď zpětně vím, že to bylo správně, protože jsem si vždycky řekl, že na sobě musím ještě víc pracovat a rozebírat věci, které dělám špatně. Když přišel neúspěch, tak zpětně můžu říct, že mě to posunulo dopředu.

X Dvojnásobný mistr světa, dvojnásobný olympijský vítěz a pokaždé v jiné kategorii. Teď judista Evropy, za uplynulý rok. Co vám vlastně ještě chybí?
To nevím, ale i tohle je důležité. Chci pokračovat, snažit se ještě kousek to posunout a dostat se ještě na jednu olympiádu, na další už nevím, protože tam už by mi bylo 38 let. Judisté průměrně končí okolo 30 až 35 let, takže pravděpodobně se mě ta další už týkat nebude. Ale chci udělat maximum, aby mi to v Paříži vyšlo, abych se tam dostal, to bude hlavní prioritou. Všechno jsme tomu podřídili, nestartoval jsem na mistrovství Evropy, protože nemám stoprocentně doléčené zranění a nechci to riskovat. Chceme všechno směřovat k olympiádě a tam nechat všechno, aby to do třetice dopadlo. Neříkám zlato, to by bylo nádherné, ale medaile by byla super.