Mašek ostře k Rakušanovi: Jeho setrvání na vnitru absurdní, snažil se brzdit vyšetřování. Opozice kritizuje vládu kvůli kauze korupce v pražském dopravním podniku, ve které je obviněn i bývalý náměstek pražského primátora a nyní již bývalý člen hnutí STAN Petr Hlubuček. Kvůli vazbám na rovněž obviněného podnikatele Michala Redla již oznámil rezignaci ministr školství Petr Gazdík (STAN). Hnutí ANO i SPD rovněž požadují konec vicepremiéra Víta Rakušana (STAN). Podle poslance Jiřího Maška (ANO) se totiž ministr vnitra snažil zbrzdit policejní vyšetřování. Poslanec Petr Letocha (STAN) ve vysílání CNN Prima NEWS zmínil, že Starostové vyvozují politickou odpovědnost nejrychleji, jak mohou.

„Setrvání Víta Rakušana na postu ministra vnitra je absurdní záležitost. Mezi členy ODS se prý vtipkovalo o zlínské partě, která vedla pražský magistrát. Pan Rakušan tvrdí, že nemůže policii úkolovat, ale vzpomeňme, jak šel za Janem Švejdarem a řekl mu dopředu, že s ním nepočítá,“ řekl Mašek v pořadu 360° na CNN Prima NEWS.

Schůzka nebyla jen pouhou náhodou. „Pan Rakušan rozhodně není jen hodný strejda, který kouká, aby na sebe byli policisté hodní. Každá reforma zbrzdí vyšetřování, šlo o snahu zbrzdit vyšetřování. Že to teď někdo pouští z NCOZ? Možná právě kvůli tomu, aby se to nezadupalo do země,“ dodal s tím, že samotné úniky z policejních spisů nevnímá pozitivně.

Mašek podobně jako předseda hnutí ANO Andrej Babiš tvrdí, že se Rakušan ještě před nástupem do čela resortu vnitra zajímal o policejní vyšetřování jeho hnutí, „aby zametl stopy“. To však již vyvrátil i tehdejší policejní ředitel Jan Švejdar na sociálních sítích.

Poslanec Petr Letocha připustil, že je celá kauza pro Starosty velmi nepříjemná. „Nepopíráme to, nebagatelizujeme. Věříme, že najdeme alespoň stejně kvalitního ministra školství, jako je pan Gazdík. Řešíme to, jak nejrychleji umíme. Ať už konec Hlubučka ve STAN, tak mimořádný sněm,“ uvedl.

Okamura: STAN je politicko-kšeftařský podnik

Ještě více než Mašek se do hnutí STAN ve vysílání CNN Prima NEWS pustil šéf SPD Tomio Okamura: „Hnutí STAN je politicko-kšeftařský podnik, který je součástí organizovaného zločinu a mafie. Hana Marvanová veřejně řekla, že písemně upozornila Rakušana již před několika měsíci. Rakušan nekonal a musí odejít. Celé hnutí STAN. Nemá smysl, aby vybírali nového ministra školství.“

Kauzu bedlivě sledují i členové koalice SPOLU. „Je to věc STAN a koaličních Pirátů. Sami si kauzu musí vyřešit. Týká se to magistrátu v Praze, kde nevládneme jako koalice SPOLU,“ zmínil europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL).

Zároveň byl konfrontován s tím, že pražská ODS jakožto současný koaliční partner lidovců v roce 2012 údajně přijala od rodiny Redlů půl milionu korun jako sponzorský dar.

X X X

 Lídr zločinecké skupiny Redl není dalších pět let svéprávný. Soud měl rozhodnout v květnu.

Soud minulý měsíc znovu omezil svéprávnost zlínskému podnikateli a lobbistovi Michalu Redlovi, a to na pět let. V pondělí to uvedl Deník N. Redl je stíhaný v kauze korupce v pražském dopravním podniku, policie ho označuje za hlavu zločinecké skupiny. Podle médií se kvůli duševní chorobě již dříve vyhnul trestnímu stíhání, když se měl spolu s Radovanem Krejčířem podílet na tunelování České spořitelny i na půlmiliardovém daňovém úniku v takzvané kauze M5.

O omezení Redlovy svéprávnosti rozhodl podle Deníku N Okresní soud Plzeň-město, a to 13. května. „Byla vyslechnuta znalkyně a posuzovaný. Jeho svéprávnost byla omezena na dobu pěti let podle rozsudku a navýšila se mu disponibilní částka, se kterou může nakládat,“ uvedla předsedkyně soudu Petra Pavlíčková.

Vyšetřovatelé aktuální kauzy nicméně podle deníku tvrdí, že Redl je v pořádku a žije život jako svéprávný člověk. Nevidí proto důvod, aby se vyhýbal trestnímu stíhání. Za založení zločinecké skupiny mu hrozí až 12 let vězení.

„Fakticky vykonával podnikatelskou činnost spojenou s nákupem a prodejem nemovitostí v řádech desítek až stovek milionů korun. V této souvislosti komunikoval s advokáty, bankéři či vrcholnými zástupci nadnárodních společností. Žádná z osob, se kterými Michal Redl jednal, neprojevila pochybnosti ohledně jeho duševního stavu,“ citoval Deník N z policejních dokumentů.

 Redl navíc podle policistů požadoval od soudu schválení manželství se svou současnou partnerkou a domohl se zvýšení limitu pro množství peněz, se kterými může měsíčně nakládat.

Redlovy vazby na hnutí STAN

V kauze korupce v dopravním podniku chtěla Národní centrála proti organizovanému zločinu podle médií minulý týden obvinit celkem 13 lidí, zastihla jich ale jen deset. Jedním z nich je dnes již bývalý náměstek pražského primátora a člen hnutí STAN Petr Hlubuček, který stejně jako Redl skončil ve vazbě.

Incident vedl k rezignaci Petra Gazdíka (STAN) na post ministra školství k 30. červnu, protože byl s Redlem opakovaně v kontaktu. Europoslanec Stanislav Polčák pozastavil kvůli známosti s kontroverzním podnikatelem členství v hnutí STAN.

Redl čelil závažným obviněním již před lety. Podle vyšetřovatelů se spolu s Radovanem Krejčířem podílel na tunelování České spořitelny i na půlmiliardovém daňovém úniku v takzvané kauze M5. Soudu se ale nakonec vyhnul, právě kvůli vážné duševní chorobě.

Že si byl s jedním z nejznámějších českých zločinců blízký, ukazuje i dopis, který Krejčíř poslal Redlovi v době, kdy pobýval ve vazbě: „Čau, Míšo. I když se spolu moc dlouho neznáme, musím objektivně říct, že jsem velmi pozitivně překvapen za loajalitu a přístup tvojí osoby ke mně. Prosím tě, snaž se vytahovat v klidu peníze z TL a dávej cash otci. Měj se fajn. Brzy na shledanou, Raďulka.“

X X X

Pirátům vysvětlení výměny šéfa policie stačí?

Piráti na jednání se STAN apelovali na odstřižení od lidí napojených na obviněného podnikatele a lobbistu Michala Redla a další aktéry korupční kauzy Hlubuček. V pondělí večer to řekl předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek. Vysvětlení ohledně výměny policejního prezidenta považuje Michálek za dostatečné a nevidí důvod pro rezignaci šéfa STAN Víta Rakušana. Ještě před schůzkou přitom připouštěl i možnost rekonstrukce kabinetu.

„Řešili jsme kauzy STAN a jejich očistu, kdy má být celostátní sněm, před tím proběhnou změny v pražské organizaci. Apelovali jsme na reálné a kompletní odstřihnutí od konkrétních lidí napojených na Redla a spol., z našeho pohledu by měly být změny razantní,“ uvedl Michálek. Návrat Polčáka podle něj není v plánu.

Ještě před schůzkou ale Hospodářským novinám Michálek ale řekl, že v souvislosti s korupční kauzou Hlubuček chtějí Piráti přitvrdit a připustil, že zvažují i možnost požadavku na rekonstrukci Fialova kabinetu či rezignaci šéfa STAN a ministra vnitra Víta Rakušana. Rozhodujícím momentem měla být právě schůzka se STAN, na které má Pirátům vysvětlit detaily ohledně výměny policejního prezidenta. Michálek její termín pro deník neuvedl. V pondělí se následně uskutečnila.

„Případně jsme připraveni řešit i personální nominace nebo rekonstrukci vlády. Variant je víc, protože koaliční smlouva se uzavírala za určitých okolností a je podle mě správné vyhodnotit, jestli potřebujeme nějaké změny,“ uvedl Michálek před schůzkou.

Po ní už ale potvrdil, že jsou s vysvětlením spokojení. „Vyslechli jsme podrobné vysvětlení ohledně policejního prezidenta tak, jak ho Vít Rakušan prezentoval i na K5 včetně popisu schůzky, která před jmenováním vlády proběhla. Považujeme vysvětlení za dostatečné a nevidíme tuto změnu jako důvod pro odstoupení,“ sdělil Michálek.

STAN v souvislosti s kauzou prověřuje obdržené dary, plánuje, že vrátí všechny spojené s Redlem. Spojitost s ním zatím našlo hnutí u daru 300 000 korun z roku 2020. „Shoda je v tom, že u darů STAN z pochybných zdrojů bude ekvivalent odveden státu, což by mělo platit pro všechny strany,“ poznamenal šéf poslanců Pirátů.

Ani podle poslance z KDU-ČSL Marka Výborného není ke změně ve vládě důvod. „Nevidím jediný důvod k nějaké významnější rekonstrukci vlády,“ řekl v pondělí v České televizi Výborný.

„Zároveň budeme chtít mít rychle obsazené ministerstvo školství, je pro nás zásadní. O rekonstrukci vlády nevíme a jako KDU-ČSL ji neprosazujeme. Nemáme jediný důvod zpochybňovat postavení Víta Rakušana. Z toho, co víme, není nijak zapojen do kauzy a ani se s těmi lidmi nestýkal, na rozdíl od pana Gazdíka,“ popsal Výborný.

První návrhy na ministra školství chce Rakušan představit premiéru Petru Fialovi z ODS v úterý. Kandidáta hodlá vybrat do konce týdne, pak budou konzultace se Zemanem

Schůzka proběhla překotně a nestandardně, tvrdí Michálek

Bývalý policejní prezident Jan Švejdar svou rezignaci oznámil na začátku letošního roku, a to ke konci března. Švejdar tehdy řekl, že mu přišlo, že si nový ministr vnitra Rakušan jeho práce nevážil a přiznal, že o svém odvolání z funkce věděl už od konce října.

Vyšlo ale najevo, že Rakušan se s bývalým šéfem policie Švejdarem sešel už loni na začátku prosince. „Ta první schůzka – byť pan ministr ještě nebyl ve funkci – proběhla myslím 7. 12. Já jsem z vyjádření pana ministra pochopil, že současná vláda i on chtějí změnu na pozici policejního prezidenta,“ přiznal na začátku roku Švejdar.

Kritici následně upozorňovali, že postup nebyl správný a vyvolával pochybnosti, což později připustil i samotný Rakušan. Podle něj jeho schůzka se Švejdarem byla nešťastná a nevhodná. „Odmítám, že bych na něho naléhal,“ hájil se tehdy po schůzce Rakušan.

Šéf hnutí ANO a bývalý premiér Andrej Babiš v minulém týdnu v souvislosti s kauzou Hlubuček uvedl, že důvodem této výměny mělo být právě vyšetřování Hlubučka. Rakušan i Švejdar vzápětí odmítli, že by o Hlubučkovi mluvili.

Přesto, že jsem od Vás očekával totéž a přesto, že se mi nelíbí způsob Vaší výzvy, nemám rád, když jsem zatahován do něčeho, co se mě netýká.
Takže: NIKDY se mě na pana Hlubučka NIKDO neptal a NIKDY jsem o tom s nikým nemluvil.

Piráti podle Michálka chtějí o výměně zjistit více. „Proběhla poměrně překotně a nestandardně. Je to ale záležitost, na kterou si lze udělat úsudek až poté, co uslyšíme vyjádření pana Rakušana,“ řekl Michálek, který datum schůze sdělit podle HN nechtěl.

„Nerozumím, na co kolega Michálek naráží, a předpokládám, že mi to vysvětlí na koaliční schůzce. Že jsem nebyl dlouhodobě spokojen s prací pana Švejdara, tím jsem se netajil. Vyčítal jsem mu především dlouho odkládanou reformu policie,“ reagoval na dotaz HN Rakušan. Odmítl také, že by byl důvod rekonstruovat vládu.

Pirátský europoslanec a 1. místopředseda strany Marcel Kolaja v pondělí v reakci na to pro Českou televizi poznamenal, že do voleb se STAN šli, protože chtěli politickou změnu. „Máme se STAN program, budeme ho naplňovat a budeme požadovat po hnutí STAN, aby se takovéto kauzy neopakovaly a pokud se nějaké kauzy znovu objeví, tak aby tyto mafiánské struktury vyřízly,“ komentoval kauzu Kolaja.

Po rezignaci Rakušana volá řada opozičních poslanců. Šéf hnutí ANO Andrej Babiš hovoří o organizovaném zločinu, šéf SPD Tomio Okamura o mafii. Proti slovům Babiše se však Rakušan ohradil.

„Na rozdíl od ANO vlastní problémy řešíme. Nevoláme, že jde o kampaň, ani nemusíme upravovat vlastní stanovy abychom někoho udrželi u vesla. Běžte si, pane předsedo, o organizovaném zločinu popovídat s odsouzeným Švachulou nebo na Čapí hnízdo,“ uvedl na svém Twitteru. STAN se zastal i premiér Petr Fiala.

Soud rozhodne o čtvrté vazbě

V kauze korupce v dopravním podniku chtěla Národní centrála proti organizovanému zločinu podle médií minulý týden obvinit celkem 13 lidí, zastihla jich ale jen deset. Jedním z nich je nyní již bývalý náměstek pražského primátora Petr Hlubuček (STAN), který stejně jako Redl skončil ve vazbě.

Jedenáctý podezřelý, podnikatel a Redlův blízký spolupracovník Pavel Kos, se podle Radiožurnálu přihlásil policii v neděli. Podle serveru Seznam Zprávy bude v úterý Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodovat o jeho vazbě.

Zbývající dva podezřelí – exmanažer dopravního podniku Matej Augustín a podnikatel Pavel Dovhomilja – byli v době razie v zahraničí. Česká televize dnes uvedla, že Augustína, který se nyní vrátil ze Slovenska, už policie zadržela a obvinila.

Kauza vedla k rezignaci ministra školství Petra Gazdíka (STAN), který byl s Redlem v kontaktu. Europoslanec Stanislav Polčák pozastavil kvůli známosti s Redlem členství v hnutí STAN.

Stíhaný podnikatel Michal Redl z kauzy Hlubuček je nesvéprávný, rozhodl už v polovině května Okresní soud v Plzni, a to s platností na dalších pět let. Soud Redlovi navíc zvedl finanční částku, se kterou může sám měsíčně nakládat. Kvůli nesvéprávnosti se přitom podnikatel stíhaný nyní s pražským exradním Petrem Hlubučkem už v minulosti v jiné kauze trestu vyhnul. Vyšetřovatelé chtějí rozhodnutí soudu zvrátit.

X X X

Šéf Pedagogické komory: Gazdík patří k nejhorším ministrům. Za kauzu jsem celkem vděčný

S kauzou kolem Petra Hlubučka ze STAN přichází na přetřes i další členové hnutí. S kritikou ministra školství Petra Gazdíka, který se rozhodl rezignovat ke konci června, přišel v pořadu 360° šéf Pedagogické komory Radek Sárközi. „Gazdík byl jeden z nejhorších ministrů, které jsme měli. Za kauzu jsem vlastně celkem vděčný,“ prohlásil. Co mu na ministrovi vadilo a koho si s exministryní školství Kateřinou Valachovou, která byla dalším hostem na CNN Prima NEWS, představují v čele resortu?

Gazdík sice není v kauze obviněný, přesto se rozhodl na post ministra rezignovat. Tento krok Sárközi uvítal. „Gazdík byl velmi špatný ministr školství, jeden z nejhorších, co jsme měli. Za kauzu jsem vlastně celkem vděčný. Už jsme kritizovali například jeho předchůdce Plagu za to, že zrušil pracovní skupiny na ministerstvu. Figurovali tam lobbisté, kteří se scházeli se zaměstnanci nebo ministrem. V tom Gazdík pokračoval,“ prohlásil ve vysílání CNN Prima NEWS.

Tvrdí, že ministerstvo nerozhodovalo odborně. „To dokazuje například novela nepedagogických pracovníků. Když jsem se ptal, s kým se projednávala, tak mi z ministerstva odepsali, že na neformální snídani s ministrem. Seznam účastníků nemají a zápis neexistuje,“ pokračoval.

Doplnil, že kauza kolem Hlubučka má navíc jednu větev, která vede na ministerstvo školství. „Luděk Šteffel, který pracoval pod novým náměstkem, jehož přivedl Gazdík, vydíral firmy a požadoval po nich nějaké všimné,“ dodal. Hostem vysílání byla i exministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD).

„Byl ve funkci několik měsíců, neměl ani prostor něco předvést,“ uvedla ke Gazdíkovi. S kritikou však částečně souhlasila. „Učitelské spolky, školské odbory, ruské skupiny učitelů napříč odbory… Jako místopředsedkyně školského výboru jsem často slyšela prosby, aby všichni zasedli za jeden stůl a dohodli se na změnách pro školy. To bude jeden z prvních úkolů nového ministra,“ podotkla.

Sárközi: Chci předčasné volby

Nyní však nastává otázka, kdo zasedne na resortu školství po Gazdíkovi. Valachová by si nezávisle na jménech, která v úterý přednese ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) premiérovi Petru Fialovi (ODS), přála „novou tvář“, která by ničím nebyla zatížená a měla energii. Pokud by si měla vybrat z dosud diskutovaných jmen, volila by vysokoškolského učitele a bývalého prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše.

Sárközi by rád ve vedení resortu viděl ženu. „Ve vládě jich je málo, i STAN má poslankyně. Ale po těchto kauzách si myslím, že by STAN neměli být ve vládě. Stejně tak by neměli mít žádného ministra. Myslím, že by měla být úřednická vláda a předčasné volby. STAN nemůže zůstat ve vládě. Školství v zásadě funguje i bez ministra,“ uzavřel.

X X X

Kauzou kolem Hlubučka se zabývá i GIBS, zajímá se o muže z pražské kriminálky

Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) se začala zabývat případem ve kterém byl obviněn mimo jiné bývalý náměstek pražského primátora Petr Hlubuček. Inspekce se podle informací MF DNES zajímá o nadpraporčíka pražské kriminálky Karíma N.

„Mohu potvrdit, že jsme se touto záležitostí začali zabývat, a to z úřední povinnosti. Momentálně shromažďujeme veškeré informace, které budeme analyzovat,“ řekla MF DNES Nguyenová.

Inspekce se podle informací MF DNES zajímá o nadpraporčíka pražské kriminálky Karíma N. Ten je podle detektivů příbuzným jednoho z obviněných v kauze kolem pražského dopravního podniku a skupině kolem podnikatele Michala Redla měl pomáhat tím, že lustroval státní poznávací značky aut, která se pohybovala kolem konspiračních bytů, v nichž se Redl a spol. scházeli.

Podle detektivů Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) o lustrace v registru vozidel požádal další obviněný Pavel Kos, který je blízkým přítelem podnikatele Michala Redla. Karím N. údajně podle Kosova požadavku letos v lednu pod smyšleným účelem auta prověřil v policejní databázi a zjistil, že jedno z nich je registrováno pod ministerstvem vnitra, a může se tak jednat o policisty.

Redl a spol. se snažili proti sledování a odposlechům pečlivě bránit. Používali speciální šifrované mobily a byty, v nichž jednali, si nechávali prověřit proti odposlechům. Z obvinění skupiny však vyplývá, že policii se odposlechy nakonec podařilo do bytů umístit.

Policie uplynulou středu provedla razii na pražském magistrátu a v pražském dopravním podniku. Přichystala obvinění celkem pro 13 lidí. Zatím jich dopadla pouze 11, dva důležití aktéři v době policejní akce pobývali v zahraničí. Skupina složená z politiků, manažerů i lobbistů roky měla manipulovat s hospodařením DPP. Soud již v pátek poslal do vazby bývalého náměstka pražského primátora Petra Hlubučka.

Dozorující státní zástupce Adam Borgula uspěl i s dalšími dvěma návrhy na vazbu. Podle médií se první z nich týkal podnikatele Zakaría Nemraha, ve druhém jde podle obsahu obvinění patrně o podnikatele Michala Redla, který byl podle policejních dokumentů hlavou celé skupiny.

X X X

SCHOLZ   NEMÁ   ODVAHU   UZAVŘIT   KLID  V   EVROPĚ   S  RUSKEM,  NESCHOPNÝ   POLITIK   VELMOCI   NĚMECKA

Putina děsí jiskra demokracie, řekl Scholz. Mariupol je bez vody na prahu smrti.

Ruský prezident Vladimir Putin má strach, že „jiskra demokracie“ přeskočí do jeho země. V pondělí to řekl německý kancléř Olaf Scholz v souvislosti se vstupem Ukrajiny do Evropské unie. Asi 100 tisíc obyvatel ukrajinského Mariupolu, kteří zůstali ve městě, je na hranici smrti kvůli nedostatku vody. Rusové ji vydávají jednou týdně, uvedl starosta Vadym Bojčenko.

Scholz v rozhovoru pro list Muenchner Merkur řekl, že se Putin podle něj snaží rozdělit Evropu a vrátit se k politice vlivových zón. „V tom neuspěje,“ prohlásil kancléř.

Scholz reagoval na dotaz, zda Putin přijme fakt, že se Ukrajina přiblíží vstupu do Evropské unie. „Ruský prezident musí pochopit, že existuje komunita demokratických zemí s vládou práva v jeho sousedství, které k sobě mají blíže než dřív,“ řekl Scholz a dodal, že „(Putin) se očividně bojí, že jiskra demokracie přeskočí i do jeho země“.

Evropská komise minulý týden navrhla udělení kandidátského statusu Ukrajině. Tento krok kromě jiných členů EU podpořilo i Německo.

Scholz v rozhovoru hovořil i o energetice. Uvedl, že ruské vysvětlení omezení dodávek plynu do Evropy přes potrubí Nord Stream 1 považuje za „nepravděpodobné“. Ruská firma Gazprom tvrdí, že na vině jsou průtahy v návratu zařízení, jehož opravu v Kanadě zajišťovala německá společnost Siemens Energy.

Scholz také varoval, že ceny energií pravděpodobně zůstanou dlouho vysoké.

Mariupol sužuje nedostatek vody

Asi 100 tisíc obyvatel ukrajinského Mariupolu, kteří zůstali ve městě, je na hranici smrti kvůli nedostatku vody. Rusové ji vydávají jednou týdně, uvedl starosta Vadym Bojčenko.

Ukrajinští představitelé Mariupolu, který v květnu ovládly ruské síly, již dříve upozorňovali, že zásobování vodou ve městě je přerušeno. Problém je i s dodávkami jídla.

„Okupanti teď vydávají vodu jednou týdně. Obyvatelé na ni stojí frontu čtyři nebo osm hodin,“ citovala radnice na sociálních sítích starostu. „Jsou na hranici smrti. Je to humanitární katastrofa,“ podtrhl Bojčenko.

Starosta doplnil, že obyvatelé města mají jen omezený přístup k potravinám. V Mariupolu podle něj nefunguje ani plynové osvětlení a kanalizace. Poradce starosty Petr Andrjuščenko o víkendu sdělil, že situace je natolik špatná, že lidé v Mariupolu nabírají vodu z louží. Starosta v rozhovoru s ruskou redakcí BBC kromě toho tento měsíc uvedl, že ve městě se šíří cholera.

X X X

 Pimátor Prahy Hřib: ‚Pozice v představenstvu dopravního podniku se musí obsazovat na základě výběrových řízení‘

Vedení pražského dopravního podniku je v rozkladu. Policie kvůli korupci v podniku obvinila bývalého ekonomického náměstka dopravního podniku Matěje Augustína. Pražští radní přikázali dozorčí radě dopravního podniku vypsat do konce srpna veřejnou soutěž na všech pět míst členů představenstva firmy včetně jejího předsedy Petra Witowského. O změnách v dozorčí radě mluvil ve vysílání Radiožurnálu pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti).

X Proč jste se rozhodli obměnit celé představenstvo dopravního podniku včetně ředitele podniku pana Witowského?

Tak ono to není ani tak obměna jako spíš to, co jsme říkali za Piráty od prvopočátku, že prostě pozice v představenstvu se musí obsazovat na základě otevřených výběrových řízení. My jsme toto prosazovali u koaličních partnerů. Bohužel jsme nenalézali úplně porozumění. Proto jsme to tedy dělali tímto způsobem de facto v jediné městské firmě, kterou já mám přímo v odpovědnosti, to je operátor ICT.

Tam se potvrdilo, že tímto způsobem postupovat lze naprosto bez problémů. No a teď tedy zjevně nastala doba, kdy i naši koaliční partneři chápou, že tento postup je nejlepší. Pochopitelně do těch výběrových řízení se mohou přihlásit i stávající členové představenstva, pokud obhájí ty své kroky, které tam dělali, tak pochopitelně tam mohou nadále setrvat.

X Já se ptám, protože pan ředitel Witowski ještě ve středu informoval podle Seznam zpráv členy dozorčí rady, že čtyři z pěti členů vedení jsou v podezření ze spáchání zločinu. Pan Augustín je tedy obviněný, ale pan Jiří Špička, Ladislav Urbánek a Jan Šuravský nikoli. Tak máte informace, jak v celé té kauze figurovali?

Tam skutečně došlo k tomu, že mu byly podány špatné informace od policie. Informaci, kterou vy citujete, ta se objevila skutečně v dopisu, který on neprodleně zaslal předsedovi dozorčí rady, to znamená náměstku Adamu Scheinherrovi, a následně v průběhu dne se už ukázalo, že tato informace ve skutečnosti není pravdivá, protože někteří z členů toho představenstva nebyli policií dosud vůbec kontaktováni.

X Pokud čtyři z pěti členů představenstva tedy nefigurují v té kauze, proč jste se rozhodli k té obměně?

Z mého pohledu je to naprosto principiální věc obsazovat představenstva městských podniků otevřenými výběrovými řízeními. Soud prodloužil stíhanému Redlovi nesvéprávnost na dalších pět let. Podle vyšetřovatelů je ale v pořádku

X A jak se to dělalo doteď?

Jak jsem říkal, ve firmě, kterou jsem měl já přímo v odpovědnosti, jsme otevřená výběrová řízení na obsazení členů představenstva dělali. U ostatních, které byly pod odpovědností našich koaličních partnerů, tam se postupovalo jiným způsobem.

Proto jsem rád, že jsme se v tuto chvíli shodli, že skutečně obsazování pomocí otevřených výběrových řízení je v městských firmách jediná správná cesta. Je mi samozřejmě líto, že trvalo tak dlouho přesvědčit všechny naše koaliční partnery, ale na druhou stranu jsem rád, že jsme to zvládli.

X Jak bude vypadat to vedení, co se týče pana generálního ředitele, což je zároveň předseda představenstva pan Witowski? A kdo bude vybírat dopravního ředitele, personálního ředitele do firmy?

Ty personálie na úrovni představenstva jsou v rukou dozorčí rady. To znamená, že to bude muset všechno vyřešit dozorčí rada. To valná hromada neurčila, ta jen vyzvala dozorčí radu, aby to zařídili. Od toho tam jsou.

Práce dozorčí rady

X Dozorčí rada je teď také bez tří členů. Jak se bude doplňovat dozorčí rada a proč jste nepodpořili návrh Hany Marvanové, aby taky rada odvolala své politické zástupce z dozorčí rady a nastoupili tam odborníci?

Z mého pohledu je v tuto chvíli mnohem důležitější řešit tu záležitost na úrovni představenstva, protože to je to reálné vedení firmy. To jsou ti ředitelé těch úseků, potažmo generální ředitel, kteří ty věci přímo ovlivňují. A to je to, co je nutné řešit.

Naopak dozorčí radu nemůžeme paralyzovat. Ten návrh, tak, jak byl původně postavený, by znamenal, že vlastně ta firma by byla paralyzovaná, protože ta dozorčí rada by nebyla usnášeníschopná, což by zpětně znamenalo i to, že by nebylo možné ani vyhlásit ta otevřená výběrová řízení na to představenstvo.

To by nebyl návrh, který by dával smysl. Z mého pohledu je nutné a nezbytné opravdu odstranit každého z těch orgánů společnosti, kdo figuruje v tom spisu, který si můžeme teďka už číst v médiích, v tom spisu Dozimetr.

A to byl vlastně i důvod, proč byl odvolán člen dozorčí rady pan Doležel, protože prostě on byl zachycen v policejním odposlechu, jak se baví s jedním z těch trestně stíhaných a ten mu vlastně popisuje fungování, té teda předpokládané v tuto chvíli stále ještě, terminologicky zločinecké skupiny. Policii se přihlásil Kos z kauzy kolem Hlubučka. Údajně zmizel den před razií v dopravním podniku

 Veřejná kontrola

X Vy sám říkáte, že jeden z členů dozorčí rady, alespoň podle policie, věděl o tom, co se děje. Zafungovala podle vás ta dozorčí rada dobře? Samozřejmě kromě pana Adama Scheinherra, který to podezření z korupce nahlásil a s policií spolupracoval.

No tak tam je otázka samozřejmě rozdíl mezi nějakým systémovým pochybením a pochybením jednotlivce. A v tomto případě se stále zdá, že skutečně šlo o pochybení jednotlivce.

Co se týče těch systémových úprav, tak tím my jsme se zabývali samozřejmě také. Jde o systémová opatření, která my jsme už prosadili na úrovni magistrátu. Proto si také troufnu tvrdit, že se ta kauza netýká magistrátu jako takového.

Z těch pražských subjektů se týká vlastně pouze dopravního podniku, protože na pražském magistrátu jsme už dávno snížili ty limity pro otevřené veřejné soutěže. I pod ty limity, které jsou definovány zákonem. To tedy přináší vyšší míru veřejné kontroly.

A vlastně totéž jsme prosadili teď už nově i v dopravním podniku, kde tedy bude snížen limit, odkdy se vyhlašuje veřejná soutěž. U staveb z 50 milionů to bude sníženo na 6 milionů, u zakázek na služby to bude sníženo z 11,2 milionů na 2 miliony korun. To je tedy věc, která výrazně přispěje veřejné kontrole. A také si troufnu tvrdit, že touto cestou dosáhne dopravní podnik i dalších úspor, protože se zvýší konkurence.

X Další opatření, která lze zavést, aby se neopakovala ta situace kolem dopravního podniku? A to není jediná kauza kolem dopravního podniku, které jsme v průběhu let slyšeli.

Ano, další věcí jsou opatření, která my už jsme v dopravním podniku prosadili, že se mají stát, ale ještě bohužel nedoběhly. Jedná se o například implementaci protikorupčního ISO 37 000. To je certifikace, která zajišťuje, že ty procesy, tak, jak jsou nastavené, nepřispívají k těm korupčním rizikům.

To je ale záležitost, kdy certifikovat takto velkou společnost, jako je dopravní podnik, prostě nějakou chvíli potrvá. Zatím tu certifikaci má pouze jedna firma, a to Pražská vodohospodářská společnost, ale na cestě jsou tedy i další společnosti, takže to je další opatření. Mišák, Slepičák, Guči a Maťo. Přečtěte si, jak fungovala skupina kolem radního Hlubučka

A potom jsou to opatření, které se týkají zveřejňování dat o veřejných zakázkách i těch menších než ty limity, o kterých jsem mluvil. Tam potom je možné pomocí sofistikovanějších nástrojů opět vyhledávat třeba nějaké případné vazby často oslovované společnosti apod. a dále tak omezovat korupční rizika.

Koalice bránila opatřením

X Ta koalice je u moci čtyři roky. Proč tato opatření, o kterých mluvíte, jsou zaváděna až teď? Proč to nešlo dříve?

 Tak, jak jsem říkal, Piráti celou dobu na ta opatření tlačili. Nějaké se nám podařilo spustit už dříve, ještě před tím, než se v médiích objevila tato kauza. Nicméně bohužel, věc se má tak, že Piráti mají pouze dva hlasy v té patnáctičlenné dozorčí radě a skutečně tu společnost měli pod kontrolou naši koaliční partneři. O městské společnosti, kterou jsme měli pod kontrolou my, to je operátor ICT, jsou už všechna tato opatření dávno zavedená. Samozřejmě opět kromě té certifikace ISO, ta tam touto dobou teprve probíhá.

X Ale dá se tlačit i na své koaliční partnery, třeba hrozbou odchodu do opozice…
Tak my jsme samozřejmě tlačili a postupně se nám dařilo ta opatření realizovat. Třeba to ISO se prosadilo ještě před tím, to zveřejňování těch údajů vlastně také. Nějakým způsobem se to hýbalo, ale je pravda, že tato kauza to prosazování opatření výrazně urychlila.

X X X

Hlubuček se zbavuje majetku. Vilu v Lysolajích začal převádět v den razie na svého partnera

Dnes již bývalý náměstek pražského primátora Petr Hlubuček převádí svoji vilu a okolní pozemek v pražských Lysolajích na svého partnera Jiřího Karvánka (STAN). Radiožurnál to v pátek zjistil z katastru nemovitostí. Hlubučka policie obvinila ve středu z korupce a účasti na zločinecké organizované skupině.

Policisté přivádějí exnáměstka pražského primátora Petra Hlubučka (STAN) k soudu, který rozhodoval o vazbě pro obviněné v kauze korupce v pražském dopravním podniku | Foto: Michaela Říhová | Zdroj: ČTK

Z dokumentů z katastru plyne, že návrh na vklad podal Karvánek v den razie, ve středu o půl druhé odpoledne. V té době už byl Hlubuček zadržený.‚Jak se to vyřeší, tak ti donesu půl míče.‘ Tři zakázky, které ovlivňovala skupina kolem radního Hlubučka

 Hlubučkův advokát Lukáš Trojan k převodu řekl, že o tom neví. „Nevím o tom, je to mimo fokus mého zájmu,“ uvedl jen.

Hlubučkův partner Karvánek to nechtěl komentovat. „Neobtěžujte mě,“ řekl pouze Radiožurnálu a zavěsil telefon.

Podle katastru jde o smlouvu darovací. Smlouva o převodu vily a okolních pozemků pochází z 22. února 2022, krátce předtím přinesl server Neovlivni.cz informaci o tom, že Hlubučka vyšetřuje policie kvůli hospodářským deliktům.

Kriminalisté bývalého náměstka viní z toho, že spolu s podnikatelem Michalem Redlem a Pavlem Kosem založili organizovanou skupinu, kvůli níž ve středu zasahovali policisté na pražském magistrátu. Lysolajský zastupitel Jiří Karvánek (za STAN) a náměstek primátora Petr Hlubuček (STAN) na snímku z plesu pražských městských částí | Zdroj: Facebook/ Petr Hlubuček

Kauza Dozimetr

Skupina kolem Hlubučka a podnikatele Michala Redla, který v minulosti spolupracoval s uprchlým zločincem Radovanem Krejčířem, ovlivňovala podle policie celkem tři velké zakázky. Údajně chtěla milionové úplatky, popsal podrobně z policejních dokumentů investigativní tým Radiožurnálu.

Pět milionů měla požadovat třeba za to, že přes tehdejšího člena vedení dopravního podniku Mateje Augustína projde smlouva na přestavbu okolí metra Nádraží Holešovice.

Zakladateli údajné organizované skupiny, kvůli níž ve středu zasahovali detektivové v akci Dozimetr mimo jiné na pražském magistrátu, jsou podle policejních dokumentů Redl, Kos a Hlubuček, jak jsme již dříve informovali zde.

Hlubučkův obhájce Lukáš Trojan uvedl, že popis jednání jeho klienta, který je v usnesení o zahájení trestního stíhání, se diametrálně liší od toho, jak je Hlubuček a jeho role v kauze dopravního podniku veřejně prezentována. „Lze tedy jen apelovat, aby i v případě Ing. Hlubučka jako osoby veřejného zájmu byl respektován princip presumpce neviny,“ uvedl Trojan.

X X X

Hlubuček už není ani starostou Lysolají, zastupitelé ho odvolali

Zastupitelé pražských Lysolají odvolali z funkce starosty obviněného Petra Hlubučka z hnutí STAN. Politik, který radnici městské části vedl od roku 2010, je mezi obviněnými v souvislosti s hospodařením pražského dopravního podniku, kde byl členem dozorčí rady. Ve funkci ho vystřídá první místostarostka.

 Bývalý náměstek pražského primátora Petr Hlubuček, kterého policie viní z účasti na organizované zločinecké skupině a přijetí úplatku. | foto: Jakub Stadler, MAFRA

„Vzhledem k současné situaci, která je veřejně známá, není v současné době inženýr Petr Hlubuček schopen vykonávat práci, která je spojená s funkcí starosty městské části Praha-Lysolaje,“ řekla první místostarostka Lysolají Dana Malečková (STAN).

V zastupitelstvu této městské části je devět zastupitelů včetně starosty a dvou místostarostů. Všichni byli zvoleni za STAN.

Přítomno na jednání bylo sedm členů zastupitelstva. Kromě Hlubučka nepřišel ani jeho partner Jiří Karvánek.

První místostarostka Lysolají Dana Malečková byla jednohlasně zvolena starostkou.

Policisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) Hlubučka viní z korupce a účasti na organizované skupině. Hlubuček kvůli kauze korupce v DPP rezignoval na funkci náměstka pražského primátora a člena rady hlavního města a vzdal se členství v dozorčí radě Pražských služeb a dopravního podniku.

Rezignoval rovněž na všechny stranické funkce včetně pozice na kandidátní listině STAN pro podzimní volby do pražského zastupitelstva, kde figuroval na třetím místě.

Rezignace v DPP Na místo člena dozorčí rady pražského podniku (DPP) rezignoval v pondělí také místostarosta Prahy 9 Marek Doležal (TOP 09). Svůj krok zdůvodnil tím, že v řízení DPP panují neodborná opatření a nahodilé rekonstrukce. Podle náměstka Adama Scheinherra měl Doležal o ovlivňování zakázek vědět, nic s tím však neudělal. Rezignace není platná, dokud ji neprojedná dozorčí rada, která zasedne až ve středu. Doležala proto odvolá městská rada v pozici valné hromady podniku, a to kvůli hrubému porušení povinností člena dozorčí rady DPP.

Hnutí STAN mu ve středu 15. června, kdy byl pražský komunální politik zadržen, pozastavilo členství ve straně. Hlubuček do hnutí STAN vstoupil v roce 2016, před rezignací byl členem předsednictva a celostátního výboru hnutí a předsedou jeho pražské organizace.

Kriminalisté podnikli razii na pražském magistrátu a dalších místech včetně budov DPP minulou středu a následně kvůli hospodaření DPP obvinili 11 lidí.

Policie tvrdí, že skupina systematicky obsadila klíčové pozice v dopravním podniku tak, aby dosazení spřátelení manažeři mohli ovlivňovat různá výběrová řízení s cílem získat od vítězných firem úplatky. Podle médií se gang snažil získat podíl například ze zakázky na přestavbu okolí metra Nádraží Holešovice.

Hlubuček byl rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 9 vzat do vazby v pátek spolu s dalšími dvěma lidmi. Soud u tří obviněných dospěl k závěru, že by mohli uprchnout nebo ovlivňovat dosud nevyslechnuté svědky. Podle některých médií jsou tak ve vazbě kvůli kauze v DPP kromě bývalého pražského náměstka

X X X

Překvapivý rozsudek v kauze Vidkun. K ovlivňování vyšetřování nedocházelo. Policista byl odsouzen za „vnitřní pocit“

 Kauza Vidkun hýbala léta českým veřejným míněním. Šlo v ní o údajné ohýbání policejního vyšetřování v Olomouckém kraji. Kauza byla také jedním z iniciátorů konce Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu plukovníka Róberta Šlachty. Jak se ukázalo, nakonec nejde o závažný kriminální případ s korupcí v pozadí, jak jej prezentoval ÚOOZ, ale o válku policajtů, s níž souvisí velmi tvrdé vyřizování účtů. A překvapivý je i rozsudek, ve kterém místo nepodmíněných trestů padaly podmínky. Zejména jeho odůvodnění.

Kauza Vidkun měla být podle předpokladů výkladní skříní Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Jak se nakonec ukázalo, nakonec nejde o závažný kriminální případ s korupcí v pozadí, ale o válku policajtů, s níž souvisí velmi tvrdé vyřizování účtů.

Soudní líčení, v němž čelili obžalobě z dva někdejší vysoce postavení policisté Karel Kadlec a Radek Petrůj, vlivný olomoucký podnikatel Ivan Kyselý a bývalý hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD), trvalo půldruhého roku.

Radek Petrůj byl zproštěn v plné míře a znovu nastoupil k policii. Karel Kadlec a Ivan Kyselý byli zproštěni z pěti bodů obžaloby.

Kyselý byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců s tříletou zkušební dobou a pokutě 2 100 000 korun.

Karel Kadlec odešel s dvouletou podmínkou a čtyřletým odkladem, pokutou 144 000 korun a zákazem zaměstnání v bezpečnostních sborech po dobu 4 let.

Exhejtman Jiří Rozbořil byl odsouzen k dvouletému trestu s podmíněným odkladem na 3 roky a pokutě 180 000 korun.

Připomeňme, že Kadlec, Kyselý a Rozbořil strávili tři měsíce ve vazbě a vyšetřování bylo prezentováno tak, že jde o velmi závažné zločiny.

Soud zároveň neuznal pět bodů obžaloby.

Žalobce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Miroslav Stoklásek nakonec před soudem navrhl tři podmíněné tresty a pětiletý trest vězení. Nejvyšší trest žádal pro bývalého krajského policejního náměstka Karla Kadlece.

Stoklásek tvrdil, že prokázal, že bývalý policejní náměstek Karel Kadlec „soustavně, dlouhodobě a záměrně poskytoval informace z devíti trestních kauz“ podnikateli Ivanu Kyselému. Je důležité podotknout, že Ivan Kyselý je letitým přítelem a obchodním partnerem někdejšího ministra vnitra Ivana Langera. A právě někdejší vlivný politik ODS Langer, který do funkce šéfa ÚOOZ uvedl už zmiňovaného Róberta Šlachtu, byl primárním targetem detektivů ÚOOZ. Toho detektivové vedené šéfem ostravského ÚOOZ Jiřím Komárkem, zadrželi, provedli domovní prohlídky v Praze a Olomouci, ale nakonec neobvinili. Šlachta a Komárek loni kandidovali ve volbách do Poslanecké sněmovny s hnutím Přísaha.

Zneužíval získané informace ve svůj prospěch

Ekonomický deník nyní získal odůvodnění rozsudku v kauze Vidkun, které je velmi zajímavé. K ovlivňování vyšetřování policie totiž vůbec nedocházelo.

Ekonomický deník se bude věnovat Karlu Kadlecovi, který byl podle ÚOOZ a žalobce klíčovou postavou kauzy.

„Mgr. Karel Kadlec opakovaně jako příslušník Policie České republiky, zastávající funkci náměstka ředitele Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje při výkonu této funkce, tedy jako úřední osoba, v rozporu s ustanoveními zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zákona o Policii České republiky, kdy jako policista zejména nesmí zneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby, je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, které v zájmu zabezpečení úkolů policie, včetně úkolů podle trestního řádu, vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými
osobami, je povinen plnit nestranně, řádně a svědomitě služební povinnosti a jednat i v době mimo službu tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru, nejméně od února 2015 do srpna 2015 v Olomouci a na dalších místech České republiky soustavně a pravidelně záměrně poskytoval Ivanu Kyselému a v jedné trestní věci i Jiřímu Rozbořilovi konkrétní informace z trestních řízení, které měly zůstat v zájmu zabezpečení úkolů policie a dosažení účelu trestního řízení utajeny před nepovolanými osobami (informace o samotném vedení trestního řízení, informace o důkazní situaci, informace o plánovaných úkonech trestního řízení, o zamýšleném rozhodnutí ve věci apod.),“ konstatuje v odůvodnění rozsudku předseda senátu Martin Lýsek.

Takto měl Karel Kadlec jednat s vědomím, že Ivan Kyselý získané informace může dál využít k posílení vlivu svého a Kadlece a předá je případně dle vlastní úvahy dalším osobám s významným, byť i neformálním, politickým či ekonomickým vlivem v Olomouckém kraji.

„A činil tak proto, aby se odvděčil za domnělé zásluhy o to, že nebyl odvolán ze své funkce, a domníval se, že takto podpoří svou kariéru v policejním sboru, případně zajistí své setrvání ve funkci náměstka ředitele KROK díky vlivu jiných osob, přičemž Karel Kadlec věděl či byl srozuměn s tím, že uvedené informace Ivan Kyselý či Jiří Rozbořil sdělí či mohou sdělit dalším nepovolaným osobám a že sdělení uvedených informací může vést k ohrožení či maření dosažení základního cíle trestního řízení, kterým je řádné a nestranné odhalování a objasňování trestné činnosti,“ popsal trestnou činnost Karla Kadlece soudce Martin Lýsek.

Trestný čin – vnitřní pocit

V bodě 603 odůvodnění rozsudku pak soudce Lýsek rozvíjí svůj původní popis Kadlecovy trestné činnosti. A „natvrdo“ konstatuje, že, zjednodušeně řečeno, k ovlivňování vyšetřování případů, které bylo stěžejním bodem obžaloby, nedocházelo.

„Motivace Karla Kadlece k jednání, které je mu kladeno za vinu, respektive k jednání, za které je obžalovaný Karel Kadlec odsuzován, je základním stavebním kamenem jeho trestní odpovědnosti. Soud po provedení veškerých audiozáznamů k důkazu, a to jak z rozhovorů mezi obžalovanými Karlem Kadlecem a Ivanem Kyselým, ale i Karlem Kadlecem a Radkem Petrůjem
(a dalšími osobami), nabyl přesvědčení, že rozhovory o aktuálně probíhajících trestních kauzách (ale i vztazích osob v policii a politice) obžalovaný Kadlec vedl s obžalovaným Kyselým nikoliv proto, že by chtěl reálně nezákonně ovlivnit nějaké konkrétní řízení ve prospěch kohokoliv
stojícího mimo struktury Policie České republiky,“ konstatuje dále předseda soudního senátu.

Soud podle Martina Lýska neidentifikoval jakýkoliv úkon, kterým by obžalovaný Karel Kadlec (či Radek Petrůj) vyhověl přání (či žádosti) Ivana Kyselého či kohokoliv jiného a nezákonně tak změnili postup policejního orgánu (KROK) v konkrétní trestní věci.

„Jde spíše o vnitřní pocit a motivaci všech hlavních aktérů z jejich vzájemného (pro všechny přínosného) vztahu, pocit Karla Kadlece, že je součástí širšího okruhu osob, které mají potenciál mít věci (např. policii z pohledu personálního) pod kontrolou, vyvěrající ze ´světa´, ve kterém
Karel Kadlec profesně vyrůstal a jeho přesvědčení o tom, jak ´věci fungují´. Z rozhovorů lze ve vztahu ke Karlu Kadlecovi dovodit dva základní závěry. Jednak Karel Kadlec měl vnitřní pocit, že má důvod být za svůj postup v kariéře a svou současnou funkci někomu zavázán (Ivanovi Kyselému, Jiřímu Rozbořilovi, Ivanu Langerovi, či komukoliv jinému…),“ tvrdí dále soudce.

V tomto kontextu je podle soudce „zcela nepodstatné, zda k takovému pocitu měl nějaký reálný důvod, resp. zda kariérní postup a současnou funkci skutečně někdo zařídil či protlačil (vůbec není prokázáno, že by za ´náměstkování´ Karla Kadlece mohla tajemná SMSka od Ivana Langera, či že by za setrváním Karla Kadlece ve funkci stál vliv Jiřího Rozbořila, např. díky blízkému vztahu s Liborem Krejčiříkem Bývalý šéf olomoucké krajské policie – pozn. red.), Ivanem Langerem apod.)“.

„Pro závěry soudu zcela postačuje prokázaný fakt, že si to obžalovaný Karel Kadlec myslel,“ argumentuje soudce Martin Lýsek.

Odposlechnuto v hospodě

Závěr, že se Karel Kadlec cítil být někomu zavázán, lze podle soudce doložit hned na několika místech odposlechů.

Pátého ledna 2015 v rozhovoru Ivan Kyselý Kadlecovi říká „.. že dva Ivani si tě (tam) dosadili“ a reprodukuje rozhovor s někým, kdo říká „po Olomouci se traduje, že si prý toho náměstka podrželi“.

Čemuž má Kadlec neartikulovaně přitakávat.

V rozhovoru 23. února 2015 Ivan Kyselý navozuje dojem, že se zasadil o Kadlecovu funkci.

V rozhovoru 26. února pak Kyselý o tom, že v rozhovoru s Ivanem Langerem uvedl, že „víš co tam Karla podrželo, ne tvoje jméno, ale X a Rozbuška“.

Představu Karla Kadlece o tom, že s vlivnými je třeba být zadobře, podle soudce ilustruje například otázka na Kyselého ze 13. března. „Přemýšlím spíš nad jinou variantou, jestli na to tlačit hodně a valit ju tu Kaštilovou, abychom jsme ju donutili mluvit anebo vzhledem k tomu Jirkovi ne, co myslíš?“. A na to Kyselý odpovídá „Já bych moc netlačil“.

Hejtman Jiří Rozbořil 3. srpna 2015 v restauraci Potrefená husa Kadlecovi řekl: „Já jsem to dělal pro Ivana… …Sliby se mají plnit, takže já jsem splnil a mám z toho radost, že to klaplo, že je tady klid, že to funguje a pro
mě to tím haslo“ a následně říká „neciťte to jako závazek“.

Tuto skutečnost, potvrzují dle soudu rovněž výpovědi Ivana Kyselého (na záznamech hovořili o zachování funkčního zařazení Kadlece) nebo Jiřího Rozbořila (potvrdil, že Kadlec měl skutečně pocit, že mu má být zavázán).

Pasáž z obžaloby v kauze Vidkun. Nekvalitní odposlechy čistil policii technik České televize. Foto: Jan Hrbáček

Věděl, že půjde info dál

Dalším, podle soudu z rozhovorů odvoditelným závěrem, je vědomost Karla Kadlece o tom, že informace sdělované Ivanu Kyselému „půjdou dál“ (resp., že s tím byl Karel Kadlec srozuměn).

Vyplývat to má například z těchto odposlechů:

V rozhovoru dne 26. 2. 2015 Ivan Kyselý sděluje Kadlecovi „my jsme ti praví, kteří dáváme Rozbořkovi informace“; případně ze sdělení „aby to Rozbuška nepochopil jinak, a když nebude mít zrovna Krejčiříka, že ho obcházíme a víš on se na něho ptal, Chovanec se ptal na Rozbušky, jak ti dva fungují a takový věci… Karel teďka poslední dobou nedává informace, já říkám, ne ty musíš dávat informace“.

Bývalý náměstek olomoucké krajské policie Karel Kadlec vychází z jednací síně. Vlevo státní zástupce Miroslav Stoklásek. Foto: Jan Hrbáček

Podle soudu muselo být Karlu Kadlecovi zřejmé, že informace proudí od Kyselého dál, např. k Ivanu Langerovi, případně ministru vnitra Milanu Chovancovi (ČSSD)

Svět, ve kterém obžalovaní v době popsané v obžalobě žili, lze podle soudu namátkově ilustrovat na růžných prohlášeních.

Kyselý: „Ivan chce zjistit, kdo řídí Laubeho“ (26. 2. 2015),

Kyselý: „Krejčiřík je s Rozbuškovu, ten, trošku jsou na blíže“ (26. 2. 2015).

„Jakkoliv soud nepovažuje za a priori problematické angažmá Karla Kadlece na nepersonálních otázkách bezpečnostních sborů, přesto všechny rozhovory o volných místech, změnách na pozicích funkcionářů, doporučených jménech, případně o tom, kdo je čí kamarád (ať již v policii či v politice) jen dokreslují celkový obraz prostředí, ve kterém se Karel Kadlec pohyboval a jeho přesvědčení o tom, že i o jeho setrvání na funkci či kariérním postupu rozhoduje to, koho zná, kdo ho zná a jaký vztahu s vlivnými lidmi z prostředí udržuje,“ tvrdí v odůvodnění Kadlecovy viny soudce Lýsek.

Z konglomerátu rozhovorů mezi obžalovanými vzal soud za prokázané, že
Karel Kadlec v rozhovorech s Ivanem Kyselým hovořil o postupu policejního orgánu v trestních kauzách proto, aby se odvděčil za domnělé zásluhy o to, že nebyl odvolán ze své funkce, a domníval se, že takto podpoří svou kariéru v policejním sboru, případně zajistí své setrvání ve funkci náměstka ředitele KROK díky vlivu jiných osob,

A až jako vedlejší produkt svého jednání vnímal informace náhodně sdělované Ivanem Kyselým, které však zásadním způsobem nevyužíval pro zákonný postup policejních orgánů v předmětných věcech.

Dělal jsem to samé, co ÚOOZ

Jenže Karel Kadlec před soudem argumentoval tím, že schůzky realizoval kvůli operativně-pátrací činnosti. Tedy, že konal v podstatě tutéž činnost jako detektivové ÚOOZ, kteří kauzu Vidkun rozpoutali.

„K obžalobě sděluji, že jsem si s inženýrem Kyselým povídal o kauzách, které byly notně medializovány a veřejně známy. Nikdy jsem Kyselému nevyzradil žádnou informaci, která by byla veřejně neznámá nebo neznámá jemu. Nikdy jsem nevyzradil žádnou informaci, která by byla způsobilá ohrozit účel trestního řízení. Naopak jsem se s Kyselým bavil zcela záměrně a jak plyne ze spisového materiálu, tak Kyselý mi dával celou řadu informací důležitých pro policii, které jsem následně předával k prověření sděloval,“ začal Karel Kadlec svoji závěrečnou řeč.

Kadlec podotkl, že z dokazování u soudu vyplynulo to, že celá řada jeho sdělení Kyselému, které státní zástupce považuje za vyzrazování informací, byla lží a fabulací a neměla s žádným trestním řízením nic společného.

„Nebo neobsahovala žádný reálný stav s konkrétním trestním řízením, nebo byla mediálně známá a tudíž se nemohlo jednat o informaci z trestního řízení. Neposkytl jsem informaci, která by byla způsobilá ohrozit účel nějakého trestního řízení,“ tvrdí Kadlec.

Soud upozornil, že v přípravném řízení vypovídal velmi extenzivně. Doufal totiž, že policie nebo žalobce porovná jeho výpověď s konkrétními spisy, v nichž mu klade za vinu jejich ovlivňování.

„Očekával jsem, že policejní orgán či státní zástupce prověří mou výpověď s konkrétními spisy, které mi klade v jednotlivých skutcích za vinu. Očekával jsem, že prověří medializaci v kontextu se zachycenými výroky a prověří, zda Kyselému takové informace nebyly známy a budu moci zdůvodnit, který můj zachycený výrok byl způsobilý ohrozit účel trestního řízení. O to jsem policejní orgán žádal a žádný takový výrok mi předložen nebyl. Pokud by se tak stalo, tak bychom tady nestáli,“ apeloval na soud Kadlec.

Podle něj je velmi zvláštní, že státní zástupce jeho operativní práci bez jakéhokoliv prověření hodnotí zcela opačně jak činnost bývalého šéfa ostravského ÚOOZ Jiřího Komárka.

„Který si navíc veškeré informace, které zanesl do svých záznamů vymyslel s jasným účelem, aby nás mohl poškodit a zahájit úkony trestního řízení a hodnotí je (státní zástupce – pozn. red.) tak, že Komárek mohl lhát, protože zjišťoval důležité informace. To je pro mne naprosto nepochopitelné, protože touto perspektivou jsou pro pana státního zástupce informace, které jsem získával já k závažným kauzám, které poškozovaly veřejné rozpočty, špatné a mé jednání je kriminalizováno,“ kroutil hlavou nad konstrukcí obžaloby bývalý policejní náměstek.

Po provedeném dokazování bylo podle něj zcela jasně prokázáno, že žádné informace z trestních řízení vedených na Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů nezískával bez toho, že by je potřeboval pro služební potřebu. „Neexistuje pro to jediný důkaz. Naopak je jasně prokázáno na pořízených odposleších a výslechy svědků, že jsem vedení ÚOKFK předával poznatek v rámci realizace Tesco SW a vedení GIBS poznatek na diskreditaci policejního prezidenta,“ uvedl Kadlec.

Nejsou záznamy

Soud ale Kadlecovo tvrzení o operativně-pátrací činnosti nepřijal.

„Podstatnou indicií o tom, že nešlo o operativně pátrací činnost, resp. získávání policejních poznatků z prostředí, je skutečnost, že o získání jednotlivých poznatků od Ivana Kyselého neexistují žádné úřední záznamy, či jiné doklady, které by dokládaly cílenou ´zpravodajskou´ činnost Karla Kadlece; s poznatky a informacemi, které Karel Kadlec získal se nepracovalo
prokazatelným způsobem. Součástí důkazního řízení se nestala a nebyla zajištěna ani žádná osobní pomůcka (sběrný arch, evidovaný sešit apod.), v nichž by si Karel Kadlec poznatky systematicky zapisoval a nadále s nimi pracoval,“ tvrdí soud.

Jenže Kadlec naopak tvrdí, že si záznamy pořizoval, jenže kniha s nimi při vyšetřování kauzy zmizela.

Soud pak pokračoval:

„Ze svědeckých výpovědí policistů ani z žádného listinného důkazu nevyplývá, že by jim Karel Kadlec předal jakoukoliv formální, relevantní informaci získanou od Ivana Kyselého, která by pro zpracovatele konkrétního trestního spisu představovala použitelnou informaci pro trestní řízení. Z důkazního řízení rovněž nevyplývá, že by se Karel Kadlec zpětně u zpracovatelů konkrétních případů zajímal, jak bylo naloženo s informací, kterou tímto způsobem získal. Postup Karla Kadlece byl rovněž v rozporu
s interními předpisy v tom směru, že pokud Ivana Kyselého považoval za významný informační zdroj, tak bylo jeho povinností jej po třech měsících zaevidovat jako informátora. Předávání skutečných a relevantních informací z policejních spisů není možno ospravedlnit jako využití operativní legendy, když takovýto postup byl například svědkyní Eichlerovou označen za
výjimečný, když svědkyně popisovala využití operativní legendy nebo kombinace tak, že jsou běžně využívány v konkrétním probíhajícím trestním řízení a jsou zpravidla vázány na další operativní úkony (např. použití informátora), legenda by měla být předem schválena a povolena,
bývá použita i další technika, např. záznamové zařízení apod.,“ argumentoval dále soud.

Faktem podle soudu zůstává, že Karel Kadlec nebyl formálně řídícím policistou, jehož primárním úkolem byla práce s informátory, resp.
získávání informací z prostředí. To samozřejmě nepopírá možnost každého policisty pracovat s informacemi, které náhodně získá.

Jenže přitom naprosto identicky postupoval šéf ostravského ÚOOZ Jiří Komárek, iniciátor kauzy Vidkun, nebo šéf ÚOOZ Róbert Šlachta. Oba s informátory velmi intenzivně pracovali, přestože byli na manažerských pozicích, stejně jako Kadlec.

A Ekonomický deník tomu má řadu důkazů.

Stejně jako Kadlec se i Šlachta stýkal s lidmi politiky a byznysu. A lze stěží očekávat, že by vedl rozhovory na jiné bázi, než jako olomoucký policista.

„To, co je teď u soudu jako Vidkun je light verze, toho, co jsme měli nasbíráno za informace. Mělo by to být úplně jinak a skončit úplně jinak. Mohu jenom litovat, že lidé, kteří tyto informace měli a na těchto kauzách dělali, tak už je nedotáhli. To byl cíl celé reorganizace policie. Už tehdy jsem upozorňoval, že ty kauzy budou přesně takto dopadat,“ řekl před časem Ekonomickému deníku Róbert Šlachta.

Škoda, že se veřejnost Šlachtovu hard verzi už nedozví. Před soud se totiž dostala slátanina, postavená na hospodských kecech, špatně nahraných odposleších. Soud měl dle dikce rozsudku hodně co dělat, aby vymanévroval z vazebního stíhání, které se uvaluje v závažných případech, aby se nakonec aktéři případu na státu nehojili.

Když si totiž nezaujatý čtenář přečte primární úřední záznamy v kauze Vidkun, sdělení obvinění a další konstrukce, musí nabýt dojmu, že šlo o mafii prorostlou do policie. Což se ale vůbec neprokázalo.

Kauzu Vidkun bude řešit Vrchní soud v Olomouci. Exhejtman Jiří Rozbořil, bývalý olomoucký krajský policejní náměstek Karel Kadlec a vlivný podnikatel Ivan Kyselý, kteří byli prvoinstančně odsouzeni k podmíněným trestům, ale i státní zástupce VSZ v Olomouci Miroslav Stoklásek, se proti rozhodnutí nalézacího soudu odvolali. Znám už je senát odvolacího soudu, datum veřejného zasedání zatím ne. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice, cz

X X X

‚Le Penová je na koni.‘ Silnou pozici krajní pravice považuje odbornice za hlavní moment voleb

Prezidentská koalice v čele, za ní sjednocená levice a třetí krajní pravice se silným mandátem. Zatímco třenice mezi centristickým blokem a levicovou unií se očekávaly, nárůst z osmi na 89 poslanců za stranu Marine Le Penové je překvapením. „Objevila se situace, na kterou nejsme ve Francii zvyklí. Zpochybňuje i institucionální nastavení,“ hodnotí pro server iROZHLAS.cz akademička Eliška Tomalová z katedry evropských studií Univerzity Karlovy.

X Poněkud hořko-sladké vítězství pro prezidentskou koalici. Dostala sice nejvíce hlasů, na počet mandátů ale neobhájila absolutní většinu. Co to pro ni znamená?

Výsledek je pro ně velmi křehký. Následovat budou jednání o tom, koho seženou jako spojence, bez kterého to nepůjde. Je pravda, že situace byla nahnutá už okolo prezidentských voleb a je s podivem, že nenastala větší mobilizace nebo investice do toho, aby byla víc pojištěna většina v dolní sněmovně.

Macronova koalice vítězí, na absolutní většinu ale nedosáhla. Krajní pravice si připsala historické zisky. Určitě to lze označit za velmi nepříjemnou situaci pro prezidentskou většinu, která zůstává nadále většinou, ale hlasy na pohodlné prosazování agendy jí samozřejmě nestačí.

X Kde budou hledat podporu? Nabízela by se spolupráce s umírněnou pravicí – Republikány, ti však chtějí zůstat v opozici…

Bude zajímavé, jak se zachovají Republikáni. Jejich šéf už oznámil, že odchází do opozice. Ale je otázka, jestli se nějakým způsobem rozdělí. Macronova koalice se může pokusit vyzobávat jednotlivce, nebo se vynasnaží o systémovou spolupráci s celým politickým subjektem.

X Kdo by připadal v úvahu? 

Kdyby šli pouze po osobnostech, tak by se i v levicovém bloku dalo najít několik jednotlivců, kteří mají k prezidentovi rezervované sympatie. Ale rozhodně nelze hovořit o něčem větším, o nějaké masivní podpoře.

 Není jednoznačná síla, která by ho mohla podpořit. Což ale třeba řada francouzských komentátorů označuje jako zdravou situaci. Protože prezident bude muset vyjednávat. To je praxe, která nebyla během prvního mandátu běžná. Bude se muset naučit hledat kompromisy. Macron byl zvyklý, že měl relativně silnou pozici – ovšem politicky. Třeba průzkumy veřejného mínění to tak neukazovaly, ale co se týče politického zastoupení, měl o koho se opřít.

KDO JE ELIŠKA TOMALOVÁ?

Akademička z Institutu mezinárodních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Působí na katedře evropských studií. Mezi hlavní oblasti jejího odborného zájmu patří zejména Francie a frankofonní země.

Současná situace je tak trochu novinka a do určité míry to zpochybňuje nastavení systému. Trošku to začíná naznačovat křehčí, skoro kohabitaci, které se Francie chtěla vyhnout tím, že sladila prezidentský a parlamentní mandát. Najednou se utváří silná opozice a dokonce se profilují její ambice na vyšší posty a postavení. I voliči volali potom, aby tato protiváha vznikla. Jednoznačnost politického nastavení a silného dominantního proudu není příjemná a kredibilní ani pro Francouze.

X Nehrozí pat vyjednávání nebo zablokování parlamentu?

Bude velmi těžké vládnout, ještě těžší se dohodnout. Ale určitě nepřipadá v úvahu, že by někdo rozpouštěl parlament. Protože teď by to nedopadlo jinak. Každopádně se vyskytují určité spekulace, že třeba za rok – podle vývoje situace – už o tom Macron uvažuje. Nicméně já tomu zas tolik nevěřím.

Vykradený terén

Chtěla bych se ještě zastavit u Republikánů. Ti ztratili víc mandátů, než kolik získali. Jak hodnotit tento jejich propad? Že se nenachází v dobré kondici, je patrné už od prezidentských voleb, které nebyly úplně zdařilé pro jejich kandidátku Valérie Pecrésseovou. Oproti volbám před pěti lety ztratili podporu 15 procent voličů. X x Jaký vzkaz vysílají občané pro tuto tradiční stranu?

U nich se zdá, že následují scénář socialistů. Mizí velké strany. Jejich úbytek je velký. Pravděpodobně nakonec budou doprovodnou silou pro vládní většinu a je otázka, jestli jim to spíše pomůže, nebo ubere nějaké politické body. Oni mohou posílit aktuální vyjednávací pozici, kterou následující dny narýsují.

V prezidentských volbách pro ně byla porážka zdrcující, opravdu to nečekali. Když se to odvážím hodnotit, tak Valérie Pécresseová si takovou porážku snad ani nezasloužila, je to zkušená politička. Je otázka, jestli dokáží oslovovat standardní konzervativní pravicové voliče ve chvíli, kdy se Národní sdružení stalo hnutím, které je přístupné a akceptovatelné pro širší vrstvy. Konzervativcům v podstatě vykradli terén.

Francouzi sčítají hlasy z prezidentských voleb. Odhady posílají do druhého kola Macrona a Le Penovou

Ale jsou ještě docela úspěšně zastoupeni na regionální úrovni, což je pro ně kotva, zda ji udrží, to je otázka do budoucna. (O výsledcích regionálních voleb jsme psali zde.)

Jak se ale ukazuje, propad je nezastavitelný, bude pokračovat, otázka jakou rychlostí. Vidíme to na socialistech, kteří nejsou schopní fungovat jinak, než ve větším levicovém uskupení.

X Právě sjednocená levice výsledek voleb oslavovala. Nepodařilo se jí však zmobilizovat dostatek voličů, aby sesadila dosavadní vládu. Každopádně: co se může snažit vytěžit ze své pozice? Bude postupovat dál jednotně, nebo se rozdrobí na její části a strany si v parlamentu vytvoří vlastní politické kluby?

Levice zaznamenala ohromný vzestup. Ze zhruba 60 křesel na necelých 150 – to je velký posun, velmi dobrý výsledek, i když se jim nepodařila většina. Navíc sjednocená levice teď nechce vytvářet celistvý klub, mají to být zvláštní kluby jednotlivých stran. Ale mohly by se spojit dohromady, aby vytvořily jádro opozice. Na levici už začíná ve své podstatě blok, který naznačuje určitou formu bipartismu. Oni to všichni zpochybňují, ale jak vidíme, vznikají velká uskupení, která se sjednocují nalevo nebo napravo.

Její představitel Mélenchon zvolen nebyl. Což vlastně asi není špatně, protože jeho osobnost je tak výrazná a pro ostatní strany limitující, že by teoreticky mohla zastínit jejich parlamentní práci. Aspoň se mohou soustředit na jiné věci.

NUPES je unie, která je konglomerátem několika stran a je evidentní rozdíl mezi těmi, které jsou etablovány pouze centrálně – jako třeba Mélenchonova Nepoddajná Francie, ale pak jsou tam strany, které mají silnou voličskou základnu v regionech. Kdyby se jim tohle podařilo propojit, čeká je slibná budoucnost.

Premiérské ambice

X Jaká bude další role Jeana-Luca Mélenchona? Jedním z ultimátních cílů koalice NUPES bylo, že se právě on stane premiérem, jenže nezískala dostatek hlasů. Nicméně levicový lídr ani neusiloval o poslanecký mandát.

Mélenchon má letos velké ambice. Nejprve se chtěl stát prezidentem, a když se vyhlašovaly výsledky, vypadalo to, že doufá v to, aby jeho postup do druhého kola dopadnul. Následně si stanovil druhou metu, stát se premiérem. Mohli bychom mít ve Francii kohabitaci, ale já jsem tomu moc nevěřila a nevěřím ani teď.

Francouzská levice se pokusí vyjádřit nedůvěru vládě. Voliči podle ní vyslali Macronovi jasný signál

 X Teoreticky by mohla nastat situace, že by Macron jmenoval Mélenchona premiérem? Co by ho k tomu muselo dohnat? A existuje pro to nějaký precedens ve francouzské historii?

Nevidím důvod, proč by to dělal. Kdyby to byl lídr uskupení, které je názorově blízko prezidentskému proudu. Ale za tohoto rozpoložení je to naprosto bezprecedentní. Kdyby měl za sebou většinu z opoziční strany, ale v tomto případě tam není.

Situace je patová. Nicméně je to tak kvůli tomu, že na ni nejsme ve Francii zvyklí. V řadě zemí toho jsme svědky, vytvořily se tam mechanismy a nepsaná pravidla, která umožňují řešení. Francouzi jsou překvapení, že vůbec něco takového nastalo.

Tvář krajní pravice

X Možná ještě větším překvapením byl volební výsledek krajní pravice. Strana Národního sdružení s předsedkyní Marine Le Penovou zaznamenala historický výsledek v počtu zvolených poslanců. Dokázala téměř ztrojnásobit zisky jejího otce a zakladatele strany, který v roce 1986 bodoval s 35 poslanci. Ve volbách před pěti lety měla strana osm zástupců, nyní jich bude mít 89.

Marine Le Penová je samozřejmě na koni. Hned zmínila, že navzdory volebnímu systému se může chlubit historickým okamžikem. Cítí se – asi právem – silná, což je ale z mého pohledu pro Francii nebezpečná situace. Mimořádně silnou pozici získalo v parlamentu populistické hnutí krajní pravice. A to navzdory malé kampani.

Le Penová nebyla příliš vidět a je zajímavé, že se do parlamentu dostali i neznámí kandidáti. Teď se ukáže, jak se dokážou prosadit i ve veřejném prostoru, jestli i neznámé tváře dokáží obsadit a zaujmout média, dát o sobě vědět.

V tuto chvíli je Le Penová hlavní tváří krajní pravice, třeba Éric Zemmour se úplně vytratil. Ukázalo se, že je tu pouze jeden pól extrémní pravice, o který voliči stojí a Zemmour tak pro svou stranu nezískal ani jediné křeslo. Je to pro něj velká prohra.

Pozici Národního sdružení považuji za hlavní moment voleb. Určitě bude znepříjemňovat vládě prosazování jejích návrhů hlavně v oblasti vnitřních reforem – ať už je to otázka kupní síly nebo důchodová reforma.

X  Co za nárůstem stojí? Silný mandát pro levici se očekával, ale krajní pravice zůstávala trochu stranou. Možná se očekávalo, že nastane obdobný moment jako při jiných dvoukolových volbách, ve kterých bývají politické extrémy nakonec vyřazeny.

Číslo křesel v parlamentu pro krajní pravici je překvapivé, ale nárůst samotný zas tolik překvapivý není. Bylo vidět už u prezidentských voleb, že tam tendence byla. Navzdory tomu zmiňovanému systému se jejich kandidáti dokázali prosadit. Ukazuje to, že jejich síla nabývá. Přispívá tomu i znejistění společnosti po covidu, ale také z pohledu současného zahraničněpolitickém kontextu – u nich je to ale spíše z pohledu otázek spojených s ekonomickou situací.

Voliči krajní pravice se cítili odstrčení a chyběl jim pocit cítit se ve Francii jako doma. Ten jim nabídla právě Marine Le Penová. Její ambicí bylo „zprůměrovat“ diskurz nastavený v dobách vzniku strany Národní fronty. Ale když se člověk podrobně podívá do programu, linie se neodklonila od dlouhodobého směřování krajní pravice. Nebezpečí antidemokratického a až xenofobního charakteru tam jsou stále. Toho se nezbaví.

Myslím si, že většina voličů, která vnímala Národní sdružení jako mainstreamovou stranu, by byla překvapena, kdyby si podrobněji přečetla program.

Odchod Le Penové? 

X O prezidentských volbách jsme se zmínily několikrát, při hodnocení Le Penové je nemůžeme vynechat ani nyní. O Elysejský palác usilovala již třikrát, na jaře sice říkala, že po neúspěchu už to nebude počtvrté pokoušet, ale přesto, nemůže ji výsledek z parlamentních voleb motivovat? Anebo: pokusí se během poslaneckého mandátu vystavět jinou personu krajní pravice?

Má na to pět let. Ona už známou tváří je – a já si myslím, že se o to ještě pokusí, že ambice na nejvyšší pozice neztratí. Současná situace jí navíc hraje do karet. Teď nastane pravděpodobně fáze, kdy Národní sdružení bude mít šanci prosadit nějaké další osobnosti a obeznámit s nimi francouzskou veřejnost. Jde o to, aby vystoupili z veřejného vnímání, že jsou stranou Marine Le Penové. ‚Třetí kolo prezidentských voleb‘. Francouzi volí nové poslance a Macronovi hrozí, že ztratí většinu

 Protože třeba na lokální úrovni to není pravda. Krajní pravice má některé regiony pod silným vlivem, ale celonárodně to tak zatím nefungovalo. Tam dosud fungoval tmel té jedné figury v čele strany. Pokud se jim to podaří spojit, myslím si, že to její pozici vlastně ještě posílí. Rozhodně se nyní nedočkáme jejího odchodu.

X A co výsledky vypovídají o pozici současného prezidenta Macrona? V posledních týdnech se příliš nezapojoval do kampaně v regionech, přestože prakticky celá strategie Společně se odkazovala na spojení s ním. Místo toho například navštívil od začátku ruské invaze na Ukrajinu poprvé Kyjev. Neztratil na úkor zahraniční politiky absolutní většinu v Národním shromáždění?
Je to trochu paradox. Protože zahraniční politika nebyla hlavním tématem voleb – ani prezidentských ani těch parlamentních. Kontextuálně byla samozřejmě důležitá, přesto se na ni Macron zaměřil. Vytvořil tam volný prostor, který nebyl schopný zaplnit nikdo jiný z jeho koalice. Ani premiérka Élisabeth Borneová se neprofilovala jako výrazná politická osobnost. Plnila roli jakéhosi převaděče mezi druhým kolem prezidentských voleb a teď těch parlamentních.

Kromě toho tam bylo spousta drobných momentů, které neposílily důvěru v to současné uskupení. Třeba společenského charakteru – nezvládnutí fotbalové Ligy mistrů. Ministr vnitra to následně velmi schytal, všímali si toho i v zahraničí.

Macron se v zahraniční politice evidentně našel trochu víc, než v té vnitropolitické kde mu ostatní francouzské strany šlapou na paty. Zdá se, že bude mít ambici se touto cestou vydat dál. V budoucnu asi bude aspirovat na významnější evropskou funkci, bude se snažit být tahounem evropské integrace.

Ale to celé se děje za situace, kdy jeho vnitropolitická pozice bude oslabena. Nemá ani dobrou koalici, co se týče Evropy, kdy musí vždycky vyjednávat kompromisy. Což ale není nutně špatně, jen pro něj to není příliš pohodlné. Možná ho to donutí komunikovat v širším spektru států a neorientovat se na ta tradiční velká spojenectví v unii.

Nicméně nemusí to tak nutně být. Pokud se domluví vláda širší koalice, bude klíčové, kdo doplní ten pomyslný trojúhelník prezident-premiér-ministr zahraničí. V této fázi může nastat rozkol mezi tím, co bude chtít Macron a jeho budoucí členové nového kabinetu. Je tam hodně otazníků, ale myslím, že v tom to bude zábavné. Situaci ve Francii bude zajímavé sledovat.

X X X

Kolumbie má prvního levicového prezidenta. V mládí byl členem gerily

Kolumbijci si za nového prezidenta zvolili bývalého starostu Bogoty Gustava Petra. Ten v nedělním druhém kole prezidentských voleb porazil milionáře Rodolfa Hernándeze, který svou prohru uznal. Petro pro zemi plánuje rozsáhlé reformy, změnit chce i způsob, jakým Kolumbie bojuje s drogovými kartely.

Dvaašedesátiletý Petro se stane prvním levicovým prezidentem Kolumbie, napsala agentura Reuters. Vítězství favorita předvolebních průzkumů znamená začátek nové politické éry, jelikož levice byla v Kolumbii tradičně spojována s levicovými gerilami.

Petro v mládí ¨dokonce členem jedné z povstaleckých organizací byl, konkrétně skupiny M-19. V roce 1985 ho zatkli za nedovolené ozbrojování a odsoudili k 18 měsícům vězení. Podle televize France24 se ale neúčastnil ozbrojených akcí gerily M-19 a v roce 1990 podpořil mírovou dohodu s vládou.

Volební sliby Petro chce prosadit ambiciózní penzijní, daňové, zdravotnické a zemědělské reformy a změnit způsob, jakým Kolumbie bojuje s drogovými kartely a dalšími ozbrojenými skupinami.

Petro podle výsledků zveřejněných volebními orgány po sečtení téměř všech hlasovacích lístků získal 50,47 procenta hlasů, zatímco Hernández obdržel pouze 47,27 procenta hlasů, napsala agentura AP. „Většina občanů zvolila druhého kandidáta. Jak jsem řekl během kampaně, výsledek voleb akceptuji,“ uvedl Hernández.

Stavební magnát Hernández není spojovaný s žádnou politickou stranou. Úspornou volební kampaň, vedenou hlavně na TikToku a dalších sociálních sítích, si financoval sám. Voličům sliboval boj proti korupci, která je podle něho příčinou chudoby.

Bývalý starosta Bogoty Petro je politický veterán, o prezidentský úřad se ucházel už potřetí. V předvolební kampani slíbil změnit kapitalistický ekonomický model, snížit chudobu sociálními programy či zvýšit roli státu ve zdravotnictví nebo ve školství.

Mladé voliče oslovuje Petro i sliby lepší ochrany životního prostředí. Přízeň mladých, domorodého obyvatelstva i žen mu získává také ekologická aktivistka afrokolumbijského původu Francia Márquezová, kterou si vybral za viceprezidentku a která by se v Kolumbii mohla stát první ženou černé pleti v této funkci.

Do třetice kandidatura vyšla

O úřad hlavy státu se Petro ucházel již potřetí, v roce 2010 skončil na čtvrtém místě, v předchozích volbách v roce 2018 prohrál ve druhém kole se současným prezidentem Ivánem Duquem.

Letos v květnu kampaň na několik dní přerušil kvůli obavám o život. Oznámil, že má informace, potvrzené i policií, o plánu zločineckého gangu ho zabít. Kampaň o několik dní později obnovil v neprůstřelné vestě a obklopen ochrankou s policejními štíty.

Politický veterán Petro před prezidentským křeslem vyzkoušel i ta parlamentní. Senátorem byl poprvé v letech 2006 až 2008, zpět se vrátil po prohraných prezidentských volbách v roce 2018. V letech 1991 až 1994 a poté 1998 až 2006 byl i poslancem.

Loni byl prezidentem Duquem obviněn z podněcování protivládních demonstrací a pouličních nepokojů. „Když jsem vyhrál volby, kandidát, jehož jsem porazil, řekl, že bude v ulicích po celé mé funkční období,“ řekl na Petrovu adresu Duque. Petro obvinění i násilí v ulicích odmítl.

Petro se v minulosti netajil sympatiemi k bývalému socialistickému prezidentovi Venezuely Hugu Chávezovi. Jeho nástupce Nicoláse Madura ale kritizoval za zneužívání moci a zničení ekonomiky jeho země.

Levicoví kandidáti vyhráli v posledním roce v Latinské Americe prezidentské volby v Chile, Peru či Hondurasu a na podzim má velkou šanci vrátit se do nejvyššího úřadu brazilský politický veterán Luiz Inácio Lula da Silva, který by měl podle současných průzkumů v říjnu porazit současného krajně pravicového prezidenta Jaira Bolsonara.

X X X

Holky-dávačky a kluci-grázlové. Oběti sexuálního násilí se často chovají nelíbivě, říká advokátka Hrdá

Není to tak, že by se dnes o sexuálním násilí mluvilo až příliš, tvrdí advokátka Lucie Hrdá. „Mediální pozornost jen konečně začíná odpovídat tomu, jak moc je to rozšířené,“ říká. „Nahlašováno je v průměru pět, šest procent znásilnění. Přitom pokus o znásilnění, sexuální obtěžování nebo domácí násilí zažije každá třetí žena. Znásilnění dítěte je nahlašováno jen asi ve třech procentech případů.“

Vadí jí zejména to, když se sexuální násilí u soudů bagatelizuje. Právě proto spoluzaložila platformu Bez trestu.

„Zveřejňujeme anonymizované rozsudky a tresty – často velmi nízké, které soudci udělili. Rozhodnutí tam jsou celá, každý si může přečíst, jak je odůvodněn nízký trest pro pachatele. A většinou tam to odůvodnění buď není, nebo je plné mýtů a bagatelizací,“ upozorňuje Hrdá v rozhovoru pro Rádio DAB Praha.

„Když znalec mluví o tom, že oběť znásilnění měla ráda sex, takže to na ní nezanechá následky. Takovéhle hlouposti a ten soud přikyvuje, protože tomu vůbec nerozumí, a pak to napíše do rozsudku. Tyhle věci vám ulpí.“

Nevhodné narážky, ale třeba i fyzické obtěžování. ‚Vidíme, že to není nic neobvyklého,‘ říkají odborníci. Znásilnění se totiž nepovažuje za něco, co oběti zničí život, vysvětluje advokátka:

„Přitom je to druhý nejvíce zraňující a závažný trestný čin: je vražda, pak nic, pak znásilnění a potom zase dlouho nic a až pak jsou všechny ostatní trestné činy. Jenže ke znásilnění se přistupuje jako ke špatnému sexu. Z toho není vidět, jak moc to obětem ničí životy.“

Soudci, kteří nemají vzdělávání ve viktimologii, vidí podle Hrdé jen to, že oběť je schopná mluvit a není fyzicky zraněná. „Nevidí psychické následky, které trvají po mnoho let i desetiletí. A tomu pak odpovídají tresty,“ říká.

„Kdyby vás někdo sedm let mlátil v parku, nebo unesl, zavřel by vás a tam mlátil, určitě by dostal jiný trest, než když to bude dělat u sebe doma.“

Lucie Hrdá (advokátka)

U domácího násilí je bagatelizace spojená s tím, že k násilí nedochází na veřejnosti.

„Kdyby vás někdo sedm let mlátil v parku, nebo unesl, zavřel by vás a tam mlátil, určitě by dostal jiný trest, než když to bude dělat u sebe doma. Je tam nepochopení toho mechanismu, proč oběť nemůže odejít. A že to není proto, že se jí to líbí, ale jsou tam viktimologické mechanismy, které úplně mění vzorec chování oběti, vzorec myšlení,“ vysvětluje advokátka a zdůrazňuje:

Advokát: Istanbulská úmluva neohrožuje tradiční rodinu, pokud za tradici nepovažujeme domácí násilí

„V podstatě to potlačí i tak základní lidské pudy, jako je pud sebezáchovy a mateřský nebo rodičovský pud.“

Soudci si ale podle ní říkají, že společenská nebezpečnost není u domácího násilí taková, protože se to děje za zavřenými dveřmi a ne náhodným lidem.

„A vůbec tam nedochází k pochopení toho, že domácí násilí je nebezpečné právě proto, že vám to dělá člověk, který má být součástí vaší bazální rodiny, ten, komu důvěřujete nejvíc. A právě proto je to mnohem víc zraňující, než když vám to udělá někdo jiný. A že pak jsou mnohem horší i následky a že společenská nebezpečnost je mnohem vyšší,“ přibližuje Hrdá.

Když se oběť chová nelíbivě

Společnost se dozvídá jen asi o třech procentech případů znásilnění dětí.

„Je velmi časté, že se u dětí v důsledku pohlavního zneužití nebo znásilnění dochází k tomu, že se potom v dospělosti mnohem častěji stávají obětí tohoto trestného činu. Podvědomě se vystavují nebezpečným situacím. Dochází u nich ke ztrátě důvěry v sebe sama a naopak ke ztrátě pocitu nebezpečí,“ vysvětlKristýnu zneužíval děda. Po letech se zapojila do restorativního programu, aby mohla ‚všechno říct‘

Lidé totiž čekají takzvanou dokonalou oběť. Takové dítě by mělo být podle Hrdé sedět tiše v koutě a plakat.

„Ale už si nepředstavíme, že to může být takový ten třídní grázl, co krade a bere drogy. Nebo holka takzvaná dávačka, která se vyspí s každým. To je pro nás velmi nelíbivá oběť. Ale bohužel je to tak, že děti, které se staly obětí domácího a sexuálního násilí, se velmi často chovají právě nelíbivě.“

Jde o způsob, jak oběti volají o pomoc a jak se dál zraňují, vysvětluje advokátka.

„Protože mají pocit, že si za to mohou samy, že to dovolily pachateli. Nebo že se jim to dokonce i mohlo líbit. Ale orgasmus je věc fyziologická a vůbec to nemusí znamenat, že se to oběti líbí. Mám klientku, která orgasmus zažila s vlastním otcem a po celý život už nikdy nic. Bylo jí deset let,“ upozorňuje Hrdá.

„Dítě nemá fyzickou převahu. Nemá mocenskou převahu. Nemá to kam jít oznámit a ani neví, jak se to dělá. A ještě mu někdo říká, že je to normální.“

Lucie Hrdá (advokátka)

To, že se 97 procent znásilnění dětí nikdy nenahlásí, nemusí znamenat, že se dítě nikomu nesvěří. Mohlo o tom mluvit třeba s rodinou. Policie řeší desítky případů zneužívání dětí ročně. Založit dětský spolek mohou i trestaní pedofilové

„A rodina velmi často aktivně pachatele kryje a dítěti nevěří. Anebo to děti nikomu neřeknou, protože jim pachatelů říká, že to nikomu nesmí říct, protože to dělají všechny děti a nemluví se o tom. Nebo když to řekneš, tak tvoje máma půjde do vězení, já půjdu do vězení… Anebo to naopak pachatel u dítěte od malička normalizuje, takže ono pak ani nemá pocit, že by se s něčím mělo svěřovat, protože to je přece normální,“ varuje Hrdá.

I pro dospělého člověka je složité se postavit násilníkovi, zejména pokud je vůči němu v podřízeném postavení, říká advokátka.

„Tak co můžeme chtít po dítěti? Dítě je v postavení někoho, kdo nemá vůbec žádnou možnost ani schopnost obrany. Nemá fyzickou převahu. Nemá mocenskou převahu. Nemá to kam jít oznámit a ani neví, jak se to dělá. A ještě mu někdo říká, že je to normální. Tak proč by něco nahlašovalo?“

Důležité je podle Lucie Hrdé mluvit s dětmi o autonomii vlastního těla a začít můžeme třeba tím, že je nebudeme nutit pusinkovat každou tetičku. „My pořád učíme dívky, aby nenosily krátké sukně, ale bavit se musíme i s kluky a vysvětlovat jim, co je přípustné a co už ne,“ uzavírá.

X X X

V ČR vzrostl za poslední rok počet exekucí kvůli neplacení alimentů. Důvodem je i zdražování

Kdo chce dostat od státu náhradní výživné, musí podat exekuci na expartnera, který alimenty neplatí vůbec nebo jen z části. A právě kvůli tomuto pravidlu, které je podmínkou pro už rok platící zálohové výživné, roste počet vymáhání exekucí na alimenty. Loni jich bylo skoro o polovinu více než v roce 2020.

 „Podmínkou pro získání této dávky je zahájené exekuční řízení na neplatiče. Tím se dokazuje to, že žadatel situaci s výživným aktivně řeší. Exekuci si tedy vyřizují i ti samoživitelé, kterým to doteď přišlo zbytečné, protože věděli, že z neplatiče nic nevymůžou. Teď se k vymáhání rozhodnou právě proto, že jim pomůže finančně stát,“ popsal pro Radiožurnál Erik Žákovec z poradenské společnosti SOS Výživné.

V Česku vzrostl za poslední rok počet exekucí kvůli neplacení alimentů. Téma pro Barboru Kladivovou Žadatelé se ale můžou také obrátit na soud nebo poradenské společnosti, které se na tuto problematiku specializují.

Lidem neplatící výživné hrozí finanční postih. Jde například o srážky ze mzdy, obstavení účtů, exekuci na majetek nebo můžou přijít o řidičský průkaz. Neplatič ale může jít i do vězení. Stát pak od něj bude vymáhat částku, kterou za něj platil jako alimenty.

V loňském roce se vedlo 4200 exekucí na výživné, z toho bezmála 90 procent bylo právě za účelem vymáhání výživného na nezaopatřené dítě. V porovnání s rokem 2020 tak vzrostl meziročně počet exekucí o 47 procent.

Rodičů-neplatičů dlouhodobě ubývá. Nejvíce jich je v Ústeckém a Moravskoslezském kraji.

Jedním z vysvětlení proč případy rostou, je zhoršující se ekonomická situace kvůli vysoké inflaci. Na jedné straně nejsou lidé schopni své závazky na dítě platit, na té druhé nezbývá už tolik, aby to sami zvládli.

Zároveň roste i zájem o čerpání náhradního výživného – tedy dávky, o kterou můžou samoživitelé požádat, pokud jejich bývalý partner alimenty neplatí. Třeba jako paní Janě ze Středočeského kraje, které bývalý partner dlužil výživné za dvě děti 80 tisíc korun.

„Pořád se odvolával, až jsme došli ke krajskému soudu, který mu uložil určitou částku. Vyměřil základ, který by měl platit, ale on dál neplatil, tak jsem zvolila exekuci,“ popsala. Expartner paní Jany pak peníze zaplatil hotově, hned po exekutorské výzvě.

X X X

Rozzuřená Moskva. V Kaliningradu vypukla nákupní panika, Litva zakázala převoz zboží z Ruska

V Kaliningradské oblasti, která náleží Rusku, vypukla nákupní panika. Lidé se v obchodech perou hlavně o stavební materiál. Důvod? Litva totiž o víkendu zakázala přes své území převoz zboží z Ruska. A to s odvoláním na sankční seznam Evropské unie. Místní gubernátor řekl, že zákaz se týká až 50 procent zboží, které se do oblasti dováží.

Krátké video ukázalo rvačku o cukr a mouku v obchodním domě v Kaliningradu. Panika zachvátila obyvatele oblasti poté, co Litva zakázala dovážet přes své území zboží na základě sankčního seznamu. Jde hlavně o uhlí, kovy, stavební materiály a vyspělé technologie.

„Tento krok považujeme za nejvážnější porušení práva na svobodný tranzit do Kaliningradské oblasti a i z ní. Jestli Litva zákaz nezruší, budeme muset jednat o posílení dopravy zboží po moři,“ uvedl gubernátor oblasti Anton Alichanov. Kaliningradská oblast dostává zboží po železnici přes litevské území, také plyn do Kaliningradu teče přes Litvu.

Kaliningradská oblast je sevřená mezi Litvou a Polskem. Po druhé světové válce se stala součástí Sovětského svazu. Má kolem milionu obyvatel. Hlavně tam ale sídlí velitelství ruské baltské flotily. Tamní přístavy jsou jediné ruské přístupy k Baltskému moři, které přes zimu nezamrzají. To ale není jediná špatná zpráva pro Rusko.

Ruskem kontrolované úřady na Krymu totiž oznámily, že ukrajinská armáda zahájila raketový útok na pobřežní ropné plošiny v Černém moři. Útoky potvrdil premiér Krymu Sergej Aksjonov. „Dnes ráno kolem osmé hodiny zaútočily nepřátelské jednotky na vrtné plošiny společnosti Černomornaftogaz. Jsem ve spojení s kolegy z ministerstva obrany a FSB, pracujeme především na záchraně lidí. Na těchto vrtných plošinách bylo 12 lidí, nyní se podařilo zachránit pět z nich a tři jsou zranění,“ informoval.

Plošiny zabavily ruské úřady v roce 2014 při anexi Krymu. Nicméně teď sloužily jako raketové protiletadlové komplexy, což mají dokazovat fotografie. Ukrajinský útok by tak mohl svědčit o tom, že armáda začala využívat zbraně dodané Západem. Tedy zbraně, s nimiž může útočit na vzdálenost až stovek kilometrů.

X X X

 Tvrdý pád českého žokeje. Poslední vítěz Velké pardubické skončil v umělém spánku

Žokej Pavel Složil po pádu při nedělním závodě v italském Meranu utržil těžké poranění hlavy. Vítěz poslední Velké pardubické skončil v umělém spánku v tamní nemocnici. Podle zpráv trenéra Josefa Váni mladšího se ale jeho zdravotní stav výrazně zlepšuje.

Složil, který na podzim v pouhých 23 letech vyhrál s ryzákem Talentem Velkou pardubickou, se do Itálie přesunul o víkendu. V Meranu byl v sedle šestiletého Gangstera de Coddes jedním z hlavních favoritů na zisk prestižní Ceny Evropy.

„Gangster byl favorit, jeli to vyhrát. Bohužel i ti nejlepší občas udělají chybu,“ komentoval pro web iSport.cz trenér Josef Váňa mladší. Gangster de Coddes na jedné z překážek chyboval a Složil poté z koně spadl přímo na hlavu.

Vyšetření dopadla na výbornou

„Koník udělal chybu na skoku. Byl tam nižší dopad, přišel trošku pod to a chytnul se o živý plot. Za skokem ztratil nohy. Tři cvalové skoky se to snažil ještě vybrat, ale nedal to. Spadl a Pavel šel přímo na hlavu,“ popsal syn legendárního žokeje.

Záchranáři poté Složila okamžitě transportovali do nemocnice. Lékaři jej udržovali v umělém spánku. „Podle posledních zpráv všechny výsledky vyšetření vyšly na výbornou včetně CT. Nic zlomeného nemá. Hlava se zdá být maximálně v pořádku,“ oddechl si Váňa.

Podle něj už lékaři Složila odpojili od podpůrných přístrojů. Žokej by se navíc už v úterý měl dostat z jednotky intenzivní péče na normální pokoj.

 X X X

Katastrofa, vystoupil proti válce ruský fotbalista Denisov. Možná kvůli tomu zemřu, dodal

Slovo „válka“ v případě rusko-ukrajinského konfliktu je mezi zástupci první strany tabu – nepoužívají ho političtí představitelé, média ani celebrity, protože nad nimi visí hrozba až 15 let za mřížemi. Ani takovýto potenciální trest neodradil bývalého kapitána fotbalové reprezentace Igora Denisova od toho, aby pojmenoval věci pravými jmény.

Krátce po začátku války nahrál videovzkaz směřovaný samotnému Vladimiru Putinovi. Ruského prezidenta žádal, aby zastavil vojenské akce vzhledem k tomu, že je odnášely a odnášejí smrtí běžní obyvatelé včetně žen a dětí. „Jsem připraven před vámi pokleknout na kolena,“ řekl mimo jiné Denisov.

Ve statečnosti došel ze všech ruských sportovců nejdál. Jinak bylo slyšet plno názorů, které nijak nevolaly po tom, aby Putin brzdil ve svých činech. Většinou se jen od fotbalistů, hokejistů a dalších profesionálů ozývalo, že vylučování z mezinárodních soutěží je zcela nepřípustné, protože „sport a politika by se neměly míchat dohromady“.

Je to chyba nás všech

Možná za tím stojí skutečné přesvědčení, že Ukrajina je ta špatná a bylo potřeba uskutečnit invazi, možná jen strach. Ten ale dnes 39letý Denisov neměl a nemá. Poskytl rozsáhlý rozhovor ruskému sportovnímu blogerovi Nobelu Arustamjanovi. Na platformě YouTube se inverview objevilo pod názvem „Fotbal a život po 24. únoru“, který odkazuje na den, kdy válka začala.

Ruská tenistka obešla zákaz Wimbledonu. Převlékla dres a je z ní Gruzínka

„Mám strach, že můžu kvůli těmhle slovům skončit ve vězení, nebo dokonce přijít o život, ale říkám, jak to je,“ poznamenal upřímně bývalý defenzivní záložník. Invazi považuje za katastrofu, po jejím začátku byl v šoku a zmocnil se ho velký strach, vrátil se ve vzpomínkách do doby na konci února. Jeho pocity po takřka čtyřech měsících přetrvávají. „Co se právě děje, je naprostá katastrofa. Tohle mi nikdo nevysvětlí,“ uvedl čtyřnásobný mistr ruské ligy – třikrát ji vyhrál s Petrohradem, jednou s Lokomotivem Moskva.

Z války nepřímo viní ruské obyvatelstvo. „Jsem hrdý člověk, ale co záleží na jednom lidském životě, na nějakém Denisovovi? Naše země vpadla do jiné, to je podle mě chyba nás všech. Když řeknu já, že je to špatně, nic se nezmění. Stejně tak, když to řekne tisíc lidí nebo milion. Teprve, když si všech 140 až 150 milionů lidí uvědomí, že je to špatně, tak se něco změní,“ měl jasno.

Radši žít někde tady v lese

Mluvil také o tom, že kdyby už před třemi lety neukončil kariéru a stále byl aktivním hráčem, hned den po zahájení invaze by takzvaně pověsil kopačky na hřebík. Nedovedl by si za daných okolností představit pobírat peníze od klubu spjatého s režimem, i kdyby se musel s rodinou uskromnit.

A nemá příliš pochopení pro své kolegy-krajany, kteří pokračují dál, jako by se nic nedělo. Protože v opačném případě by pak dostala „vrchní patra“ jasný signál, že trpí celá země. „Celá společnost i náš sport. Ruský fotbal se propadá a ztrácí, pokud nebudeme mít příští rok kluby v Evropě, bude to ještě horší,“ řekl rodák z Petrohradu. Plně souzní s většinou kontinentu, která prosazuje vylučování Ruska a jeho sportovců a klubů z turnajů a všech možných akcí. „Trest si zasloužíme, je správný a na evropské soutěže bychom měli všichni na deset nebo patnáct let zapomenout.“

Sám Denisov nehodlá Rusko opouštět, ačkoliv si svými slovy může pořádně zavařit, jak ostatně přiznal. „Prodávám i svůj dům ve Španělsku, kde jsem stejně kvůli covidu přes dva roky nebyl. A teď bychom s rodinou stejně nedostali víza. Nemám žádnou touhu letět do Evropy. Vím dobře, jak by lidé reagovali. Ukazovali by si na nás a o to já nestojím. Rusko je můj domov a raději budu žít někde tady v lese, než abych se stěhoval do vily ve Španělsku.“

 X X X

 Zkrvavené děti zavřené v klecích. Polskem otřásá případ týrání postižených dívek jeptiškami 

Polskem otřásl případ krutého týrání 47 mentálně postižených dětí, převážně dívek. Násilí mělo být na denním pořádku v Domově sociálních služeb v Jordanowě v Malopolském vojvodství. Zařízení, které spadá pod krakovský vojvodský úřad, vedly řádové sestry.

Na děsivý případ upozornili podle webu novinky.cz polské reportéry z wp.pl tři terapeutky. Wanda, Monika a Ola při stážích zjistily, že nejde o dům, ve kterém by se postiženým pomáhalo, ale že jde o „dům hrůzy“. Jeptišky se zřejmě neobávaly, že by se zprávy o násilí dostaly na veřejnost. Většina dětí totiž pochází ze sociálně slabých rodin a jejich příbuzní se o ně nestarají a nezajímají.

„Pokud dívka nechce poslouchat a je příliš neklidná, nemůžete ji k sobě přivinout. Musíte jí vrazit pár facek, aby si to zapamatovala, ale tak, aby to ostatní neviděly,“ nabádala terapeutky ředitelka ústavu, řádová sestra Bronislawa.

Týrání se prý nejvíce účastnily jeptišky Alberta a Tereza. Děti ale bila i ředitelka ústavu. „Mlátily je hlava nehlava, často násadou od mopu, facky byly na denním pořádku, a také kopance, když padly na zem. Často skončily celé od krve,“ líčily terapeutky, které na týrání upozornily. „Vstávej, ku*va. Jestli nepřestaneš, zabiju tě. Tvoje matka je prostitutka, porodila tě ve stáji,“ měly podle terapeutek křičet sestry běžně na děti.

„Jeden z trestů představovalo zavírání neposlušných dívek na 24 hodin do kovové klece. Během této doby je jeptišky ani nepustily na toaletu. Jak vypadaly po takovém dni trestu, se nedá ani popsat,“ sdělily terapeutky.

X X X

NA ČERNÉ LOUCE ROSTE PŘED OČIMA NOVÝ KAMPUS OSTRAVSKÉ UNIVERZITY. I DÍKY KRAJI

Na nový kampus Ostravské univerzity přispěje Moravskoslezský kraj celkem 28 milionů korun. V nové univerzitní budově, která se rýsuje v centru Ostravy nad řekou Ostravicí, bude zázemí pro nové studijní programy v oblasti sportu, zdraví a technologií a také v oblasti produkce v kulturních a kreativních odvětvích. Stavba by měla být hotová v polovině tohoto roku.

„Chceme přispívat k dynamickému rozvoji našeho kraje. Podpora vzdělávání je jednou z mnoha cest, které mohou podpořit transformaci, kterou právě procházíme. Vznik nového moderního zázemí pro Ostravskou univerzitu souzní s naší vizí kraje vzdělaného, inovativního a progresivního. Proto jsme v minulosti přispěli 3 miliony korun na projektovou přípravu kampusu a vloni 12 a půl milionu na jeho samotnou realizaci. Krajští zastupitelé schválili stejnou částku i letos,“ uvedl hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák a připomněl, že kraj a Ostravská univerzita o spolupráci při vzniku nového kampusu v září 2020 podepsaly memorandum.

„Nové unikátní studijní programy spolu s moderním zázemím využívajícím inovativní technologie budou významným posunem v oblasti vzdělávání. Věříme, že nový kampus a zejména inovativní přístup při výuce nových oborů, nalákají do Moravskoslezského kraje uchazeče z celé republiky, ale hlavně zvýší uplatnitelnost absolventů na trhu práce,“ řekl hejtman kraje Ivo Vondrák.

„Financování projektu je zajištěno z evropských fondů, ze kterých univerzita získala zhruba 960 milionů korun. Zdroje z Evropské unie jsou pro rozvoj našeho regionu klíčové. Vždyť v tomto programovém období by z Evropy mohlo do našeho kraje natéct asi 100 miliard korun. Připravují se projekty do Fondu pro spravedlivou transformaci, nemalé peníze k nám přijdou z Modernizačního fondu a samozřejmě v rámci tradičních operačních programů,“ vysvětlil náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro regionální rozvoj Jan Krkoška s tím, že na výstavbu kampusu dá z vlastních prostředků 70 milionů korun také univerzita, Moravskoslezský kraj univerzitě přispěje dohromady 28 milionů korun. Na projektu se podílí také město Ostrava, které univerzitě darovalo pozemky a v rámci kampusu financuje vybudování podzemních garáží.

„Nový kampus na ostravské Černé louce nebude sloužit pouze studentům, jeho část bude přístupná veřejnosti. Univerzita tak pro region sehraje vedle vzdělávání a výzkumu i takzvanou třetí roli. To znamená, že bude s veřejností komunikovat prostřednictvím výstavních prostor a malého komorního sálu. Lidé se budou moci mimo jiné i seznámit s některými nejnovějšími poznatky univerzity. Určitě budou nadšení i z možností, které jim pro trávení volného času nabídnou venkovní prostory. Nový kampus je proto nejen pro krajské město, ale pro celý náš region dalším významným krokem v transformačním procesu,“ uzavřel náměstek hejtmana kraje Jan Krkoška. Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí