Fiala se však chová, jako kdyby špatně viděl a slyšel volání občanů ČR po odstoupení pro jeho neschopnost vládnutí. Občané si právem stěžují na velký nedostatek léků všeho druhu, prázdných lékáren bez léků, zavírání lékáren, pošt ve městech i na venkově, nedostatek škol pro žáky. Kritizují drahé potraviny, PHM, elektřinu, plyn, vodu a další služby, a nedostatek peněz na spokojený život. Sám Fiala by měl zkusit žít s 20 nebo 30 tisíci měsíčně, a přitom si ještě šetřit na důchod.

EXPREZIDEN  ZEMAN  RÁZNĚ  VYSTOUPIL  PROTI  FIALOVI

Exprezident  Miloš Zeman se tvrdě obul do vlády premiéra Petra Fialy. V prvním rozhovoru po skončení prezidentského mandátu pro Mladou frontu Dnes kritizoval kabinet za to, že zvyšuje inflaci, místo aby proti ní bojoval. Nejostřeji se Zeman opřel do ministra financí Zbyňka Stanjury, který prý dělá šílené amatérské kroky. Pod kritiku se podepisují i zástupci opozice.

Bývalý prezident nenechal na Fialově vládě nit suchou. Nejvíce to schytal ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). „Co je to za ministra financí, který zapomene dát do státního rozpočtu náklady na – ať už zákonem stanovenou, nebo předčasnou – valorizaci? Co je to za ministra financí, který odhadne výnos z windfall tax na 100 miliard korun a krátce poté tentýž výnos odhadne pouze na 40 miliard korun?“ ptal se v rozhovoru exprezident.

Podle Zemana je hlavním problémem extrémní deficit státního rozpočtu. „Svojí rozpočtovou i daňovou politikou – v rozporu s předvolebními sliby o nezvyšování daní – Fialova vláda způsobuje inflaci, místo aby proti ní bojovala,“ pokračoval ve své kritice. Ministr financí nechtěl na Zemanovy výtky reagovat, prý byly hodně osobní. Premiér Petr Fiala (ODS) však s kritikou nesouhlasí.

 „Vláda dělá zásadní kroky proti inflaci, nakonec se také ukazuje, že inflace se zbrzďuje,“ reagoval pro CNN Prima NEWS. Zatímco vláda kritiku z úst bývalé hlavy státu odmítá, podle opozice má Miloš Zeman pravdu.

„Miloš Zeman jenom potvrdil že je ekonom. Že tomu rozumí a za mě vždycky rozuměl rozpočtu. Takže za mě řekl všechno to, s čím já souhlasím,“ uvedla pro redakci bývalý ministryně financí Alena Schillerová. Obdobně reagovala i poslankyně SPD Klára Maříková.

„Exprezident Zeman se na to samozřejmě dívá z ekonomického hlediska, protože oproti panu Stanjurovi je ekonomem, ale vláda slyší kritiku nejen od bývalého prezidenta, ale i občanů Česka,“ doplnila pro CNN Prima NEWS. Podle Zemana vláda nic nedělá ani proti růstu cen potravin.

X X X

PŘEDČASNÝ  DŮCHOD  LIDI  NEČEKÁ

JUREČKA  S  FIALOU  CHTĚJÍ  LIDI  VOZIT  Z  PRÁCE  ROVNOU  NA  HŘBITOV

ŽÁDNÝ  SPOKOJENÝ  ŽIVOT  VE  STÁŘÍ

Neodpracovali jste 40 let? Máte smůlu, tvrdí experti. Předčasný důchod vysokoškoláky nečeká

Vláda by měla zvážit povinnost odpracovat 40 let, řekla v pořadu Právě dnes na CNN Prima NEWS ekonomka Jana Matesová. Podle politologa Jana Kubáčka nemají vysokoškoláci šanci stihnout předčasný důchod. Odborníci reagovali na změny v důchodovém systému, který navrhl ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Společně s premiérem Petrem Fialovou představí další fázi změn už za měsíc v květnu.

Podle Matesové jde o nutné a výrazné změny, vyvolané enormně vysokou inflací. „Pevně doufám, že tak vysoká inflace, jak ji vidíme dnes v zemích na západ od nás, se neobjeví dříve než zase za padesát let. Tedy že ji většina lidí zažívá jednou v životě. S dvoucifernou inflací se nemůžeme smiřovat, a už vůbec ne s tím, aby trvala tak dlouho jako teď u nás. To je jediný důvod, proč jsou změny z hlediska důchodového systému nutné,“ uvedla.

Místopředsedkyně hnutí ANO Jana Schillerová označila tento návrh za „okrádání důchodců“ a Jan Kubáček uznal, že změna mezi lidmi vyvolává velkou nevoli. „Pro mnohé to je samozřejmě změna pravidel v takové ‚společenské smlouvě‘, která se jmenovala Šetříte si, střádáte si po desetiletí, bude vám to kompenzováno a stát to bude ctít,“ popsal.

Navíc dodal, že tato eventualita se vzhledem k povinně odpracovaným létům nebude týkat vysokoškoláků. Podle něj to nemají šanci stihnout. Museli by totiž začít plnohodnotně pracovat při gymnáziu a paralelně při vysoké škole. „A druhá věc, která je důležitá dlouhodobě, je to, že to bude vzkaz zejména těm z řad OSVČ. Ti budou mít nízké důchody a mohli by být vedeni myšlenkou, že když mají tak nízký důchod, není až tak zásadní řešit, kdy do něj vstoupí,“ zdůraznil.

Nyní se podle Kubáčka vyplatí sledovat, jak změny důchodů buď posílí, nebo zdevastují důvěryhodnost, a jak se bude přistupovat k těm, kteří se věnují opravdu náročným povoláním.

„Pro vás, kdo jste dneska na vysoké škole, to znamená, že nevíte, co se stane v příštích čtyřiceti, padesáti letech. Ale už teď, když chodíte na brigády, choďte radši na částečný úvazek, který bude v sobě obsahovat platbu na sociální zabezpečení, nebo zatím na dohody o pracovní činnosti. Zkrátka tam, kde se vám ty roky budou započítávat do odpracované doby, ne brigády, kde se vám nic započítávat nebude,“ poradila Jana Matesová. „A pokud nemáte odpracováno čtyřicet let, tedy pokud jste vysokoškoláci nebo ženy, které byly pět a více let doma s dětmi, máte smůlu. Bez ohledu na to, kdy jste začali pracovat a jaké máte vzdělání. Tenhle plán se vám prostě nenaplní. Vláda musí 40 odpracovaných let ještě zvážit,“ domnívá se ekonomka.

Vláda mezi prvními kousla do kyselého jablka

Ministr Jurečka mluvil také o tom, že nový systém má zamezit „rozevírání nůžek“ mezi nízkopříjmovými seniory a těmi, kteří pobírají vyšší důchod. Podle ekonomky se jedná o správnou cestu. „Není odůvodnitelné, aby těm, kteří mají vysoké důchody, rostly rychleji. A to nejenom v absolutní hodnotě, ale aby rostly trvale o vyšší podíl. I těm, kteří v budoucnosti vstoupí do důchodu. To není opodstatněné ani morálně, ani ekonomicky,“ souhlasila Matesová.

 Podle ní se v rámci valorizace vracíme ke vzorci, který jsme měli do roku 2018 a byl nastaven na valorizaci při inflaci do pěti procent ročně. „Nikdo si tehdy nepředstavoval a nechtěl ani představit, že bychom snad někdy měli inflaci vyšší než těch pět procent. Ten vzorec, který byl potom upraven na zvýšení o polovinu mzdy, by nyní v pořádku fungoval, kdyby počet ekonomicky aktivních lidí rostl rychleji než počet lidí, kteří pobírají státní důchod,“ nechala se slyšet.

„Vládě se musí nechat, že jako jedna z prvních kousla do toho kyselého jablka,“ uznal Kubáček odvahu vlády. „Problém je, že to pojala. Vadí mi, že z vlády utíká celá řada informací. Změny důchodů se nás dotýkat budou. Lidé středního věku a mladší s tím už logicky musí pracovat, protože jim to samozřejmě dává nějaký model chování. A paní Matesová velmi trefně poznamenala, že v podstatě už od sedmnácti osmnácti let musíte řešit, jakou práci a jaký charakter práce přijmete, neboli je to velmi závažné opatření,“ prohlásil politolog.

Vládě také vyčetl, že ačkoli problematiku začala řešit, neřeší ji v jednotlivých krocích. Podle něj by stávající senioři nebo lidé, kteří velmi brzy plánují jít do důchodu, měli vědět, že toto opatření se zároveň týká jejich dětí a vnoučat.

X X X

BRAZILSKÝ  PREZIDENT:  UKRAJINA   KRYM  NECHAT  RUSKU,  PŘESTAT  VRAŽDIT  LIDI  UKRAJINY  A  RUSKA

Brazilský prezident navrhuje Ukrajině, aby obětovala Krym

Lavrov se dočkal slavnostního přivítání. Brazílie se náklonností k Rusku netají a i současný prezudent je nakloněný Moskvě. Dky svým výrokům směřovaným k ruské agresi na Ukrajině ale vzbuzuje na Západě kritiku.

„Co se týče Ukrajiny, jsme vděčni našim brazilským přátelům za jejich výborné porozumění, jak tato situace vznikla. Jsme vděční za snahu přispět k hledání způsobů, jak ji vyřešit,“ prohlásil podle agentury Reuters v Brazílii Lavrov.

Lula da Silva tvrí, že by Západ a Kyjev měly usednout k jednacímu stolu s Ruskem. Podotkl sice, že narušení ukrajinské integrity odsuzuje a přál by si, aby se Rusové z Ukrajiny stáhli, uvedl ale také, že Ukrajina měla Moskvě obětovat Krym.

„Zopakoval jsem, že Brazílie je ochotna přispět k mírovému řešení konfliktu. Připomněl jsem výroky prezidenta Luly, který říká, že chce usnadnit vytvoření skupiny spřátelených zemí a zprostředkovat jednání mezi Ruskem a Ukrajinou,“ uvedl brazilský ministr zahraničí Mauro Vieira.

X X X

GENERÁL  ŠEDIVÝ:  UKRAJINA  DO  NATO  AŽ  PO  VÁLCE

Vstup Ukrajiny do NATO? Až skončí válka. Má jen jeden pokus na ofenzivu, řekl generál Šedivý

„Stát, který vstupuje do Severoatlantické aliance, musí splnit řadu předpokladů, které je nezbytně nutné mít připravené. Musí být na vstup naladěný a respektovat veškeré normy, které tato organizace vyžaduje,“ uvedl v pořadu 360° Šedivý.

Vstup Ukrajiny do NATO? Až skončí válka. Má jen jeden pokus na ofenzivu, řekl generál Šedivý© Poskytovatel: CNN Prima NEWS

„Všichni jsme upřeni na to, jak je dobrá ukrajinská armáda. S těmito výroky bych byl ale poněkud opatrný. Ukrajinští představitelé říkají, že mají nejvíce zkušenou a nejlepší armádu na světě. To je ale špatně. Zaprvé to není pravda a zadruhé není vstup do aliance podmiňován pouze armádou, ale i celým státem. Je tam řada dalších aspektů, které se musí realizovat,“ řekl vedoucí Katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu. Zmínil například legislativu státu či jeho hospodářství.

 Jedním z klíčových bodů jsou také mezinárodní vztahy. Podle něj se o vstupu Ukrajiny do aliance dá hovořit až po skončení války. „To znamená, až se vyřeší konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem. Připomněl bych, že nejsou úplně vyřešené ani problémy s Maďarskem. Některé postoje a výrazy tamního prezidenta Viktora Orbána mohou zkomplikovat vstup Ukrajiny do NATO,“ podotkl.

V pořadu 360° okomentoval také chystanou protiofenzivu. Podle něj má Ukrajina jen jeden pokus. „Protiútok může změnit celkovou situaci na bojišti ve prospěch Ukrajiny, v což všichni doufáme. Pokud se to však Ukrajincům nepodaří a dojde k nějakým chybám, případně pokud se Rusům podaří ofenzivu zastavit nebo výrazně zpomalit, tak se dostaneme do situace, kdy se budeme bavit o zamrzlém konfliktu,“ dodal Šedivý.

X X X

EXPREMIÉR  PAROUBEK: JAKÝ  JE  OBCHOD  S  ČÍNOU  A  TCHAJ-WANEM

Jak je to vlastně s Čínou a Tchaj-wanem?

Při cestách našich vrcholných ústavních činitelů na Tchaj-wan se v hlavách některých našich příliš aktivistických novinářů zrodila myšlenka, že vlastně Čínu k ničemu nepotřebujeme. A že naopak Tchaj-wan je to pravé ořechové, co ekonomicky potřebujeme mnohem více.

Zkrátka, někteří čeští novináři nedokážou objektivně uvažovat, a pokud jim někdo dodá myšlenku, kdo že je vlastně tím vnějším nepřítelem, tak to pak berou hlava nehlava. A velmi často přehlížejí zřejmá fakta. Tím zřejmým faktem je, že Čína je v současnosti druhým největším obchodním partnerem Česka, hned po Německu. Kdežto Tchajwan je mezi obchodními partnery Česka až někde kolem třicáte pozice. Možná, že to pro někoho je překvapivé zjištění, ale je to prostě tak. Čína dnes produkuje zhruba jednu pětinu podílu světového hrubého domácího produktu (HDP). Pryč jsou ty doby, kdy byla celkem nevýznamnou rozvojovou zemí se stamiliony obyvatel. Pro zajímavost uvedu některá čísla, která charakterizují česko-čínské ekonomické vztahy.

V roce 2022 zaznamenal export do Číny 44 mld. Kč. A pro srovnání český vývoz na Tchaj-wan činil 7 mld. Kč. Z Česka do Číny vyvážíme auta, traktory, přístroje a strojírenská zařízení, nábytek a hračky a v posledních letech to byly také prodeje dřevní hmoty a buničiny. V roce 2022 se dařilo vývozu českých elektronových mikroskopů. Téměř jedna desetina z celkového objemu českého vývozu do Číny činila loni produkce hi-tech. Naopak dovoz z Číny bývá násobně vyšší nežli český export do Číny. Za rok 2021 české exporty do Číny dosáhly objemu 65 mld. Kč a naopak importy dosáhly objemu téměř 757 mld. Kč.

Z Číny dovážíme oblečení, obuv, elektroniku, hodinky, chemické a strojírenské výrobky. Je ovšem třeba dodat, že čínské zboží i při dosti vysoké kvalitě je ve srovnání se zbožím ze zemí Západu včetně Japonska a Jižní Koreje, zejména pokud jde o spotřební zboží, levnější. To je velmi přínosné pro nízko a středněpříjmové vrstvy českého obyvatelstva. Pokud jde o český export, nesmíme zapomínat, že významná část českého exportu do Číny probíhá prostřednictvím německého exportu. Část např. německého vývozu aut do Číny obsahuje součástky a náhradní díly vyrobené v Česku. Ať je to tedy jak chce, obchodní výměna Česka s Tchaj-wanem je násobně nižší nežli obchodní výměna s Čínou. A pokud někdo poukazuje na vysoce nepříznivou obchodní bilanci Česka s Čínou, měl by si uvědomit také to, že i nejznámější a největší tchaj-wanská investice v Česku, což je pardubický Foxkonn, dováží podstatnou část komponent pro svou výrobu právě z Číny. Čína je pro Česko zdrojovým trhem mnoha součástek a materiálů, bez kterých bychom jen obtížně mohli existovat. Anebo by český průmysl měl problémy získat stejně kvalitní náhradu za obdobných cenových podmínek.

V současné době existuje v Česku CzechInvestem evidovaných 16 investičních projektů z Číny. To jistě přinese další pracovní místa pro naše občany a příjmy pro náš stát. Samozřejmě, že nepřátelský postoj – tak to alespoň vnímá vládní administrativa Číny – Česka vůči Číně, plynoucí z návštěv českých vysokých ústavních činitelů na Tchaj-wanu, má určité negativní důsledky.

V posledním předcovidovém roce 2019 navštívilo Česko téměř 700 tisíc čínských turistů. Byl to nejviditelnější produkt smlouvy o strategické spolupráci, kterou Česko s Čínou před lety uzavřelo. V posledním předcovidovém roce tak do Česka přibyla zhruba jedna desetina všech čínských turistů, kteří se v tom roce dostali do Evropy. A protože čínští turisté patřili u nás v průměru k těm nejvíce utrácejícím, byli pro ekonomiku hotelového byznysu, ale i obchodu a služeb velice přínosní. S ohledem na současný postoj české strany vůči Číně nelze předpokládat, že by se podařilo obnovit fungování všech leteckých linek z čínských velkoměst do Prahy, jako tomu bylo před covidem. A to je samozřejmě veliká ztráta pro českou ekonomiku. Pokud v Číně budou rozhodovat o umístění leteckých linek do střední Evropy, dají velmi pravděpodobně přednost městům typu Budapešti, Vídně anebo Mnichova před Prahou. Jednoduše řečeno: každá legrace něco stojí.

Osobně to odhaduji tak, že Praha získá pouze jednu leteckou linku z Číny, což samozřejmě omezí počty čínských turistů u nás tak na čtvrtinu předcovidového stavu.

Prostě, srovnávat ekonomický potenciál Číny s tchaj-wanským jednoduše nelze. Jsou to dva celky naprosto rozdílných váhových kategorií. Ostatně, dostat se na čínský trh není vůbec snadné s ohledem na vysokou konkurenci na něm. A tím nemám na mysli jen konkurenci partnerů ze Západu, ale také Japonska, Jižní Koreje a celé řady rychle se rozvíjejících asijských ekonomik. Ing. Jiří Paroubek, expremiér ČR, server vasevec.cz

X X X

SOUDCE  ŠOTT:  DOTACE  NEBYLY  U  VZNIKU  ČAPÍHO  HNÍZDA

Dotace nehrály roli při založení Čapího hnízda, vysvětlil soudce Šott verdikt

Z písemného odůvodnění rozsudku v kauze Čapí hnízdo vyplývá, že pro celý případ bylo mimořádně důležité svědectví podnikatele Jana Bareše. Jeho výpověď totiž vyvrátila, že by Andrej Babiš vytvořil Čapí hnízdo kvůli dotaci. V písemném odůvodnění osvobozujícího verdiktu to uvedl soudce Jan Šott. Ten Barešovu výpověď označil za „logickou a zcela věrohodnou“.

 Osvobozující rozsudek nad Babišem a jeho někdejší poradkyní Janou Nagyovou vynesl soud 9. ledna. Státní zástupce Jaroslav Šaroch proti němu minulý týden podal odvolání, případem se tak bude muset zabývat Vrchní soud v Praze.

„V každé zdravě fungující civilizované společnosti je normální a běžné, že osoba, která vstoupí do politiky a uchází se o nejvyšší veřejné funkce, se vystaví zvýšené pozornosti a kontrole veřejnosti, především médií, a to včetně – nebo možná především – zkoumání své minulosti,“ konstatoval v odůvodnění verdiktu Šott.

„Výroky politických odpůrců či naopak příznivců obžalovaného i výroky ministra spravedlnosti vypovídají pouze o jejich názorech, vidění světa či politické kultuře a ani ony nejsou pro rozhodování soudu v této trestní věci jakkoli relevantní,“ uvedl také Šott.

Obžaloba v kauze Čapí hnízdo tvrdí, že Babiš zajistil na přelomu let 2007 a 2008 vyvedení společnosti Farma Čapí hnízdo z Agrofertu a prodej akcií svým dětem a partnerce. Podle vyšetřovatelů to udělal proto, aby společnost zdánlivě splňovala podmínky k získání padesátimilionové dotace pro malé a střední podniky. Nagyová podle obžaloby úspěšnou žádost o dotaci podala. Oba obžalovaní od počátku vinu odmítají.

Mimořádně důležité důkazy

Soud případ projednával od loňského září. Při dokazování se podle písemného odůvodnění zabýval zodpovězením dvou otázek – zda se obžalovaní podíleli na zneužití práva tím, že by uměle vytvořili podmínky pro získání dotace vyčleněním společnosti z Agrofertu, a zda byla společnost Farma Čapí hnízdo v době podání žádosti o dotaci malým nezávislým podnikem. Pokud by tomu tak bylo, musel by se soud musel zabývat i tím, zda Babiš s Nagyovou věděli, že o dotaci firma žádat nemůže.

Jako mimořádně důležitý důkaz pro zodpovězení první otázky zhodnotil soudce výpověď podnikatele Jana Bareše. Ten sice vyvrátil obhajobu Nagyové, která tvrdila, že s možností získání dotace přišla až 20. prosince 2007 nebo výpověď Babiše, ze které podle soudu vyplývalo, že nezajišťoval převod akcií na svou rodinu. Barešova výpověď ale podle rozsudku přinesla řadu podstatných informací, které podporují závěr o nevině obžalovaných.

Bareš totiž mimo jiné ve své výpovědi vyloučil, že by úvahy o dotaci hrály roli při rozhodování, že se Farma Čapí hnízdo z Agrofertu vyčlení. Uvedl také, že ho Babiš ujistil, že má zájem v realizaci pokračovat, i kdyby společnost dotaci nezískala. Výpověď svědka Šott hodnotí jako „logickou, přesvědčivou, podrobnou, konzistentní a zcela věrohodnou“.

„Z důkazů (…) vyplývá, že důvodem vytvoření Farmy Čapí hnízdo byly spíše rodinné vztahy, dotace byla druhořadá a řešila se, nanejvýš jako podpůrný argument, až poté, co už bylo rozhodnuto, že projekt nebude realizovat Agrofert. Postoj obžalovaného Babiše byl takový, že nově vzniklá firma bude projekt realizovat bez ohledu na to, zda se dotaci podaří obžalované Nagyové získat,“ uvedl Šott.

Soudce v odůvodnění také uvedl, že výpovědi obou obžalovaných byly kusé a řadu věcí nevysvětlily. Některá jejich vyjádření pak podle soudu nepůsobila konzistentně.

Chyběl prokazatelný úmysl, tvrdí Šott

U druhé otázky, tedy zda bylo Čapí hnízdo malým nezávislým podnikem, se soud nejprve věnuje definici takového podniku. Doporučení Komise, které bylo součástí tehdejších pravidel dotačního řízení, totiž stanovilo, že podnik propojený s jiným podnikem může pozici „malého nezávislého podniku“ ztratit jen v případě, kdy by působil na stejném trhu, jako podnik s ním propojený, nebo na trhu sousedním. Faktická propojenost pak podle Doporučení není podstatná.

Soud se pak ztotožnil s názorem obhajoby, podle které objektivně k působení na sousedních trzích ve smyslu současného výkladu nedošlo. Společnosti si nekonkurovaly ani na stejném relevantním trhu.

I na druhou otázku tak soud s ohledem na předložené důkazy odpověděl negativně. „Bez ohledu na možnou akademickou diskusi, zda přece jen v některém aspektu nelze dovodit, že Farma Čapí hnízdo nárok na dotaci neměla (…) úvaha o možné vině některého z obžalovaných zcela zjevně ztroskotává přinejmenším na nemožnosti dovození subjektivní stránky trestného činu, tedy prokazatelného úmyslného zavinění kohokoli z obžalovaných,“ doplnil Šott.

Srozumění obžalovaných s tím, že by v žádosti byly uvedeny nepravdivé skutečnosti, se po provedeném dokazování podle soudu nejeví jako pravděpodobné. „Skutek obžalovaných popsaný v obžalobě tedy není trestným činem a soud oba obžalované obžaloby v souladu s návrhem obhajoby zprostil,“ dodal soudce.

Šott také uvedl, že ačkoli se ztotožnil s některými částmi kritiky, kterou Babiš a jeho obhájci v řízení vyjadřovali ve vztahu k postupu státních zástupců, musí konstatovat, že jejich přístup k řešení trestní věci byl pečlivý a zodpovědný. „Soud v žádném případě neshledal, že by ze spisu či jiných okolností vyplýval jakýkoli náznak politického ovlivnění rozhodování orgánů činných v tomto trestním řízení či snaha ovlivnit tímto stíháním a v jeho rámci činěnými jednotlivými úkony jakékoli politické procesy,“ doplnil Šott.

X X X

Erdoganův rival Kiliçdaroglu prolomil tabu. Přiznal, že patří k menšině alevitů

Hlavní opoziční kandidát prezidentských voleb v Turecku Kemal Kiliçdaroglu se otevřeně přihlásil k tomu, že je alevita. Alevité jsou muslimové, kteří nedodržují některá pravidla islámu a v Turecku čelí diskriminaci. Kiliçdaroglu veřejně potvrdil, co mnozí věděli. Přesto prolomil velké tabu. Video nazvané Alevita už zhlédlo 66 milionů lidí. Podle průzkumů je šéf CHP favoritem voleb.

 Čtyřiasedmdesátiletý Kiliçdaroglu je kandidátem opozičního bloku šesti stran nazvaného Národní aliance a lídrem té největší z nich – Republikánské lidové strany (CHP). Na videu hovoří zejména k mladým lidem. Vyzývá je, aby tuto zemi „vyvedli ze škodlivých sektářských debat“.

„Moji drazí mladí, kteří jdete poprvé volit. Jsem alevita. Jsem upřímný muslim, který byl vychován ve víře proroka Mohameda a Alího,“ řekl Kiliçdaroglu s odkazem na dva nejvyšší představitele islámu, z nichž prvního vyznávají sunnité a druhého šíité.

 Název šíité pochází ze slov šíat Alí, tedy strana Alího, což byl zeť proroka Mohameda. „Narodil jsem se v této krásné zemi, kterou nám daroval Atatürk,“ připomněl Kiliçdaroglu další velkou postavu, zakladatele Turecké republiky Musatafu Kemala Atatürka, díky němuž země letos slaví sto let od svého vzniku.

Kiliçdaroglu dále na videu řekl, že nechce, aby se mluvilo o rozdílech a identitách, ale o úspěších a společných snech. „Připojíte se k naší expedici za změnu? Dáte přednost čestnému a morálnímu systému před tímto režimem, který říká ‚ne‘ alevitům?“ dodal opoziční lídr.

Alevité jsou v Turecku druhou největší náboženskou komunitou po sunnitských muslimech a tvoří asi 15 až 25 procent z 85 milionů obyvatel. Přesné údaje o jejich počtu nejsou k dispozici právě proto, že řada z nich se k tomu veřejně nehlásí kvůli obavám z diskriminace. Perzekvování totiž byli za osmanské říše, ale i ve 20. století po vzniku sekulárního Turecka.

Menšina alevitů se nemodlí v mešitách, ale vlastních modlitebnách „cem evi“, kde na rozdíl od sunnitského islámu mohou sedět muži a ženy společně. Turecká vláda je proto považuje za kulturní střediska a neuznává je jako mešity, tudíž jim nepřispívá finančně jako sunnitským a šíitským svatostánkům.

Turečtí alevité se také nepostí během ramadánu a svou víru kromě islámu naplňují i prvky šamanismu či křesťanství. Právě kvůli těmto odlišnostem dodnes do jisté míry čelí ostrakizaci a v minulosti i několika masakrům. Sám Kiliçdaroglu dosud o své víře nerad veřejně mluvil a odmítal se zapojovat do „politiky stavěné na etnické identitě a náboženství“.

Než se stal oficiálním kandidátem pro prezidentské volby, které se spolu s parlamentními uskuteční 14. května, někteří prosazovali jiného lídra, protože se obávali, že právě alevitský původ mu ubere hlasy většinových sunnitských muslimů.

Na tuto strunu hraje i turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, který začátkem dubna využil ve své kampani fotografii, na níž je zachycen Kiliçdaroglu, jak stojí v botách na muslimském modlitebním koberečku. Lídr opozice se za incident omluvil s tím, že si koberečku na podlaze nevšiml kvůli skupině lidí, která ho obklopila.

Ministr vnitra Süleyman Soylu v reakci na politikovo video řekl, že se Kiliçdaroglu snaží ze sebe udělat oběť. „Pro nás to není problém,“ řekl o vyznání opozičního kandidáta. V minulosti však Erdogan alevity kritizoval například za to, že jsou údajně nadměrně zastoupeni mezi soudci.

Kiliçdaroglu je hlavním Erdoganovým soupeřem ve volbách a některé průzkumy mu dávají šanci prezidenta, který je u moci už přes dvacet let, porazit. Kandidát opozice se umisťuje na prvním místě s náskokem několika procentních bodů před Erdoganem. Podle posledního průzkumu agentury AKSOY, který ve středu zveřejnil deník Birgun, by Kiliçdaroglu zvítězil v prvním kole se 48 procenty hlasů. V druhém kole by pak dostal 58 procent hlasů.

Podle dubnové sondáže agentury MAK by Kiliçdaroglu dostal v prvním kole rovněž 48 procent hlasů. Některé dřívější průzkumy však naznačovaly Erdoganovo vítězství v prvním i druhém kole voleb.

X X X

Balaš byl ministrem krátce, mnoho neprosadil, míní odbory i učitelské spolky

Hodnotit výkon Vladimíra Balaše (STAN) ve funkci ministra školství je podle předsedů školských asociací a odborářských sdružení obtížné. Důvodem je to, že post zastával poměrně krátkou dobu a nestihl tak prosadit své záměry k dalšímu směřování českého školství. Výměna ministra v době, kdy se řeší rozpočet pro resort pro následující roky, může podle nich být problematická.

Podle prezidenta Asociace ředitelů základních škol Luboše Zajíce je nejdůležitější, aby nový ministr školství, který Balaše na postu nahradí, zachoval kontinuitu ve změnách ve školství a nyní připravované úpravy ve vzdělávání si vzal za své a dokončil je.

Pro rozvoj českého vzdělávacího systému je nyní podle něj zásadní, aby nový ministr výrazně neměnil v současnosti nastavené směřování školské politiky.

Předseda Unie školských asociací CZESHA Jiří Zajíček řekl, že české školství čekají úkoly, které je třeba splnit, aby se vzdělávání rozvíjelo. Patří k nim mimo jiné digitalizace maturitních zkoušek či úprava oborové nabídky. Tyto problematiky se v Česku podle něj řeší už delší dobu a časté výměny ministrů jejich dokončení prodlužují.

K novému ministrovi školství sdělil, že by měl mít schopnost prosadit požadavky škol a znát resort školství. Možný kandidát do čela resortu školství, kterým je Mikuláš Bek (STAN), podle něj jakožto bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně zná oblast vysokého školství. Zda se nynější ministr pro evropské záležitosti orientuje i v regionálním školství, podle Zajíčka nyní nelze odhadnout.

Podle předsedy odborářů ve školství Františka Dobšíka bude kandidát na ministra resort přebírat ve složité době. „Spousta věcí byla rozjednána a nedojednána. Nový ministr, který bude přebírat resort, nebude v jednoduché situaci, protože se bude nyní jednat o financích na následující roky,“ uvedl. Odborový předák na Balašovi ocenil, že s odbory dobře komunikoval. V prosazování požadavků škol na vládě ale podle něj ministr nebyl tak úspěšný, jak by bylo pro české školství potřeba, míní Dobšík.

Balašův konec představuje komplikaci pro vysoké školy, které s ministrem mají rozjednané navýšení peněz na odměny pedagogů. Ti, především v humanitních oborech, pro nízké platy odchází do regionálního školství.

„Je to pro nás velká komplikace, měli jsme s panem ministrem rozjednané, že zabojuje o 900 milionů pro vysoké školy. Nyní vyčkáváme, co bude dál. Ale protože je obecný konsenzus na navýšení peněz pro univerzity, doufáme, že i nový ministr bude v nastaveném jednání pokračovat,“ přeje si předseda vysokoškolských odborů Petr Baierl.

Navzdory oznámenému konci samotným Balašem v pátek proběhne akce před ministerstvem školství. Děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a předseda Asociace děkanů filozofických fakult Jan Stejskal předá ministerstvu petici, kterou spolu s kolegy začal připravovat již za Gazdíka.

„Jsem děkanem rok a dnes ‚slavím‘ třetího ministra školství. Zažil jsem pana ministra Gazdíka, pana ministra Balaše a teď budeme mít nového pana ministra Beka. My se nemůžeme řídit tím, jak se střídají ministři. Je mi to líto, že budeme začínat od začátku a všechno vysvětlovat znovu. Petici jsme spustili ještě za ministra Gazdíka, avizovali jsme, že petici předáme. Takže ať tu petici převezme kdokoli, my považujeme za slušné ji fyzicky odevzdat,“ sdělil.

Zmínil také, že země, která nemá žádné nerostné bohatství a musí spoléhat pouze na mozky svých občanů, by měla vynakládat na vzdělávání daleko více peněz než nyní vynakládá. „Není možné tu provádět nějakou koncepční práci. Nám trvalo půl roku, než jsme se dostali k panu ministrovi, a to po rezignaci pana ministra Gazdíka. A my nemáme dalšího půl roku nebo rok. Už jsme v ekonomických problémech. A není čas na dvě stě, tři sta dnů hájení nového pana ministra. Prostě mě mrzí, že MŠMT není vnímáno jako takový ten silný, důležitý resort.“

Naslouchal všem, ale nic neprosadil

Zvládl dobře Evropské předsednictví, byl velmi dobře jazykově vybavený, což by například jeho předchůdce Petr Gazdík nedokázal. Zároveň byl otevřený všem školským organizacím a jednání s nimi,“ uvedl pro iDNES.cz šéf spolku Pedagogická komora Radek Sárközi.

Bývalá ministryně školství Kateřina Valachová poukazuje na to, že je velmi těžké hodnotit Balašův tři čtvrtě rok, když byl poznamenaný přílivem ukrajinských dětí a předsednictvím. Z konce svého dalšího nástupce ale radost nemá. „Je to smutné v tom, že se nám opět mění ministři po půl roce jako bylo zvykem před rokem 2015,“ sdělila iDNES.cz.

Přesto si je Valachová vědoma i toho, co se nepodařilo. „Jde o velkou chybu, to mu vytknout lze, že nebyl dostatečně silný, aby stál za všemi požadavky na spravedlivé ohodnocení učitelů stál,“ zmínila například nedodržení slibu, že vláda ukotví platy všech pedagogických pracovníků na 130 %.

„Přeji Vladimíru Balašovi hlavně uzdravení. Věřím, že se mu to podaří zvládnout. Velmi těžko se hodnotí jakýkoliv ministr, pokud je ve funkci necelý rok, proto ho nechci hodnotit. Byli jsme spolu téměř v každodenním kontaktu a spoustu věcí jsme spolu dokázali předjednat. Podařilo se nám například posunout novelu o pedagogických pracovnících,“ vyzdvihl spolupráci lidovecký poslanec Marek Výborný.

Přesto končícímu ministrovi vytkl pomalejší změny v revizi rámcových vzdělávacích programů. „Je tam řada nejasností, tam musí ministerstvo napnout síly,“ řekl. Sám Balaš zpoždění před nedávnem komentoval a upozornil, že kromě výměny ministrů do zpoždění promluvila i válka na Ukrajině – především kvůli přílivu ukrajinských dětí, což musel právě ministr školství řešit.

Pavel Klíma z TOP 09 zase České televizi popsal, že ačkoliv na začátku společné práce neměli v řadě témat stejné názory, podařilo se jim nakonec shodu najít.

„Panu ministrovi se předně sluší za jeho práci poděkovat a popřát mu brzké uzdravení. O dalším postupu v nominaci nového ministra musí rozhodnout vedení STANu. Předpokládám, že jméno nominanta se standardně jako první dozví předseda vlády, až poté poslanci, bližší informace proto v současné době nemám k dispozici,“ sdělil iDNES.cz poslanec Marek Benda z ODS.

„Respektuji to. Myslím, že zdraví a třeba rodinné záležitosti jsou důležitější než politika,“ řekl České televizi k odchodu Balaše vicepremiér a předseda lidovců Marian Jurečka (KDU-ČSL). Další z místopředsedů vlády a předseda Pirátů Ivan Bartoš ocenil výběr Balašova nástupce Beka. „Já s ním mám velmi dobré zkušenosti ve spolupráci nejen v té evropské agendě, ale na spoustě agend, které jsou třeba i v jiných resortech,“ řekl ČT.

X X X

Česko nemusí vracet naftu správci zkrachovalé Viktoriagruppe, rozhodl soud

Česká republika nemusí vracet insolvenčnímu správci zkrachovalé společnosti Viktoriagruppe Mirko Möllenovi téměř 75 milionů litrů motorové nafty dříve uskladněné ve skladu firmy v bavorském Kraillingu. Nepravomocně o tom ve čtvrtek rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5, který zamítl Möllenovu žalobu.

Palivo podle soudkyně Gabriely Prokopové náleží Správě státních hmotných rezerv (SSHR). Ohledně případného odvolání se zástupce insolvenčního správce nevyjádřil.

Podle soudkyně nafta na základě smlouvy začala patřit ČR ve chvíli, kdy „prošla přes hrdlo nádrží“. Před zahájením insolvence podle ní neměla ani jedna ze stran pochybnosti o tom, že je jejím vlastníkem právě Česko. Až insolvenční správce podal žalobu. České, ale ani německé právo, by mu ale podle ní nedalo za pravdu. „Nepodařilo se mu prokázat, že by skladoval naftu i pro někoho jiného,“ uvedla.

Ve chvíli, kdy bylo palivo ve vlastnictví ČR, nebylo možné ho zahrnout do majetkové podstaty, uzavřela Prokopová.

Právní zástupce Möllena Boris Brázdil dnes v závěrečném návrhu uvedl, že ČR sice naftu nacházející se v nádržích v Kraillingu zpočátku vlastnila, vlastnické právo ale následně ztratila. Po státu tak požadoval, aby insolvenčnímu správci zaslala stejné množství náhradního paliva ve stejné kvalitě. „Konstantně tvrdíme, že žaloba je nedůvodná,“ uvedl právník SSHR Pavel Skopový. Motorová nafta podle něj vždy patřila České republice.

„Jsem rád, že nám dal soud za pravdu,“ řekl dnes ČTK předseda SSHR Pavel Švagr. „Nafta, která byla minulým vedením SSHR v roce 2010 uskladněna v německém skladu v Kraillingu a kterou jsme po velkých obstrukcích nakonec v roce 2016 přivezli zpět, patří České republice. Doufám, že tato zkušenost stačila a nouzové zásoby budeme skladovat už jen v českých skladech, kde jsou v případě potřeby hned po ruce,“ uvedl.

Společnost Viktoriagruppe, která zkrachovala v roce 2014, skladovala podle tvrzení české strany v Bavorsku pro český stát palivo za zhruba miliardu korun. ČR se následně nemohla k naftě skoro dva roky dostat. V červenci 2016 podepsala SSHR s novým majitelem skladu, firmou Krailling Oils Development, a insolvenčním správcem smlouvu, na jejímž základě Česko získalo naftu zpět. Vlaky ji odvezlo na své území.

Möllen ale české vlastnictví nafty nikdy neuznal. Jeho právní zástupce na počátku soudního jednání před téměř třemi lety uvedl, že smlouvu uzavřel pouze z toho důvodu, že bylo potřeba dostat naftu ze skladu pryč. Kdyby tam zůstala, degradovala by. Pohonné hmoty však byly podle něj od počátku insolvenčního řízení s Viktoriagruppe brány jako součást majetku zkrachovalé firmy. ČR podle něj nepožádala o vyloučení paliva z majetkové podstaty společnosti.

Případ v Bavorsku uskladněné nafty má také trestně právní rovinu. Poté, co z Německa dorazila poslední cisterna, potvrdilo měření obavy, že část paliva chybí. SSHR uvedla, že postrádá 6,3 milionu litrů pohonné hmoty.

Pražský městský soud loni v dubnu rozhodl, že zkrachovalá německá Viktoriagruppe, její jednatel Petr Malý a šéf jejího českého odštěpného závodu Lubomír Novotný připravili SSHR podvodem o nejméně 108 milionů korun. Malému uložil sedm let vězení a dal mu také desetimilionový peněžitý trest. Novotného potrestal tříletou podmínkou, další muže osvobodil. Verdikt také ukládal firmě i jejímu jednateli desetiletý zákaz ochraňování českých státních hmotných rezerv. Odvolací senát letos rozsudek zrušil.

X X X

Soudkyni Pilařové hrozí odvolání z funkce. Měla zneužít majetku ochrnutého opatrovance

 Soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 8 (OS) Adrianě Pilařové hrozí odvolání z funkce. Podle kárné žaloby měla zneužít důvěry a hendikepu svého opatrovance a nakládat nestandardně s jeho majetkem. Ministr spravedlnosti jí na konci března dočasně zprostil výkonu funkce a kárný senát jeho rozhodnutí potvrdil.

Z OS pro Prahu 8 se stává pravděpodobně nejproblematičtější soud ne-li v zemi, tak jistě v Praze. V posledních letech hned několik soudců z tohoto soudu čelilo kárným žalobám. Tento týden stál před kárným senátem soudce Martin Valehrach.

K poslednímu březnu letošního roku pak rezignovala na funkci soudkyně OS pro Prahu 8 Jana Tůmová. Důvodem bylo, že jí mělo hrozit odvolání z funkce. Podle informací České justice totiž měla opět problémy s alkoholem, za což již byla minulý rok kárně řešena.

A jak nyní vyšlo najevo, jen týden před tím byla dočasně zproštěna výkonu funkce soudkyně Adriana Pilařová, která již v minulosti před kárným senátem stála.

Tentokrát ovšem čelí kárné žalobě za jednání, které – pokud by se prokázalo – je mimořádně zavrženíhodné a potenciálně i trestné. Koneckonců, podaným trestním oznámením se již zabývá policie.

Manipulovatelná osoba

Soudkyně Pilařová měla podle kárné žaloby zneužít postavení opatrovnice svého bratrance a v rozporu s jeho zájmy nakládat s jeho majetkem. Jedná se přitom o osobu, která je vedle fyzického postižení – jde o kvadruplegika se zavedeným močovým katetrem – podle znaleckého posudku manipulovatelná a hrozí jí závažná újma v důsledku jeho zvýšené naivity a ovlivnitelnosti.

V kárné žalobě je tvrzeno, že soudkyně Pilařová „zneužila důvěry a kognitivního hendikepu opatrovance za tím účelem, aby se zmocnila poloviny jeho nemovitosti“. Ta se nachází v pražských Dejvicích a její hodnota na trhu má být necelých 28 mil. Kč. Za tuto polovinu měla uhradit 5 mil. Kč. Celou nemovitost pak měla zastavit, aby na ni získala hypoteční úvěr a za peníze opatrovaného nechala celou nemovitost opravit. V domě pak má bydlet za údajný nájem 10 tis. Kč měsíčně, přičemž ten podle vlastního tvrzení měla zaplatit „jednorázově dopředu“. Opatrovnickému soudu navíc nebyla schopna vysvětlit, jak naložila s financemi opatrovance ve výši 5,8 mil. Kč. Navrch opatrovance udržovala v přesvědčení, že nemá dostatek peněz, aby mohl žít ve vlastním domě a před dvěma lety ho nechala umístit do sociálního zařízení.

Kárný návrh vychází ze zjištění opatrovnických soudů, kdy MS v Praze rozhodl o svěření majetku opatrovaného Městské části Praha 4, neboť vyvstaly pochybnosti, zda Pilařová coby opatrovnice vykonává svoji funkci v souladu se zájmy opatrovance. Ten vlastní ještě značný majetek a hrozí mu závažná újma. Jak následně zjistil Úřad MČ Praha 4, nadále dochází k nakládání s financemi na účtu opatrovance a Pilařová byla v březnu letošního roku vyzvána, aby se dalších plateb zdržela.

Soudkyně: Pomáhám mu se jměním

Soudkyně Pilařová se brání tím, že se ničeho, co je v kárné žalobě uvedeno, nedopustila. Opatrovaný je podle ní plně svéprávný a byl o všech operacích informován. Navíc se měl jeho majetek během doby, co mu se správou jmění pomáhá, zvětšit. Také umístění opatrovance do sociálního zařízení bylo předem domluveno, stejně tak rekonstrukce domu. Způsob nakládání s jeho majetkem měl být navíc určen dlouho dopředu, ještě před smrtí jeho rodičů, o čemž byl podrobně zpraven opatrovnický soud. Podle soudkyně je tedy celá věc absurdní.

Kárný senát v čele se soudcem Tomášem Langáškem však tento týden zamítl její námitky proti rozhodnutí ministra o dočasném zproštění výkonu funkce. Dospěl totiž k závěru, že soudkyně nebyla schopna předložit dostatečné argumenty, které by vyvracely podezření v kárné žalobě uvedená.

„Vše, co soudkyně uvádí v námitkách na svou obhajobu, jsou zatím pouhá tvrzení a přiložené listiny jsou pouze její podání či sdělení Obvodnímu soudu pro Prahu 6, případně jde o listiny podepsané opatrovancem či čestná prohlášení rodinných známých. Kárně obviněná však ke dni vydání tohoto usnesení nedoplnila nic, ač ji s ohledem na krátkou lhůtu 10 pracovních dnů, v níž musí kárný soud dle §13a kárného zákona o námitkách rozhodnout, muselo být zřejmé, že kárný soud musí postupovat velmi rychle, a tomu měla přizpůsobit i svou procesní aktivitu,“ uvádí se v odůvodnění rozhodnutí kárného senátu. Ten naopak shledal, že oproti tomu kárná navrhovatelka předložila důkazy, dokládající dostatečně právní stav a poměry. Kárný senát má projednání kárné žaloby nařízeno na 5. června. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Stát zakázal pěstounům styk s dítětem. Byla to jeho jediná rodina, napsala soudkyně Šimáčková

 Příliš úzkostní pěstouni nepochopili podle soudů potřeby dospívajícího chlapce. Stát ho vrátil do ústavní výchovy, ale manželé nadále zasahovali do jeho života. Kvůli duševní pohodě hocha proto vydal soud úplný zákaz vzájemného styku až do jeho devatenácti let. Stát měl jeho jedinou rodinu respektovat, chránit a pomoci ji, napsala v disentu soudkyně Kateřina Šimáčková. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) však v případu Jírová a spol. v. ČR neshledal porušení Úmluvy.

Je to příběh rodiny v konfliktu, který není slovy přesně popsatelný a právem, které nezasáhne celé spektrum vztahů a příčin měřitelný. Při jeho čtení vyvstává otázka: Jak by se odvíjel, kdyby rodiče byli biologickými rodiči? Dospěl by konflikt příliš starostlivých a konzervativních rodičů do stádia zákazu styku dítěte s rodiči? Jenže biologičtí rodiče v příběhu chybí.

Chlapec byl původně ve věku jednoho roku umístěn do ústavu, protože otec nebyl v rodném listu uveden a matka se o něho nemohla starat. Od narození vyžadoval jeho zdravotní stav zvláštní péči. Po rozhodnutí soudu a nezájmu rodičů byl předán do systému „náhradní rodinné péče“, kde mu měla být vybrána pěstounská rodina. S biologickou rodinou ztratil veškerý kontakt a vztah se sestrou zůstal nejasný, stojí ve faktech případu.

Chtěli klidnou holčičku, dostali divokého hocha

Ve věku šesti let byl umístěn v roce 2004 do předpěstounské péče manželů a o rok později byla Okresním soudem v Klatovech potvrzena jeho pěstounská péče. Orgán sociálně právní ochrany (OSPOD) informoval soud o vývoji v rodině každý rok.

Pěstouni však měli už od počátku zřejmě nereálná očekávání o budoucím životě: Při přípravě náhradní rodiny vznikly pochybnosti ohledně nezkušenosti rodičů, nereálných očekávání ohledně vzdělání dítěte, problematické vzory ve vlastním dětství, osobnostní rysy jednoho z rodičů. Navíc měli původně zájem o holčičku mírné povahy. Přesto se rozhodli postarat se o šestiletého a navíc hyperaktivního chlapce. Jeden z rodičů později „vážně uvažoval o navrácení dítěte“, vyplývá z rozsudku ESLP.

Chlapec, který si nyní jako mladý muž spolu s pěstouny stěžuje na český stát u Evropského soudu pro lidská práva, u nich zůstal do prosince 2011 do věku 13 let. Úplné znění rozsudku v případu Jírová a spol. v. ČR, který byl vyhlášen 13. dubna 2023.

Nepochopení potřeb dospívajícího chlapce

OSPOD sice neměl k pěstounství výhrady, rodiče ale označil za bezradné při výchově dítěte. Rodiče přiznali, že je péče vyčerpává. Podle svých schopností se ale učili zacházet s dítětem a nedostatky nebyly takového rázu, že by musela být péče ukončena.

V roce 2011 však musel být chlapec hospitalizován po záchvatech agrese, zejména vůči matce. Dítě je zdůvodňovalo šikanou ve škole kvůli chudobě rodiny. Na svůj věk dětinský chlapec si také vymýšlel.

„Ve skutečnosti je značně sociálně… depresivní a [bez stimulace], infantilizovaný okolím; jeho vývoj je nevyvážený. Rodina ho nedokázala převést na vzdělání odpovídající jeho věku; přetrvává přehnaně ochranářský přístup [v kombinaci] s [vynakládáním] maximální kontroly – nemá klíče od bytu, nenavštěvuje dětské kroužky… V nemocnici se dobře adaptoval, mohl se zařadit do užší skupiny vrstevníků a účastnit se pravidelných aktivit [přiměřených] svému věku. … Návštěvy pěstounů u něj odhalují určitý konflikt z jejich strany ohledně institucí [zapojených do jeho péče] a nepochopení potřeb dospívajícího chlapce,“ cituje Soud zprávu psychologa.

Soud: Pěstouni ho udržují v dětské závislosti

Dne 8. prosince 2011 rozhodl předběžným opatřením Okresní soud v Liberci o umístění chlapce do dětského diagnostického ústavu. V březnu 2012 soud rozhodnutí potvrdil. Mezitím bylo dítě umístěno do dětského domova s tím, že pěstouni ho budou dvakrát týdně navštěvovat.

Jenže po návštěvách pěstounů docházelo ke zhoršení chlapcova psychického stavu i chování. Jak vyplývá ze záznamu o případu, instituce a náhradní rodina se začaly přetahovat o výchovu i budování vztahu s chlapcem. A rodina stála na kratší straně. Situace vyústila až do soudního zákazu styku předběžným opatřením.

„Pěstouni ho udržují v pozici dětské závislosti, nedovolují mu postupně vyrůstat samo. To vyplývá ze snahy pěstounů učinit z něho osobu se zdravotním postižením tím, že požádali o invaliditu druhého stupně, ačkoli ve skutečnosti nic takového nepotřebuje, … a ze skutečnosti, že bez ohledu na znalecký posudek a probíhající řízení, pěstouni se nezdrželi dalšího ovlivňování v rozporu s jeho zájmy, když komplikují činnost dětského domova tím, že chlapci dávají pokyny, co má dělat, a ruší činnosti, ke kterým je zapsán, a využívají závislost chlapce na nich,“ stojí v rozsudku Okresního soudu v Liberci.

Pěstouni hocha dál sledovali, ale on jim utekl

Chlapce začal zastupovat magistrát města Liberec, podle kterého byl zákaz styku s pěstouny v jeho zájmu. Rozsudek byl potvrzen. „Nezletilý po setkání s pěstouny pociťuje výčitky svědomí a myslí si, že svým chováním pěstounům ubližuje. Poté je agresivní nebo má psychosomatické problémy. Pěstouni se snažili nezletilého kontaktovat, a to i v rozporu s pokyny dětského domova, nebyli schopni řešit problémy společně a někdy mnohokrát za den se snažili nezletilého kontaktovat a zavolat mu v různé časy. V době, kdy je nezletilý v ústavní péči, vyvolává kontakt s pěstouny konflikt,“ uvedl soud, který rozhodl o dočasném zákazu styku.

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku Foto: Pxhere

V rozsudku je pak do detailů popsáno několik dalších výstupů, konfliktů a problémů mezi zaměstnanci ústavu a pěstouny a pěstouny a chlapcem včetně údajného sledování a pozorování, jak jde na trénink nebo házení věcmi ve snaze přinutit chlapce, aby řekl, zda s nimi chce nebo nechce mluvit. „Ze zprávy třídního učitele dále vyplývá, že druhý den šel do školy pozdě a ve stresu, protože ho pěstouni sledovali na cestě do školy a utekl jim až v městském parku, protože je nechtěl potkat,“ uvádí se v rozsudku mimo jiné.

Úzkostná matka a konzervativní otec bez pomoci

Jak vyplývá z citovaných znaleckých posudků, ani pěstouni nebyli v této situaci psychicky zcela v pořádku. Matka už v roce 2009 „prodělala krátkou psychotickou epizodu“, ale nepodstoupila doporučenou léčbu. „Dlouhou dobu trpěla smíšenou poruchou osobnosti; byla citově nevyzrálá, se sklonem k úzkosti, nejistotě a bezmoci. V situacích emočního stresu se zvýšila její potřeba mít věci pod kontrolou a její impulzivní chování a tendence vnucovat ostatním své názory,“ stojí v rozsudku k osobnosti matky.

Otec byl podle posudku konzervativní člověk: „Kromě toho měl druhý stěžovatel hluboce nastavený způsob života, měl potíže se zaváděním nových prvků do svého života a neakceptoval moderní pokroky, jako jsou počítače, televize nebo mobilní telefony. Podle znalce působil dojmem asketického typu, který byl rozrušen moderními trendy životního stylu ve společnosti a chránil se proti nim únikem do svých ,osvědčených stereotypů´.“

Podle odborníků se u rodičů vyvinuly pocity hořkosti a nespravedlnosti, byli fixováni na nezletilého chlapce, nepochopili výhrady státu a začali bojovat o to, aby chlapec nebyl umístěn v ústavu, nýbrž byl dále v jejich péči.

V roce 2012 se případ dostal na stůl k ombudsmanovi, který učinil závěr, že „úřad pochybil, když rodině, u níž mohl a měl počítat se zvýšenou potřebou pomoci a vedení, věnoval na začátku spolupráce jen tu nejnutnější pozornost (např. jednou za každou návštěvu domácnosti šest měsíců)“.

Stížnost na zákaz styku pěstounů s chlapcem odmítl v roce 2015 Ústavní soud.

Dne 26. října 2015 ukončil okresní soud pěstounskou péči. Soud rovněž odkázal na vyjádření tehdy už sedmnáctiletého chlapce ze dne 19. 10. 2015, že dává přednost pobytu v dětském domově a souhlasí s prodloužením ústavní výchovy. Podle posudku šlo o jeho vlastní přesvědčení, nikoli výsledek manipulace.

Rozhodnutí hodili do schránky dětského domova

V předvečer chlapcových osmnáctin podali pěstouni žádost o ukončení zákazu styku. Chlapec však s ústavem uzavřel smlouvu o dobrovolném pobytu až do konce vyučení.

Dne 26. dubna 2016 soud žádost pěstounů zamítl s tím, že nerespektovali chlapcovo přání nestýkat se s ním a že po dosažení plnoletosti se mohl sám rozhodnout. Okresní soud vycházel z ustanovení § 891 občanského zákoníku, podle kterého „doba prodloužení ústavní výchovy do 19 let věku slouží zejména k ochraně zájmů dříve nezletilého dítěte, tak by měla být zachována všechna jeho práva a povinnosti v dosavadním rozsahu. Patří sem také právo nestýkat se s osobami, kterým bylo zakázáno ho kontaktovat během jeho dětství“.

Jak vyplývá z popisu případu, toho rozhodnutí bylo vhozeno do schránky dětského domova a chlapec se neodvolal. V prosinci 2016 nabyl rozsudek právní moci a 28. února 2017 zamítl Ústavní soud další stížnost pěstounů proti zákazu styku s chlapcem.

ESLP: Cílem byla ochrana pohody dítěte

Dne 9. září 2017 podali pěstouni spolu s nyní již devatenáctiletým mužem stížnost na Českou republiku pro porušení Článku 8 – právo na soukromý a rodinný život. Všichni tři bydlí v Hodkovicích nad Mohelkou a stěžují si na zákaz styku po odebrání mladíka jako dítěte do ústavní péče

„Tři stěžovatelé si stěžují, že prvnímu a druhému stěžovateli (po nabytí zletilosti třetího stěžovatele) byl zakázán styk s ním v období od 9. října 2014 do 5. února 2017 (devatenácté narozeniny třetího stěžovatele) v rozporu s jejich právy podle Článku 8. Argumentovali tím, že zásah nebyl v demokratické společnosti nezbytný, neboť se domnívali, že důvody uvedené pro tento zásah nebyly relevantní a dostatečné, zejména s ohledem na věk třetího stěžovatele v tomto období,“ uvádí ke stížnosti Evropský soud pro lidská práva.

Evropský soud pro lidská práva předně konstatoval, že mezi třemi stěžovateli existoval vzájemný rodinný život. „Soud proto konstatuje, že napadená rozhodnutí představovala zásah do práva tří stěžovatelů na respektování jejich rodinného života,“ uvedl Soud. Otázkou zůstává, zda byl zásah v souladu se zákonem, měl legitimní cíl a byl v demokratické společnosti nezbytný.

Zákaz styku měl podle vnitrostátního práva opodstatnění v zákoně, uvedl dále ESLP s odkazem k Občanskému zákoníku a občanskému soudnímu řádu. Evropský soud pro lidská práva nezpochybnil ani legitimní cíl zásahu: „Soud nepochybuje o tom, že důvody zásahu do práv stěžovatelů směřovaly k ochraně duševního zdraví a pohody dítěte,“ stojí doslova v rozsudku ESLP.

Soudy se domnívaly, pěstouni nepochopili

Byl zásah nezbytný? Podle Evropského soudu pro lidská práva byl úkol vnitrostátních orgánů obtížný. Postoj pěstounů byl považován za úzkost působící, neboť byli příliš citově připoutáni k dítěti. „Pěstouni jsou povinni v zájmu jim svěřeného dítěte projevovat pečující přístup a poskytovat plnou emocionální podporu. Na druhou stranu by neměli překračovat svou roli a měli by jednat v jejích mezích, v nejlepším zájmu dítěte. V důsledku toho musí být podle příslušného vnitrostátního právního režimu pěstouni a vlastně i bývalí pěstouni v případě potřeby v dialogu s příslušným orgánem ochotni přijmout změnu svého vztahu s dítětem,“ uvádí k tomu ESLP.

Poté ESLP konstatoval, že vnitrostátní soudy vyslechly všechny strany, zvážily všechny okolnosti a situaci náležitě posoudily a rozhodnutí zdůvodnily: „Soudy se domnívaly, že pěstouni v rozporu se svou rolí pěstounů a požadavky, které jsou na ně v této roli kladeny, nepochopili a nepřijali rady odborníků a nezměnili svůj postoj. Odůvodnění soudů bylo podrobné a rozvinuté a nezdá se být nevyvážené,“ uvedl Soud se závěrem, že Česká republika neporušila zásahem do rodiny Úmluvu.

Disent: Český stát selhal už na začátku

Tento závěr však nesdílejí soudkyně zvolená za Monako Stephanie Mourou-Vikstrom a česká soudkyně Kateřina Šimáčková, které k rozsudku sepsali sdílené disentní stanovisko. „Nepovažujeme za udržitelný argument vlády, že zákaz styku pokračoval i po dosažení zletilosti třetího stěžovatele z důvodu prodloužení ústavní péče až do jeho 19 let. Vnitrostátní soudy souhlasily s tím, že zákaz styku na základě čl. 891 odst. 1 písm. § 2 občanského zákoníku, mohl pokračovat po třetí stěžovatelově většině v souvislosti s rozšířením ústavní výchovy podle § 974 občanského zákoníku,“ uvádějí soudkyně s tím, že tento zákaz nebyl založen na žádném ustanovení vnitrostátního práva a pouhým koncensem soudů ho nelze nahradit.

Podle soudkyň však jde zejména o selhání péče v zájmu dítěte, nebyla rodině poskytnuta: „Sám třetí stěžovatel ve své stížnosti poukázal na to, že po odchodu z dětského domova se přestěhoval do domova prvního a druhého stěžovatele, svých bývalých pěstounů,“ uvedly soudkyně v disentu.

Od začátku bylo podle soudkyň zjevné, že nebyli vybráni vhodní pěstouni, pěstounství je vyčerpávalo, nebyli připraveni na staršího chlapce se specifickými potřebami ani na obtížně zvladatelné problémy. „Z toho vyplývá, že stát selhal již tím, že vybral nevhodné pěstouny a neposkytl jim dostatečnou podporu pro dítě. Toto, mimochodem, byla kritizována veřejným ochráncem práv v průběhu vnitrostátního soudního řízení. Tato situace vyvrcholila umístěním dítěte do ústavní výchovy, což stěžovatelé nezpochybňují, soustředili se na úplný zákaz jejich styku,“ uvádějí soudkyně.

„Vnitrostátní orgány zvolily řešení, které bylo pro dětský domov snazší – zákaz veškerých kontaktů – spíše než poskytovat náležitou podporu a snažit se např. o narovnání vztahu mezi dítětem a bývalými pěstouny prostřednictvím asistovaného kontaktu,“ jsou přesvědčeny disentující soudkyně.

Jediná chlapcova rodina měla být chráněna

Podle soudkyň Evropský soud pro lidská práva zatím totožný případ nerozhodoval: „Zatímco Soud se již zabýval případy týkajícími se kontaktu mezi bývalými pěstouny a dítětem, které jim bylo svěřeno do péče, neřešil situaci, kdy dítě nemělo žádné vazby na svou biologickou rodinu a kdy jedinými dospělými, s nimiž si dítě vytvořilo úzké rodinné vazby, byli pěstouni,“ upozorňují soudkyně, podle kterých je význam kontaktu s těmito pěstouny mimořádný a musí být chráněn, respektován i podporován v situaci, kdy jsou jeho jedinou rodinou.

Soudkyně se rovněž domnívají, že „tuzemské soudy měly poskytovat přísnější procesní ochranu dítěti, které je umístěno v dlouhodobé ústavní výchově, bez vazby na členy své rodiny a které může mít tendenci přisvojovat si názory ústavu a instinktivně je nahrazovat za své, resp. její vlastní“. Ústavní péče znamená strukturální zanedbávání a ohrožení budoucího vývoje, stát by se vždy měl pokusit o méně drastické opatření.

Stát ale zvolil drastický zásah bez alternativy

Ze znění rozhodnutí vnitrostátního soudu o zákazu styku podle disentujících soudkyň také vyplývá, že „soudy nezohlednily skutečnost, že třetí stěžovatel strávil většinu svého života v ústavní výchově, což znamenalo, že byl nevyhnutelně pod vlivem veřejné instituce a zároveň pod vlivem svých pěstounů, kteří byli jeho jedinou rodinou“. Soudy zřejmě pečlivě neposoudily, zda opakoval to, co slyšel nebo se dozvěděl v dětském domově, nebo zda mluvil sám za sebe, když odmítal kontakt.

„Jsme toho názoru, že v tomto případě vnitrostátní orgány, které si byly plně vědomy historie pěstounské rodiny a sledovaly situaci rodiny v průběhu let, zvolily nejdrastičtější opatření spočívající v úplném zákazu kontaktu, který radikálně zasáhl do vztahů mezi stěžovateli, aniž by se zabývaly tím, zda by alternativní méně invazivní opatření směřující k úpravě styku mezi nimi dosáhlo cíle, který sledovaly, a aniž by své rozhodnutí dostatečně odůvodnily,“ uzavřely soudkyně s tím, že podle jejich stanoviska Česká republika naopak porušila Článek 8 Úmluvy. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

 Spolupráce se Zakarpatskou oblastí slaví 10 let. Výzvou je poválečná obnova za účasti českých investorů

 Již deset let trvá spolupráce Pardubického kraje a Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Prvním společným projektem bylo v roce 2013 vybavení jedné ze tříd základní školy v Koločavě. Právě na oblast školství, ale také zdravotnictví se společné projekty zaměřují i nadále. O další spolupráci jednal ve středu v Užhorodě se svým protějškem Volodymyrem Čubirkem hejtman Pardubického kraje Martin Netolický.

„Od samého počátku naší spolupráce se zaměřujeme na oblasti školství, ale také zdravotnictví či integrovaného záchranného systému. Kromě dílčích finančních prostředků na vybrané projekty se snažíme poskytnout na Zakarpatí také techniku, která je u nás v rámci průběžné modernizace vyřazována, ale o pár set kilometrů na východ může ještě dlouhá léta sloužit. Jedná se například o vybavení zdravotnických zařízení, nemocniční lůžka či sanitní vozy Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje. Například v Karpatech, které byly před válkou hojně navštěvovány také českými turisty, proto jezdí dva naše sanitní vozy a další využívá město Perečín, které je partnerským městem Svitav,“ uvedl hejtman Martin Netolický, který také připomněl krajskou pomoc od počátku válečného konfliktu. „Naší hlavní úlohou byla koordinace humanitární pomoci na území našeho kraje. Od počátku války jsme proto v centrálním skladu nashromáždili a následně převezli pomoc čítající přes 350 tun a 33 kamionů. Jedná se o pomoc, kterou mezi sebou vybrali naši spoluobčané, a my jsme následně díky spolupráci se Zakarpatskou oblastní radou zajistili, že se dostala k těm, kteří ji opravdu potřebovali,“ sdělil hejtman Martin Netolický.

Ten také se svým protějškem projednal prohloubení spolupráce mezi městy obou regionů. „Velmi dobře funguje spolupráce Svitav a Perečína, Dolní Čermné a Velkého Berezného či Jevíčka a Kortyňan. Oslovili jsme proto starosty a již nyní jednáme o dalších přibližně čtyřech možných partnerstvích, která mohou pomoci další projektům v oblasti kultury, školství či předávání příkladů dobré praxe,“ řekl hejtman Netolický.

Mgr. Dominik Barták, tiskový mluvčí Pardubického kraje

 X X X

Zemětřesení kolem Nedvěda: Opět může působit ve fotbale, Juventus dostal zpět 15 bodů

Nejvyšší sportovní soud při Italském olympijském výboru částečně vyhověl odvolání fotbalového Juventusu a zrušil osmiměsíční zákaz činnosti pro bývalého viceprezidenta turínského klubu Pavla Nedvěda za falšování přestupového účetnictví. Tribunál také Juventusu dočasně vrátil 15 bodů, takže se „Stará dáma“ v italské lize posunula ze sedmého na třetí místo. Rozhodne ale až odvolací soud italského fotbalového svazu v novém procesu. Podle médií verdikt pravděpodobně padne až během příští sezony.

Vedle někdejšího kapitána české reprezentace Nedvěda byli očištěni i další bývalí členové správní rady Juventusu Paolo Galimberti, Assia Grazzioliová-Venierová, Caitlin Mary Hughesová, Daniela Marilungová a Francesco Roncaglio.

 Odvolání jiných funkcionářů byla zamítnuta, takže nadále platí původní dvouletý distanc pro bývalého předsedu Andreu Agnelliho či někdejšího výkonného ředitele Maurizia Arrivabeneho. Platí i trest pro bývalého sportovního ředitele Fabia Paraticiho. Současný funkcionář londýnského Tottenhamu podle původního verdiktu nesmí ve fotbale působit dva a půl roku.

Vedení Juventusu bylo na konci ledna potrestáno za to, že v letech 2018 až 2020 si z přestupů fotbalistů bralo protiprávní provize a investorům vykazovalo falešné zisky. Stejnému obvinění čelil turínský klub už minulý rok, kdy však byl zproštěn viny. Loni v listopadu skončila kompletní správní rada včetně Agnelliho a Nedvěda.

Svěřenci trenéra Massimiliana Allegriho po přičtení 15 bodů v tabulce aktuálně ztrácejí 16 bodů na vedoucí Neapol a dva body na druhé Lazio Řím. Do konce ročníku Serie A zbývá osm kol.

X X X

Čtvrtfinále basketbalistů začne v Nymburce

Rozjetí basketbalisté Prahy nechtějí přerušit sérii sedmnácti výher v řadě
Kolo: 1. a 2. čtvrtfinále Kooperativa NBL 2022/23, místo: 23.4.23 15:00, 24.4.23 v 18:00, Nymburk. Utkání: ERA Basketball Nymburk – USK Praha

USK Praha dosáhl na jeden ze svých cílů sezóny, a to postup do play-off. V jeho předkole si poradil překvapivě hladce 2:0 s Kolínem, když po nadstavbové části skupiny A2 skončil na devátém místě bez ztráty jediné výhry. Soupeřem pro čtvrtfinále, které se hraje na čtyři vítězná utkání systémem 2-2-1-1-1, mu bude úřadující mistr Kooperativa
NBL Nymburk. Tým účastníka Champions league je papírovým favoritem série, na druhou stranu USK Praha má dobrý rytmus, vyhrál už sedmnáct utkání v řadě a nebude chtít o rekordní sérii přijít ani ve čtvrtfinále.

Mladíci z Folimanky cítí, že Nymburk letos není v tak dominantní formě
jako v předešlých ročnících a role outsidera by jim mohla vyhovovat
stejně jako proti Kolínu. Tým z Polabí vyhrál pětadvacet utkání, ale k úžasu všech i jedenáctkrát  padl a po skončení základní fáze soutěže byl dokonce na druhém místě
tabulky. V nadstavbové části skupiny A1 však stabilizoval své výkony a vyztužil soupisku. Přišli rozehrávači Sehnal s Gilyardem, ale také velezkušený a v poslední době trochu kontroverzní Autrey. Oba týmy se letos utkaly oficiálně dvakrát v základní část a o v obou případech se radoval mistr, byť na Folimance si musel pomoci v závěru až přesnou rukou Locketta z čáry trestných hodů, aby vyhrál 87:85. V průběhu nadstavby se čtvrtfinalisté střetli ještě jednou, a to v rámci tréninkového utkání.
V případě postupu Sov do semifinále by se jednalo jednoznačně o největší překvapení letošního ročníku soutěže, navíc USK Praha chybí v semifinále už dlouhých dvaadvacet let, protože si ho naposledy zahrál v sezóně 2000/2001, když vyhrál titul Mistra ČR v sedmém utkání proti Opavě.

Francesco Tabellini (trenér USK Praha): „Máme velkou radost, že se můžeme zapojit do play-off Kooperativa NBL. Je to pro každý tým pocta. My se musíme pokusit udržet náš přístup kolektivního a vítězného basketu. Proti Nymburku to bude chtít zvláštní úsilí. Zároveň si to budeme chtít užít. O našem soupeři nemá smysl se bavit. Jsou úspěšní a zkušení. Všichni to vědí. Od momentu, kdy víme, že se utkáme ve čtvrtfinále s Nymburkem máme sen. Není velký, je obrovský.“

Marek Vyroubal (hráč USK Praha): „V play-off poměříme své síly s obhájcem titulu z Nymburka. Jsme si vědomi síly našeho soupeře, ale chceme ukázat, že postup do semifinále nebude přes nás jednoduchý. Už několikrát jsme v této sezóně dokázali překvapil, tak proč to neudělat znovu. V posledním vzájemném zápase v základní části jsme s Nymburkem dokázali držet krok po celých 40 minut a to bude klíč k vítězství
v této sérii. Nesmíme si dovolit žádné slabší úseky, protože je budou ihned trestat. Důležité bude přibrzdit stěžejní hráče soupeře, vyvarovat se chyb na doskoku a zastavit jejich přechod do rychlého protiútoku. My chceme předvést náš nejlepší basketbal, hrát naši hru a dostat všechny zápasy do vyrovnané koncovky, kde se může stát cokoliv. Ať už tato série dopadne jakkoliv, jsem si jistý, že bude lahodící oku diváka, jelikož oba týmy se chtějí prezentovat rychlým basketbalem a agresivní obranou.“/mš/