Zkorumpovanost, USA, Bidena, úplatky z Ukrajiny? Trumpovi pomohla fotka z vězení. Szijjártó: Neschopná EU, nedokáže mír Ukrajně. SIS, zločinecká skupina, vedl podnikatel Peter Košč

Bývalý generální prokurátor Ukrajiny Viktor Šokin (na snímku) v rozhovoru pro americkou televizní stanici Fox News řekl, že Joe a Hunter Bidenové dostali z Ukrajiny úplatky. Nechci se zabývat neprokázanými fakty, ale mé osobní pevné přesvědčení je, že ano, bylo to přesně tak. Byli podplaceni. A skutečnost, že Joe Biden dal 1 miliardu dolarů výměnou za mé propuštění – není to případ korupce? řekl Šokin.

Bílý dům tato obvinění označil za lživá a „opakovaně vyvrácená“, ačkoli současný americký prezident o tomto útoku proti suverenitě Ukrajiny osobně hovořil a dokonce se jím chlubil. Rok po odchodu z postu amerického viceprezidenta Biden starší vzpomínal, jak osobně tlačil na Porošenka, aby Šokina vyhodil.

„Řekl ukrajinským představitelům, že USA zadrží až 1 miliardu dolarů pomoci určené jejich zemi, pokud Šokin zůstane ve funkci,“ uvedl prokurátor ve vysílání Fox News. Podle Šokina v době svého odvolání prověřoval plynárenskou společnost Burisma, kde byl Hunter Biden členem dozorčí rady.

Šokinovo svědectví je možná senzační pro Američany, kde je bagatelizováno či přímo opomíjeno, ale na Ukrajině je celá záležitost známá.

Svědectví znovu Viktora Šokina přimělo členy Sněmovny reprezentantů USA, zejména Marjorie Taylor Green , aby vyzvali k okamžitému vyšetření korupčních aktivit prezidenta Joe Bidena a jeho syna Huntera na Ukrajině a případnému zahájení impeachment šéfa Bílého domu, server vasevec.cz

X X X

V  ČR   OKAMURA  A  SPOIL.  NEKRITIZOVAT  UKRAJINU?

KDO  BUDE  SOUDIT  PREZIDENTA  USA  BIDENA  ZA  ÚLATKY  Z  UKRAJINY?

JSOU  TAM  I  MILIARDY  Z ČR?  KDO  JE  ČR  VRÁTÍ?  BUDE  TO  ZELENSKÝ,  NEBO  USA,  ANGLIE,  EU…?

Okamura musí vysvětlit výroky o Ukrajincích?

Bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny si pozval předsedu SPD Tomia Okamuru na své jednání, aby vysvětlil některé výroky o Ukrajincích v Česku. V pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News to v neděli řekl poslanec Jan Lacina (STAN). Okamura ve stejném pořadu minulou neděli mimo jiné kritizoval plošné přijímání uprchlíků postižených ruskou vojenskou invazí na Ukrajinu.

Poslanec Jan Síla (SPD) odmítl, že by SPD byla bezpečnostním rizikem. Podle místopředsedkyně Sněmovny Kláry Dostálové (za ANO) se pak napětí vyostřuje i kvůli nedobré vládní komunikaci vlády s veřejností, která má pocit, že se Ukrajincům a Čechům například při udílení dávek neměří stejným metrem. Politici reagovali na případ napadení dvou žen z Ukrajiny na severním Plzeňsku v polovině srpna.

Okamura minulý týden na CNN Prima News například uvedl, že kvůli přijímání ukrajinských uprchlíků bude v Česku narůstat trestná činnost. Vláda podle něj nemá uprchlickou vlnu pod kontrolou. Mluvil také o ekonomických běžencích.

X X X

KALOUSEK  ODMÍTÁ  NEKOMPROMISNÍ  POLITIKU  FIALY  A  SPOL

Pozoruhodná výměna názorů, do níž se zapojili bývalý ministr financí a exšéf TOP 09 Miroslav Kalousek a František Cerha, tajemník premiéra Petra Fialy, se odehrála v noci ze soboty na sociální síti X. „Odmítám akceptovat nekompetentní hospodářskou politiku a slabomyslnou propagandu dnešní vlády jenom proto, že Babiš by byl horší,“ napsal Kalousek.

„Ano, byl, o tom není pochyb. Ale jenom tenhle argument nestačí. Máme právo na vládu, která dokáže alespoň inteligentně předstírat, že se snaží a že ví, co dělá,“ pustil se Kalousek do současné pětikoaliční vlády, jejíž součástí je i jeho strana TOP 09.

 Troufnu si říct, že málokdo z politiků dal “do banku” zápasu s @AndrejBabis a Zemanem tolik, co já. Varoval jsem už v r.2013, kdy byli z Babiše skoro všichni unešeni. Koalici “Spolu” jsem navrhoval už v r.2016. Marně, protože o kolaboraci s Babišem tenkrát všichni přemýšleli.…

„Už od jara prý obíháte Prahu a chystáte se na založení nový partaje. Je to pravda, nebo jen ošklivý drb?“ reagoval na něj Fialův blízký spolupracovník Cerha.

„Nepotřebuji zakládat novou partaj. Jednu už jsem založil, jsem jejím členem a ta stále existuje,“ opáčil Kalousek. Cerha kontroval, že to, že se Kalousek rozhodne „zachraňovat“ TOP 09, je druhá varianta a že se rozhodne po sněmu TOP 09. „Tak jsem zvědav, zda to byly jen ošklivé pomluvy,“ uzavřel noční přestřelku blízký spolupracovník premiéra Fialy.

 X X X

Fotka z vězení Trumpovi pomohla, lidé mu věnovali rekordní sumu na kampaň

Bývalý americký prezident Donald Trump vybral od čtvrtka, kdy se vydal úřadům v Georgii, 7,1 milionu dolarů (přes 158 milionů korun) na příspěvcích na svou kampaň. Jen v pátek mu lidé poslali 4,18 milionu dolarů (přes 93 milionů korun). Podle serveru Politico jde o nejvyšší částku za jediný den od začátku současné volební kampaně.

Výběru příspěvků pomohl prodej upomínkových předmětů, z nichž mnohé měly zobrazenou Trumpovu fotografii při nástupu do vězení. K zasílání příspěvků na kampaň vyzval své sympatizanty na sociálních sítích i samotný Trump. Exprezident přitom dlouhodobě tvrdí, že obvinění, kterým čelí, jsou politicky motivovaná. Mají podle něj zabránit, aby se mohl věnovat prezidentské kampani.

Poslední obvinění ohledně útoku na Kapitol z ledna 2021 a snahy zvrátit volební výsledky v Georgii však Trumpově kampani zatím neuškodila. Za poslední tři týdny Trump od svých příznivců vybral na 20 milionů dolarů, což je zhruba polovina částky vybrané od začátku jeho kampaně.

Trump se vydal úřadům v Georgii ve čtvrtek večer místního noci (pátek brzy ráno SELČ). Ve věznici v okrese Fulton strávil jen několik desítek minut, pak byl propuštěn na kauci podobně jako jeho spoluobžalovaní. Byl při tom vyfocen, byly mu odebrány otisky prstů a byl zaevidován do registrů vězení.

X X X

Szijjártó poukázal na neschopnost EU přiblížit Ukrajině mír

Evropská unie nedokázala ani trochu přiblížit mír na Ukrajině, řekl na tiskové konferenci 26. srpna maďarský ministr zahraničních věcí a zahraničních ekonomických vztahů Péter Szijjártó. „Evropská unie, jako jedna z nejsilnějších politických integrací na světě, nebyla schopna dosáhnout toho, abychom byli alespoň o krok blíže míru … A dokonce – což je ještě větší problém – je na to hrdá,“ řekl. K ukrajinské krizi se vyslovil také premiér Viktor Orbán a prezidentka Katalin Novák.

Szijjártó dodal, že nyní je riziko eskalace konfliktu ještě větší a konkurenceschopnost EU je horší než kdy předtím. Ministr také uvedl, že v Evropě podléhá vojenské psychóze jen část politiků, nikoli však obyvatelstvo, a proto se domnívá, že nejsou důvody nutit Evropany platit za financování ozbrojeného konfliktu.

Premiér Viktor Orbán zase na konferenci Tranzit, vysílané televizí M1, k ukrajinské otázce řekl: „Ze strany Západu probíhá válka podle následující strategie: Ukrajinci bojují a umírají, a my jim dáváme peníze, informace a zbraně. A myslíme si, že za pomoci této kombinace bez naší přímé účasti… dokážeme zvítězit nad Ruskem. To je podstata strategie. A za více než rok vyšlo najevo, že s touto strategií porazit Rusy nelze… Tato strategie nás určitě nepřivede k žádnému vítězství,“ Orbán k tomu podotkl, že žádná nová strategie  není. Snad proto, že hlavním prvkem nové strategie by bylo… vyslání vojáků. A to v daném okamžiku podle maďarského premiéra nikdo nechce.

Maďarská prezidentka Katalin Novák  potom prohlásila, že věří, že konflikt na Ukrajině by mohl vyřešit papež František . Vyjádřila naději, že  bude hrát klíčovou roli v mírovém urovnání a brzy změní situaci, serer vasevec.cz

X X X

STATISÍCE MRTVÝCH  NA  UKRAJINĚ,  ZNČENÁ  ZEMĚ  VINOU  ZELENSKÉHO

KDO  BUDE  ZELENSKÉHO  ZA  ŠKODY  A  MRTVÉ  STÍHAT  A  SOUDIT?

BUDOU  STÁHÁNI  I  POLITICI,  KTEŘÍ  HO  PODPOROVALI,  DODÁVALI  MU  ZBRANĚ  A  MILIARDY?

BUDE  TRIBUNÁL,  JAKO  NA  SOUZENÍ  NACISTŮ  HITLERA?

Na nedávném setkání při hledání mírového řešení v Džiddě ukrajinská delegace podle listu The Wall Street Journal poprvé připustila, že je připravena zahájit mírová jednání i v situaci, kdy Rusko nevyklidí ve válce získaná území. V takové situaci by Západ měl hledat východisko v mírovém jednání s Ruskem. Měl by to teď být hlavním úkolem představitelů Evropské unie. Je třeba se podívat pravdě do očí a zbavit se fantaskní představy o bezpodmínečné kapitulaci Ruska. Rusko neopustí ani Krym, ani ruskojazyčné východní a jižní části Ukrajiny. Je to pro něj otázka života a smrti.

Nalhávat si, že na nedávném, již zmíněném shromáždění cca 40 zemí v Džiddě došlo k nějakému průlomu ve prospěch Ukrajiny, nemá smysl. Ani Čína, ani Indie nezměnily svůj názor na konflikt. Jsou příliš úzce spjaty s Ruskem v rámci sdružení zemí BRICS a tak lze těžko očekávat, že by podpořily nějaké návrhy, které budou v rozporu se základními národními zájmy Ruska.

Válka vytvořila ve východní Evropě novou realitu. Je nezodpovědné strašit tím, že Rusko má zálusk na další územní zábory ve východní a střední Evropě. Nepodceňujme Putina a další ruské lídry, oni vědí, že na takovou operaci prostě nemají sílu, i kdyby ji chtěli provést.

Nedávno zveřejněná čísla o údajných vojenských výdajích Ruska za minulý rok, které prý činí 2 biliony korun (tedy cca 90 mld. dolarů), nikoho trochu zasvěcenějšího nemohou vyvést z míry. Jen americké vojenské výdaje v běžném roce jsou totiž desetkrát vyšší. A poté, co Německo začne plnit závazek, dávat na obranu 2% vytvořeného HDP v běžném roce, bude mít vyšší vojenské výdaje nežli Rusko. Tedy potenciál Ruska nechci ani podceňovat, ale nelze ho ani přeceňovat. Tedy, pokud nejde o účelové strašení na podporu zájmů zbrojařských firem. Ing. Jiří Paroubek, expremiér ČR, server vasevec.cz

X X X

KORUPCE  NA  UKRAJINĚ,  VŠECHNY  MILIONY  ČR  NA  VÁLKU  NA  UKRAJINĚ,

  MÍSTO  PODPORY  ŽIVOTA  LIDÍ  A  PODNIKŮ  V  ČR

V letošním roce máme nalajnován Fialovou vládou deficit státu téměř 300 mld. Kč. Je to neslýchané a nevídané číslo a vláda ani nepředstírá, že by chtěla něco podstatného proti takto děsivému deficitu udělat. Ve svých veřejných vyjádřeních řadu měsíců upozorňuji, že schodek státního rozpočtu v tomto roce bude s pravděpodobností hraničící s jistotou mezi 350 až 400 mld. Kč…

Vláda chce svým „rozpočtovým paketem“ srazit v příštích dvou letech schodky státního rozpočtu o 150 mld. Kč. Už v příštím roce by měl být schodek státního rozpočtu „jen“ 235 mld. Kč. Premiér Fiala ale už v jednom ze svých vystoupení hovořil o schodku 270 mld. Kč. Čert se v tom vyznej.

Co však vidím jako jisté, je, že po balíčku jedna bude nejspíš následovat balíček dvě a možná i tři. Vládu vůbec neznepokojuje stagnace HDP. Samozřejmě, že hospodářský růst by přinesl do státní kasy peníze. Celý komplex příčin působí na útlum spotřebitelské poptávky. Nákupy v maloobchodě se těžko zvýší v situaci stále vysokých cen, následujících po pádící inflaci, kdy reálné mzdy a důchody v letech 2022 a 2023 klesaly. A v souhrnu těchto dvou let můžeme čekat pokles životní úrovně českého obyvatelstva až o čtvrtinu.

Varující jsou některé průzkumy veřejného mínění, které avizují vážný stav rodinných financí nejméně tří čtvrtin českého obyvatelstva. Významná část domácností nepokrývá ze svých příjmů ani své veškeré výdaje. Další část žije od výplaty k výplatě a další část má sice jisté finanční rezervy, ale ne ke krytí vysokých mimořádných výdajů.

Vládu jako by nezajímaly měnící se životní podmínky obyvatel, jejich klesající životní úroveň nebo klesající porodnost (ta je skutečně ukazatelem prožírání budoucnosti naši země).

Její hlavní prioritou se zdá být válka na Ukrajině a posilování zbrojních výdajů. A tak poprvé po letech v čase, kdy se to nejméně hodí, bude mít Česko rozpočet v kapitole ministerstva obrany na 2% HDP. Tato kapitola je jedinou, jíž rostou razantně výdaje, a to v řádech desítek miliard korun. Je to jistě radostná zpráva pro zahraniční zbrojaře. Ale protože zákon o zachování hmoty platí i ve veřejných financích, znamená to, že pokud dáme na zbraně meziročně více peněz, musíme uzmout peníze ve školství, ve zdravotnictví, v sociálních službách či jinde. Ing. Jiří Paroubek, expremiér ČR, server vasevec.cz

X X X

ZÁPAD  SE  O  BRICS  ZATÍM MOC  NEZAJÍMÁ?  NENÍ  JEDNOTNÝ?

Síla BRICS Plus

Přinese větší koordinace zemí Jihu a Východu významnější změny v globální architektuře? Názory se liší podle toho, zda jsou přející, nebo nepřející. Fakta nástup této změny spíše potvrzují.

Pár dní po skončení jak summitu BRICS, které se rozšířením změnilo v BRICS Plus, tak navazujícího summitu BRICS Outreach za účasti dalších zájemců o členství nebo spolupráci, konečně přicházejí hlubší komentáře. Některé z mainstreamových médií a think-tanků Západu označují událost za celkem bezvýznamnou, poměr sil se nemění. Takhle to shrnulo i české Echo24 – Rozšíření BRICS ponechává Západ chladným.

Německý Spiegel je opatrnější. Zaměřuje se na věci, ve kterých jde o hodně, jako je zajištění surovin pro digitalizaci a obnovitelné zdroje. Popisuje boj Australanů s Čínou o klíčové světové zásoby lithia v Demokratické republice Kongo. Samotné městečko Manobno, které se nachází nad jedním z největších světových nalezišť, je chudé, a tak to mělo zůstat. Australané mají nějaké smlouvy z minula, ale povolení k těžbě vázne, protože vláda v Kinshase obrací a začíná dávat přednost Číňanům. To by znamenalo, že poměr sil se mění.

Podobně to vidí zdroje z Jižní Afriky, Indie nebo Číny, nemluvě o tisku menších zúčastněných zemí, kde se hodně mluví o nových nástrojích, postupech, potenciálu a příležitostech. Zajímavé shrnutí najdeme na portále otevřené vědy Scientific Research Publishing (SCIRP), kde nabízejí obsáhlý souhrn zpravodajství, analýz i výzkumu k summitu a programu BRICS. Sám do něj v navazujícím textu sáhnu.

Ne-západní skupina BRICS Plus (po rozšíření) představuje 31,5 procenta světového HDP, zatímco za skupinou G7, reprezentující Západ, je jenom 30 procent HDP. Tuto změnu poměru sil hlásí indická analýza Megh Updates spolu s prognózou, že rozdíl se bude zvětšovat, protože růstová tempa rozvojovek a nových trhů jsou vyšší.

Jinou věcí je, že zastoupení těchto zemí v mezinárodních institucích jako je Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka je mnohem menší, státy BRICS tam mají jen 15 procent hlasovacích práv. Proto se mluví o potřebě změny „globální architektury“, která by tyto nerovnosti odstraňovala. Je tu jistě prostor pro diplomacii, ale nelze spoléhat na to, že této změny lze dosáhnout jen přitvrzováním rezolucí z různých mezinárodních fór. Proto se více mluví o vlastních institucích BRICS.

Vedle rozšiřování skupiny na BRICS Plus (pro které byla v Johannesburgu stanovena pravidla, ale podléhá nadále souhlasu členských států) přibývají také členové Nové rozvojové banky NDB, která je otevřená a je to tedy volnější. Teď se přidali Egypt, Sjednocené arabské emirát a Bangladéš. Je tak stále zřejmější, že NDB chce převzít iniciativu ve využití vlivu a bohatství části členů, tedy hlavně Číny a ropných velmocí, pro inkluzívní rozvoj zemí na opačném konci žebříčku bohatství, jako je Argentina nebo právě nesmírně lidnatý Bangladéš.

Potenciál těchto zchudlých nebo chronicky chudých zemí je posuzován nově s perspektivou, že se zbaví neokoloniální závislosti a uvolní se ze sevření zdánlivě nesplatitelných dluhů. Tenhle typ rozvoje by měla nabízet Světová banka, ale tato instituce sídlící ve Washingtonu je spíše prodlouženou rukou amerického ministerstva financí, které vidí svět trochu jinak. NDB tak bude objektivně vytlačovat Světovou banku, a zasáhne do toho možná i větším kapitálem.

Když to hodně zjednodušíme, jde o to, aby zdrojem bídy klientské země nebylo právě její bohatství. Stačí se podívat na bouřící se Niger, který je největším dodavatelem uranu pro jaderné elektrárny EU, ale země sama patří k těm nejchudším na světě. Princip odkrvení země s velkými přírodními zdroji je jednoduchý. Jakmile přistoupí na volný trh a zpřístupní se zahraničním investicím, příliv zahraničního zboží začne odčerpávat z devizových rezerv, zatímco exporty se ocitnou pod kontrolou zahraničních investorů a devizové příjmy nešťastné otevřené ekonomiky odplouvají kamsi do dáli v podobě zahraničního zisku.

Lobbing velkého kapitálu prosazuje deregulaci, snižování daní a ústup vlády do bezvýznamného pozadí. Ochranářská opatření v takto „rozvíjené“ zemi jsou zakázána. Napětí ve veřejných financích se řeší zahraničním dluhem, ale podmínkou je volný pohyb kapitálu. Brzy začne jít hlavně o pohyb směrem ven. Přidá se i domácí honorace. Jakmile domácí měna oslabí, špička společnosti, která na změnách vydělala, začne ulévat úspory do bezpečnějšího zahraničí. Tím tlačí na další snižování hodnoty domácí měny. Úroky rostou, zdroje vysychají a dluh se dostává mimo kontrolu. Následuje další výprodej národního bohatství.

Takhle nemusí zchudnout jen země krátce po startu. Odlivem rezerv do zahraničí a soustavným zdražováním dluhu je pravidelně pokládána třeba Argentina, chronický klient Mezinárodního měnového fondu. Naposledy se Argentina zachránila srpnovým zásahem Číny, která zemi poskytla swapovou linku, umožňující splácet dluh MMF přes jüany.

Argentina může skončit v defaultu. Pomůže jí BRICS?, ptá se Nick Corbishley na americkém levicovém webu Naked capitalism. Považuje za nepravděpodobné, že by Argentina v blízké době obdržela finanční pomoc od multilaterálních věřitelů BRICS, a to ze dvou důvodů: zaprvé, noví členové BRICS oficiálně vstoupí do klubu až 1. ledna 2024, a zadruhé: dva ze tří kandidátů v nadcházejících prezidentských volbách v Argentině, které se uskuteční 22. října, Javier Milei a Particia Bullrich, odmítli rozhodnutí Fernándezovy vlády vstoupit do BRICS.

První kolo argentinských voleb asi nepřinese jednoznačného vítěze vzhledem k tomu, že se jedná o těsný souboj tří koní. Avšak kampaň Sergia Massy má eso v rukávu: může říci, že pokud zvítězí, jeho vláda se může stát prvním příjemcem pomoci z BRICS, nejspíše prostřednictvím /jeho systému na vyrovnávání platebních bilancí/ CRA. V takovém případě by Argentina mohla výrazně snížit nebo – v případě záchranného úvěru pokrývajícího celou hodnotu půjčky MMF – dokonce odstranit svou závislost na MMF, jak se stalo v roce 2006. Jinými slovy, Argentina by mohla mít jinou budoucnost, soudí Corbishley.

Dodává, že záchrana Argentiny by byla pro členy BRICS relativně málo riziková. Argentina má sice dlouhou a slavnou historii nesplácení dluhů, ale má také dvě nesmírně cenná aktiva, která může dát do zástavy: obrovské zásoby zemního plynu v oblasti Vaca Muerta, které se teprve uvádějí do provozu, a rozsáhlá, dosud nevyužitá ložiska lithia na severu země, o něž má Peking velký zájem. Argentina má navíc pro BRICS zásadní strategický význam, neboť je druhou největší ekonomikou Jižní Ameriky, tedy regionu, který již nyní obchoduje s Čínou více než kdokoli jiný a je právě z tohoto důvodu v hledáčku jižního velení USA.

Vstup Argentiny do BRICS Plus je tedy součástí velké hry. Řešení za účasti NDB může technicky zahrnovat výhybku od dolaru v podobě většího zapojení  národní měny (nově do 30 procent) nebo výhledově užití nějaké společné měny BRICS. Vedle toho může vstoupit do hry další společný nástroj, který vznikl ještě před úvahami o společné měně.  Je jím zmíněný systém vyrovnávání nerovnováh platební bilance Contingent Reserve Arrangement (CRA) z roku 2015, vracející se k původním představám o funkcích MMF. Jen Čína do něj vložila 100 miliard dolarů a ostatní členové také přispěli.

Podíl Číny je ve všech těchto inciativách rozhodující. Čína se nechce smířit s rozpadem globalizace, věří v možnosti vzniku rovnoprávnější varianty. Proto rozjela také Globální rozvojovou iniciativu (GDI), která se posouvá od ryze infrastrukturní politiky Pásu a stezky. Snižuje podíl půjček na projektech a je více orientována na nové technologie a reálné výsledky. Na konferenci BRICS Outreach o tom mluvil čínský prezident Si Ťin-pching:

„Čína je vždy solidární s ostatními rozvojovými zeměmi, a to v dobrém i zlém. Čína byla a vždy zůstane členem rozvojových zemí. Navrhl jsem Globální rozvojovou iniciativu (GDI), abychom dodali impuls k provádění Agendy 2030. V loňském roce Čína uspořádala první dialog na vysoké úrovni o globálním rozvoji, na němž byla představena řada opatření pro rozvojovou spolupráci. Od té doby bylo dosaženo povzbudivého pokroku.

Čína zřídila Fond globálního rozvoje a spolupráce Jih-Jih s celkovým objemem finančních prostředků ve výši 4 miliard amerických dolarů a čínské finanční instituce vedle toho brzy zřídí zvláštní fond ve výši 10 miliard dolarů určený na provádění GDI.

Od Asie po Afriku, od tichomořských ostrovních zemí po Karibik se uskutečnilo více než 200 projektů spolupráce a mechanismy spolupráce se rozvíjejí v oblastech, jako je snižování chudoby, vzdělávání a zdravotnictví.

V rámci GDI jsme se prioritně zaměřili na ekologický rozvoj, industrializaci nového typu, digitální ekonomiku a některé další klíčové oblasti a pokračovali v partnerství pro novou průmyslovou revoluci s cílem podpořit vysoce kvalitní rozvoj.

Založili jsme svěřenecký fond pro spolupráci Čína-FAO Jih-Jih, realizovali jsme akci na zvýšení produkce potravin a poskytli jsme potravinovou pomoc mnoha zemím a sdíleli s nimi zemědělskou techniku. Zahájili jsme také globální partnerství pro spolupráci v oblasti čisté energie s cílem dosáhnout energetické bezpečnosti.

V uplynulém desetiletí poskytla Čína Africe rozsáhlou rozvojovou pomoc a pomohla kontinentu vybudovat více než 6 000 km železnic, přes 6 000 km dálnic a více než 80 velkých energetických zařízení.

Do budoucna bude Čína s africkými zeměmi více spolupracovat, aby Afriku podpořila při zvyšování její vlastní rozvojové kapacity. Na podporu udržitelného rozvoje v Africe budou přijata konkrétní opatření, jako je poskytování dat ze satelitního mapování, partnerství pro inteligentní celní spolupráci nebo zahájení akčního plánu GDI pro budoucnost Afriky společně s UNESCO.“

Nigerijský viceprezident Kashim Shettima se na tomto fóru více vyjadřoval k postavení rozvojových zemí v systému mezinárodních institucí:

„Struktura mezinárodní globální správy, kterou se v současnosti řídíme, byla vytvořena před získáním nezávislosti afrického kontinentu a mnoha zemí globálního Jihu. Je tedy skutečně nezbytné reformovat globální správu tak, aby odpovídala realitě dnešního světa, a uznat nutnost partnerství, které zajistí sdílenou prosperitu, inkluzivitu a udržitelný rozvoj.“

Pokud jde o Agendu 2030 pro cíle udržitelného rozvoje (SDG), nigerijský viceprezident poznamenal, že realita zůstává pro mnoho rozvojových zemí bezútěšná: „Tyto země čelí historickým rozvojovým slabinám a výzvám, které jsou mimo jejich kontrolu. Je tedy nezbytné, abychom se sjednotili v rámci regionálních skupin a vytvořili novou formu mezinárodní spolupráce.“

V této souvislosti hovořil o potřebě  formálního globálního partnerství pro využití zemědělského potenciálu národů. Mluvil také o využití obnovitelných zdrojů energie k revoluci v Africe, vyslovil se pro podporu technologií, inovací a pracovních příležitostí pro holistický a spravedlivý pokrok, stejně jako pro spolupráci v oblasti změny klimatu a přírodně orientovaných přístupů k rozvoji.
V podpoře zaměstnanosti mladých lidí a rozvoji jejich dovedností vidí nejefektivnější způsob boje proti terorismu, organizovanému zločinu a souvisejícím výzvám.

Zajímavá byla zpráva ze setkání indického předsedy vlády Naréndry Módího s prezidentem Íránské islámské republiky Ebráhímem Raísím na okraj summitu BRICS. Obě strany se dohodly na urychleném navázání spolupráce v oblasti infrastruktury, včetně projektu Čabahár a vyměnili si názory na regionální vývoj, včetně Afghánistánu. Tomu se nelze divit, jsou sousedy této země.

K tomu je zároveň potřeba dodat, že Čabahár je íránský přístav naproti Indii a staví se z něj železnice do Zahedánu u afghánské hranice, která se může prodloužit do Kábulu. Íránsko-indická dohoda o společné výstavbě z roku 2011 se brzy rozpadla, ale tři dny před současným setkáním Johannesburgu obě strany zrušily arbitráž, která měla hádky řešit. Vytrácí se tak izolovanost Íránu, přes všechny pokusy Washingtonu, a zvyšuje se šance pro rozvojové příležitosti Afghánistánu, jednoho z nejbolavějších míst planety. Je tam i silný indický zájem. Jak uvádí (oficiální indická) zpráva o setkání, projekt přístavu Čabahár souvisí s indickou vizí Mezinárodního severojižního dopravního koridoru (INSTC), který usiluje o vytvoření obchodních tras spojujících Indický oceán s Kaspickým mořem prostřednictvím různých druhů dopravy.

„Tento summit BRICS se koná v kritickém okamžiku, kdy na globální scéně se snaží být slyšeny často nevyslyšené hlasy,“ řekl na konferenci BRICS předseda vlády Etiopie Abij Ahmed. Dodejme, že tyto hlasy se snaží velmi. Africká delegace vedená jihoafrickým prezidentem Cyrilem Ramaphosou napřed navštívila Kyjev a Zelenského a potom jela do Moskvy za Putinem. Summitu Rusko – Afrika na začátku srpna se zúčastnilo 50 afrických zemí zastoupených v 17 případech hlavami států. Je tu opravdu tak málo dokladů, že svět se mění? Zbyněk Fiala, server vasevec.cz

X X X

O  AFRIKU  VELKÝ  ZÁJEM  ČÍNA  I  RUSKO?

Prigožinovo osiřelé panství. O Afriku se přetahuje Putin s Čínou, umírají vojáci i domorodci

Jevgenij Prigožin musel podle některých expertů zemřít i kvůli Africe, na kterou si dělal až příliš velké nároky. Vladimir Putin s ní má vlastní plány. Hrozně moc ji potřebuje, což se projevilo i při nedávném summitu s africkými předáky v Petrohradě. Problém je, že na stejném kontinentu posiluje už roky svůj vliv i Čína. A když se zájmy těchto dvou velmocí na kontinentu zkříží, umírají vojáci i domorodci. Proč to došlo tak daleko? V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to vysvětluje politický geograf a odborník na Afriku Bohumil Doboš.

X Ještě nedávno na názor Afriky nikdo příliš nedbal, dnes se Rusko s Čínou přetahují o její přízeň, v Putinově případě skoro až nedůstojně. Proč je tenhle kontinent najednou tak důležitý?

Důležitý byl už delší dobu, jen jsme si to možná tolik neuvědomovali. Začněme Čínou. Do Afriky se ekonomicky pouští dobrých patnáct let. V několika zemích vybudovala infrastrukturu, jednotlivé režimy si tím postupně zavazuje. Netroškaří. Dnes i díky tomu celá Afrika funguje na mobilech Huawei. Číňani přitom spoustu digitální infrastruktury používají k odposlechům, což se potvrdilo třeba v sídle Africké unie, kde pět let stahovali bez kontroly veškerá data. V Pekingu zkrátka brzy pochopili, že Afriku se nevyplatí přehlížet. I díky řadě vzácných minerálů, které dnes Čína ve velkém vyváží například z Demokratické republiky Kongo.

X Kdy začala být Afrika důležitá pro Kreml?

Po roce 2014, kdy se Západ snažil o diplomatickou izolaci Ruska. Rusové hledali nové partnery na půdě OSN. A jelikož v Africe existuje přes padesát států, mohli se směrem k Západu prsit: „Jakápak izolace? Svět se s námi pořád baví. I bez vás na Západě…“ Že se jim to úplně nepovedlo, to už je jiná věc.

X Nepovedlo?

Při prvním hlasování k ukrajinským událostem se Ruska na Valném shromáždění OSN zastal jediný africký stát: Eritrea. Režimy, které jsou na Rusku plně závislé – například Středoafrická republika – se při hlasování o odsouzení agrese zdržely. Většina Afriky tedy stejně hlasovala se Západem.

 X Takže Putin se svým africkým dobrodružstvím neuspěl?

Záleží, jak to sám čte. Jsou Afričané, které si přece jen získal.

X Čím?

Třeba mnohými ekonomickými sliby, které jsou však prázdné, protože Rusko na ně v reálu už nemá sílu. Putin hodně využívá bývalé vazby na SSSR: „Poslyšte, my jsme tenkrát v Moskvě hodně podporovali vaše národně osvobozenecké hnutí, díky nám jste u moci. Jsme vaši historičtí kamarádi a spolubojovníci proti kolonialismu. Tak nás podpořte.“ Zvykl si Afričany zavazovat i prodejem zbraní. To ale teď padá.

X Proč?

Jelikož Rusku zbraně docházejí. Což třeba v případě Alžírska může být velký problém, jelikož je na nich asi z 90 procent závislé. Rusko si jinak samozřejmě získávalo některé africké režimy i tím, že se jim staralo o fyzickou ochranu. Poslalo do Mali, Burkiny Faso, Středoafrické republiky, částečně i Súdánu a Libye vagnerovce, kteří sice nejsou schopní zemi stabilizovat, ale dokážou zajistit hlavní město, těžební oblasti, případně podpořit rebely. V tu chvíli jsou dané režimy či polní velitelé Moskvě zavázaní. Bez ní by nebyli u moci.

X Co přesně vagnerovci na místě dělají?

Řeknu vám to takhle: Od té doby, co přišli do Mali a Burkiny Faso, nastal obrovský nárůst ztrát u civilního obyvatelstva. Meziročně je to ve stovkách procent. Třeba Středoafrická republika měla loni z celé planety největší procento zemřelých k počtu obyvatel. Zahynulo zde přes pět procent celkové populace.

 X Takže pověst vagnerovců je krvavá i mezi Afričany?

Jak kde. Například v Bangui, hlavním městě Středoafrické republiky, uslyšíte: „Zachránili nás před rebely.“ Kdekoliv jinde se však dostanete k obrovskému množství zdokumentovaných násilností. Putina hrozně láká zlato v Burkině Faso a Mali, uran v Nigeru, chrom na Madagaskaru. A i pro tuhle práci má své vagnerovce, kteří při těžbě využívají otrocké práce místních. K Afričanům se chovají opravdu brutálně, vraždí, znásilňují. Co se děje na Ukrajině, to od vagnerovců poznali i v Africe. Ne náhodou – jde o ruský model protipovstalecké strategie, který používali už v Čečensku. Dá se nazvat jednoduše: spálená X země.

X Funguje to v Africe?

Zase: jak kde. Když tohle zkoušíte v Mali, akorát konflikt vygradujete. Mali se rozpadá, tamní povstání je příliš silné, než aby to vagnerovci udrželi. Třeba ve Středoafrické republice však situaci zajištěnou mají, naposledy se jim podařilo v referendu prosadit změnu ústavy spočívající v tom, že u moci i nadále zůstane proruský prezident. Co na tom, že se referenda zúčastnilo jen asi deset procent populace…

X Jsou experti, kteří tvrdí, že šéf vagnerovců Prigožin zemřel právě kvůli Africe. Že si tak dlouho chtěl udržet kontrolu nad tamními operacemi, až Putinovi přerůstal přes hlavu. Věříte, že mohlo jít o jeden z důvodů jeho konce?

Mohlo jít o jeden z dílů mozaiky, ale rozhodně ne nijak podstatný. Afrika byla doménou vagnerovců z rozhodnutí Kremlu, který využíval příležitosti předstírat, že za páchané zločiny vlastně nemůže. To, že jsme v poslední době sledovali snahy GRU převzít kontrolu nad operacemi, je nejspíše primárně způsobeno reakcí na tažení na Moskvu než obavou o nárůst Prigožinova vlivu.

 X Prigožin už v Africe Putinovi lézt do zelí nebude. Čína ale možná ano. Už se někdy zájmy těchto dvou velmocí na kontinentu střetly?

Střetly, a dost. Je to vidět hlavně v destabilizovaných oblastech. Kde jsou zapojení vagnerovci, tam Čína nemá šanci. Peking totiž není ani tak bezpečnostní aktér, jako spíš ekonomický. V jeho zájmu je stabilita. Třeba v Súdánu měla Čína podepsanou smlouvu na dlouhodobou těžbu ropy. Přidali k tomu kontrakt na vybudování železniční infrastruktury. Jenže vypukla občanská válka, do níž se zapojili i vagnerovci. A Čína se stáhla. Její plány se súdánskou ropou šly do háje. K jasnému střetu Ruska s Čínou došlo i ve Středoafrické republice.

X Co se stalo?

V únoru letošního roku došlo těsně před návštěvou Si Ťin-Pchinga v Moskvě k dosti drsnému incidentu. Čína dostala koncese na těžbu v jednom ze středoafrických dolů, kdosi ale do objektu vpadl, postřílel všechny Číňany až na jednoho a stáhl se. Centrální vláda Středoafrické republiky prohlásila, že šlo o rebely. Jenže rebelové v dané oblasti dle vlastních slov vůbec neoperují. A najednou se začaly kupit důkazy, že na vině jsou ve skutečnosti vagnerovci. Měli tím Číňanům nepřímo vzkázat: „Ruce pryč od našich zájmů.“ Si Ťin-Pching měl stejné informace i od svých tajných služeb, významně to prý ovlivnilo, jak se pak na oficiální návštěvě Ruska choval. Vztahy Ruska s Čínou to samozřejmě poznamenalo, zase však ne tak, jak bychom třeba čekali.

X Jak to?

Prý proto, že osobní vztah Si Ťin-Pchinga s Putinem je na velmi dobré úrovni. Jsou zkrátka schopni si to sami vyřešit. Africké problémy mezi oběma velmocemi se navíc týkají jen destabilizovaných míst. Tam, kde je situace stabilní, Rusko na žádné strašení nemá. Uvědomte si, že například vývoz Jihoafrické republiky do Ruska byl menší než do Česka. Podle toho poznáte, jak je pro ně Rusko ekonomicky minoritní aktér. Jistě, můžeme se bavit o už zmíněné Středoafrické republice, kterou Rusko ovládlo. Jenže i tam jde o velmi křehkou konstrukci, která snadno padne. Na jiných místech, třeba v Mali a Burkině Faso, Rusko nedělá nic jiného než destabilizaci. Ekonomicky nemá co nabídnout.

 X Takže z dlouhodobého hlediska bude africkým vítězem Čína.

U ní je jiný problém. Před chvílí jsem popisoval, že mnohde vybudovala rozsáhlou infrastrukturu. Jenže často hodně nekvalitně. Čínské dílo se po pár letech začíná rozpadat, bortit, nefunguje. Platí to třeba o klíčové železnici z Addis Abeby do Džibuti – její provoz brzdí ohromné množství poruch. I čínské silnice se v Africe hrozně rychle rozpadají, budovy nejsou přizpůsobené tamním klimatickým podmínkám. Proto reputace Číny na spoustě afrických míst hodně utrpěla.

Afričané si taky začínají uvědomovat, jak nevýhodné smlouvy jim Peking dává k podepsání. U některých přístavů se třeba stalo, že africký či asijský stát přestal být schopen splácet jejich vybudování. A Číňani bez okolků aktivovali dosud přehlíženou klauzuli o tom, že přístavy na sto let dopředu zabírají. Vede to k situacím, kdy africké delegace jezdí poníženě prosit do Pekingu o restrukturalizaci dluhu. Prostě zjišťují, jak byli naivní, když si mysleli, že Čína je lepší než Západ.

X Není to šance pro Západ?

Velká! Evropané mají obrovskou šanci do Afriky přijít a říct: „Jasně, Číňané vám to udělají levně, ale naše stavby vám vydrží. Jen tak nespadnou. Navíc vás zaměstnáme v humánních podmínkách, ne jako Peking, v jehož očích nemá lidský život žádnou cenu.“ Na to mohou Afričani slyšet. Třeba v Demokratické republice Kongo využívá Čína tamní kobaltová naleziště velmi nevybíravě. A tak je to i jinde.

 Nikdo přitom nechce umírat ve třiceti na rakovinu. Ztratit své děti v závalech načerno postavených dolů. Proto dává logiku upřednostnit Západ před Čínou. Měli bychom své přednosti zúročit. Afrika představuje z mezinárodně politického hlediska hodně důležité hřiště, které jsme dlouho přehlíželi. Neuvědomovali jsme si její potenciál, tím jsme otevřeli dveře Rusku s Čínou. Jejich pozice však naštěstí není ani po letech tamního působení tak silná, jak by se zdálo.

X Z důvodů, které jste již naznačoval?

Rusko je v úpadku. Putin už dneska nemá africkým lídrům co nabídnout. Nanejvýš poplácání po zádech. Jeho pověst je navíc zbabranou invazí na Ukrajinu hodně pošramocená. I Afričané pochopili, že jeho řeči o ruské globální velmoci byly plané chvástání. Rusko se mimoto předvedlo i jako nezodpovědný aktér, co se týká dovozu obilnin. Pořád sice jede propagandu, že za zavřené Černé moře může Západ, jenže to mu i v Africe věří stále méně lidí. Čína se Afričanům také zásluhou ruského fiaska na Ukrajině jeví jako schopnější aktér.

Jenže ano – i její možnosti jsou omezené. V poslední době pumpuje do Afriky méně peněz, zjistila totiž, že jich už tolik nemá. Není schopna ufinancovat všechno, musí současně ukočírovat i své aktivity v jihovýchodní Asii. Opakuji – pro Evropu a Západ je to šance. Jen bychom se měli svou přítomnost v Africe naučit lépe prodávat.

 X Jak to myslíte?

V ovládání informačního prostoru jsou Čína i Rusko výrazně lepší. Evropská unie sice do afrických zemí lije obrovské peníze na vzdělávání elit, na zdravotnictví, jenže Čína pak postaví jeden obří stadion a okázale ho otevře před zraky celého světa. Ohromí tím cizinu i místní. Musíme přitlačit, aby místní pochopili, že Západ dělá v Africe výrazně pozitivnější věci. Je to ale těžké…

Když jsme přejížděli z Jihoafrické republiky do Eswatini, země strašně sužované HIV, viděli jsme na hranicích obrovské nádoby s kondomy zdarma. Financoval to samozřejmě Západ. Jenže taková pomoc se bohužel prodává hůř, než když Rusové a Číňané cynicky křičí: „Kolonialisty neposlouchejte. Přece nemají právo vám říkat, co máte dělat.“ To, že Rusové k svému fungování na kontinentu využívají právě koloniální model, už není tak zjevné.

X To asi opravdu není. Jinak by na pouličních záběrech z nigerského puče nebyly vidět ruské vlajky.

Pozor, podobné věci bývají v Africe často prokazatelně placené. V Nigeru to nemám jak dokázat, dobře se to ale ví o Mali, Madagaskaru. Přišli tam ruští operativci, zaplatili pár novinářů, aby pouliční protest patřičně zdokumentovali. Rozdali ruské vlajky. Pak už to stačilo jen ukázat světu: „Podívejte, lid povstal, odmítá kolonialisty, miluje Rusko.“ Když byly po převratu protesty v Ouagadougou, hlavním městě Burkiny Faso, ulice se taky najednou zaplnily ruskými vlajkami. Bylo naprosto evidentní, že by je běžní lidé neměli kde vzít. Uprostřed Sahelu? Zničehonic? Muselo to být koordinované.

 Ale jistě, připouštím – Afričané často Rusko vnímají jako symbol. Neřekli by vám mnoho o ruských politicích, vnímají je však jako vítanou opozici vůči Francii, kterou tam jako arogantního bývalého kolonialistu mnohdy stále nesnášejí.

X Proto je Afrika obecně shovívavější i vůči ruským zločinům na Ukrajině?

Proč myslíte, že je shovívavější?

X A není?

Já bych to rozhodně netvrdil. Zrovna nedávno proběhl velký průzkum. A v Africe rok po zahájení invaze pokleslo pozitivní vnímání Ruska o 25 až 50 procent; v závislosti na konkrétním státě. To je hrozně moc. Taková Jihoafrická republika se sice pořád tváří jako kvazispojenec Ruska, přesto až 70 procent jeho obyvatelstva invazi odsuzuje. Nesmíme opomíjet, že Afrika začala být v posledních letech nezávislejší. Sebevědomější. Asertivnější. Uvědomuje si, že má svou váhu. Tamní režimy přišly na to, že pro ně není výhodné se připojit jednoznačně na ruskou nebo západní stranu. Snaží se z aktuální situace vytěžit co nejvíc.

X To se povedlo třeba Džibutsku, které Číně povolilo postavit na svém území námořní základnu.

Džibutsko je snad jediný stát v Africe, kde si Rusové nemohli postavit námořní základnu, protože na místní vládu zatlačili Američané. Vybudování čínské základny se však už Washingtonu zastavit nepovedlo, protože Peking Džibutsku nabídl hodně velké peníze. V Džibutsku je těch námořních základen víc, mají ji tam i Japonci, Italové, Francouzi, Britové, Němci. Jedna z nejmenších afrických zemí se tedy proměnila v naprosto klíčovou oblast.

 Když procházíte přístavem, ve vzduchu cítíte napětí. Nad hlavou hřmí letadla, všude chodí vojáci v rozličných uniformách. Italové, Japonci, Britové sedí pospolu v restauraci, jen Číňané se nedruží a berou si jídlo s sebou. Říká se, že jejich zdejší základna může být jednou rozbuškou většího konfliktu. Pamatuju si jistý bonmot: „Jestli někdy vypukne světová válka, pak to bude v Džibutsku.“ Dává to smysl.

X V Africe nemusí vypuknout zrovna třetí světová válka, hodně Evropanů se bojí i masivních migračních vln. Je pravda, že je přímo v Sahelu Rusové podněcují, aby Západu přitížily?

Kdyby to uměli, už dávno by to udělali. Není to v jejich silách. Oni mohou africké státy destabilizovat, žádnou masivní vlnu 20 milionů hladových migrantů do Evropy to však nepřinese. Na to Kreml nemá kapacitu. Tam, kde působí vagnerovci, je většina populace strašně chudá. Na přesun ze Sahelu do Evropy přitom potřebujete dost peněz. Uprchlíci se spíše stáhnou do měst, jinak budou země typu Mali, Burkina Faso či Niger tak akorát přestupnou stanicí pro stěhující se bohatší obyvatele států Guinejského zálivu, na jejichž pohnutky k migraci ovšem nemají Rusové žádný přímý vliv.

I v roce 2015 byli během velké migrační vlny z Afriky jednou z nejpočetnějších národností Eritrejci. Vůbec ne kvůli Rusům, ale proto, že jejich stát je extrémně represivní; například u nich funguje forma neomezené povinné vojenské služby.

 X Zapadá tedy do ruských her alespoň současný puč v Nigeru?

V Nigeru šlo o personální spor, kdy prezident zvolený v roce 2021 chtěl stát modernizovat. Součástí armádních reforem měla být i restrukturalizace prezidentské gardy, odvolání jejího velitele. Ten se ale vzepřel, nechal prezidenta zatknout. Ano, Rusko se tohoto boje nigerských elit snaží využít. Je to tak, že Západu by se hodil návrat dosavadního prezidenta. U junty je naopak riziko, že se přikloní k Rusku. Jde o hodně: Francie má strach, že dojde k přerušení dodávek uranu. USA tam mají svou základnu. Přes zemi je navíc plánováno vybudování ropovodu na sever. Junta tohle všechno ví, takže na jedné straně rozjíždí ruskou kartu, na druhé si uvědomuje, že vagnerovci nejsou úplně výhra. Nechtějí přijít o Západ, zároveň však nechtějí vrátit do funkce sesazeného prezidenta. Hraje se zajímavá hra.

X Jak aktivní v ní je Rusko?
Okamžitě začalo být činné v informačním prostoru, vagnerovci nabídli pomoc. Jsou jí ale doopravdy schopni dodat? K dispozici mají pouze 1 500 příslušníků v Mali. Kdyby jich část poslali do Nigeru, asi nic moc nezmůžou.

X Jaká je tedy budoucnost Ruska v Africe?

Dynamiky kontinentu nedokáže využít, ekonomicky už nemá co nabídnout. Konfliktem na Ukrajině je vyčerpané, stáhne se. Ekonomický nástup naopak očekávám od jiných, třeba od Indie. Nepochybně budou aktivní i blízkovýchodní státy, Turecko. Také mohou vzniknout vnitřní hegemoni, vedle Jihoafrické republiky například Etiopie, Nigérie. Taková Čína si v Africe samozřejmě jistý vliv udrží, bude to ale zejména v chudších a autoritářštějších regionech. A Západ? Svou příležitost by neměl propásnout. Musí se zaměřit nejen na vzdělávání mladých Afričanů, taky na jejich následné adekvátní pracovní uplatnění. Tím nejenže zvýšíme kvalitu života v regionu, rovněž snížíme konfliktní potenciál. Pokud tohle Západ alespoň v některých částech Afriky podchytí, může z toho vyjít jako velký vítěz.

X X X

Zemřel Karel Holomek, hlas Romů, exposlanec a zakladatel Muzea romské kultury

Ve věku 86 let zemřel po dlouhé těžké nemoci romský politik a aktivista Karel Holomek, uvedl server Romea.cz s odvoláním na jeho dceru. Holomek býval poslancem, spoluzakládal také Muzeum romské kultury.

Holomek se narodil 6. března 1937 v Brně do rodiny původních moravských Romů. Jeho otec Tomáš Holomek byl podle serveru patrně prvním vysokoškolsky vzdělaným Romem v Československu. Rodina Holomkových byla během druhé světové války pronásledována, její velká část zahynula v koncentračních táborech.

Holomek vystudoval strojní inženýrství na strojní fakultě brněnské Vojenské akademie. Později tam také působil jako odborný asistent, kvůli svým výrokům o okupaci sovětskými vojsky byl ale později vyloučen.

Poté pracoval jako řidič těžkých vozidel nebo vedoucí demolic a angažoval se dokonce i v samizdatovém nakladatelství. Za dob svého podnikání ve stavebnictví zaměstnával výhradně Romy, kteří se pokoušeli najít práci. V letech 1990 až 1992 byl poslancem České národní rady za Občanské fórum a po jeho rozdělení za Občanské hnutí.

V roce 1991 stál u zrodu Muzea romské kultury a neziskové organizace Společenství Romů na Moravě, která poskytuje sociálně-právní poradenství a terénní programy v romských lokalitách a vydává romsko-český čtrnáctideník Romano hangos. Muzeum romské kultury je od roku 2005 státní příspěvkovou organizací ministerstva kultury. Současnou ředitelkou muzea je jeho dcera.

Karel Holomek byl předsedou Společenství Romů na Moravě a čestným předsedou Společnosti odborníků a přátel Muzea romské kultury. Byl také ředitelem Mezinárodního romského centra při Helsinském občanském shromáždění a členem vládní rady pro lidská práva. V roce 2002 obdržel medaili Za zásluhy III. stupně.

X X X

Kdo je jedna z hlavních postav korupční kauzy ve slovenských bezpečnostních složkách? Má byznys v Česku, podnikatel Peter Košč

 Slovenská Národní kriminální agentura zadržela na klonku minulého týdne ředitele Slovenské informační služby Michala Aláče, jeho předchůdce Vladimíra Pčolinského a bývalého šéf bratislavských operativců kriminální agentury (NAKA) Jána Kaľavského. Společně čelí obvinění, že společně s dalšími tvořili zločineckou skupinu, v jejíž čele stál podnikatel Peter Košč.

„Cílem skupiny je ztížení nebo zmaření vyšetřování korupčních případů a jiných trestných činů,“ uvedl policejní prezident Štefan Hamran. Aféra propukla jen několik týdnů před předčasnými parlamentními volbami. Lídr strany Směr-sociální demokracie a favorit nadcházejících voleb Robert Fico označil současné dění za policejní převrat s vědomím prezidentky Zuzany Čaputové a premiéra Ľudovíta Ódora. Peter Košč, alias pan X, je velmi zajímavá postava, spojovaná se slovenskou tajnou službou SIS, ale i mafií. Jak zjistil Ekonomický deník, Košč působil i v České republice.

Michal Aláč nastoupil do čela SIS předloni z pozice náměstka v této instituci. Stalo se tak poté, co jeho předchůdce Pčolinský rezignoval na funkci ředitele, když ho policie obvinila z korupce.

V jiném případu, který se týká kromě jiného podezření ze snahy zbavit se nepohodlných příslušníků Národního bezpečnostního úřadu, zase čelí stíhání ředitel této instituce Roman Konečný. Ten se podle veřejnoprávního Rozhlasu a televize Slovenska dostaví k výslechu v pondělí.

Všichni aktéři jsou stíháni pro podezření z maření vyšetřování korupčních a jiných trestných činů. Vyšetřováni budou na svobodě. Peter Košč a Ján Kaľavský jsou stíháni jako uprchlí, na oba byl vydán evropský zatykač. Kaľavský se nachází v Bosně Hercegovině, kde požádal o azyl, v jiné kauze už byl odsouzen.

Někdejší slovenský elitní policista Ján Kaľavský v systému pátrání. Foto: Ministerstvo vnitra SR

Petera Košča, alias pana X, policie považuje za hlavu zločinecké skupiny, a obvinila ho z podplácení, podle vyšetřovatelů měl poskytnout padesátitisícový úplatek bývalému speciálnímu prokurátorovi Dušanu Kováčikovi.

Vedení slovenské policie informovalo, že vyšetřovatelé shromažďovali důkazy více než rok, vyslechli dvacet lidí a utajeného svědka. Promluvili i lidé z  bezpečnostních složek.

Jedním z velmi zajímavých fragmentů této kauzy je vztah Petera Košča ke Slovenské informační službě. Podle některých informací měl být totiž jejím skrytým příslušníkem.

„Peter Košč měl být údajně příslušník SIS v legalizaci, měl úzké vazby na bosse slovenského podsvětí Roberta Lališe zvaného Kýbel nebo Gestapák, který se po útěku ze Slovenska skrýval v České republice. Objevují se informace, že Košč mohl Lališovi dokonce pomáhat v krytí a mohl mu dopomoci i k samotnému útěku. Pro Lališe pracoval nájemný vrah Jozef Roháč alias Čapica a Potkan rovněž dopadený v Praze. Košč je pozoruhodná postava s velkými kontakty a zázemím v SIS,“ sdělil Ekonomickému deníku jeden ze zdrojů z bezpečnostních složek na Slovensku.

Peter Košč se tak na Slovensku stává výraznou figurou v tamních korupčních kauzách.

„Je považován za ´stínového muže´ Slovenské informační služby, jeho bratr má být údajně šéfem personálního odboru SIS,“ tvrdí další ze zdrojů Ekonomického deník a odkazuje na známou slovenskou blogerku Julii Mikulášikovou.

„Skrývání před zákonem Peteru Koščovi, kterému se přezdívá také Mr X, Babyface nebo Potetovanec (právě kvůli mnoha tetováním na těle), rozhodně neulehčí život… …Peter Košč má pět dětí, z toho čtyři nezletilé. Tři různé ženy mu porodily potomky a matkou dvou nejmladších a jeho poslední manželky) je neteř bývalého předsedy Nejvyššího soudu Slovenské republiky Štefana Harabina. Peter Košč v minulosti dokonce sháněl sponzory ochotné podpořit stranu Vlasť, za kterou Harabin kandidoval v parlamentních volbách 2020… …Důležitou osobou je i jeho bratr Pavel. Nevím sice, zda je to tentýž bratr, o kterém advokátka Mišková tvrdila, že s ním komunikuje, ale vím, že jeho mladší bratr Pavol pracuje jako ředitel personálního úseku ve Slovenské informační službě. Ve spisu Gorila je také uvedeno, že poté, co Jozef Magala v roce 2006 převzal funkci ředitele služby, bratr pana X. dostal funkci personálního šéfa. Z veřejných zdrojů lze zjistit, že později pracoval v organizaci spadající pod ministerstvo školství. Do SIS se vrátil jako vedoucí personálního oddělení společně s Antonem Šafárikem. Mimochodem, toto je velmi zajímavá situace. Kde je záruka, že síly a prostředky zpravodajských služeb nebudou zneužity ke zmaření pátrání po Peteru Koščovi? Za zmínku stojí i to, že Pavel Košč senior (otec) je policista ve výslužbě s rozsáhlými kontakty v bezpečnostním prostředí. Po odchodu od policie pracoval nějakou dobu jako právník,“ uvedla ve svém blogu v roce 2021 Julie Mikolášiková.

Další česká stopa

Bez zajímavosti není, že Peter Košč měl v letech 2013 až 2014 firmu Zentaxi v Praze. Podle účetní uzávěrky má firma v roce 2013 obrat 29,5 milionů korun a přitom vykazuje hrubý zisk cca 750 tisíc.

„Vypadá to, že Košč účelově vstupuje do Zentaxi, aby firmou prošlo obratem skoro 30 milionů korun? V Slovenských médiích uvádí informace, že to byl právě Košč, kdo umožnil Robertu Lališovi zmizení ze Slovenska,“ uvedl další ze zdrojů Ekonomického deníku.

„Možnost, že sám o plánu policie zadržet Petra Košče věděl předem, podporuje například výpis z katastru nemovitostí. V hlavním městě vlastní jako fyzická osoba vinice v katastru Nového Města a byt v Ružinově. O zástavní právo k oběma nemovitostem se 23. února přihlásila společnost spojená s obchodníkem s investičním zlatem a také s bývalou ochrankou šéfa zločinecké skupiny Sýkora Róberta Lališe,“ napsala na svém blogu Julie Mikolášiková.

Není to první případ, co lidé v hledáčku slovenské policie, působí v České republice a investují zde peníze. Ekonomický deník už o několika případech informoval například ZDEZDE nebo ZDE.

„V žádné výroční právě Bezpečnostní informační služby, Národní centrály proti organizovanému zločinu jsem nikdy nezaznamenal, že by se zabývaly slovenským organizovaným zločinem, který se evidentně přesunul do úkrytů v České republice, stejně jako řada bývalých kontroverzních siskařů, založili si u nás firmy, evidentně měli dostatek financí. Co dělali Finanční analytický úřad, BIS, NCOZ? Mám takový pocit, že mapování zahraničních mafií je potřeba, ale co tady vlastně dělali slovenští mafiáni a siskaři zřejmě detailně zmonitorováno není, a když jeden čte, co prováděli slovenští mafiáni kousek za našimi hranicemi, tak Cosa nostra je proti nim druhá liga. Měli ti mafiáni a siskaři nějaké krytí? Přece není úplně reálné, aby se v téhle malé zemi o nich nevědělo, když tady léta operovali, prováděli finanční transfery, atd,“ zamýšlí se jeden ze zdrojů Ekonomického deníku.

Utajený svědek

V aktuálním případu s krycím názvem Rozuzlení figuruje podle serveru Aktuality.sk také utajený svědek, který letos v srpnu policii vypověděl o údajných událostech v SIS a jejím okolí. Ačkoli jeho totožnost není známa, z jeho popisu událostí je zřejmé, že má podrobné znalosti o zákulisí a postupných krocích příslušníků tajné služby. Kromě něj má vyšetřovatel případu Rozuzlení k dispozici rozhovory s celou řadou lidí, především z bezpečnostních složek – buď vyšetřují, nebo se podílejí na velkých kauzách, nebo o nich získali informace.

Také na základě výpovědi utajeného svědka policie ve čtvrtek obvinila ze založení zločinecké skupiny bývalé a současné ředitele SIS Vladimíra Pčolinského a Michala Aláče, podnikatele Petra Košče a exdetektiva Jána Kaľavského. Jsou stíháni za údajnou přípravu a realizaci diskreditace vyšetřovatelů Národní kriminální agentury a také svědků ve velkých mediálních kauzách. Kromě toho je několik z nich obviněno také ze zneužití pravomoci veřejného činitele a maření spravedlnosti. Pčolinský je stíhán i v příbuzné kauze, kde je s ním obviněn i ředitel Národního bezpečnostního úřadu Roman Konečný.

Panika v tajné službě

Podle usnesení o sdělení obvinění aktérům případu tajný svědek vypověděl, jak po zatčení bývalého šéfa Kriminálního úřadu finanční správy (KÚFS) Ľudovíta Makóa na podzim 2020 vznikla v tajné službě nervozita. Tehdejší ředitel SIS Vladimír Pčolinský prý sháněl informace o tom, co Makó říká a zda se o něm zmiňuje.

„Větší panika zavládla po zadržení náměstka SIS pana Borise Benyi,“ popisuje podle sdělení obvinění svědek, co se mělo stát v prosinci 2020.

Připomeňme, že právě na základě výpovědí Makóa a Benyi byl exšéf SIS Pcholinskij obviněn z korupce a skončil ve vazbě.

„Po zatčení Vladimíra Pčolinského, v březnu 2021, se v SIS začaly shromažďovat informace. Tímto úkolem byli pověřeni ředitelé odborů nebo důstojníci SIS, kteří byli do SIS přijati v době, kdy byl Vladimír Pcholinskij ředitelem. Šlo především o to, aby se v rámci SIS shromáždily veškeré informace, které by vedly k výslechu Borise Beni jako klíčového svědka… …Tento pokyn nebyl písemný, ale pouze ústní, neboť uvedený pokyn byl v rozporu se všemi vnitřními předpisy SIS, SIS takovou úlohu ani nemá.“ napsal k tomu server Aktuality.sk.

Neoficiální šéfové SIS

Podle výpovědi utajeného svědka bylo zřejmé, že SIS podniká i další kroky, aby Pčolinského dostala z vazby a zpochybnila jeho trestní stíhání. Vyplývalo to i z vyjádření různých funkcionářů tajné služby.

„Poté, co byl pan Vladimír Pčolinský propuštěn z vazby, jeho vliv na vedení SIS zůstal zachován, a to nejen prostřednictvím jeho schůzek s panem Alačem, ale i s dalšími důstojníky SIS… Tito důstojníci se nijak veřejně netajili tím, že si s panem Vladimírem Pčolinským telefonují, nebo se s ním dokonce scházejí, a obsahem těchto rozhovorů či schůzek jsou pokyny k různým zpravodajským činnostem, které jsou rovněž v zájmu pana Vladimíra Pčolinského, tedy nikoliv v zájmu SIS a úkolů, které má plnit,“ tvrdí svědek. Dokonce popisuje, že sám Pčolinský se tím vším netajil, když telefonoval přímo příslušníkům SIS a žádal je o informace či vznášel požadavky.

Zdrojem informací pro bývalého ředitele SIS má být i současný šéf Michal Aláč – svědek tvrdí, že se oba muži již dříve setkali.

Vladimír Pčolinský v reakci pro Aktuality.sk tvrdí, že utajený svědek říká spoustu nesmyslů.

„Těším se na případnou konfrontaci. Nikoho jsem k ničemu nenaváděl, je to další mystifikace,“ dodal.

Dodal, že „v usnesení jsou skutečné bludy založené na tvrzeních pravomocně odsouzených osob, pravomocně obviněných osob a konkrétních lidí, kteří byli vyhozeni ze SIS nebo byli chyceni rozvědkou SIS a vypovídají z pomsty“.

Vztah k SIS potvrzen

Dalším mužem s vlivem na vedení SIS je již známý podnikatel Peter Košč, který je v současnosti stíhán v jiné korupční kauze a je na útěku. Stíhaný exředitel Pčolinský v minulosti potvrdil přátelství s tímto mužem, přezdívaným také „pan X“.

„Vliv pana Vladimíra Pčolinského a pana Petera Košče nezačal v roce 2020, ale minimálně od roku 2016, kdy byl pan Šafárik jmenován ředitelem SIS… Již v tomto období pan Peter Košč a pan Vladimír Pčolinský udržovali vzájemný vztah a již v té době si oba vzájemně určovali, na co se SIS ve svém zájmu zaměří. Například šlo především o to, které informace budou zasílány legálním příjemcům, např. PZ, nebo naopak, které informace nebudou zveřejňovány a předávány dál,“ napsaly Aktuality.sk.

Připomeňme, že podle slov právničky Petra Košče Evy Mišíkové byl tento podnikatel příslušníkem bezpečnostních složek.

„Pracoval za éry, myslím, všech čtyř ředitelů služby jako poradce a zároveň byl důstojníkem,“ uvedla nedávno u soudu jeho obhájkyně.

Tajná služba se nikdy oficiálně nevyjádřila k tomu, jakou funkci v ní Peter Kosč zastával. Je však známo, že jeho bratr byl vedoucím personálního oddělení SIS.

Vladimír Pčolinský však prohlásil, že „Peter Košč nikdy nebyl příslušníkem SIS, takže nemohl mít příslušný ‚vliv’“.

Spolek vyvolených

Z obvinění dále vyplývá, že utajený svědek také hovořil o tom, že po volbách 2020 přešlo do SIS i několik vyšetřovatelů z NAKA, kteří údajně dříve vynášeli informace z vyšetřování.

Přechod ke službě byl údajnou odměnou za to, že do té doby odhalovali detaily z živých kauz, nebo dokonce slabiny v kauzách, které mohly posloužit právě obviněným a obhajobě.

Tito bývalí policisté byli podle svědka zařazeni do zcela nové části služby, která do podzimu 2020 ani neexistovala.

„Ředitel této části je stále v kontaktu s Vladimírem Pčolinským. Ve skutečnosti je oficiální zaměření činnosti této části SIS pouze okrajové a hlavní náplní její činnosti je plnění pokynů vedení SIS, které nesouvisí se zaměřením této části, ale jsou v zájmu ‚soukromých osob‘,“ napsaly Aktuality.sk.

Stíhaný Pčolinský však popírá, že by za jeho působení vznikla nová skupina. „Žádná nová část SIS složená z lidí z NAKA neexistuje. Další část tvrzení nemá nic společného s realitou,“ napsal pro Aktuality.sk.

Jak to bylo s Bosnou?

Podle svědka však v policii zůstali někteří neoficiální spolupracovníci, kteří donášeli na lidi z tajné služby. Jmenoval například šéfa operativců NAKA Jana Kaľavského nebo bývalého policistu Mariana Kučerku. Oba jsou v současnosti na útěku v Bosně a Hercegovině, kde žádají o azyl. Kučerka byl již odsouzen za korupci, Kaľavský zatím odsouzen nebyl.

Tato dvojice policistů byla prý pro SIS tak důležitá, že když se zahraniční tajná služba ptala na Kaľavského, tak slovenská tajná služba ho podle serveru Aktuality.sk doslova kryla.

„Odpovědí pro tuto službu bylo vykreslit policistu Kaľavského jako oběť policejní perzekuce, aniž by se zdůraznilo, že jde o osobu podezřelou z korupčních trestných činů,“ uvedl.

Svědek dále tvrdí, že v jiném případě SIS zase vypracovala zprávu o policistovi Martinu Juhásovi. Ten vyšetřoval pytláctví v oblasti Nitry a odposlouchával loveckou chatu, kde se Miroslav Bödör setkával s vrcholnými představiteli Smeru Robertem Ficem a Robertem Kaliňákem.

Tajná služba prý pouze shromáždila informace z novin a internetu, dala je dohromady a zprávu poslala generální prokuratuře jako výsledek vlastní zpravodajské činnosti.

„V kauze Rozuzlení vypovídá i řada dalších svědků z řad policie, policejní inspekce, ale také bývalý důstojník SIS Boris Beňa a přímo obviněný člen skupiny Martin Ciriak, který mluví velmi otevřeně.

Popsal, jak se vlastně dostal do tajné služby. Jelikož byl dobrým přítelem policejního úředníka Bernarda Slobodníka, někdy koncem roku 2016 nebo začátkem roku 2017 mu řekl, že by rád zkusil jinou práci než na okresním policejním ředitelství v Levicích. Když Slobodnik následně pořádal večírek na vinici nedaleko Levic, vzal si Ciriaka v jednu chvíli stranou. Představil mi osobu mužského pohlaví, kterou jsem do té doby vůbec neznal. Tato osoba mi pak byla představena jako Peter Košč. Rozhovor mezi námi dvěma trval asi minutu, možná dvě, kdy se mě Peter Košč zeptal, jestli bych nechtěl pracovat ve službě, myslel tím SIS, a já jsem mu řekl, že jestli můžu, tak to zkusím,“ vypověděl Ciriak.

Po tomto pohovoru se přihlásil do tajné služby a bez velkého překvapení byl přijat.

„Ciriak vypověděl o významném postavení Petera Košče v tajné službě. Připomněl také události z roku 2021, kdy inspekce využila zadržení jednoho z klíčových svědků v tolik medializovaném skandálu Petrov a nasadila mu odposlechy. Inspekce sice vyšetřuje především policisty, ale tehdy zasáhla i civilní svědky. ´Odposlechy pak unikly do médií a Fico je použil ve své mediální kampani o kajícnících, následně byla svolána schůzka za účasti prezidenta a těch dalších lidí… Nabyl jsem přesvědčení, že se služba na zadržení Petrova podílela nějakou další částí´,“ napsaly Aktuality.sk.

Vazba na Kaľavského

Peter Košč měl podle Aktuality.sk prý v řadách NAKA záchrannou brzdu – právě v podobě policisty Jana Kaľavského, který mu přinášel nejen informace z vyšetřování. Kaľavský byl za to již nepravomocně odsouzen.

Zatímco údajného šéfa zločinecké skupiny – Petra Košče – policie nezadržela, protože je dlouhodobě na útěku, šéf SIS Michal Aláč a jeho předchůdce Vladimír Pčolinský už na policii vypovídali.

Jejich obhájce Marián Bošanský uvedl, že jeho klient Aláč obvinění odmítá.

„Toto obvinění je pro nás nepochopitelné. Je nepředstavitelné, že by mohla existovat zločinecká skupina v době, kdy byl Pčolinský ve vazbě a Aláč šéfa zločinecké skupiny neznal. Je to nepochopitelné,“ uvedl Marián Bošanský. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice, cz

X X X

Soudům docházejí peníze, nemají na znalce ani tlumočníky. Resort rozpočty řeší

Soudům začaly docházet peníze v rozpočtech. Ty totiž zůstaly stejné jako loni, i přes vyšší inflaci. Některé soudy přestaly vyplácet odměny znalcům či tlumočníkům, hrozí také, že brzy nebudou mít na zaplacení energií či platů samotných soudců. Ministerstvo spravedlnosti nyní situaci řeší.

Soudy například přestaly vyplácet odměny obhájcům ex offo, tedy právníkům přiřazeným klientům soudem. „Naše kancelář se věnuje případům ex offo zhruba dvakrát ročně. V Praze je to specifické, protože na seznamů advokátů ex offo je nás hodně, ale právě to živí kolegy v menších okresech, kde jsou přiřazováni k případům mnohem častěji. Nám se nestalo, že by nás nevyplatili, ale vím, že kolegům z menších okresů se to stalo a finančně je to ohrožuje,“ řekl advokát Petr Němec.

Soudy nyní začaly upozorňovat, že jim dochází peníze nejen na vyplácení obhájců ex offo, ale především na mandatorní výdaje. Například brněnský Krajský soud a okresní soudy v jeho působnosti mají podle jeho mluvčí Kláry Belkovové téměř spotřebované rozpočty.

„Přestávají vyplácet odměny advokátům, znalcům a tlumočníkům. Některé soudy již platby pozastavily, aby zajistily běžný provoz soudů. Prioritou jsou zálohy na energie, služby vyplývající ze smluvních vztahů, např, revize elektro a jiných vyhrazených technických zařízení, jako jsou výtahy, kdy hrozí, že by provozem těchto zařízení mohlo dojít k haváriím a vzniku škod,“ sdělila Belkovová.

Nedostatečný rozpočet pro letošní rok potvrdila i zastupující mluvčí Městského soudu v Praze Štěpánka Tykalová. Pod ten také spadají Obvodní soudy pro Prahu 1 až 10, kterým Městský soud přeposílá peníze. „Lze doufat, že rozpočet bude v nejbližší době navýšen tak, aby soud nemusel začít dlužit na platbách za mandatorní výdaje,“ podotkla Tykalová.

Peníze nedostanou i dlouhé měsíce

Podle předsedy pražského Krajského soudu Ljubomíra Drápala docházejí peníze i na platy samotných soudců. „Na září je ještě budeme mít, ale dál už nevím. Musíme čekat, jak to vyřeší ministerstvo financí,“ řekl Hospodářským novinám Drápal.

Advokáti, ale i znalci či tlumočníci se nyní začaly obracet na své komory, aby začaly problém s nevyplácením odměn řešit. A to i přesto, že například tlumočníkům a soudním překladatelům mají podle zákona soudy rozhodnout o odměně do 30 dní od doručení vyúčtování a po rozhodnutí ji uhradit nejpozději do 15 dní.

Podle místopředsedy představenstva Komory soudních tlumočníků a soudních překladatelů Pavla Mašaráka se ale toto ustanovení často porušuje, soudy přiznávají tlumočníkům odměny pozdě a k jejich vyplacení dojde až po několika měsících.

„Slyšeli jsme ale i o kolezích, kteří nemají odměnu uhrazenou několik let. Netýká se to jen odměn, ale i náhrad hotových výdajů, tedy jsou pozdě propláceny i peníze, které vynaložili z vlastní kapsy na provedení úkonu pro soud. Typicky se jedná například o poštovné,“ podotkl Mašarák.

Nedostatek peněz na tlumočnické služby Mašarák zdůvodňuje znásobením odměn, které letos poskočily z 300 až 450 korun na 750 korun na hodinu. Znalcům se zvýšily ze 450 korun na hodinu až na 1 000 korun. Podle předsedy představenstva ale ministerstvo spravedlnosti tvrdilo, že rozpočtově je znásobení odměn zajištěno.

„Tlumočník se může obrátit na předsedu soudu se stížností, pokud ale soud už nemá v příslušné rozpočtové kapitole prostředky, dostane zřejmě jen zdvořilou odpověď a bude muset psát urgence a čekat, dokud soud nezaplatí. Obecně je potřeba, aby stát vynakládal na justici jako celek více peněz,“ podotkl Mašarák.

Advokáti se obracejí na Ústavní soud

Tlumočnická komora hodlá nedostatek peněz s resortem spravedlnosti řešit. Stejně jako Česká advokátní komora (ČAK), na kterou se nyní obracejí advokáti, kterým nebyly vyplaceny odměny za případy ex offo.

Podle místopředsedkyně představenstva ČAK Moniky Novotné navíc odměny advokátům často bývají krácené, nejsou jim například přiznány odměny za všechny porady s klienty. „Advokáti se pak musí obrátit třeba až na Ústavní soud. Druhým problémem je prodlení s úhradou přiznané odměny, kdy soudy samy avizují, že finanční prostředky nemají,“ přiblížila Novotná.

 Česká advokátní komora @CAK_cz musí okamžitě začít řešit, že soudy nemají peníze na advokáty ex offo. Nejen že pracujeme za 17 let staré tabulkové odměny, které nám odmítá Stanjura zvýšit (Blažek byl pro zvýšení), ale on nedal soudům peníze ani na tyhle staré odměny? Stávkujme!

Ministerstvo spravedlnosti se podle mluvčí resortu Marcely Nevšímalové situaci věnuje. „Nedostatečnosti rozpočtu mandatorních výdajů jsou aktuálně řešeny. Na platy soudců má kapitola rozpočtově pokryté výdaje, které budou uskutečněny do konce roku,“ uvedla Nevšímalová.

Soudy přitom pracují se stejnými rozpočty jako loni a to i přesto, že inflace i ceny energií a dalších služeb vzrostly. Zvýšení rozpočtů soudů schvaluje ministerstvo financí na žádost resortu spravedlnosti.

„Ministerstvo spravedlnosti se na nás s žádostí o řešení provozních výdajů soudů neobrátilo. Ministerstvo spravedlnosti předložilo do meziresortního připomínkového řízení materiál Úprava rozpočtu výdajů kapitoly Ministerstva spravedlnosti. V tomto materiálu nepožaduje navýšit výdaje na provoz soudů, ale zvýšit výdaje na výplatu odměn exekutorům na zastavování bagatelních exekucí, bezvýsledných exekucí, na odměny advokátům ex-offo, tlumočníkům, soudním znalců a podobně,“ uvedl mluvčí resortu financí Stefan Fous.

Dodal, že momentálně ministerstvo spravedlnosti zmíněný materiál přepracovává před opětovným předložením k vypořádání připomínek. „Nadále platí, že ministerstvo financí bude moci komentovat až konečnou verzi materiálu po jejím schválení vládou,“ podotkl Fous.

Advokátní tarif se nezvýšil 17 let

Podle Novotné by ideálním řešením situace bylo, aby odměny advokátům ex offo sice přiznával soud, ale hradilo je ministerstvo spravedlnosti. „Podobně, jako je to s proplácením odměn za bezplatnou právní pomoc. Tak by soudy věděly, s jakým rozpočtem hospodaří, i to, že advokáti ex offo pro ně nepředstavují žádnou finanční zátěž,“ přiblížila Novotná.

Dodala, že zároveň pro právníky, kteří jsou přiřazováni ke klientům soudem, je problém i výše finanční odměny. S ní má potíž i Petr Němec, jehož právní kancelář se ex offo případům věnuje především proto, aby na nich proškolila koncipienty.

I přestože je podobné případy nejsou přidělovány tak často, chtějí s nimi skončit. Především kvůli tomu, že jsou málo placené. Na rozdíl od odměn znalců či tlumočníků se totiž advokátní tarif, který stanovuje výši plateb v případech ex offo, nezměnil od roku 2006.

 📢 S advokáty, kterým není jedno, že za svou odbornou práci pro stát nedostávají jako ustanovení obhájci ex offo od soudů zaplaceno včas, ani za všechny úkony právní služby, se radíme, co s tím. Otázka není jestli, ale kdy uspořádáme happening před ministerstvem.

Podle Němce je práce s přiřazenými klienty velmi často složitá, protože jsou nároční a mají nižší vzdělání. „I přesto, že jsou třeba zločinci, mělo by se jim dostat kvalitního právního zastoupení, aby soudy s nimi mohly být označeny za spravedlivé. Jenže pokud za zastupování nejsou advokáti adekvátně zaplaceni, nevyplatí se jim posílat koncipienta na výslechy, nevedou řádnou obhajobu, je lepší se na to vykašlat, když se jim nemůžeme věnovat sto procent,“ podotkl Němec.

Tarif navíc také upravuje i výši náhrady nákladů řízení, kterou soud přiznává úspěšnému účastníkovi v civilním sporu. „Klientům pak přiznaná částka nepokryje skutečné náklady na advokáta. Už teď odmítáme klienty, kteří se soudí o menší částky, třeba kolem 30 tisíc, i kdybychom věděli, že ve sporu budeme úspěšní. Klient totiž na něm stejně bude tratit,“ podotkl Němec.

ČAK se s ministerstvem spravedlnosti úpravu advokátního tarifu vyjednat. „Od roku 2006 přesáhla souhrnná inflace již 60 procent. Pokud nedojde k urychlené valorizaci, hrozí, že budou advokáti odmítat ustanovování ex offo, nebo budou z advokacie odcházet. Tím se bude zhoršovat dostupnost právních služeb pro běžné občany,“ řekla Novotná.

Ministerstvo spravedlnosti zvýšení tarifu advokátům navrhlo vyhláškou, ta se ale nepodařila zatím prosadit. Právě resort financí se proti návrhu ohradil, protože by náklady na advokáty vzrostly z 588 milionů korun, které ministerstvo spravedlnosti vyplatilo na odměnách loni, o 590 milionů.

„Diskutujeme nad tím. Nepovedlo se nám prosadit náš návrh, ale nyní jsme vytvořili pracovní skupinu se zástupci justice a České advokátní komory a připravujeme nové znění,“ řekl náměstek Antonín Stanislav.

Podle něj že zvýšení zřejmě nebude takové, jaké resort původně chtěl. Stanislav ale podotkl, že by nový advokátní tarif mohl stihnout vejít v platnost od roku 2024.

X X X

Zemřela výtvarnice a signatářka Charty 77 Juliana Jirousová. Bylo jí 79 let

Ve věku 79 let zemřela výtvarnice a signatářka Charty 77 Juliana Jirousová. O úmrtí informovala na sociální síti X Knihovna Václava Havla. Jirousová tvořila zejména obrazy světců. Byla druhou manželkou výtvarného teoretika a kritika, historika umění, básníka českého undergroundu a kulturního publicisty Ivana Martina Jirouse.

Juliana Jirousová v roce 2013 | foto: Česká televize  Jako na „mimořádnou ženu a s pozoruhodným osudem“ vzpomněl v sobotu na Julianu Jirousovou i ministr kultury Martin Baxa (ODS). „Je spojená s fenoménem Staré Říše a Josefa Floriana, manželka Ivana Martina Jirouse a matka dvou dcer, o něž pečovala v dlouhých letech manželova věznění. Čelila permanentnímu zájmu státní bezpečnosti,“ napsal na síti X.

Čelila permanentnímu zájmu státní bezpečnosti.
A také autorka působivých obrazů křesťanské spirituality. Její Tomáš Akvinský a Anežka Česká se na mě ze zdi zkoumavě a s laskavostí dívají každý den.
Ať odpočívá v pokoji.

„Její Tomáš Akvinský a Anežka Česká se na mě ze zdi zkoumavě a s laskavostí dívají každý den. Ať odpočívá v pokoji,“ dodal.

Juliana Jirousová se narodila do silně věřící rodiny. Jejím dědečkem byl významný katolický myslitel a vydavatel Josef Florián ze Staré říše u Jihlavy. Umělecké nadání zdědila po rodičích, akademickém malíři Otto Stritzkovi a malířce Marii Floriánové. Po maturitě nesměla z politických důvodů dál studovat a začala malovat obrazy.

V roce 1972 se poznala s Jirousem, jehož si v roce 1976 vzala. Jirous patřil k předním disidentům a v době komunismu byl z politických důvodů často vězněn. Juliana Jirousová, která spolu se svým manželem podepsala Chartu 77, se pak sama starala o dvě dcery. Jirous zemřel v listopadu 2011, jeho první žena – básnířka, historička umění a signatářka Charty 77 Věra Jirousová v únoru téhož roku.

X X X

Pohlavní nemocí se lze nakazit všude, míní lékaři. Varují před sexuálním turismem

Ze sexuálně přenosných nemocí jsou podle lékařů nejčastější genitální bradavice, kapavka a chlamydiové infekce. Nechráněný styk ale může vést také k přenosu žloutenky B nebo C, syfilidě nebo viru HIV. Lékaři z Fakultní nemocnice Bulovka (FNB) také varují, že riziko je vyšší při náhodném nechráněném styku, na dovolené a při sexuální turistice, za kterou lidé míří hlavně do Asie.

 „Pakliže má člověk nechráněný pohlavní styk v rámci placené sexuální služby nebo s náhodným partnerem, nelze žádný takový kontakt označit za bezpečný nebo nerizikový. Ať k němu dojde kdekoli na světě,“ uvedl vedoucí Národního HIV/AIDS centra na Klinice infekčních nemocí Fakultní nemocnice Bulovka David Jilich.

Počty nakažených pohlavně přenosnými chorobami stát eviduje v Registru pohlavních nemocí. Poslední souhrnná informace ale byla zveřejněná za rok 2018. Evidováno tehdy bylo 787 případů syfilis a 1 429 případů kapavky.

Častěji se reportuje o žloutence nebo nových případech HIV. Akutní hepatitidu B loni podle údajů Státního zdravotního ústavu lékaři diagnostikovali u 48 osob, hepatitidu C u 921 osob. Nových případů HIV bylo loni 292. Opičích neštovic bylo v ČR zaznamenáno loni 71 případů.

Podle primáře Dermatovenerologické kliniky FNB Filipa Roba se počty nejčastějších nákaz přes léto obvykle nezvyšují. „Kategorie pohlavně přenosných chorob je opravdu hodně široká a pestrá. Pomýšlet by na ně měli lékaři i z jiných odborností. Klíčové jsou ale také lékařem správně položené otázky, které pravděpodobně budou choulostivé nebo i nepříjemné,“ popsal Jilich. Lidé se podle něj často stydí jít k lékaři a situaci pravdivě popsat.

Varoval, že nakažený nemusí pociťovat žádné příznaky. „O to je to záludnější a nebezpečnější, protože když nakažený o infekci neví, může ji rozšířit i na další osoby. Jindy se příznaky dostaví, ale s poměrně velkým zpožděním,“ dodal. Navíc se lidé mohou nakazit i dvěma či více pohlavně přenosnými nemocemi najednou.

U většiny z nich není nutná hospitalizace. Výjimkou je syfilis, kde je zákonem nařízená izolace. „Nakažené osoby mají po určitou dobu, tedy dokud jsou infekční, legislativně nařízený zákaz nechráněného pohlavního styku, aby nemohli nikoho dalšího nakazit. Ale například v domácnosti, na pracovišti, v hromadných dopravních prostředcích a podobně není potřeba podnikat žádná speciální opatření,“ popsal.

Léčba podle něj rychle zvrátí onemocnění do stavu, kdy se nikdo další nakazit nemůže. „Je-li léčba zahájena správně, bakterie, viry nebo parazitární organismy hynou a přestávají být infekční. V případě HIV a virových hepatitid to nějakou dobu trvá, ale je běžnou součástí naší praxe, že automaticky všechny pacienty přesně instruujeme, jak se mají chovat,“ doplnil.

X X X

Převaděči migrantů přesedli do lepších aut, splácejí tak leasing, říká policista

Už přes rok Česká republika čelí náporu migrantů. S tím také stoupá počet převaděčů, kteří migranty nelegálně za nemalé peníze převáží do západní Evropy. Vedoucí Ředitelství služby cizinecké policie (ŘSCP) Václav Drda v rozhovoru přibližuje historky ze zadržení převaděčů či změnu jejich chování. „Situace se za několik posledních let diametrálně změnila,“ říká v rozhovoru policista.

 X Jak dlouho sloužíte a co všechno máte již za sebou?

V současné době jsem vedoucím oddělení. Na této pozici jsem od roku 2019, nicméně před tím jsem na oddělení působil jako řadový policista. U policie jsem nyní čtyřiadvacátým rokem. Jako nováček jsem nastoupil ke službě pořádkové policie v Plzni, kde jsem byl tři roky.

Poté jsem přestoupil k cizinecké polici ještě za doby liniově řízených Oblastních ředitelství cizinecké policie, u které jsem setrval na několika pozicích až do konce roku 2015. Od roku 2016 jsem využil příležitosti působit na ŘSCP, takže se považuji za ryzího „cizináře“.

X Čím se vaše oddělení primárně zabývá?

Oddělení, na kterém pracuji, je organizačním článkem na ŘSCP. Slouží nás tu čtrnáct. Jednu část tvoří policisté, kteří jsou celý policejní život „cizináři“. Ta druhá část dříve sloužila na ostatních útvarech policie, což je z mého pohledu výhoda, jelikož do naší problematiky vnáší jiný vhled, což mnohdy nabízí jiné řešení situací.

Nejvíce úsilí věnujeme převaděčství

X Co je vlastně Oddělení šetření trestné činnosti a dokumentace?

Odpovídá za metodické řízení a koordinaci úkolů služby cizinecké policie na úseku odhalování trestné činnosti přeshraničního charakteru, odhalování a zabraňování ilegální migrace, nelegální zaměstnanosti a zjišťování cizinců, kteří neoprávněně pobývají na území České republiky.

Posledních pár let nejvíce úsilí věnujeme činnosti směrované k řešení nelegální migrace, tedy převaděčství.

Získáváme poznatky z činnosti služby cizinecké policie, opatřujeme důkazy a důkazní materiály při podezření z přeshraniční trestné činnosti, zejména v souvislosti s obchodováním s lidmi, s přepravou osob a zboží nelegálním způsobem nebo k trestné činnosti cizinců a na cizincích páchané.

Samozřejmě udržujeme úzkou spolupráci jak s krajskými ředitelstvími policie, tak ostatními útvary, celníky, úřady práce a dalšími orgány veřejné moci.

Klíčová je pro nás samozřejmě spolupráce s kolegy ze sousedních států. Tyto poznatky nám asi nejvíce pomáhají při boji s odhalováním a objasňováním trestné činnosti v souvislosti s nelegální migrací osob. Z výčtu uvedených úkolů je jasné, že naši policisté vykonávají službu jak v terénu, tak i za stolem v kanceláři. Samozřejmě většinu baví ta terénní práce, než administrativa.

V letošním roce bylo do 13. srpna zjištěno celkem 123 převaděčů. Jednalo se zejména o řidiče motorových vozidel, přičemž v roce 2022 bylo v období ledna až celého měsíce srpna zjištěno 49 převaděčů.

Situace se diametrálně změnila

X Kdo je pro vás převaděč a jak jej můžete vypátrat?

Kdo je převaděč? To je dobrá otázka, ve vztahu k trestnímu zákoníku je to samozřejmě jasné. Za mě osobně je to pouze někdo, kdo parazituje na cizím neštěstí.

A jak dospět k závěru, že tento člověk je převaděč? Tak to je soubor konkrétních postupů, které vám opravdu, zejména z taktických důvodů, neřeknu. Obecně řečeno, jedná se o soubor vlastních postupů a opatření, spolupráce se zahraničními partnery a dalšími složkami policie. Velice důležitá je důvěra, jakou máte u zahraničních partnerů. V tomto směru máme obrovské štěstí na kolegy zejména ze Slovenska a Německa.

X Změnilo se za poslední dobu chování převaděčů?

Situace se za několik posledních let diametrálně změnila. Zaprvé, dříve byla preferována k přepravě migrantů kamionová doprava, dodávky a pak osobní auta.

Dnes jsou na prvním místě osobní auta a dodávky. A to mění i řidiče. Dříve řidiči kamionů, v podstatě zaměstnanci přepravních společností a v osobních autech zejména řidiči ze sociálně slabších skupin, kdy tato skupina využívala starší vozidla.

V současné době jsou využívaná zánovní vozidla a činnost je dobře organizována. Není výjimkou, že v jeden den bylo v registru vozidel zaregistrováno nové BMW X a ihned ten samý den se vydalo převážet migranty. Touto činností splácí většinou leasing vozidel. Co se ale zásadně změnilo, je chování převaděčů.

Zde už se nebavíme pouze o řidiči, který poslušně zastaví hlídce na silnici. Je bohužel čím dál více případů, kdy se převaděč snaží ujet hlídce a to mnohdy nebezpečnou a bezohlednou jízdou, kterou ohrožuje sebe i ostatní ve vozidle. Není výjimkou, že jízda končí až po nehodě vozidla se zraněním posádky.

Sympatie si nemůžeme dovolit

X Kde se s převaděčem může obyčejný člověk setkat?

Dá se říct, že na převaděče můžete narazit jako na jakéhokoliv jiného člověka – například na řidiče, který veze rodinu s dětmi. Člověka, který se touto problematikou nezabývá, by ani nenapadlo, že se jedná o migranty.

Jak se mění práce a postupy policie, tak se samozřejmě mění i praxe na druhé straně. Převaděči se neustále snaží přijít s něčím novým, nebo se přinejmenším přizpůsobit a být zase o krok před námi. Je to jako hra kočky s myší.

X Byli vám někteří sympatičtí, jak k nim přistupujete?

Sympatie si v tomto směru nemůžeme dovolit, i když si pamatuji případ, kdy jel migrant, který měl povolený pobyt v Německu a vezl si z Maďarska pouze svoji rodinu. V tomto případu jsem ho chápal jako otce rodiny a ne jako převaděče. Administrativně se ale případ zpracoval jako každý jiný a o následcích rozhodl soud.

X Zažil jste v souvislosti s převaděčstvím nějakou vtipnou historku?

Asi nejvtipnější reakce převaděče byla, když nám jako řidič kamionu otevřel nákladový prostor, rychle ho zase zavřel a povídá „ pojďte se podívat, jsou tam nějací lidé“. Tomu by se dalo možná uvěřit, kdybychom uvedené vozidlo neměli zmapované a potvrzené, že veze migranty.

X Co převaděčům v případě zadržení hrozí?

Co se trestů týká, jestliže jde o základní skutkovou podstatu, tak tady může pachatel dostat trest až na dvě léta. Dále se tresty stupňují podle závažnosti okolností a jednání samotného pachatele. Zejména se posuzuje, zda šlo o organizovanou skupinu, či způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo dokonce smrt. V takovém případě může být trest až na patnáct let.

  Co mají dělat lidé, když mají podezření, že na převaděče narazili?
Jednoznačně to co nejdříve oznámit policii.

X Co byste vzkázal potencionálním převaděčům?

Každý člověk, který nad tímto uvažuje, si zadělává na velký, ale velký problém a nedochází mu možné následky, které může způsobit nejen sobě, ale i dalším lidem.

A ještě jedna podstatná a důležitá věc. Převaděči nemusí jeho protiprávní jednání vycházet neustále. Každé takové „pašování“ musí mít zas a znovu strach, že ho dostaneme. Nám ho stačí dostat jenom jednou a to se nakonec povede.

X X X

Policie eskortovala do Česka obžalovaného z podvodů. Skrýval se na jachtě u Korfu

Policie v pátek eskortovala z Řecka do Česka muže obžalovaného z úvěrových podvodů s miliardovou škodou. Na webu policie o tom informoval mluvčí policejního prezidia David Schön. Řečtí policisté muže zadrželi na konci července na lodi nedaleko ostrova Korfu. Případ podle Schöna souvisí se spořitelním družstvem.

 „Po třech týdnech v řecké vazbě je od včerejšího večera muž v pražské policejní cele, kam ho z letiště převezli pražští pátrači. Eskorta z Athén do Prahy proběhla bez komplikací a provedli ji Air Marshalové cizinecké policie,“ řekl dnes mluvčí.

Muž se podle Schöna dlouhodobě vyhýbal trestnímu řízení a v březnu letošního roku se začal skrývat. Soudy proto vydaly příkaz k jeho zatčení, policisté následně zjistili, že se skrývá v zahraničí. „Na začátku dubna tak byl na uprchlíka vydán i Evropský zatýkací rozkaz, který umožňuje rychlé a efektivní provádění nezbytných úkonů na území EU, včetně zadržení muže v zahraničí,“ uvedl Schön.

Indicie podle mluvčího vedly nejprve do Německa, Chorvatska a nakonec i do Řecka. „Vzhledem k tomu, že získané informace stále více ukazovaly na to, že se muž skrývá v Řecku a k pohybu i úkrytu využívá loď, která v jeho životě hrála již dříve významnou roli, stalo se běžnou součástí práce kriminalistů i každodenní využívání veřejně dostupných aplikací ke sledování pohybu lodí na moři,“ popsal mluvčí. Prověřili i rodinu obžalovaného muže a jeho dřívější vystupování v médiích.

Čeští policisté tak museli sledovat jachtařské diskusní stránky a spolupracovat i s řeckou pobřežní stráží, která muže nakonec v pondělí 31. července na lodi několik desítek metrů od pobřeží ostrova Korfu zadržela.

Identitu zadrženého Schön neupřesnil. V souvislosti s případem údajného tunelování Metropolitního spořitelního družstva (MSD) policie podle serveru Seznam Zprávy pátrala po třiašedesátiletém Jiřím Liškovi obžalovaném z úvěrového podvodu.

X X X

Středověká Praha bývala významným trhem s otroky. Končili za Pyrenejemi i v Africe

Ve druhé polovině desátého století byla Praha patrně nejvýznamnějším trhem s otroky zaalpské Evropy. V moderních dějinách Češi nebyli otroky ani otrokáři. Řekli to historici Jan Zelenka a Jan Slavíček z Historického ústavu Akademie věd ČR u příležitosti mezinárodního dne památky obětem obchodu s otroky, který vyhlásilo UNESCO v roce 1998.

V novověku podle Slavíčka české země otrokářství nikdy nezažily, lidé nebyli vlastněni, ačkoliv jejich podmínky se otroctví někdy blížily.

„Otroci představovali důležitý, možná dokonce nejdůležitější exportní artikl Velkomoravské říše a to samé platí pro vznikající ‚říši‘ přemyslovských panovníků. Ve druhé polovině desátého století se Praha stala patrně nejvýznamnějším trhem s otroky zaalpské Evropy. Kvantifikovat množství prodaných otroků však není možné ani přibližně,“ řekl Zelenka.

„Jistě víme, že se do Prahy sváželi zajatci z přemyslovských výbojů, které směřovaly zejména do oblasti východní Evropy. Prodej válečných zajatců či odsouzenců a provinilců do otroctví byl ostatně běžnou zvyklostí i v mladší přemyslovské době,“ dodal.

Ve středověku byli podle Zelenky Češi i otrokáři, a to jak ve smyslu využívání otrocké práce, tak tím, že uvrhali lidi do otroctví. Otrocká práce se využívala především na knížecích statcích, či obecně statcích elity. Míra zastoupení otroků patrně nebyla taková jako jinde, například v Bavorsku.

Středověk je tradiční označení části dějin, především těch evropských. Ohraničuje se pádem Západořímské říše koncem pátého století a objevením Ameriky v roce 1492, které se považuje za symbolický začátek novověku.

„Otroci získaní na pražském trhu směřovali zejména na Pyrenejský poloostrov, do córdobského chalífátu, odtud ale zřejmě putovali také dál na africké území. Slovanští otroci se nicméně dodávali rovněž na byzantské trhy,“ řekl Zelenka.

Jako národ se Češi na otrokářství nepodíleli

Prodej lidí do otroctví byl a dodnes v některých kulturách je formou trestu, jinak tomu nebylo ani v českých zemích. „Prodej do otroctví, v českém prostředí zejména do Uher, byl standardní formou trestu. Zde je třeba mít na paměti, že justice ve středověkém období nezajišťovala pouze výkon práva, ale představovala rovněž významný zdroj příjmů z pokut či právě z prodeje do otroctví,“ řekl Zelenka.

V období moderních dějin pak otroctví v jeho původním významu, tedy že člověka někdo vlastnil, podle Slavíčka už v českých zemích nebylo. Moderní dějiny se zabývají studiem událostí především devatenáctého a dvacátého století.

Koncentrační tábory, které existovaly ve dvacátém století, je podle Slavíčka možné označit za něco, co se otroctví blížilo. Zřizovali je nacisté a později komunisté v takzvaném stalinistickém období.

Na africkém otrokářství se podle Slavíčka Češi jako národ nepodíleli. České země ovšem byly součástí evropského systému hodnot, mezinárodních vztahů a ekonomiky, který sice otrokářský systém nestvořil, ale zdokonalil ho a využíval.

„A také je samozřejmě pravděpodobné, že někteří Češi se v zahraničí účastnili otrokářského systému, ať již jako žoldáci, námořníci, či třeba obchodníci, ale vždy pod systémem cizí země,“ řekl.

X X X

Hitlerovi výrazně pomohly řečnické schopnosti. Podívejte se, jak zmanipuluje dav několika větami

Adolf Hitler měl mnoho dobrých podmínek, které vedly k mocenské pozici. Jednou z nich byly jeho řečnické schopnosti.

Když v roce 1919 vstoupil do malé nacistické strany, byl to rozhněvaný mladý muž, jehož nepřijali na uměleckou školu pro nedostatek talentu. Následně přišel o rodiče i domov, a tak se zatvrdil a ještě více utvrdil v nacionalistických, rasistických a antisemitských názorech. V NSDAP svůj řečnický talent uplatnil, dokázal do strany nalákat další množství členů a do roku 1923 ji prakticky vedl. Stále byl ale v očích veřejnosti „jen“ extremistou, třebaže si v listopadu 1923 věřil na mnichovský puč. Ten ale nedopadl a Hitler skončil ve vězení, kde nadiktoval svůj slavný Mein Kampf.

 Na výsluní ale Hitlerovi pomohla hospodářská krize, díky níž se NSDAP vypracovala v jednu z nejsilnějších politických stran, posilující i díky Hitlerovu citu pro vše, co chtěli zlomení němečtí občané slyšet. Ukázku jeho řečnických schopností můžete vidět v pořadu Justice ve službách teroru na Prima Zoom. V ukázce cílí na určité ztotožnění se s cílovou skupinou, což byla v zásadě dělnická třída. Ve své rétorice vyjadřoval jak agresi vůči Židům, tak pohrdání vzdělaností a vyššími vrstvami. Okruhy právníků a umělců extremismu tolik neholdovaly, a tak se musely stát nepřáteli.

 Hitler nicméně i tak pochopil, že s právníky, lékaři a dalšími příslušníky vzdělanější vrstvy musí počítat, a tak nabízela NSDAP vhodné pozice, které by lidi s vysokoškolským vzděláním zachránily od hrozící nezaměstnanosti a chudoby. Třebaže vzdělanci pohrdali populismem, zjevný výběr mezi absolutní chudobou a lukrativní kariérou je nenechal váhat příliš dlouho. I díky tomu se NSDAP podařilo zcela ovládnout Německo a na nějakou dobu i další části Evropy.

X X X

Zlatá Davidová. Biatlonistka ovládla na letním mistrovství světa závod s hromadným startem

Markéta Davidová vyhrála na mistrovství světa v letním biatlonu závod s hromadným startem a zkompletovala v Osrblie českou medailovou sbírku. V minulých dnech na Slovensku získal Tomáš Mikyska stříbro v supersprintu a Tereza Vinklárková bronz ve sprintu.

Česká jednička Davidová se dočkala svého prvního cenného kovu na letošním MS díky zlepšené střelbě oproti předchozím závodům. Z dvaceti pokusů minula jen jednou a druhou Tuuli Tomingasovou z Estonska porazila o 8,1 sekundy.

 „Dnes jsem ráda hlavně za střelbu, kterou jsem si snažila pohlídat. Ale jinak to bylo těžké,“ řekla České televizi Davidová, jež se na MS na kolečkových lyžích stala mistryní světa potřetí a celkově v seniorské kategorii vybojovala sedmou medaili. „Každé vítězství nebo stupně vítězů se počítají, nebylo to zadarmo. Ale samozřejmě letní závody jsou něco jiného než zima,“ dodala mistryně světa z vytrvalostního závodu na sněhu z roku 2021.

 Do první desítky se vešly ještě Tereza Voborníková, Lucie Charvátová a Jessica Jislová, které se v tomto pořadí seřadily od pátého místa.

Mužský závod s hromadným startem skončil už v úvodu pro medailistu z pátečního supersprintu Mikysku, jenž si ve sjezdu vykloubil čéšku v koleni a skončil péči zdravotníků. „Zítra podstoupí důkladnější vyšetření. Jde o jeho operované koleno, u kterého vyskočila čéška. Vrátila se zpátky, ale nevíme, jestli třeba nepovolil nějaký vaz, protože se mu udělala tvrdá boule a vrže mu v tom. Doufejme, že bude v pořádku a zranění neohrozí jeho přípravu,“ uvedl na svazovém webu sportovní ředitel Ondřej Rybář. Nejlepší z Čechů byl na 15. místě Jonáš Mareček, vyhrál Ukrajinec Taras Lesjuk.

X X X

Oštěpař Vadlejch vybojoval na světovém šampionátu bronz. Ve finále přehodil 86 metrů

Oštěpař Jakub Vadlejch získal na atletickém mistrovství světa v Budapešti bronz výkonem 86,67 metru. Lepší byli jen olympijský vítěz Níradž Čopra z Indie a Aršad Nadím z Pákistánu. Pro českou výpravu je to druhá medaile po bronzu smíšené štafety z prvního dne mistrovství.

 Vadlejch zahájil světové oštěpařské finále hodem na 82,59 metru. V druhé sérii se pak zlepšil na 84,18 metru a dostal se na chvíli do vedení. Záhy ho ovšem přehodil nejprve Ind Neeraj Chopra, jehož náčiní dolétlo až na 88,17 metru a následně i Němec Julian Weber, jehož oštěp se zapíchl na 85,79 metru.

Odpovídat tak musel opět Vadlejch. Mezitím se ovšem ještě vložil do boje o cenné kovy pákistánský černý kůň soutěže Arshad Nadeem, který si v ten pravý moment výrazně posunul své sezónní maximum až na 87,82 metru a rázem byl průběžně druhý.

Po třech sériích tak Vadlejch figuroval na nepopulární čtvrté příčce. Jenže v páté sérii svěřenec Jana Železného zabojoval a dokázal se zlepšit na 86,67 metru, což znamenalo úspěšnou obhajobu bronzové medaile. Na první dvou pozicích se už nic nezměnilo. Světový titul náleží Neeraji Choprovi z Indii díky výkonu 88.17 a možná trošku překvapivý bronz získal Pákistánec Arshad Nadeem za 87,82 metru.

Ingebrigtsen se na pětikilometrové trati se dlouho držel v závětří, ale v závěru dokázal dokonale využít svou mílařskou rychlost. Ve finiši měl nejvíc sil a těsně porazil Španěla Mohameda Katira, který ho letos připravil o evropský rekord. Vyhrál v čase 13:11,30, pětku přitom běžel letos poprvé až v budapešťském rozběhu. Třetí doběhl Keňan Jacob Krop a k loňskému stříbru přidal bronz.

V běhu na 800 metrů se na stupních vítězů sešly stejné závodnice jako loni v Eugene, jen v jiném pořadí. Tehdy bronzová Moraaová měla tentokrát nejlepší závěr a zvítězila v osobním rekordu 1:56,03. Třetí stříbro v řadě si po olympiádě v Tokiu a MS v Eugene přivlastnila Britka Keely Hodgkinsonová. Obhájkyně zlata a olympijská vítězka Američanka Athing Muová doběhla až třetí. Američané v Budapešti ovládli štafetu, Lyles na mistrovství získal třetí zlatou medaili

 Muová nechtěla riskovat kolizi uprostřed běžeckého pole, která ji málem vyřadila už v rozběhu. Od začátku vyrazila do čela a celý závod odtáhla. V cílové rovince ji ale dvě soupeřky přesprintovaly.

Ve steeplu se starala o tempo světová rekordmanka a mistryně světa z roku 2019 Beatrice Chepkoechová a především její zásluhou diváci viděli jeden z nejrychlejších překážkových běhů všech dob. Yaviová, která také pochází z Keni, v posledním kole zaútočila a po dvou čtvrtých místech na předchozích šampionátech vybojovala zlato.

Bolová si spravila chuť

Američtí čtvrtkaři vyhráli od roku 2005 devět z deseti štafet na mistrovství světa, jen v roce 2017 prohráli s Trinidadem. Do finále postavili Justina Robinsona ze zlatého mixu, třetího a čtvrtého z individuální čtvrtky Quincyho Halla a Vernona Norwooda a jako finišmana překážkáře Raie Benjamina. Výsledkem byl nejlepší letošní čas 2:57,31. Druhá doběhla štafeta Francie a třetí britští mistři Evropy.

Američanky se čtyřmi běžkyněmi s časy pod 50 sekund by těžko měly konkurenci. Jenže v rozběhu byly diskvalifikovány za chybnou předávku. Do posledního úseku vbíhala Jamajka s velkým náskokem, ale vítězka překážkářské čtvrtky Bolová ztrátu smazala a doběhla si pro druhé zlato.

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Autor a jeho autorem je autor. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.