Tak se chová Fiala a spol. kteří nikdy nepodnikali a nemuseli počítat s každou korunou, aby firma nezkrachovala. Fiala neměl zřejmě nikdy nouzi o peníze, a teď, když se dostal po exprezidentovi Klausovi do čela ODS a teď vidí ještě větší možnosti rozhazování miliard, pustil se do toho, protože mu v tom zatím nikdo nebrání.

Fiala neposlechl exprezidenta Václava Klause, který ho varoval před rozhazováním miliard na válku na Ukrajině, protože je to válka Západu, USA, Anglie, Francie, Německa a spol. proti Rusku. A zbytečně tam umírají tisíce lidí a Ukrajina je ničena.

Fiala sám nezkusil, jak se musí ohánět řemeslník, aby si vydělal na živobytí, bydlení, pracovní zařízení, auto na dopravu, materiál na zakázky, peníze na daně, dovolenou, nemocenskou… Kdo sedí ve vládě, nebo je poslancem, senátorem, všechno má zajištěné, a měsíčně má přes stotisíc. To všichni obyčejní lidé, i pracovníci firem, zemědělci, pošťáci, zdravotníci a policisté atd. nemají. A teď by měli řemeslníci a spol. ještě mnohem více platit státu, aby měl Fiala a spol peníze na zadluženou ČR.

Co budou mít lidé z toho, když půjdou později do důchodu? To už budou jen čekat na krematorium, protože budou zničeni celoživotní prací? Držme se toho, co v ČR zavedl dr. Husák, Dubček a spol., a měl by to podpořit i prezident generál Pavel, protože dobře poznal i dr. Husáka.

Právem jsou velké protesty obyvatel celé Francie, protože nechtějí jít později do důchodu. A v ČR by se mělo jít ještě o tři až čtyři roky později. To může prosazovat jen Fiala a spol., kteří ještě skutečně pořádně nepracovali a nepracují.

X X X

ANDOR  ŠÁNDOR:  DŮCHOD  ČEKÁRNA  NA   KREMATORIUM

Ať si chlapci zkusí žít za 20 tisíc, kdy se z penze stává čekárna na krematorium, tepe vládu generál Andor Šándor za omezení valorizace důchodů.

Návrh novely s omezením připravované červnové mimořádné valorizace penzí se vláda chystá schválit v pondělí. Podle normy by přidání kvůli inflaci mělo být nižší jen jednorázově. Sněmovna by o něm měla rozhodovat na mimořádné schůzi 28. února. Politici opozičních hnutí ANO a SPD navrhovanou změnu kritizují a odmítají ji podpořit.

Redakce ŽivotvČesku.cz oslovila politického komentátora a bezpečnostního experta Andora Šándora (65), jak se na »horké téma«, které nedělá radost řadě penzistů, dívá. Z jeho slov vyplynulo, že reforma penzí je nutná, druhou stránkou věci je, že současné řešení je zejména po stránce komunikace vlády netaktní a postrádá odbornost.

Podle nynějších pravidel by se měl od června zásluhový procentní díl penzí zvýšit kvůli inflaci o přírůstek cen za období od loňského července do letošního ledna. Ministerstvo práce v podkladech k novele uvedlo, že ceny rostly o 11,5 procenta a průměrný starobní důchod by se zvedl o 1770 korun. Letos by tak bylo potřeba 34,4 miliardy korun navíc. Vláda se ve středu shodla na omezení valorizace. Podle návrhu by se zásluhová procentní výměra měla od června zvednout o 2,3 procenta a k tomu všem ještě o 400 korun. Průměrný starobní důchod by se navýšil o 760 korun. Stálo by to 15 miliard navíc. Výdaje budou na dluh.

„Jako pracující penzista mohu říct, že důchodovou reformu potřebujeme již řadu let. Průběžný systém se vyčerpává a od doby, kdy Vladimír Špidla (od července 2002 do června 2004 byl premiérem České republiky) říkal, že zdroje jsou, se ukazuje, že nejsou. Počet důchodců, který narůstá, versus prodlužování se doby dožití je tak komplikací. Jak problém uchopila stávající vláda, mi přijde nešťastné. Nevím, zda věk »vystřelený« do médií ministrem Jurečkou byl pokusný balónek, co to udělá a co ne. Teď se však důchodová reforma po mém soudu dostává z odborné roviny do politické. To znamená, že opozice to využije velmi tvrdě vůči vládě, což slyšíme od paní Schillerové a dalších, jak je vláda asociální a podobně,“ uvedl pro ŽivotvČesku.cz generál v záloze Andor Šándor, který vnímá, jak se opozice snaží urvat cenné body kritikou rozhodnutí vlády.

Opoziční ANO a SPD míní, že navrhovaná změna by mohla být protiústavní. Ministr financí Zbyněk Stanjura (58) označil vyjádření opozice za folklor, protiústavnosti se neobává.

Návrh novely by měla vláda schvalovat v pondělí na mimořádném jednání na dálku. Poté ho chce poslat do Sněmovny, která by o něm měla jednat 28. února na mimořádné schůzi.

„Jak je to vládou podané, je risk antagonizace řady penzistů, kteří stávající vládu volili. Ono je hezké říkat, že penze rostou, ale s tím rostou brutálně i náklady. A ať si to ti chlapci zkusí žít za 20 tisíc měsíčně, kdy pro řadu penzistů se z toho stává nepříjemná čekárna na krematorium. Vládní představitelé by si měli uvědomit, že takto se to nedá dělat, takto se to hlavně nedá komunikovat.

Jedna věc je, že reforma penzí je potřebná, nejsem odborník a nevím, jak to udělat, ale nemůže se to takto komunikovat. Je to současně i v rozporu s programovým prohlášením stran, dokonce premiér Petr Fiala v listopadu tvrdil, že žádná změna valorizací nebude, najednou je. Nevíme, zda jde o názorovou neschopnost ministrů držet nějaké téma alespoň čtvrt roku, což zároveň nesvědčí o tom, že by vláda věděla, jak díry ve státním rozpočtu zalátat. Je však potřeba říct, že ne všechny díry jdou na její vrub,“ dodal pro ŽivotvČesku.cz politický komentátor Andor Šándor.

Podle ministerstva práce rozhodnutí diskriminační a svévolné není. Resort v podkladech uvádí, že střední a vyšší důchody porostou méně ve prospěch nižších penzí. Podle autorů návrhu je ale omezení jednorázové a zachovává se pravidlo, že vyšší penze vzrostou o vyšší částku, i když dočasně méně.

Penzi od České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) pobíralo na konci minulého roku přes 2,84 milionu lidí, z nich 2,37 milionu mělo důchod starobní. Průměrná starobní penze v lednu činila podle ministerstva 19.438 korun. Své důchodové systémy mají pak i resorty vnitra, obrany a spravedlnosti.

X X X

V  NĚMECKU  JAKO  ZA  HITLERA,  TYČEMI  NA  POLICISTY

X X X

V  MAĎARSKU  VELVYSLANEC  AMERIKY

Haló v Maďarsku: Dorazil velvyslanec USA. S manželem a dětmi

David Pressman, ambasador USA v Budapešti, se ocitl na nepřátelském území. Zarážející na tom je, že Maďarsko je přitom členskou zemí Severoatlantické aliance a spojencem USA, napsal americký list The New York Times.

Vláda premiéra Viktora Orbána a provládní maďarská média na nového velvyslance často nevybíravě útočí. Pressman na sebe strhl jejich pozornost ještě před nástupem v Budapešti, když maďarská konzervativní média nezapomněla připomenout, že do Maďarska přicestuje se svým manželem a dvěma adoptovanými dětmi.

Dorazila paní velvyslankyně, tvrdil moderátor

Provládní portál Pesti Srácok označil nominaci Pressmana, který se otevřeně hlásí k homosexuální orientaci, za „zjevnou provokaci“. Moderátor provládní maďarské televize Hír TV mluvil o Pressmanovi pohrdavě jako o „paní velvyslankyni“.

Víc než osobní útoky však Pressmana zneklidňuje protiamerická kampaň a prokremelská propaganda v provládních médiích. Velvyslanec konstatoval, že při kontaktu s Maďary zjišťuje, že svou budoucnost nevidí ve spojenectví s Ruskem nebo Čínou.

Pressman v rozhovoru pro portál Politico konstatoval, že maďarští představitelé v souvislosti s konfliktem na Ukrajině často mluví o míru, ale nadále vyjadřují názory podporované ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

 Szijjártó: O jeho rady nestojíme

Péter Szijjártó, šéf maďarské diplomacie, ambasadorovi okamžitě vzkázal, že se vměšuje do vnitřních záležitostí Maďarska. „Je absolutně nepodstatné, co si pan velvyslanec myslí o vnitropolitických otázkách Maďarska, protože mu do toho nic není. Maďarsko je suverénní země, nepřijímáme guvernéry a místodržitele, které k nám posílají, aby nám řekli, jak máme žít v naší vlastní zemi. Ty doby už skončily,“ řekl Szijjártó v televizi ATV.

Pressman zareagoval na tato slova tweetem, že pokus Ruska o jednostranné překreslení hranic Evropy není možné považovat za domácí politický vývoj Maďarska.

Položil si také otázku, jak hájí zájmy Maďarska ochrana ruských oligarchů před unijními sankcemi. Budapešť se totiž zasadila o vyškrtnutí některých ruských oligarchů ze sankčního seznamu.

„Máme problém, když vidíme, co se přinejmenším jeví jako společné úsilí ze strany vysokých představitelů maďarské vlády a vládou kontrolovaného tisku při pokusech o diskreditaci velvyslance Spojených států,“ reagoval na konflikt Ned Price, mluvčí amerického ministerstva zahraničí.

X X X

Rusové podnikli nejpropracovanější úder na infrastrukturu

 Posledních několik dní bylo na frontě ve znamení jen malých změn. Až překvapivě stabilní je i situace kolem Bachmutu. Ruské síly také podnikly zřejmě jeden z nejpropracovanějších úderů na ukrajinskou infrastrukturu.

Článek

Od zveřejnění našeho posledního přehledu dění na ukrajinském bojišti došlo k dalšímu velkému ruskému vzdušnému úderu na Ukrajinu. Střely zasáhly cíle na severu a západě Ukrajiny a také infrastrukturu v Dněpropetrovské a Kirovohradské oblasti.

V některých detailech se útok od těch předchozích lišil a předcházela mu zřejmě obzvláště pečlivá příprava. Na ukrajinské obloze se objevily jak ruské drony, tak větší množství ruských balonů s tzv. odražeči, které zvyšují jejich viditelnost pro radary.

Obojí zřejmě mělo za úkol vynutit si reakci protivzdušné obrany, která by se tím připravila jak o munici, tak především odhalila svou pozici. Což by pak umožnilo Rusům lépe naplánovat trasy střel, nebo případně tyto protivzdušné systémy zničit. Z ruského hlediska by jistě pomohlo i to, kdyby obránci cítili nutnost po odhalení změnit pozice, protože to snižuje pravděpodobnost, že budou připraveni k akci další den.

Během samotného úderu 16. února pak ještě mezi odpálenými střelami byl i vyšší počet střel bez nálože, které také měly pomoci zbytku proniknout protivzdušnou obranou. A mezi odpálenými střelami byl vysoký podíl střel Ch-22 (typu, který zničil obytný dům v Dnipru), proti kterým nemá Ukrajina spolehlivou protizbraň.

Ve výsledku tak úspěšnost ukrajinské obrany byla procentuálně výrazně nižší než obvykle: zhruba 50procentní místo obvyklé cca 80procentní. Zároveň se ovšem nezdá, že by tento útok způsobil nějaké příliš vážné škody a situace v zásobování elektřinou je na Ukrajině lepší než třeba na konci loňského roku.

Podle energetické společnosti Ukrenergo v posledních dnech „není nouze“ o elektřinu. Situace rozhodně stále není úplně stabilní, ale v posledních dnech se většina obyvatel Ukrajiny nemusela potýkat s vynucenými odstávkami dodávek. Dokonce se snížil i dovoz elektřiny ze zbytku Evropy, protože velkou část poptávky je možné pokrýt z domácích zdrojů.

V tuto chvíli – brzy se to může změnit – se tedy zdá, že ruské nálety už nepůsobí škody rychleji, než se daří napravovat předchozí poškození. A to i díky tomu, že ruských úderů přece jen ubylo; dochází k nim méně často než na začátku zimy a rozsahem bývají také o něco menší.

Fronta

Na frontě nedošlo prakticky k žádným změnám v rozsahu držených území. Docházelo znovu k intenzivním bojům, ale situace je celkově o něco méně vypjatá a intenzivní než na začátku tohoto měsíce.

Z nejsevernější části fronty, kolem Kupjansku a Svatoveho, přicházely v posledních dnech zprávy pouze o relativně malých ruských útocích (hlavně v podání 138. motostřelecké brigády). Šlo ovšem o menší akce. Ukrajinské síly ovšem v této části fronty zůstávají v defenzivě a připravené na další vývoj.

Jak jsme popisovali minule, připravují se tu obranné pozice pro případ útoku nových ruských sil ze severu, tedy zpoza ruské hranice. Zda a případně kdy by k němu mohlo dojít, pochopitelně nevíme. Podle řady analytiků nedává taková snaha velký smysl, na druhou stranu například Charkov je skutečně blízko hranice s Ruskem, a pro Kreml tak může představovat lákavý cíl.

Ovšem vraťme se od spekulací k současné situaci na frontě: kolem Kreminny stále pokračují tvrdé boje. Na ukrajinské straně panují obavy, že se Rusové mohou pokusit znovu dobýt město Lyman, osvobozené na začátku října. Nic však zatím nenasvědčuje tomu, že by ruské síly přes neustálé útoky výsadkářů a dalších jednotek v tomto sektoru nějak výrazně postoupily od silnice P066, která vede od severu na jih podél fronty (a v některých místech ji vlastně tvoří).

Samozřejmě, nejrůznějších tvrzení se objevuje celá řada, v době přípravy článku ovšem nebyly k dispozici žádné spolehlivé důkazy, že by ruské síly dosáhly nějakého většího úspěchu, či naopak byly zatlačeny zpět.

Dále na jih ruské jednotky podnikají údajně neustále útoky na vesnici Bilhorivka, známou jako místo ruské snahy o překročení řeky Severní Doněc s katastrofálním výsledkem. Útočí na ni údajně za tří směrů, obránci prý zatím své výhodné postavení dokázali udržet. Není zřejmé, zda tento a další útoky v oblasti jsou míněny hlavně jako způsob, jak zabránit přesunu části ukrajinských jednotek na jiná místa fronty (tj. „zafixovat“ je na místě), nebo mají reálnou šanci na úspěch.

V úseku kolem města Bachmut panoval v posledních dnech (velmi) relativní klid. Boje stále probíhají, ovšem údajně s menší intenzitou než v uplynulém měsíci. Zároveň je ovšem nutné podotknout, že město je z ukrajinské strany uzavřeno pro civilisty i novináře, takže nezávislých zpráv z míst máme méně než obvykle.

V každém případě ovšem pokračuje ruská snaha o obklíčení města za severu a jihu současně – jen výsledky v posledních dnech zřejmě nejsou valné. V případě severní části fronty se na internetu stále živě debatuje o tom, zda ukrajinské jednotky drží, či nedrží obec Krasna Hora, tedy obec, která byla po pádu Soledaru klíčovou součástí obležení Bachmutu ze severu.

Debata je to ovšem nejspíše zbytečná. Ruské jednotky útočí na vedlejší Paraskoviivku, a dokonce ji v severní oblasti ovládají, takže v Krasne Hoře by obránci byli ve velmi nevýhodném postavení a snadno napadnutelní z několika stran. Dlouhodobě by se tu mohli udržet pouze těžko. V oblasti může docházet k výpadům a protiútokům až do Krasne Hory. Zvláště když podle některých zdrojů v posledních dnech roste význam nočních bojů, při kterých se jednotky s vybavením pro noční vidění mohou odvážit dále za protivníkovy linie.

V samotném městě se podle kusých dostupných informací ukrajinské jednotky stáhly za říčku Bachmutovku protékající východní částí města. Ruské síly je následovaly a zmocnily se několika bloků, hlouběji do města zřejmě nepostoupily.

Na jižní části bachmutské fronty se potvrdily informace o úspěšném lokálním protiútoku ukrajinských sil u Ivanivskeho. Ukrajinské jednotky díky tomu trochu zlepšily svoje taktické postavení, ale základní situace zůstává stejná. Ruské jednotky se dál pokoušejí postoupit severozápadním směrem, jen jejich protivníci mají o něco lepší obranné postavení než před týdnem.

Silnice T0504, která vede přes Ivaniske, je pro zásobování Bachmutu nadále určitě nepoužitelná. Obránci údajně ovšem zatím nouzí netrpí. K dispozici mají ještě jednu silnici z Časiv Jaru do Bachmutu a řadu polních cest. V současném poměrně chladném počasí jsou prý snadno použitelné i pro běžná kolová vozidla, a tak je volných cest do města dostatek. Uvidíme, jak se to změní s očekávaným příchodem teplejšího počasí, a tedy návratem bláta na bojiště.

Obecně se v posledních dnech situace kolem Bachmutu z ukrajinského hlediska alespoň prozatím stabilizovala. Největší tlak ruských sil, zdá se, prozatím pominul. Svou roli by mohlo hrát snad i to, že vagnerovci kolem Bachmutu údajně v posledních dnech trpí nedostatkem dělostřelecké munice. Byť význam těchto jednotek u Bachmutu klesá a většinu operací už vedou jednotky ruské armády, „vagnerovci“ měli stále v oblasti dlouhodobě nejlepší výsledky (alespoň co se týče získaného území, nemluvíme o ztrátách).

Pád Bachmutu se v tuto chvíli jeví vzdálenější než před několika týdny. V této souvislosti je zajímavé, že Jevgenij Prigožin, tedy majitel vagnerovců, odhadl, že ruské síly dokončí obklíčení Bachmutu v březnu nebo dubnu. Na přelomu roku tempo postupu ruských jednotek naznačovalo výrazně dřívější termín.

Zbytek fronty

Více či méně intenzivní boje pokračovaly i na dalších místech fronty, ovšem výhradně na těch již dobře známých. Ale jak jsme prozradili na začátku, k velkým změnám na frontě to nevedlo.

Jistý úspěch zaznamenaly ruské jednotky v obci Marjinka jihozápadně od Doněcku. Silným útokem se jim podařilo obsadit severní část vesnice, o kterou se bojuje prakticky od začátku války. Jestli to bude rozhodující úder a fronta se prakticky po roce přesune dále na západ, to ovšem uvidíme. Obec je tak zdemolována, že poskytuje pouze minimum opěrných bodů a dobře provedený protiútok by mohl linii fronty snadno zase posunout o něco zpět na východ.

Dále na jih u Vuhledaru jsou ruské jednotky podle všeho po necelých dvou týdnech pokusů o útok zřejmě stále zhruba ve svém výchozím postavení. Dosavadním výsledkem ruských snah jsou tedy určitě stovky a velmi pravděpodobně tisíce mrtvých a těžce raněných, zničenou techniku nepočítaje.

Ruské útoky stále pokračují v podobě malých pěchotních skupin, v posledních dnech se jich ovšem údajně už neúčastní příslušníci dvou brigád námořní pěchoty, které útok zahajovaly. Pokud by to opravdu tak bylo, znamenalo by to nejspíše jediné: ztráty těchto oddílů byly tak vysoké, že nemohou pokračovat v boji.

Brigády námořní pěchoty v ruské armádě mají maximální stav mužstva kolem dvou tisíc mužů. Zdaleka ne všichni přímo bojují, a tak jednotka může přijít jen o menší část mužstva, aby už nebyla bojeschopná. Byť nevíme, kolik mužů skutečně měly obě jednotky na počátku útoku, každá z nich velmi pravděpodobně přišla řádově o stovky mužů.

Ukrajinské ztráty na této části fronty budou patrně znatelně nižší, velká část útočníků se totiž nedostane vůbec na dostřel. A ruské dělostřelectvo v této oblasti zjevně to ukrajinské nedokáže „přestřílet“ (tedy potlačit nebo zničit).

Intenzivní nasazení ukrajinských děl v oblasti nejen ukázalo, jak účinná tato zbraň v obraně je. A také znovu probudilo v některých pozorovatelích strach, že Kyjev stále nemá k dispozici dostatečné množství nejen hlavní, ale především munice pro stávající artilerii. Spotřeba je ovšem pochopitelně přísně střežený údaj, a tak se můžeme opírat pouze o odhady a nepříliš konkrétní vyjádření ukrajinských či západních představitelů.

V Záporožské oblasti v posledních dnech pokračoval spíše útlum v bojové činnosti i v ostřelování. V Chersonské ukrajinské síly dokázaly zničit systém ruské protiletadlové obrany a následně pak provedly několik úderů v ruském týlu. Jedním cílem byla podle všeho základna ve Skadovsku, která leží cca 60 kilometrů jižně od Chersonu a podle ukrajinské rozvědky slouží k výcviku operátorů dronů Šáhid a jejich vypouštění.

X X X

CHURCHILL  SCHVALOVAL  KONCENTRAČNÍ  TÁBORY

PROTO  ANGLIE  DODÁVÁ  DNES  ZBRANĚ  I  NA  VRAŽDĚNÍ  LIDÍ  NA  UKRAJINĚ?

POLITICI  UKRAJINY  ZNEUŽÍVAJÍ  MOC,  OBOHACUJÍ  SE,  KUPUJÍ  SI  DRAHÁ  AUTA

TO  ZÁPADU  NEVADÍ,  USA,  ANGLII,  FRANCII,  NĚMECKU?

Schvaloval plyn i koncentrační tábory. Znáte odvrácenou stranu Winstona Churchilla?

 Winston Churchill byl jako politik vítězný a nekompromisní a je jedním z vítězů, kteří dohnali Hitlera k sebevraždě. Kdyby měl ale možnost, zplynoval by německé jednotky?

Ve filmu Poklad na Stříbrném jezeře je scéna, kdy ropa vytékající na hladinu jezera je zapálena ve chvíli, kdy do ní vjedou lodě padouchů. Možná autory scénáře inspiroval nápad britského válečného premiéra, který chtěl nalít naftu na hladinu v blízkosti německých vojsk a její zapálení (tedy upálení útočníků) ve chvíli, kdy by se dostali do příliš těsné blízkosti. „Nepřítel by měl každý den krvácet a hořet,“ znělo jedno z jeho oblíbených přísloví.

Jsme pro použití otravného plynu

Faktem je, že podobným nápadům se Winston Churchill nikdy nevyhýbal. Jeho plán s hořící naftou popisuje Carlo D´Este v druhém dílu knihy Válečný vůdce. Tento rozporuplný politik ve 20. letech spolupracoval v Irsku s Black and Tans, což byly posílené jednotky zrekrutované za účelem asistence Irskému královskému policejnímu sboru během války Irů za nezávislost. S tímto hnutím jsou spojovány četné násilnosti. Ovšem v případě Churchilla účel světil prostředky. Když Kurdové povstali proti britské vládě, komentoval vzniklou situaci slovy:„Jsem silně pro použití otravného plynu proti necivilizovaným kmenům.“

Zdaleka to není ojedinělý případ, kdy zvažoval použití plynu proti svým nepřátelům. Otrávit bojovníky navrhoval i v búrské válce a ve svých knihách a článcích (působil mimo jiné jako válečný korespondent) otevřeně popisuje své často až kriminálnické aktivity. „Šli jsme systematicky, vesnici od vesnice, a ničili domy, zasypávali studny, strhávali věže, káceli stromy poskytující stín, spálili úrodu a rozbíjeli nádrže.“

Připomeňme, že se jednalo o útoky na civilisty a majetek Súdánců, o nichž se nejednou vyjádřil otevřeně rasisticky. „Co když vedle obecně přijímaného názoru, že zachránil svět před nacismem, bojoval Churchill zároveň za bělošskou rasovou nadřazenost a za vlastní systém koncentračních táborů?“ ptá se Tereza Houdková z Lidových novin.

Dvojí tvář Winstona Churchilla

Proč je představován jako člověk schvalující koncentrační tábory? Prostě proto, že je skutečně schvaloval. „Když byly v Jižní Africe postaveny první koncentrační tábory, Churchill poznamenal, že produkovaly nejmenší možné utrpení. Přitom do nich bylo zavřeno nejméně 115 000 lidí, z nichž 14 000 zemřelo.“ Tato slova nenapsal žádný bulvární pisálek, ale Johann Hari, respektovaný sloupkař v The Independent.

Dvojí tvář W. Churchilla odhaluje Richard Toye v rozsáhlé studii Churchill’s Empire: The World that Made Him and the World He Made. Když v roce 1943 vypukl v Bengálsku hladomor, nechal se Churchill slyšet, že je to jejich vlastní vina, protože se množí jako králíci, a odmítal poskytnout podporu, což mělo za následek stovky tisíc životů.

Winston Churchill se stal ikonou už za svého života. Je nesmírně paradoxní, že citáty z jeho díla a příklady z jeho života si berou za své jak mírotvůrci a zastánci demokracie, tak rasisté a xenofobové.

Dějiny píší vítězové. Kdyby ve válce proti fašistům nevedl Británii právě on, stálo by ostrovní království na straně vítězů? Nejspíše nikoliv. Jeden z jeho podřízených shrnul Churchillovu osobnostní charakteristiku do jediné věty: „Byl statečný jako lev, něžný jako žena a prostý jako dítě.“

X X X

MINISTR  VÁLEK  MÍSTO  ZAJIŠŤOVÁNÍ  LÉKŮ  POMLOUVÁ  SENÁTORKU  HAMPLOVOU

FIALA  MLČÍ  K  VULGARITĚ  VÁLKA,  NEŘEŚÍ  ANI  JEHO  NESCHOPNOST

Jana „Dezinfo“ Hamplová, překřtil senátorku Válek. Primitivní, chci omluvu, reagovala politička

Primitivní urážka, omluvte se. Tak reagovala senátorka Jana Zwyrtek Hamplová na slova ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP), který loni zvolenou členku horní komory přejmenoval na Janu „Dezinfo“ Hamplovou. Šéf resortu ji na sociálních sítích kritizoval za to, že na svých sociálních sítích zčásti zdůvodnila nedostatek léků malou účinností očkování. „Na omluvě trvám, protože podobná hanlivá označení mě poškozují jak profesně, tak v rámci výkonu funkce senátorky,“ napsala Hamplová ve své výzvě.

V minulosti se senátorka objevila na pódiu protivládních demonstrací, které pořádal exekucemi zatížený dezinformátor Ladislav Vrabel na Václavském náměstí. Nyní se chce zúčastnit dalších protestů, které se konají v první polovině března – tentokrát po boku zástupců strany PRO, kterou vede Jindřich Rajchl. Ten zase během koronavirové pandemie bránil vysokou účinnost antiparazitického léku ivermektin proti nemoci COVID-19, což se ovšem nikdy neprokázalo.

Právě spolupráce se skupinami, které mají blízko k dezinformační scéně, jí ve čtvrtek přihrála nelichotivou přezdívku. O tu se postaral ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Senátorku nešetřil kritikou za facebookový příspěvek, kde se Zwyrtek Hamplová snaží najít souvislost mezi nedostatkem léků a údajnou neúčinností očkování proti covidu.

 „Kdyby si Jana ‚Dezinfo‘ Hamplová zkusila aspoň jednou poslechnout nebo přečíst, co říkám o nedostatku léků a jaké jsou jeho příčiny, nemusela by si vymýšlet hlouposti o nefunkčním očkování. Škoda, že radši volí jednodušší cestu a snaží se podbízet lidem lacinými konspiracemi,“ napsal šéf resortu ve svém twitterovém příspěvku.

Proti zkomolenině svého jména se Hamplová posléze ohradila. Po Válkovi požaduje omluvu. „To, že patřím mezi kritiky této vlády, tedy i Vás, neznamená, že mne člen této vlády může takto urážlivě označovat. Ode mne nikdo nečetl žádné urážlivé označení, a už vůbec nikdy bych jakkoliv nezasahovala urážlivě do jména,“ napsala senátorka ve zveřejněném dopise.

„Nemusíte se mnou souhlasit. Dokonce se mohu mýlit a vše ve zdravotnictví je v absolutním pořádku. Ale ministr by se nikdy neměl snížit ve své reakci k něčemu tak primitivnímu, jako je osobní urážka, což jste učinil,“ pokračovala kontroverzní členka horní parlamentní komory. „Na Vaší omluvě trvám protože podobná hanlivá označení mne poškozují jak profesně, tak v rámci výkonu funkce senátorky,“ dodala na závěr.

V posledních letech na sebe senátorka upozornila jako ostrá kritička opatření přijímaných kvůli pandemii COVID-19. Několikrát se vyjadřovala i na konto války na Ukrajině a vystupovala proti vojenské podpoře ze strany České republiky, která obráncům posílala zbraně i munici. V prosinci minulého roku šířila na sociálních sítích dezinformaci, že ČEZ odpojoval odběratelům elektroměry, protože nezvládali platit zvýšené zálohy za energie.

X X X

CO  CHCE  ZÁPAD  OD  UKRAJINY?  CO  HO  TÁHNE  JAKO  HITLERA?

Nikdy nezapomínejte na skutečný důvod, proč Rusko vstoupilo na Ukrajinu

USA, jím vedené NATO vyvolává v části západního světa až fanatické nadšení a v druhé části odpor a nesouhlas. Odškrtněme si základní poznámku, že málokterá země vedla v historii tolik imperialistických nelegálních brutálních válek,, které byly v souhrnu stokrát drastičtější než dnešní invaze Ruska na Ukrajinu a všechny oběti – státy jsou stále víceméně v rozvratu : Afghánistán, Sýrie, Libye, Irák atd.

Přesto svoboda projevu i na názory, které Fiala a jeho represivní postihují by v USA nepřicházela v úvahu. A to se projevuje i ve vztahu k současné válce na Ukrajině… Autoři Michael Gfoeller a David H. Rundell otevřeně ve svém článku ze dne 16.2.23 uveřejněném na portálu Newsweak: Nikdy nezapomínejte na skutečný důvod, proč Rusko vstoupilo do války, to jasně dokazují. Přečtěte si tento článek s jedním dovětkem. Tyto názory postupně klíčí a dá se s jistotou očekávat, že se stanou jedním z hlavní bodů budoucí prezidentské kampaně.

Veřejná podpora zástupné války NATO na Ukrajině se opírá o tři často opakované předpoklady: ruská invaze byla neočekávaná a nevyprovokovaná, Ukrajina je sjednocený, demokratický stát a Ukrajina válku vyhraje. Na základě široce dostupných veřejných informací je stále zřejmější, že všechny tyto tři předpoklady jsou chybné. S blížícím se výročím začátku války máme v úmyslu diskutovat o tom, proč se tyto názory staly nebezpečně zavádějícími, počínaje závěrem, že chování Ruska bylo jaksi překvapivé.

Mnoho dobře informovaných pozorovatelů souhlasí s tím, že když studená válka končila, západní mocnosti ujišťovaly Sovětský svaz, že NATO nebude expandovat do východní Evropy, a že tento slib byl následně porušen. V únoru 1990 se ministr zahraničí James Baker setkal se sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem, aby diskutovali o znovusjednocení Německa. Gorbačov poznamenal, že „je samozřejmé, že rozšíření zóny NATO je nepřijatelné,“ a Baker odpověděl: „S tím souhlasíme.“

Jiní poznamenávají, že ruští vůdci včetně Gorbačova, Borise Jelcina a Vladimira Putina ve skutečnosti projevili zájem o vstup do NATO, ale byli ignorováni. V prosinci 1991 Jelcin napsal ministrům zahraničí NATO a vyjádřil naději, že Rusko by jednoho dne mohlo vstoupit do aliance. Krátce po nástupu k moci v roce 2000 se Putin zeptal tehdejšího generálního tajemníka NATO George Robertsona: „Kdy nás pozvete ke vstupu do NATO?“ Odpověď zněla v podstatě nikdy.

Ano, NATO přidalo 14 nových členů a přesunulo se až k ruským hranicím v Pobaltí. Ano, v Rusku byli tací, kteří usilovali o užší vztahy s Evropou, včetně členství v NATO. Rusko však nenapadlo Ukrajinu jen proto, že Amerika souhlasila s obranou Albánie nebo že NATO odmítlo poněkud vágní požadavky Kremlu na vstup do aliance. To, co Rusko znepokojilo tak hluboce, že reagovalo vojensky, byla explicitní snaha vytrhnout Ukrajinu z oběžné dráhy Moskvy a přivést ji do NATO.

Ruské obavy byly ve Washingtonu dlouhodobé a dobře chápané. Naši velvyslanci jsou jedinci, kteří jsou nejlépe vybaveni k pochopení, analýze a vysvětlení motivů a záměrů zahraničních vlád. Po tři generace vysílali američtí velvyslanci v Moskvě jasná a důsledná varování před rozšiřováním NATO do tradiční sféry vlivu Ruska.

Velvyslanec George Kennan vstoupil do zahraniční služby v roce 1925. Byl americkým velvyslancem v Moskvě během Trumanovy administrativy a architektem politiky zadržování, která přispěla k ukončení studené války. V roce 1948 napsal, že „žádná ruská vláda by neakceptovala ukrajinskou nezávislost“ a že jakýkoli pokus o vytvoření nezávislého ukrajinského státu by byl „umělý a destruktivní“.

Kennan, znepokojený rozšířením NATO v roce 1998, řekl sloupkaři New York Times Tomu Friedmanovi, že: „Myslím, že Rusové budou postupně reagovat docela nepříznivě… Myslím, že je to tragická chyba.“ Považoval za krajně nemoudré žádat bývalé komunistické země, aby si vybraly mezi NATO a Ruskem. V dopise ministerstvu zahraničí napsal: „Nikde se vynucování této volby nejeví zlověstnější a těhotnější s osudovými následky než v případě Ukrajiny.“

Velvyslanec Jack Matlock byl kariérním důstojníkem zahraniční služby s dlouholetými zkušenostmi v Rusku, když ho prezident Ronald Reagan jmenoval velvyslancem v Moskvě. Když se objevil před senátním výborem pro zahraniční vztahy během administrativy Billa Clintona, prohlásil: „Považuji doporučení administrativy přijmout nové členy do NATO v této době za zavádějící. Pokud by měl být schválen Senátem Spojených států, může se docela dobře zapsat do historie jako nejhlubší strategická chyba od konce studené války. mohlo by to docela dobře podpořit řetězec událostí, které by vytvořily nejvážnější bezpečnostní hrozbu pro tento národ od rozpadu Sovětského svazu.“

Velvyslanec William J. Burns byl nejvýznamnějším důstojníkem zahraniční služby své generace a nyní slouží jako ředitel CIA. Bushe a Baracka Obamy během administrativy George W. Bushe a Baracka Obamy radil, že „rozšiřování NATO, zejména Ukrajina, zůstává pro Rusko emocionální a neuralgickou otázkou. Strategické politické úvahy jsou také základem silného odporu Ukrajiny a Gruzie vůči členství v NATO. Pokud jde o Ukrajinu, tyto obavy zahrnují obavy, že by tato otázka mohla zemi rozdělit na dvě části, což by vedlo k násilí nebo dokonce, jak někteří tvrdí, k občanské válce, která by donutila Rusko rozhodnout, zda zasáhnout.“

V memorandu pro ministryni zahraničí Condoleezzu Riceovou Burns napsal: „Vstup Ukrajiny do NATO je nejjasnější ze všech červených čar pro ruskou elitu (nejen pro ruského prezidenta Vladimira Putina). Za více než dva a půl roku rozhovorů s klíčovými ruskými hráči, od tahačů v temných zákoutích Kremlu až po Putinovy nejostřejší liberální kritiky, jsem ještě nenašel nikoho, kdo by považoval Ukrajinu v NATO za něco jiného než za přímou výzvu ruským zájmům.

Nicméně političtí vůdci NATO, přesvědčeni, že značně oslabené Rusko nemůže vzdorovat rozšiřujícímu se vlivu Západu, pokračovali v podpoře vstupu Ukrajiny do aliance. Pod silným americkým tlakem generální tajemník NATO v roce 2008 oznámil, že Ukrajina nakonec vstoupí do aliance. V roce 2014 NATO aktivně podporovalo povstání na Majdanu, které svrhlo ukrajinského proruského zvoleného prezidenta Viktora Janukovyče a nahradilo ho proevropskou pro-natovskou vládou.

Až do vypuknutí současné války 24. února 2022 západní mocnosti důsledně odmítaly ruské výzvy k neutrální Ukrajině. Místo toho aliance opakovaně potvrdila právo Ukrajiny vstoupit do NATO a zavázala se k ještě hlubší bezpečnostní pomoci, obrannému plánování a sdílení zpravodajských informací s Kyjevem.

Vysvětlovat Putinovy motivy neznamená ospravedlňovat jeho činy. Bez jasného pochopení toho, proč Rusko napadlo Ukrajinu, však máme jen malou naději na vyjednání ukončení tohoto konfliktu. Jak by tato jednání mohla uspět, bude tématem další eseje.

David H. Rundell je bývalý vedoucí mise na americkém velvyslanectví v Saúdské Arábii a autor knihy Vision or Mirage, Saudi Arabia at the Crossroads. Velvyslanec Michael Gfoeller je bývalý politický poradce amerického Centrálního velitelství a člen Rady pro zahraniční vztahy. Sloužil 15 let v Sovětském svazu, bývalém Sovětském svazu a východní Evropě.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou vlastní pisatelům.

J.V : Vše zlé je k něčemu dobré. Ať to nazveme jak chceme, je to světová hybridní válka Západu proti Rusku. Přes 50 zemí se spojilo dinančně, dodávkami zbraní a sankčním imperialistickým nátlakem, aby donutilo Rusko k poslušnosti a to se podrobilo světovému uspořádání jediného hegemona vzniklého po roce 1991. Po ekonomické stránce se ukazuje, že nějvětší sankce v historii novodobého Západu zcela selhalo. U některých zemí to vypadá, že organizátoři sankcí dokonce dopadají hůře než předmět sankcí-Rusko.

Co ale je důležitější – a co zapadá – že samozřejmě nejde o Ukrajinu. Ta by zkolabovala do 14 dnů, kdyby pomoc Západu ustala. Jde o to, aby Západ ve své výlučné geografické doméně euroatlantického světa měl či neměl alespoň jednoho soupeře, který jeho hegemonistickému vidění bude oponovat. Tím jediným soupeřem je Rusko. Z logiky vývojových zákonů, kdy věci směřují k rovnováze a i z logiky historie :fatální porážka Napoleona, Hitlera a řešení všech barevných revolucí a válek (Čečensko, Gruzie, Moldávie) to vypadá na na jediný výsledek.

Z hlediska budoucnosti té malé části světa, tj Západu, který je sice bohatý, ale má pouhou miliardu obyvatel a ostatní části světa, kdy jen nejperspektivnější ekonomiky Čína a Indie mají 3 mld. obyvatel a rozhodně mají šanci předstihnout Západ, vývoj tohoto konfliktu předurčí celé zbývající 21. století. Naše malá zemička se za počáteční iniciativy Miloše Zemana snažila být mostem mezi Západem a Východem. Bohužel jsem se za této vlády stali jen proukrajinsky povykující periférií. JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X X X

GENERÁL  ŠANDOR:  STRÁNKY  NOVÉHO  PREZIDENTA  PAVLA

Andor Šándor vyjmenoval silné a slabší stránky nově zvoleného prezidenta Petra Pavla. Obává se netrpělivých

Státní volební komise formálně schválila výsledky prezidentských voleb, v jejichž závěru armádní generál ve výslužbě Petr Pavel (61) se ziskem více než 58 procent hlasů porazil expremiéra Andreje Babiše (68). Je pravděpodobné, že od nově zvolené hlavy státu někteří z voličů budou očekávat přímo »zázraky«, což se může rovnat významně naivitě. Redakce ŽivotvČesku.cz oslovila uznávaného bezpečnostního experta a politického komentátora Andora Šándora (65) s dotazem, co vnímá jako silné a naopak slabé stránky u nástupce Miloše Zemana (78). Z jeho slov vyplynulo, že otázka reprezentace ve světě a komunikace mu bude lidově řečeno hrát do karet, těžší to pak bude ohledně zmíněného očekávání »zázraků«.

Někdejší představitel české armády a NATO Pavel byl zvolen čtvrtým českým prezidentem o uplynulém víkendu. Pavla volilo 3,36 milionu lidí, což představovalo 58,32 procenta hlasujících voličů. Babiše porazil o zhruba 960.000 hlasů.

„Silná stránka Petra Pavla je obecně v jeho způsobu vystupování, komunikace, včetně komunikace s novináři, kdy je neuráží, ale respektuje. Tady mu to dozajista bude »sedět«. Bude se zcela nepochybně snažit o komunikaci v širším politickém spektru. Dále jako jeho silnou stránku vidím otázku zahraniční politiky, kde je jeho role významně silnější, než pokud jde o tuzemskou ekonomiku,“ zamyslel se pro ŽivotvČesku.cz politický komentátor Andor Šándor.

Hlasovat přišlo 70,25 procenta z osmi a čtvrt milionu voličů, což představitelé vnitra i ČSÚ ocenili, stejně jako práci všech lidí, kteří se do přípravy a průběhu voleb zapojili.

„Jako slabší stránku u něj vidím v tom, že některé věci, ke kterým se vyjadřoval v předvolebním boji, jsou v rozporu s tím, co chce vláda. Ať jde o počty učitelů ve školách, otázku daní a dalších silných témat. V rámci odlišného postoje vlády se mu to bude nelehce prosazovat. Další třaskavou otázkou nepochybně bude přijetí eura. Jako první politický kámen úrazu však vidím obměnu Ústavního soudu, kde se ukáže, jak v Senátu projdou jeho nominanti,“ zdůraznil pro ŽivotvČesku.cz zkušený bezpečnostní expert a generál v záloze, který tak upozornil na aktuální téma.

Miloš Zeman totiž na Hradě končí v březnu, funkční období současného předsedy ÚS Pavla Rychetského potrvá až do srpna. Přesto Zeman uvažuje o tom, že ještě před svým odchodem určí nového předsedu, což sám pokládá za možné. S avizovaným záměrem nesouhlasí vedle řady ústavních právníků ani Zemanův nástupce Petr Pavel. Uvedl, že pokud se se Zemanem v nadcházejících dnech sejde, požádá ho, aby toto rozhodnutí zvážil, a vyhnul se tak »zbytečnému projednávání přes soudy«.

 „Zdůraznit pak musím také to, že řada lidí bude chtít vidět změnu rychle. Protože se nenacházíme v dobré ekonomické situaci, kdy inflace nepolevuje, recese se blíží, ceny energií jsou stále vysoké, tak si někteří občané budou toto vysvětlovat, že se Petru Pavlovi nepodařilo splnit to, co si mysleli, že pro ně bude schopen udělat. Jenže zmíněné je běh na dlouhou trať. Domnívám se, že někteří od něj v současné situaci budou očekávat více, pokud jde o zmíněné problémy a než je vůbec v lidských silách možné splnit, a to s ohledem i na možnosti v jeho funkci,“ dodal pro ŽivotvČesku.cz Andor

X X X

Ve Štrasburku soudí ruský soudce bez mandátu. Slovenská soudkyně a polský soudce protestují

 Jako neexistující národní soudce za neexistující národní členský stát Rusko zasedl loni v říjnu ve Velkém senátu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) bývalý ruský soudce Mikhail Lobov. Jenže úřad ruského soudce zanikl k 16. září 2022. Od března není Rusko členem Rady Evropy. Slovenská soudkyně Alena Poláčková a polský soudce Krzysztof Wojtyczek protestují. Jde podle nich o tribunál neustavený v souladu se zákonem a rozsudek tak nemá žádnou hodnotu precedentu.

Soudkyně Evropského soudu pro lidská práva zvolená za Slovensko Alena Poláčková a soudce zvolený za Polsko Krzysztof Wojtyczek protestují disentními stanovisky proti procesu, jak se odehrál v případě Fedotova v. Rusko.

Právě v tomto případě zasedl bývalý ruský soudce Mikhail Lobov bez mandátu ve Velkém senátu soudců dokonce jako soudce národní, ačkoli národní stát Rusko neexistuje jako člen Rady Evropy od března 2022 a jako člen Úmluvy od 16. září 2022.  Velký senát včetně ruského soudce bez mandátu Lobova jednal 12. října 2022.

I pravidla střídání soudců vyžadují, aby stát existoval

Z disentu soudkyně Poláčkové vyplývá, že to je Evropský soud pro lidská práva, který nedodržel vlastní jednací řád, respektive Úmluvu. Podle Úmluvy má každý členský stát Rady Evropy u ESLP jednoho soudce. Při skončení jeho mandátu tento soudce vyčká v úřadě do příchodu svého následníka. Počet řádných soudců nemůže být vyšší než počet členských států.

Jenže Rusko není členský stát Rady Evropy a v září přestal existovat i úřad ruského soudce. „Žalovaný stát v tomto případě přestal být členem Rady Evropy dne 16. března 2022. Dnem 16. září 2022 přestal být stranou Úmluvy. V souladu s článkem 20 Úmluvy se Soud skládá ze stejného počtu soudců, jaký mají Vysoké smluvní strany. Pravidlo vyplývající z tohoto článku má podle mého názoru zásadní charakter a jde ruku v ruce s duchem Úmluvy, takže počet soudců Soudu by nikdy neměl překročit počet Vysokých smluvních stran Úmluvy,“ upozorňuje ve svém disentu soudkyně Poláčková.

Podle soudkyně Poláčkové nelze na situaci ani aplikovat pravidlo střídání soudců, například ve chvíli, kdy „starý soudce“ projednává některé zbytkové případy, například ty, kde působil jako zpravodaj. To opět předpokládá, že stát, za který byl zvolen, existuje jako člen Úmluvy.

„Zatímco situace předvídaná dotčenými ustanoveními se týká výměny soudců a předpokládá existenci Vysoké smluvní strany Úmluvy, která má právo navrhovat kandidáty na volbu soudců, v projednávaném případě již neexistují žádné právní důvody pro soudce zvoleného za členský stát, který přestal být vysokou smluvní stranou Úmluvy, aby pokračoval ve svém mandátu po datu zániku tohoto statutu,“ uvádí slovenská soudkyně ESLP doslova.

Přítomnost Rusa na poradě činí Velký senát nezákonným

Alena Poláčková rovněž argumentuje tím, že k podobné situaci už historicky došlo při vystoupení Řecka z Úmluvy v roce 1970. Úřad řeckého soudce tehdy zanikl, ale žádný řecký soudce nebyl po datu zániku připuštěn k rozhodování. „Ve svém rozsudku ve věci De Wilde, Ooms a Versyp v. Belgie (18. června 1971, § 11, řada A č. 12) Soud rozhodl, že ,soudce G. Maridakis, který se zúčastnil ústních slyšení, se nemůže zúčastnit projednávání těchto případů po 31. prosinci 1970, protože vystoupení Řecka z Rady Evropy nabylo účinnosti od tohoto data´,“ cituje soudkyně judikaturu samotného ESLP. Postavení „národního soudce“ předpokládá existenci mandátu soudce jako takového, který v daném případě po 16. září 2022 zanikl, opakuje soudkyně Poláčková.

„Podle mého názoru přítomnost bývalého ruského soudce na druhé poradě dne 12. října 2022 – tedy po 16. září 2022 – v jehož průběhu se ve Velkém senátu konalo závěrečné hlasování ve věci, činí Velký senát „tribunálem neustaveným v souladu se zákonem“, v tomto případě s článkem 20 Úmluvy. Tato skutečnost postihla všechna rozhodnutí přijatá Velkým senátem v projednávané věci,“ uzavírá svůj disent Poláčková s odůvodněním, že procesně musela hlasovat proti všem výrokům rozsudku.

Rusko ztratilo jakýkoli zájem na obhajobu

Nad účinky rozsudku se pak v disentu zamýšlí polský soudce Krzysztof Wojtyczek: „Dne 16. března 2022 byla Ruská federace vyloučena z Rady Evropy. Dne 16. září 2022 přestala být Ruská federace smluvní stranou úmluvy. Od 16. září 2022 žalovaný stát, i když zůstává odpovědný za možná porušení práv podle Úmluvy, k nimž mohlo dojít před tímto datem, již nemá žádné podstatné povinnosti týkající se dalšího dodržování práv zakotvených v Úmluvě,“ uvádí polský soudce.

„Případ tedy nemá žádné praktické důsledky pro další vývoj vnitrostátního právního systému žalovaného státu, ale zároveň jsou základní obecné otázky velmi důležité pro čtyřicet šest států, které zůstávají v systému Úmluvy, a zejména pro státy, které nestanoví právní uznání svazků osob stejného pohlaví,“ napsal Wojtyczek.

V této souvislosti soudce upozorňuje, že žalované Rusko nereagovalo na žádost o seznam osob, které se účastní jednání a po 16. březnu 2022 „ztratilo jakýkoli zájem na obhajobě případu a na rozvoji systému Úmluvy“. „Veřejné zájmy a hodnoty v sázce, které by mohly být relevantní pro jiné státy, nebyly v řízení před Soudem ani identifikovány, ani formulovány,“ uvádí soudce.

Disent sepsal i sám Lobov

„Za současných mezinárodních okolností není možné tomuto a jakýmkoli dalším rozsudkům vydaným po 16. září 2022 v případech vznesených proti Rusku přisuzovat jakoukoli hodnotu precedentu a takové rozsudky nemohou mít účinky erga omnes,“ dochází k závěru soudce zvolený za Polsko.

Disent k předmětnému rozsudku ovšem sepsal i sám Lobov jako nesouhlasné stanovisko k rozhodnutí Velkého senátu proti Rusku. Lobov jakožto soudce bez mandátu zastupující neexistující členský stát hlasoval proti odsouzení Ruska za porušení Článku 8 Úmluvy kvůli zamítnutým sňatkům homosexuálních osob v Rusku. Irena Válová, ceskajustice.c

X X X

 NSS zamítl stížnost, která kritizovala větší prostor pro favority voleb v TV, šlo o odstupňovanou rovnost

 Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl stížnost muže z Kladna, který tvrdil, že televizní společnosti zmanipulovaly prezidentské volby, a navrhoval opakování voleb na náklady Primy, Novy a České televize. Vadilo mu to, že televize rozdělovaly prezidentské kandidáty na outsidery a favority, jimž pak dávaly více prostoru. Česká televize (ČT) pak podle pisatele kladla některým kandidátům podjaté otázky, aby je ztrapnila, Andrej Babiš (ANO) prý musel odpovídat na otázky, na které odpovídat nechtěl.

Rozhodnutí je dostupné na úřední desce, spolu s desítkami dalších. Soud zatím žádné stížnosti nevyhověl.

NSS připomněl, že všichni kandidáti mají garantovaný stejný prostor pro své předvolební spoty ve veřejnoprávních médiích. „V dalším vysílání, které už probíhá nad rámec zaručeného (a pro všechny stejného) času ve veřejnoprávních médiích, ovšem požadavek mechanické rovnosti mizí a je nahrazen takzvanou odstupňovanou rovností,“ stojí v rozhodnutí.

Podle soudu je v pořádku, pokud kandidáti dostávají tolik prostoru, kolik odpovídá jejich postavení v politickém či společenském životě. Jedním z kritérií pro hodnocení společenské významnosti mohou být i průzkumy veřejného mínění.

Otázky na válku s Ruskem jsou namístě

Muž neuspěl ani s tvrzením, že ČT manipulativně vytvořila dojem, že Česká republika a Polsko jsou ohroženy válkou ze strany Ruska, a donutila Babiše odpovědět na otázky, na které odpovídat nechtěl. Babiš v debatě řekl, že by neposlal Polsku a pobaltským státům na pomoc vojáky, pokud by je napadlo Rusko. Později své vyjádření korigoval, zdůrazňoval, že respektuje spojenecké závazky Česka, a ve zbytku kampaně opakovaně přičítal vinu moderátorovi ČT.

Podle NSS jsou otázky související s bezpečnostními tématy vzhledem k aktuální světové situaci nepochybně namístě, Babiš sám si vybral bezpečnost jako jedno z klíčových témat kampaně. „Je proto pochopitelné, že i tímto směrem směřovaly otázky v předvolebních debatách. Soudu není známo a navrhovatel ani konkrétně netvrdí, proč by Andrej Babiš nemohl na některou otázku odpovědět jakkoliv chtěl, nebo na ni odmítnout odpovídat,“ konstatoval soud.

Volič neprokázal zásah do voleb

Volič dále tvrdil, že kampaň ovlivnil týdeník Fórum, který se postavil na stranu pozdějšího vítěze voleb Petra Pavla, zatímco o Babišovi napsal, že nepatří na Hrad. Podle soudu ale volič neprokázal, že by týdeník tímto způsobem nezákonně zasáhl do voleb, natožpak že by hrubým způsobem ovlivnil výsledek – což je podmínka pro případný zásah soudu.

„Nelze přehlédnout, že navrhovatelem uváděná tiskovina vyšla pět dní před druhým kolem volby, tedy v době, kdy měli oba kandidáti dostatek času a veřejného prostoru na její obsah reagovat a vyvracet v ní uvedené skutečnosti,“ stojí v soudním rozhodnutí.

NSS po letošních volbách dostává stovky stížností, mnohem více, než bývalo v minulosti běžné. Ve lhůtě jich obdržel asi 400, průběžně je vyřizuje, jen za čtvrtek zamítl či odmítl podněty asi stovky pisatelů. Jde většinou o formulářové návrhy, opakující stejné argumenty. Do příští středy by mělo být jasno o všech návrzích. Další stovky podnětů, které přišly před lhůtou, anebo po ní, soud odmítá pro předčasnost, respektive opožděnost, ceskajustice.cz

X X X

Česko odebere Rusku majetek, který patřičně neslouží, a utne staré smlouvy

V meziresortním připomínkovém řízení je materiál, kterým by se zrušila sada usnesení ze 70. let týkajících se odevzdávání pozemků do užívání Ruské federaci. Potvrdil to ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti). Materiál má následně projednat vláda, podle Lipavského už měla být revize provedena daleko dříve.

„Jedná se o sadu usnesení ze 70. let, kdy ještě socialistická republika poskytla určité výhody Ruské federaci,“ uvedl ministr Jan Lipavský. „Chceme je zrušit a já s tím půjdu na vládu. Řekněme, že to je jeden z dílčích výstupů práce nad revizí vztahů s Ruskou federací,“ doplnil nedávno šéf české diplomacie.

Na tento návrh upozornil novinář David Klimeš. Podle jeho zjištění, když informace citoval z předkládací zprávy, ministerstvo předkládá návrh na zrušení usnesení z let 1970 až 1982. „Předkládaný návrh je součástí opatření k řešení situace ohledně nemovitostí (a pozemků, pozn. red.) ve vlastnictví České republiky, které byly v letech 1970 až 1982 svěřeny do bezplatného užívání k diplomatickým účelům tehdejšímu SSSR,“ uvedl.

Nejde jen o budovy v Brně či Karlových Varech

Pozemky jsou podle české diplomacie Ruskem užívány k jiným účelům, než které k jakému byly původně určeny, proto není důvod je nadále poskytovat bezplatně a uplatňovat ve vztahu k nim vůči Rusku výsady vyplývající z mezinárodních úmluv. Podle Klimeše nejde pouze o pražské byty u ambasády, ale také budovy v Brně, Karlových Varech či rekreační střediska.

Česko má s Ruskem napjaté diplomatické vztahy po předloňském zjištění českých tajných služeb a vyšetřovatelů, že do výbuchů v muničních skladech ve Vrběticích na Zlínsku v roce 2014 byli zapojeni agenti ruských tajných služeb.

Počet ruských diplomatů v České republice byl dále snížen i po ruské invazi na Ukrajinu. Na ruském velvyslanectví v Praze aktuálně působí šest diplomatů. I tato skutečnost podle resortu vylučuje možnost, že by nemovitosti byly využívány výhradně k diplomatickým účelům.

„Některé z nemovitostí jsou dokonce zjevně využívány ke komerčním účelům, a na straně Ruské federace tak dochází k bezdůvodnému obohacení z titulu bezplatného užívání pozemků v rozporu s původně vymezeným účelem,“ uvádí zpráva.

„Situaci je proto třeba bezodkladně řešit“

„Pro úplnost je současně třeba dodat, že celková rozloha pozemků bezplatně užívaných Ruskou federací v České republice (92 001 metrů čtverečních, z toho 87 863 m2 státních) a Českou republikou v Ruské federaci (26 875 m2) zdaleka nerespektuje princip reciprocity. Situaci je proto třeba bezodkladně řešit,“ citoval dále Klimeš z materiálu.

Loni v květnu Lipavský vytvořil pracovní skupinu, která se zabývala nápravou majetkoprávních vztahů k nemovitostem užívaným Ruskem v České republice. Skupina se věnovala specifikaci předmětných nemovitostí, jejich právního statusu a způsobu nabytí ruskou stranou.

Před zhruba dvěma a půl lety ministerstvo zahraničí předalo ruské straně seznam nemovitostí vlastněných Ruskem v České republice, které považuje za sloužící diplomatické činnosti podle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích. Na zbytek, který neslouží pro státní neobchodní účely, bude v plném rozsahu uplatněn český právní řád, uvedl již dříve Lipavský.

Ministerstvo evidovalo asi pět desítek nemovitostí. Pracovní skupina se soustřeďovala na ty, které jsou v ruském vlastnictví, a to v Praze i v dalších obcích a městech.

Budovy, ubytovny i rekreační střediska

Redakce iDNES.cz v květnu 2021 zmapovala nemovitosti, které vlastní Ruská federace či Velvyslanectví Ruské federace v České republice. Kromě budovy ambasády jsou to desítky dalších nemovitostí v pražské Bubenči, budovy ve Středočeském kraji či v Brně. Naopak Česko v Rusku má podle ministerstva zahraničních budov jen zlomek.

Ruská federace vlastní většinu svých nemovitostí v Bubenči v Praze 6, některé jsou vzdálené jen pár desítek metrů od sebe. Kromě budovy ruského velvyslanectví je to také objekt Střední školy při Velvyslanectví Ruské federace na Krupkově náměstí v pražské Bubenči či nejmladší, v roce 2012 vysvěcený pravoslavný chrám svaté Ludmily na Sibiřském náměstí.

Budovy vlastní Ruská federace také v centru Brna v ulici Hlinky a v Karlových Varech v ulici Petra Velikého, kde sídlí její generální konzuláty. V ruském majetkovém portfoliu se nachází například i rekreační středisko ve Vlkančicích u Sázavy.

Kompletní seznam Ruskem vlastněných nemovitostí získala redakce od ministerstva zahraničních věcí předloni, všechny budovy jsou zapsané v katastru nemovitostí. Kde všude Rusko své budovy má, lze najít na mapě.

Jaké nemovitosti jsou na seznamu nyní, není zřejmé. Portál iDNES.cz se ministerstva zahraničních věcí dotazoval na jeho aktuální položky, resort odpověděl, že seznam bude přístupný až poté, co ho schválí vláda.

X X X

NEBEZPEČNÁ  FRANCIE,  POLITIK  ČR  HYSKÝ  PŘEPADEN  VE  ŠTRASBURKU

X X X

V Riu karneval. Značí tečku za covidem i vládou Bolsonara

Bujaré večírky, třpytivé kostýmy a tóny samby linoucí se nočními ulicemi do rozbřesku. Brazilský karneval v Riu de Janeiru je po covidovém utlumení zpátky. Podle brazilské federální vlády by se do oslav, které potrvají od pátku do středy, mělo zapojit na 46 milionů lidí. Obrovská akce má být pro oblast ekonomickou vzpruhou.

 „Čekali jsme tak dlouho. Tuhle katarzi si zasloužíme,“ říká osmatřicetiletý Thiago Varella ze Sao Paula. Pandemie covidu-19, která svět zasáhla na začátku roku 2020, měla na slavnosti, pro které je Brazílie ve světě proslulá, velký dopad.

V roce 2021 Rio de Janeiro, jež oslavy každoročně pořádá, oficiálně akce zrušilo. Loni karneval odložilo o dva měsíce. Bezpečnostní opatření v zemi navíc částečně omezila některé části programu.

Součástí karnevalu jsou i pouliční večírky s písněmi známé jako blocos. Ty největší do ulic lákají miliony lidí, v loňském roce však musely být z důvodu platných nařízení odvolány.

„Chceme vidět barvy, zábavu, lidi a sebe, jak si karneval užíváme,“ říká chilská turistka Sofia Umanová, která se do Ria vydala, aby bujarou slavnost pocítila na vlastní kůži.

Největší podívaná se odehrává na stovky metrů dlouhé ulici s tribunami zvané sambodrom. Nejlepší školy samby sídlící ve čtvrtích Ria tady dostávají příležitost předvést své umění a provokativní kostýmy.

Za hodinové průvody se běžně utrácejí miliony.

„To, co je hezké a kvalitní, stojí hodně. Karnevalové materiály jsou drahé,“ vysvětluje prezident unie škol samby v Riu Jorge Perlingeiro. „Je to moc důležitá oslava – večírek kultury, štěstí, zábavy, volného času a především společenské stránky,“ říká.

Podle Perlingeira letošní karneval překoná rekordy. Počet návštěvníků a zaměstnanců ve vyprodaném areálu sambodromu má denně dosáhnout až stovky tisíc. Počet účastníků průvodu může překročit osmnáct tisíc. Svou návštěvu průvodu avizovala i manželka brazilského prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy, první dáma Rosângela.

V Brazílii v důsledku pandemie covidu zemřelo na 700 tisíc lidí, což je druhý nejvyšší počet po Spojených státech. Někteří z obyvatel z tak vysokého počtu zemřelých viní tehdejšího prezidenta Jaira Bolsonara a reakci související s politickou kampaní a jeho snahou o znovuzvolení. Mnozí tak na letošních pouličních oslavách slaví nejen návrat karnevalu, ale také Bolsonarovu porážku.

Letošní ročník podle autora knih o brazilském karnevalu Davida Buttera sdílí ducha oslav z let 1919. Karneval se tehdy konal těsně po epidemii španělské chřipky, která o život připravila desítky tisíc Brazilců. Událost navíc přišla s koncem první světové války a lidé cítili potřebu odreagování.

„V centru Ria tehdy na karneval přišlo tolik lidí, že v celé oblasti došla během několika hodin voda,“ říká Butter.

Zrušení karnevalu v roce 2021 a jeho loňská velmi omezená verze otřásly průmyslem, který je téměř celoročním zdrojem pracovních míst pro tesaře, svářeče, sochaře, elektrikáře, tanečníky, choreografy a další, kteří se na průvodech podílejí. Plnohodnotný návrat karnevalu je proto pro místní ekonomiku vzpruhou.

Rio v barech, hotelech a restauracích podle prezidenta agentury pro městský cestovní ruch Ronnieho Costy očekává tržby ve výši pěti miliard brazilských realů, tedy více než 20 miliard korun. Brazilské hotelové asociace oznámily, že kapacita hotelů ve městě dosud dosáhla 85 procent. Očekávají však přiblížení se k maximu a zapojení malých podniků.

X X X

Z Napajedel odvezli koně, budoucnost chovu anglických plnokrevníků je nejistá

Chov v hřebčíně v Napajedlích na Zlínsku, který měl nejstarší tuzemský chov anglických plnokrevníků, zřejmě skončí. Na sociálních sítích se objevily informace o ukončení činnosti hřebčína a odvozu koní. Bývalá ředitelka hřebčína Margita Balaštíková, která je poslankyní za hnutí ANO, o odvozu zvířat ví a řekla, že budoucnost hřebčína nezná.

 Zařízení vlastní otrokovická společnost Sygnum, její jednatelka dnes nekomunikovala, ukončila telefonický hovor. Internetové stránky hřebčína jsou v rekonstrukci, na telefon nikdo nereaguje.

Hřebčín vznikl v Napajedlích zásluhou Aristida Baltazziho v roce 1886. Dlouhá léta byl nejúspěšnějším chovatelem anglických plnokrevníků v České republice. V roce 1992 byl státní podnik privatizován, vznikla akciová společnost Hřebčín Napajedla.

Balaštíková hřebčín vedla v letech 2006 až 2013. Chov se podle ní utlumoval a soukromí majitelé se nezaměřili na rozvoj, historické budovy v hřebčíně také potřebují investici.

„Chov koní je finančně náročný a není výdělečný. Stát neměl privatizaci nikdy dovolit. Stát by si měl říci, že jsou činnosti, které si nechá, protože souvisí s historií země. Když už to někdo koupil, tak to měl být někdo, kdo má dostatek peněz a má to srdce je dát do něčeho takového, co je rodinné stříbro země,“ uvedla Balaštíková.

Zprávy o konci chovu v hřebčíně jsou pro ni zklamáním. „Je to obrovské zklamání z toho, co se stalo a jak to dopadlo,“ uvedla.

Majitelé hřebčína v roce 2020 prezentovali vedení města záměr postavit na travnatých výbězích nízkopodlažní bytové domy. Někteří obyvatelé proti tomu protestovali a obávali se konce chovu koní. Jednatelka Miroslava Kotačková však tehdy tvrdila, že příjmy z pronájmu bytů pomohou udržet chov koní.

V hlavním hřebčíně tehdy měly zůstat pouze zimní stáje, koně se měly na pastevní sezonu stěhovat do jiné lokality a pastviny u hřebčína mohly být využity pro stavbu domů. Nutná však byla změna územního plánu města, která se dosud nestala. Potvrdila to Balaštíková i místostarosta Napajedel Antonín Trňák (Napajedelské fórum – ANO).

Trňák řekl, že se na vedení města obrací spoustu lidí s dotazem, jaký bude osud hřebčína. „My to bohužel nevíme, jde o soukromou společnost. Je mi to však líto, Napajedla, to je hřebčín,“ uvedl.

X X X

ROZVOJOVÉ  ZÓNY  NA  SOKOLOVSKU

Společné stanovisko vedení Karlovarského kraje a zástupců největšího zaměstnavatele v regionu – společnosti Sokolovská uhelná a její sesterské skupiny SUAS GROUP

Vedení Karlovarského kraje a zástupci největšího zaměstnavatele v regionu, společnosti Sokolovská uhelná a její sesterské skupiny SUAS GROUP, která je zároveň nositelem strategického projektu zaměřeného na přípravu infrastruktury průmyslových zón na Sokolovsku, apelují na Vládu České republiky, aby zvážila podobu připravované novely zákona č. 72/2000 Sb. o investičních pobídkách a o změně některých zákonů.

Novela by již neměla zahrnovat výjimku pro investory, kteří se chystají realizovat své aktivity ve strukturálně postižených regionech včetně Karlovarského. Ti dosud nemuseli splnit podmínku, že na výzkum vynaloží 2 procenta celkového objemu nákladů určených na plánovanou investici. Zároveň se změnou zákona by se mělo upravit související vládní nařízení, které určuje podmínky pro získání pobídky.

„Snažíme se dlouhodobě změnit život v regionu k lepšímu, přilákat co nejvíce investorů, vytvořit konkurenční prostředí, které by nahrávalo navyšování dosud nízké průměrné mzdy, a zastavit odliv mladých z regionu. Z Fondu spravedlivé transformace máme teď navíc příležitost získat finance na další rozvoj území, včetně přípravy moderní infrastruktury průmyslových zón právě pro nové investory a firmy. Novela zákona o investičních pobídkách by výrazně limitovala šanci nabídnout lidem další pracovní uplatnění. Ministerstvo průmyslu a obchodu uvádí jako důvod zrušení výjimky to, že by již nadále do strukturálně postižených regionů nemířily firmy nabízející práci s nízkou přidanou hodnotou a neatraktivními mzdami. V případě, že novela vejde v platnost, ale do našeho uhelného kraje nezamíří se svým podnikatelským plánem zřejmě vůbec nikdo,“ zdůrazňuje Petr Kulhánek, hejtman Karlovarského kraje, který rovněž adresoval dopis s apelem ministru průmyslu a obchodu Jozefu Síkelovi. O vyjádření nesouhlasu se zrušením výjimky směrem k vládě bude jednat také Rada hospodářské a sociální dohody Karlovarského kraje – krajská tripartita.

Společnost Sokolovská uhelná a skupina SUAS GROUP je nositelem strategického projektu „Sokolovská investiční a green development“, který byl vybrán k financování z Operačního programu Spravedlivá transformace. Smyslem projektu je především příprava využití průmyslových a rozvojových zón na Sokolovsku. „Díky tomu by mohla v oblasti postižené těžbou vznikat nová průmyslová odvětví, nové pracovní příležitosti a došlo by k všestrannému rozvoji infrastruktury. Zároveň je pro nás důležité, aby bylo možné v lokalitě najít pro nové pracovníky nejen ubytování, ale také zázemí pro život a osobnostní růst včetně vzdělávání.

Příprava projektu v tomto období vrcholí, ze strany společnosti jsou s tím spojeny stovky hodin práce a nemalé náklady. Výsledkem má být zájem investorů, zasídlení průmyslových zón, rozvoj tradičních průmyslových odvětví s vyšší přidanou hodnotou a nastartování nových průmyslových odvětví reflektujících novodobé trendy, včetně s nimi souvisejícího výzkumu a inovativních řešení. Zrušení výjimky pro investory přicházející do uhelných regionů, které chystá vláda, jde ale přímo proti našim snahám o transformaci, přeměnu Sokolovska a celého kraje, a je velmi negativním signálem jak pro tuzemské, tak i pro zahraniční investory. A stejně jako pro všechny z nás, kteří věříme, že využijeme šanci v rámci transformace odpoutat se z posledních míst národních statistik, zejména v průměrném výdělku, ve vzdělanostní a věkové struktuře,“ vysvětluje Pavel Tomek, předseda dozorčí rady společnosti Sokolovská uhelná a skupiny SUAS GROUP.

Novelizací zákona se má urychlit proces schvalování investičních pobídek vládou, která by nově rozhodovala o pobídkách velkých investorů, ostatní pobídky by řešila jen vybraná ministerstva. „Společně však žádáme vládu, aby zvážila dopady, které by přineslo konkrétně zrušení výjimky pro investiční pobídky směřující do strukturálně postižených regionů, a svůj záměr přehodnotila. Jsme připraveni k debatě o novele zákona a velmi bychom ocenili, kdybychom k ní byli přizváni,“ uzavírá hejtman Kulhánek.                                                                                                         

X X X

NEZAPOMÍNAT  NA  MALÉ  OBCE  NA  KARLOVARSKU  I  JINDE  V  ČR

Jaké problémy řeší v obci Černava, Vřesová a ve městě Přebuz, se vydali zjistit zástupci kraje

Karlovy Vary (17. 2. 2023) Na území Karlovarského se nachází již jen několik málo obcí a měst, které ještě nenavštívil hejtman Petr Kulhánek a radní Vít Hromádko v rámci pravidelných cest po kraji. Ze seznamu těchto míst ubyly také obce Černava, Vřesová a horské město Přebuz.

„Od počátku, kdy jsme se začali vydávat za starosty do obcí v regionu, jsme řešili už mnoho problémů, které se vždy snažíme projednat s patřičnými odbory či orgány. Jsou to jednak témata, která rezonují napříč krajem, pak jsou to ta velmi specifická, která vychází z polohy, struktury obyvatel či jedinečnosti měst a obcí. Tentokrát jsme ve všech případech řešili možnosti využití dotačních programů a zhoršenou dostupnost lékařské péče,“ shrnul jednání hejtman Karlovarského kraje Petr Kulhánek.

V Černavě se setkání zúčastnili kromě starostky Zuzany Šťastné také místní zastupitelé. Společně popsali potíž s nadměrným výskytem černé zvěře, která působí velké škody nejen na majetku, ale zároveň ohrožuje i zdraví obyvatel. Hejtman připomněl existenci finanční odměny ze strany ministerstva zemědělství a informoval vedení obce, že se aktuálně vytváří krajský dotační program na podporu odstřelu, jehož součástí bude aplikace pro identifikaci odstřelené zvěře. Zároveň také přislíbil lepší komunikační propojení obce s vedením Loketských městských lesů. Cílem je, aby loketské lesy zaměřily svou pozornost na rozsáhlý katastr obce Černava a pomohly s redukcí černé zvěře. Starostka se dále zajímala o možnosti dotací na pořízení elektronické desky. Vít Hromádko doporučil členství v příslušné místní akční skupině, protože obce v těchto svazcích pak mívají širší paletu možností, jak získávat a využívat dotace. Černavě bude hejtman nápomocen i ve věci urychlení komunikace s úřadem územního plánování, a to kvůli nutnosti zapracování změn do schváleného územního plánu obce.

Vřesová je obec, kterou trápí zejména tzv. izofonní zóna, v níž se nachází. Jedná se o vymezenou zónu s nadměrnou hladinou hluku, která neumožňuje jakékoliv rozvojové projekty v podobě nového bydlení či stavby pro další veřejné využití. Hejtman tuto problematiku projedná se zástupci Sokolovské uhelné. Ve Vřesové se potýkají také s vysokou mírou nezaměstnanosti, kterou zapříčinilo utlumení provozu palivového kombinátu a propuštění částí zaměstnanců. Místostarosta František Gašpar představil zástupcům kraje nově zrekonstruované prostory místní hospody a obchodu. Vít Hromádko upozornil na možnost čerpání financí z krajského dotačního programu Obchůdek na rok 2024. V obci zaznamenali také zvýšenou kriminalitu, a to v souvislosti s energetickou krizí. O prevenci a možné eliminaci tohoto jevu bude jednat hejtman s Policií ČR. V prostorech před panelovými domy si pak zástupci obce a kraje společně prohlédli multifunkční prostor, kde mohou zejména děti využívat například hřiště na fotbal a basketbal, workoutové hřiště, prolézačky a dráhu pro jízdu na kole, bruslích či koloběžkách.

Přebuz je nejmenším městem v rámci České republiky, v němž trvale žije jen 83 obyvatel. Přesto je to město, které přitahuje pozornost veřejnosti, a to zejména v zimním období, kdy do okolí vyráží lidé do bílé stopy. V souvislosti s tímto faktem a možným vznikem nové chráněné krajinné oblasti vytipoval starosta Martin Bruoth prostor, kde by mohlo vzniknout záchytné parkoviště pro zhruba 200 aut a návštěvníci by tak neblokovali svými automobily místní komunikace. Návrh bude předán k posouzení oboru regionálního rozvoje, který dále stanoví procesní postup. Starosta také upozornil na problematiku bezpečnosti v nedalekém bývalém cínovém dolu. Ten se stal velmi populárním, a ačkoliv se nachází v národní přírodní rezervaci, kde je zakázaný pohyb mimo vyznačené turistické trasy, lidé nařízení nerespektují. Problematiku bezpečnosti a dodržování stanovených pravidel předá hejtman k řešení Agentuře ochrany přírody a krajiny, jež území spravuje a bude o tomto informovat také ředitele Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje. Do budoucna bude muset obec řešit také kanalizaci a čističku odpadních vod. Radní Vít Hromádko apeloval na starostu, aby zvážil vstup do vodohospodářského sdružení, které by mu mohlo případnou realizaci velmi usnadnit. Bc. Jitka Čmoková, tiskové oddělení, Vary

X X X

STO  LET  VÝZKUMU  BRAMBOR  V  HAVLÍČKOVĚ  BRODĚ

Výzkumný ústav bramborářský v Havlíčkově Brodě slaví 100 let, historii připomíná výstava v muzeu

Za velkého zájmu návštěvníků z řad odborné i laické veřejnosti byla na konci ledna v havlíčkobrodském Muzeu Vysočiny zahájena výstava u příležitosti 100. výročí založení Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě. Výstava ve sklepních prostorách muzea, která představuje činnost ústavu i historii pěstování brambor nejen na Vysočině, je přístupná všem zájemcům v běžných otvíracích dobách muzea až do 26. 3. 2023.

Výstava zachycuje a prezentuje činnost pěti oddělení Výzkumného ústavu bramborářského, a to Oddělení pěstebních technologií, ochrany, genetických zdrojů, poradenství a Laboratorní centrum.

Návštěvníci si mohou v první části výstavy prohlédnout mimo jiné nejčastější škůdce brambor, ve zkumavkách jsou také ukázky udržování genofondu brambor v genové bance – rostliny in vitro. Je možné si prohlédnout polní meteorologickou stanici a lapač spor. Ve vitrínách jsou umístěny měřicí přístroje, např. viskozimetr na měření kapalin s vysokou viskozitou nebo N-tester na měření obsahu chlorofylu v listech rostlin nebo termohydrograf k měření a zápisu naměřené teploty a vlhkosti vzduchu v závislosti na čase. „Na výstavě jsem měl možnost potkat se s nestorkou bramborářského šlechtění v Česku a držitelkou Nejvyššího ocenění Kraje Vysočina Marií Rasochovou a rád si s ní popovídal o historii šlechtitelství a šlechtitelských stanic na Vysočině,“ sdělil krajský radní pro oblast životního prostředí a zemědělství Pavel Hájek, který si výstavu k 100 letům Výzkumného ústavu bramborářského osobně prohlédl.

V druhé části výstavy je přehlídka některých zajímavých odrůd brambor, dále historické nástroje a nářadí v zemědělství – např. ruční marker pro vyznačení přesného umístění hlíz v brázdách při ruční výsadbě, dřevěný rudlík, dřevěné rádlo na brambory z roku 1956, historická kupecká váha nebo pračka brambor. Ve vitrínách jsou umístěny modely strojů sazeče brambor, vyorávače brambor a třídiče brambor. „Je zajímavé vidět stroje a techniku, které už mladší generace skoro nezná,“ doplnil radní Pavel Hájek.

V rámci výstavy je možné zhlédnout videa o činnosti jediné banky genetických zdrojů brambor v ČR a výzkumných výsledcích Výzkumného ústavu bramborářského Havlíčkův Brod. Kromě výstavy jsou pořádány také přednášky odborníků z výzkumného ústavu, první z nich se konala v minulém týdnu a byla zaměřená na význam brambor jako zdravé potraviny. Další je připravena na čtvrtek 9. 3. a bude se věnovat pěstování brambor na poli a na zahrádce.

„Kraj Vysočina je krajem bramborářským a potvrzuje to nejen dlouholetá úspěšná činnost Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě, ale také třetinová produkce brambor v rámci celé České republiky,“ připomněl na přednášce radní Pavel Hájek a podělil se i o zajímavost, že tři ze čtyř šlechtitelských stanic brambor jsou právě na Vysočině.

K 100. letému výročí vydal výzkumný ústav také „stoleté noviny,“ které jsou k dispozici přímo v muzeu, další informace o ústavu naleznete rovněž na webových stránkách www.vubhb.cz.

„V letních měsících se Kraj Vysočina bude podílet na pořádání odborné konference s venkovními ukázkami odrůd brambor, o podrobnostech a přesném termínu budeme veřejnost včas informovat,“ doplnil závěrem radní Pavel Hájek.

X X X

 „Klokani“ v kuklách zbili kolegu. Bohemians vysvětlují průšvih, který odhání sponzory

Tyto jedince nepovažujeme za naše fanoušky, vzkazuje klub Bohemians 1905 maskovaným mužům, kteří poslali kolegu „klokana“ za lékaři se zraněním. Jde o dodatečnou reakci na incident z víkendového derby ve fotbalové Fortuna lize, v němž domácí z Vršovic prohráli se Spartou 2:6.

K nelichotivým činům fanoušků většinou dochází v takzvaných kotlích. Ovšem klub Bohemians reagoval na to, co se stalo během prvního poločasu utkání se Spartou na hlavní tribuně vršovického Dolíčku, konkrétně v sektoru A3. Tam se na fotbal spíše jen kouká a hlasité fandění a řádění se běžně přenechává sektoru za bránou.

 Vše začalo slovní potyčkou dvou návštěvníků a po několika minutách k jednomu z hádajících se přistoupilo pět maskovaných osob v kuklách a napadlo ho údery pěstí do hlavy a obličeje. Agresoři pak tribunu opustili, napadený s krvavým zraněním v obličeji vyhledal pomoc lékařů.

„Považujeme za absolutně nepřijatelné a odsouzeníhodné takové chování jakéhokoliv z návštěvníků Ďolíčku. Na celé události je smutný také fakt, že útočníci i napadený byli dle očitých svědků opatřeni symbolikou Bohemians. Jednalo se tak s největší pravděpodobností o útok ve vlastních řadách,“ uvedli v prohlášení na webu Pražané.

Bohemians dále zdůrazňují, že takovéto skandální chování způsobilo strach mezi ostatními fanoušky. Ničemu nepomohlo, že k napadení došlo v blízkosti místa, kde sedávají partneři a sponzoři. Ti po utkání vyjádřili znechucení z celé události. „Někteří dokonce klubu oznámili, že zvažují ukončení spolupráce,“ vzkázali „klokani“.

Také připomněli, že partičku, která se postarala o ostudu, „nepovažují za jejich fanoušky“.

Událost je o to citlivější, že v posledních týdnech bylo velkým tématem, zda tuzemští fotbaloví fanoušci nečelí příliš přísným opatřením. Diskuzi přiživil nový stadion Pardubic, respektive jeho skromný sektor pro příznivce hostů. V mnohých lidech vzbuzuje dojem, že vypadá jako klec v zoo a je tedy svým způsobem dehumanizující.